K čemu mně Stát dohnal?

Nechci děti !

A nejen to. Ale na úvod bych měl poděkovat státu za to, že mně znásilňuje například tak, že mě nutí dodržovat jeho zákony s kterými nesouhlasím. Prý je musím dodržovat protože jsem jakoby jeho majetek. Prý když žiji ve Státě, musím se podřídit jeho zákonům! Ale jaképak „když“? Jaká je jiná možnost, když si tu všechno někdo přivlastnil? Není jiná možnost, vždyť člověk se v tom Státu už rodí. Každopádně ale mám mít právo zůstat tam kde chci. A jestli mě někdo nutí dělat něco co nechci a nutí mě uznávat něco s čím nesouhlasím, je to sprosté násilí, znásilňování a otroctví. Svoboda člověka jako hmotného těla tady v tomto státě neexistuje. Pouze se tu hraje divadelní představení s názvem Svoboda, ale to vše je vymyšlené. Tu pravou Svobodu si můžeme jen přát a snít o ní. Tady ji však v realitě nedostaneme. Děkuji tedy Státu a všem co to všechno kolem něj mají na svědomí, že jsem znásilňován a že mi (nám) berou právo na možnost volby. Chci mít možnost si vybrat, jestli se Státem chci nebo nechci mít něco společného. Tato možnost volby tu však není. Díky za donucení. A taky se omlouvám za to, že žiji a existuji a protože moje existence a můj život je nejspíš moje vina, budu se ti to Státe snažit vynahradit a platit ti vše o co si řekneš. A nedej mi na výběr a přikaž mi, že platit musím! Vždyť je to moje vina že jsem se narodil. Moje vina a moje chyba. Tak jako vězeň ve věznici musí být za mřížemi, tak podobně i já spoustu věcí musím. Jaký je pak rozdíl mezi vězením s mřížemi a vězením se zákonem Státu? Zřejmě asi jen ve velikosti a proto to mnohým jako vězení ani nepřipadne. Jak mi bylo dobře, když sem si tohle všechno neuvědomoval a byl sem jen slepá součástka velkého Státního stroje. Děkuji tedy za všechen ten hnus v kterém musím žít a který sem si začal uvědomovat. Dohnal si mně tím Státe k mnoha krokům, přesvědčením a rozhodnutím. Jedno z těch největších a nejzásadnějších je to, že už NECHCI MÍT DĚTI. Dříve sem chtěl, ale teď už raději nechci. Nechci mít totiž na svědomí další bezbrannou bytost, která by tady pak byla vězněna, znásilňována a zotročována tak jako já. To přece nemohu někomu udělat! Přispívat k tomu, aby nový člověk přišel sem do tohoto hnusu – to NE! Ještě tak aby si mi Státe rozkazoval co mám a nemám s dítětem dělat a rozhodoval si za mně co dítě „ano“ a co „ne“! Jméno pouze z kalendáře, povinné očkování, povinná školní docházka a její trapné a ubohé známkování……a nebudu vyjmenovávat všechno to co člověk kvůli tobě musí, protože mi ty tvoje zvrácené rozkazy nestojí ani za vzpomínání a přemýšlení. A jestli bych náhodou dítě na svět přivedl, tobě o tom Státe neřeknu, protože s tebou mám zlé životní zkušenosti. Já chci žít a ne pouze fungovat. Stavíš Státe na první místo peníze – já život a životní cestu * Ty nutíš a nedáváš na výběr – já vyznávám možnost volby * Ty stanovuješ hranice – já uznávám neomezený pohyb * Ty vyžaduješ podřízenost a vykořisťování lidí – já uznávám pravou Svobodu * Ty si hraješ na svobodu – já, jak už sem napsal uznávám Svobodu pravou. A je toho hodně a ještě víc. * Chceš Státe abych chodil do práce a díky tomu si mně potom mohl okrádat na těch tvých daních. Tak to raději do žádné práce nepůjdu a budeš platit ty mně, když už je to tady zařízeno tak, že někdo vždy někomu platit musí. No co! Mám se nechat tebou okrádat, když s tím nesouhlasím? Když je to tady tak podělané a můžeš za to ty Státe, tak bys to měl nějak těm lidem vynahradit. Stejně jim nedáváš na výběr, tak co na tom že jim platíš? Vždyť oni za to vlastně ani nemohou. Tak aspoň že tak! A věř tomu, že jestli se objeví nějaká možnost a nabídka odtud odejít na nějaké místo, kde to není aspoň tak hnusné, budu se snažit jí využít a zmizet odtud. Žít tady je k ničemu a bez budoucnosti. Kdybych mohl žít jen duchovním životem bylo by to vyřešeno a mohl bych tu zůstat. Bohužel však potřebuji přijímat potravu, která je nám jakožto přirozená věc odepřena a vydána je za peníze, nebo za něco. Něco za něco je u nezbytných věcí zločinem! Nebude to tu nikdy fungovat a vždy budou na obzoru nové problémy. A to proto, že lidé a Stát si udělali vlastní zákony, které jsou opačné nebo v rozporu s těmi, které nám dává příroda – vesmír – Bůh. * Docela paradoxně musím na závěr poděkovat za smrt, tedy za to že umíráme. Nedokážu si totiž představit, kdybychom žili věčně a měl bych navěky zůstat v tomto hnusu. Díky že umíráme.

Převzato:  http://svoboda.unas.cz/