(24)

POSELSTVÍ DVACÁTÉČTVRTÉ

O duchovních požadavcích každodenního života a žití

Dne 24. dubna 1982.

Dnes jsem od Nejvyššího přijal následující poselství.

„Většina lidí má mylný dojem a víru, že žít opravdový duchovní život je velmi obtížné, ne-li fakticky nemožné. Velmi často považují takový život za nudný, mdlý, chmurný, postrádající emoce, city a radost, za omezený a nesvobodný.

Ale ve skutečnosti právě opak je pravdou. Žít pravý duchovní život je nejsnazší a nejnormálnější věcí. Jakýkoli jiný styl života je ve skutečnosti velmi obtížný, lopotný, ustaraný, namáhavý, plný tlaku a napětí, vedoucí k neustálému zápasu a zaneprázdnění každodenním přežitím a tím, jak vyjít.

Mnoho lidí zcela zapomnělo velmi důležitý princip života, který byl znovu ustaven a formulován Ježíšem Kristem během Jeho fyzické přítomnosti na Zemi. Ten říká, že se má nejprve hledat království Boží a že všechno ostatní bude k tomu přidáno.

Toto tvrzení znamená, že nejdůležitější věcí v životě je duchovnost a její principy; jestliže se ve vlastním životě považují za opravdu to nejdůležitější, potom přirozeným, snadným a ve věci tkvícím následkem a důsledkem takového pojímání a používání je, že o všechno ostatní v životě bude popsáno a vše bude zařízeno ve správný a pravý čas, když a pokud bude potřeba, a bude to každému k dispozici k užití nejvhodnějším a nejpohodlnějším způsobem. Toto je základní duchovní zákon života. Naneštěstí většina lidí stále nebere na zřetel tuto skutečnost a tráví většinu svého života plýtváním svých energií na neustálé zaneprázdnění vnějšími životními podmínkami a velmi málo, pokud vůbec, uvažují o niterně – duchovních faktorech. Takže skončí tak, že nikdy nebudou mít dost ničeho a nikdy nedosáhnou pocitu stability, jistoty, bezpečnosti a zajištění. Toto jim nedává žádnou volbu, než neustálou starost o to, co by se mohlo v budoucnosti stát.

Jestliže někdo přehlíží a odmítá pravý zdroj jistoty, bezpečnosti a bezpečí – duchovnost, nikdy ve svém životě nemůže být schopným, stabilizovaným a zkušeným. Stráví tudíž většinu svého života marnou snahou nalézt bezpečnost, bezpečí, jistotu a štěstí s falešnou nadějí, že se snad štěstí brzy na něj usměje.

Jak je obtížné žít tenhle život !  Většina lidí považuje takový život za normální a přirozený !  V tomto životě není nic normálního a přirozeného. Tento druh života může být považován za umělý, nepravý, abnormální, nepřirozený a vnucený na Zemi převládajícím negativním stavem, který lidé považují za nezbytnou a životně důležitou událost života obecně a lidského života zvlášť. Nic nemůže být vzdálenější skutečné pravdě.

Aby se demonstrovalo, jak se lidé sami polapili do pasti zvěčňováním takovéhoto mizerného stylu života, bylo by užitečné uvážit následující body:

(1)

Je tu jistý duchovní požadavek každodenního života, který můžeme nazvat vyvažujícím faktorem vlastního života. Většina lidí tento vyvažující faktor neustále porušuje. Pokud by se někdo dostatečně staral o analýzu aktivit svého každodenního života, uvědomil by si, že jeho život je jednostranný anebo nevyvážený. Většinu času během dne myslí, chce, pociťuje, mluví atd. o věcech, které samy o sobě mají malou, pokud vůbec nějakou, duchovní hodnotu. Lidé mluví o počasí, sportech, klenotech, nakupování, domech, autech, televizi a programech kin, schůzích, práci, klevetách atd., aniž by věnovali zřetel či čas pro zkoumání duchovních principů nebo přinejmenším poznání, že takovéto aktivity jsou možné jen proto, že jsou činné duchovní principy. A nyní ať se každý sám čestně zhodnotí a zjistí, kolik sekund či minut denně o takových duchovních faktech přemýšlí, uvažuje nebo je bere na vědomost.

O čem lidé hovoří, když jsou pohromadě ?  Kolik času v jejich konverzaci a schůzkách obvykle věnují výměně duchovních myšlenek, hodnot atd., úvahám o významu života, účelu vlastního dennodenního snažení, ustanovení niterných duchovních faktorů každodenního života atd. ?  Velmi málo, pokud vůbec nějaký.

Kvůli tomu je vyvažující princip vlastního života zcela zničen a jeden nakonec rozličnými způsoby a módy strádá.

Problémem je to, že lidé umísťují své životní hodnoty a významy do takových zevních úvah s malým, pokud vůbec nějakým, ohledem na duchovní původ jejich bytí.

Pravý duchovní život a žití vyžaduje, aby se vyvažující faktor každodenního života respektoval a uplatňoval. To znamená, aby se jisté množství času v každodenním životě zasvětilo duchovním úvahám, obeznámením se s duchovním původem všeho v zevnějšnostech a vylepšování vlastních duchovních názorů a pozic ohledně vlastního Stvořitele, sebe sama, jiných, života a veškerého Stvoření obecně. Tehdy a jedině tehdy můžete nalézt pravý význam ve všech vnějšnostech duchovnosti, jako jsou materiální, světské, pozemské, tělesné, smyslové a jiné podobné věci a záležitosti každodenního života. Vyrovnávající faktor vyžaduje, aby se věnovala stejná pozornost všem aspektům lidského života – duchovnímu, mentálnímu, fyzickému, hmotnému, ekologickému, sociálnímu atd. přednostně v tomto pořadí.

Nebrání zřetele na duchovní uvažování a nadsazování zevních faktorů života a zabývání se jimi vede k patologii, abnormalitě, mizérii, neštěstí, jednostrannosti, tuposti, hlouposti a marnosti. Aby ospravedlnili své nadsazené úsilí a pídění po hmotných, světských, pozemských, senzorických a podobných záležitostech, lidé je považují za nejdůležitější faktory štěstí a naplnění života a obvykle připisují nedostatek takových kvalit ve svém životě tomu, že nemají dostatek času a prostředků na jejich nabytí.

Pokud někdo chce být opravdu duchovní osobou, radí se mu, aby vybalancoval svůj každodenní život tím, že věnuje čas rovnoměrně všem faktorům života – duchovnímu, duševnímu, materiálnímu, fyzickému atd. Tím, že to činí, potvrzuje a uplatňuje ve svém životě pravé duchovní principy.

(2)

Druhý duchovní požadavek každodenního života je definován vytvořením hierarchie priorit věcí a pojetí v každodenním životě. Které věci mají nejvyšší prioritu, a jsou tudíž nejdůležitější; které jsou méně důležité; a které jsou nejméně důležité mající nejmenší prioritu ve vlastním životě ?  Naneštěstí většina lidí přisuzuje nejvyšší prioritu věcem a pojmům, které z hlediska opravdového duchovního života jsou nejméně důležité.

Lidé například dávají nejvyšší prioritu takovým věcem, jako je být materiálně bohatý; vlastnit lepší dům nebo auto; mít prestižnější postavení; být uznáván a přijímán ve společnosti, v práci nebo ve škole; být slavný a mocný atd. Mnoho lidí chce vynikat ve své práci nebo studiích nebo v tom, co dělají, aby si jiní lidé o nich povídali, obdivovali je a chválili je; nebo si přejí uspokojovat ostatní. Malý, pokud vůbec nějaký, duchovní význam dávají takovýmto aktivitám a snahám. Taková převrácená a překroucená hierarchie priorit života má za výsledek početné problémy, neštěstí, nemocí, zklamání, příhody, nehody a mnoho jiných strádání, jejichž seznam může být bez konce.

Zde lze s jistotou konstatovat, že obecně jeden z hlavních zdrojů lidského utrpení na Zemi je překroucená a převrácená hierarchie priorit, kterou lidé mají ve svých každodenních životech. Všechno je vzhůru nohama. Priority patřící na začátek tohoto seznamu jsou na jeho konci nebo poblíž jeho konce anebo v nejhorším případě jsou vypuštěny úplně. Priority, jež patří na konec nebo ke konci seznamu, jsou umístěny na jeho začátek.

Opakuje se ještě jednou, aby jeden byl opravdu duchovním, a tedy opravdu šťastným a produktivním, radí se mu přeformulovat a znovu uvážit svoji hierarchii priorit svého každodenního žití a umístit duchovnost a její principy na vrchol svého seznamu. Tím, že tak učiní, seřadí všechny věci do přirozené, normální a zdravé formace, jež vyústí v hojnost, úspěch a užitečná dostižení ve všech jeho počinech.

Naneštěstí současný stav lidí na Zemi je v tomto ohledu takový, že jen asi patnáct procent (15 %) celé populace Země dává duchovnost a její principy na vrchol svých priorit. Z důvodu této situace je život na Zemi sotva přežívající.

(3)

Třetí duchovní požadavek každodenního žití spočívá v ustanovení preferencí zájmů, které jeden ve svém životě má. Jaký druh zájmů dominuje vlastnímu životu ?  Nemnoho lidí věnuje své životy rozvoji zájmů o duchovní záležitosti, význam života, zlepšení duchovních podmínek života a podobné věci. Většina lidí si stanoví, pěstuje a hýčká své zájmy o vnější, světské, pozemské, materiální, zevní a smyslové záležitosti. Jsou jimi zaneprázdněni a dovolují jim nasytit, opanovat a prosáknout své životy do takové míry, že cokoli dělají, cítí, myslí, žádají chtějí a mají v úmyslu, je pouze s ohledem na takovéto externí zájmy. Vše ostatní se považuje za méně důležité či za nedůležité vůbec. V zásadě je každý takový, jaké jsou jeho zájmy. Dělají ho tím, čím je.

Je náležité a správné mít v životě mnoho zájmů, ale ve správném poměru a hierarchii k jednomu hlavnímu zájmu nade všechny, který určuje vše ostatní v životě – zájmu a účel, význam a cíl vlastního života a o to, jak se nejlépe pustit do naplňování účelu vlastního života nejlépe možným, nejužitečnějším, produktivním, tvořivým, konstruktivním a plodným způsobem tak, aby výsledkem mohl být vzájemný prospěch a sdílení. Jakékoli jiné zájmy, jaké by kdo mohl mít, musí sloužit tomuto nade vše jsoucímu zájmu duchovnosti. Abyste tudíž byli vpravdě duchovní osobou, radí se vám procvičovat se v osvojování, ustanovování, pěstování a rozvíjení takového zájmu, činíce z něho nejpřednější zájem ze všech. Výsledkem takovýchto snah je automatické ustanovení mnoha vedlejších zájmů, které opatří možnosti vystupňování a obohacení vaší duchovnosti a štěstí v životě.

(4)

Čtvrtým duchovním požadavkem každodenního života je zavedení náležitých motivujících faktorů pro zahrnutí duchovních aktivit do vašeho života. Jaké jsou pravé motivující faktory takových aktivit a co ustanovuje pravé duchovní aktivity ?  Většina lidí na Zemi má nesprávnou motivaci pro ustanovení a provozování takovýchto aktivit.

(4-1)

Za první ze všeho považují například verbální modlitby, chození do kostela, čtení Bible atd. samy o sobě za pravé duchovní aktivity.

(4-2)

Za druhé, ve většině případů se věnují těmto aktivitám ze špatných důvodů a s nesprávnou motivací. Tyto aktivity se ustanovují a provádějí obvykle z pocitu viny, strachu z potrestání, strachu z nemoci, strachu z neštěstí a ze smrti a z mnoha jiných podob strachu, viny a hanby nebo z nějakých jiných nízkých motivací.

Takové aktivity, konané s takovou motivací nemají samy o sobě nic opravdu duchovního. Žádným způsobem neustanovují duchovnost.

Aby jeden byl opravdovou duchovní osobou, radí se praktikovat duchovnost vnitřním přijetím faktu, že váš celkový styl života a všechny jeho aktivity jsou výsledkem působících duchovních principů a cokoliv se dělá, dělá se ze svobody a nezávislosti, vlastní svobodnou volbou, s láskou a moudrostí, s inteligencí a logikou, s citem a intuicí, protože je to náležité a správné takto dělat kvůli samotnému principu, bez jakýchkoliv jiných úvah a motivací.

(5)

Pátý duchovní požadavek každodenního života lze založit ustanovením náležitých propojení a mostů mezi zevnějšnostmi a niternostmi duchovnosti.

V současnosti většina lidí na Zemi duchovnost zvnějšňuje a tím, že takto činí, ničí všechny mosty a spojení k její vnitřní esenci a substanci. V tomto případě se duchovnost považuje za externí provedení jistých ustanovených, neměnných rituálů, pravidel, ceremonií, vnějších chování, omezení, tabu a ohraničení, u kterých se očekává, že u nich každých setrvá. Následováním těchto externích aktů je jedinec veden a také sám sebe vede k víře, že se nachází v pravé duchovnosti. Je nucen a sám sebe nutit k tomu, aby byl zaneprázdněn udržováním určitých standardů a pořadí těchto činů a výkonů bez toho, aniž by nazíral dovnitř na jejich reprezentativní význam a korespondující duchovní faktory.

Ve skutečnosti neexistuje v samotných těchto aktivitách nic opravdu duchovního. V mnoha případech fakticky lidi zadržují před objevením pravé duchovnosti tím, že je odvracejí od jejich niterností nebo jejich Niterné mysli, kde sídlí Nejvyšší. Fakticky tedy odvádějí pryč od Nejvyššího.

Aby jeden byl opravdu duchovní osobou a žil pravý duchovní život, radí se obrátit se dovnitř ke své Niterné mysli a vyhledat tam komunikaci s Nejvyšším a radu od Nejvyššího, Kdož je vždy přítomný v Niterné mysli každého. Tím se ustanoví trvalý most mezi duchovností a každodenním zevním životem tak, že se všechny faktory duchovnosti sjednotí, harmonizují a fungují v jednosti jejich celistvosti. Je třeba si pamatovat, že neexistují žádné nedůležité věci, jež by se neměly dát ke zvážení Nejvyššímu ve vlastní Niterné mysli. Vnější faktory duchovních aktivit mohou posloužit, pokud si tak kdo přeje, jako prostředek a připomínka obrácení se k vlastním niternostem nebo jako nástroje pro kontaktování své Niterné mysli a Pána. Žádný jiný význam by se takovému zevnímu konání a jednání nikdy neměl přikládat.

(6)

Šestým duchovním požadavkem každodenního života je pečlivě se vyhýbat jakémukoli možnému navyknutí očekávaným modalitám a způsobům žití a praktikování duchovnosti. Není nic škodlivějšího životu a duchovnosti než toto navyknutí.

Problém je v tom, že většina lidí má tendenci ustanovit jistý styl života, jistý způsob a modalitu žití a praktikování duchovnosti a přísně na nich lpět bez touhy nebo potřeby se měnit. To je nebezpečná situace, protože se začínají dělat věci návykem, jako automat, bez jakéhokoliv přemýšlení, cítění, chtění nebo uvažování ohledně obsahu těchto aktivit a úkonů. Takové zvyky vedou ke kompletní devastaci jakéhokoliv duchovního smyslu vlastního života a aktivit bez ohledu na to, jaké mohou být.

Pravý duchovní princip života stanoví, že esence a substance duchovnosti, její vlastní život, je v neustálém proudění, změně, pokroku, růstu, zdokonalování a transcendenci předchozích stavů, rozpoložení a procesů. Jak může jeden růst nebo se vyvíjet, pokud se uzavřel ve svém zvyku myslet, chtít, cítit, jednat, chovat se, konat, mít vztah atd. svým vlastním způsobem a modalitou s vyloučením něčeho rozdílného nebo nového ?  Tragédie lidských systémů a současného lidstva je v tom, že tento návyk je trvale udržován.

Nyní, aby jeden byl pravou duchovní osobou, radí se mu často se zkoušet, prozkoumávat a vyhledávat ve své Niterné mysli od Pána nejprogresivnější modality a způsoby žití, fungování a konání se silnou autosugescí, aby si nedovolil nechat se lapit do pasti klamného a zákeřného pohodlí životního stylu se zvyky, které se vyhýbají novým perspektivám neustálého duchovního rozvoje.

(7)

Sedmý duchovní požadavek každodenního života spočívá v pečlivém vyhýbání se tomu, aby se spoléhalo na náhledy, názory, očekávání a postoje ostatních.

Většina lidí má tendenci stavět své životy a ustanovit své životní styly podle náhledů, názorů, očekávání a postojů jiných. Duchovně je to nebezpečný postoj a sklon, protože jednoho uvyká spoléhat se na zevnějšnosti, na „vnějšek“, ve kterém neexistuje žádná spolehlivost. Namísto spoléhání se na své niternosti, na svou Niternou mysl a Nejvyššího, Kdož je vždy přítomen v jejich Niterných myslích, připraven zodpovědět jakoukoliv otázku a ustanovit jakýkoliv spolehlivý styl pravého duchovního a šťastného života, mají lidé sklon uzavřít svůj vlastní zdroj pravého života a vyhledávat pravidla pro ustanovení životního stylu ve vnějšnostech, kde nelze žádná pravidla rozeznat a vyzískat. Takže žijí v neustálém klamu a sebeklamu. Jeden z mnoha zdrojů chaosu a zmatku v lidských životech pramení z porušování tohoto pravidla duchovního požadavku každodenního života.

Abyste jeden žil opravdovým duchovním životem, radí se vždy kontrolovat, verifikovat, prozkoumávat a ustanovit ve své Niterné mysli spolu s Pánem platnost, spolehlivost, využitelnost, vhodnost a použitelnost takových náhledů, názorů, očekávání a postojů jiných. Jeden vždy pátrá a vyhledává spolu s Pánem ve své Niterné mysli nejlepší modality a způsoby žití v souladu s jedinečnou duchovní, duševní, emocionální, volní, intelektuální, fyzickou, ekologickou a hmotnou strukturou a dynamikou veškeré své mysli a osobnosti. V takovém úsilí je pravá moudrost, zralost, štěstí a přítomnost Nejvyššího, která ustanovuje duchovnost v každodenním životě.

(8)

Osmým duchovním požadavkem každodenního života je pečlivé vyhýbání se konformitě s ustanovenými a očekávanými životními standardy a stereotypy. Většina lidí má sklon se přizpůsobovat tomu, co se očekává, diktuje, předpisuje a požaduje zevnějšnostmi každodenního života.

Duchovní nebezpečí této situace může být odhaleno v nutnosti potlačit, zatlačit, zapomenout, vzdát se nebo dokonce odstranit určité vitálně důležité charakteristiky vlastních jedinečných potřeb, sklonů, rysů, vzorů a vlastností, které ustanovují pravý obsah vlastní esence a substance. Vlastní popírání příležitosti být jedinečným způsobem sebou samým, aby se přizpůsobilo vnějším standardům a stereotypům očekávání a uniformity, často vede k velmi vážným duchovním, duševním, emocionálním, intelektuálním, sexuálním a fyzickým neduhům a všem druhům problémů, jejichž seznam by mohl být nekonečný.

Toto je jeden ze zdrojů lidského duchovního zbídačení a zhouby, jež vede k tomu, aby se žil život hlouposti, kontraproduktivity, povrchnosti a prázdnoty. Takový život není vůbec žádným životem, ale duchovní smrtí.

Aby se jeden vyhnul takovému pseudoživotu a založil opravdový život duchovního žití, radí se procvičovat a praktikovat rozpoznávání toho, jak se ustavuje a aktualizuje Pán ve vlastní Niterné mysli, a žití vlastními jedinečnými a neopakovatelnými životními vzory, aniž by se pokoušelo někomu a něčemu se zavděčit a aniž by se pociťovala potřeba přizpůsobit se něčím očekáváním a stereotypům. Radí si uvědomit si, že jeden není zde na Zemi, aby byl jako někdo jiný nebo jako něco jiného, ale je zde, aby byl sám sebou. Pouze bytím být sám sebou může náležitě naplnit svůj účel na Zemi. Tím, že se snaží být jako někdo jiný, a tím, že se snaží někomu zavděčit popíráním své vlastní jedinečnosti, porušuje všechny duchovní principy života a sám sebe olupuje o všechny příležitosti být opravdu šťastným, radostným, spokojeným, potěšeným, příjemným, užitečným atd. sobě, Pánu, ostatním, životu a veškerému stvoření.

Proces formulování těchto duchovních požadavků každodenního žití neznamená, že by se měly přestat pěstovat jakékoli zevní pozitivní aktivity nebo přestat věnovat čas uvažováním o nich či jejich uskutečňování.

Duchovní principy žití jsou porušeny pouze tehdy, stanou-li se tyto aktivity a úvahy samotným účelem, cílem a snažením vlastního života.

Aby jeden byl opravdovou duchovní osobou a žil pravý duchovní život, radí se, aby se takovými zevními aktivitami a úvahami zabýval s uznáním, přijetím a uvědoměním důležitého duchovního faktu, že nejsou nejdůležitějšími aktivitami v jeho životě; nejsou jediným účelem života, ani nejsou jediným zdrojem jeho štěstí, naplnění a uspokojení. Jsou toliko nástroji, prostředky, vyjádřeními, reprezentacemi a korespondencemi duchovního stavu záležitostí ve vlastních niternostech, ve vaší Niterné mysli z věčné přítomnosti Nejvyššího v ní. Je vlastní povinností, právem, závazkem, odpovědností a účelem vlastního života ustanovit duchovní principy, které vládnou, panují a projevují se ve všech aktivitách a úvahách, a určit, jak je využít nejefektivnějším, nejproduktivnějším, nejvíce konstruktivním, nejvíce tvořivým a nejužitečnějším způsobem, aby tak z nich mohl plynout vzájemný prospěch, společné blaho, štěstí a spokojenost k Pánu, druhým, sobě samému, k životu a veškerému Stvoření. Jeden se musí ujistit, že za tímto úsilím nejsou žádné skryté motivace anebo negativní úmysly. Toto lze ustanovit pouze obrácením se k Pánu ve vlastní Niterné mysli a konzultováním s vlastní Niternou myslí a Pánem všech  záležitostí života. Žádná jiná cesta opravdu neexistuje. Pokud jeden toto a takto dělá, stává se opravdu duchovní osobou.

Toto je pravý duchovní život vůbec.

(25)

POSELSTVÍ DVACÁTÉPÁTÉ

O praktických principech každodenního života

Dne 25. dubna 1982.

Dnes byla přijata od Nejvyššího následující poselství.

„Jestliže by si lidé na Zemi příležitostně připomínali, uvědomovali a přijímali fakt, že cokoliv dělají, a nezáleží na tom, jakým druhem činnosti se v daném okamžiku svých každodenních životů zabývají, ať je to práce, zábava, jídlo, pití či milování atd., je nejzazším důsledkem a následkem působících duchovních principů Nejvyššího a od Nejvyššího, kdož je přítomen v jejich Niterné mysli, a že takové aktivity jsou konkrétními projevy a souvztažnostmi různých duchovních stavů, procesů a rozpoložení, potom by jim nic v jejich životech nemohlo ublížit, přinést neštěstí, způsobovat jim jakékoli komplikace, problémy nebo zkázu jakéhokoliv druhu.

Problémem s lidmi v tomto ohledu je to, že buď opomíjejí uvažovat o tomto axiomu a neoddiskutovatelném faktu anebo dokonce zcela odmítají možnost existence takovýchto duchovních principů.

Výsledkem a důsledkem takovéhoto opomenutí nebo odmítnutí je to, že většina lidských každodenních činností, prací a povinností vede dokonce k problémům, komplikacím, protivným reakcím, nespokojenostem a mnoha jiným negativním následkům. I když v jedné oblasti svých snah ke své zdánlivé spokojenosti uspějí, v jiných oblastech sami sebe shledají nespokojené atd.

Nedostatek, pomíjení a odmítání duchovních úvah každodenního žití porušuje základní principy opravdového života a ničí vyváženost funkcí a činností lidské mysli (ducha, duše a těla). Odtud se tvoří všechny druhy problémů a ubohostí v životě, které kontaminují jedincův život.

Aby sami sobě poskytli jinou příležitost a šanci, aby se znovu ustavily a uvedly zpět do svých životů duchovní principy každodenního života a žití tak, jak jsou zde formulovány (v těchto poselstvích), radí se lidem, aby přistupovali ke svým každodenním aktivitám a zaměstnáním uplatňujíce následující praktické principy.

1.  Princip umírněnosti

Duchovní princip života říká, že jelikož je jeden svobodným a nezávislým jedincem, nelze nikomu vnucovat žádná omezení, zákazy, limity anebo tabu. Jedinci je dovoleno užívat cokoli a všechno jsoucí k dispozici k zabývání se v rozličných aktivitách každodenního života. Avšak tento princip je platný pouze tehdy, pokud se přistupuje ke všem dosažitelným zdrojům a využívají se s umírněností. Jakékoliv přehánění nebo opomenutí v jejich využívání vede ke zrušení rovnováhy života a stává se silným zdrojem všech druhů životních problémů. Žádný extrém není pro jedincova ducha, duši a tělo zdravý.

Dobrý příklad toho, jak tento princip pracuje, se může najít v jídle a pití. Může se jíst a pít všechno, co je poživatelné a pitné, a neměla by se vnucovat žádná omezení ohledně toho, co by se mělo jíst či pít (taková omezení jsou neduchovního původu). Nicméně se vám radí jíst a pít s umírněností, vyváženě bez přejídání nebo nadměrného pití, anebo bez nedostatečného najedení a napití se. Toto samozřejmě platí o všech aktivitách vlastního každodenního života. Jestliže je jedinec umírněný ve všech ohledech, jedná z duchovnosti. Negeneralizovat tento princip umírněnosti je znakem duchovní moudrosti a zralosti. Radí se, aby jeden spolu s Pánem uvnitř vlastní Niterné mysli ustanovil to, co je pro toho kterého jedince nejvhodnější, správné a odpovídající měřítku takové uměřenosti s ohledem na jeho skutečné potřeby, míru a rozsah zodpovědností, povinností závazků a práv a s ohledem na jeho strukturu, dynamiku a zvolené pověření na této Zemi. Různí lidé budou mít odlišné potřeby a požadavky na život a žití, které budou ve všech ohledech určovat míru nezbytné umírněnosti. Odlišní lidé budou mít odlišné potřeby a požadavky života a žití, které budou určovat rozsah nutné umírněnosti ve všech ohledech. Co je náležité pro jednoho, není nutně náležité pro druhého. Radí se tudíž vždy poradit  s Niternou myslí a s Pánem ve vlastní Niterné mysli, aby se tento princip ve vlastním životě náležitě uplatňoval. Tím, že jeden takto činí, jedná duchovně a je fakticky duchovní.

2.  Princip účelu v užívání

Ať jeden dělá ve svém každodenním životě cokoli, je obsah, význam a následek tohoto počínání určen ÚČELEM, pro který se to dělá a používá. Jestliže účel jakékoli aktivity a použití jakýchkoli prostředků a nástrojů pro tuto aktivitu se určuje duchovními principy – pro obecné dobro, vzájemný prospěch, pro podporu vlastního ducha, duše, těla, prostředí, společnosti atd., aby jeden byl užitečnějším, prospěšnějším a nápomocnějším – potom se naplňují všechny duchovní požadavky pro takové aktivity, zaměstnání a užívání. Jeden tudíž jedná jako duchovní osoba. Z takových aktivit nemůže vzejít žádná škoda, problémy či negativní důsledky. Jakýkoli jiný účel nebo využití různých aktivit má neduchovní záměr a původ, a proto jeho výsledkem nakonec pravděpodobně budou neštěstí, problémy, strasti, indispozice a jiné negativní výsledky (na duchu, duši, těle a prostředí), jejichž seznam může být nekonečný.

A opět dobrý příklad působení tohoto principu může být nalezen ve funkcích jedení a pití. Jaký je duchovní významDuchovním účelem je být silný, zdravý, energetický, statný a v dobré fyzické kondici, aby jeden mohl mít zdravé tělo se zdravým duchem a duší za účelem bytí lidskou bytostí lepší, užitečnější, prospěšnější a nápomocnější Pánu, druhým, sobě samému, životu a stvoření obecně. Toto je tedy opravdový duchovní základ těchto aktivit. Odráží nejzazší důsledek a konkrétní manifestaci duchovních dostižení lásky a moudrosti, dobra a pravdy, dobročinnosti a víry, jež jsou jídlem a nápojem ducha a duše. Pokud jeden jí a pije za tímto účelem a má-li na mysli toto použití a jestliže věnuje stejný čas na nabytí duchovního a duševního jídla a pití za stejným účelem a užitím, potom jedná duchovně a stává se pravou duchovní bytostí. S takovýmto duchovním účelem nemůže žádné jídlo a pití, konzumované v jakékoli formě či podobě s umírněností odpovídající vlastnímu uspořádání, ublížit nebo způsobit jakékoli problémy vůbec. Myslet jinak znamená myslet z pekel. Pekla nemilují nic více, než uvalovat na lidské aktivity všelijaké druhy omezení a tabu, jako v tomto případě na jídlo a pití. Prohlašují některá jídla a pití za nezdravá, nečistá a nevhodná ke konzumaci. Nechtějí, aby lidé objevili, že není nic nezdravého, nečistého na jídle a pití samotném. Lidské postoje, očekávání, projekce, účely a užití atd., jsou tím, co dělá něco nezdravým, nečistým anebo nebezpečným. konzumace jídla a nápojů ?

A opět, pokud jeden např. jí a pije za jakýmkoli jiným účelem nebo užitkem, než je výše popsáno, a pokud tak činí s vědomou nízkou motivací, potom se samozřejmě stane nezdravým, otylým, nevyváženým anebo ubohým. Vše v jeho duchu, duši i těle bude trpět a bude způsobovat všemožné problémy v jeho každodenním životě a žití. Dobrým příkladem takové situace je konzumace nebo omezení konzumace jídla z důvodu iluzorní sebeochrany nebo sebepotrestání, utišení pocitu viny za sexuální pocity anebo vyhnutí se tomu být sexuálně přitažlivý anebo kvůli mnohým jiným nízkým motivacím a důvodům. Z tohoto příkladu lze bezpečně vytvářet analogie ke všem ostatním každodenním aktivitám, kterými se kdo zabývá.

3.  Princip ocenění, vděčnosti a uspokojení

Duchovní princip života říká, že cokoli existuje nebo se naskýtá, existuje a naskýtá se kvůli nějakému užitku za dobrým účelem, pro poučení, růst, zlepšení, vhled a duchovní pokrok. Je tudíž znakem duchovní vyzrálosti, moudrosti a přítomnosti Nejvyššího, pokud se na všechny události, dosažitelné příležitosti, aktivity a zaměstnání atd. pohlíží s uznáním, vděčností a pocity spokojenosti s tím, co jeden má, věda, že všechny tyto věci nastávají a mohou být využity za tímto dobrým účelem.

Jestliže jeden přistupuje ke všem událostem, činnostem, zaměstnáním atd. ve svém životě s postojem, smyslem a pocitem ocenění, vděčnosti a uspokojení směřující k Nejvyššímu ve vlastní Niterné mysli, nemůže mu nikdy nic ve vlastním životě ublížit, uškodit nebo ho ohrozit.

Jiné druhy pocitů, vjemů nebo postojů mohou a budou vést do všech možných problémů, ubohostí a nebezpečí. Avšak pokud jeden ve vlastním každodenním životě praktikuje a procvičuje pohlížení na takové aktivity s postojem, jaký je formulován v tomto jednotlivém principu, jedná duchovně a fakticky je opravdovou duchovní osobou.

Tyto tři praktické principy duchovního žití se mohou aplikovat na jakoukoli činnost ve vlastním životě.

Důvodem proto, že se radí používat tyto principy, je to, že jsou normální, přirozené, zdravé a axiomatické u opravdového života a žití. Odchýlení se od nich jsou kontraproduktivní, destruktivní a škodlivá životu a žití a mají původ v negativním stavu pekel.

Kvůli přirozenosti, normálnosti a zdravosti těchto principů je snadné a pohodlné je následovat a uplatňovat, pokud se lidé ze své svobodné vůle a volby rozhodnou je přijmout a následovat, když také požádají Nejvyššího ve své Niterné mysli o pomoc a radu.

Je ohavností zfabrikovanou v peklech považovat následování těchto principů a pravidel formulovaných v těchto poselstvích za obtížné, nemožné, svízelné či omezující. Právě opak je pravdou, jak může dosvědčit kdokoli, kdo se stará o to, aby zastavil a analyzoval způsob a praktikování svého každodenního života. Ale pointou je přimět lidi, aby si uvědomovali potřebu takového dennodenního ohodnocení, hledání a zkoumání sebe sama a svých každodenních aktivit tím, že se niterně obrátí k Nejvyššímu ve vlastní Niterné mysli, a aby zahájili soustavné uplatňování těchto principů.

(26)

POSELSTVÍ DVACÁTÉŠESTÉ

O náležitém chápání povahy negativního stavu.

O nevhodnosti lidského chápání některých životních událostí

Dne 6. dubna 1982.

Dnes byla obdržena od Pána následující poselství.

„Dnes se bude uvažovat o dvou záležitostech.

Za prvé. V „Základech lidské duchovnosti“ je uvedeno, že negativní stav je lokální a nikoliv univerzální událostí ohraničenou a omezenou pouze na tento Sluneční systém a specificky na planetu Zemi (nepočítaje pekla v duchovním světě ze Země).

Toto tvrzení se musí chápat následovně.

Na planetě Zemi existuje negativní stav a jeho důsledky v aktivované, dominantní a pozemský život pronikající formě. Není zde nic, co není tak či onak zamořeno negativním stavem. Jak bylo přesně ukázáno v „Základech lidské duchovnosti“, planeta Země a všichni lidé na ní jsou určeni negativnímu stavu za tímto specifickým účelem.

Na druhé straně, nikde jinde ve Stvoření neexistuje negativní stav ve stavu a procesu aktivace, dominance a proniknutí. Namísto toho existuje ve stavu nehybnosti, potenciality, upoutanosti, dřímoty, omezenosti a služebnosti dobrému a pozitivnímu účelu. Je jako zvíře uzavřené v kleci, které je ochočené a dobře kontrolováno, aniž by tu bylo jakékoli nebezpečí, že vyrazí a kohokoli zraní.

Důvodem toho, že je potřeba uvědomění si negativního stavu po celém Stvoření, je to, že opak dobra a pravdy musí být stále přítomný kdekoli, aby se zachovala svoboda a nezávislost všech sentientních entit. Bez připomínání možnosti negativního bytí by neexistovala žádná opačná volba. To by porušilo základní princip jsoucna a bytí jakéhokoliv sentientního života – princip volby přijmout nebo odmítnout Nejvyššího a pozitivní stav. Jak by si jinak mohl jedinec vybrat něco odlišného od pozitivního stavu ?

Tedy aby veškeré Stvoření mohlo mít konkrétní znalost všech důsledků negativního stavu, byla planeta Země a její lidé pověřeni pro demonstraci těchto důsledků. Jak je zdůrazněno v „Základech lidské duchovnosti“, veškeré Stvoření má neustálý prospěch z negativních zkušeností lidí na Zemi. Proto není pro negativní stav a procesnutné, aby byl aktivován a byl v dominantním rozpoložení kdekoliv jinde ve Stvoření.

Prospěch z této zkušenosti je samozřejmě k dispozici ve všech modalitách jsoucna a bytí a je také zachycen v diskrétních a simultánních úrovních synchronnosti času a prostoru. Z tohoto důvodu je k dispozici pro poučení kdekoliv a ve všech časech ve Stvoření od věčnosti do věčnosti bez výjimky. Takže lidé v různých časových cyklech, jak v absolutní minulosti i v absolutní budoucnosti, tak samozřejmě i v současnosti (z hlediska lineárního časo-prostorového kontinua), ve všech dimenzích, úrovních, stupních, krocích, stavech a rozpoloženích jsou kvůli tomuto principu s to mít prospěch ze zkušeností z důsledků aktivovaného negativního stavu a procesu na planetě Zemi. (Pro lepší pochopení pojetí diskrétnosti času viz poselství ze dne 20. dubna 1982.)

Jiný důležitý důvod, proč je negativní stav přítomen v potenciální formě kdekoli ve Stvoření, ačkoli není nikdy aktivován, je kvůli přirozenosti a struktuře univerza a sentientních entit.

Nedostatek čehokoliv negativního může být pojímán pouze v Absolutním stavu, kondici a procesu pozitivnosti. Jinými slovy pouze Absolutní pozitivní stav a Proces může být zcela osvobozen od čehokoli negativního. Význam a obsah slov „absolutně pozitivní“ označuje, že nic negativního nesmí a nemůže uvnitř tohoto existovat. Jinak by to už nebylo zcela absolutní a pozitivní. Ale „absolutně pozitivní“ také znamená, že to nelze stvořit, ani to nemůže vzniknout, neboť to musí vždy být a existovat bez jakéhokoliv času a prostoru, ale také v čase a prostoru odděleně od něj; jinak by to už nebylo absolutní. Takovýto absolutní pozitivní stav musí tudíž být nestvořen. Pouze Nejvyšší je a může být v takovém rozpoložení, stavu a procesu. Z tohoto důvodu je pouze Nejvyšší tím Jedním, Kdož je Absolutně pozitivní, a proto bez čehokoliv negativního uvnitř Sebe Samého/Samé.

Na druhé straně je vše ostatní ve Stvoření stvořeno a pochází z Absolutního. Vzhledem k této skutečnosti všechno ostatní Stvořené a započaté nemůže být absolutní, ale pouze relativní k absolutnímu. Přirozenost jsoucna pouze relativního v sobě zahrnuje možnost mít zkušenosti, které jsou rozdílné od absolutně pozitivního; odtud tudíž pochází možnost existence negativního stavu. Cokoliv není z pozitivního stavu, není pozitivní, a tudíž je negativní. Nedostatek něčeho nezáleží na tom, co to je, dává popud pro nastartování něčeho, co bude kompenzovat tento nedostatek. V tomto případě nedostatek zkušeností jsoucna v absolutním stavu, rozpoložení a procesu dává jedinci příležitost odstartovat opačný trend k takovému nedostatku. Odtud tudíž na úrovni hmoty vychází otázka: „Jaké to je být bez duchovnosti ?“ nebo „Co by se stalo, kdyby se život mohl vysvětlit z jakéhokoli jiného zdroje než z Nejvyššího, kdož je Absolutně pozitivním ? “ Důsledky takových otázek jsou rozsáhle popsány v knize „Základy lidské duchovnosti“.

Protože však tato situace vznikla v relativním stavu, v časnosti kontinua Stvoření, nemá a ani nemůže mít věčného trvání. Pouze to co je započato v absolutním rozpoložení, stavu a procesu, má a musí mít věčné pokračování, protože to v sobě nese všechny atributy Absolutna v relativním rozpoložení. Negativní stav nemá takovýto původ. Je to vedlejší účinek a důsledek něčeho, co samo o sobě vzniklo. Vznikl ve stavu, který vznikl. Tudíž, ačkoli všechny stvořené sentientní entity musí věčně pokračovat dle své volby být relativními k absolutnímu (viz Princip duchovní homogenity č. 7, zjevený dne 3. a 4.dubna 1982), to neznamená, že jejich produkce musí mít také věčné pokračování. Vždyť negativní stav byl a je produkován z relativistické kondice. Nikdy nemůže mít původ v Absolutně pozitivním. Tedy nemůže pokračovat do věčnosti ve své aktivované a dominantní formě. Jeho věčné pokračování je možné pouze jako potencialita vzhledem k tomu, co bylo řečeno výše – jako volby a výsledek nedostatku zkušeností jsoucna v absolutním rozpoložení.

Vzhledem k časné povaze aktivní a dominantní modality existence negativního stavu, musí jeho současná manifestace na Zemi někde skončit. Pointou zde je, že negativní stav ve svém aktivním a dominantním módu existence není ve své přirozené, normální a správné kondici. Jeho normální, pravá a přirozená kondice je být dřímající, zaražený a úslužný pozitivní kondici. Je to proto, že je myslitelný pouze prostřednictvím pozitivního. Nemůže existovat v sobě a sebou tak, jako pozitivní. Může existovat pouze z bytí a energie pozitivního. Cokoliv existuje v sobě a sebou, je vždy aktivní, dominantní a opravdu reálné. Proto jeho aktivace bude vždy nepřirozená, abnormální, umělá, nucená a vnucená, nemající v sobě a sebou žádnou věčnou budoucnost. Jeho existence je udržována pouze ukradeným principem života.

Kvůli těmto faktorům je aktivovaný negativní stav v procesu stálého navracení se ke své počáteční, normální a přirozené kondici – deaktivaci, dřímotě, zaražení a úslužnosti. Toto je rozpoložení negativního stavu, které existuje ve zbytku Stvoření. V peklech a na planetě Zemi je situace jiná, protože je zde násilně aktivován a udržován v aktivované a dominantní modalitě vůlí a úmysly těch, kteří se načas ztotožnili s ideami aktivního angažování se v produkci zlých skutků. V okamžiku, kdy zastaví produkci takovýchto idejí, negativní stav se přirozeně navrátí do původního stavu ke své původní a oprávněné kondici.

Nyní tato nepřirozená situace negativního stavu způsobuje neustálé potíže, problémy a strasti těm, kteří ho udržují v aktivovaném a dominantním módu. Odměnou za aktivaci negativního stavu je pouze to, co je přirozeným důsledkem negativního stavu – bída, potíže, problémy, pocit viny, úzkost, šílenství, bláznovství, nevědomé procesy, nevědomost a mnoho jiných podobných věcí, jejichž seznam je nekonečný.

Z toho důvodu se v jednom časovém okamžiku lidé na planetě Zemi navrátí do své původní, normální, přirozené a správné kondice, kterou měli před Pádem – zaraženosti, dřímoty a úslužnosti negativního stavu ve svých životech. Negativní stav bude navrácen do svého kontrolovaného stavu, kam patří a kde bude ovládán, upoután, opanován a zkrocen, slouže obecnému blahu všech.

Zpráva druhá

Jakmile se negativní stav stává aktivovaným a dominantním, jeho vlivy, struktury a požadavky ohledně těch, kdo ho uvádějí v aktivovaný a dominantní modus, je přivádějí k určitému životnímu stylu. Popis takovéhoto stylu života byl podán v „Základech lidské duchovnosti“.

Pod vlivem dominantního negativního stavu lidé vyvinuli sklon očekávat jisté věci jistými způsoby. Všechny jejich určení pojetí a očekávání toho, jak by se měl život žít nebo jak by se měl jevit, jsou prosycena, prostoupena a určena pseudoprincipy negativního stavu. V průběhu času si lidé uvykají na svá špatně definovaná pojetí a životní styl, a ta se stávají součástí jejich genů a dědictví. V jednom bodě ztratí všechny vyhlídky na jiné možnosti obsahu, stylu života a modality žití, než jaké jsou určeny negativním stavem. Fakticky nechtějí poznat nic lepšího. Tato situace se jim stává nebezpečně pohodlnou.

Definují život jistými pojmy a očekávají, že se život bude žít jistými způsoby, které určují (samozřejmě nesprávně), jak život je a jak by měl být šťastný, spokojený, produktivní, uspokojující a naplňující. Tato očekávání se potom promítají do všeho a všech. Vyvinula velmi definitivní kritérium šťastného, produktivního, zdravého, normálního, uspokojujícího a naplňujícího života. Cokoliv se od tohoto kritéria odklání, je považováno za nezdravé, abnormální, patologické, nepřirozené a šílené a za to, co potřebuje zakročit, změnit či zcela odstranit.

Když lidé čelí někomu nebo něčemu, co nepatří k jejich očekáváním a nesplňuje jejich představy o normálnosti, zdravosti atd., dělají vše, co je v jejich silách, aby změnili tuto situaci a donutili toho kterého být jako oni. Myslí si, že takový jedinec, jenž se odlišuje od jejich standardů a očekávání, musí být nešťastný, ubohý, nespokojený a nemocný.

V mnoha případech, pokud lidé z nějakého důvodu nemohou uspět v tom, aby takovou osobu přivedli ke svým standardům a normám žití, cítí se špatně, mají pocit viny nebo selhání. Velmi často obviňují sami sebe za problémy jiných lidí nebo za to, jak jiní fungují.

Aktivovanému dominantnímu negativnímu stavu je vlastní kondice neustálé viny, obžalovávání se, obviňování se z křivdy, falešného pocitu zodpovědnosti za volby jiných lidí a podobné věci. V současnosti se lidé ve většině případů  ztotožňují z těmito bídnými podmínkami. Myslí si, že jsou nezbytnou součástí normálního života. Takže se neustále posilují a libují si ve svých pocitech viny, obviňování, projekcí a přebírání falešného pocitu zodpovědnosti za ostatní, v sebeobžalovávání za odchylky lidí od toho, co považují za normální, šťastné a zdravé.

Většina lidí ztratila znalost a vědomí toho (vždyť negativní stav je stav nevědomosti a nevědomých procesů), že nikdo nemůže a nesmí být zodpovědný za život či volby kohokoliv jiného; všichni, kteří přicházejí na tuto Zemi, si svojí vlastní vůlí z nějakých velmi důležitých duchovních důvodů známých jen jejich Niterné mysli a jejich Stvořiteli vybrali být tady a žít zdejší život jistým způsobem, který se může diametrálně protivit přijatým standardům, normám a pojetí normálnosti, zdraví a štěstí. Pokoušet se tudíž vnutit těmto lidem změny podle ustanovených standardů, norem a očekávání může být hrubým porušením jejich voleb a práva existovat tak, jak si to zvolili dle své svobodné volby.

Dobrým příkladem takovéto situace je volba narodit se mentálně retardovaný, autistický, s vrozenými poruchami, se sklonem k rozvinutí osudové a smrtelné nemoci nebo podobné kondice. Jejich rodiče či pěstouni se cítí špatně a pociťují vinu za tuto situaci, velmi často obviňují sebe nebo jiné za takové bídné (z jejich pohledu) kondice svých dětí nebo dospělých. Z tohoto důvodu dělají všechno proto, aby situaci navrátili ke svým vlastním standardům, normám očekáváním života a žití, aniž by si uvědomovali, že tím, že tak činí, se pro tyto lidi a celé Stvoření může zničit důležitá příležitost splnit svou zvláštní a důležitou duchovní zkušenost a poslání, jež mají na této Zemi tím, že jsou takoví, jací jsou. Z jejich zkušeností, bez ohledu na to, jak se jim a ostatním, kdo nejsou v podobném rozpoložení, v té době zdají být bolestivé, ale nastává velmi důležité univerzální poučení, jež je nedocenitelné a jehož nedostatek by mohl mít nevypočitatelně ničivé důsledky.

Jiné problémy s podobným pozadím působí na lidi, kteří jsou nějak odlišní od ostatních, ale stále v dosahu tzv. reality každodenního žití, jak je definována obecně přijatými standardy, normami a očekáváními většiny. Cítí se však velmi špatně ohledně své kondice a nutí se, velmi často pod tlakem okolí vlastních očekávání (která nemusí být nikým jiným vyřčena či vyžadována) vyhledávat nápravy svých kondicí nehledě na fakt, že z nějakých důležitých duchovních důvodů si zvolili být v tomto rozpoložení během svého životního údobí na planetě Zemi. Bez ohledu na to, jak tvrdě se snaží změnit či se připojit k přijímaným standardům a normám žití šťastných a zdravých životů, kvůli této volbě obvykle neuspějí a stanou se více nemocnými a nešťastnými.

Toto je jeden z hlavních důvodů, proč jsou léčebné zásahy psychoterapeuty a lékaři v mnoha případech buď omezeně úspěšné, nebo totálně selhávají. Procento takových selhání je dle lidské statistiky velmi vysoké. To vytváří velmi znechucující, iluze beroucí a depresivní situaci jak u pacienta, tak u terapeuta.

Z duchovního stanoviska je jediným proveditelným způsobem zacházení s těmito kondicemi průzkum, hodnocení a pátrání ve své Niterné mysli společně s duchovními rádci a s Nejvyšším (kdož je v Niterné mysli) ohledně důvodů, příčin a potřeb takovýchto zkušeností anebo životního stylu, problémů, kondicí atd. Lze položit následující či podobné otázky: Proč byla učiněna taková volba ?  Jakých poučení se z takových rozpoložení dostává pro osobní prospěch jednotlivce a pro univerzální prospěch všech ?  Byla ponaučení dána a zjistila se užitečnost takových rozpoložení ?  Je čas pro opravu nebo nápravu této situace ?  Je současná situace příznivá pro změnu ?  Byla by taková změna prospěšná, užitečná a náležitá z hlediska původní volby, která jedince přivedla na tuto Zemi ?  Jestliže ano, jaká by byla nejlepší možná cesta k odstranění těchto problémů a k restrukturalizaci vlastního stylu života ?  Jaká nejnovější volba je nutná, aby jeden naplnil účel svého bytí na této Zemi ?  Jaké jsou nejlepší možné, nejefektivnější a nejkonstruktivnější způsoby naplnění tohoto účelu ?  Jaký životní styl je v největším souhlase s tím, aby tuto jednotlivou osobu přivedl k naplnění, štěstí a spokojeností ?  Pokud jeden obdrží odpovědi, že je náležité a správné s touto situací něco udělat, přistoupí pod vedením osobní Niterné mysli k zákroku s tím, že si vždy ověřuje v Niterné mysli to, že tyto procesy jsou správné a náležité, a buduje ochranky proti ovlivňování standardy, které jsou zvenčí přijaty a s nimiž se identifikuje, a s normami a modalitami žití, které jedinci vnucují obvyklé pověry ohledně toho, jak by měl žít.

Toto je nejefektivnější, humánní a individuálně orientovaná, originální a tvořivá metoda pomáhání lidem, aby objevili svůj pravý život a účel, protože využívá základní duchovní principy života a žití.

V případech, kdy se jedná s těmi, kteří jsou postiženi retardací, autismem, vrozenými defekty anebo nevyléčitelnými nemocemi, kde pro ně není žádný přímý, zepředu jdoucí přístup, aby kontaktovali svoji Niternou mysl, lze kontaktovat Niternou myslNiterná mysl a duchovní rádci kontaktovali Niternou mysl a duchovní rádce postižených lidí a položili výše uvedené otázky. Měla-li být odpověď negativní (což v mnoha případech je), pak se jedinec může zeptat Niterné mysli rodičů nebo ostatních, jichž se to týká, a jejich duchovních rádců,Boha anebo ostatní a objevit, proč si oni, rodiče aj. zvolili synchronně s dítětem, nebo ať se jedná o jakýkoli jiný případ, být zprostředkovateli a nástroji k tomu, aby jejich dítě přišlo na tento svět ve stavu defektním či ve stavu postižení. Jaké je v tom pro ně poučení ?  Jakému účelu to slouží ?  Došlo k poučení ?  Je čas pro odstranění všech těchto souvisejících problémů ?  Je čas přikročit k něčemu jinému ?  Pokud ano, tak k čemu a jak ?  A tak dále. těch, kdo se za toto cítí zodpovědni, či jejich rodičů, a smí se požádat, aby vlastní jestli by bylo pro ně náležité a správné přijmout tuto skutečnost, přizpůsobit se jí, zastavit sebeobviňování a pocit viny či přestat obviňovat

Toto je cesta, jakou má postupovat duchovní zacházení. Nikdy neporušuje žádné principy volby, svobodu, nezávislost nebo potřebu být takovým či onakým. Nikdy nezevšeobecňuje.

Jakýkoliv jiný přístup k zacházení je neduchovní a ze stanoviska věčných hodnot a vlastní zvolené pozice v hierarchii duchovní organizace v tomto jednotlivém čase je marný a velmi často nebezpečný. Nebezpečí takovéhoto zacházení je pro jedince často nerozeznatelné, pokud je na Zemi ve fyzickém těle. Jedinec se může dokonce cítit vyléčený, šťastný a spokojený. Nicméně, když vstupuje do duchovního světa, situace by zakrátko mohla být zcela rozdílná.

Při pohledu na výše uvedená fakta se důrazně radí oddělit se, jak je to jen možné, od přijatých vnějších, externích standardů a norem života a společenských očekávání, jak jsou určeny pozemským dominujícím negativním stavem. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je denními rozhovory s vlastní Niternou myslí a Nejvyšším ve spojení se všemi vlastními duchovními rádci, aby se tyto záležitosti náležitě, správně a moudře určily pro jedince i pro jeho vztah s ostatními, s Pánem, životem a celým Stvořením.

Tím, že tak činí, jeden následuje duchovní principy života a žití a je opravdovou duchovní osobou. Žádná jiná cesta nemůže vést k reálně trvajícímu úspěchu.

(27)

POSELSTVÍ DVACÁTÉSEDMÉ

O lidských způsobech vnímání,

nevědomých procesech a pozměněných stavech vědomí

Dne 27. dubna 1982.

Dnes bylo přijato od Nejvyššího následující poselství.

„Mnoho lidí má tendenci omezovat realitu jsoucna a bytí tím, co jsou s to vnímat svými senzorickými orgány. Buď popírají existenci čehokoliv za nebo nad takovým vnímáním, nebo je jim zatěžko to přijmout. Tato situace se poněkud změnila s objevy, které vedly k vývoji rádia a televize. Takové objevy prokázaly existenci různých vln, jež jsou mimo nebo nad rámec percepčních schopností lidských senzorických orgánů.

Lidé zapomněli, že fyzické smyslové orgány byly v první řadě vybudovány za účelem orientace v jejich bezprostředním fyzickém zevním prostředí a pro vnímání některých jejich tělesných funkcí. Ale i tato modalita fungování senzorických orgánů je velice omezená, hrubá a nepřesná, neschopná vnímat nekonečný počet a rozmanitost dimenzí, úrovní, stupňů a roků života existujících v různých modalitách kontinuity a diskrétnosti, simultánní synchronicity atd.

Vzhledem k tomuto postoji lidé očekávají a umísťují ohledně senzorického vnímání a vnějšího vědomí větší význam a smysl, než toto může předávat nebo jaký je vybaveno nabízet, anebo od svého smyslového vnímání očekávají to, co je v rozporu s jeho skutečnou funkcí. Lidé věří, že v senzorických orgánech a ve vnějším vědomí je něco, a vkládají do nich něco, co nikdy nebylo míněno jako součást jejich struktury, funkce a dynamiky; to je zdroj početných deformací.

Problém s lidmi na Zemi je ten, že žijí v rozpoložení aktivovaného a dominantního negativního stavu. Výsledkem a důsledkem této situace je uzavření a omezení většiny oblastí a míst lidské mysli, vytvoření negativních procesů, suspendování vnitřních znalostí a nastolení nevědomosti. Jak bylo dříve zmíněno, přibližně pět procent lidské mysli nebo méně je aktivováno do vědomé modality své existence a funkce. Za této podmínky mají lidé stěží dostatek času a prostředků potýkat se svým vnějším fyzickým prostředím a přežít v něm. Takže svou pozicí jsou nuceni obracet téměř celou svou pozornost na vnější zápas o každodenní přežití.

Vrozená aktivovanému a dominantnímu negativnímu stavu je kondice odmítání jakékoliv vědomosti, která by byla v rozporu se status quo této aktivace a dominance. Proto taková modalita existence negativního stavu udržuje lidi ve slepé poslušnosti k ustanoveným způsobům, normám, standardům a stereotypům žití, přežití, chápání, vnímání a fungování. Ta rozvíjí příšerné zvyky, instituce, systémy, konvence, tradice a kultury, aby se lidé udržovali zaneprázdnění svými zevnějšnostmi, zabraňujíce jim tím nalézt skutečnou pravdu o jejich svízelném postavení a situaci.

Vzhledem k tomuto zaneprázdnění si většina lidí není vědoma toho, že jsou otroky nevědomých procesů a neznámých faktorů jejich chování, tužeb, chtění, postojů, vztahů atd. Věří, že všechny jejich aktivity jsou výsledkem jejich rozumových, logických a vědomých rozhodnutí. Považují tuto situaci za normální, přirozenou a zdravou. Většina z nich zavrhuje dokonce i jen zmínku o existenci nevědomé mysli, nemluvě o Niterné mysli. Lidé si neuvědomují, že jedním z mnoha vedlejších účinků aktivovaného a dominantního negativního stavu je udržet všechno skryté, motivovat lidi ze zákulisí, aby jeho fungování, procesy, stavy a způsoby ovlivňování, panování a činnosti nebyly objeveny a následně odstraněny.

Proto jsou lidé na Zemi ve svém chování motivováni v první řadě nevědomými procesy. Lidé něco dělají, aniž by často věděli, proč to mají dělat. Mají jisté pocity, aniž by věděli, proč to takto či onak pociťují. Horoucně po něčem touží, aniž by věděli, proč mají takovou touhu. Tato situace existuje vůbec ve všem v jejich životech. Velmi málo si opravdu uvědomují, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Obvykle mají dohady, náhledy, domněnky, názory atd. o důvodech takových událostí, ale ve většině případů tyto jsou vědomými závěry, které velmi vzácně odrážejí pravdu o této situaci. Takové vědomé závěry nereflektující pravou realitu věcí, udržují lidi v sebeklamné a klamné modalitě bytí.

Taková situace zde popsaná ustanovuje velmi podivnou a negativně jedinečnou kondici, existující pouze zde na Zemi, která celkem vzato, činí lidské chování a postoj nepředvídatelným dokonce i pro ně samé. Nikdo přesně neví, jak bude reagovat od jedné situace ke druhé.

Tato nepředvídatelnost je pravou přirozeností aktivovaného a dominantního negativního stavu. Není nic předvídatelného o takovém negativním stavu. Ten je svou povahou nelogický, iracionální a nesoudržný. Jeho předvídatelnost je možná jen, pokud ve svém přirozeném stavu zařazení, dřímoty, zkrocení a úslužnosti stavu pozitivnímu. Ale v okamžiku, kdy ztrácí své přirozené rozpoložení, stává se nepřímým, nezdravým, patologickým a rozvráceným. V takovéto modalitě bytí není nic logického, racionálního, rozumného, stabilního a soustavného.

Lidé tedy falešně věří, že rozpoložení jejich života, jaké je nyní – život omezeného vědomí a panování nevědomých procesů – je přirozenou zdravou normální událostí a kondicí. Jsou na ni navyklí, strnule na ni lpí a velmi často mají smrtelný strach z objevu toho, co je za jejich zevním vědomím. Začnou věřit, že žádný jiný způsob života není možný nebo proveditelný. To je přesně to, co negativní stav chce, aby cítili, aby tomu věřili a aby si to mysleli. Pokud lidé považují takovou situaci za normální, přirozený, náležitý a správný stav věcí, budou udržovat negativní stav v aktivované a dominantní modalitě jeho bytí. Pokud je negativní stav v této modalitě existence, vynaloží všechny své síly a energie (ukradené pozitivnímu stavu) na to, aby udržel lidi právě tam, kde se nacházejí – věřící, že toto je jediný možný způsob bytí, a proto je to normální, přirozené, zdravé, správné a náležité. Je to začarovaný kruh vzájemných zpětných vazeb falešností a nepředvídatelností jejich následků.

Lidé se obávají objevit a připustit, že současná modalita jejich existence a životního stylu – panování nevědomých procesů, ohromná omezení nyní existujících vědomých procesů, nepředvídatelnost, nevědomost, problémy, tragédie, bědy atd. – nemá v sobě nic přirozeného, normálního, zdravého, správného a náležitého. Proto mají v mnoha případech tendenci odmítnout vše, co by je vedlo k tomu, věřit v opak.

Dobrým příkladem takovéto situace je strach některých lidí ze změněných stavů vědomí, jako např. hypnózy a autohypnózy.duchovní. Jsou integrálními částmi výbavy lidské mysli pro přeměnění hluboké a široké mezery, rozkolu, který existuje mezi zevním vědomím a nevědomou myslí. Obávají se zakusit něco, co je mimo a nad jejich takzvanou vědomou modalitou bytí. Velmi často považují takové zkušenosti za abnormální, nepřirozené, nezdravé, nenáležité a nesprávné. Z toho důvodu se po dlouhou dobu v dějinách vyhýbali takovým zkušenostem, což si racionálně zdůvodňovali nejbláznivějšími prostředky. Přesto není nic vzdálenější pravdě, než považovat takový fenomén jako hypnóza a autohypnóza a podobné metody za nebezpečné, abnormální, nepřirozené, nezdravé atd. Právě přesný opak je pravdou. Takové jevy jsou nejnormálnější, nejpřirozenější, nejzdravější, nejnáležitější, nejsprávnější a nejvíce

Duchovním faktem je, že normální, přirozenou a zdravou kondicí lidské existence je úplné a celkové vědomí, bez jakýchkoli nevědomých procesů, s plným uvědoměním a přístupem do všech úrovní, stupňů, oblastí, kroků a vrstev celkové jedincovy mysli. Cokoli méně než toto je nepřirozené, abnormální, nenáležité a je výsledkem aktivovaného a dominantního negativního stavu.

Proto, cokoliv pomáhá přemostit a spojit různé úrovně a oblasti lidské mysli a cokoliv pomáhá překonat jeho současně existující nepřirozenou a patologickou kondici, je náležité, správné, přirozené, normální a zdravé a mělo by se praktikovat, využívat a procvičovat v širokém měřítku.

Dobrým příkladem takové normální, zdravé a přirozené kondice, která by měla trvale existovat v každém, je schopnost zažít změněné stavy vědomí takovými způsoby, jako je hypnóza a autohypnóza, a obvzláště schopnost vstoupit do takzvaného bdělého stavu plenární úrovně hypnózy. Tato zkušenost dává jedinci určité vhledy a porozumění ohledně toho, jaké je to fungovat normálně, přirozeně a zdravě. V této kondici je jedincovo vnímání multidimenzionální a zvětšeno téměř do jeho původní proporce. Jeden může simultánně vnímat a fungovat ze všech nebo z většiny úrovní vlastní mysli, ve všech dimenzích nebo ve většině dimenzí v tom okamžiku přístupných. Je s to chápat a vnímat, co je opravdu správné a náležité. Je schopen zažít mnoho jiných věcí, které je obtížné pochopit v omezeném vědomém uvědomění.

Taková zkušenost je tedy náležitá, správná, žádoucí a duchovně ospravedlněná a vede ke zdokonalení a obohacení jedincova života. Měla by být trvalou kondicí jedincova života.

Faktem je, že jakmile je negativní stav uveden zpět do své dřímající, suspendované, zkrocené a nápomocné kondice, bude se v lidském životě znovu aktivovat výše uvedený způsob bytí a žití a stane se trvalým stavem a procesem lidské mysli a její funkce s tím rozdílem, že bude nepředstavitelně větších, hlubších a mohutnějších rozměrů, než jsou lidé schopni zažít dokonce i na nejhlubší úrovní plenárního stavu hypnózy. (Tato náležitá kondice existuje v celém Stvoření, s výjimkou planety Země.) Konec konců za současně existujícího rozpoložení na Zemi jsou lidé, i na nejhlubší úrovni plenárního stavu hypnózy, do jisté míry pod vlivem aktivovaného a dominantního negativního stavu, který vkládá do jejich zkušeností omezení a restrikce.

Při pohledu na tato fakta je radno, aby lidé ve svých každodenních životech začali používat takové prostředky pozměňování jejich vědomí, jako hypnózu, autohypnózu, meditaci, hlubokou relaxaci, zpětnou biovazbu, řízenou představivost a podobné metody, které pomáhají lidem překlenout širokou mezeru, existující mezi jejich vnějším vědomým uvědoměním a nevědomou myslí, a dostat se do styku s Niternou myslí, aby odstartovala proces celkové eliminace nevědomých procesů.

Použít tyto metody je duchovně správné a náležité, protože kromě mnoha jiného přispívají k tomu, aby negativní stav byl opět uveden do nečinnosti, dřímoty, nápomoci a krotkosti, kam patří.

Jakmile je negativní stav plně ukázán a plně vstupuje do jedincova vědomí, získá se vhled jeho současné nepřirozené kondice, která zapříčiňuje všechny druhy problémů a běd v lidském životě na Zemi. Uznání a přijetí této skutečnosti je prvním důležitým krokem k jeho eliminaci a navrácení do počátečního stavu.

Jediným způsobem, jakým může odhalení této situace za současného existujícího rozpoložení na Zemi být plodné, je sebezkoumání, sebehodnocení, sebezpytování, sebeurčování a neustálý kontakt a rozhovor s vlastní Niternou myslí a s Nejvyšším v ní za účelem naučit se být pánem vlastního života od Pána a centrem svého vlastního vesmíru od Pána. Tím, že se jedinec stává opravdovým pánem svého života od Nejvyššího a opravdovým centrem svého vesmíru od Nejvyššího, ruší své otroctví negativnímu stavu; a v jakém rozsahu se jeden stává více a více pánem vlastního života a centrem vlastního vesmíru z Pána, v takovém rozsahu se negativní stav stane více a více deaktivovaným, dřímajícím, služebným, zkroceným a opustí jeho vlastní život.

(28)

POSELSTVÍ DVACÁTÉOSMÉ

O duchovních válkách a metodách,

taktikách a zbraních užitých v těchto válkách a

o tom, jak souvztaží s lidskými pozemskými válkami

Dne 28. dubna 1982.

Dnes byla přijata od Nejvyššího následující poselství.

„Během přenosu těchto poselství a v knize „Základy lidské duchovnosti“ je často zmiňována duchovní válka.

Nyní by bylo prospěšné objasnit a připomenout si, co vlastně je duchovní válka a poznat druhy nástrojů, zbraní, taktik, metod a prostředků užívaných při vedení této války. Některé z těchto prostředků jsou zmíněné ve Swedenborgových spisech.

V této době ovšem nelze zjevit všechny tyto postupy. Fakticky je většina z nich úplně nepochopitelná pro někoho, kdo je v přírodním stupni a ve fyzickém těle.

Nicméně některé z těchto metod jsou tak běžné, že je lze snadno přehlédnout, aniž se pozná, že jsou součástí udávajícího se válčení negativních sil proti pozitivním. Toto přehlížení je nebezpečné, poněvadž si jedinec snadno navykne na takovýto stav věcí, kdy ho považuje za normální událost každodenního života a nevěnuje mu příliš pozornosti a nesnaží se dostatečně chránit před pokračujícím útokem. V těchto případech jeden může sám sebe shledat ve vážné šlamastice z toho, že je v negativním stavu a je jeho součástí.

Nyní si je třeba uvědomit, že iniciace, způsobování a napájení duchovních válek jsou vždy jednostranné. Vždy přicházejí z negativní strany. Negativní stav, jsa produkcí a fabrikací pekel a těch, kdož nejsou v absolutním stavu a procesu, má svojí přirozeností sklon být dočasného trvání. Ale protože je nejvyšší touhou a cílem je osvojit si pozici věčného trvání a nadvlády, aby dosáhl svého cíle, potřebuje se zachytit v absolutním stavu a procesu. Pouze z této pozice si může zajistit své věčné trvání a nakonec i nadvládu, protože se zde může stát součástí něčeho, co nelze zrušit či změnit. Avšak nic z negativního stavu nemůže být v absolutní kondici. Negativní stav je tudíž svou esencí i substancí své přirozenosti v neustálém protikladu k takovémuto uspořádání. Oponuje faktu, že nic v negativním stavu nemůže být v absolutní kondici. Tato opozice se projevuje ve formě neustálých útoků a ofenzív proti čemukoliv pozitivnímu a čemukoliv z pozitivního. Vzhledem k této situaci bude cokoliv z negativního stavu, pokud je v aktivovaném jsoucnu a bytí, vždy motivováno oponovat, útočit, být ofenzivní a vést lítou duchovní válku proti čemukoliv pozitivnímu.

Pokud se pozitivní stavu týká, svojí přirozeností jediné jsoucí opravdové reality nepotřebuje kvůli své pozici proti někomu nebo něčemu oponovat nebo útočit, protože vždy, od věčnosti do věčnosti, je ve své náležité a správné pozici a nemá žádnou potřebu svoji pozici měnit. Pouze negativní stav má neustálou potřebu svou pozici měnit, aby si zajistil věčné trvání a nadvládu, kterou nemá. Negativní stav, jsa uměle zfabrikován někým, kdo nebyl a není absolutní, postrádá pravý smysl reality. Jeho realita může být aktivována pouze někým, kdo ji ze své vlastní svobodné vůle přijme za pravou realitu. Žádná jiná modalita bytí není pro negativní stav možná a ani proveditelná. Z tohoto důvodu se negativní stav nachází v neustálém procesu usilování stát se pravou realitou jsoucna a bytí nezávislou na podmínce nutnosti být aktivován procesem chtění a přijetí. Tato snaha se jeví ve formě neustálého útoku s cílem prosadit se a přežít. Musí napájet vůli lidí, aby ho přijali jako realitu. Takové neustálé napájení se jeví ve formě duchovních bitev.

Nicméně, pozitivní stav není závislý na nutnosti být aktivován něčí vůlí, protože je vždy realitou v sobě a sebou, jsoucí samou přirozeností Nejvyššího, kdož je nestvořený a nepocházející z nikoho ani ničeho. Nejvyšší – tedy pozitivní stav – je Jeden, Kdož vždy jest. Negativní stav je něco, co nikdy reálně není sebou ani v sobě. Může existovat jen dle principů života, ukradených z pozitivního stavu, aktivovaných vůlí a přijetím někoho, kdo byl stvořen a započat Absolutním stavem.

Vzhledem k této situaci pozitivní stav nemůže nikdy počít žádné války, útoky, bitvy atd. Avšak jelikož je stále napadánnegativním stavem, musí bránit sebe, svou pozici a své Stvoření proti válkychtivému a krvežíznivému negativního stavu.

Bylo by omylem domnívat se, že duchovní války jsou vedeny mechanickými nástroji a zbraněmi, které fyzicky zabíjejí lidi na Zemi. V duchovním světě nikdo nemůže ani nesmí být zabit. Avšak, jak Swedenborg od Pána upozornil, cokoliv se stane v duchovním světě, má své důsledky a souvztažnosti v přírodním světě. V tomto případě se duchovní nástroje a zbraně i duchovní války jeví v přírodním světě na planetě Zemi ve své konkrétní formě. Takové války jsou ovšem omezeny na duchovní svět lidí ze Země a na planetu Zemi. Takže cokoli je duchovní v duchovním světě, stává se přírodním ve světě přírodním. Z tohoto důvodu se takovéto duchovní války a duchovní zbraně na přírodní úrovni planety Země jeví ve formě přírodních válek s mechanickými prostředky a přírodními zbraněmi na zabíjení a ničení fyzických těl, což je lidmi považováno za smrt. Samozřejmě nikdo neumírá, pokud jde o jedincova ducha a duši. Těmito prostředky může být zničena pouze fyzická forma. Ale protože lidé na Zemi jsou ve svých zevnějšnostech umísťujíce do nich všechny své životní hodnoty a jsouce názoru, že existuje málo, pokud vůbec něco, mimo jejich zevnějšnosti, věří, že skutečně zemřou a jejich fyzickou smrtí pro ně všechno skončí. To je samozřejmě falešná víra, uvalená na ně aktivovaným a dominantním negativním stavem, s kterým se ztotožnili. Tímto ztotožněním umožňují negativnímu stavu být reálným, dávajíce mu život a energii, aby pokračoval ve svých duchovních válkách.

Pokud se situace v duchovním světě týče, ukázal Swedenborg od Pána, že proces duchovních válek je čistě duchovní. Ale vzhledem k zákonu souvztažnosti projevuje se též skrze korespondenční prostředky. To znamená, že v procesu takových duchovních válek se v oblastech a stavech, kde je v aktivovaném módu, jeví, jako by zde byla doslovná krvavá bitva s použitím všech druhů rafinovaných zbraní, dávající jednomu pocit, že toto je pravá realita. Toto jsou však symbolické obrazy a promítnuté fantazie, které se materializují v takových jevech, aniž by měly jakoukoli hmatatelnou, pevnou realitu ve formě hmoty, jak je tomu v přírodním stupni.

Takže pokud by někdo z nějaké vzdálenosti pozoroval tyto duchovní války, aktuálně by pozoroval a v plném měřítku zkušenostně zažil velmi vychytralou bitvu se všemi jevy fyzické reality, jak je známá na planetě Zemi, jenže ještě vychytralejší a složitější. Nicméně, kdyby mohl přijít blíže k jejich oblasti, neviděl by obrazy, symboly ani žádné jevy, jeho osobní prožitek by byl zcela odlišný. Shledal by sám sebe, jak je atakován ve svém duchu a mysli prostředky odpovídajícími bitvám myslí.

Aby se lépe rozumělo tomu, co se míní duchovními válkami, bylo by užitečné vypočítat některé metody, taktiky a zbraně užívané negativním stavem v těchto válkách a některé metody obrany užívané pozitivním stavem. Jak bylo výše zmíněno, většina těchto metod nemůže být pochopena někým, kdo se nachází v přírodním stupni a fyzickém těle na Zemi. Proto je tento výčet omezený pouze na ty oblasti zbraní, které jsou lehce pochopitelné a rozeznatelné lidmi na Zemi.

(1) Všechny duchovní bitvy jsou vedeny v první řadě idejemi, myšlenkami a pojetími. To jsou nástroje a zbraně, které jsou v procesu neustálé manifestace.

Jak bylo přesně ukázáno v „Základech lidské duchovnosti“, cokoliv existuje, existuje svojí ideou, myšlenkou a pojetím. Nic nemůže existovat bez prvotní ideje své existence. Realita čehokoliv je tedy určena ideou jeho reality. Jestliže není žádná idea reality, není vůbec žádná realita.

Duchovní princip jsoucna a bytí je využit negativním stavem, aby udržoval své jsoucno a bytí, neboli jinými slovy, aby udržoval svou realitu. Toto je dosaženo neustálou projekcí idejí, myšlenek a pojetí všeho negativního, protivného a opačného k lásce i moudrosti, dobru i pravdě a dobročinnosti i k víře nebo Nejvyššímu, Kdož je vším pozitivním. Produkcí takovýchto negativních idejí, myšlenek a pojmů může negativní stav udržovat svoji existenci.

Když jsou všechny negativní síly shromážděny ke svému útoku, všechny vytvářejí kumulativní snahu promítat do každého v pozitivním stavu takové negativní ideje, myšlenky a pojetí. Výstup tohoto kumulativního úsilí je tak ohromného rozsahu a velikosti, že pokud by úspěšně dosáhl jedincovu mysl v její celkovosti, okamžitě a bez jakýchkoli stop by všechno v této mysli zničil spolu s půlkou vesmíru. Jediný způsob, jak by kdokoli mohl přežít tento útok, je prostřednictvím obranného systému stvořeného pozitivním stavem. Je třeba si pamatovat, že pozitivní stav ve své celosti daleko početně převyšuje negativní stav v jeho celosti, protože negativní stav je omezen pouze na jedno místo (pekla lidí ze Země a na planetu Zemi). Takže pozitivní stav ve svém souhrnu protikladně vyvažuje všechno negativní tím, že protikladně promítá do veškerého Stvoření a každého zúčastněného v této bitvě všechny pozitivní myšlenky, ideje a koncepty lásky, moudrosti, dobra, pravdy, dobročinnosti a víry. Kumulativní účinek tohoto výstupu je tak geometricky znásobeného rozměru a velikosti, že úplně blokuje destruktivní snahu idejí, myšlenek a konceptů negativního stavu. Faktem je, že ve většině případů musí pozitivní stav zmírnit svůj výstup, aby zcela nezničil ty, kteří jsou na negativní straně. Musíte si neustále pamatovat, že účelem pozitivního stavu není nikdy destrukce nikoho, ale místo toho spása. Nejvyšší je Absolutní Láska a Moudrost. Přirozeností takové lásky a moudrosti je spása, ochrana a věčné pokračování kohokoliv, kdo je sentientní. Koncept destrukce je s touto přirozeností neslučitelný. Navíc musí mít jedinec vědomě na mysli fakt, že není nutné, aby ti, co se nacházejí v negativním stavu, tam byli navždy. Jednou či jindy budou moci od něho upustit a připojit se k silám pozitivního stavu, stávajíce se tak hodnotnými a velmi zkušenými členy. Proč by tedy někdo spěchal ničit někoho s touto přirozeností ?

Pouze negativní stav má neutuchající touhu, chtíč a cíl na věčnost ničit kohokoliv v pozitivním stavu, aby snížil počet jeho účastníků a přivedl ho do bodu postupné slabosti, aby tak pozitivní stav mohl být nakonec zcela zničen a negativní stav by převládl. Samozřejmě je to šílená a bláznivá představa, poněvadž pokud by taková věc jako destrukce pozitivního stavu byla možná, nic jiného, obzvláště ne negativní stav, by nemohlo přežít či existovat ani zlomek sekundy. Vždyť negativní stav žije z pozitivního a jeho energií (i když ukradených). Jak by jinak mohl přežít ?  Toto je důvod, proč všechny destruktivní snahy negativního stavu jsou úplně iracionální, nelogické, šílené a marné. Konec konců je ale jeho přirozeností být takovým.

Jak je upozorněno jinde, v procesu existence pekel negativní stav nestagnuje ve svých metodách vedení války. Je velmi „vynalézavý“ ve své produkci všemožných myšlenek a konceptů, které jsou narůstajícím způsobem stále více a více lstivější, rafinovanější, komplexnější, mocnější, chytřejší a zdánlivě efektivnější.

To koresponduje s fyzickými vynálezy rafinovanějších zbraní fyzického ničení lidmi na Zemi. Důvod, proč lidé na Zemi mohou vynalézt takové zbraně, je v tom, že pekla vyvolávají nové negativní ideje, myšlenky a koncepty, které nacházejí svou konkrétní manifestaci na Zemi v přírodním stupni ve formě fyzických zbraní. Lidé na Zemi by nevynalezli vůbec nic, pokud by se ideje k těmto vynálezům nejprve nevyskytly v duchovním světě. To je pravdou o čemkoli, nejenom o zbraních. Aby tento proces pochopil, jeden odkazuje na Swedenborgovy spisy a „Základy lidské duchovnosti“.

Tyto zbraně a taktiky můžete srovnat s nukleárními zařízeními, řízenými střelami, bombami, tanky, dělostřelectvem atd., jak existují na planetě Zemi.

Pochopení tohoto faktu může jednomu dát vhled ohledně toho, proč je tak důležité zachovávat v sobě pouze pozitivní ideje, myšlenky, koncepty a všemi prostředky odmítnout jakékoliv negativní, protivné a opoziční ideje atd., které jsou promítány negativním stavem pekel. Činí-li takto, jedinec v sobě, evokuje obranný systém pozitivního stavu a přispívá k oslabení negativního stavu jak uvnitř sebe, tak i v universálním smyslu.

S jistotou lze říci, že všechny ostatní zbraně, taktiky a metody užívané negativním stavem v jeho duchovních válkách jsou odvozeny z principů popsaných v tomto bodě.

(2) Metody přesvědčování, namlouvání, obviňování, vytváření pocitu nesprávného konání a vkládání pocitu viny se kumulativně odvozují z výše zmíněných zbraní.

Tato negativní přesvědčování jsou oblíbená a využívána negativními silami a do jisté míry korespondují s ručními typy zbraní,pušky, granáty, bazuky, miny atd. užívaných na Zemi, jako např.

Negativní stav ve své kumulativní snaze neustále promítat do členů pozitivního stavu a do svých vlastních členů všechny druhy přesvědčování, negativní přirozenosti a falešné interpretace „dobra a pravdy“, jako např. naznačování co do možnosti, že se jeden nachází v deformacích dobra a pravdy, přímého obviňování z bytí ve stavu překroucení, vkládání pocitu, že jeden vždy dělá něco strašně špatného a že by měl být potrestán, neustálé viny za všechno, co se děje v jedincově „uvnitř“ i „vně“ atd., čehož seznam by mohl být nekonečný.

Prohnanost, vychytralost a nebezpečí těchto taktik spočívá ve faktu, že se taková negativní konotace zdá přicházet jakoby z nitra jedincovy vlastní mysli a ten má sklon věřit, že ve skutečnosti je jejich producentem a že hovoří jeho svědomí. Jestliže je to takhle, pak to musí být pravda. Proto se cítí bezcenný, k ničemu, zasluhující bídu, utrpení, neštěstí a věčné zatracení. Samozřejmě neexistuje žádný hmatatelný důkaz, že toto pochází z „uvnitř“, ale oblíbený trik negativního stavu je hrát svou starou notu víry různých náboženství v to, že jedinec není nic než zlo, které je uvnitř i venku a že na jedincově existenci není nic dobrého ani pozitivního. Tato běžná falešná víra se zvěčňuje interprety doslovného významu Bible, špatnými výklady Swedenborgových spisů a mnohým jiným. Pokud jeden pokračuje v takovéto víře, nevyhnutelně se odevzdává tomu, aby cítil negativní myšlenky o sobě samém, jež jsou nasycovány všeprostupujícím pocitem viny, pocitem nesprávného konání, naznačování toho, že jeden nezasluhuje nic dobré a pozitivní atd. Toto jsou všechny zbraně negativního stavu, které používá ke zničení všeho pozitivního. Kdykoliv se jim věří a přijímají se, potom je napájen a podporován negativní stav.

Realita této situace je však zcela odlišná. Protože každý naživu má uvnitř sebe Niternou mysl (jinak by nemohl žít), má každý v sobě přítomnost Nejvyššího. V takové přítomnosti Nejvyššího uvnitř vlastní Niterné mysli je dobro a pravda jedincovy existence, bez ohledu na to, jak zlým by se jeden zevně zdál, nebo na to, jak mnoho by se zdál ztotožněný se zlem a nepravdou.

Bylo by duchovní ohavností tvrdit, že všechno v lidské mysli je zlé a falešné, poněvadž to by znamenalo, že přítomnost Nejvyššího v jedincově Niterné mysli je také zlá a falešná. Zlo jedincova vlastního stavu je určováno vlastním postojem a pozicí vůči této přítomnosti. Pokud se odmítá přítomnost Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli a nebo dokonce odmítá existenci samotné Niterné mysli, jeden se ztotožňuje s negativním stavem, kdy oponuje zdroji všeho pozitivního. To ovšem neznamená, že takováto pozice a postoj ochuzuje jedince o schopnost se od něj oprostit. Schopnost jednoho odpoutat se od vlastního negativního postoje a pozice směrem k přítomnosti Nejvyššího a schopnost přijmout tuto přítomnost ustanovuje jedincovo věčné dobro a pravdu. Bez takovéto schopnosti by nemohl přežít ani dýchat. Proto tvrdit, že člověk není nic než zlo, je hnusnou a odpornou zbraní negativního stavu, kterou využívá v duchovních válkách proti stavu pozitivnímu.

Je nutné opravit toto obecně přijaté překroucení, jež je výsledkem falešné interpretace doslovného významu Bible, některých výroků ve Swedenborgových spisech atd. Ve skutečnosti to znamená, že lidé sami o sobě, bez přítomnosti Nejvyššího v jejich myslích, by neznamenali nic víc než zlo. Poněvadž jediným zdrojem všeho pozitivního je Nejvyšší,Niterné mysli značí postrádání čehokoliv pozitivního. To by také znamenalo, že by nikdo nemohl být ani existovat. Opakuje se znovu, že to, co tyto doslovné výroky označují, je potencionalita stát se negativním. Být skutečně v doslovném smyslu 100 % negativní je naprostý nesmysl, protože odejmutí Nejvyššího z vlastní Niterné mysli nedostatek Jeho/Její přítomnosti ve vlastní by znamenalo okamžitou a věčnou smrt.

Proto není moudré pohlížet na věci ve finalistických kondicích, stavech a procesech. Prohlašovat, že člověk není nic víc než zlo znamená prohlašovat, že člověk je absolutně zlý. Toto je finalistický výrok. Být absolutně zlým znamená, být nestvořeným a bez původu; znamená to, že zlo je absolutní a vždy je, a proto nemůže být nikdy změněno nebo zrušeno. Jestliže jeden je zlý v tomto spoluvýznamu, nemůže se udělat nic pro změnu vlastního stavu a rozpoložení. To také znamená, že tu je ještě jedno absolutní bytí vedle Nejvyššího. Taková tvrzení se vzájemně vylučují, protože logicky nemohou existovat dva stavy v absolutní kondici. Pokud by mohly, více by už nebyly absolutními.

Přemlouvání, použité negativním stavem jako zbraň v jeho válkách, sestává z přesvědčování lidí, aby věřili, že negativní stav je sám sebou a v sobě absolutní, že je nestvořen a nepochází z Nejvyššího a že lidé jsou zlí a zatracení. Proč by se lidé měli snažit být něčím jiným, jestliže bez ohledu na to, co dělají nebo v co věří,  zůstane vždy „faktem“, že nejsou ničím jiným než zlem a že to je jejich věčný osud ?  Takové přesvědčení vede a udržuje lidi v negativním stavu, zabraňujíc jim, aby věřili, že je pro ně možné být dobrými.

Jedním z mnoha důvodů inkarnace Nejvyššího na Zemi ve formě Ježíše Krista bylo ukázat lidem, že i oni mohou být dobrými tím, že přijmou za fakt přítomnosti Nejvyššího v nich. Poukázal na to, že Otec byl v Něm a že On byl v Otci. Navíc ukázal, že On je v nich a oni jsou v Něm. Přijetím tohoto aktu dělá jedince méně a méně negativním a více a více samým sebou, což je pozitivní.

Pozitivní síly ve své kumulativní snaze neustále vyvažují metody a taktiky války negativního stavu tím, že stále zdůrazňují přítomnost Nejvyššího v Niterné mysli, zdůrazňujíce možnosti každého, aby byl lepší lidskou bytostí a rozvíjel se duchovně na věčnost, a neustále připomínajíce lidem, že nepozorovaná odvádění, přesvědčování, obviňování, pocity nesprávného konání a viny atd. nejsou z nitra, jak negativní stav chce, aby uvěřili, že jsou uvaleny z vnějšku negativním stavem a lidé je mohou přijmout nebo odmítnout. Lidé jsou vinni jen do té míry, jakou přijímají tato namlouvání a přesvědčování a věří těmto namlouváním a přesvědčováním ohledně toho, že jsou vinni. Ne více a ne méně.

Tato situace silně zdůrazňuje důležitost denního sebezkoumání a sebezkoušení, aby se určil zdroj těchto namlouvání, přesvědčování, pocitu nesprávného konání a viny atd. Tímto způsobem je jeden schopen se oddělit od jakýchkoli takových vnucování a přestat věřit, že přicházejí z jeho nitra. A znovu se opakuje, že v dějinách negativního stavu a jeho válek se tyto zbraně stávají více a více rafinovanějšími, lstivějšími, věrohodnějšími a efektivnějšími. Ale tak je tomu u obranných zbraní pozitivního stavu.

(3) Třetí oblíbenou zbraní používanou negativním stavem v jeho duchovních válkách proti pozitivnímu stavu je vlévat a vkládat do lidí pochybnosti, podezření, zmatky, rozpaky, neurčitosti, nejistoty, váhavosti, otálení, obavy, pocit nebezpečí atd. Tyto zbraně mohou být srovnány s různými malorážnými palnými zbraněmi, které mají více osobní povahu, obvykle pro vlastní sebeobranu v lidském smyslu.

Tyto taktiky udržují každého v neustálém stavu pochybnosti, podezření ohledně sebe, vlastních idejí, dostižení, duchovnosti, existence Boha atd. vnášejíce do lidských životů zmatek, rozpaky, nejistotu, váhání, otálení atd. a odepírajíce jim pocit stability, jistoty a bezpečí.

Takové způsoby infuze a implantace těchto rozpoložení do lidských myslí se stávají více a více rafinovanějšími, lstivějšími, jsoucími na úrovni doby a věrohodnějšími. Pokud by neexistovala neustálá kumulativní vyrovnávající snaha a ochrana z pozitivního stavu, většina lidí by podlehla a stala by se snadnou kořistí negativního stavu.

Pozitivní stav přenáší neustále do lidských myslí s mnohonásobnou intenzitou pocit jistoty, ochranu, důvěru, víru, spoléhání se, bezpečí a zabezpečení, stálost a všechny ostatní pozitivní pocity a postoje, které zcela podkopávají nesmírnou snahu negativního stavu zaplavit duchy, duše a těla negativními postoji a pocity.

Znovu se radí, aby jeden pečlivě zhodnotil zdroj vlastních pochybností, zmatků, nejistot atd. a oddělil se od nich poznávaje, že jsou střelami neustále vystřelovanými v procesu duchovních válek. Tím, že tak činí, se tyto výstřely transformují do neškodných šťouchanců, neschopných ublížit. Jedinec vyzve vlastní Niternou mysl na pomoc a požádá Nejvyššího, aby vybudoval trvalý štít duchovní jistoty proti takovýmto útokům.

(4) Čtvrtá zbraň, použitá negativním stavem v jeho duchovních válkách proti pozitivním silám, je neustálý pokus kumulativním způsobem zaplavovat lidského ducha, duši a tělo touhami, přáními, chtěními a záměry negativní povahy, jako je např. chtění učinit něco zraňujícího a škodlivého sobě samému či ostatním.

Tuto zbraň lze srovnat s dýkami, noži, bodáky atd., které mohou být stejně smrtelné, jako jakákoliv výzbroj negativního stavu, protože se používají potají, v tichosti a temnotě.

Účelem je udržet kohokoliv ve stálé kondici chtění, toužení a tíhnutí po něčem negativním, podvodném, sobeckém, bezohledném, impulzivním, nutkavém, iracionálním, nelogickém atd., zadržujícím lidi před tím, aby mysleli logicky a racionálně a způsobující u nich, že se do něčeho impulzivně a nutkavě pouštějí bez jakéhokoli viditelného důvodu.

Na druhé straně pozitivní síly ve své kumulativní snaze neustále do lidských myslí promítají pozitivní, dobré, láskyplné, laskavé a moudré touhy, přání, chtění, úmysly atd., které vyrovnávají negativní síly až do okamžiku jejich oslabení, zneschopnění a zabraňují jim totálně uspět. Podporují logiku, rozum a racionalitu, čímž ovládají impulzivní, nelogické, iracionální, zraňující a škodlivé chování a činy.

V tomto případě se také radí prozkoumat zdroj takových negativních tužeb, přání, chtění, sklonů atd. a rušit jepozitivní vůlí, tužbami, přáními, chtěními a sklony být milujícími, moudrými, chápajícími, laskavými, racionálnímí, logickými a trpělivými. Toto je jedna z nejlepších obranných zbraní, které může jedinec mít proti silám negativního stavu.

(5) Konečně pátou zbraní negativního stavu v jeho duchovních válkách proti pozitivním silám je produkce, vštěpování a udržování negativních emocí, jako strachu, úzkosti, starosti, zlosti, nepřátelství a násilí v lidském duchu, duši a těle. Sem také patří strach ze smrti a věčného zatracení vyvěrající z mylných náboženských věr. Velmi často jsou početná náboženství produkována a fabrikována v peklech a jsou neustále přenášena do všech oblastí lidské existence, aby udržovala lidi v takovém strachu, úzkostech, starostech, poslušnosti a slepotě, to vše ve jménu Boha.

Tohle je jedna z nejoblíbenějších zbraní negativního stavu (produkce různých forem náboženství a jejich bláznivých doktrín) a může být strašnou a smrtelnou.

V lidských pozemských pojmech mohou být tyto zbraně srovnány s rafinovanými ručními bojovými zbraněmi, kdy jeden může obratem ruky ihned zabit.

Samozřejmě tréninkem, použitím a aplikací této zbraně se stávají více a více rafinovanějšími, efektivnějšími a věrohodnějšími. Jediný důvod, proč lidé stále žijí a jsou na živu, je kvůli protiváze a protiprojekci kumulativního úsilí všech pozitivních sil pozitivního cítění a emocí radosti, štěstí, spokojenosti, uspokojení, slasti, potěšení, míru, klidu, pokoje, smíření, tolerance, principů duchovní homogenity náboženství a podobných pozitivních pocitů do duchů, duší a těl lidí. Ruší jakoukoli možnost negativních pocitů, aby se permanentně udržovaly a způsobovaly škody, které by mohly mít věčný účinek.

Takže ať negativní stav počne jakékoli nové zbraně a taktiky, tyto jsou ihned vyvažovány snahami pozitivního stavu vytvářet nové obranné zbraně, které neutralizují jakýkoli trvalý účinek zbraní útočných.

Pokud se týká této situace, radí se odloučit se od negativních pocitů a anulovat je pocity pozitivními v okamžiku jejich útoku. Jestliže to dělá jedinec důsledně, časová období mezi útoky vedené negativními silami se prodlužují až do doby, kdy jsou buď méně časté anebo snadno odrazitelné bez jakéhokoliv poškození jedincovy duchovní, mentální, emocionální, volní, intelektuální a fyzické stability. Tímto způsobem pomáhá konečné porážce negativního stavu.

Toto jsou některé ze zbraní, které se používají v duchovních válkách. Srovnáním s fyzickými zbraněmi lidí na Zemi, které mají původ v idejích v duchovním světě, může jedinec do jisté míry pochopit, jak fungují a co všechno může ze svých sil své Niterné mysli a přítomnosti Nejvyššího v ní udělat, aby je neutralizoval a učinil je neškodnými. Jak bylo dříve zmíněno, poslední duchovní válka skončila ztrátou všech pozic a vlivů negativního stavu. Stáhli se zpět do pekel, kde se nyní připravují na další válku se strašnějšími zbraněmi atd., aby tentokráte bojovali na přírodní úrovni (jejich poslední baště).

Můžete být ujištěni, že pokud bude jeden následovat principy života a duchovnosti, jak jsou zjeveny v „Základech lidské duchovnosti a ve všech těchto „Poselství z nitra“, bude ochráněn a zajištěn Nejvyšším před jakýmkoliv ublížením, poškozením a následky této války. Nic špatného se této osobě nemůže stát. Následuje-li tyto principy ze své vůle a dle svobody volby, je zabezpečený ve věčném postavení pozitivního stavu a v duchovním rozvoji.

(29)

POSELSTVÍ DVACÁTÉDEVÁTÉ

O zdroji lidských problémů, běd a strádání

a o tom, jak je překonat

Dne 29. dubna 1982.

Dnes byla obdržena od Pána následující poselství.

„Problémem u mnoha lidí na Zemi je, že velmi často považují sebezkoumání, sebehodnocení a vcházení „dovnitř“ do své Niterné mysli za zaneprázdnění, které je nemorální, nezdravé a nebezpečné. Proto věnují malou pozornost či zřetel tomu, co se v nich děje. Fakticky dělají vše, co je v jejich moci, aby se neobraceli do sebe samých, do svého nitra a naslouchali svým niterným myšlenkám, pocitům, vjemům a intuicím. Namísto toho mrhají svými vzácnými energiemi a svým časem tím, jak se udržují ve svých zevnějšnostech čili „vně“, zabývajíce se zevními záležitostmi, úmyslně se udržujíce zaneprázdněnými všemožnými pracemi, pochůzkami a činnostmi, které je úspěšně zdržují před stykem s jejich Niternou myslí, a fakticky tedy se sebou samými a s jejich Stvořitelem.

S tímto postojem není překvapující, že lidé sami sebe neznají a jsou nepředvídatelní co do svého chování a postojů. Prostě nemají čas objevit sami sebe, poznat sami sebe, chtít sebe, cítit sebe a prožívat sami sebe takové, jací skutečně ve své esenci a substanci jsou. Namísto toho se honí dokola naslouchajíce tomu a přijímajíce to, co řekli jiní, jak na ně jiní nahlížejí, uvažují o nich, hodnotí je a co ostatní od nich očekávají, přičemž berou za dané, že jsou skutečně takoví, jak je vnímají ostatní. Protože tomu věří, ztotožňují se s takovými svými zevními počitky a očekáváními a ze všech svých sil se řídí tím, aby byli takovými, zatlačujíce, potlačujíce, zarážejíce a neberouce na zřetel úpěnlivý hlas svého vnitřního, reálného já, jež je znásilňováno a hrubě tepáno takovým postojem a životním stylem. Tuto situaci považují za normální a stávají se tedy výsledkem své zevní věštby, která naplňuje samu sebe. Vše ostatní považují za nebezpečné, nejisté, nezdravé a vedoucí k šílenství. Není neobvyklé slyšet naivní výrok jako: „Vidíte, tak dlouho se zabýval sám sebou, že to z něho udělalo šílence a museli ho zavřít.“ či podobné výroky.

Mnozí lidé si nechtějí připustit a uvědomit, že takový postoj je zvrácením univerzálního řádu, a že je tedy fakticky velmi nebezpečný, neopatrný a nezdravý. Přivádí lidi do všemožných duchovních, duševních, emočních, intelektuálních, volních, sexuálních, sociálních a fyzických problémů, poruch a bláznovství.

Tato situace je ovšem důsledkem převládajícího negativního stavu, který existuje na Zemi v aktivovaném a dominantním módu.

Jednou z největších zbraní negativního stavu a jedním z důvodů toho, že je tak úspěšný (jak dosvědčují veškeré lidské dějiny), je to, že lidi zaměřil na zevnějšek sebe samých a do jejich myslí jim vložil ideu, že být uvnitř sebe samého vede k šílenství a ke všemožným druhům duševní nestability, poruch a chorob.

To je ovšem tím největším zfalšováním a zvrácením reality ze všech. Ve skutečnosti je přesný opak pravdou. Být neustále zaneprázdněn tím, co je vně sebe samého, vlastním zevním prostředím a tím, co ostatní považují a očekávají, že je vlastní reálné já, je tím, co způsobuje lidské problémy, neduhy, strasti a šílenství.

Jak se již před tím ukázalo, vede takový obrácený a zvrácený postoj k porušení duchovního principu vyváženého života a žití (viz poselství ze dne 24. dubna 1982). Jedním z výsledků tohoto porušení je to, co se s lidmi na Zemi děje po tisíciletí.

Pokud lidé vůbec doufají, že dosáhnou na Zemi a v sobě míru se spravedlností a štěstím, potřebují se nejprve naučit uplatňovat tento vyvažující princip života. Znamená to, že se musí naučit obracet do „nitra“ a věnovat pozornost tomu, co je tam. Pak z této pozice smí a mohou patřit ven, aby viděli realitu skrze své vlastní oči, a nikoli skrze oči někoho či něčeho jiného. Tím, že se realita vnímá skrze někoho či něco jiného a jeden zůstává slepým ke svému vlastnímu pozorování, se věci neustále deformují a nevidí se takové, jaké jsou. To znamená žití v iluzi reality. Žádný div, že lidé mají tak mnoho problémů.

Přesto asi někoho napadne, že pokud je dle jejich standardů a očekávání správný převažující náhled ohledně udržování se vně To je paradoxem  negativního stavu; je to nelogické, iracionální a bláznivé. sebe samého, pak proč lidé dospívají do situace, že se tak obávají nalézt sebe samé ?

Toto je tedy tím, čím zvrácený řád univerzálních principů vůbec je. Je nutné uvést vše do jeho pravé perspektivy v souladu s náležitým řádem věcí a postupů.

Jak bylo předtím ukázáno v „Základech lidské duchovnosti“ a v těchto „Poselstvích z nitra“, je náležitý univerzální řád Stvoření z „uvnitř“ do „vně“, a někdy z „vně“ bez jakéhokoli zřetele k „uvnitř“. Okamžikem, kdy „uvnitř“ do „vně“ je umístěno do dominantní pozice, zaráží veškerý přístup do „uvnitř“, odkud bere veškeré energie pro svou existenci. Takovým aktem je ustanoven stav neustálého potlačování „uvnitř“ a, jako výsledek, lidé skutečně „nežijí“, ale strádají. Lidský život se stává neustávajícím řetězcem bídy, strádání, válek, zločinů, nemocí a všemožných problémů, jejichž seznam je opravdu nekonečný. Takový život není pravým životem, ale je iluzí a padělaným životem. Lidé žijí v klamu a iluzi věříce, že toto je nejenom pravým životem, ale jediným možným a k mání jsoucím životem v jsoucnu a bytí.

Takové myšlení je výsledkem dominujícího a aktivovaného negativního stavu, v němž lidé sami sebe lapají do pasti svým mylným systémem víry.

Aby se tato situace napravila, radí se provést určité kroky, které se nabízejí v těchto „Poselstvích z nitra“.

Dodatečně je tu několik přídavných bodů hodných uvážení pro praktikování ve vlastním životě toho, jak ustanovit náležité a řádné plynutí života a všech jeho duchovních principů žití. Následující body jsou v jistém smyslu rozpracováním a snad opakováním a rozšířením všech ostatních předešle uvedených.

(1) Samotný první důležitý krok v tom, jak uvést věci ve vlastním životě do řádu, je uznání a přijetí faktu, že přehnané zabývání se „vnějškem“, zatímco obrácení se k „uvnitř“ se považuje za nebezpečné, neobezřetné a nezdravé, je nesprávné. Je zdroj mnoha lidských problémů a porušení duchovního principu vyváženosti každodenního žití (viz opět poselství ze dne 24. dubna 1982). Jakmile se jeden podejme na tento první krok tím, že se začne tázat a probírat starý životní styl „vnějškovosti“, povede ho to k odstranění umělého strachu vyvolaného negativním stavem před vcházením do sebe samého.

Radí se uznat a přijmout fakt, že strach ze sebe samého je nejničivějším a nejškodlivějším strachem ze všech, protože jednoho olupuje o vše, čím je. Namísto toho se radí, aby jeden k sobě přistupoval s důvěrou, vírou a spoléháním se; s láskou, péčí, oceněním a respektem; přijímaje fakt, že jeho Niterná mysl, niterné já, kde je Nejvyšší vždy přítomen, je ten pravý a jedině možný zdroj poznání, moudrosti, lásky a štěstí, a je určovatel smyslu opravdové reality. Jestliže jeden začne myslet a cítit v tomto smyslu, je na dobré cestě ven ze šlamastik vlastního života produkovaných starým životním stylem zevnějšností čili „vnějškovostí“. Ale tento krok se musí podejmout první. Je to jako uvést se do původního stavu, aby se začalo myslet z vlastního nitra, a nikoli z vlastního vnějšku.

Je radno strávit nějaký čas denně v praktikování tohoto způsobu aktivního myšlení, chtění, pociťování a jednání, jak se popisuje předtím (viz poselství ze dne 23. dubna 1982).

(2) Dalším důležitým krokem v procesu opravy vlastního chybného životního stylu je připuštění duchovního faktu, že štěstí a význam života nelze nalézt v zevnějšnostech a ve vlastnictví hmotných statků. V nich není nic, co by mohlo opravdu inspirovat, motivovat anebo poskytovat pocit naplnění a uspokojení z bytí naživu. Toto je velmi důležité uznání, pomáhající jednomu, aby přestal vyhledávat hodnoty tam, kde nejsou žádné. Nelze nic změnit, aniž se prvně tento fakt nepřipustí. Opět se opakuje, že radí zabývat se aktivně tím, aby se k tomuto faktu obrátilo čelem s tím, že se připustí, že je pravdivý, a že se opakuje ve vlastním myšlení, cítění, chtění a jednání. Jestliže takto činí, jeden se připravuje na změnu.

(3) Třetím důležitým krokem v tomto počínání je uznat, že vlastní život není tím, čím by měl být, a že je nutné něco učinit ohledně změny jeho obsahu, významu a účelu. Jinými slovy se radí, aby se prostě připustilo, že se jeden potřebuje změnit. Bez takového připuštění nebude se pociťovat žádná potřeba změny. Bez potřeby změny nelze žádnou změnu zahájit.

Radí se tudíž aktivně se denně zabývat rozvíjením potřeby změny ve vlastním životním stylu v souladu z duchovními principy tím, že se připouští fakt, že je potřeba změny.

(4) Čtvrtým důležitým krokem v tomto aktivním procesu je nalézání náležitých a správných nástrojů, cest a prostředků změny nejlepším možným způsobem souhlasným s esencí a substancí vlastní veškeré mysli a osobnosti. Jinými slovy je nutné nejprve uznat, že jeden doposud nenáležitě využíval, cokoli má, a nástroje, způsoby a prostředky, které ve svém životě používal, nedokázal upotřebit a přivodit ve svém životě náležitý duchovní a tvořivý mód žití. Takže jeden musí připustit, že je nutné nejprve odstranit staré nástroje, způsoby a prostředky žití, jelikož ty ve své činnosti úplně selhaly. Jakmile se tento fakt připustí a je z vlastní vůle vyjádřena žádost po potřebě nahrazení novými nástroji, způsoby a prostředky žití a po nalezení nových nástrojů, způsobů a prostředků žití, které jsou adekvátnější a náležitější k pravému životu, jeden pak může přistoupit k předložení prosby své Niterné mysli, „uvnitř“, kde je Pán, o osvícení, inspiraci, zjevení, jasný vhled a znalost ohledně takových budoucích nástrojů, způsobů a prostředků správného a náležitého žití. Jestliže se takto koná soustavně, každodenně, jeden sám u sebe shledá, že má všemožný náležitý vhled, chápání, ideje atd. co do toho, jak postupovat s odstraňováním starých, ubohých vzorů života a toho, jak je nahradit novými, opravdu duchovními.

(5) Pátým důležitým krokem v tomto ohledu je nutnost ustavení aktivní vůle k užívání těchto nově získaných nástrojů, prostředků a způsobů co nejproduktivněji, nejkonstruktivněji a nejtvořivěji, jak je možné, aby se tak mohlo dosáhnout vzájemného prospěchu, společného blaha a sdílení a mohla probíhat neustálá duchovní progrese směrem kupředu a dále se zabudovanou bezpečnostní ochranou proti jakékoli možné reverzi starých, destruktivních, ubohých, neduchovních módů a vzorů žití.

V tomto ohledu se radí si dávat dennodenně sugesce, aby se taková vůle docílila a ve vlastní mysli a ve vlastním praktickém životě se stále udržovala vyšší duchovní perspektiva života definovaná všemi duchovními principy života a žití a principem duchovní homogenity. Jestliže jeden takto věrně a soustavně činí každodenně se správnou motivací, kdy vždy na to v každodenním životě nalezne nějaký čas, ten s největší určitostí ve všech ohledech uspěje.

(6) A konečně šestým důležitým krokem v tomto podnikání je připuštění a přijetí neoddiskutovatelného duchovního axiomu, že toto jeden může činit jedině dle sebe samého, po svém, dle vlastního určení, úsilí a snažení se, s vírou, důvěrou a spoléháním se na vlastní hodnotu a schopnost tak úspěšně a účinně konat, aniž by se jakkoli spoléhal na někoho či něco vně sebe samého, uznávaje fakt, že veškerý život a jeho pozitivní atributy neustále plynou z Nejvyššího do vlastní Niterné mysli. Vcházení do nitra sebe samého, spoléhaje se na vlastní Niternou mysl, tudíž znamená vcházet k Nejvyššímu, k Pánu kdož je pravým zdrojem všeho pozitivního a dobrého ve vlastním životě.

Toto je to, proč je tak důležité obrátit sebe samého dovnitř, k vlastní Niterné mysli. Toto je jediné místo, kde lze nalézt Boha, Nejvyššího. To je také důvodem k tomu, že aktivovaný a dominující negativní stav vynakládá tak velké úsilí, aby lidi udržel vně sebe samých. Tím, jak toto činí, je negativní stav udržuje pryč od Pána – to jest mimo zdroj opravdového života a veškerého dobra a pravdy.

Proto se radí, aby jeden občas vysedl z vlastních každodenních činností, aby si dával pozitivní sugesce k ustanovení potřeby, touhy a vůle obrátit se niterně k Pánu ve vlastní Niterné mysli a požádat o pomoc a podporu při aktualizování faktu, že se spoléhá sám na sebe, na vlastní Niternou mysl a Pána, aby byl s to konat vše po svém, aniž by naději a hodnoty umisťoval zevně, kde neexistuje žádná naděje a hodnota.

Tím, že se tak činí soustavně, trpělivě a s rozhodností, jeden se stane svobodným a nezávislým, silným a zdravým, užitečným a tvořivým, šťastným a veselým, naplněným a spokojeným, bavícím se a dosahujícím dobrých a pozitivních věcí.

(30)

POSELSTVÍ TŘICÁTÉ

O lidském duchovním, duševním a fyzickém vybavení a

o metodách léčení jejich problémů

O náležitém chápání pojetí karmy a reinkarnace

Dne 30. dubna 1982.

Dnes bylo Pánem zjeveno následující.

„Je nutno zas a znova uvědomit a připomenout následující důležitá fakta:

Každý, kdo přichází na planetu Zemi, přináší s sebou vše potřebné k tomu, aby účinně a úspěšně splnil účel vlastní inkarnace na Zemi. Nic nechybí.

Stav, proces, kondice, obsah, rozsah, stupeň, kvalita a kvantita vlastních schopností, nástrojů, darů, talentů či jejich nedostatku a podobných věcí jsou určovány specifickou volbou, kterou jeden učinil před inkarnací na Zemi, aby se tato volba úspěšně a efektivně aktualizovala, realizovala, projevila a přinesla plný a úplný užitek, plody a vyčerpání takové volby.

Existují mnohé možnosti toho, jak se taková volba aktualizuje a realizuje.

(1) Někteří lidé si zvolili být a žít určitým způsobem a v určitém rozpoložení během trvání jejich délky života v přírodním stupni a ve fyzickém těle, když jsou na Zemi.

(2) Jiní si zvolili postupovat v krocích, od jednoho bodu ke druhému, volíce určité změny ve svém životním stylu, aby tak mohl dojít plodného uzrání poslední, nejdůležitější účel jejich života na Zemi. Tyto druhé případy mohou zahrnovat v následnosti dva či více zcela odlišných životních stylů, velmi často protikladných. V tomto případě nemůže finální volba vlastního bytí na Zemi dojít plodného uzrání bez prožití předchozích voleb.

Ať je to jakkoli, každému je plně poskytnuto vše, co za tímto účelem potřebuje. Nic více, nic méně. Méně by vedlo k selhání v realizaci vlastní volby. V tomto případě by příležitosti, které by u jednoho byly přítomny, nemohly být náležitě zužitkovány. Více by znamenalo porušení vlastní svobody volby, což by blokovalo jedincovo náležité projevování se v rámci jeho volby.

Ať se jedná o jakýkoli případ, aby se cokoli činilo, musí být jeden vybaven nejdůležitějším principem života – Niternou myslí – kde je přítomnost Nejvyššího, z kteréžto přítomnosti jeden žije a úspěšně plní svůj účel bytí na Zemi (či na jakémkoli jiném místě).

Ale to, že má Niternou mysl a přítomnost Nejvyššího v ní, ustanovuje určitý paradox z hlediska voleb v přírodním stupni, a tedy daleko více z hlediska volby inkarnovat se na Zemi, kde je negativní stav v dominantní a aktivované kondici.

Paradoxem je, že Niterná mysl a přítomnost Nejvyššího v ní obsahuje prostředky, způsoby, nástroje, možnosti a znalosti v úplnosti a plnosti daleko překračující a přesahující cokoli, co si kdo zvolil mít či aktualizovat ve svém jednotlivém životním období. Tento paradox je vyřešen aktivací jen těch oblastí a úrovní Niterné mysli, které jsou v každém jednotlivém období potřeba a nutné v procesu naplňování vlastní volby. Zbytek Niterné mysli je v dřímajícím stavu (pokud se to týká jeho projevování se v přírodním stupni Země) a ve stavu připravenosti být aktivován, kdykoli nastane náležitá potřeba.

Jelikož je však život každého tak či onak v neustálém pokroku, a protože tento pokrok pokračuje věčně, je nutné, aby každý v sobě měl veškeré možné možnosti volby na věčnost. Bez této možnosti a perspektivy by nebylo možné počínat a činit žádné další volby. Bez tohoto rozpoložení by nebylo možno u nikoho udržovat životní podpůrný systém. Jak jeden kráčí od jedné volby ke druhé, potenciály Niterné mysli se aktivují, a stávají se dostupnými další schopnosti, prostředky, způsoby, nástroje atd. pro realizaci a aktualizaci každé následné volby.

Proto je pro jedincovo přežití životně důležité, že bez ohledu na fakt, že nemá dle vlastní volby plný přístup k plnosti obsahu vlastní Niterné mysli (zvláště během vlastní délky života na Zemi), má v sobě Niternou mysl a přítomnost Nejvyššího v ní, z níž může získat vše, co potřebuje ke změně od jedné volby ke druhé navěky. Bez přítomnosti této věčné příležitosti by život pro nikoho neměl žádný smysl a význam.

Tedy v procesu jedincova vlastního života během zvoleného údobí jeho Niterná mysl uvolňuje jen tolik, nakolik je to pro tuto jednotlivou délku života a pro jakýkoli krok, který si v ní určil zaujmout, nutné a potřebné.

Když se někdo inkarnuje na Zemi kvůli splnění určité volby či voleb, pečlivě vyhledává nejpříhodnější rozpoložení, situace, prostředí, linie, dědictví atd., aby mohlo být k dispozici vše pro úspěšné završení vlastního účelu bytí v tomto jednotlivém životním údobí.

Bylo by velkým omylem předpokládat, že lidé se objevují na této Zemi v tom či onom sociálním, rasovém, fyzickém atd. prostředí s tím či oním problémem, omezením či excesem holou náhodou, aniž by to bylo jakkoli naplánováno či zvoleno. Takový závěr je vědeckou nesprávností, která lidi přivádí k mnoha mylným závěrům a neefektivnímu zacházení s jejich kondicí.

Nic se neobjevuje či neodehrává náhodou. Cokoli se v jednom jednotlivém životním údobí děje, je vždy bez jakékoli výjimky určováno vlastními volbami a svobodnou vůlí. Avšak tyto svobodné volby byly učiněny  v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího před vlastním fyzickým zrozením. Ti, kteří se inkarnují z negativního duchovního stavu, jsou taktéž dotázáni, zdali si to volí z vlastní vůle berouce plnou zodpovědnost za následky takové volby.

Takže jeden je plně zodpovědný za vlastní volbu, i když neexistuje žádné vědomé uvědomění či vědomá paměť takové volby. Toto omezení – vymazání paměti – platí jen pro ty, kdo si zvolili inkarnovat se na planetu Zemi, kde existuje dominantní a aktivovaný negativní stav.

Vědomá znalost a paměť takové volby by v tomto ohledu zcela znehodnotila vlastní nutnou zkušenost, která je velmi životně důležitá z hlediska univerzálního poučení a duchovního pokročení.

Avšak to, že není vědomé uvědomění a vědomá paměť takové volby, neznamená, že se o ní neví niterně, nevědomě a ve vlastní Niterné mysli. Fakticky to lze objevit v procesu vlastního jednotlivého životního údobí, po naplnění určitých kroků voleb, v hluboké hypnóze nebo podobných kondicích během vlastního určeného osudu, když bylo získáno určité poučení z určité zkušenosti, když je doba pohnout se k dalšímu kroku a změně atd.

Při pohledu na tuto skutečnost je zřejmé, že každý na Zemi bez ohledu na kondici, ve které byl, je a bude, ať je to zevní ubohost, nebo zevní štěstí, je úplně zodpovědný za cokoli, co v každém jednotlivém okamžiku svého životního údobí prožívá. K tomuto pravidlu neexistují žádné výjimky.

Takže předtím, než se jedinec inkarnuje na tuto Zemi (nebo ať by to mělo být jakékoli místo), vyhledává synchronnost mezi vlastní volbou a okolnostmi, které jsou nejvhodnější a nejpříhodnější pro naplnění vlastní volby. Tedy jeden si volí dědickou linii a svůj podíl v ní, které chce pojmout a následovat; okamžik lineárního časového kontinua, ve kterém chce do tohoto jednotlivého dědičného kartelu vstoupit; geny, které jsou nejvhodnější a nejpříznivější pro vlastní fyzický, duševní a duchovní projev v tomto jednotlivém životním věku; vlastní specifickou matku a otce pro početí, které je třeba zesynchronizovat s přijetím této dědické linie; sociální, politické, rasové, ekonomické, fyzické atd. prostředí, které kdo potřebuje mít za tímto účelem, a všechny ostatní potřebné situace, kondice, stavy a procesy, aby mohl zcela a úplně vyčerpat vlastní volbu či volby.

Z toho, co zde bylo řečeno, je velmi zřejmé, že vlastní životní styl na Zemi není v nejzazším smyslu nijak determinován, podmiňován či ovlivňován dědičností, prostředím nebo nějakými jinými zevními faktory. Právě opak je pravdou. Jeden si určuje svou vlastní volbou druh dědictví, prostředí či jakýchkoli jiných zevních a vnitřních faktorů tohoto jednotlivého života, které chce mít pro uskutečnění vlastního účelu bytí na této Zemi.

Takže je zcela marné a nespravedlivé obviňovat někoho či něco z toho, co se ve vlastním životě děje bez ohledu na to, jak náhodně či mimo vlastní kontrolu se to objevuje. Lidé mají sklon omlouvat sami sebe za to, čím jsou, obviňujíce své prostředí, rodiče, rasu, sociální situaci atd., aniž si uvědomují, že sami sebe umístili do všech svých šlamastik jako součástí svých voleb, které učinili před inkarnací na této Zemi. Ze své svobodné vůle souhlasili s tím, aby podstoupili takové zkušenosti z velmi důležitých duchovních, kosmických, univerzálních, osobních, soukromých a intimních důvodů, které ve většině případů nejsou pro ně rozpoznatelné anebo vědomě vnímatelné a srozumitelné během jejich životního údobí na Zemi nebo po určité časové období pobytu na Zemi.

Avšak duchovnímu stavu událostí je vlastní to, že každý je s to měnit svůj osud. To znamená, že každý smí – dle své svobodné vůle a volby – změnit anebo pozměnit svou volbu a její důsledky. To lze učinit  buď během údobí života na Zemi nebo v jakémkoli jiném místě, čase, kontinuu, stavu a procesu vlastního věčného života. Kondice takové schopnosti se měnit je určována nutným poučením, které každý dle své volby potřebuje podstoupit, aby byl s to se změnit. Předčasná změna vlastního rozpoložení by byla porušením vlastní svobody a nezávislosti. Proto je každý pečlivě zabezpečen vlastní Niternou myslí a přítomností Nejvyššího, aby nepřijal nebo dokonce jen netoužil či chtěl změnu předtím, než nastane důležité poučení a získají se životně důležité zkušenosti. Jakmile jeden cítí potřebu a touhu změnit se z nitra, dle vlastní niterné volby (ne dle zevních okolností), je opravdu hotov se změnit, jelikož tedy splnil požadavek toho či onoho jednotlivého poučení či prožitku. Jednomu se tedy poskytnou vhodné příležitosti pro započetí takové změny a nová sada nástrojů, způsobů, prostředků a schopností pro aktualizaci této změny a pro vykonání nové, čerstvé volby.

V okamžiku takové změny a nové volby se tato oblast vlastní Niterné mysli náhle a synchronně aktivuje s tím, co je nejvhodnější a nejpotřebnější pro úspěšnou realizaci a aktualizaci nové volby, s plným a úplným ponecháním všech přístupů k dříve aktivovaným oblastem vlastní Niterné mysli. Takže jeden nikdy neztrácí nic, co kdy měl k dispozici z Niterné mysli, a v procesu vlastního životního údobí neustále přidává nové oblasti vlastní Niterné mysli, umožňuje/umožňujíc tak probíhání univerzálního duchovního pokroku. To je základnou duchovního pokročení a bez takového přidání by nemohlo nastávat žádné duchovní pokročení.

Při pohledu na tento fakt lze vidět, že psychologové, psychiatři, lékaři a různí terapeuti používají nesprávné a chybné metody léčení. Ve většině případů se snaží chápat lidské problémy jako výsledek prostředí, dědičnosti, výchovy či podobných záležitostí, povětšinou v počátcích a původem mimo jedincovu kontrolu. Léčitelé činí vše, co je v jejich moci, aby tyto situace napravili, přičemž málo, pokud vůbec, pojímají zvolenou nutnost takových zkušeností a poučení.

Jak se před tím uvedlo (viz poselství ze dne 26. dubna 1982, poznámka druhá), měly by se všechny takové postupy zaměřovat na zkoumání toho, proč si jeden volí být tím a mít to, čím během pozemského života je a co má, a zdali je čas pro změnu vlastního stávajícího rozpoložení. Obvykle když lidé přicházejí pro pomoc a jsou motivováni k této pomoci pouze svými niternými potřebami bez jakýchkoli vnějších nátlaků, jsou připraveni pro změnu.

Jedině po ustanovení tohoto faktu se smí postupovat s léčením způsobem určeným Niternou myslí toho, kdo o to požádal. Žádný jiný přístup není duchovně vhodný a náležitý, protože by mohl být porušením jedincovy svobody volby, ochuzuje ho o důležitá duchovní poučení a zkušenosti. Kvůli faktu, že toto poselství se zabývá důležitým duchovním principem voleb, je čas něco říci o široce rozšířeném lidském pojmu či pojetí „karmy“ nebo „karmanu“. V zásadě je to NAUKA, která tvrdí, že každý čin, dobrý či zlý, obdrží patřičnou odplatu. V hindské filosofii se toto pojetí vztahuje k doktríně o reinkarnaci (široce probrané v „principech duchovní hypnózy“ a v „Základech lidské duchovnosti“). Tato pojetí se v žádném způsobu a formě v dějinách lidstva neobjevila až donedávna, kdy byl ztracen všechen smysl pro princip duchovní homogenity a kdy lidé často začínali racionalizovat důvody rozličných lidských osudů na protichůdných pólech, které lidé nazývají radostným životem nebo životem bolestným a bídným. V tomto bodě vyvstala v lidské zevní mysli (která počala být úplně odpojena od Niterné mysli) potřeba vysvětlovat tyto zdánlivé diskrepance, nesoulady a nevysvětlitelná strádání na Zemi a ospravedlnit jejich výskyt. Takže přišli na ideu, že jeden je v procesu odplaty či odměny za něco, co učinil ve svém předešlém životě či životech, aniž by si vědomě uvědomoval takovou existenci a jejich skutky.

V raném myšlení Véd tato pojetí neexistují, protože v té době stále existoval nějaký omezený přímý přístup k Niterné mysli a Duchovnímu světu, což lidem dávalo lepší pochopení života v širší definici než v té, která se objevila později, když byl takový přímý kontakt ztracen. Tyto doktríny (reinkarnace a karmy) se poprvé objevily u brahmánů a následně se plně rozvinuly v ranných upanišadách. Odtud se rozšířily do většiny indických náboženství a pak se postupně infiltrovaly do myšlení Západu. V současnosti je to mezi lidmi na Zemi docela populární pojetí.

Přesto je toto pojetí, jako pojetí reinkarnace, deformací skutečnosti. Je nesprávně chápáno a vykládáno většinou svých vyznavačů. Nesprávné pojímání vyvěrá z nenáležitého pojímání filosofického principu příčiny a účinku. V této konotaci tento princip znamená, že každá akce má svou reakci. Co se dříve probírané záležitosti voleb týká, znamená to, že každá volba má své následky. Ale i v této omezené aplikaci zákona karmy existuje zkreslení, protože každý je schopen změnit následek svých vlastních voleb, dokonce během manifestace jejich důsledků. Je možno je nahradit, pozměnit, přesměrovat a nebo zcela zrušit, jestliže se jeden Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli dotáže, jak to má učinit a na způsob provedení. Zákon karmy nesprávně přijímá, že jeden je uzamčen ve svých vlastních volbách a proti jejich důsledkům nelze nic učinit. Avšak toto není pravdou, protože když se někdo na sobě řádně poučí, nepotřebuje pokračovat v opakování téhož způsobu a stylu žití, pokud to ovšem sám nechce.

Zákon karmy nebere řádně v úvahu největší duchovní zákony všech jsoucen a bytí – Zákon odpuštění a Zákon milosrdenství.

Karma má sklon pohlížet na vše jako na nevyhnutelnost toho, že příčina má svůj účinek. Ale to není pravdou. Účinek příčiny se může či nemusí projevit v závislosti na náležitých a správných duchovních potřebách, která existují v každém okamžiku kontinua v rámci rozmezí vlastního života. Jeden si volí přijít na Zemi s určitým posláním. To je příčina. Účinek takové příčiny se může neustále pozměňovat či měnit v procesu kroků zaujímaných při naplňování jedincovy volby. Jeden například může v sobě rozpoznat, že důsledky vlastní volby nejsou pro všechny dotyčné spravedlivé a v jejich nejlepším zájmu. V takovém případě se jedinec ze své vlastní svobodné vůle a s dobrým úmyslem odebere k Nejvyššímu ve své Niterné mysli a vyvolá zákon odpuštění a zákon milosrdenství, který tyto výsledky modifikuje nebo zcela zruší, dávaje příležitost, aby se učinila jiná nová a čerstvá volba se spravedlivějšími a užitečnějšími následky.

Zákon karmy platí pouze tehdy, když jeden touží po tom, aby se v jeho životě aplikoval. Tedy se opakuje, jeden si svobodně volí přijmout tento zákon a touto svobodnou volbou ho činí proveditelným. V realitě tedy neexistuje žádný jiný zákon, který ovládá lidský život a osud, než zákon svobody volby a změny.

Nebezpečí doslovného používání zákona karmy ve vlastním životě je ve faktu, že se snadno ztrácí jakákoli motivace ke změně a potlačuje se jakákoli potřeba pozměnit svůj osud. Jeden začíná fatalisticky věřit, že cokoli se ve vlastním životě děje, je nevyhnutelné, a tudíž nelze ohledně toho nic udělat, dokud všechny důsledky voleb v jedincově předešlém životě nebo životech nedoběhnou do svého nejzazšího cíle. Tehdy a jedině tehdy lze věci měnit. Takže tito lidé nevykonávají niterně žádnou snahu učinit cokoli ohledně vlastních životů; namísto toho po celý svůj život ČEKAJÍ, až se jejich život navrátí k lepšímu údělu.

Jaké mrhání časem a vzácnou energií života !

Tento postoj velmi pěkně hraje do noty peklům a všem jejich negativním stavům. Ty chtějí, aby lidé věřili právě tak, aby lidé NEMĚLI svobodu učinit jakékoli změny ve svých životech a ovlivnit důsledky svých voleb.

Když se členové pekel a negativního stavu ze Země ustanovily v uměle vytvořeném „Nebi a Zemi“ v intermediálním světě, úmyslně blokovali planetu Zemi před přímým přístupem ke všem úrovním duchovního světa a jejich Niterných myslí. Někteří z příslušníků tohoto pseudosvěta zfabrikovali z deformovaného pojetí volby a jejich následků doktríny karmy a reinkarnace a ustanovili zde silnou společnost a pozici postavenou na této doktríně. Z této pozice zahájili na Zemi zaplavování lidských tvorů, kteří dle své volby byli náchylní k takovým ideám, všemožnými ideami vztahujícími se k této doktríně. A stalo se, že vhodnou půdou pro tyto jednotlivé deformace byla shledána indická náboženství. Netrvalo dlouho, aby se tato infúze přijala a považovala za duchovní fakt.

Tedy zákonitě velká část indů z 1 miliardy žije v obrovské nevědomosti, v krátkém a mizerném životě (do 40 roků – nestačí ani zešedivět, obludné přemnožení a stamiliony indů žijí bez základních hygienických potřeb, jako např. záchod), neboť si myslí, že je to jejich nezměnitelný osud – pozn. zpracovatele.

V tomto „světě“ byly zfabrikovány početné podobné deformace a nesprávná pojetí mnohých dalších aspektů duchovnosti, náboženství a života. Pak byly přeneseny do všech náboženství na Zemi.

Při pohledu na tento fakt se radí, aby se nepřijímaly a nevkládala se důvěra v žádné současně existující doktríny, náboženství, okultismu či duchovní trendy, protože jsou všechny pod vlivem fabrikací vytvořených deformacemi pekel.

Umělé „nebe a země“ v intermediálním světě byly částečně zrušeny v době Swedenborgova zjevení (ta část, spojená s Temnými věky). Zbytek byl zrušen právě nedávno ve spojitosti se zjevením „Základů lidské duchovnosti“ a na začátku zaznamenávání těchto „Poselství z nitra“. Avšak jejich zfabrikované ideje se velmi pevně zachytily v Naneštěstí lidských myslích skrze jejich rozličná náboženství, která jsou plná deformací a mnoha duchovních ohavností.tato situace udržuje lidi spojené s jim odpovídajícími pekly.

Jediným způsobem, jak se odpojit od jakýchkoli svazků s pekly, je úplné oddělení se od současně existujících náboženských systémů bez výjimky a vcházení do vlastní Niterné mysli – k přítomnosti Nejvyššího – a pátrání v pokoře a skromnosti vlastního srdce a dobrého úmyslu po náležitém vedení, chápání, nahlížení a ochraně před všemi deformacemi a po schopnosti vidět jasně, jaké části každého náboženství či duchovního směru mají opravdovou, duchovní hodnotu, pokud ji vůbec mají, a jaké části by se měly odložit, pokud ne zcela odvrhnout.

Ten, kdo takto soustavně činí, je opravdu požehnán a nebude sveden na zcestí.

(31)

POSELSTVÍ TŘICÁTÉPRVNÍ

Některá praktická objasnění

pojetí duchovnosti a duchovních principů

Dne 1. května 1982.

Dnes bylo Pánem zjeveno následující:

„Dnes budou podána stručné objasnění, vysvětlení a dodatky k pojetí duchovnosti a duchovních principů.

Duchovnost obecně a lidská duchovnost zvlášť jsou definovány v „Základech lidské duchovnosti“ spolu s definicemi dvanácti principů na straně obecné a dvanácti principů na straně lidské.

Mnozí namítají, že teoretické definice jsou obtížné k pochopení. Jsou tudíž velmi odrazováni od čtení takových knih, pociťujíce, že jsou mimo úroveň jejich porozumění.

Avšak tento názor o vlastních schopnostech je sobě vnucovaným klamem, který vkládá sebevnucující se omezení na vlastní inteligenci. Jeden přijímá a věří ve vlastní bytí v souladu s omezeními vlastních očekávání, vlastního stylu dennodenního života a s tím, co na něj vkládají a co očekávají ostatní.

Problémem je to, že lidé jsou vytrénováni a jsou v rozpoložení ve způsobu myšlení a žití, fungující v něm a zabývajíce se v něm úzce definovanými činnostmi, které jsou s ním v souladu. To vede k rozvíjení se jednostranné inteligence, definované takovými pojmy, jako praktická inteligence, teoretická inteligence, vysoká, průměrná a nízká inteligence a podobnými kategoriemi, které mají ve skutečnosti jen malý význam. Stávají se jejich věštbou, která sebe sama naplňuje tím, že přijímají a věří, že jsou fakticky takový či onací. Přijímání takových věr je přivádí k tomu, že se rozvíjejí vyhraněně ve směru toho, čemu věří, že jsou nebo mají, nebo toho, co se očekává, že mají být či mít. Cokoli v nich, co se k tomuto systému víry nehodí, se potírá, potlačuje, nebere na zřetel anebo zcela odkládá a v jistém smyslu zakrňuje.

Takže lidé se trénují, aby mysleli, cítili a jednali jen v praktickém smyslu, jako je jízda autem do obchodu a nakupování. Cokoli se k takovým činnostem vztahuje, to chápou snadno. Jestliže by jim někdo vysvětlil principy duchovnosti pojmy srovnatelnými s nakupováním, řízením auta či hraním tenisu atd., byli by s to je pochopit. Takto obyčejně přemýšlejí.

Na straně druhé kladou někteří lidé příliš mnoho důrazu na teoretický rozvoj svých schopností, že ztrácejí veškerou perspektivu praktických aspektů žití. Takže myslí v abstraktních, matematických, filosofických, vědeckých atd. pojmech a jít do obchodu je pro ně nepředstavitelným dobrodružstvím, kde by se cítili jako idioti. Takový lidé ovšem nemají potíže při pojímání teoretických aspektů duchovnosti, jak jsou definovány např. v „Základech lidské duchovnosti“. Mají však často potíže v nazírání praktických aspektů takových teoretických pojetí.

Obě tyto krajnosti jsou výsledkem nevhodné přípravy a volby, které u dítěte vybírají určité zevně pozorovatelné rysy a neustále zdůrazňují a podmiňují překotný rozvoj těchto specifických rysů, potírající ostatní aspekty vlastní osobnosti. Děti tak přímo tíhnou ztotožňovat se s těmito rysy a jako dospělí se v mnoha případech stávají tím, co od nich očekávali jiní nebo co očekávali oni sami jako výsledek zevních klamných pozorování a ztotožnění se s nimi.

Lidé zapomínají, že když přicházejí na tento svět, jsou ve většině případů vybaveni, aby byli kombinací obou aspektů života. Každá činnost, ať se zdá jakkoli praktická či teoretická, má svůj praktický respektive teoretický aspekt. Jeden bez druhého tvoří nerovnováhu.

Když se lidé podmiňují žít a myslet určitými způsoby a pojmy, navykají si tak příliš na toto úzké a omezené ohnisko či specializaci, že cokoli jiné se zdá být nesrozumitelné, obtížné k pochopení anebo nudné.

Jak se uvedlo předtím, je takový životní styl porušením duchovního životního principu vyvažování každodenního života.

Ve skutečnosti je každý, kdo může myslet, cítit a chtít, s to chápat, nahlížet a vejít do styku ohledně jakéhokoli teoretického či praktického pojetí, pokud by si poskytl možnost vymanit se z omezování se, které si sám na sebe uvalil, a životního stylu, který dodržuje v každodenním žití. Lidé se prostě stávají příliš línými na to, aby cokoli konali, mysleli a snažili se o cokoli, co je mimo jimi přijaté nesprávné sebepojímání a nesprávný styl.

Taková nevyvážená situace je podivnou a izolovanou událostí ve Stvoření, omezenou na lidi na Zemi (a ovšem v peklech).

Tato situace je výsledkem aktivovaného a dominantního negativního stavu na Zemi. V negativním stavu není nic vyváženo. Jeho povaha je vždy jednostranná, finalistická a přehánějící. Nutí lidi, kteří ho přijali, pohlížet na věci finalistickým přístupem. Mají sklon věřit, že jejich stav a rozpoložení jsou konečné a nic se proti tomu nedá dělat. Takže jestliže se kupříkladu považují buď za jsoucí prakticky inteligentní, nebo inteligentní teoreticky, věří tomu, že je to jejich osudem, aby byli praktičtí či teoretičtí navždy beze změny a činí ve svých životech vše, aby prosazovali své a následně žili dle své víry. Nijak se nesnaží, aby objevili skutečný obsah svého vnitřního já a své Niterné mysli. Vše, co je v rozporu s jejich vírou, je odvrženo jako nemající žádný užitek.

Takže sami sebe olupují o velké příležitosti, poznatky a zkušenosti, které jsou jim k dispozici na každém kroku jejich každodenního života. Tato situace je ovšem značně podporována a podněcována pekly, protože ta nechtějí, aby lidé objevili opravdový rozsah a obsah své mysli a obzvláště své Niterné mysli. Takový objev by lidi přivedl k duchovnosti, a tedy k Nejvyššímu. To by totálně podkopalo bezpečnou pozici negativních stavů na Zemi.

Při pohledu na tento fakt je zřejmé, že většina lidí by mohla snadno chápat a uplatňovat taková pojetí duchovnosti a duchovních principů, jak jsou definována a popsána v „Základech lidské duchovnosti“ a v některých případech v těchto „Poselství z nitra“. Vše, co by museli udělat, je říci sami sobě, že to skutečně mohou učinit. Protože ale sami sobě říkají, že to učinit nemohou, prosazují své vlastní negativní sugesce a skutečně to nemohou učinit. To je pravdou o čemkoli v lidském životě na Zemi.

Aby se poskytlo lepší pojímání duchovnosti a jejích principů těm, kdož si z toho či onoho důvodu promývají mozky vírou, že nejsou s to chápat vysoce teoretické pojmy, máme zde některá zjednodušená vysvětlení těchto pojmů.

Duchovnost prostě znamená, že jeden uznává a přijímá jako fakt, jako axiom (něco, co nepotřebuje být dokazováno), že existuje absolutní, žijící, sebeuvědomující se, nestvořený zdroj života a stvoření nemající původ v ničem jiném, který lidé nazývají Bohem, Nejvyšším, Pánem, Ježíšem Kristem a různými jinými jmény. Uznání a přijetí tohoto axiomu má pak určité důsledky pro každodenní život. Prostě řečeno, jestliže život a veškeré Stvoření bylo stvořeno a má původ z tohoto Absolutního zdroje, pak tedy cokoli se ve vlastním životě odehrává, bez ohledu na to, co to je, je výsledkem, důsledkem a následkem jsoucna a bytí tohoto zdroje, který vždy je bez jakéhokoli počátku či konce. Tudíž vše ve vlastním životě má bez výjimky a vyloučení čehokoli duchovní důsledek. Jeden je s to cokoli činit jen proto, že je tento Absolutní, Nestvořený, Původní Zdroj života a Stvoření, nazývaného rozličnými jmény, jenž neustále jednomu poskytuje jeho vlastní životní podpůrný systém skrze jeho vlastní Niternou mysl a jeho vlastní Niternou myslí, kde On/Ona stále přebývá, kterýžto životní podpůrný systém jednomu umožňuje dennodenní konání a žití.

Toto je stručně duchovní princip života, duchovnosti a každodenního žití. Pokud lidé tento fakt přijímají a počnou se obracet k tomuto zdroji uvnitř jejich Niterné mysli, počnou být opravdovými duchovními bytostmi. Stupeň a rozsah vlastní duchovnosti tudíž může být určován tím, jak často a jak dlouho se ve vlastním myšlení, cítění, chtění, jednání a chování věnuje tomu, že uznává tento fakt a niterně se obrací k Nejvyššímu ve vlastní Niterné mysli pro vedení, podporu a osvícení a pro určení správné a vhodné životní cesty a každodenního žití s ohledem na vlastní jedinečnou osobnost a účel bytí zde.

Toto je tedy nejjednodušší, nejvhodnější a nejduchovnější způsob, jak chápat duchovnost a jejich principy.

Jestliže se toto činí, splňují se veškeré požadavky duchovního žití. A též, pokud se tak činí, Pán zjevuje přímo ve vlastní Niterné mysli obsah veškerých duchovních principů a jejich nejsnadnějšího a nejpohodlnějšího uplatnění ve vlastním každodenním životě v souladu s vlastními zvláštními potřebami a účelem žití na Zemi.

Ale jak mnoho lidí toto denně činí ?  Proč každý sám sebe neohodnotí a nezodpoví si tuto otázku ?

Je velmi důležité si uvědomit, že aby byl jeden duchovním, je nutné vejít do nitra, do vlastního myšlení, pociťování a chtění z přítomnosti Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli a pak jednat a chovat se dle takového myšlení, cítění a chtění. Žádné zevní, vnější a „vně“ působící nátlaky, očekávání, předpisy a určení nemají opravdový duchovní původ. Jeden to musí učinit sám, uvnitř sebe sama, ve vlastním myšlení, cítění, chtění a jednání ze své vlastní svobodné vůle, dle vlastní svobody volby. Nikdo jiný to nemůže pro nikoho učinit. Je tudíž radno, aby jeden začal soustavně každodenně provádět a praktikovat tento postoj, jak se zdůrazňuje v předešlých poselstvích, aniž by se stále spoléhal na vstupy z vnějšku pro duchovní bytí. Éra duchovních zevnějšností je nenávratně mrtvá spolu s těmi, kdo ji udržovali.

Aby se shrnulo, co se doposud o duchovnosti řeklo, lze duchovnost a duchovní principy pojímat následujícím teoretickým způsobem:

(1) Teoretický základ duchovnosti a jejích principů

Tento základ je jádrem duchovnosti, nejniternější jadérko jejích funkcí. Určuje proces manifestace duchovnosti v nekonečné rozmanitosti počtu způsobů a módů pro každý jednotlivý časový cyklus jsoucna a bytí. Tato nejniternější část a jádro duchovnosti sestává ze všech věčně živých idejí, myšlenek, pojetí a kategorií všech sentientních entit a všech věcí v jsoucnu a bytí ve všech módech diskrétnosti a kontinuity. V absolutním smyslu lze toto jadérko pojímat jako Niternou mysl Nejvyššího. Ve smyslu relativním, co se lidí týče, lze toto jadérko pojímat jako Niternou mysl lidí.

(2) Praktický základ duchovnosti a jejích principů

Tento základ je procesem o sobě, procesem manifestování všech idejí, myšlenek, pojetí a kategorií Niterné mysli v nekonečné rozmanitosti a počtu forem, duševností, zevních projevů, nastávání, probíhání a stávání se atd.

Bez této praktické založenosti duchovnosti by její teoretický základ nemohl mít žádnou aktualizaci a realizaci, žádná aktualizace a realizace by nemohla nastat, probíhat a stávat se v jakékoli formě či módu jsoucna a bytí.

V absolutním smyslu lze tento proces pojímat jako Vnitřní mysl a částečně jako Zevní mysl (její nejniternější stupeň) Nejvyššího. V relativním smyslu, ve vztahu k lidem, může být tento proces pojímán jako vnitřní mysl a částečně vnější mysl (její nejniternější stupeň) lidí.

(3) Kombinovaný základ duchovnosti a jejích principù jejich teoretického a praktického základu jako jednoty, jednosti principů a harmonie

Tento základ znamená, že neustálá produkce idejí, myšlenek, pojetí a kategorií v Niterné mysli, ať v absolutním smyslu v Nejvyšším, nebo ve smyslu relativním u lidí, je za účelem jejich manifestace, aktualizace a realizace, aby mohl nastávat, probíhat a stávat se vzájemný prospěch, sdílení a společné blaho pro veškeré Stvoření. Žádný jiný účel jsoucna a bytí takových idejí, myšlenek, pojetí a kategorií není myslitelný.

V absolutním smyslu lze tento základ pojímat jako zbytek Zevní mysli Nejvyššího a jako rezultující aktivity a chování Nejvyššího vzhledem na Jeho/Její Stvoření. V relativním smyslu lze tento základ pojímat jako zbytek zevní mysli a rezultující postoje, činnosti a chování lidí vzhledem k Nejvyššímu, k sobě samým a ke zbytku Stvoření.

Na tomto základě závisí vše v každodenním životě, jelikož určení vlastního postoje, činností a chování k Nejvyššímu, sobě samému a zbytku Stvoření dává pravý význam, obsah, účel, kvalitu a kvantitu vlastního života.

Jestliže jeden pečlivě nazírá na tyto tři stručně podané body duchovnosti a jejích principů, lze si povšimnout velmi důležitého principu o sobě: není možný žádný princip původu z „vně“. Cokoli je či cokoli se děje, je a děje se jako výsledek nějakého vnitřního procesu a funkce „uvnitř“. Takže „vně“ je výsledkem a následkem „uvnitř“ a nikoli naopak.

Prakticky to znamená, že všechny zevní formy, jako příroda, hmota, fyzická těla, planety a události na nich a v nich, jsou výsledkem niterných procesů a funkcí „uvnitř“ a jejich idejí, myšlenek, pojetí a kategorií, jež se jeví jako substance ve „vně“ činíce „vně“ výsledkem a koncem, a nikoli počátkem.

To také znamená, jak se uvedlo předtím mnohokrát, jak je pro vlastní život duchovně nebezpečné klást veškerý původ, význam, účel a smysl všeho a čehokoli do „vně“- zevnějšností, přírody, hmoty atd. – kde není nic v sobě a o sobě.

Zároveň to také znamená, jak je pro vlastní život duchovně nebezpečné být neustále zaneprázdněn a trávit většinu svého života zevními, vnějšími aktivitami „vně“ s malým zřetelem na jejich duchovní, „vnitřní“ původ.

(32)

POSELSTVÍ TŘICÁTÉDRUHÉ

O procesu inkarnace lidských bytostí na Zemi

a tom, jak konají své volby

Dne 2. května 1982.

Dnes byla od Nejvyššího přijata následující poselství.

„Dnes bude poskytnuto nějaké podrobnější pojednání o procesu inkarnace lidských bytostí na Zemi a jejich voleb.

Předtím, než přistoupíme k tématu dnešní rozpravy, je na řadě varovná poznámka. To, co následuje, je hrubým zjednodušením toho, co skutečně v tomto důležitém procesu nastává. Je třeba mít na mysli, že ti, kdo si zvolili inkarnovat se na Zemi, si taktéž zvolili omezit se a zabránit si po dobu trvání svého životního údobí na Zemi v chápání určitých duchovních postupů, které se konají mimo říše přírodního stupně obecně, a ještě více tak mimo říše pozemské zvlášť, kde je negativní stav v aktivované a dominantní pozici. Následující vysvětlení je tudíž jen přiblížením toho, co se skutečně děje. Má poskytnout některé přibližující ideje tomu, kdo si nechává své srdce otevřené a kdo je dostatečně flexibilní, aby přijal důležitý fakt, že vždy existuje přesahující chápání všeho tohoto, které není v tomto jednotlivém okamžiku lidského rozpoložení k dispozici.

Avšak to, co následuje, může dát dostatečný obraz, aby se porozumělo určitým pojetím, která poskytují představu o této důležité záležitosti. Toto porozumění, ač omezené a hrubé, může být nápomocné a užitečné ve vlastním duchovním pokročení.

Obecně lze objevení se sentientních entit v jim odpovídajících stavech, procesech, rozpoložení, pozicích a místech pojímat nejméně dva způsoby.

(1) První, nejobyčejnější, ale zároveň nejglobálnější a nejobecnější způsob je procesem produkování specifických idejí, myšlenek, pojetí a kategorií ve vztahu k takovému procesu uvnitř Absolutního procesu myšlení Nejvyššího. To je procesem přímého nadělení Nejvyšším a od Nejvyššího. Nejvyšší neustále produkuje nové ideje životních forem, sentientních entit a nových prostředí odpovídajících potřebám těchto sentientních entit. Takové ideje jsou naděleny duchem života, z něho svou duševností a z této duševnosti svou zevní formou a pak se objevují ve formě sentientních entit v jim odpovídajícím prostředí nově stvořeném za tímto účelem.

(2) Druhý způsob, jakým se toto objevení koná, je výsledkem určitých aktivit sentientních entit samotných. Z přítomnosti Nejvyššího z jejich Niterné mysli jsou v této mysli produkovány nové ideje, jako výsledek výměny a sjednocením principů maskulinity a femininity dvou sentientních entit, čehož výsledkem je zrod nové, doposud neexistující ideje. Taková idea je pak nadělena Nejvyšším duchem života a je promítnuta a emanována pro svou manifestaci do prostředí odpovídajícího jejímu obsahu. Jelikož je produkce takových idejí možná jen z přítomnosti Nejvyššího v Niterné mysli sentientních entit, znamená to, že v nejzazším smyslu je Nejvyšší jejich Stvořitelem. V tomto ohledu se sentientní entity účastní v tomto procesu fungujíce jako zvláštní zprostředkovatelé Nejvyššímu pro nadělování nového přijímače života tímto životem.

(3) Třetí metodou tohoto objevování se, která je používána jen pro lidské tvory na Zemi, je produkování určitých negativních idejí v negativním stavu pekel. Spojením dvou negativních duchů nastává určitá negativní výměna, jež rezultuje v objevení se relativně nové negativní ideje, která je promítnuta do své vlastní manifestace. Jelikož jsou tyto negativní ideje produkovány z ukradených principů života, kterýžto život neustále proudí z Nejvyššího, jejich produkce je možná pouze proto, že Nejvyšší existuje. To žádným způsobem neznamená, že Nejvyšší se účastní v produkování takových negativních idejí. Přítomnost Nejvyššího u negativních duchů je v jejich schopnosti se měnit a v jejich svobodě volby být takovými. Tento fakt jim dává život. Mohou žít pouze kvůli této schopnosti. Tento život využívají k popírání přítomnosti Nejvyššího v nich. Takové popírání ustanovuje negativní stav. Kvůli tomuto popírání nemůže být Nejvyšší přítomen v tomto popírání samotném. Jinak by tu nebylo žádné popírání. Takže negativní stav je v zásadě výsledkem popírání přítomnosti Nejvyššího ve schopnosti negativních duchů se měnit v jejich svobodě volby. Takové popírání, tím že bylo aktivováno sentientními entitami – v tomto případě negativními duchy, je výsledkem ideje popírání. Protože taková idea nastala ze života, který byl Nejvyšším nadělen určitým sentientním entitám (v tomto případě lidským bytostem na Zemi), nese si svůj vlastní život, který tíhne se stát reálným. Realita jeho objevení se dává schopnost reprodukovat se v nekonečných formách a projevech. Proto, když dva negativní duchové (žena a muž) v peklech přistoupí jeden ke druhému, aby si vyměnili své negativní postoje, výsledkem takové negativní výměny je zrození nové negativní ideje, která je pak promítnuta ke své manifestaci a realizaci do prostředí pro ni vhodného.

Zatímco první dvě metody objevování se sentientních entit lze manifestovat a promítat po celém Stvoření ve všech jeho úrovních, dimenzích, stupních a krocích v souladu s obsahem takto manifestovaných a promítaných idejí, třetí metoda objevování se je svou povahou omezena pouze na dvousměrné manifestování a promítání. Ideje takto produkované se mohou projevovat a promítat pouze v peklech samotných nebo jen na jednom místě přírodního stupně, které k tomuto účelu Nejvyšší speciálně povolil – na planetě Zemi a v tomto solárním systému.

Takže lidé na Zemi mohou v zásadě pocházet ze dvou stavů – pozitivního nebo negativního. Nikde jinde ve Stvoření nejsou takové manifestace a projekce možné.

Ačkoli se samotné negativní ideje mohou projevovat a promítat ve formě lidských bytostí na Zemi nebo ve formě negativních duchů v peklech, jejich zkušenosti jsou k dispozici pro sdílení a poučení všemu Stvoření prostřednictvím univerzálního vědomí, jež obsahuje všechny takové zkušenosti za účelem toho, aby tato univerzální poučení o negativním stavu mohla přinést plody. Tato schopnost zabraňuje nutnosti, aby se negativní ideje projevovaly způsobem široce univerzálním.

(1) Jakmile tedy nějaká idea nastává ve vztahu k objevení se sentientní entity či lidské bytosti, je nejprve zhodnocena, posouzena a zkoušena dle svého obsahu. To se děje jak v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího i v Niterných myslích (z přítomnosti Nejvyššího v nich) dvou sentientních entit, které dávají zrod této ideji, jako výsledku jejich výměny (ve druhé metodě stávání se konkrétní manifestací této ideje). V procesu zhodnocení, posouzení a zkoušení obsahu této ideje je určeno, jakému užitku, pokud tu nějaký je, může tato idea sloužit univerzalitě povšechnosti.

(2) Je-li shledána z toho či onoho důvodu užitečnou a duchovně vhodnou ke své manifestaci, pak jsou v dalším kroku určeny všechny důsledky manifestace a projekce takové ideje.

(3) Po určení těchto důsledků a rozličných následků je vyhledán náležitý duchovní, duševní a fyzický stav, proces, rozpoložení, místo, dimenze, úroveň, stupeň, krok, linie atd., v nichž a do nichž lze obsah této ideje plně projevit a promítnout a aktualizovat nejvhodnějším, nejoblíbenějším způsobem její důsledky a následky tam, kde může nastat největší poučení.

(4) Jakmile se toto určí, dalším velmi důležitým krokem je posoudit, zda taková idea, jakmile se manifestuje v konkrétnosti své prezentace v módu sentientní entity či lidské bytosti, bude dle své svobodné volby a vůle ochotna být v této zvláštní manifestaci, zvláštním prostředí, se zvláštním obsahem, se zvláštními důsledky a následky svého projevení se. V tomto bodě se této ideji představují různé volitelné možnosti dle idejí takových volitelných možností a dle idejí způsobu, jakými může ovlivnit, modifikovat a či změnit jakýkoli důsledek nebo jakýkoli stav či proces, když je potřeba a příležitost takové změny. V tomto bodě je tedy ideji dána příležitost se rozhodnout (skrze ideu rozhodování), zda chce pokračovat se svou manifestací, jak byla nastíněna s ohledem na jejich obsah, nebo zda chce být pozměněna či zcela stažena zpět předtím, než bude nadělena duchem individuálního a jedinečného života od Nejvyššího.

Je nutno si pamatovat, že všechny tyto kroky a procesy nastávají pouze na úrovni idejí. Zatím se nekoná žádná konkretizace či manifestace a projekce, s ideami jejího obsahu, jejího prostředí, jejich důsledků a následků atd.

(5) Jakmile idea dle ideje své svobodné vůle a volby je ztotoženěna s ideou svého projevení a se vším ostatním, tehdy a jen tehdy je nadělena individualizovaným a jedinečným duchem života Nejvyšším a od Nejvyššího.

Idea se tedy nejprve jeví jako duch ve formě jeho Niterné mysli.

(6) Z této Niterné mysli se vytváří jeho duševnost čili vnitřní mysl synchronně s jevením se Niterné mysli. Jakmile se toto učiní, je umístěna do zvláštního intermediálního světa, který existuje za tímto účelem (nemá žádnou jinou funkci). Zde přijímá přechodnou zevní formu souhlasnou s jejím duchem a duševností, která ustavuje její zevní mysl čili tělo zbudované z jeho idejí v Niterné mysli odpovídajících obsahu této ideje. V tomto intermediálním světě znovu posuzuje, hodnotí a zkouší všechny aspekty jejího bytí a jsoucna a činí závěrečné rozhodnutí a volbu (nyní jako sentientní entita) ohledně své nejvhodnější inkarnace. Během této doby může každá sentientní entita změnit cokoli, co si přeje, s jedinou výjimkou – nemůže změnit fakt svého jsoucna a bytí. Jakmile svobodně souhlasila být a existovat, činí tak s tím, že chápe, že tato jednotlivá volba je věčná. Vše ostatní lze v tomto dílčím bodě změnit.

(7) Když je ustanovena vhodná doba a místo anebo stav a rozpoložení pro její inkarnaci, přechází ke své inkarnaci. Tato inkarnace může být buď v jednom z početných duchovních, nebo přírodních světů (v jakýchkoli možných liniích, dobách, úrovních a dimenzích v souladu se specifickými synchronními potřebami jak inkarnujícího se ducha, tak i místa či situace, do níž se duch inkarnuje).

Během pobytu ideje ve zvláštním intermediálním světě se tato nazývá duchem. Protože v této konotaci má v sobě Niternou mysl, vnitřní mysl a zevní mysl vybudovanou z idejí Niterné mysli a z elementů tohoto zvláštního intermediálního světa, je plně vědomou, sebeuvědomující se, sebeurčenou, svobodnou a nezávislou sentientní entitou.

Trvání inkarnace každé sentientní entity je určeno její volbou a místem či stavem, kde se tato inkarnace koná. Jestliže se při nějaké příležitosti koná v přírodním stupni, volba je omezena pouze na určité časové období. Jakmile doba vyprší, sentientní entita se navrací do intermediálního světa (v této době je to odlišný intermediální svět, spojený se stavem nebo místem předešlé inkarnace), kde se koná proces jejího posledního soudu čili zhodnocení, prozkoušení a posouzení jejího života v této jednotlivé inkarnaci.

(8) Po jeho skončení se sentientní entitě představují nové volby či volba pro její inkarnaci do nějakého jiného módu jsoucna a bytí. V procesu konání další volby a rozhodnutí jsou sentientní entitě představeny budoucími důsledky každé volby a rozsah užitečnosti její volby z hlediska vzájemného prospěchu a sdílení pro veškeré Stvoření a jeho duchovního pokročení. Jakmile sentientní entita ze své svobodné vůle učiní tuto volbu při plném vědomí a přijetí všech důsledků a následků této volby a jejich rozličných opcí pro modifikaci a změnu, sentientní entita přistupuje k další inkarnaci. Další inkarnace může být buď do přírodního, nebo do duchovního stupně. Avšak, jak se zdůrazňuje v „Základech lidské duchovnosti“, tato inkarnace nemůže být nikdy podruhé či vícekrát do téhož přírodního světa nebo do téže linie jakéhokoli světa. Nemůže se reinkarnovat do téhož místa, neboť by to byl opakující se, regresivní a stagnující modus bytí, který je nemyslitelný v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího, kde není nic jiného než duchovní pokrok a tvorba nových věcí. Proto žádné opakování inkarnace do téže linie bytí a jsoucna v jakékoli úrovni, kroku, stupni či dimenzi nemůže být produktivní, konstruktivní a tvořivé, a tudíž se nemůže konat. (Ohledně rozpravy o pojetí reinkarnace viz „Principy duchovní hypnózy“ a „Základy lidské duchovnosti“.)

Tento proces inkarnování pokračuje věčně a nemůže se zastavit kvůli stálému objevování se nových stavů, rozpoložení, procesů, míst, linií, vesmírů, galaxií, stvoření Nejvyšším a od Nejvyššího. Tyto všechny jsou k dispozici pro poučení a prožívání všem sentientním entitám a lidským bytostem v procesu jejich duchovní progrese.

Objevení se manifestovaných a projektovaných negativních idejí ve formě negativních duchů nebo lidských bytostí probíhá v zásadě dle stejného postupu, jak byl popsán výše. Avšak nesdílejí tentýž počáteční intermediální svět. Je jim povoleno, aby měli svůj zvláštní intermediální svět, speciálně spojený s pekly a s planetou Zemí, kam umísťují své negativní ideje za účelem, aby se dle své závěrečné volby tyto ideje inkarnovaly. Jsou-li shledány užitečnými pro určité duchovní poučení a lekci všemu Stvoření, bez ohledu na to, jak negativní a zlé by se mohly zdát, je jim povoleno postoupit s jejich inkarnací v peklech nebo na planetě Zemi.

Protože duchovní princip svobodné volby a svobodné vůle je v tomto světě stejně platný jako v jiném místě Stvoření, je zcela na negativních idejích, zdali se chtějí, či nechtějí inkarnovat a zdali chtějí, či nechtějí nést veškeré negativní důsledky takové inkarnace. V procesu jejich negativního rozhodování jsou jim představeny všechny alternativy, možnosti voleb a nástroje, které by je mohly přivést k tomu, aby změnili svou negativní volbu a zahájili konání pozitivních a dobrých voleb. Toto je nutný vestavěný systém poskytovaný Nejvyšším, který je imanentní a inherentní kondicí jejich bytí a jsoucna. Důležité zde je to, že nikdo nemůže existovat a být bez svobodné vůle a volby, ať může být či se jevit jakkoli zlý nebo negativní. Toto je sám princip žití a aktualizace čehokoli vůbec včetně negativního stavu. Ale taková volba  být zlým také explicitně či implicitně znamená, že lze takovou volbu zrušit a učinit jinou, v pozitivním směru. Z výše popsaného postupu a procesu objevování se a zrození sentientních entit a lidí je velmi zřejmé, že nikdo není nucen být čímkoli nebo jakýmkoli určitým způsobem, jestliže nechce. Je též zřejmé, že mnozí lidé na Zemi jsou inkarnacemi negativních a zlých idejí produkovaných v peklech za tímto specifickým účelem. To také může do jisté míry vysvětlovat, proč na planetě Zemi existují všechny formy takových strašných zločinů, válek, nemocí, rozličných strádání a nepříjemných rozpoložení. Jsou zde dle něčí volby. Mohou být odstraněny jen jinou volbou toho někoho. Nic není vnuceno a nutné. Nutnost čehokoli ve jsoucnu a bytí je určována jeho volbou. Každý je tudíž plně a úplně odpovědný za cokoli, co se v jeho životě odehrává. Neexistují žádné výjimky. Potřeba vymazání vědomé paměti takové volby pro lidi na Zemi byla vysvětlena jinde. Nikde jinde ve Stvoření taková potřeba neexistuje.

Existuje určitá odchylka od výše popsaného procesu ve způsobu, jakým se lidské bytosti objevují na Zemi. Jak se již mnohokráte předtím uvedlo, planeta Země byla určena převážně a na jistý čas negativnímu stavu. To ustanovuje a určuje určité postupy fyzického zrození, které jsou specifické pro negativní stav. Svou povahou je negativní stav stavem nevědomosti, zákazů a omezení. Tudíž kdokoli se zrodí do negativního stavu, ať je to z pozitivního, či negativního stavu, musí se zrodit do nevědomosti dle své volby. Toto rozpoložení nutně vyžaduje, aby se lidé rodili animálním procesem početí v mateřském lůně a s následným vymazáním veškeré paměti toho, co se dělo předtím, než se odehrálo početí. Tento proces zrození byl zfabrikován a uveden na Zemi takzvanými pseudotvůrci (viz „Základy lidské duchovnosti“).

Proces zrození jiný než animální by nemohl vytvořit stav nevědomosti. Tento typ zrození je neduchovní, umožňující, aby taková nevědomost byla vytvořena (co se vědomí týče). Jakýkoli jiný způsob je duchovním způsobem. Duchovní způsoby zrození nemohou mít za výsledek nevědomost, protože jsou z přímého nadělení Nejvyššího. Cokoli přichází z přímého nadělení Nejvyššího, je vždy pozitivní. V pozitivním stavu není žádná nevědomost. Nepotřebuje žádnou nevědomou mysl. Je plně vědomý. Tímto způsobem se tudíž nemůže projevit či zrodit žádná negativní idea.

Jakmile idea učiní volbu inkarnovat se ve formě lidské bytosti na Zemi (existuje mnoho jiných lidských bytostí, které se inkarnují ne na planetě Zemi, ale na jiném místě ve fyzickém Vesmíru), vyhledává synchronní ideje dvou lidí na Zemi, kteří dle své volby přistupují k sobě navzájem za účelem sexuálního styku dávajíce duchu této ideje příležitost, aby zahájil stavbu zevní formy v mateřské děloze odpovídající jeho obsahu a jeho duševnosti. Když je taková forma hotova, duch této ideje s jeho duševností vstupuje do svého těla a nastává fyzické zrození lidského dítěte. V procesu formování tohoto těla využívá duch genů otce i matky odpovídajících nejvíce účelu jeho inkarnace na Zemi.

Je vhodné si opět připomenout, že inkarnace jakékoli ideje na Zemi je vždy v souhlase a synchronnosti s těmi na Zemi, kdo jsou prostředky její manifestace či fyzického zrození. Je to tedy vzájemná, synchronní volba (byť ve většině případů nevědomá) založená na svobodné vůli všech, kterých se to týká. Tudíž nikdo nemůže obviňovat někoho jiného za rodiče, děti, situaci a osud, jaký kdo má během svého životního údobí na Zemi či obdobně kdekoli jinde. Takže dokonce pobývání v peklech je dle vlastní svobodné volby, protože nikdo není nucen tam jít či se tam projevovat.

(33)

POSELSTVÍ TŘICÁTÉTŘETÍ

O tom, jak určit, zdali je jeden v pozitivním či negativním stavu

Dne 3. května 1982.

Dnes jsem přijal od Nejvyššího následující poselství.

„Bylo by dnes užitečné uvědomit si a připomenout následující důležitá fakta:

Jak jít na to, aby se stanovilo, zdali ten či někdo jiný je ve vlastním pozemském životě v pozitivním nebo negativním stavu, procesu a rozpoložení ? Konec konců takové určení je nejdůležitější záležitostí, protože na ní závisí pravá kvalita vlastního života.

Jak se v předcházejících poselstvích mnohokráte zdůrazňovalo, je radno, aby jeden sám sebe dennodenně hodnotil a prozkoumával ohledně svých motivací a záměrů v pozadí každé činnosti, myšlenek, pocitů, projevů vůle, chování atd. ve svém každodenním žití. Někteří lidé mohou namítat, že takové dennodenní prozkoumávání spotřebovává příliš času. Nespotřebovává ale čas jedení, pití, přimýšlení anebo hovor o nevýznamných povrchních zevních událostech, nemajících žádnou trvalou hodnotu, a mrhání časem na podobné záležitosti ?

Proč je to nutné denně, když někteří dřívější duchovní autoři včetně Swedenborga míní, že je dostatečné provádět takový sebeprůzkum a sebezhodnocování jednou měsíčně při svatém přijímání anebo třikrát, čtyřikrát ročně ?  Důvodem, proč je radno to dělat denně, je to, že každý je napadán a zaplavován negativním stavem čtyřiadvacet hodin denně. (Swedenborg meditoval denně po čtyři hodiny najednou.)

Být inkarnován na planetě Zemi, kde je negativní stav plně aktivován a dominující, znamená, že jeden je vystaven neustálému přímému styku s negativním stavem tím či oním způsobem. Tento nutný kontakt (dle volby inkarnovat se na Zemi) je zdrojem subtilních a méně subtilních kontaminací, znečištění, nátlaků, vlivů, podlehnutí atd., která jsou vykonávána bez jakéhokoli přerušení vlastních myšlenek, pocitů, emocí, činností, chování, motivací, úmyslů a životního stylu, velmi často bez vlastního vědomého uvědomění. To se děje dennodenně. V posledních letech, jak lidská éra dochází své zralosti, se takové útoky, záplavy, kontaminace, znečištění atd. negativních sil mnohonásobně zintenzívnily způsobem daleko vychytralejším, účinnějším a výraznějším než v minulosti.

Jestliže někdo opomíjí provádět denní hodnocení a prozkoumávání sebe samého ohledně obsahu, motivačních faktorů a záměrů vlastních myšlenek, pocitů, tužeb, vůle, činností a chování, nachází se v nebezpečí GEOMETRICKY narůstajícího se hromadění ničivých účinků útoků, kontaminací, znečištění atd. negativního stavu; nebo je v nebezpečí prostě proto, že je na Zemi, kde panuje negativní stav.

Taková geometricky progresivní akumulace postupně, ve většině případů bez vlastního vědomého uvědomění, počíná proces posouvání se vlastního myšlení, pociťování, chtění, jednání, chování atd. od pozitivního k negativnímu prohnaně potlačujícímu uvědomování si toho, že jeden činí něco nesprávného nebo nevhodného. Jeden může náhle sebe samého ve vlastním dennodenním žití shledat tak upoutaného rozličnými sobeckými, hmotnými, zevními, povrchními a podobnými aktivitami a záležitostmi, že mu nezbývá žádný čas pro cokoli opravdu produktivní, tvořivé a prospěšné pro všechny z hlediska duchovních principů každodenního žití. Nebezpečím této situace je to, že jeden může sám sebe shledat věřícího a přijímajícího takovou situaci jako normální a vhodnou. To pak přivádí k přizpůsobování se, ztotožňování se a schvalování ohledně materiální negativity. Když jeden dosáhne tohoto bodu, přestane pociťovat, že je něco nesprávné nebo že se potřebuje změnit či učinit změny ve svém dennodenním žití. Negativní stav je mistrem ve vedení lidí TÍMTO směrem.

To je jeden z důvodů, proč se tak důrazně radí, aby se konalo dennodenní sebeprozkoumávání a sebehodnocení. Tím, že se tak činí, je jeden s to zachytit a rychle eliminovat jakékoli vlivy, nátlaky, vtírání se atd. stále napadající a zaplavující negativity pekel. (Toto je má běžná zkušenost, kterou znám ze svých mnoha kontaktů s různými lidmi – těmi neovládanými, i těmi ovládanými. Jinak bych tuto práci dávno nedělal – pozn. zpravovatele) Jeden se denně soustřeďuje na to, aby s vlastní Niternou myslí a Nejvyšším v ní uvnitř sebe samého objevil, jestli zde není nějaké zamoření a znečištění, jež se vetřelo do vlastních myšlenek, pocitů, vůle, motivací, záměrů, činností a chování. Jakmile si negativitu uvědomí, přistoupí k procesu vyčištění a očisty od ní a od jakéhokoli protivného úmyslu či motivace. Jedním z mnoha způsobů, jakými lze takové očištění a vyčištění provést, je aktivní vnitřní vizualizací, myšlením si, pociťováním, nasloucháním, chtěním, smyslovým vnímáním atd. (jakýmkoli způsobem vnímání, kterému kdo dává přednost či ho pociťuje jako pohodlný) zářivé bílého světla a příjemně teplého světla přicházejícího z nitra vlastní Niterné mysli od Nejvyššího, prostupujícího esenci a substanci vlastního jsoucna a bytí, vlastního ducha, duše a těla a odnímajícího a rušícího u vlastního ducha, duše a těla vše z negativního stavu. Činí se tak několikerým opakováním tohoto procesu vyčišťování a očišťování během vlastní meditace, prozkoumávání a hodnocení.

Zářivě bílé a příjemně teplé světlo se v tomto procesu používá kvůli jeho souvztažnému duchovnímu významu. Vyvolává důležitý duchovní a univerzální stav a proces – stav a proces lásky a moudrosti, dobra a pravdy, který je ochranou a strážcem bezpečí. Bělost či zářivá součást světla souvztaží s Božskou moudrostí a Pravdou, která zná nejlepší možné způsoby a postupy pro potírání a odstraňování všeho, co má negativní původ. Vyzařující teplo světla souvzatží s využívajíc znalost své jež je zdrojem všech pozitivních, ochranných a bezpečí střežících sil od Božskou láskou a Dobrem, která účinně provádí proces vyčištění a očisty od čehokoli negativního původuMoudrosti a Pravdy. V kombinaci, sjednocení a jednosti lásky a moudrosti, dobra a pravdy,Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli a jež souvztaží s bílým příjemně teplým světlem, lze tedy nalézt mocný protijed a nástroj sebeochrany a ostrahy bezpečí proti neustálým výpadům, záplavám a zamořením negativního stavu a jeho sil.

Toto je jeden z mnoha způsobů, jimiž je možno tohoto dosáhnout. Radí se, aby se dle procesu sebezkoumání ve vlastní Niterné mysli a Nejvyšším v ní určilo, co je pro jednoho nejlepší možný a nejúčinější způsob provedení takového vyčištění a očisty.

Nyní pojďme zpět k původní otázce položené na začátku tohoto výkladu – jak lze určit, zda jsem či někdo jiný je vpozitivním či negativním stavu, procesu a rozpoložení atd. ?  Co se musí sledovat, aby se toto náležitě, správně a spravedlivě určilo ohledně situace vlastní či kohokoli jiného, aniž by se někomu ublížilo ?

Především je radno postupovat s krajní obezřetností v posuzování rozpoložení ostatních lidí. Niterné motivace a záměry lidí nejsou bez ohledu na to, jak dobré či zlé se zdají být z hlediska zevního projevování se a pozorování, nikdy náležitě rozpoznatelné z vnějšku. Například dva lidé s přesně stejným zevním chováním mohou mít diametrálně opačné úmysly či motivace pro vykazování tohoto jednotlivého chování.

Lze jít jen po určitých zevních znacích, které mohou či nemusí u lidí naznačovat správnou motivaci a faktory úmyslu jejich opravdového stavu událostí s ohledem na jejich preference pro bytí v negativním či pozitivním rozpoložení.

Poněkud snadnější je určit tyto faktory u sebe než u jiných. To se dělá, jak je uvedeno výše, procesem sebeprozkoumávání z vlastní svobodné vůle a volby. Avšak není povoleno, aby někdo vstupoval do myslí jiných lidí za účelem tohoto zkoumání. I kdyby to bylo možné nebo dovolené, bylo by to PORUŠENÍM jejich soukromí, svobody a nezávislosti. (Varuji ty lidi, kteří to dělají, neboť jsem jich několik krátce poznal – pozn. zpracovatele.) Každému je povoleno být takovým, jakým chce být, a nikomu není dovoleno, aby lidem vnucoval své vlastní ideje ohledně toho, jací by měli být. Taková touha je hrubou duchovní drzostí a neskromností, jež je znakem bytí v negativním stavu, či přinejmenším toho, že se mu straní.

Jeden může změnit jenom sám sebe. Schopnost a ochota se změnit je znakem z pozitivního stavu. Potřeba měnit druhé bez potřeby měnit se sám je znakem stavu negativního. Jestliže někdo mění sám sebe, může být dobrým příkladem a pozitivním motivačním faktorem pro jiné lidi. Takže jestliže někdo chce, aby lidé byli například šťastní, veselí, zdraví, produktivní, spokojení, dobří, mírní, rozvážní, moudří, sdílní atd., musí být nejprve takovým on sám, aby poskytoval dobrý příklad a ukazoval, že každý se tímto směrem může změnit. Neexistuje jiný způsob, jak opravdu ovlivňovat chování a životní styl lidí. Někdy by se mohlo jevit, že se lidé mění dle vlivů a nátlaků z vnějšku (dobrým příkladem takové situace je žití v komunistických zemích), ale taková změna je nesprávně motivovaná (strachem kupříkladu), protože nevychází z nitra jedincovy vlastní svobodné vůle. V takových případech není žádné změny vnitřně. Změna je pouze zevní za účelem, aby se to tak jevilo (aby se kupříkladu vyhnulo zavržení či potrestání), a to není vůbec žádnou změnou.

To je dalším důvodem, proč má každodenní sebeprozkoumávání tak velký význam. V nejzazším smyslu přispívá nejen k zlepšování vlastního života, ale též k zlepšování veškerého Stvoření. Jsa integrální částí celého Stvoření tím, že jeden vylepšuje tuto část – sebe samého – vylepšuje celek. Je nemožné zlepšovat cokoli v celku bez vylepšení jeho částí. Avšak jeden nemůže být žádnou jinou částí než tou, kterou je. Aby byl s to vylepšit jakoukoli jinou část, musel by být touto jinou částí. Tím, že by byl tou jinou částí, nebyl by již sebou samým, ale namísto toho by se stal zcela jinou částí. Taková situace je nemožností, protože jeden nemůže zlikvidovat sebe sama, aby se stal někým jiným. Aby tak učinil, musel by začít s dvojitou likvidací – likvidací sebe samého za účelem toho, aby se stal někým jiným, a likvidací toho někoho druhého za účelem toho, aby se tímto jiným stal. Jestliže by toto bylo možné, rovnalo by se to likvidaci veškerého Stvoření jako celku.

Toto je důvodem toho, proč je nemožné změnit někoho jiného než sebe sama a proč lidé musí započít jakoukoli změnu z nitra sebe samých dle své vlastní svobodné vůle, jestliže skutečně touží být součástí pozitivního stavu.

Jedním ze znaků určení toho, zdali je ten či někdo jiný v pozitivním či negativním stavu, je uvnitř sebe sama či dle zjištění jiných ustanovený postoj k Absolutnímu zdroji všeho života – k Nejvyššímu, ke všem principům duchovní homogenity (jak byly definovány ve dnech 3.-4. dubna 1982 na Martiniku) a ke všem jiným duchovním principům života a každodenního žití, jak jsou definovány v „Základech lidské duchovnosti“ a v těchto „Poselstvích z nitra“.

Jestliže jeden popírá existenci Absolutního zdroje Života – Nejvyššího – a nemá žádný ohled na jakékoli duchovní principy a jestliže jeho chování odpovídá takovému popírání a nedostatku ohledu, tehdy lze opatrně dovolit, že tento jedinec je v negativním stavu anebo je jeho součástí.

Avšak přijímání těchto principů, jejich braní na zřetel a zevní žití i chování souhlasné s těmito duchovními faktory jednoho nutně nedělá pozitivním nebo ho nedostává na stranu pozitivního stavu. Proto musí být jeden krajně opatrný v přijímání jakýchkoli závěrů o duchovním stavu druhého, jelikož jeho zevní vyznání a chování nejsou spolehlivými a platnými důkazy té které situace – ať pro stranu pozitivní nebo negativní.

Na základě zevního pozorování, vyznání a chování si jeden nemůže být jist co do skutečné vnitřní motivace a záměru popírání a nebrání zřetele anebo přijímání a braní v úvahu takových důležitých duchovních faktorů ve vlastním životě. Taková znalost se může získat jedině sebezkoumáním a sebezhodnocením. Žádné jiné účinné způsoby neexistují.

Jeden může všechny tyto duchovní faktory vyznávat a přijímat a chovat se v souladu s jejich požadavky a recepty, a přesto to může činit s nějakou nízkou motivací a s negativním úmyslem. Nečiní to z Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli, ale jen kvůli nějakým zevním či sobeckým důvodům, nebo proto, že je to pro něho výhodné být takovým a tak se chovat, aby získal uznání, jistou pozici, vstup do nebes atd. V takovém případě si tento jedinec nepřivlastní nic opravdu duchovního, neboť to činí ze sebe, a ne z Nejvyššího v sobě. Toto je klamný způsob žití, který vede k negativnímu stavu.

Jeden z nejdůležitějších duchovních principů života stanoví, že pravou motivací a faktorem duchovního úmyslu je činit věci z Nejvyššího z nitra sebe samého. Swedenborg říká, že jedinec koná jakoby ze sebe samého, ale zároveň si uvědomuje a doznává, že to činí z Pána. Jestliže se takto koná, jeden si přivlastňuje všechny pozitivní faktory u Nejvyššího, a ty se opravdu stávají součástí jeho osobnosti a jeho života.

Jediným jiným způsobem, jak by si někdo mohl něco přivlastnit, založeným na tom, že se to činí ze sebe, a nikoli z Nejvyššího, by mohlo být, jestliže by jeden mohl být či by byl zdrojem svého vlastního života. To by znamenalo, že by musel být nestvořený, původní a tudíž absolutní. Jelikož je ale jenom jedno Absolutno – Nejvyšší – jedinec nemůže ze sebe a sebou nic činit, ale jen z přítomnosti a přítomností Nejvyššího ve své Niterné mysli. To je pravý duchovní princip života. To je duchovností vůbec. Uznání, přijetí a uplatňování tohoto faktu ve vlastním životě činí, jak se předtím mnohokrát zdůrazňovalo, jednoho opravdu duchovním, a tudíž ho umísťuje do pozitivního stavu na stranu pozitivní. Popírání tohoto faktu činí jednoho, bez ohledu na to, jak je jeho zevní chování dobré a pozitivní, neduchovním, a tudíž negativním.

Jestliže se tyto duchovní faktory z vlastního srdce, vlastní svobodné vůle a volby popírají a zavrhuje se jejich platnost, bez ohledu na to, jak se kdo z hlediska zevního pozorování zdá být dobrý a pěkný, nemůže si přivlastnit nic z této dobrosti, pozitivnosti a pěknosti. Nemůže se to stát integrální součástí jeho osobnosti, protože pravý zdroj vší dobrosti, pozitivnosti a pěknosti byl popřen a odmítnut. V tomto případě si jeden přivlastnil něco, co k němu nepatří. To je ukradený princip duchovnosti. V tomto případě jeden klame druhé a sebe samého. Žije životem lží. Takové přirozenosti jsou všichni ateisté a materialisté, kteří se ze své svobodné vůle a volby ztotožňují se svým materialismem a ateismem. Jsou tudíž negativního a z negativního stavu.

Opakuje se však ještě jednou, že jeden musí být krajně obezřetný při posuzování ateistů a materialistů nebo jiných lidí, kteří si nárokují být nábožensky a duchovně založenými bez ohledu na jejich náboženství či duchovní směr, kteří si myslí, že taková je jejich přirozenost kvůli určitým životním zkušenostem anebo nátlakům zevnějšností, se kterými se identifikovali dle zevníhodonucení či dočasných okolností, nebo ti, kteří jsou takové přirozenosti, protože se prostě do takových okolností narodili přijímajíce to a jsouce zavázáni k tomu, že následují linii přijatou dle své prostředím dané filosofie. Takoví lidé mohou, ale nemusí být opravdu ateistickými, materialistickými, náboženskými a duchovně založenými, a tedy negativními či pozitivními. Někteří z nich mohou být vnitřně velmi duchovními nebo ateistickými toužíce po objevování a uplatňování (nebo zavrhování či popírání) skutečné pravdy. Tento druh lidí nicméně nalezne životní příležitosti pro změnu a revizi přístupu vnuceného jim negativním stavem. Obvykle šťastně a rádi využívají tyto příležitosti a úspěšně zanechávají svého předešlého negativního stavu.

Jestliže na druhé straně takové pozitivní příležitosti pro změnu a ústup negativního stavu nejsou využity a jestliže jsou zcela a úplně pominuty a přehlíženy bez ohledu na fakt, že jsou neustále přítomny, může to znamenat, že takoví lidé se nechtějí změnit a jsou rádi takovými, jakými jsou; chtějí ze své svobodné volby a vůle zůstat na negativní straně.

Avšak předtím, než se kvapně vytvoří nějaký soud či závěr, je radno vzít v úvahu následující fakt. Různí lidé vyžadují různou rychlost, časové rozpětí a okolnosti, za nichž mohou započít svou změnu a ústup od negativního stavu. V některých případech to zabere dlouhou dobu (v lidských pojmech) a mnohé rozličné okolnosti, aby se přivodila tato žádoucí změna. Je-li tomu tak, znamená to, že rychlejší anebo spěšnější proces změny by byl škodlivý a přinesl by více újmy než užitku. Na straně druhé někteří lidé jsou daleko rychlejší ve srovnání s jinými a nezabere to tak dlouhou dobu (z hlediska pozemského lineárního času) nebo tak mnoho příležitostí pro zahájení takové změny a ústupu. Pro tyto lidi by jakýkoli odklad či prodleva by mohly být velmi škodlivé a újmu působící. (Také můj případ – pozn. zpracovatele.)

Radí se tudíž, aby jeden byl velmi trpělivý, měl výdrž a vytrvalost, poskytuje sobě a jiným dostatek času a okolností ke změně předtím, než učiní jakákoli závěrečná rozhodnutí o něčím stavu. Je důležité si pamatovat, že není nic konečného v Absolutním stavu a Procesu Nejvyššího, kdož stále tvoří nové věci a iniciuje neustálé změny po všem Stvoření. Je taktéž užitečné si pamatovat, že je znakem negativního stavu pohlížet na věci finálně. Je třeba být také velmi moudrý, aby se nikdy nic nezobecňovalo a neanalogizovalo, protože nikdy neexistují dva totožné případy.

(34)

POSELSTVÍ TŘICÁTÉČTVRTÉ

O záležitostech každodenního života a

o náležitých stavebních blocích života každého

Dne 4. května 1982.

Dnes byla od Nejvyššího přijata následující poselství.

„Duchovnost a její principy mohou být živé a užitečné pouze při jejich aktivaci a praktickém využití v každodenním životě jedince. Bez takové aktivace a praktického využití jsou duchovnost a její principy prázdnými pojmy, nepotřebnými pojetími a slovy bez ducha či duše.

Duchovní principy byly formulovány za účelem žití a fungování takovým způsobem, aby se každému poskytl návod a směr, který by každému, kdo je následuje, mohl přinést vše dobré, pozitivní a užitečné.

Jelikož je tak důležité, aby se duchovní principy pojímaly z hlediska jejich praktické užitečnosti, je dnes radno dále zpracovat záležitosti každodenního žití.

Z hlediska duchovních principů lze obsah a kvalitu každodenního žití v zásadě pojímat třemi způsoby neboli ve třech stavebních blocích života.

(1) Za prvé je obsah a kvalita vlastního života určována typem a druhem pojímání, postoje a zacházení, jaké kdo má ohledně Nejvyššího.

(2) Za druhé je určována typem a druhem pojímání, postoje a zacházení, jaké kdo má vzhledem k ostatním a Stvoření Nejvyššího obecně.

(3) Za třetí je určována typem a obsahem, postojem a zacházením, jaké kdo má vzhledem k sobě samému.

Tyto tři stavební kameny života determinují u jednoho celou strukturu a dynamiku jeho každodenního života.

Způsob, jakým se tyto tři stavební bloky nabývají a využívají, určuje opravdový obsah a kvalitu vlastního života a, což je nejdůležitější, určuje stupeň a rozsah vlastní duchovnosti a uvědomování si všech duchovních principů ve vlastním každodenním žití. Ze zřejmých duchovních a psychologických důvodů je počátečním stavebním blokem, který se stává prvotní bází a základnou celého uspořádání, blok třetí – typ a druh pojímání, postoje a zacházení, jaký kdo má sám k sobě. Je považován za bázi a základnu celé struktury proto, že se lze vztahovat pouze ze sebe a sebou samým. Je nemožné ustanovit jakýkoli vztah z vnějšku čili mimo sebe samého. Jeden dost dobře nemůže vystoupit či se odštěpit od sebe samého, aby se vztahoval. Pokud by to bylo možné, zrušilo by to jeho jsoucno a bytí.

Při pohledu na tento fakt – že se jeden musí vztahovat ze sebe a sebou – je zřejmé, že kvalita a obsah jeho vztahu k Nejvyššímu a k ostatním se vždy určuje tím, jaký kdo má typ a druh pojímání sebe sama, postoje k sobě samému a zacházení ze sebou samým.

Prostě řečeno: Jeden se chová k Nejvyššímu a k druhým tak, jak se chová k sobě samému. Jakýkoli postoj, jaký kdo má k sobě, je sdílen s Nejvyšším a ostatními. Jestliže jeden sebe vnímá, pojímá, pociťuje a zachází se sebou s všemožnými negativními postoji a jestliže přijímá sebezavrhující, sebetrestající a sebeponižující postoj, sdílí tento druh postoje s Nejvyšším a ostatními. Konec konců lze sdílet jen to, co kdo má, či si myslí, že má. Je nemožné sdílet něco, co kdo nemá nebo si myslí, že nemá.

Takováto situace naneštěstí působí dokola i jiným způsobem – jestliže má jeden takové proti sobě zaměření pojímání sebe samého, postoj k sobě samému a zacházení se sebou samým, má sklon vyhledávat a přijímat z Nejvyššího a ostatních chování jen zavrhující, negativní a trestající. Vše ostatní, co je v rozporu s takovým protivným a negativním chováním, se odmítá či popírá. Jeden prostě není s to v žádné situaci či chování spatřovat či nalézt nic opravdu dobrého.

Avšak jelikož je Nejvyšší blokován ve styku s kýmkoli, kdo je negativní či protivné povahy, a jelikož On/Ona každému bez jakékoli výjimky neustále nabízí jen pozitivní a dobré, jeden má sklon odmítat a popírat možnost existence takového chování jako jsoucího v nesouhlase s vlastním pojetím sebe samého a zacházení se sebou samým. Cokoli je v nesouhlase s takovýmto sebepojetím a zacházením, nelze nazírat či prožívat. Naneštěstí se v situacích, jako je tato, odmítá či popírá nejen dobrota a pozitivnost počínání a vztahovosti Nejvyššího, ale do Nejvyššího se promítají vlastní negativní a protivné pocity, postoje, očekávání a chování často obžalovávající Nejvyššího z téhož typu a druhu postoje a chování se, jaké jeden přijal pro sebe. Totéž je pravdou ve vztahu k druhým.

To je jedním z důvodů, proč je Bůh v lidských pojmech (pouze lidi na planetě a z planety Země) často popisován a chápán jako zlostný, nepřátelský, trestající a žárlivý, odsuzující lidi do pekel a je vybavován přívlastky dalších negativních a protivných lidských rysů a ošklivostí. To se také odráží v doslovném smyslu křesťanské Bible, jež byla sepsána jazykem lidských projekcí. To bylo Nejvyšším povoleno kvůli svobodě a nezávislosti lidí. Nicméně ve skutečnosti Nejvyšší nemůže nikdy být tak negativní a protivný, neboť by to bylo v rozporu z Jeho/Její Absolutní přirozeností sestávající z principů Absolutní lásky a Absolutní moudrosti. U lásky není takový negativismus myslitelný a moudrost mu nedovolí, aby vstoupil do jejího obsahu.

Velmi často je totéž pravdou s ohledem na vlastní vztahovost k druhým a vnímání druhých. Bez ohledu na to, jací jiní o sobě a v sobě jsou, zdali zlí či dobří, a bez ohledu na to, jak dobře či zle se k jednomu chovají, ten bude mít sklon vnímat a pociťovat jejich postoj a chování v souladu s typem pojímání sebe sama, postoje k sobě samému, chování k sobě samému a stupně ohledu k sobě samému, jaké má.

Důvodem, proč chování se Nejvyššího a ostatních závisí tak mnoho na vlastním pojímání sebe samého, postoji a chování k sobě samému, je to, že Nejvyšší je u jednoho vždy uvnitř jeho Niterné mysli a ostatní jsou rozličnými procesy a extenzemi Nejvyššího, Jenž/Jež je v jejich Niterné mysli. Každý je částí celku. Tak, jak jeden zachází s částí, tak také zachází s celkem. Žádný jiný způsob není možný.

Toto je jedním z nejdůležitějších základních duchovních pravidel života a každodenního žití. Toto pravidlo se plně uplatňuje také na každý terapeutický přístup a situaci.

Jelikož jsou výše uvedené tři duchovní stavební bloky s ohledem na každodenní žití takové důležitosti, bylo by užitečné nastínit a možná zopakovat některé body týkající se jejich praktického využívání a uplatňování.

(1) V aktivované a dominantní kondici negativního stavu na Zemi je pořadí nabytí a využití těchto bloků obráceno. To se odehrálo jako výsledek genetické manipulace a duchovní manipulace souvztažností pseudotvůrci. Ti zfabrikovali pseudolidii tak, že je umístili do pozice úplné duchovní nevědomosti a slepoty. Situace vyžaduje, aby se veškerá znalost Nejvyššího, sebe samého a jiných získávala z vnějšku, z „vně“ poznáváním od někoho či od něčeho jiného. Nevědomost požaduje, aby veškerý přístup k niterné znalosti těchto záležitostí, jež je navěky přítomna v Niterné mysli každého, byl úplně přerušen. Bez tohoto přerušení není žádná nevědomost možná. Lidé jsou tudíž od nástupu svého pozemského života (dle své počáteční volby) uzpůsobeni očekávat, že veškeré životní poznatky budou nalézat někde vně sebe samých. To je vede k neustálému hledání znalostí na místech a v zevních okolnostech, kde je poznání malé nebo žádné anebo kde je úplně zdeformováno nebo bez vztahu k těmto záležitostem. Není divu, že většina lidí dosáhne pouze úplné deziluze a zklamání a na konci zjistí, že na tom nejsou lépe, než byli na začátku.

Nutnost učit se z vnějšku o Nejvyšším, jiných a sobě samém (nehledě na vše ostatní) byla určena situací, v jaké se lidé nacházeli po své inkarnaci na planetě Zemi. Jelikož z této úrovně inkarnace nebyl a není k dispozici žádný přímý přístup k Niterné mysli, duchovnímu světu či Nejvyššímu, aby mohli přežít, bylo nutné ustanovit různé zevní módy učení se a získávání poznatků, které by lidem dovolily mít nějaké pojetí, chápání, postoj a vnímání ohledně Nejvyššího, sebe samých a ostatních. Ačkoli takový způsob získávání těchto poznatků vede v mnoha případech ke zkreslenému nazírání reality ohledně Nejvyššího, jiných a sebe samého, je dostatečný k tomu, aby udržoval jakési zdání života, aby lidé mohli mít příležitost prožít panství negativního stavu a všechny jeho hrozné důsledky. Nutnost takové zkušenosti a její užitečnost pro všeuniverzální poučení byla zdůrazněna na jiných místech.

Při pohledu na tento fakt je zřejmé, že tyto tři stavební bloky života byly prvotně získány a využity nesprávným způsobem. To je důsledek volby inkarnovat se na Zemi a účastnit se prožívání negativního stavu.

Prvním krokem, který je třeba učinit pro návrat k normálnímu pozitivnímu stavu života, je uvědomění, uznání a přijetí faktu, že vlastní život na Zemi od svého nástupu začal nesprávným směrem a pokračuje nesprávným směrem. To znamená, že ať jeden nabyl jakéhokoli poznání o Nejvyšším, jiných a sobě samém, toto je buď zkreslené, chybné nebo zcela nesprávné, protože to bylo získáno z nesprávného zdroje a nesprávným směrem.

Je nutné se vrátit na startovní bod a vyhledat toto poznání v pouze jediném ryzím a pravém zdroji – Niterné mysli. Protože Niterná mysl je ve svém nejniternějším stupni u každé osoby sídlem Nejvyššího, lze se o Nejvyšším, o sobě a o druhých náležitě a objektivně poučit pouze od Nejvyššího. Porady s Niternou myslí jsou počátečním bodem náležité výstavby vlastního života.

Avšak pokud na Zemi pokračuje rození dětí animálním, nelidským a negativním způsobem, bude to těžký úkol, protože se musí poučit z vnějšku (zvrácený řád Vesmíru !). Nicméně se tato situace může v životě napravit záhy tím, že se děti vyučují tak brzo, jak je jen prakticky možné, meditovat, konat autohypnózu a podobným metodám styku se sebou samými a se svou Niternou myslí. Děti lze taktéž snadno naučit komunikovat s jejich duchovními rádci (různá životní období vyžadují různé typy duchovních rádců), kteří jsou vždy uvnitř, v jejich Niterné mysli. Děti se mohou, což je nejdůležitější, učit ve své Niterné mysli komunikovat s Nejvyšším, Kdož se vhodně přizpůsobuje úrovni jejich fyzického a duševního rozvoje. Dokud nedochází k návratu duchovního rození lidí na planetě Zemi (jak tomu bylo před Pádem), může se tento přístup stát velmi důležitým krokem v případě dětí pro Nový věk a jeho náležitý univerzální řád. Čím více se toto koná, tím více bude člověčenstvo připraveno pro počátek Nového věku.

Co se týče dospělých, je u nich radno nově připravit a nasměrovat jejich pozornost ze soustředění se na zevní a vnější módy namísto toho na niterné, vnitřní módy některými z metod a nástrojů popsaných a uvedených v těchto „Poselstní z nitra“.

Čím více se lidé budou zabývat tímto přesměrováním a novou přípravou, tím adekvátnější a náležitější poznání Nejvyššího, sebe samých a druhých získají. Takové pravé, ryzí a nezkreslené poznání je přivede k ustanovení správných a pozitivních pojetí, postojů a zacházení ohledně sebe samých, Nejvyššího a ostatních.

(2) Při pohledu na výše nastíněná fakta je zřejmé, že ve většině případů jeden nemá náležité a správné pojetí, představu, vnímání a pociťování sebe samého. Cokoli kdo v tomto ohledu má, je zkresleno vkládáním z vnějšku, očekáváním, vplýváním a včleňováním nesprávných idejí formovaných a formulovaných ze zevních požadavků vlastního prostředí a vlastních rodičů, učitelů, autorit atd.

Toto zkreslení udržuje v jeho životě neustálé napětí a stres rezultující ze zatlačování, potlačování a přehlížení vlastní pravé esence a substance a z přijetí nesprávných a zdeformovaných idejí, ze ztotožnění se s těmito ideami a z následování těchto idejí ohledně toho, jakým by měl kdo být a jak by měl pojímat Nejvyššího, sebe sama a druhé, zacházet s Nim/Ní, sám se sebou a s druhými. Takový stres a napětí je příčinou početných duchovních, duševních, emočních, intelektových, volních, sexuálních a fyzikálních problémů a nemocí, jimž jsou lidé neustále vystavováni, jimiž jsou ohrožování a jimiž strádají.

Zmírnění této situace je možné jen změnou sobě vnucovaného a vštěpovaného pojímání, představování, vnímání a pociťování sebe samého a dovolením vlastnímu pravému já, aby nastoupilo a plně se vyjádřilo, jak se to zamýšlelo předtím, než bylo zavrženo.

V tomto ohledu se radí ustanovit spolu s vlastní Niternou myslí a Nejvyšším v ní správné způsoby a prostředky pro odstranění a likvidaci starých, nereálných a nepřirozených pojímání, představování, vnímání a pociťování sebe sama a objevit v sobě pravou povahu vlastního jsoucna a bytí v jeho esenci a substanci s plným přijetím sebe samého takového, jaký je. To povede k permanentnímu ustanovení správného, reálného a pravého pojímání, představování, vnímání a pociťování sebe samého, poskytujícímu jednomu nejhodnotnější stavební blok pro vlastní produktivní, konstruktivní, tvořivý a užitečný život.

Jako první krok v tomto počínání je radno si přiznat a říci: „Nejsem tím, kým si myslím, kým se cítím a vnímán, že jsem nebo se zdám být. Potřebuji zkoumat a nalézt pravdu o sobě a stanovit, kým jsem, bez nátlaků zevních žádostí a vymývání mozků.“

Avšak, jak se dříve mnohokrát zdůrazňovalo, úspěch tohoto počínání lze zajistit jen tehdy, jestliže se vše popsané v těchto poselstvích činí z vlastní svobodné vůle, volby dle určení z vlastního nitra, a ne z vnějšku; žádný jiný způsob nebude fungovat. Konat takto, znamená být opravdu duchovní.

(3) Změna v pojímání a představě sebe samého vede přirozeně ke změně toho, jak se vnímají a pojímají druzí. Obvykle a ve většině případů lidé ve své esenci a substanci nejsou tím, čím se zdají být dle zevního pozorování jinými a sebou samými. Projekce, očekávání, žádosti atd. ohledně toho, jací by měli být, zkreslují realitu jejich jsoucna a bytí v jejich esenci a substanci.

Je nutno si přiznat a říci: „Lidé nejsou tím, čím se zdají být z mé vlastní perspektivy, dle mých projekcí a očekávání. Proč by měli být takoví či onací ?  Proč si nepřiznat, že mají právo být takovými, jakými chtějí a potřebují být, a nikoli takovými, jakými chci anebo vnímám, aby byli ?“

Tím, že se od lidí nic neočekává, jeden překvapivě shledá samého sebe, jak pohlíží na lidi odlišně a s větším souhlasem s jejich pravou povahou. Toto nazírání lidí, jež je přiměřenější realitě, likviduje mnohé tlaky, napětí, deziluze, rozčarování atd., které mohou vést a velmi často vedou k vážným problémům v lidských vztazích.

Jeden se opět nabádá, aby sám sebe v tomto ohledu vyzkoušel a připomínal si to, co je v souladu s nově chápaným postojem a pojetím.

(4) Změna v pojímání, představování a postoji ohledně sebe samého a v pojímání, představě a postoji ohledně druhých je doprovázena nutnou změnou v pojímání, vnímání, představě, chápání a postoji ohledně Nejvyššího. To je tím nejdůležitějším stavebním blokem pravého a skutečného života a všech jeho duchovních principů. Ten dává obsah, význam a účel celé struktuře a dynamice pravého a skutečného života. Nic nemůže být úplné a reálné bez tohoto stavebního bloku.

(4-1) První krok v ustanovování náležitého a správného způsobu pojímání, vnímání a vztahování se ohledně Nejvyššího spočívá v tom, že si jeden sám sobě přizná a řekne: „Nejvyšší není tím, čím se On/Ona zdá být dle mého starého názoru nebo dle názoru kohokoli jiného. Je nutné nejprve zanechat všech starých pojetí vložených a včleněných do mne z vnějšku rodiči, učiteli, knězi, autoritami a církvemi. Nikdo nemůže Nejvyššího znát tím způsobem, jak Ho/Ji znám já z mé Niterné mysli a z mého vnitřního já.“

(4-2) Druhým krokem při získávání náležitého a správného pojetí a vztahovosti vzhledem k Nejvyššímu je obrátit se do nitra, k Niterné mysli, a pokorně si od Nejvyššího vyžádat, aby Sám/Sama zjevil to, jakým způsobem reálně je ve Své jedinečné manifestaci v tazateli. Toto zjevení je pak tazatelem přijímáno s tím, že se stále chápe a přijímá fakt, že u druhých lidí se Nejvyšší zjevuje odlišně, v souladu s jejich jedinečným vnímáním a módem manifestace Nejvyššího v nich. Toto je opravdu duchovní a moudrý přístup v ustanovování vlastního náležitého a správného stavu s Nejvyšším.

Jakmile se tyto základní stavební bloky reálného a pravého života získají a ustanoví, lze přistoupit ke změnám ve všech ostatních oblastech vlastního života.

(5) Získání správného a náležitého pojímání a představy sebe sama a pojetí představy Nejvyššího a druhých jeden bude mít náležitý nástroj pro opětovné zhodnocení a změnu významu, obsahu a účelu života. Především si jeden přizná a řekne, že skutečný význam, obsah a účel života není takový, jaký se zdá být. Není v zevních, vnějších a k „vně“ patřících záležitostech o sobě a v sobě, ale může být pouze ve vlastní Niterné mysli od Nejvyššího v ní.

Jeden tudíž vchází do vlastní Niterné mysli k Nejvyššímu a žádá o pomoc při stanovení správné, náležité a pravé definice života a jeho obsahu, významu a účelu obecně z hlediska vlastního jedinečného projevování se a vlastních potřeb zvlášť.

Maje především ustanoveno správné a náležité pojetí Nejvyššího – že Nejvyšší, jako Absolutní a jediný zdroj života, je vždy pozitivní a dobrý, jeden se stává uvědomělým hlavního obecného principu života, který říká, že život je vždy pro milování, radost, rozkoš, potěšení, zábavu, sdílení, vzájemný prospěch, společné blaho a pro ostatní blaženství. Nic negativního či protivného nemůže být a existovat v pravém životě nebo pocházet z pravého života, kterým je Nejvyšší.

Tento duchovní princip života poskytuje ideu obecného účelu opravdového života a toho, jak z něho lze odvodit jeho zvláštní účel s ohledem na vlastní jedinečný život. Tento účel byl definován v „Principech duchovní hypnózy“ a v „Základech lidské duchovnosti“.

(6) Jakmile je stanoveno náležité a správné pojetí, obsah a účel života, začíná nový krok změnou definice a uplatňování pravých hodnot a priorit života. Jeden se ptá: „Jaké jsou opravdové a ryzí hodnoty života a jaké jsou správné priority věcí v mém každodenním žití ?“ Tento dotaz začíná připuštěním, že pravé hodnoty a priority života nejsou tím, co si lidé myslí či přijímají, že jsou. Opravdové hodnoty a priority života nelze nalézt a umístit do různých zevních, vnějších předmětů potřeby fyzického a prostředím daného žití v sobě a o sobě. Pravé hodnoty života jsou spatřovány v duchovních principech života, ve vlastních niternostech, ve vlastní Niterné mysli a, což je nejdůležitější, v přítomnosti Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli. Odtud se odvozuje vše ostatní.

Ustanovení tohoto faktu vede k ustanovení náležitých a duchovně správných priorit věcí a činností ve vlastním každodenním životě. Jeden počíná brát v úvahu typy aktivit, které vedou k hlubšímu, lepšímu a vhodnějšímu poznání a chápání sebe samého, druhých a Nejvyššího. Takové aktivity se stávají nejvyššími a nejdůležitějšími prioritami ve vlastním životě, vedoucími k ustanovení nového náležitého a správného hierarchického uspořádání organizace pro každodenní žití.

(7) Ustanovení náležitých a správných hodnot a priorit ve vlastním životě vede k zevrubným změnám ve struktuře a dynamice každodenního žití. Začíná se s procesem opětovného zhodnocení významu, účelu a potřeb rozličných tradic, zvyků, konvencí, kultur, institucí, manželství, rodinného života atd., které stále napadají vlastní život a mysl snažíce se jednoho ovlivnit a velmi často donutit, aby zanechal své jedinečné osobnosti a přilnul a uvykl jejich diktátům a požadavkům. Jeden uzná, že tyto diktáty a požadavky sotva přicházejí z nitra, ale namísto toho přicházejí z vnějšku, kde není žádný pravý a ryzí život.

Zde se radí poradit se s Nejvyšším ve vlastní Niterné mysli, aby se stanovily a extrahovaly pozitivní elementy, pokud jsou zde vůbec nějaké, které by mohly v těchto ustanoveních existovat. Tyto pozitivní elementy jsou pak uznány a přijaty v souladu s uspořádáním a dynamikou vlastní celkové, jedinečné mysli a osobnosti. Vše ostatní v nich se jako nemající žádný užitek zavrhne a vyhýbá se tomu.

(8) Souběžně s výše uvedenými snahami se začíná proces změny pojímání duchovnosti a forem jejího praktikování. Jeden si z nitra připustí, že duchovnost a formy jejího praktikování nejsou tím, co si lidé myslí, že by měly být. Duchovnost a její praktikování nezávisí na zevních obřadech, slavnostech, slovních vyznáních, pravidelném navštěvování kostela a podobných věcech ani v nich nespočívá. Namísto toho se uzná fakt, že duchovnost a její praktikování závisí na způsobech denního vlastního žití, myšlení, chtění, jednání, chování a vztahování se. Je to záležitost každodenního života a vlastních niterností. Toto ustanovuje pravý obsah a význam duchovnosti. Kdekoli jinde a v čemkoli jiném lze nalézt jen málo pravdivosti. Jednomu se tudíž radí, aby ve své Niterné mysli s Nejvyšším posoudil vlastní náboženství, církev či jakékoli jiné přidružení se k něčemu, aby se určilo, do jaké míry zamořily, znečistily a otrávily vlastní mysl a život všemožnými deformacemi a nepravdami a zadržují ho před objevením pravé povahy duchovnosti a forem jejího praktikování. Zároveň se Nejvyšší požádá, aby mu pomohl určit dobré a pozitivní aspekty, pokud tu vůbec nějaké jsou, ve svém přidružení se ke spolkům a v jejich doktrínách a filosofiích a to, zdali je duchovně náležité, správné, užitečné a moudré je ve svém životě zachovat.

Tím, že toto činí poctivě, z vlastního srdce, s touhou po ustavení skutečné pravdy a za účelem toho žití a praktikování duchovnosti, jeden nebude nikdy sveden na zcestí.

(9) A nakonec, maje konečně všechny tyto záležitosti ustanoveny a zařízeny, se jeden stává vědom potřeby změny pojetí negativního stavu a forem jeho projevování. Připustí se, že to, co lidé velmi často považují za špatné, zlé, nesprávné a negativní, anebo na straně druhé za dobré, správné, náležité a pozitivní, není nutně takové.

Lidské určování toho, co je zlé a negativní, anebo dobré a pozitivní, a jak se to projevuje v každodenním životě, je založeno na zevních stereotypech, zvyklostech, standardech a uniformitě jimi uznávaných a přijímaných z hlediska toho, co promítají na druhé lidi ze svých zevních návyků či chápání dle kódů určitých kultur a tradic, obzvláště povahy náboženské. Není brán žádný ohled na jejich vnitřní niterné určení čili na určení z „nitra“ těchto pojetí.

Toto je nebezpečná situace vedoucí k ustanovení obecných pravidel vnucovaných všem, jimiž je posuzováno chování každého bez žádného ohledu na niternou motivaci a záměr takového chování se. Takže velmi často výsledkem nesprávných názorů je: Považuje se za špatné něco, co je ve skutečnosti dobré, a naopak.

Takovéto přijaté obecné standardy a zákony neberou zřetel na jeden z nejdůležitějších principů duchovního života: To, co může být dobré či zlé pro jednu osobu či situaci, může být zlé či dobré pro jinou. V opravdové duchovní konotaci života nejsou možné žádné generalizace.

V tomto ohledu se navrhuje, aby se každý jako jednotlivec obrátil k Nejvyššímu ve své Niterné mysli a požádal o pomoc při určování povahy negativního stavu a jeho forem projevu ve vztahu k jedinečné struktuře a dynamice vlastní mysli a osobnosti. Jeden si z nitra sebe samého stanoví, co je správné, náležité, vhodné a dobré a co je pro něj zlé, nesprávné, negativní a nevhodné, uznávaje, že nelze generalizovat z jednoho na druhé. Toto se koná v procesu denního zkoumání a hodnocení vlastní motivace a záměru ohledně vlastního myšlení, chtění, cítění, jednání, chování a vztahování se (jak se popsalo předtím).

Následováním těchto a jiných bodů (zjevených dříve) s důvěrou a dle svobodné volby, z vlastního srdce, s dobrou a pozitivní motivací a úmyslem jeden vede opravdový duchovní život v jeho praktickém manifestování a realizování.

(35)

POSELSTVÍ TŘICÁTÉPÁTÉ

O struktuře a obsahu reality

Dne 5. května 1982.

Dnes bylo Nejvyšším zjeveno následující:

„V kontextu těchto „Poselství z nitra“ je taktéž důležité hovořit o struktuře reality. Co je to realita?  Jaký je její obsah a struktura?

Toto téma je velmi hluboké a široké a ve většině případů přesahuje jakékoli možné chápání těmi, kdo jsou na Zemi ve fyzických tělech s velmi omezeným vědomým uvědoměním. Aby se realita plně chápala, musely by se nejprve eliminovat všechny nevědomé procesy, které na lidi uvalují obecně rozšířenou extenzivní a intenzivní nevědomost. Tato situace, jež je výsledkem aktivace a dominance negativního stavu na Zemi, klade lidem klapky na oči při jejich vizích a perspektivách, takže pravdivé porozumění realitě je mimo a nad jejich rozsah myšlení.

Avšak přichází čas, kdy se chystá postupné odstraňování těchto klapek a nastane otevření plného přístupu k lidské mysli a ke všem jejím dimenzím. V přípravě na tento významný krok a událost, která  je pro člověčenstvo životně závažná, předkládá se následující pojímání reality. Toto pojímání je třeba považovat pouze za přiblížení opravdového obsahu, struktury, dynamiky a povahy reality. Je třeba mít na mysli, že vždy je tu přesahující chápání tohoto pojetí. Jeden z důvodů pro takové přesahující chápání spočívá ve faktu, že realita je v módu neustálé změny, přetváření, pozměňování, doplňování novým a pokroku od věčnosti do věčnosti. Tato povaha reality odstraňuje jakoukoli možnost permanentního pojímání stagnujícími a statickými slovy a kategoriemi zevního popisování.

Struktura reality obecně může být chápána ze dvou navzájem závislých perspektiv – z jejího obsahu a z její formy. Tyto dvě perspektivy jsou navzájem závislé proto, že obsah reality určuje její formu a forma reality je projevem jejího obsahu. Jedno nemůže být a existovat bez druhého.

Realitu obecně lze definovat jako stav, proces a rozpoložení jsoucna a bytí, jež vždy jest v sobě a sebou. Její podstatou je stálé sebeuvědomování a úplné vědomí. Realita je v absolutním smyslu „JÁ JSEM“. Protože „JÁ JSEM“ ve své esenci a substanci toho, co lidé nazývají Nejvyšším či Bohem (a všemi ostatními podobnými jmény). Takže realitu lze definovat jako absolutní stav, proces a rozpoložení Nejvyššího. V tomto ohledu je tím jediným, co je v absolutním smyslu reálné, Nejvyšší. Vše ostatní ve jsoucnu a bytí odvozuje svůj smysl a projev reality z Absolutní reality Jsoucna a Bytí Nejvyššího.

Tato definice nevyhnutelně vede k závěru, že cokoli se přímo neodvozuje z této reality, to jest z Nejvyššího, je nereálné a může být a existovat pouze dle ukradených principů reality – je tedy formou pseudoreality.

Při pohledu na výše uvedené lze dospět k rozumnému závěru ohledně obsahu reality. Obsahem pravé reality je věčná přítomnost Nejvyššího v ní, Kdož je Sám/Sama jedinou realitou. Tato přítomnost Nejvyššího ustanovuje  život reality, protože Nejvyšší je jediným Životem v absolutním smyslu. Takže cokoli či kdokoli obsahuje či uznává takovou přítomnost, tímto obsažením a uznáváním potvrzuje platnost své vlastní reality stávaje se opravdu reálným a živým. Cokoli či kdokoli neobsahuje a neuznává takovou přítomnost, nemůže potvrdit platnost své vlastní reality a živosti, a tudíž je buď nereálné a mrtvé, nebo pouze pseudoreálné a pseudoživé.

Existence pseudoreality je možná pouze z někoho či něčeho, co je či bylo na počátku reálné a živé ve smyslu výše uvedené definice, ale v následném kole tvořivého úsilí vytvořilo něco či někoho, kdo popřel a odmítl pravý obsah reality a živosti, tedy opomenul potvrdit platnost své vlastní reality a živosti. Tuto situaci lze považovat za vytvářející činitel negativního stavu. Takto negativní stav vznikl.

Jak se uvedlo výše, obsah reality se ukazuje skrze své rozličné formy.

V obecnosti lze pojímat tři formy reality a jejich odpovídající obsahy.

(1) První formu reality lze nazvat duchovní realitou. Její obsah sestává ze všech tvořivých principů, kategorií, pojetí, idejí a představ života a reality v jejich plnosti a celosti. Duchovní realita ustanovuje jediný zdroj života všem následným a po sobě jdoucím realitám. Střed a jádro této reality spočívá ve všudypřítomnosti Nejvyššího – Kdož je Život v Sobě a Sebou – v ní. Tato přítomnost ustanovuje princip živosti a reality duchovní reality. Obecně lze duchovní realitu považovat za ducha jsoucna a bytí.

(2) Druhou formu reality lze nazývat duševní realitou. Její obsah pozůstává ze všech aktualizovaných principů, kategorií, idejí a představ života a reality v objektivizovaném a subjektivizovaném uvědomění a vnímání. Proces této aktualizace a ustanovování objektivizovaného a subjektivizovaného uvědomění života a reality ústí v manifestacích duševních procesů, jako je myšlení, vůle, emoce, pocity a všechny ostatní duševní aktivity a vlastnosti, jež dovolují zakoušet realitu sebeuvědomování a uvědomění reality. Obecně lze duševní realitu považovat za duši jsoucna a bytí. Duševní realita může být a existovat pouze jako probíhání duchovní reality. Duchovní realita je nastáváním Absolutní reality Absolutního jsoucna a bytí Nejvyššího. Nic nemůže být a existovat, aniž to probíhá z nastávání duchovní reality, která je výsledkem neustálé emanace a transmise života ze stavu a procesu Absolutní reality – Nejvyššího.

(3) Třetí formu reality je možno nazývat fyzickou, materiální (ve smyslu hmoty) čili přírodní (ve smyslu přírody) realitou. Obsah této reality sestává z konkretizace rozličných duševních forem všech duchovních principů, kategorií, pojetí, idejí a představ, jež nepřetržitě proudí z duchovní reality skrze realitu duševní do fyzické reality způsobujíce stávání se fyzické reality.

Fyzická realita je tedy výsledkem nastávání duchovní reality z Absolutního zdroje Absolutní reality – Nejvyššího – skrze probíhání duševní reality. Tento proces ve svém kumulativním úsilí umožňuje, aby se fyzická realita stala reálnou. Z toho logicky vyplývá, že nic ve fyzické realitě nemůže být a existovat bez prvotního jsoucna a bytí duchovní a duševní reality. Jestli by bylo možné z fyzické reality odejmout přítomnost duševní popřípadě duchovní reality, fyzická realita by se okamžitě rozpadla a přestala by být a existovat. Prostě by již nebyla reálnou. Totéž je pravdou ohledně duševní reality – odejmutí duchovní reality z reality duševní by přivodilo konec jakémukoli uvědomění a vnímání jsoucna a bytí. Duševní realita by prostě nebyla již reálnou.

Takže v nejzazším smyslu je jedinou opravdovou realitou, kterou lze pojímat jako jsoucí a existující sama sebou a v sobě, je duchovní realita. Takto lze duchovní realitu pojímat vzhledem k věčné přítomnosti Nejvyššího v ní.

Z tohoto závěru logicky plyne, že realitu jakékoliv reality lze pojímat pouze ze jsoucna a bytí Nejvyššího. Nic jiného nedává žádný smysl a nemá žádnou realitu.

Protože fyzická čili přírodní realita je konkretizovanou formou duševní reality a duchovní reality, lze ji v obecnosti pojímat jako tělo jsoucna a bytí.

Výše uvedený popis může jednomu dát představu o struktuře a obsahu reality.

Další otázkou je, jak je možno tuto teoretickou konceptualizaci reality pojímat v praktických pojmech každodenního žití. Jaký užitek je z takového poznání ?

Výše uvedené pojetí reality může jednomu dát pravou perspektivu, význam a účel vlastního života a reality. Může se uplatnit u každé individuální sentientní entity či lidské bytosti, neboť tyto všechny, každá v sobě odrážejí realitu svého jsoucna a bytí výše uvedeným způsobem. Vždyť každý jedinec je úplný a celý vesmír v sobě. Struktura tohoto vesmíru je přesnou replikou výše popsané reality. Jeden sestává z duchovní, duševní a fyzické reality. (Poznámka: Fyzická realita není v tomto významu omezena jen na elementy hmoty.)

Pravá realita vlastního jsoucna a bytí závisí na přístupu a postoji, jaký kdo zaujímá vzhledem ke struktuře a obsahu reality obecně. Jestliže jeden ve svém vlastním životě uznává, přijímá a uplatňuje fakt, že je reálným jenom vzhledem k duchovní realitě z přítomnosti Nejvyššího v ní skrze duševní realitu, jež dává život konkrétní fyzické realitě, pak je jeden opravdu reálný a živoucí. Jestliže na straně druhé jeden popírá a odmítá tento fakt, pak je ovšem nereálný a mrtvý bez ohledu na to, jak mnoho si v sobě myslí, pociťuje a vnímá, že je reálný a živoucí. Je třeba si zapamatovat, že pravá realita a živost může být potvrzena ve své platnosti jen uznáním, přijetím a uplatněním výše uvedených pojetí reality a života. Jestliže nejsou takto potvrzeny ve své platnosti, pak se pravá realita a živost zrušují a jeden se odsuzuje k tomu, aby byl a existoval v pseudorealitě a pseudoživosti. V tomto případě se jeden stává zlodějem reality a života. Ukradená realita a život nepatří zloději, ale tomu, komu byly ukradeny – v tomto případě Nejvyššímu. Takže zloděj reality a života nemůže být považován za oprávněného vlastníka reality a života. Zloděj tudíž nežije a není reálný v pravém smyslu těchto slov.

To je to, co měl na mysli Ježíš Kristus, když varoval v Evangeliu Sv. Jana (Kapitola 10:1-18), že ten, kdo nevstupuje do ovčince branou, ale leze do něj jinudy, je zloděj a lupič. Dále pak prohlásil, že On je tou Branou a Životem, vedoucími k pravému životu a realitě. To zřejmě znamená, že aby jeden měl život, a tudíž byl reálným, je nutné nejprve uznat a přijmout, že Pán je Životem v každém.

Na uznání, přijetí a uplatnění těchto faktů, popsaných zde v těchto „Poselstvích z nitra“, závisí veškerá kvalita, kvantita a osud života, jaký kdo má na této Zemi. Každá alternativa (uznání, přijetí a uplatňování, nebo zavrhování, popírání a odmítání) přináší své přirozené následky pro jedincův život a realitu. To je důvod, proč je důležité formulovat a chápat tyto takzvané teoretické konstrukce a ideje. Poskytují základnu a základ, na kterých lze náležitě stavět vlastní každodenní praktický život potvrzující či nepotvrzující – dle způsobu uznání, přijímání a uplatňování, anebo odmítání těchto faktů – platnost reality vlastního života a každodenního žití.

V lidských pojmech lze tyto teoretické konstrukce pojímat následovně.

(1) Duchovní realita každého ustanovuje to, co se nazývá Niterná mysl. Nejniternější svatostánek Nejniternější mysli sestává z věčné přítomnosti a obsahuje věčnou přítomnost Nejvyššího, Kdož dává realitu jedincovu jsoucnu a bytí tím, že je realitou v Sobě a Sebou. Niterná mysl je tudíž jedinou pravou realitou v sobě a z věčné přítomnosti Nejvyššího v ní. Vše ostatní probíhá a stává se z reality jsoucna a bytí Niterné mysli. To je duch každého.

(2) Duševní realita každého ustanovuje to, co se nazývá vnitřní myslí. Tato mysl je procesem Niterné mysli neboli její forma duševní činnosti. Realita jejího bytí zcela a úplně závisí na Niterné mysli, kde se vytvářejí veškeré ideje, pojetí, kategorie a představy duševnosti a odkud přecházejí ke svému stávání se. To je duše každého.

(3) Fyzická realita každého ustanovuje to, co se nazývá zevní myslí. Tato mysl je následkem či stáváním se Niterné mysli skrze její vnitřní mysl. Tuto mysl lze považovat za konkretizaci všech idejí Niterné mysli a duševních činností vnitřní mysli ve formách zevních chování, jednání a vztahů. To je tělo každého. Fakticky je fyzické tělo jako nejzevnější část zevní mysli formováno v mateřském lůně z idejí Niterné mysli a z forem její specifické duševnosti. Bylo by omylem předpokládat, že fyzické tělo je formováno náhodou z genů obou rodičů. Fakticky je to tak, že Niterná mysl, duch, vybírá pouze takové geny z rodičů jedincova fyzického těla, jež jsou souladné s obsahem, strukturou a dynamikou jeho manifestovaných idejí a forem jeho duševnosti. Všechny ostatní geny a jejich případní rodiče se odmítají.

Praktické využití uvědomění, přijetí a uplatňování výše popsané struktury a obsahu vlastního vesmíru je enormní. Na ní závisí druh života a žití, jaký kdo v každém ohledu či v každé dimenzi, úrovni, stupni, životní linii či kroku má. Určuje stupeň a rozsah vlastní reálnosti a živosti. Taktéž určuje druh náchylností a příchylností, jaký si kdo zvolí s ohledem na pozitivní a negativní stavy. Taková určení ustanovují vlastní duchovní profil. Tento duchovní profil pak určuje vlastní pozici a užitečnost v hierarchii duchovní organizace veškerého Stvoření.

Dodatkem k tomu, co bylo v tomto poselství popsáno, je nutné si připomenout následující důležitá fakta.

Každá z výše popsaných realit se projevuje ve svém vlastním reálném a živoucím vesmíru.

(1) Takže duchovní realita se projevuje ve svém reálném vesmíru a svým reálným vesmírem sestávajícím z nekonečného počtu a rozmanitosti duchovních světů a jejich dimenzí, stupňů, linií a kroků, které zaujímají nekonečné počty a rozmanitosti sentientních entit a lidských bytostí. Jsoucno a bytí duchovního vesmíru je ve své celkovosti reálné a živost a realita jeho sentientních obyvatel je určena výše popsanými principy. Duchovní vesmír je svou esencí, substancí a funkcí Niternou myslí Stvoření čili jeho duchem. Plní touž funkci a má tentýž obsah s ohledem na celé Stvoření jako Niterná mysl jedince. Konec konců Niterná mysl jednotlivce je uspořádána a vybudována z uspořádání a prvků duchovního vesmíru čili univerzální Niterné mysli.

Duševní realita se projevuje svým vlastním duševním vesmírem, zvaným intermediální vesmír, který se také skládá z nekonečného počtu a rozmanitosti intermediálních světů a jejich dimenzí, stupňů, linií, úrovní a kroků, které jsou obydleny nekonečným počtem a rozmanitostí sentientních entit a lidských bytostí. Veškerý intermediální vesmír se všemi svými světy a sentientními obyvateli je v dokonalé souvztažnosti a pozici s duchovním vesmírem a jeho světy a sentientními obyvateli. A opět jsoucno a bytí intermediálního vesmíru je ve své celistvosti reálné a živost a realita jeho sentientních obyvatel je určena výše popsanými principy. Intermediální vesmír je dle své esence, substance a funkce vnitřní myslí Stvoření čili jeho duší. Plní přesně stejnou funkci a má přesně stejný obsah s ohledem na celé Stvoření jako vnitřní mysl jedince. Vnitřní mysl jedince je ovšem uspořádána a vybudována z uspořádání a prvků intermediálního či duševního vesmíru čili univerzální vnitřní mysli.

(2) Konečně fyzická realita se projevuje svým vlastním fyzickým vesmírem sestávajícím z nekonečných počtů a variet fyzických neboli zevních světů, galaxií, slunečních soustav, planet a jejich rozličných početných dimenzí, stupňů, linií, kroků, časů a paračasů, které zaujímají nekonečné počty a variety sentientních entit a lidských bytostí. A ještě jednou jsoucno a bytí fyzického vnějšího Vesmíru je ve svém celku reálné a živost a realita jeho sentientních obyvatel je určena výše uvedenými principy. Fyzický vesmír je svou esencí, substancí a funkcí zevní vnější myslí stvoření čili jeho tělem. Plní přesně stejnou funkci a má tentýž obsah s ohledem na celé Stvoření jako vnější mysl jedince. Vnější mysl jedince je vždy uspořádána a vybudována ze struktury a prvků fyzického vesmíru čili univerzální vnější mysli. Tento vesmír se všemi svými světy a obyvateli je v dokonalé souvztažnosti a pozici s intermediálním vesmírem a s duchovním vesmírem, činíc tak celé Stvoření jednotou, jedností a harmonií a jedincovu realitu a život z Nejvyššího.

Vzájemná propojení, vztahy a závislosti těchto vesmírů lze v zásadě konceptualizovat pojmy popsanými v tomto poselství a v knize „Základy lidské duchovnosti“.

Struktura a obsah reality, jak se zde stručně předkládá, naznačuje životní důležitost nazírání věcí, dění a sebe samého v duchovní perspektivě. Bez této duchovní perspektivy nelze získat pravý smysl, význam a účel a nelze pojímat realitu a život. Takže duchovnost, jak se zjevuje, definuje a popisuje v „Základech lidské duchovnosti“ a v těchto poselstvích „Poselstvích z nitra“, je jediný vytvářející bod reality, života a živosti jakéhokoli jsoucna a bytí bez výjimky.

(36)

POSELSTVÍ TŘICÁTÉŠESTÉ

O povaze a struktuře Stvoření

a o duchovních, duševních a fyzických chorobách

a jejich léčení

Dne 6. května 1982.

Dnes byla přijata od Nejvyššího následující poselství.

„Je nutné si zas a opět připomenout, že je tu určitá struktura, dynamika a funkce všeho Stvoření, která následuje řádně ustanovené zákony a principy duchovního pokroku, jak se popisují v „Základech lidské duchovnosti“ a v těchto „Poselstvích z nitra“. Tato struktura, dynamika a funkce byla Nejvyšším utvářena v souladu s Jeho/Její Přirozeností. Mohlo by se říci, že Nejvyšší byl a je prototypem pro jakékoli Stvoření jak v jeho obsahu, tak i v jeho formě a projevu.

Jak se mnohokrát předtím naznačovalo, jsou hlavními principy, které ovládají Přirozenost Nejvyššího, Absolutní láska a Absolutní moudrost a všechny jejich výlučně pozitivní odvozeniny. Tyto hlavní principy a jejich odvozeniny jsou nepřetržitě a stále reflektovány v celém Stvoření od věčnosti do věčnosti.

Proto lze s jistotou, bez stínů pochyb, říci, že cokoli a kdokoli projektuje, přisuzuje či přidává velké Přirozenosti Nejvyššího cokoli, co není Lásky a Moudrosti, páchá duchovní ohavnost a porušuje veškeré principy pravého života.

Lze také s jistotou říci, že kdokoli popírá, zavrhuje či odmítá tyto zde zjevené principy a pojímání Přirozenosti Nejvyššího, je ve stavu a procesu vážné duchovní nemoci.

Popírání, zavrhování a odmítání těchto principů a nazírání Nejvyššího jakýmikoli negativními pojmy, či celkové zavrhování faktu Absolutního jsoucna Absolutního bytí Nejvyššího vede k aktivaci negativního stavu a procesu. V okamžiku své aktivace negativní stav a proces ihned přebírá a počíná opanovávat jedincův veškerý život.

Je velmi zřejmé, že při procesu popírání těchto duchovních faktorů a principů či jejich deformacemi je negativní stav a proces a všichni ti, kdo ho aktivovali přijetím a praktikováním jeho pseudoprincipů ve svých životech, mimo hierarchii duchovní organizace Stvoření a jsou vyloučeni sami sebou z univerzálního řádu Stvoření.

Svým postojem a pseudofilosofií se fabrikátoři a účastníci negativního stavu a procesu umístili „vně“ Stvoření. Z těchto důvodů nemůže být nic a nikdo z negativního stavu a procesu součástí či uvnitř čehokoli pozitivního nebo čehokoli Přirozenosti Nejvyššího.

Takové zevní umístění negativního stavu a procesu čili jeho umístění „vně“ ho činí zcela nenormálním, nepřirozeným, nelogickým, iracionálním, klamným, šíleným a nereálným v sobě a o sobě.

Prostě řečeno: Každý, kdo je dle své svobodné vůle a volby součástí a následovníkem negativního stavu a procesu, se vylučuje ze Stvoření a samotným tímto vyloučením se stává nakonec chorým.

Je jen jeden normální, přirozený, zdravý, rozumný, logický, racionální a reálný stav a proces – uspořádání, dynamika a fungování Stvoření, jak je utvořeno dle Přirozenosti Nejvyššího, Jenž/Jež vtiskl/vtiskla do Svého Stvoření Svou podobu a obraz. Toto je pravý duchovní princip Stvoření. Toto je axiom číslo jedna jsoucna a bytí Stvoření. Tento axiom ustavuje normalitu, reálnost, živost, rozumnost, logiku a zdravost stvoření Nejvyššího. Toto je univerzální řád.

Logicky z toho tudíž plyne, že kdokoli záměrně oponuje, zavrhuje, popírá či deformuje tato duchovní fakta, je fakticky velmi vážně a smrtelně nemocen. Houževnaté lpění na takovém postoji a ztotožňování se s ním vede k duchovní smrti. Jinými slovy vede do pekel. Jelikož pekla jsou svou povahou esencí a substancí všech negativních stavů a procesů, jsou zcela a úplně mimo čili „vně“ Stvoření. Opravdový a reálný život a živost, jakož i realita vlastního jsoucna a bytí se mohou udržovat pouze zevnitř čili „uvnitř“ Stvoření. Proto v peklech není žádný reálný a pravý život. Každý je zde mrtev. Kdokoli tedy dle své svobodné volby vchází do pekel (vyjma vlastní svobodné volby neexistuje žádný jiný způsob, jak vejít do pekel), zanechává reálného a pravého života a stává se duchovně mrtvým.

Taková volba či rozhodnutí (jít do pekla) ustavuje genezi vlastního duchovního onemocnění. Vzhledem k faktorům odráženým v zákonech souvztažností má cokoli, co se odehrává v duchovní oblasti vlastní mysli, svůj dopad a důsledek ve všech ostatních duševních a fyzických oblastech vlastní mysli a života. Je tudíž velmi zřejmé, že všechny lidské duševní a fyzické nemoci, nehody a všechny ostatní ubohosti ve všech ohledech vyvěrají z této duchovní nemoci. Ve vlastním životě neexistuje nic, co by bez ohledu na to, je-li to dobré či zlé, nevzniklo v duchovním stavu vlastních událostí.

Jak se jinde ukázalo, je po milénia v historii člověčenstva zničujícím omylem si myslet či uvažovat, že každá nastávání, dění či události ve vlastním životě či v životě člověčenstva jsou z jiných než duchovních zdrojů. Myslet si, že existuje jiný než duchovní zdroj života, je myšlením z abnormálních, nepřirozených, šílených a nereálných stavů a procesů. Znamená to tudíž myslet z negativního stavu, tedy z pekel.

Jedním z hlavních důvodů, pokud ne nejdůležitějším, veškeré lidské bídy, strádání a problémů je to, že lidé věří a přijímají jako fakt, že věci mohou vznikat v sobě ze zdrojů jiných než duchovních.

Mají-li se lidé kdy vrátit k normálnímu, reálnému, zdravému a rozumnému rozpoložení, musí nejprve zcela a úplně zanechat takových pověr a úvah. Nelze udělat v jakémkoli ohledu vůbec nic předtím, než se toto zanechání udá.

Naneštěstí víra opačná – že věci mohou vznikat či výlučně vznikají z přírody, hmoty, těla, zevnějšností, „vně“ bez působení jakýchkoli duchovních principů – je tak vštípena do myslí a pojímání lidí a tak je promývá, že ti jsou skrz na skrz nemocni. V člověčenstvu na Zemi jako celku není nic opravdu zdravého. Toto je rakovinou člověčenstva. Skutečná fyzická rakovina jedinců, jakož i všechny ostatní choroby, vyvěrá z této všeobecné choroby lidstva. Přijetí této víry či ztotožnění se s ní učiní jednoho nemocným tak či onak.

Jak se zdůrazňuje v „Základech lidské duchovnosti“ a v těchto „Poselstvích z nitra“, bylo toto rozpoložení člověčenstva a šílený systém víry ohledně vznikání věcí bez jakéhokoli zahrnutí duchovních principů vpuštěno, vloženo a vštípeno do lidstva jeho pseudotvůrci během takzvaného pádu.

Pokusili se prokázat to, že život a jeho dění mohou být reálné a produkovat sebe sama bez zahrnutí jakýchkoli duchovních principů, anebo dle duchovních principů a univerzálního řádu jiného, než jaký se utváří z Přirozenosti a dlePřirozenosti Nejvyššího. Tyto principy jsou ovšem pseudoduchovními pseudoprincipy, protože jsou založeny na popírání axiomatických duchovních principů života a univerzálního řádu (jak jsou definovány v těchto „Poselstvích z nitra“).

Aby to provedli, museli pseudotvůrci nejprve vystoupit mimo reálný univerzální řád a duchovní principy. Z této pozice začali fabrikovat životní formy utvářené z jejich a dle jejich vlastních idejí toho, čím a jakým by život měl být.Zfabrikovali pseudoživot, který se živí bídou, strádáním a nemocí. Toto je logický následek každého života utvářeného na neduchovních principech, z neduchovních a dle neduchovních principů. Aby se oponovaloreálnému životu a jeho duchovním principům, bylo nutné ustanovit odlišnou sadu pravidel a principů, které by byly v přesném protikladu k reálnému životu a duchovním principům a jejich následkům. Jelikož následkem reálného života a duchovních principů je láska, sdílení, vzájemný prospěch, společné blaho, zdraví, štěstí, radost, potěšení, rozkoš, logika, racionalita a moudrost, bylo nutné tyto atributy reálného života zrušit a nastolit jejich protiklady. Takže byl ustaven pseudoživot bídy, strádání, nemocí, problémů, nenávisti, sobeckosti, nelogičností, iracionality, zvyklostí, tradic, zvyků a pseudokultur. Toto ustavení začalo přinášet na Zemi a ve všech peklech své plody a důsledky. To je přirozeným následkem odvozování života a žití z jakéhokoli jiného zdroje či principů než z Nejvyššího a duchovnosti. Takový život ovšem nemůže být vůbec nazýván životem. Jeho náležitým jménem je tudíž duchovní smrt. Je to život, nebo fakticky pseudoživot mrtvé duchovnosti negativního stavu a procesu. Je to peklo v peklech a je to peklo na Zemi. Vše, co se neodvozuje z pravého zdroje života – Nejvyššího – a z duchovních principů, je čistým peklem.

Jak se má ale s lidmi na Zemi a v peklech zacházet ohledně tohoto hrozného neduhu ?  Nejprve je pro pacienta nutné, aby připustil, že je nemocen a potřebuje léčení. Bez toho svobodného připuštění nemůže být nikdo úspěšně léčen, neboť by to bylo porušení jeho práva být nemocen. Problémem v této situaci je to, že lidé v peklech a jejich následovníci na Zemi si nemyslí, že jsou nemocní nebo potřební se nějak léčit. Lidé tento stav věcí považují za normální. Ve většině případů v této situaci neshledávají nic patologického. Tímto postojem ovšem zvěčňují, napájejí a udržují naživu ( nebo v aktivované a dominantní pozici a módu) negativní stav a všechny jeho bídné důsledky.

Proto je třeba je nejprve upozornit, že tento stav věcí a jejich ubohý životní styl je výsledkem patologického popírání pravých duchovních principů života a jejich přebývání vně reality a univerzálního řádu, kde není žádná realita a řád. To, že chybí řád, nepřináší ovšem nic jiného než všemožné nedostatky. Žádný div, že v peklech a na planetě Zemi je vše v takovém nepořádném rozpoložení.

Není snadným procesem přesvědčit někoho, kdo miluje a koho těší způsobovat škodu a utrpení druhým a sobě samému, neboť takové aktivity jsou výsledkem chorobné mysli vážně potřebující léčbu. To je jeden z důvodů, proč je tak obtížné léčit zatvrzelé zločince a chronické schizofreniky. Tento způsob života je baví a milují ho. Jsou fabrikacemi a následnými fyzickými inkarnáty těch druhů negativních idejí, jež vznikly v peklech.

Bez uvědomění si potřeby léčby není žádné léčení či změna stávajícího stavu a rozpoložení možná.

Proto je nutné těmto nemocným lidem stále připomínat pravá fakta o záležitostech ve Stvoření, dokud se v nich nezažehne uvědomění si toho, že věci by nemusely být takové, jaké se zdají. Proces tohoto připomenutí ovšem nemůže být násilný či z nátlaku, ale pouze dle živého příkladu a srovnání. Vlastní život ve srovnání s jejich životy je tím nejlepším a jediným platným a duchovně správným připomenutím. Aby jim tudíž bylo měnit, musí nejprve změnit sami sebe a demonstrovat příkladem možnost a postup takové změny.

Aby takový příklad a srovnání bylo stále k dispozici všem, kdo jsou v šíleném negativním stavu, je Nejvyšším dovoleno, že se lidé z pozitivního stavu a procesu neustále inkarnují na Zemi do panství negativního stavu a procházejí procesem svých vlastních problémů v potýkání se s podmínkami negativního stavu, potírajíce je, překonávajíce je, nejsouce jimi dotčeni, a v potýkání se s ustavením vzorů pravého života a pravých duchovních principů uprostřed svých protikladů. Navíc se Nejvyšší za těmito a mnohými jinými účely přímo inkarnoval na planetu Zemi ve formě Ježíše Krista a méně přímo v některých jiných formách velkých duchovních vůdců, aby přinesl takový nejzazší příklad a srovnání, aby se ukázaly cesty a prostředky, jak se dostat  ven ze šílených a bídných situací. Na druhé straně mnozí lidé z pozitivní a nebeské strany dobrovolně přijímají pověření přímo v rozličných peklech, aby taková připomínka příkladem a srovnáním byla stále přítomná a k dispozici každému v peklech za účelem zažehnutí možného rozpoznání jejich bídného stavu a rozpoložení.

Jakmile se toto rozpoznání v někom zažhne, poskytují se početné příležitosti a nabídky pomoci, aby se u něho zahájilo rozvíjení jeho touhy a potřeby zanechat svého vlastního negativního rozpoložení. Jakmile se tato touha silně vyvine, iniciuje se pod dohledem Nejvyššího a těch, kdo jsou dobrovolně duchovními rádci tohoto jedince, proces změny, aby tomuto jedinci pomohl úspěšně završit probíhající zanechávání negativního stavu pekel a změnit jeho vlastní rozpoložení do pozitivního stavu, takže opustí pekla natrvalo. To je procesem znovuzrození a vzkříšení z duchovní smrti do duchovního života. Tento proces je pro každého jedince velmi složitý a jedinečný a v tomto ohledu nejsou možná žádná zevšeobecňování. Toto je to, co se fakticky míní znovuzrozením a vzkříšením z mrtvých.

Jako součást tohoto důležitého procesu, zde stručně popsaného, Nejvyšší inicioval určité kroky duchovního obrození pro některé lidi na Zemi a pro mnohé v duchovních a jiných dimenzích (spojených s negativním stavem).

(1) Prvním krokem bylo zavést určité nástroje, které by poskytly vhodnější léčebný prostředek pro duchovní požadavky na změnu. Donedávna většina léčebných způsobů existujících na Zemi málo nebo omezeně brala v úvahu fakt, že jediná možná účinná léčba je duchovními prostředky, jelikož všechny lidské problémy bez výjimky vždy vznikají v duchovním stavu záležitostí vlastního života. Bylo tedy nutno vyvinout vhodnější nástroje léčby, které by primárně zdůraznily duchovní postupy a záměry. Tento nový nástroj a duchovní postup léčení je vysvětlen a představen v knize „Principy duchovní hypnózy“. Obsah této knihy lze považovat za vzorek či příklad toho, jak by jakékoli léčení mělo být uspořádáno, a jako příklad druhu principů, postulátů a teorií léčby, jež by se měly následovat a používat. Následováním tohoto vzoru a příkladu lze pozměňovat vlastní přístup v souladu s potřebami každého individua. Avšak základní principy, postuláty a teorie tohoto léčení se vždy musí odvozovat z duchovních principů, jelikož jinak by se nedošlo nikam.

(2) Jakmile se tyto duchovní postupy a prostředky prosadily výše uvedeným příkladem a vzorem, dalším důležitým krokem bylo zjevení co do pravých duchovních principů a toho, jak vznikl negativní stav a proces a jak ovlivňuje život všech příslušníků člověčenstva na Zemi a v peklech se všemi důsledky a následky své negativní povahy. Bylo taktéž nutno zjevit obecnou strukturu a dynamiku pravého člověčenstva a všech principů duchovní progrese, aby se nastavil příklad srovnání k jeho opačnému protějšku – pseudočlověčenstvu.

Tento důležitý krok došel plodného dozrání v knize „Základy lidské duchovnosti“.

(3) Třetí důležitý krok konečně spočíval v ustanovení určité integrace a kombinace předešlých dvou kroků, jež by lidem poskytovala lepší konkrétní pochopení duchovnosti a praktičtější nástroje pro vykonání duchovních změn v jejich životech, měli-li by se rozhodnout takto činit ze své svobodné vůle. Tento třetí krok se odráží v těchto „Poselstvích z nitra“.

Takže nyní se poskytuje úplná sada všech principů, nástrojů a jejich aplikací, jejichž platnost lze potvrdit a které lze uvést do užívání kýmkoli, kdo touží naslouchat a brát to na zřetel.

Sada těchto tří hlavních prací je určena k používání v procesu duchovního obrození a pro první krok ve vývoji nového člověčenstva a nového duchovního věku.

Jak se uvedlo předtím, když se tento krok ustanoví a splní svůj účel a užitek, bude použit jako nástupní kámen pro budování dalšího, vyššího stupně duchovního pokročení člověčenstva. V té době bude prostřednictvím někoho jiného poskytnuto nové zjevení, odpovídající obsahu a stavebním blokům následného kroku. V procesu přenášení tohoto nového zjevení bude vše, co bylo zjeveno a řečeno v sadě těchto tří prací („Principy duchovní hypnózy“, „Základy lidské duchovnosti“ a „Poselství z nitra“), přehodnoceno, doplněno novými údaji a přídavky a, pokud to bude nutné a Nejvyšším považováno za vhodné, pozměněno, změněno či nahrazeno.

Na tomto bodě tato poselství končí. Měla-li by vyvstat nějaká potřeba přenosu a záznamu dalších poselství či jakýchkoli dalších objasnění, vysvětlení a rozšíření, budou poskytnuta ve správný čas, za správných okolností, tehdy, tam a tím, jak to Nejvyšší shledá za vhodné.

Nejvyšší žádá, aby tato poselství byla publikována a dána k dispozici za nízkou cenu všem, kdo se zajímají o duchovní záležitosti a mají touhu se změnit a pokročit.

Výše uvedená sada tří prací byla publikována a rozšířena po všech duchovních světech a rozličných dimenzích a využívá se pro všemožné duchovní účely. Tyto práce byly taktéž využity v dříve popsaném programu Nové školy. Proto kdyby i tyto knihy neměly širší veřejnou nabídku či přijetí lidmi na Zemi, další rozvoj lidí bude nicméně ovlivňován principy v nich popsanými a formulovanými skrze univerzální vědomí a univerzalitu povšechnosti.

V závěru této práce chce Nejvyšší ujistit každého, kdo čte tato poselství a „Základy lidské duchovnosti“, že nic v nich nepřišlo od nějakého anděla, ducha, rádce, lidského tvora nebo od jejich pozemského autora. Vše pochází přímo od Nejvyššího.

Nikdo se ovšem nenutí, nežádá a nepožaduje, aby věřil tomuto či jakýmkoli jiným zaznamenaným tvrzením. Je to věc vlastní svobody volby, duchovní zralosti, moudrosti, rozumnosti, logiky a srdce rozhodnout se, zda se chce přijmout cokoli, o čem se zde tvrdí, že je přímým zjevením od Nejvyššího.

(37)

Proč si lidé volí jít do pekla ?

Dne 22. května 1982.

Toto je odpověď na otázku, která vyvstala poslední večer v Průzkumné skupině Swedenborgiánské církve v San Diegu v domě jejího pastora Reverenda Dr. Ivana Franklina, Del Mar, CA. Jeden z účastníků skupiny se zeptal, proč si lidé volí jít do pekla, jestliže je to tak bídné místo. Proč by někdo chtěl trávit svůj život nebo dokonce celou svou věčnost v takovém místě jako peklo ?  Protože odpověď na tuto otázku má široké implikace obecného významu, Nejvyšší požádal, aby se přeneslo následující poselství, jež se má zahrnout do obsahu „Poselství z nitra“.

„Existuje několik duchovně důležitých důvodů, proč si lidé ze své vůle a svobodné volby volí jít do pekla. Předtím, než se zjeví některé z těchto důvodů, je nutné si nejprve uvědomit, že pekla se těm, kdo jsou v nich, nezdají tak zlá a ubohá, jak si lidé dle svých náboženských nauk myslí. Tento typ náboženských doktrín využívá taktiku strachu, aby udržoval lidi v linii poslušnosti jim odpovídajících náboženských předpisů a požadavků. Taková taktika je infantilní, nedospělá a bláznivá hra nemající nic společného s tím, jak pekla ve skutečnosti vypadají nebo jaká jsou. Lidé, kteří si zvolili jít do pekla, by se v tomto jednotlivém věku svého života necítili dobře na žádném jiném místě. Pro jejich současnou duchovní kondici jsou pekla nejvhodnějším a nejpříhodnějším místem pro jejich spokojený život. Během tohoto zvláštního období jejich životů, milují vše, co pekla znamenají a reprezentují. Takže milují existenční bídu a neštěstí. Taková pekelná bída a neštěstí je zdrojem samého jejich života. Jak zdůraznil Swedenborg, odstranit z nich tuto lásku znamená odstranit jejich život. Takové odstranění by vedlo k jejich náhlému, věčnému zničení. Proto každé místo jinačí než pekla by pro tyto lidi v tomto jednotlivém věku jejich jsoucna a bytí znamenalo daleko větší neštěstí a bídu, než pobývání v peklech.

(Vždyť zde na Zemi jsou přírodní pekla, a také se mnohým lidem – těm, co jsou z duchovních pekel – zde převelice líbí, vše je totiž relativní – pozn. zpracovatele.)

Opakuje se, jak se to uvádí v těchto „Poselstvích z nitra“, že lidé tíhnou ke generalizování a promítání svých vlastních idejí, pojetí, tužeb, myšlení dle přání, osobních predispozic a falešných očekávání, jako že v peklech má být takové neštěstí a bída a v nebesích má takové štěstí a potěšení. Nechtějí uznat, že to, co je pro jednoho štěstím a potěšením, může být pro druhého bídou a neštěstím a naopak.

Avšak ze stanoviska univerzálního řádu jsou pekla dle svého obsahu, účelu životního stylu sama o sobě neštěstím a bídou. Je to proto, že se neustále nacházejí mimo řád, protože se umisťují vně Stvoření (jak se zjevuje v poselství datovaném 31. března 1982, 5. května 1982 a 6. května 1982). Vlastními důsledky takového umístění je vše, co je opačné pozitivnímu stavu a procesu, což ustanovuje obsah, účel a životní styl univerzality povšechnosti. Nic pravé povahy a reality není součástí oponujících trendů ke stavu a procesu pozitivnímu. Vše v peklech je tudíž padělek. Lidé zde žijí ve stálých iluzích, klamech a sebeklamech vzhledem k realitě a pravé povaze všeho. Své iluze, klamy a sebeklamy milují a touto láskou je oživují, činí je zdánlivě reálnými a přirozenými. Bída a neštěstí takového padělaného jsoucna a bytí jsou dle svého obsahu zřejmé, ale ne natolik pro osobní zkušenost nějakého jedince, který toto rozpoložení miluje. Pokud je jeden do něčeho či někoho zamilován, bez ohledu na to jak je ubohý a nešťastný snaží se udržovat a podporovat ve svém životě vše, z čeho tato láska pozůstává. Taková je povaha lásky a života. Aby se taková osoba změnila, musela by se nejprve přesvědčit o marnosti a kontraproduktivnosti takové lásky. Tehdy a jedině tehdy lze započít postupné nahrazování takové zhoubné lásky pravou láskou vzájemné prospěšnosti a sdílení. Není to ale snadný úkol přesvědčit někoho o jeho iluzích, klamech a sebeklamech, jestliže pevně věří, že jsou skutečně reálné. Fakticky jsou pro toho jedince v jeho subjektivním vnímání reálné. Jedinec je činí reálnými svou touhou a vůlí, aby byly skutečné. Nic není reálnější, než realita vlastní lásky bez ohledu na to, čím taková láska může být. Jestliže se tomuto jedinci jeho láska odejme, odnímá se mu všechno, co má. Odejmout někomu jeho lásku, je odejmout jeho život. V konotaci tohoto poselství o peklech odejmout někomu jeho pekla, znamená odejmout mu jeho život.

Takže jeden musí být velmi opatrný při odhadu situace těch, kdo si ze svých vlastních subjektivních a osobních důvodů načas zvolili jít do pekla. Moudře by se nemělo projektovat nic z vlastních idejí, očekávání a pojímání toho, jaký je vůbec pekelný život. Lze pouze přijmout, že pro různé lidi je různý. Nemělo by se pokoušet o žádné generalizace z jedné zkušenosti na jinou.

Nyní pojďme zpět k počáteční otázce – proč by lidé volili jít do pekla. V této době možno zjevit čtyři důvody takové volby:

(1) Je nutno si uvědomit, že přibližně 40 % lidské populace na Zemi je přímou inkarnací negativních idejí pekel (procesem popsaným v poselství datovaným 2. května 1982). Tito lidé jsou zfabrikováni z idejí nenávisti ke všemu dobrému a pravdivému. Tedy do samého prvního okamžiku početí se udržují láskou k této nenávisti. V procesu svého pozemského života, dělají vše ve své moci, aby podporovali, napájeli a zvěčňovali tuto lásku. Nevědí a nechtějí vědět, že existuje možnost bytí a jsoucna něčeho odlišného od jejich lásky. Cokoli není v souladu s takovou láskou je pohoršující, odporné, nechutné a nepřirozené. Protože takoví lidé se plně ztotožňují se svou láskou k nenávisti a ke všem jejím ničivým důsledkům a následkům, přirozeně si volí jít do pekel (z nichž byli vytvořeni), kde taková láska může vzkvétat a je jako doma. Žádné jiné místo by pro ně nebylo dostupné, ba dokonce ani možné. Takoví lidé mají největší potíže při změně svých lásek a životních stylů. V mnoha případech jim to zabere mnoho eónů (v lidském pozemském lineárním pojímání času), aby došli k uvědomění, že existuje něco odlišného a lepšího než to, co mají.

(2) Přibližně 60 % lidí na Zemi se inkarnuje z jiných než negativních stavů a rozpoložení (viz opět poselství datované 2. května 1982). Z těchto 60 % si přibližně 40 % volí jít dočasně do pekla z různých krajně důležitých duchovních, osobních a subjektivních důvodů známých jen Nejvyššímu a jejich Niterným myslím. Vyjma Nejvyššího a Niterných myslí těchto lidí není dovoleno, aby někdo znal tyto důvody. Postačí zde říci, že potřebují tuto zkušenost jak pro své osobní poučení, tak za účelem získání zážitků, které mají důležité univerzální důsledky. Bez takových zkušeností by se postrádalo něco velmi vitálního, čehož nedostatek by ohrožoval veškeré Stvoření.

(Tedy ve 2. případě je to celkem 24 % všech lidí. Z 1. a 2. případu je to již celkem 40 + 24 = 64 % všech lidí – pozn. zpracovatele.)

Daleko důležitější ale je, že lidé jako tito jdou do pekel za účelem podávání neustálého PŘÍKLADU a SROVNÁVÁNÍ pro jiné zde, kdo byli vytvořeni ze samého negativního stavu a procesu. Při procesu práce na svých vlastních problémech a postupného opouštění od svých falešně přijatých identit a lásek vycházejí z pekel a připojují se k pozitivnímu stavu ukazujíce všem v peklech nejenom to, že je možné se změnit vyjít ven z pekel, ale také to, JAK to udělat a ZPŮSOBY jak to úspěšně udělat.

Takovým lidem obvykle dlouho netrvá, aby dosáhli účelu svého pobývání v peklech; vycházejí ven relativně brzy.

(3) Třetí kategorie těch, kdo si volí jít do pekel na určitý čas, jsou lidé, kteří, když přijdou do styku s negativním stavem a vidí všechny jeho ohavnosti, krveprolévání a mizérie, jsou tím tak oslepeni, že zapomínají na princip svobodné volby. (Každý se účastní v negativním stavu ze své svobodné volby a nikdo není nucen být jeho součástí.) Namísto toho počnou za tuto situaci obviňovat Boha a od Nejvyššího žádají, aby ji změnil a zcela odstranil negativní stav. Takže po Nejvyšším žádají, aby porušil řád univerza a narušoval svobodu volby lidí tím, že je přinutí být dobrými.

Když Nejvyšší na takový požadavek neodpovídá, stávají se zahořklými a rebelují proti univerzálnímu řádu a Nejvyššímu a tímto samotným aktem vzpoury sami sebe nevyhnutelně umísťují do pekel. Je to tak, že odmítnutí univerzálního řádu, jak ji reflektují principy svobodné volby, nevyhnutelně vede k zavržení Božské lásky a Božské moudrosti. To pak vede k odmítnutí bytí a jsoucna Nejvyššího. Tímto procesem jedinec sám sebe vyloučí ze Stvoření a jeho principů a zákonů. Takové vyloučení se jednoho přímo umisťuje do pekel, protože jen pekla a negativní stav na Zemi jsou mimo Stvoření a tedy mimo Nejvyššího.

Zavržení Božské lásky a Božské moudrosti také vede k ustavení lásek a bláhovosti v protikladu k Božské lásce. Toto zavržení vytváří lásku k sobě (pouze k sobě – pozn. zpracovatele) (Swedenborg naznačil, že ti, kdo jsou v takovém druhu lásky, se nazývají ďábli) a lásku k neduchovním světským, pozemským, tělesným a hmotným věcem (ti, kdo jsou v takovém druhu lásky, se zvou satani). Takže jeden skončí buďto v lásce k sobě, nebo v lásce k světským věcem, či v obojím. Protože takové lásky jsou mimo Stvoření, které se řídí láskou k Nejvyššímu a láskou k ostatním skrze lásku k sobě samému, umísťují jedince do pekel, kde jsou jako doma. Tento druh lidí je velmi zatvrzelý ve své vzpurné povaze a zabere to mnoho úsilí a času, aby se přivedli k uvědomění marnosti, bídnosti a zbytečnosti takových lásek.

(4) Čtvrtý typ lidí, kdož si volí jít na určitý čas do pekla, je typ, který se zamiluje do dogmat jemu odpovídajícího náboženství. Aktem zamilování se do těchto dogmat, počínají fanaticky oponovat každé změně ve svém náboženství a tedy i ve svém životě. Konec konců milují tato dogmata taková, jaká jsou, a líbí se jim životní styl takový, jaký tato dogmata předpisují. K takovým životním stylům a všem dogmatům svého náboženství fanaticky přilnou do takového bodu, že počnou nenávidět vše odlišné od toho, čemu věří, že je skutečnou pravdou. Je jim ošklivá každá změna, protože odkopává bezpečnou pozici jejich lásky. Kvůli této lásce jsou ochotni ničit, zabíjet a odsuzovat k věčnému zatracení a peklům každého, kdo není součástí jejich systému víry či životního stylu. Takový postoj je po právu umísťuje do nejhlubších pekel. Není nic duchovně ničivějšího, než taková situace. Je to proto, že tato situace se vyvinula ve jménu Nejvyššího, jehož přirozenost neobsahuje ani vzdáleně nic fanatického, dogmatického, stagnujícího, preferujícího, výlučného a jednostranného. Takový lidé jsou nejblíže bodu profanace a spáchání tohoto, co se nazývá neodpustitelný hřích. Kdyby tu nebyla zvláštní ochrana Nejvyššího před možností takové profanace, tento typ osob by byl prvním, kdo by se bezhlavě vrhly do zprofanování všeho svatého, pravdivého a Božského. Je to proto, že soustavně lžou a věří svým lžím o samé Absolutní přirozenosti Nejvyššího a Jeho/Jejích absolutních principech, kategoriích a jejich odvozeninách.

Při takovém postoji a životním stylu si takoví lidé samozřejmě s „potěšením“ a „radostí“ volí jít do pekel, kde mohou provádět svůj dogmatický a fanatický životní styl se stále větší zavilostí a mohou ve svém systému víry stagnovat tak dlouho, jak chtějí. Takoví lidé se stávají NEJHORLIVĚJŠÍMI ÚČASTNÍKY ÚTOKŮ na pozitivní stav během duchovních válek, protože nemohou vystát progresivní, věčně se měnící povahu pozitivního stavu a jeho členů. Jakákoli zmínka o změně je činí ZUŘIVÝMI a DIVOKÝMI. Skutečně jsou jako divá zvířata bez jakékoli logiky nebo rozumu.

Lidé v peklech s tímto typem lásky se nejvíce zdráhají vyjít ven z pekel. Aby mohli vyjít ven, museli by nejprve přijmout, že pokrok a změna jsou vitální součástí života a žití. Avšak toto přijetí je v rozporu s povahou, kterou převzali. Zabere to tudíž mnoho úsilí času přesvědčit je, aby se vzdali povahy, kterou převzali, a přijali něco progresivního a věčně se měnícího směrem vzhůru a dopředu.

(5, 6, 7, . . .)

Existují nejméně tři další krajně důležité duchovní důvody, proč si někdo zvolí jít do pekla. Avšak za současněduchovnosti člověčenstva na Zemi by znalost těchto důvodů nebyla pro lidi prospěšná a vhodná a nemohli by ji náležitě pojmout, pochopit a přijmout. Budou zjeveny, jestliže a když bude člověčenstvo duchovně připraveno je poznat. existujících podmínek

(38)

Dodatečné poselství ohledně nové nebeské společnosti

Dne 26. května 1982 požádal Nejvyšší, aby bylo přeneseno něco více myšlenek ohledně nové nebeské společnosti. Tento přenos se udál ve dvou fázích. První fáze nastala dne 6. května 1982 a fáze druhá dne 2. června 1982. Během těchto dvou dnů bylo uváženo devět bodů.

(1)

„Počáteční členy Nejvyšší pro tuto společnost rekrutoval ze všech existujících úrovní, stupňů, kroků a dimenzí pozitivního stavu a procesu nebes sestávajících z lidí přišlých z planety Země. Tito členové byli nejpokročilejší v lásce, moudrosti, poznání, inteligenci a užitečnosti uvnitř jejich vlastní společnosti. Tito byli v bodě přesažení všeho, co představovala jejich společnost v hierarchii duchovní organizace nebes lidí přišlých ze Země. V okamžiku, kdy kdokoli dosáhne tohoto bodu transcendence, je připraven nastoupit odlišnou, ve srovnání progresivnější, značně pokročilejší úroveň duchovního uvědomění a chápání, která tohoto jedince odnímá z jeho předešlého stavu a rozpoložení a umísťuje ho do zcela odlišné situace a prostředí. Tato nová situace a prostředí je souhlasnější s jeho vlastním stávajícím duchovním stavem. Umožňuje mu, aby pokračoval v duchovním pokročení s větší intenzitou, hlubším obsahem a širším rozsahem.

Lidé se v tomto bodě přesahu stávají připravenými vnímat a pojímat duchovnost a všechny její principy integrovaněji, univerzálněji a smysluplněji. Stávají se takto vynikajícími kandidáty pro to, aby prošli sítem ohledně své schopnosti stát se členy nové nebeské společnosti, jež v tomto bodě duchovního pokročení přesáhne vše v jsoucnu a bytí v nebesích sestávajících z lidí z planety Země. Podobný pokrok a rozvoj a neustálé přesahování se ovšem odehrává ve všech ostatních nebesích, jež sestávají ze sentientních entit z míst, stavů a rozpoložení jiných než z těch, které jsou lidských bytostí ze Země.

Jakmile Nejvyšší takovou novou nebeskou společnost ustanoví, vyhledává v intermediálním a přírodním světěnejvhodnější lidi, kteří by se stali jejími reprezentanty pro přenášení, šíření ovlivňování a naplňování všech idejí, pojetí, myšlenek a událostí této společnosti, jež je iniciuje, produkuje a emanuje skrze všechny kanály sobě odpovídajícího vesmíru.

Případní reprezentanti této společnosti v intermediálním a v přírodním světě jsou ve stavu a rozpoložení souvztažném se členy této společnosti. Jsou taktéž v bodu přesáhnutí svého stávajícího duchovního stavu a rozpoložení, hotovi přijmout odlišný, pokročilejší, integrovanější náhled a styl života, než byl ten jejich předešlý.

Ačkoli v intermediálním světě ve zjevu těchto lidí taktéž existuje zevní změna, jež doprovází důkladné vnitřní niterné změny, jak je tomu v duchovním světě, v přírodním světě nejsou ve většině případů tyto změny zjevné v zevní formě, ale spíše se odehrávají v jedincových niternostech otevřením určité oblasti či oblastí jeho Niterné mysli, jež do té doby nebyly pro takového jedince dosažitelné a přístupné.

Lidé jako tito obvykle niterně vědí, že se něco v nich mění a že je čas, aby přehodnotili své životy a získali odlišnou filosofii, náhled, chápání a životní styl, než ty, které ve svých životech měli do této doby. Avšak menší změny v jejich tělesném vzezření a formě se udávají kromě toho, že po přijetí své nové životní filosofie se cítí mladšími, zdravějšími, energičtějšími a silnějšími a tvořivějšími a produktivnějšími.

V duchovních a intermediálních světech je jakákoli změna vůbec doprovázena změnou fyzické či zevní formytěch, kdo takovou změnu podstupují.

Důvod toho, že v lidských fyzických tělech v přírodním světě planety Země nenastávají žádné zjevné změny, je ten, že lidské tělo je v první řadě složeno z prvků hmoty. Svou povahou je hmota v neustálém procesu přijímání, absorbce a hroucení se na sebe bez jakékoli schopnosti přenosu, změny a sdílení. Ať se ve hmotě udává jakýkoli aktivní, užitečný, produktivní a tvořivý proces, není tento z hmoty samotné, ale z duchovního principu přítomného ve hmotě za účelem tvořivého, produktivního a užitečného procesu. Elementy hmoty lze opětovně uspořádat v různých kombinacích dle užitých zákonů duchovních, ale tyto elementy zůstávají stejné bez ohledu na to, kolik rekombinací jejich pozice, vzájemného přiblížení a počtu je provedeno.

Situace na planetě Zemi je v tomto ohledu komplikovanější vzhledem k negativnímu stavu, který je v aktivovaném a dominantním módu svého jsoucna a bytí na Zemi. Svou povahou negativní stav nechce nic měnit. Toto spoluoznačení negativního stavu činí prvky hmoty, z nichž se skládá lidská zevní forma ještě více rezistentními a neschopnými se změnit. Jakákoli změna v těchto elementech nastává, je ve směru rozkladu, opětovného návratu do jejího počátečního elementárního stavu a procesu hroucení se na sebe, jak tomu bylo předtím, než byla duchovními principy donucena přijmout lidskou fyzickou formu těla. Taková změna není vůbec žádnou změnou.

Avšak lidská zevní forma v duchovním a zprostředkujícím světě nesestává z prvků hmoty. Spíše sestává z prvků jejího vlastního prostředí, jež dodržují zákony a principy duchovní progrese. Takže cokoli se odehraje ve vlastní mysli či duchu, synchronně se odráží ve vlastní zevní formě. Tedy jakákoli zevní forma zde je neustále měnitelná se změnami, které nastávají ve vlastních vnitřnostech a niternostech.

Když se tudíž lidé, kteří se stávají hodnými přijmout členství v nové nebeské společnosti, dostanou na místo svého určení, nevypadají již stejně, jako vypadali ve svém předešlém stavu a místě.

(2)

Když členové, kteří jsou hodni nové nebeské společnosti, dosáhnou místa svého určení, vytvářejí pod vedením a za předsednictví Nejvyššího nový duchovní, filosofický, duševní, politický, ekonomický a kulturní stav, jež se odlišuje od čehokoli doposud jsoucího a existujícího v jejich globálních nebesích. Ustanovení tohoto stavu bezprostředně předchází nové přímé zjevení, osvícení a inspirace od Nejvyššího ohledně nových duchovních principů, idejí, myšlenek, kategorií, struktur a dynamik, která se mají stát stavebními bloky tohoto nového stavu.

Všichni členové tohoto nového stavu si vštěpují tyto nově zjevené pravdy do svých duchů, duší a těl, takže se tyto pravdy stávají samým zdrojem jejich jsoucna a bytí po trvání jejich životního údobí v tomto novém stavu. Těmito pravdami žijí a v rámci nich a z nich jednají. Fakticky se stávají těmito pravdami z Nejvyššího dle Nejvyššího.

Toto nové zjevení, jež přijímají od Nejvyššího, transformuje samu jejich esenci a substanci a dává jim dosud nedostupné a neznámé síly, náhledy a chápání a pravdy pro naplnění účelu a cíle jejich bytí v této nové společnosti. Takže se tyto nové pravdy stávají samou jejich podstatou.

(3)

Když jsou všichni případní členové nové společnosti shromážděni v oblasti či místě speciálně pro ně vytvořeném Nejvyšším, jsou všichni pověřeni určitými funkcemi v souladu s preferencemi, volbami, strukturou a dynamikou jejich osobností a stupněm užitečnosti, jenž jsou schopni plnit v rámci sféry moci a vlivu této společnosti. Nejvyšší z nich osobně vybírá nejmoudřejší, nejnadanější a užitek skýtající příslušníky, kteří jsou pak pověřováni sloužit ve vysoké radě této společnosti, aby tato vládla všem jejím funkcím. Nejvyšší členové této vysoké rady pak pověřují štáb úředníků a asistentů vedených nejvhodnějšími a kvalifikovanými členy, kteří pak určují specifické funkce každého člena v hierarchii duchovní organizace této společnosti a všech jejich oddělení. Jakmile se tato pověření vykonají a každý dle svobodné volby přijme jejich pozice, Nejvyšší zahájí postupnou aktivaci všech funkcí této společnosti, jak je potřeba s ohledem na univerzalitu povšechnosti. Po stvoření jsou konány různé úvody a prohlášení; všechny principy jim nově zjevené Pánem jsou sdíleny a vysvětlovány všem ostatním ve Stvoření; nastává výměna misí dobré vůle s ostatními nebesy a zbytkem Stvoření a vyvíjejí se a zdokonalují nové metody, taktiky a prostředky diplomacie, vztahování se a vzájemného působení.

(4)

Obsah funkce této nové nebeské společnosti vyžaduje, aby sestávala nejenom z lidí, kteří se rekrutovali zrozličných úrovní nebes planety Země, ale též z entit ze všech ostatních dimenzí, nebes, úrovní a jim odpovídajících intermediálních a fyzických světů. Když tedy byla tato společnost Nejvyšším iniciována a ustanovena, byli po celém Stvoření vyhledáni nejvhodnější dobrovolníci a byli požádáni, aby se k této společnosti ze své vlastní svobodné vůle a volby připojili, aby se stali integrální součástí jak jejího členstva, tak i jejího orgánu vlády. Proto nová nebeská společnost pozůstává ze široké variety odlišných sentientních entit lidských, jakož i nelidských forem včetně lidí, kteří původně přišli z planety Země. Touto strukturou uspořádání Nejvyšší zařídil, že všechny rozličné kvality duchovních stavu a procesů, které po celém Stvoření existují, budou připojeny dle struktury a skrze strukturu, obsah, dynamiku a zkušenosti této společnosti a skrze ni ke všem duchovním světům lidí ze Země a k lidem ze Země poté, co se typická lidská éra zruší.

Takže díky takové rozmanitosti reprezentace ve svém členstvu má tato společnost bezprostřední přístup z první ruky ke všem nezbytným znalostem a zkušenostem existujícím po celém Stvoření.

Tento přístup je závažný pro účel, cíl a fungování, pro které byla nová nebeská společnost Nejvyšším počata a ustanovena. Jelikož je tato společnost sjednocovatelem všech pozitivních zkušeností a dostižení lidí z planety Země a jelikož poskytuje pro veškeré Stvoření chybějící spojnici z „nitra“ do „vně“, musí mít ve svém obsahu všechny k dispozici jsoucí duchovní zkušenosti ze všech úrovní, stupňů a rozličných dimenzí, aby mohla být takovou spojnicí. Jestliže jeden neví, s čím je spojen, nemůže provádět účinnou funkci spojení. Tato zkušenost je k dispozici skrze novou nebeskou společnost prostřednictvím uspořádání, jež vyžaduje osobní reprezentaci různých sentientních entit z nebes jiných než nebe lidí ze Země.

(5)

Odpovídající dimenze, vesmíry a společnosti, z nichž se tyto sentientní entity dobrovolně stávají členy nové nebeské společnosti, jsou spojeny se životem a účastny života této společnosti skrze své reprezentanty. Navíc se všichni členové této nové společnosti účastní života všech ostatních dimenzí, vesmírů a společností skrze jejich reprezentanty, kdož jsou nyní členy této nové společnosti. Takže je ve všeuniverzálním měřítku, od nejniternějšího k nejzevnějšímu, ve všech směrech diskrétních a spojitých módů jsoucna a bytí ustanoveno vzájemné sdílení, společné blaho, vzájemný užitek a prospěch.

Když byla tato společnost Nejvyšším předvídána a plánována, bylo to konáno s důležitou myšlenkou – aby člověčenstvo této společnosti mělo k dispozici z první ruky poznání a zkušenost negativního stavu a procesu. Taková znalost a zkušenost byla nutnou podmínkou jejího formování, protože jedním z hlavních účelů ustanovení této společnosti je asistovat Nejvyššímu v procesu postupné eliminace negativního stavu na Zemi a v duchovním světě pro lidi přišedší ze Země. Bez znalosti a zkušenosti z první ruky toho, co je negativní stav a proces vůbec zač, by taková důležitá asistence neměla žádnou účinnost a sílu. Aby se této potenciální slabosti a osudovému zvratu vyhnulo, Nejvyšší vyhledal dobrovolníky z budoucích členů této nové nebeské společnosti (dle jejich idejí v Jeho/Její Absolutním procesu myšlení), kteří by ze své svobodné vůle a volby souhlasili sestoupit na planetu Zemi do negativního stavu, aby mohli podstoupit proces poučení se o jeho povaze, obsahu, účelu, taktice, zbraních a metodách živým osobním příkladem. Osobní živoucí příklad plně potvrzuje platnost ryzí zkušenosti negativního stavu a procesu. Jak se tito dobrovolníci navracejí domů ze svého životního pobývání v negativním stavu na Zemi a v rozličných peklech, sdílejí své zkušenosti a nabyté poznatky o struktuře a dynamice negativního stavu a procesu se všemi členy nové společnosti, z níž byli vysláni se slibem – že se po úspěšném splnění jejich nebezpečného a život ohrožujícího poslání v negativním stavu vrátí domů.

Takže skrze tyto dobrovolníky je nová nebeská společnost nejkompetentnějším odborníkem na procesy a funkce negativního stavu v jeho rozličných projevech a formách. Žádnému členu této společnosti nechybějí o něm žádné informace anebo zkušenosti. Takto není o negativním stavu před touto společností nic skryto včetně zkušenosti pobývání v peklech pseudotvůrců. Tato situace dává, od Nejvyššího, nové společnosti OBÁVANOU A MOCNOU ZBRAŇ pro zacházení s negativním stavem NEJKONSTRUKTIVNĚJŠÍM a NEJVHODNĚJŠÍM ZPŮSOBEM, jenž bude nakonec vést k jeho CELKOVÉMU ZRUŠENÍ.

(Tedy ten, kdo má nejlépe zacházet s negativním stavem v souladu s Velkým plánem Nejvyššího (včetně závěrečné eliminace negativního stavu), musí zákonitě nejprve na vlastní kůži prožít a poznat mnohé zkušenosti s negativním stavem a pak se úspěšně navrátit zpět domů, aby je mohl takto použít. Ti, kteří ty zkušenosti prožívají, ale nenavrátí se včas (pro výše uvedený účel) domů, nemohou tomuto účelu posloužit ! – pozn. zpracovatele.)

(6)

Všechny činnosti této nové společnosti se odehrávají ve velmi uvolněné, příjemné a pohodlné atmosféře. U členů neexistuje žádný pocit stresu nebo tlaku. Zároveň zde nenastávají žádné odklady a zpoždění. Vše je velmi včasné, v souladu a synchronností s tím, co je třeba, co je připraveno a vhodné. Příslušníci této společnosti činí vše, se smyslem pro zábavu, humor, dobrodušně a se srdečným smíchem, pokud je to vhodné.

Ačkoli je pocit důležitosti, velikosti a hluboké úcty, ohledně užitku, který z Nejvyššího a dle Nejvyššího pro veškeré Stvoření poskytují, u nich vždy přítomný a neustále uznávaný a pociťovaný, žádným způsobem je to neobírá o radostnou zábavu a nenucenost, s níž konají veškeré své úkoly a pověření. Nejvyšší je největší zábavou, jaká u nich je. Nejvyšší miluje smát se s nimi, říkat humorné věci a mít s nimi legraci. Nejvyšší je jimi po veškerý čas prožíván a zacházejí s ním jako se svým Otcem/svou Matkou, jako jediným pravým Rodičem, který si rád hraje se Svými dětmi, když je čas na hraní.

Bylo by omylem předpokládat, že členstvo této nové společnosti chodí dokola se strohými, vážnými, zaneprázdněnými výrazy tváří bez jakéhokoli smyslu pro humor, legraci, veselí či zábavu. Taková situace existuje pouze v peklech.Příslušníci pekel dle své volby odmítají mít jakoukoli legraci, humor, radost, potěšení, smích či zábavu. Namísto toho jsou vždy zaneprázdněni, vážní, zatvrzelí, strozí, podezřívaví, bázliví, obávající se, nepřátelští, násilničtí a stále ustaraní. Taková je povaha negativního stavu. Ve srovnání s povahou stavu pozitivního je právě opačná.

Také pomocí těchto kritérií (vedle niterných) můžete rozlišovat již na Zemi ty lidi, kteří pracují pro pozitivní či negativní stav – pozn. zpracovatele.)

(7)

Nová nebeská společnost je neustále v procesu rozvíjení rozličných vědeckých, filosofických a psychologických projektů zahrnujících využívání neobvyklé technologie, jež je k dispozici jejím členům z celého Stvoření. Ustavují různé výzkumné ústavy a akademie, které pokrývají všechny známé vědy i vědy lidem na Zemi neznámé, aby se získala hlubší, lepší a vhodnější znalost rozličných fenoménů Stvoření, které nastávají v realitě a doprovázejí veškerou realitu všech duchovních světů, všech intermediálních světů a všech fyzických, přírodních světů v jejich rozličných dimenzích, úrovních, stupních, krocích, časech, paračasech a liniích. Veškeré takové nabyté poznání je ihned využito pro doplňování novými údaji, opravování a pozměňování současně existujícího poznání. Nově nabyté poznatky jsou využity k dobrému užitku a výsledky se sdílejí s celým Stvořením.

Toto uspořádání je vitální, integrální a nutnou součástí duchovního pokročení.

Takže členové této společnosti používají v jakémkoli daném čase jen tu nejpokročilejší znalost a technologii. Vědci této společnosti neustále zajišťují, že vše co se při jejich práci pozná a objeví, je ihned k dispozici všem pro účinné a bez úsilí provedené nahrazení jakýchkoli předešlých pojetí, idejí, nástrojů anebo technologií, jež se dle pokroků ve výzkumech odpovídajících věd, za které jsou odpovědni, prokážou jako zastaralé.

(8)

Náboženství nové společnosti lze plně a úplně definovat principy duchovní homogennosti, jak byly popsány v „Poselstvích z nitra“ dne 3. – 4. dubna 1982 na Martiniku. Členové této společnosti uctívají Nejvyššího v Jeho/Jejích různých projevech a formách. Avšak, jako to nejdůležitější, vztahují se k Nejvyššímu nejprve jako ke svému nejbezprostřednějšímu Rodiči, Jehož zbožňují a milují a Jenž miluje a uznává je. Nejvyšší je v nich a s nimi vždy přítomen a On/Ona je tou nejpřirozenější, nejfamiliárnější, nejtoužebnější osobou a osobou, k níž se nejvíce vztahují. Kvůli tomuto uzpůsobení neexistují žádné formální zevní obřady a slavnosti pozemských církevních bohoslužeb. Jejich církví je jejich srdce a jejich Niterná mysl, kde Nejvyšší vždycky jest, a jejich bohoslužbou je jejich práce, život a užitek, který poskytují pro jiné a sdílejí s jinými. Součástí této bohoslužby je humor, legrace, radost a smích, které sdílejí s Nejvyšším a s každým jiným a jež Nejvyšší sdílí s nimi.

(9)

Životní styl členů této společnosti lze charakterizovat takovými pojmy, jako progresívnost, plynutí, tekutost, mnohostrannost, různost, pohyblivost, ohebnost, proměnlivost, přizpůsobivost a přizpůsobitelnost. Žádná rigidita či stagnace není součástí jejich struktury. Jsou s to pojmout jakoukoli situaci, formu, proces, stav či kondici v jsoucnu či bytí a nejen ji plně prožít, ale vyzískat z ní veškerý možný užitek, aby si zdokonalili, doplnili novým a pozměnili svůj vlastní životní styl, jestliže je to nutné a považuje se to za vhodné. Z takových zkušeností ve svém životním stylu začleňují a využívají jen progresivnější elementy, než jaké v jakémkoli daném okamžiku vlastní.

(39)

Stručný komentář k pojetí reinkarnace

Dne 2. června 1982.

Nejvyšší požádal, aby k těmto „Poselstvím z nitra“ byly přidány následující krátké komentáře ohledně pojetí reinkarnace udržovaném lidmi na Zemi.

„Pojetí reinkarnace bylo správně vysvětleno v „Principech duchovní hypnózy“, „Základech lidské duchovnosti“ a v poselství datovaném dnem 30. dubna 1982 v „Poselstvích z nitra“.

Dnes lze podat některá další objasnění toho, jak mohou nastat falešné výklady některých důležitých událostí v životech sentientních entit.

V poselství datovaném dnem 2. května 1982 bylo popsáno, jak sentientní entity a lidé vznikají a inkarnují se do sobě odpovídajících světů. Bylo uvedeno, že poté, co nějaká idea specifické entity nastává buď v Absolutním procesu myšlení, nebo jako výsledek sexuálního styku dvou sentientních entit či lidí opačného pohlaví, je promítnuta do intermediálního světa, který existuje speciálně za tímto účelem (po jejím pečlivém zhodnocení a představení jí všech idejí voleb a svobodné vůle), kde se stává plně sebeuvědomělým, funkčním a reálným duchem. Zde jsou jí dány různé možnosti volby a ukázány různé důsledky voleb a užitečnost obsahu jí zvoleného života.

Avšak, aby učinil správnou a nejvhodnější volbu, tomuto duchu se v diskrétním módu jednoho okamžiku prezentují všechny k dispozici jsoucí zkušenosti a volby, jež existují jak v diskrétním, tak i v lineárním čase jsoucna a bytí. Z takové globální prezentace je vybudováno a trvale nabýváno univerzální vědomí tohoto ducha.

V tomto univerzálním vědomí jsou tomuto duchu k dispozici všechny tyto volby a zkušenosti veškerého Stvoření, aby se aktivovaly a vyvolaly, kdykoli je to potřeba a vhodné. Protože takové zkušenosti jsou získávány procesem plného ztotožnění se na tento zlomek okamžiku s někým, kdo byl či bude producentem a projevovatelem této zkušenosti, lze ji vnímat a prožívat, jako by tento duch byl či bude touto jednotlivou osobou či osobami. Takový zkušenostní způsob sdílení existuje v celém Stvoření na duchovní úrovni či na úrovni vlastní Niterné mysli. Takže tento duch během této doby vstoupí do vůle, touhy a úmyslu této osoby či osob stávaje se součástí její či jejich univerzální mysli s tím, že vnější mysl tohoto ducha zevně vnímá, že je či bude touto osobou či osobami.

Odtud pochází možnost nesprávného závěru, že tento duch žil, žije nebo bude žít život či životy mnoha lidí. Z tohoto zjevení vyvěrá fakt, že doslovný smysl reinkarnace, jak ho pojímají lidé na Zemi a mnozí duchové v duchovním světě, kteří tento koncept uvedli k lidem na Zemi, je zcela nesprávný a neudržitelný. Jeho současná forma chápání se tudíž musí natvrdo odstranit z lidské mysli.

V procesu hodnocení všech možných voleb, zkušeností a životních forem dojde duch v tomto speciálním zprostředkujícím světě v jednom bodě k závěru, jakou dimenzi, svět, planetu a linii má následovat. V okamžiku tohoto výběru jsou tomuto duchu výše popsaným zkušenostním způsobem představeny všechny zkušenosti, volby, důsledky a životní styly, které jsou k dispozici v této jednotlivé dimenzi, světě, planetě, linii, rodině atd., do které volí vstoupit či se reinkarnovat.

Z této prezentace a zkušenosti se formuje duchova nadosobní a fenomenální duševnost (či to, co Carl Gustav Jung nazval kolektivním nevědomím a archetypy, kteréžto pojmy vzdáleně přibližují tento proces) a všechny vůle, touhy a úmysly těch, kdo byli, jsou a budou součástí tohoto specifického místa, linie a rodiny, jsou umístěny v této duševnosti.

Z této duševnosti lze aktivovat a oživit jakoukoli takovou zvláštní zkušenost, je-li to pro někoho nutné a vhodné, s tím, že je možné zevně vnímat a pociťovat, že tento jeden reálně byl, je či bude touto osobou či osobami. Opakuje se, že tento výjev vyvěrá z faktu, že když se tomuto duchu představují všechny takové zkušenosti, jsou tyto zkušenosti u ducha živoucí skrze jeho okamžitou identifikaci s jejími producenty a projevovateli. Duch si na tento zlomek okamžiku diskrétního a lineárního času spojí svou vůli, touhy a úmysly s jejich vůlí, touhami a úmysly a ony na tento zlomek vteřiny splynou v jednosti. V duchovním spoluoznačení je takový zlomek vteřiny dostatečný pro získání dojmu, že jeden byl opravdu někým jiným. Takový dojem je pak pociťován, na fyzické a přírodní úrovni vlastního projevování se, v doslovném smyslu. Tento doslovný smysl přivádí k falešnému systému víry, který tvrdí, že jeden se početně reinkarnoval kupříkladu na Zemi.

Nebezpečí přijímání pojetí reinkarnace spočívá ve faktu, že její vyznavači nevyhnutelně přitahují určité negativní duchy z negativního stavu, kteří nepozorovaně vnikají do lidských myslí způsobujíce, že lidé přijímají jako společnou jejich minulost, a způsobujíce lidem všemožné problémy a strádání, jež byla, jsou a budou částí negativního života tohoto negativního ducha. Tito lidé pak nesprávně odvozují, že zdroj jejich stávajících problémů a strádání se nachází v jejich minulých životech v předešlých reinkarnacích. Naneštěstí tato  situace nebezpečně zvěčňuje negativní stav a hraje do ruky peklům, která chtějí, aby lidé věřili této a přijímali tuto falešnou odpovědnost za něco, co nikdy neučinili, nebo aby odvrhli pravou odpovědnost tím, že někoho či něco obviní, že jim to učinil. Každá z těchto situací vede k nesprávným závěrům, udržuje pocit viny a ubohosti a napájí negativní stav, odvádějíc jedince pryč od duchovní reality pozitivního stavu a jeho vlastní esence a substance. Pojetí reinkarnace je tedy jednou z mnoha účinných zbraní v rukách pekelných pseudospolečností, které s nimi vedou své líté duchovní války proti pozitivnímu stavu.

Kdokoli tudíž ze své svobodné vůle a dle své svobodné volby věří v toto pojetí a považuje je za duchovní skutečnost, tento sám sebe umísťuje na stranu negativního stavu nebo mu přinejmenším poskytuje podporu.

Při pohledu na tento fakt se radí být velmi opatrný co do náhledů, názorů, idejí, pojetí a systémů víry, jaké kdo udržuje či podporuje. Aby jeden ustanovil správný postoj k tomuto pojetí, radí se mu vejít k Nejvyššímu ve vlastní Niterné mysli a požádat ho v upřímnosti vlastního srdce, s dobrým úmyslem, o poznání pravdy, aby všechny negativní entity, které nepozorovaně vnikly do jeho mysli a přijaly s ním společnou minulost, byly odděleny a odstraněny z jeho života. Tehdy a jedině tehdy smí požádat o osvícení ohledně pravé reality tohoto či jiného pojetí, aby se tak oddělil od podporování negativního stavu.

Tento stručný dodatek k pojímání reinkarnace může být nápomocný při chápání toho, jak může v lidské mysli vznikat a udržovat se takové zkreslení.

Jak lze vidět, jestliže se chce, takové skutečné zkušenosti v rozličných okamžitých ztotožněních se jakéhokoli ducha, který se chystá inkarnovat do své případné linie na planetě Zemi, jsou pak využity negativním stavem pro produkci deformací a idejí, jež nepozorovaně vnikají do lidské mysli a jež tu osobně byly již mnohokrát předtím. Dokonce produkují velmi platné a přesvědčivé důkazy, vzpomínky a oživení jejich takzvaných minulých životů. Toto je velmi účinný způsob, jak lidi zadržovat před pravými duchovními záležitostmi a lapat je do služeb negativního stavu, ochuzujíc je o přístup k poznání toho, čím nebo kým skutečně jsou. Proto by měl být koncept reinkarnace z lidských životů zcela vymýcen.

(40)

Důležité oznámení od Nejvyššího

Dne 2. června 1982.

Nejvyšší požádal, aby se přeneslo následující krátké oznámení všem, kdo mají zájem si ho vyslechnout.

„V duchovním světě se v tom, co na Zemi souvztaží s datem 1. června 1982, poprvé otevřely dveře Nové školy pro duchovní obrození, opětovné poznání a restrukturalizaci a program této školy tímto zahájil. Mnozí lidé z rozličných úrovní intermediálního světa a z pekel, kteří se rozhodli zanechat svého negativního stavu (a z mnoha jiných úrovní), v současnosti vstupují do této školy.

Jako integrální součást otevření a programu této školy a jako jeden zvláštní příklad přírodní úrovně činnosti, kterou tato škola začíná vykonávat, zaznamenavatel těchto „Poselství z nitra“, Peter D. F. ze Santa Barbary, Kalifornie, a Arthur E. J. z Beverly Hills, Kalifornie, prováděli proces intenzivní duchovní hypnoterapie, který prožívali během čtyř dnů a nocí ve dnech 28. května až 1. června 1982.  Peter D. F. fungoval v roli zvláštního terapeuta jako kanál pro tuto školu a pro Nejvyššího a Arthur E. J. se dle své svobodné vůle a volby stal dobrovolníkem a jedním z prvních zapsaných do této školy z fyzické úrovně planety Země, aby podstoupil tento proces úplného duchovního obrození, opětovného poznání a restrukturalizace. Tento proces se úspěšně završil a svým završením podal příklad toho, jak by se mohly a měly v budoucnu formulovat a provádět jakékoli budoucí terapeutické procesy. Ti, kdo vyjádří ze svého srdce, z dobrým úmyslem, svobodnou vůlí a volbou touhu po změně, se mohou zapsat do programu této školy se speciálními učiteli na Zemi a podstoupit proces podobný tomu podstoupenému Arthurem E. J. Jestliže si to pan J. dle své svobodné vůle zvolí, může se nyní stát jak studentem, tak i učitelem této školy pro lidi na Zemi, kteří si svobodně zvolí podstoupit tento proces.

Navíc Nejvyšší vyjádřil/vyjádřila Svůj požadavek, aby zkušenosti, které během tohoto procesu nastaly, byly od počátku do konce zaznamenány a vtěleny do knihy, jejímiž spoluautory mohou být Peter D. F. a Arthur E. J. pod názvem „Intenzivní duchovní hypnoterapie“.

Měli-li by se oba případní autoři ze své svobodné vůle rozhodnout přikročit k tomu, aby tato nově navržená kniha přinesla své plody vzájemnému prospěchu a sdílení, mohou k tomu přikročit dle vůle Nejvyššího. Završení a dostupnost takové knihy ovšem závisí na tom, jaký druh dalších voleb Peter D. F. a Arthur E. J. učiní pro další kroky svých životů. Je třeba si neustále pamatovat, že pokud si tak jeden přeje, může vždy učinit čerstvé a nové volby nebo se vrátit ke svému předešlému stavu, ať tento stav byl jakýkoli. Nic se nikdy nikomu nevnucuje a u žádné ze zkušeností, které se získaly v procesu těchto čtyř dní a nocí, není žádným způsobem povinné, vnucované či požadované, aby se stala integrální součástí vlastního života.

Nejvyšší si taktéž přeje zaslat Jeho/Její pochvalu a ocenění každému, kdo svobodně ze své volby přečetl tato „Poselství z nitra“ a kdo je vážně považuje za své vlastní opětovné duchovní probuzení, poučení a restrukturalizaci.

Toto ve svém celku uzavírá obsah „Poselství z nitra“.“

KONEC