Válka proti narkotikům je nemorální idiotství.

Potřebujeme odvahu Argentiny

Jihoamerické země dekriminalizovaly drogy. Evropa je dál zakazuje, což působí obrovské lidské utrpení, píše v deníku Guardian známý komentátor Simon Jenkins:

Největším společenským nebezpečím nového století není terorismus, ale jsou jím drogy. Globální obchod zakázanými narkotiky ničí životy bohatých i chudých. Plní věznice, korumpuje politiky a trápí národy. Financuje války od Afghánistánu až po Kolumbii. Je naprosto šílený.

Samolibé západní demokracie neuvažují o reformě. Tyto země dosud obchod s narkotiky – horko těžko – zvládají – tvrdou trestní represí a zametáním důsledků pod koberec. Takový luxus nemají politické ekonomiky Jižní Ameriky. Ty ničí požadavek Washingtonu, aby přestaly vyvážet drogy na americký neregulovaný trh s kokainem. Je to nesplnitelné.

Konečně došlo k ráznému rozhodnutí. Minulý týden rozhodl Nejvyšší soud v Argentině, že je „protiústavní“ trestně stíhat občany za vlastnictví drog k osobnímu užívání. Zvučnými slovy prohlásil, že „dospělí lidé musejí mít svobodu činit lifestylová rozhodnutí bez zásahů státu“. Tento klasický výrok o občanské svobodě nepochází od žádného britského liberálního ministra vnitra či konzervativního ideologa. Ti by se takového kroku nikdy neodvážili.

Mexickou vládu svrhl na kolena tamější průmysl pašování drog do Ameriky, který zaměstnává asi půl milionu lidí a při němž je ročně usmrcováno 5600 osob. Před třemi lety Mexiko rozhodlo, že vězení pro lidi, kteří vlastní drogy, jen kriminalizuje velkou část jeho obyvatelstva. Uživatelé drog by měli být považováni za „pacienty, ne za zločince“.

Dále bude následovat Brazílie a Ekvádor. Obě země tiše navrhují přijetí obdobných zákonů, obávají se jen, že rozčílí americkou protidrogovou byrokracii, nyní dominantně přítomnou v každém jihoamerickém hlavním městě. Ekvádor dal milost 1500 ženám, které gangy používaly na dopravu kokainu přes mezinárodní hranici. Británie takové lidi stále ještě vězní na dlouhá léta.

Bývalý brazilský prezident Fernando Henrique Cardoso je spolutvůrcem nedávné latinskoamerické Komise pro drogy a demokracii. „Situace se radikálně mění,“ konstatoval. „Válka proti drogám selhala.“ Brazilská soudkyně Maria Lucia Karam, sdělila deníku Guardian: „Jediným způsob jak snížit násilí v Mexiku, v Brazílii či kdekoliv jinde je legalizovat výrobu, dodávky a spotřebu všech narkotik.“

Amerika vydává údajně ročně na boj proti drogám 70 miliard dolarů a blíže neurčené miliardy na trestní stíhání vlastních občanů za trestné činy spojené s narkotiky. Avšak obrovské zisky jihoamerických pašeráků droj financují už čtvrt století válku v Kolumbii a ničivé sociální útoky v Mexiku, v Peru a v Bolivii. Obdobné zisky financují války v Afghánistánu, kde umírají britští vojáci.

Lidé, kteří od Richarda Nixona prosazují válku proti drogám, jednají na základě přesvědčení, že poptávku lze potlačit eliminací nabídky. Tato filozofie spojuje intelektuální idiocii s praktickou nemožností. Ale je to vynikající politika. Třicet let to umožňovalo západním politikům přesunovat vinu za šíření narkotik na bedra chudých zemí. Je to neuvěřitelně nemorální.

Nové jihoamerické zákony zaměřené na legalizaci drog pro domácí uživatele, jsou pozitivní, ale je to jen částečné řešení. Není racionální legalizovat spotřebu, nikoliv však nabídku. Absurditu tohoto postavení dokázala „dobrá zpráva“ z tohoto týdne, podle níž pěstování opia v Afghánistánu pokleslo letos na úroveň z roku 2005. To je však funkcí ceny opia ve srování s cenou pšenice. Objem vypěstovaného opia v Afghánistánu poklesl jen proto, že jeho cena klesla v důsledku hospodářské krize v Evropě a cena pšenice stoupla.

Obchod s drogami je přímým důsledkem jejich neregulované nabídky na ulicích v Evropě a v Americe. Zakazovat nabídku drog jen posiluje černý trh, zahání obchod s drogami do podzemi, financuje to další kriminální činnost a nechává spotřebitele napospas jedům.

Je nezbytně nutné licencovat, regulovat a zdaňovat nabídku narkotik. Je nutno zrušit prohibici, která je nyní absurdnější, než kdy byla americká prohibice alkoholu mezi dvěma světovými válkami. Budou mít britští politikové, kteří dobře vědí, že tohle je jediné možné řešení, odvahu něco takového udělat?

Někdy si uvědomuji, že kdyby v Británii ještě existoval trest smrti, žádný současný politik by se ho neodvážil zrušit, uzavírá autor.

Převzato:  http://www.blisty.cz/