Skrytá realita

Unikátní informace o skryté stránce našeho života, o těch, kteří často bývají skutečnou příčinou nehod, sebevražd, chronických a „nevysvětlitelných“ nemocí a depresivních stavů. Hlavní hrdina Sensei odhaluje jedinečné informace o podstatě a struktuře těchto „skrytých“ sil, o důvodech jejich chování a způsobech působení. Rovněž vypráví o odvážných, vysoce duchovních lidech (Geliarech), kteří se tomuto „zlu“ postavili v minulosti. Tyto informace pomáhají získat důvěru ve vlastní síly, pochopit svoje chování a kontrolovat své myšlenky.

…Mnoho lidských nemocí, náhlé depresivní stavy, pokusy o sebevraždu, nehody a vraždy bývají často způsobeny vlivem sil z prostředí Kanduka…

Kdo je Kanduk? V různých koutech světa je popisován a nazýván jinak. Veškeré strašidelné historky o upírech, které kolují mezi lidmi, jsou jenom dětské pohádky v porovnání s tím, co provádí Kanduk. Představy o vlkodlacích či upírech ale nejsou úplně bezdůvodné. V naší kultuře jsou upíři zpravidla prezentováni jako mrtvoly, které povstanou z hrobu a sají krev živých lidí. Chtěl bych poznamenat, že tyto příběhy jsou hodně vymyšlené, ale něco pravdy na nich je. Ve skutečnosti jsou Kandukové určeni k úplné duchovní likvidaci, jinak řečeno k definitivní smrti. Po určitou dobu jsou však schopni vědomého převtělování a živí se pránou lidí.

„Prána…to je mi povědomé“, řekl Vano. „Je to životní síla?“

Ano. Už jsem jednou vyprávěl, že prána je životní energie, která se dává lidem v okamžiku početí. Množství prány pak určuje délku lidského života. To znamená, že člověk pránu postupně spotřebovává během celého života, a když se vyčerpá, člověk zemře. Její zásoby prakticky nejde samostatně dodatečně doplnit, je silnou a efektivní silou a proto je velmi cenná.
Takže, Kandukové kradou pránu u lidí a používají ji jako „krmivo“ a zároveň jako sílu pro vědomé převtělování. Když to řekneme obrazně, pomocí prány si dobijí „baterky“, aby mohli konat různé nesmyslné nadpřirozené triky a aby mohli mít moc nad svými oběťmi. Kanduk není jako obyčejný člověk. Přesněji, je to bývalý člověk, který se přeměnil na zvláštního parazita. Je to přirozené. Tam, kde je spojení materiálního a duchovního principu, například jako tady na Zemi v lidské podobě, existují určití neřádi, kteří na tomto spojení parazitují… Dá se říci, že všechny tyto potvory uctívají a uznávají výhradně sílu materiálna. Kandukové a jejich prostředí nepatří do struktury Lucifera. Drží se neutrálně, jinak řečeno „ani vašim, ani našim“. Zpravidla se chovají velmi opatrně a tajně.

„Říkal jste „jejich prostředí“, upřesnil Sergej. Takže nepůsobí sami?

Samozřejmě. Kanduk má velký zájem o „pomocníky“. Za prvé, pro něj je to „krmivo“ zadarmo – prána, kterou z nich tajně odebírá pro svoje potřeby. Za druhé, při přechodu z jednoho těla do druhého potřebuje velkou zásobu nashromážděné prány

… Kanduk se snaží mít tři kruhy pomocníků. První kruh-Lemboiové, je jeho nejbližší. Zasvětí je do tajemství „věčného života“ v materiálním těle a naučí technice doplnění lidské prány, vynechá a neřekne jenom to nejdůležitější – že u nich pránu také potichu bere a že život v hmotném těle není věčný. Lemboiové si nabírají další kruh pomocníků – Klochtuny. Tito organizují třetí poslední kruh, který je nejpočetnější – Iznylové. Čím více se pomocníci v této struktuře vzdalují od Kanduka, tím více jsou využíváni a mají méně znalostí. Celý tento systém pomocníků ve výsledku slouží Kandukovi jako zvláštní „zásobník“ energie, je kondenzátorem prány, kterou, jak už jsem říkal, také využívají Lemboiové. Čím je Kanduk starší, tím více prány potřebuje, aby udržel svoji existenci.

„Takže o skutečných cílech a záměrech Kanduka ví jenom první kruh – Lemboiové. A ostatní jsou prostě vykořisťováni a o ničem netuší“, udělal závěr Vano.

„Přesně tak. Kanduk je zvlášť horlivý, když nabírá určitý počet Lemboiů při přechodu ze starého těla do nového, to znamená před biologickou smrtí starého těla…“

„ A tento Kanduk má duši?“

Samozřejmě že má, vždyť je to bývalý člověk. Ale s každým převtělením se jeho duše stává menší a menší. Pro Kanduka je duše jako…no, abyste pochopili, řekněme dopravní prostředek. Drží se za ni silou nashromážděné prány a při přecházení do těla nově narozeného vědomě řídí proces převtělování. „Lepí“ se jako parazit, absorbuje veškerou životní energii dítěte a nahrazuje ji svojí energií, přičemž toto může provést až osmý den po narození, kdy se v těle dítěte ukotvila jeho duše. Tímto způsobem ji vytlačuje a nahrazuje svojí.

„Pak to ale znamená, že proces převtělování probíhá vědomě?“

„Ano. Kanduk zachovává veškeré emoce, paměť a zkušenosti z minulých životů…“

„A je v dětském těle také schopen krást pránu ze svého okolí?“

„Pokud se Kanduk nachází v těle dítěte a tělo pokračuje v růstu, Lemboiové ho musí „krmit“ pránou, kterou sbírají ze všech kruhů, aniž by si uvědomovali, že veškerá tato energie skrze ně „odchází“ k němu. Oni si myslí, že ji sbírají pro sebe.“

„A co vzdálenost, která je odděluje? Vždyť oni nevědí, kde se jejich „nositel“ „převtělil“, řekl Sergej.

„Vzdálenost nehraje žádnou roli. Ve světě energií je to trochu jinak…takže pokud Kanduk nedosáhne puberty, nemůže se dostat do energetického kontaktu s lidmi, a proto ho  Lemboiové musí „krmit“ pomocí svého prostředí. Teprve v období puberty může Kanduk začít používat energie.“

„ A co se stane s jeho duší?“, zeptal se Vano.

Samozřejmě že nic dobrého. S každou další reinkarnací se jeho duše stává menší a menší. Čím menší je duše, tím více prány Kanduk potřebuje při přechodu z jednoho těla do druhého. Časem se proměňuje na bezcitné zvíře, bestii, co tvoří pevné shluky negativní energie, která na něj, v případě energetického hladu, tj. nedostatečného množství prány, tlačí strašlivou silou.
Kanduk vědomě prochází procesem reinkarnace, ví o existenci vyšších světů, ale z této plechovky lidské existence se dostat nemůže. Kdysi, když byl ještě Lemboiem, poslouchal pohádky svého rádce Kanduka o neomezené moci a o „věčném“ znovuzrození. On se již člověkem stát nemůže a také není schopný dostat se z tohoto bláta. Jeho duševní utrpení se ještě více zesiluje. Jestliže obyčejný člověk, který prochází procesem reinkarnace, má ŠANCI opustit svět materií, pozvednout se na vyšší stupeň duchovního vývoje a spojit se s tvořivou silou Boha, tak Kanduk se o tuto možnost vědomou volbou připravil. Kanduk si naplno užívá materiálního světa. Pro něj je to veliké štěstí. Síly má dost, budoucnost žádná není, proto tak vyvádí. Je odsouzen k zániku a je si toho plně vědom. Proto si užívá každý okamžik. Pro Kanduka je život jako poslední povzdechnutí před totální smrtí jeho osobnosti.

„A co se s ním odehrává v moment totální smrti?“, zeptal se Vano.

„Odehrává se…“, Sensei vstal, vzal z lednice minerálku, nabídl ostatním a pokračoval v rozhovoru:
„Kanduk prožije nějakých deset-dvanáct životů, nějakou tisícovku let, v podstatě mizivě krátkou dobu v porovnání s věčností, a nakonec ztratí schopnost recyklovat pránu. Duše se zmenší do minimálních rozměrů a pak nastane její finální zničení (anihilace). A bez duše Kanduk nemůže existovat a jednoduše může být použitelný akorát tak na hnojivo. Obecně vzniká paradoxní situace. Kanduk existuje jako osobnost jen proto, že má duši, kterou pořád potlačuje a ničí fixovaným projevem kakodemonu (negativního myšlení) v jeho vědomí. Duše se neustále snaží zdolávat tento nával negativa a zla, kvůli kterému tato bytost cítí neuvěřitelné utrpení. Zároveň ale bez duše také nemůže existovat. V důsledku je Kanduk v plném smyslu slova odsouzen k pekelným mukám… Kanduk už nemá možnost něco udělat pro svoji duši, protože proces materializace již nelze zastavit. Všechno si pamatuje, ví, že kdysi byl někým, ale ve skutečnosti už není ani člověk, ani zvíře, není nic… Prána je pro něj jako prášek proti bolesti při smrtelné nemoci.“

„Můžeme Kanduka fyzicky odstranit?“ zeptal se v průběhu rozhovoru Sergej.

Trik je v tom, že pro Kanduka je fyzická likvidace jako skvělý dárek, protože v tom případě jde se spoustou nevyužité prány těla na další reinkarnaci. Existuje jiná cesta jak se mu postavit – duchovní, boj na energetické úrovni, je to reálná šance, jak ho „odpojit“.

„Jak ho můžeme zjistit?“

Když pracuješ na duchovní úrovni na odvrácené straně vědomí. Obecně platí, že Kanduka a jeho prostředí je moc těžké odlišit od obyčejných lidí. Vzhled a způsob života je stejný jako u všech lidí. Oni mohou být kdokoli: vaši přátelé, blízcí, příbuzní, kolegové, nadřízení. Pro Kanduka nehraje sociální status žádnou roli. S postupem času jsou přesyceni mocí a nic to pro ně neznamená. Takže v životě může být jak milionářem, tak i uklízečkou … Svoje tajemství pečlivě chrání. Najít Kanduka a jeho prostředí podle určitých vnějších příznaků je velmi obtížné.

„Pyramidová struktura?“ zeptal se Sergej.

Ano. A s přísnou hierarchií. Kanduka znají osobně jenom ti z prvního kruhu-Lemboiové, kteří s ním bezprostředně komunikují. Kanduk je učí techniky odčerpávaní cizí prány, metody manipulace s vědomím a podvědomím lidí, jak dostat lidi do psychologické a energetické závislosti, používání šifrování atd..

„Docela dobrá sada nástrojů pro manipulaci“, řekl Vano. „Tady to zavání pokusem k ovládnutí světa“.

Oni o žádnou světovou vládu nestojí. Jejich hlavním cílem je uspokojení hladu, můžete tomu říkat jak chcete, hladu po energii nebo práně. Horší situace nastává, kdy Kanduk a Destruktoři, které znáte pod jménem Archónti, spojí své zájmy a cíle. Pak, samozřejmě, pro lidi přicházejí moc těžké časy… Nečisté síly překvapivě snadno nachází společnou řeč k dosažení svých sobeckých cílů.

„A to je pravda“, řekl Vano.

„Proč se nečisté síly spojí ve svém úsilí rychleji než duchovní lidé?“

Proč? Aby lidé, kteří patří do určité skupiny, mohli dosáhnout duchovní jednoty, musí nejdříve uvázat svoje „zvíře“ na řetěz, jinak řečeno zkrotit svoji Materiální podstatu. Je to těžká a neustálá práce, sebekontrola a kontrola svých myšlenek…

„Zmínil ses, že Lemboiové mají také vlastní kruh síly… jmenují se Klochtunové, jestli se nemýlím“, připomněl Sergej a začal uvažovat dále: „A proto určitě Lemboiové – znají svoje nadřízené osobně…“

„A jak se Klochtun dostane do pasti Lemboiům?“ zeptal se Vano.

„Hlavně kvůli finančním motivům a touze po moci. Jsou také jiná krásná lákadla Materiální podstaty s jejich charakteristickými „háčky“, na které se jejich Ego zachytí“, odpověděl Sensei.

„To znamená, že jsou psychicky vystaveni idealizaci a pak následně jsou sami schopni prosazovat svoje myšlenky v určitém směru“, udělal závěr psychoterapeut.

„Přesně tak. Klochtunové naprosto zbožňují Lemboie a vůbec neví, že v čele této struktury stojí Kanduk a samozřejmě také netuší jeho pravé úmysly… Klochtunové se dostávají do úplné energetické závislosti na Lemboiích. Po určité době začínají v přítomnosti svých rádců cítit úlevu, jakýsi pocit úplnosti. Pokud se později pokusí od Lemboiů vzdálit, začne se u nich projevovat deprese, stav skleslosti… no, obrazně řečeno, něco jako stav u narkomanů, kteří nedostali svoji dávku. Objevuje se hromada fyzických a psychických neduhů. Když se vrátí zpět do kruhu, všechno se vrací na svá místa…

„Klochtunové se dostávají do fyziologické závislosti?“

„Ano, také do fyziologické závislosti. Pokud se vyjádříme vědecky, vzniká vnitřní narkotická závislost prostřednictvím stimulace tvorby endorfinů pomoci stimulátorů ideologického obsahu, která následně vyvolává pocit euforie. Takže, pokud Klochtunové chtějí odejít od Lemboiů, následuje bolestivý stav, který je podobný drogové abstinenci. Lemboiové na podvědomé úrovni kódují svoje následovníky a silně v nich aktivují Materiální podstatu. Důležité znalosti jim nedávají, jenom je učí destruktivním psychologickým technikám a jednoduchým praktikám manipulací lidí.“

„Stručně řečeno, využívají je, jak jen můžou, pro své sobecké účely,“ řekl Vano.

„Ano. Pro špičky této struktury, kterými jsou Kanduk a Lemboiové, jsou Klochtunové jako polovodiče. Hlavní úkol, který je jim tajně vsugerován a o kterém ani netuší  – prostřednictvím stimulace lidského kakodemonu (negativního myšlení) otevřít přístup k odběru prány co největšího počtu lidí, aby doplňovali „zásobníky“ pro nejbližší kruh Kanduka.“

Sergej pozorně vyslechl Senseie, a když ten řekl poslední větu, poznamenal:

„Hmm, pro tuto strukturu je zapotřebí, aby Klochtunové drželi klíčové páky moci nebo při nejhorším něco řídili…

„Přemýšlíš správným směrem“, Sensei přikývl a dal si několik loků minerálky. Klochtunové často vystupují v roli organizátorů, vůdců politických, státních a zvlášť veřejných, náboženských, sektářských sdružení, hnutí, včetně hudebních kapel s hudbou agresivního charakteru, různých kroužků… A dokonce, mohou vystupovat v roli zdánlivě neškodných učitelů cizích jazyků, kteří přijeli z jiné země jako „dobrovolníci“ se zcela „nevinnými úmysly“… Klochtunové kolem sebe shromažďují dav lidí. Na první pohled mohou vypadat jako velmi slušní a mírumilovní lidé, kteří jsou v určitých kruzích společnosti respektováni. Klochtunové velmi jemně hrají na podvědomou motivaci lidí, do kterých uměle zamíchávají negativní trendy. Jakmile jim lidé začnou důvěřovat, převedou jejich myšlenky na dominantu kakodemonu (negativního myšlení). Člověk „se otevře“ ve svých negativních myšlenkách a spolu s tímto negativnem „vyšplouchne“ svoji pránu. Lemboiové si pak prostřednictvím energetického pole Klochtuna, které je propojeno na „oběť“ berou pránu pro sebe.

„Co se pak děje s člověkem, ze kterého „odčerpali“ pránu? Jak poznat „oběť“? Ten člověk cítí, že nějak ztrácí vitalitu ve smyslu psychického vyčerpání a skleslosti? Nebo je to vyjádřeno v dotěrných myšlenkách na sebevraždu?“

A nejen tento člověk může mít podobné myšlenky, ale i jeho nejbližší okolí, příbuzní, známí, všichni kdo jsou s ním v blízkém kontaktu. Někdy jsou tyto projevy odčerpání prány natolik silné, že se na „oběť“ sesype tolik závažných onemocnění, kterým dokonce může podlehnout.

V podstatě se u „oběti-donora“ po zásahu Klochtuna začíná nekonečné období problémů, ze kterých je člověk pořád nervózní a podrážděný a proto ještě více „otevřený“ negativnu. Často „oběť“ a její příbuzní náhle dostávají jednu nemoc za druhou. Lékaři si nevědí rady, protože sotva vyléčili jednu, už se zase objevila druhá nemoc, pak se přidá třetí. Kroutí nad tím hlavou a nakonec to všechno svedou na syndrom… A přitom ve skutečnosti je člověk jenom „vysáván“. Někdo z prostředí Kanduka v něm úřaduje a nemoci vznikají z důvodu umělého odčerpání prány. Vždyť lidský organizmus začne dávat signály, že není všechno v pořádku, snaží se tomu bránit, a nakonec prostě křičí SOS! Tak u člověka začínají „nekonečné zdravotní problémy.“

„Jako příklad mohu uvést více než stovky takových pacientů,“ řekl s hrůzou psychoterapeut. “Myslíš, že všichni jsou „vysáváni“?!“

Většina těch, kdo má psychické problémy… Samozřejmě, nemůžeme všechny případy onemocnění svádět na Kanduka. Organismus je organismus. Selhání v něm, jako u každé materie je možné a chronická onemocnění nejsou výjimkou. Prostě se musíme starat o svoji biologickou „mašinu“, dělat prevence a nezanedbávat ji…. A co je nejdůležitější, navzdory přáním Materiální podstaty, držet v hlavě jenom pozitivní myšlenky, žít s láskou v srdci, s láskou k Bohu a vytvářet kolem sebe pozitivní pole. V takovém případě se žádné nečisté síly k tobě nepřilepí.“

„A co třetí kruh… Iznyl?“ zeptal se Sergej.

Vano s úsměvem zavrtěl hlavou.

„Ti ale mají názvy – Klochtunové, Iznyl… Iznyl pochází od slova, které znamená morálně klesat?“
„Trefil jsi přesně!“ kývnul Sensei.

… Iznyl je mezi lidmi nazýván „potížista“. Neustále si stěžuje na život, všechno je špatně, život je těžký, stále není spokojený, pořád řeší nějaké problémy, které se snaží pověsit na ostatní. Takoví mají hysterickou povahu, lehce se vyprovokují k hádce a jsou často iniciátorem sporu. Přičemž potom cítí velkou úlevu, zvláštní příliv sil, zatímco jejich oponent je úplně vyčerpaný.

„Tito lidé asi na tom zdravotně nebudou nejlépe“, řekl Nikolaj Andrejevič.

„Přesně tak.“

„Proč je tedy Kanduk potřebuje, jestli z nich v podstatě nemá co vzít?“ pokrčil rameny Sergej.

„Určitě pro Kanduka nepředstavují žádnou energetickou hodnotu, i když z nich se také odčerpává prána. Nicméně, tito lidé mají přístup k energetickému poli svých známých, příbuzných a sami jsou osobami s aktivním  kakodemonem (negativním myšlením). Proto jsou Iznylové pro Kanduka a jeho okolí užiteční v tom směru, že u lidí ve svém okolí dokážou lehce vyprovokovat stresy, deprese, agresivitu a jsou zároveň kanálem pro odčerpání prány. Obecně jsou to takoví drobní zlodějíčci.“

„Jasně, kradou v malém“, řekl zamyšleně Vano.

„Takže, celá tato nečistá síla funguje podle jednoho schématu,“ udělal závěr Nikolaj
Andrejevič. Sbližují se s člověkem…“

„…často se stávají nejlepšími přáteli,“ doplnil Sensei.

„…provokují jej k agresivitě,“ pokračoval psychoterapeut. A když v člověku začíná prudký vzestup negativních myšlenek kakodemona, prorazí auru na energetické úrovni a odčerpávají vysvobozující pránu. Člověk potom většinou onemocní nebo upadne do depresivních stavů.“

To je v lepším případě. V nejhorším případě, kdy bezprostředně působí sám Kanduk nebo Lemboiové, tito postrkují „oběť“ k tomu, aby spáchala sebevraždu, nebo si vědomě vyprovokovala nehodu. V moment smrti „oběti“ odčerpají veškerou životní energii (pránu)…  Cizí smrt je pro ně jako závan čerstvého vzduchu. Cizí bolest je pro ně jako „nabíječka“ pro doplňování energie, něco jako zvláštní droga.

„Co to znamená, že Kanduk a Lemboiové jednají přímo? Oni také mohou „oběť“ bezprostředně kontaktovat bez svých pomocníků?“

Vano se na něj vesele podíval a pokračoval myšlenkou:

„Něco jako „zapomeňte na konspiraci, jdeme na lov!“ Vždyť je to šance…!“

Všichni se podívali na Senseie. Ten se usmál a zavtipkoval:

„Není zajímavé vám něco vyprávět, když všechno dopředu víte… Máte pravdu, stává se, že Kanduk zapomene na “bezpečnostní opatření“ a ukáže se ve společnosti. Může jej k tomu vést velký hlad po práně, protože se nepodařilo vytvořit pevné kruhy, které ho zásobují pránou, nebo má velkou chuť si dát nějakou „pochoutku“ pro vlastní potěšení. V tomto případě je snadnější ho vystopovat… Pokud se dostává do přímého kontaktu s lidmi, stejně jako Lemboiové, provádí mnohem horší věci, než Klochtunové a Iznylové.“

„A co se děje?“ zeptal se soustředěně Sergej a pozorně se podíval na Senseie, jako by chtěl v hlavě myšlenkově udržet jedinou nit vlastních výpočtů.

„No, například Kanduk nepotřebuje kolem sebe shromažďovat dav a psychologicky ho zpracovávat, kódovat, aby mohl odčerpat pránu, i když tyto způsoby pro něj nejsou žádný problém. Stačí, aby zachytil něčí pohled a pokud je člověk v tento moment otevřený s dominantou kakodemonu (negativního myšlení) už je chycen do pasti.“

„Co myslíš tím, že je člověk otevřený? Je to fáze, kdy je příliš nadšený a vnímavý, nebo naštvaný na někoho?„ upřesnil psychoterapeut.

„Přesně tak,“ potvrdil Sensei. Proč? Protože má v tuto dobu oslabenou „ochranu“ a je přístupný pro každý „virus“ z vnějšího prostředí. Čím je člověk agresivnější a naštvanější, tím náchylnější je na vliv Kanduka a jeho prostředí. Podívejme se na jednoduchý příklad: člověka naštvali ve frontě. On začíná vyjadřovat svůj neklid a stěžovat si. Najednou na sobě ucítí něčí pohled. Mnoho lidí ani neví, odkud konkrétně přichází, ale zřetelně jej na sobě pociťují. Následně přichází dodatečný vzestup emocí, jako by se uvnitř něco rozsvítilo. Člověk pociťuje příliv sil a s ještě větší horlivostí chce dokázat svoji pravdu. Ta v podstatě nikoho nezajímá, ale lidi jako magnet přitahují různé hádky, šílené spory a veřejné rozepře. A tak se „otevírají“ Kandukovi a jeho prostředí. Kolikrát byli lidé varováni, tisíckrát se jim opakovalo – nepřej nikomu nic zlého, nikdy a nikomu…

„Ano, přesně tak,“ potvrdil Vano a poučně řekl: „Proto Ježíš říkal, když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou. Pro vás, děti moje, to bude bezpečnější.“

Všichni se usmáli.

„Takže“, pokračoval Sensei, „když Kanduk nebo Lemboiové tímto způsobem fixují „otevřeného“ člověka, další už je, jak se říká, technická záležitost. Během jednoho nebo dvou dní „oběť“ spáchá skutečnou sebevraždu, někdy zamaskovanou jako nehodu, nehledě na to, zda byl člověk úspěšný v práci, měl postavení ve společnosti, šťastnou rodinu. To znamená, že člověk má v určitý moment velký zkrat…“

„Jak říkají odborníci, člověk projevuje nevědomé suicidní chování,“ dodal Nikolaj Andrejevič.

Přesně tak. Člověk může skočit pod auto, nebo vyskočit z okna. Co je důležité, ve všech těchto případech je pravděpodobnost toho, že „oběť“ zemře, stoprocentní. Kanduk v moment smrti člověka, jehož energii už má ve své moci, odčerpává veškerou jeho pránu… Dospělý člověk je pro něj jen taková maličkost, aby mohl ukojit hlad po práně, nebo je to „náhodná“ kořist. Pokud vychází na lov sám, obvykle vyhledává kojence nebo děti, které mají velkou zásobu prány. Čím mladší, tím lepší.

„To je ale špinavý neřád!“ rozhořčeně pronesl Vano. „Nic svatého … Dovolí si i na děti!“

„To jsou ale věci…“

Nikolaj Andrejevič si těžce povzdechl a zakroutil hlavou:

„A oni dítě také zachytí pohledem, nebo vyprovokují agresi pomocí nějakého prostředníka?“

„Bože, co se děje na světě… je to opravdová hrůza,“ nemohl se uklidnit Vano.

„Počkejte, jak je to s novorozenci,“ uvažoval dále Nikolaj Andrejevič,“ vždyť oni nemají vědomou fixaci myšlenek. V prvním roce života se objevují pouze jednoduché emoce.“¨

Kanduk skutečně nemůže přímo ovlivnit novorozence. Ale prostředí, co pečuje o miminko, je dobrý “kanál“ pro odčerpání energie. Dítě je těsně spojeno na úrovni pocitů se svojí matkou nebo lidmi, kteří se o něj starají. Kanduk zachytí někoho z nich na dominaci negativních myšlenek. A pak například, když jede rodina autem, jeho otec je nevědomě „napojený“ na Kanduka, dostává zkrat a z neznámých důvodů v plné rychlosti sjíždí ze silnice do příkopu. V moment smrti kojence Kanduk odčerpá velké množství čisté energie.

„To je zrůda! Jak je možné, že jej ještě Země nosí!“ rozhořčeně zamumlal Vano.

Nebo jiný příklad temných skutků Kanduka a Lemboiů, kteří se „napojí“ na někoho z okolí kojence. Rodina se ukládá ke spánku. Všichni jsou veselí a spokojení, mají grandiózní plány do budoucna. Matka v noci usmrtí svoje dítě a pak spáchá sebevraždu, nebo s dítětem v náručí vyskočí z okna mnohapatrového domu.

„Ano, bohužel, tyto případy nejsou ojedinělé. Viděl jsem statistické údaje,“ přikývl psychoterapeut. Skutečně, tyto případy jako typickou sebevraždu specifikovat nelze.“

„Správně,“ poznamenal Sensei,“ tady se projevuje bezprostřední vliv Kanduka nebo Lemboie.

Případy jsou výrazně odlišné od běžných sebevražd, kdy lidé umírají v důsledku alkoholismu, depresí, narkotické závislosti, smrtelných nemocí, nebo v důsledku duševních poruch.

„Mimochodem, podle statistik probíhá vlna nevysvětlitelných sebevražd hlavně ve velkých průmyslových městech, poznamenal Nikolaj Andrejevič.

„Protože v dnešní době se Kanduk usazuje a spřádá své sítě ve velkých městech. Když se ve městě napočítá kolem 300 sebevražd, buďte si jisti, že za polovinou z nich stojí Kanduk a jeho prostředí. A už vůbec nepočítám případy, které se specifikují jako nehody, jež ve skutečnosti nejsou ani zdaleka náhodné, když ve městě úřadují tito neřádi.

„To jsou věci…“

Sergej si promnul spánky a pomalu řekl:

„Pokud jsem to pochopil správně, schéma této struktury je velmi jednoduché. Dokonce mi to připomíná včelín… Kanduk je majitel včelína, který sbírá a jí med. Lemboiové jsou jako královna v úlu. Takových včelstev má Kanduk několik. Klochtunové jsou jako medové plástve, které přitahují, organizují včely a krmí Lemboie a Kanduka. Iznylové – jsou včely dělnice, které „lítají“ mezi lidmi a vybírají od nich „med“.

„Dá se to tak říci,“ souhlasil Sensei. Mimochodem osoba, ze které sbírají tento „med“ se v jejich terminologii jmenuje „vjazeň“, což znamená vězeň.

„Jo, jsou to veselí hoši,“ nespokojeně okomentoval rozhovor Vano.

„Ano, je to velká legrace, když se bezprostředně setkáš s jejich činností,“ vážně odpověděl Sensei.
„Podle statistických údajů počtu sebevražd, je rozsah činnosti těchto neřádů obrovský“, poznamenal Nikolaj Andrejevič.

„Bohužel, je to tak… Dříve se Kandukové nezdržovali na jednom místě. Neustále se stěhovali z místa na místo. V podstatě bylo snadné jejich pohyb vystopovat. Tam, kde se objevili, se vyskytla série nevysvětlitelných sebevražd. Měla vlnovitý charakter, nejprve prudký vzestup počtu případů a pak to postupně utichlo. Potom se tento vzestup objevil v jiném městě nebo čtvrti. Takovým způsobem migrovali a zanechávali za sebou stoupence a následovníky, kteří v krádežích lidské prány pokračovali … V současné době tyto „organizační otázky“ řeší Lemboiové a Klochtunové. Kanduk se usídlí ve velkém městě a udělá takové “bezpečnostní opatření“, že musíte vynaložit spoustu úsilí, abyste jej mohli vystopovat.“

Sensei skončil vyprávění. Nastala krátká pausa.

„Kolik této nečisté síly se rozmnožilo“, řekl Vano.

„Až příliš …“přidal se Sergej.

„A co je zajímavé,“ pronesl psychoterapeut, „nějakých sto let zpátky bylo Rusko na posledním místě mezi evropskými zeměmi, pokud se jednalo o sebevraždy. Pouze tři případy na sto tisíc lidí…“

Sensei přikývl a dodal:

„A jenom jeden případ byl vyprovokován prostředím Kanduka.“

„A teď, co se děje v post-sovětských státech, zoufale pokračoval Nikolaj Andrejevič. Třicet jeden případ na sto tisíc obyvatel, a to je dvacet považováno za vysoký ukazatel! A toto číslo rok od roku roste. A to nejen roste, ale rovněž se omlazuje věk sebevrahů. Je to katastrofa!“

„Lidé se chovají tak, jako by se jich tento problém netýkal, jakoby vůbec neexistoval, nic nevidí a neslyší, dokud neštěstí nepřijde do jejich domu…“

…..

„Jestli vezmeme v úvahu veškeré informace, co tady zazněly, pyramidální struktury Kanduka rostou po celém světě jako houby po dešti.“

„Podívejte se, tito neřádi už zasáhli i slovanské země,“ řekl Vano a pokračoval v přemýšlení. „Co si dovolují… Myslí si, že jim nikdo nedokáže přiskřípnout ocas a nejenom ocas…“

„Co je nejhorší, k dosažení svých cílů se ničeho neštítí,“ rozhořčeně pokračoval Nikolaj Andrejevič.
„Co je pravda, to je pravda,“ souhlasil s ním Sensei. Vymýšlejí cokoli… Vymýšlejí ušlechtilé názvy svých organizací, používají jméno Boha a velkých duchovních lídrů lidstva! Překrucují Pravdu, zkreslují význam a pojmy jako Láska, Svoboda, jen aby přilákaly co nejvíce krmiva s pránou! Před ničím se nezastavují, vytvářejí i satanské sekty, používají znalosti lidstva, které se pro duchovní účely sbíraly celá staletí.

Lákají lidi na krásné „obaly“ předem připravených „bonbónů“, mám na mysli názvy organizací, lekce, semináře s použitím celosvětových brendů. A když člověka chytí na „háček“, začnou uměle manipulovat s jeho psychikou, kde se Pravda nenápadně nahrazuje Křivdou. Pak se člověk stává otrokem svého Ega, svého kakodemonu (negativního myšlení). Jen se podívejte, jak Klochtunové lákají lidi do svých organizací! Oni skrytě a zároveň otevřeně hrají na struny Materiální podstaty člověka, hluboké city a duchovní potřeby, které vycházejí ze samotné duše, nahrazují vlastními postoji.“

„Ano,“ řekl Vano. “Pod vnějším „nádherným“ obalem, heslem „všeobjímající lásky“ a bezkompromisní poslušností k vůdcům těchto organizací, zakládají lidem do podvědomí agresivitu vůči společnosti.“

Přesně tak, potvrdil Sensei. Dokonce existují sekty, které používají názvy Šambala nebo Bělovodí . Je to jako nějaký vtip! A pro koho si myslíte, že je určený? Pro negramotný dav, pro naivní lidi, kteří ani nemají žádnou představu o tom, co je to Šambala. Šambala nikdy nebude vytvářet žádné sekty a náboženství, vybírat nějaké dary, provádět přednášky a semináře! Toto všechno je výsledek lidské činnosti, která v mnoha případech nesleduje ušlechtilé cíle…

A co se týká Šambaly samotné, paradoxem je to, že všechna náboženství světa používají stejná semínka znalostí, která pramení ze Šambaly. Šambala nezasahuje do konání lidí a vždycky dává právo volby. Ale pokud se stane, že musí ovlivnit nějaké globální procesy, tento vliv má nepřímý charakter, nic víc.

Sensei se chvíli odmlčel a pak pokračoval s vyprávěním:

„Šambala je prostě Šambala. Nejsou to žádné lázně, showroom, nebo muzeum. A každý, kdo ji hledá, se musí podívat dovnitř, obrátit se k sobě. Šambala pro lidi, to jsou v první řadě čisté znalosti, které k člověku přicházejí z odvrácené strany vědomí a otevírají se každému člověku, který pracuje na sobě, na čistotě svých myšlenek, udržuje dominantu agatodemonu (pozitivního myšlení), Lásku k Bohu… Takže, ve vnějším světě ji nenajdete na tom „krásném nablýskaném podnose“, který vám s falešným úsměvem přináší ti, kteří jednoduše využívají jméno Šambaly ve svých sobeckých cílech, vymýšlejí další „směr“ nebo“náboženství“ jen proto, že potřebuji ukojit „velký hlad po práně“. Stačí se podívat dovnitř a zjistit kdo doopravdy jste a proč jste přišli na tento svět.“

Zavládla delší pauza. Sergej vyrušil ticho další otázkou:

„A mohou lidé obsáhnout celou šíři znalostí Šambaly?“

„Jak bych ti to vysvětlil…“ unaveně řekl Sensei. „Obsáhnout plný objem… do toho má lidstvo velmi daleko. V lepším případě při nejlepších podmínkách bude dobré, když lidé dokáží zdolat svůj kakodemon a přiblíží se k setině těchto znalostí. Pak budou mít ještě šanci. Ale otázkou je, zda to dokáží… Vždyť lidé vždy propadnou u té nejjednodušší zkoušky… Kolikrát jen Šambala dávala lidem čisté znalosti! A jak to vždy dopadlo… Co lidí s nimi udělalo kvůli svému nafouknutému egu a neomezenému pocitu velikášství? Sensei se odmlčel a pak tišeji dodal: „Znalosti – to není problém. Problém je ve stupni duchovnosti lidí… Šambala může ukázat cestu, ale tlačit nebo táhnout za provaz nikoho nebude. Co lidé chtějí, to si vyberou, kam chtějí jít, tam půjdou. Co zasejí, to pak sklidí.“

Opět zavládlo krátké ticho. První jej znovu porušil Sergej a vrátil se k podstatě rozhovoru:

„Myslím si, že pokud existují problémy vyvolané Kandukem a jeho prostředím, tak je někdo musí řešit…Mimochodem, nepodílí se náhodou Šambala na úspěšném  řešení tohoto problému v naší společnosti?“ zeptal se opatrně Vano.

„Šambala?“ udiveně se zeptal Sensei. „Co Šambala s tím má společného, všechno závisí na osobní volbě každého člověka a celého lidstva. A právo svobodné volby, jak víte, je nám přiděleno Bohem. Kanduk a jeho „doprovod“ může ovládnout člověka jen v případě, když mu dobrovolně „otevře dveře“, jinak řečeno, bez překážek je pustí do vědomí prostřednictvím negativního myšlení. Kdo brání žít lidem s dominantou agatodemonu (pozitivního myšlení), Lásky k Bohu a svému okolí? Pamatuj, že ty jsi pán svých myšlenek a jenom ty rozhoduješ, co v tobě bude převládat. Sobeckými přáními, převahou negativních myšlenek Materiální podstaty si sám člověk přitahuje obdobné parazity, a pak také kvůli nim sám trpí.

A Šambalu tito parazité nezajímají. Kandukové nenarušují energetickou rovnováhu, lidské duše zůstávají nepoškozené a jen jdou na další reinkarnaci… Bódhisattvové mohou jenom informovat lidstvo o této nečisté síle, ale nikdo za lidi jejich problémy řešit nebude. Pokud lidé chtějí, musejí si s tím nějak poradit, no a když nechtějí, mohou s tím žít dále. Chtěl bych zdůraznit, život člověka – je to jeho volba a samostatné řešení vlastních problémů.“

…Lidská hloupost v projevu své Materiální podstaty překračuje všechny meze. Proto Kandukové a Lemboiové nyní mají velikánskou hostinu vybraných lahůdek, „jedí kolik chtějí“. Proto jsou tak drzí a nezastavují se před ničím, beztrestně škodí také dětem.

Beztrestně? Chytil jej za slovo Sergej. Takže oni také byli potrestáni. Kdo to dokázal, jestli to nebyla Šambala?

Kdysi byli odvážlivci, kteří se jim postavili…

Kdo se jim dokázal postavit, jestli to nebyla Šambala?

Kdysi byli odvážlivci, kteří se jim postavili… Teď už skoro žádní nejsou. To je hlavní důvod, proč se narušila celková rovnováha a tato nečistá síla se rozrůstá tak rychlým tempem.

Kdysi se tito lidé jmenovali Geliarové. Od dávných dob to bylo tajné společenství lidí, kteří se postavili různým temným silám, včetně Kanduka a jeho okolí. Geliarové působili více než skrytě. Jejich boj proti temným silám se nepodobal obyčejnému lidskému, protože tento zápas neprobíhal fyzickou nebo psychickou cestou, ale za hranicemi vědomí.

Když se podíváme, co se odehrává v mysli člověka pod vlivem Materiální podstaty – je to naprostý chaos na „myšlenkovém“ bojišti. Ale vliv těchto temných sil na vědomí člověka je mnohem horší. Protože natolik překrucují vnímání reality, natolik uměle uvádějí člověka do omylu Křivdou, je člověk při hledání pravé duchovní cesty úplně dezorientován. Vědomí člověka je dlouhodobě „kódováno“ a není schopné objektivně hodnotit realitu…

Úryvek z knihy Anastasie Novych EZOOSMOS

Převzato:  http://polahoda.cz/