Arogance a úpadek morálky
Autorem následujícího textu je Vašek Sádlo, majitel firmy Savex Ltd.
V pondělí na mě zvonila sousedka a prosila mě abych zavolal Petrovi ( její syn) záchranku že je mu strašně špatně. Hned jsem točil 155.
Ozvala se mi operátorka a chtěla paní k telefonu, aby zjistila, o co vlastně jde. Potom nám řekla, že jezdí jenom k bezvědomí, nebo k nehodám a dala nám číslo na ošetřujícího lékaře. Lékaře nebylo možno sehnat, neb má dovolenou, a lékař, který ho zastupuje, je vylepen na dveřích ordinace i kontakty (jsem se dozvěděl dnes). Bohužel jsem byl nepojízdný a volal jsem i na magistrát Plzně, kde mi taky nedokázali poradit, co se má v takovém případě udělat. Včera Petr zemřel a až potom přijela záchranka.
Po smrti Petra jsem znovu volal na 155 a poděkoval jim za jejich skvělou spolupráci, že kamarád nám díky jejich nezájmu zemřel. Arogantně mi operátorka řekla: ”Co si to dovolujete – nás tohle ale vůbec nezajímá“ a položila telefon. Je mi z toho děsně těžko. Stát se VYSRAL na občana v té nejhrůznější podobě, jak to jenom jde. Včera jsem byl podat Trestní oznámení na PČR pro neposkytnutí sanitky operátorkou na 155 v ohrožení života.
Celou věc jsem s policisty detailně probral a závěr je takový:
Trestní oznámení podat sice ze zákona můžu, ale ze zkušenosti mi řekli, že na nějaké řešení je minimální šance a celá věc vyšumí do ztracena. Protože na 155 sedí jenom člověk, který se rozhoduje podle toho jestli uzná, že volající oznamuje skutečně ohrožení života. A že někdo zvrací a nemůže chodit, je prostě málo – může se klidně jednat o opilce. Nehledě na to, že se k dané věci budou vyjadřovat znalci – doktoři a doktor doktora neshodí. Mám prý přesvědčit matku zemřelého, že si může podat Žádost o prověření postupu na Městské ředitelství policie.
Ještě jsem chtěl, aby mi poradili, kdybych se náhodou znovu ocitl v podobné situaci, co mám vlastně dělat? Odpověď mě šokovala:
Je třeba, abyste při hovoru s operátorem uváděl daleko horší situaci, než ve skutečnosti je, jedině tak máte šanci, že Vám záchranka pojede na pomoc! Z vlastní zkušenosti mi policista vyprávěl, jak až na třetí výzvu policie mu dispečer 155 poslal sanitku pro postřeleného chroptícího občana. A nevěřil, jak se personál záchranné služby dokáže děsivě chovat k lidem, je to na hraně zákona.
Dále jsem kontaktoval Magistrát města Plzně a celou věc konzultoval s vedoucí odboru sociální a zdravotní péče o občany. Celkem se zhrozila, ale na druhou stranu jí to ani moc nepřekvapilo, neb přichází každodenně do styku s doktory, kteří jenom chtějí, aby jim propláceli stále větší faktury a vlastně potřebný člověk je až někde na konci systému – závěr našeho hovoru byl ten, že je to chyba systému, v kterém snadno může někdo udělat špatné rozhodnutí.
Nakonec jsem kontaktoval Romanu Vébrovou z TV Nova, kterou jsem s celou věcí seznámil, řekla, že je to děsný a snad připraví o celé věci malou zpravodajskou reportáž, už jenom proto, aby občané věděli, jak volat na 155, aby jim skutečně záchranka přijela – prostě je v bezvědomí je v ohrožení života – tohle musí jednoznačně v telefonu zaznít a pak záchranka musí dojet!
Dnes ráno mi maminka zemřelého přinesla Petrovo parte a bonboniéru, že jsem byl jediný, kdo o Petra v nouzi projevil zájem. Vzal jsem parte a bonboniéru a osobně jsem jí dovezl řediteli Plzeňské záchranné služby. Dostal jsem se jenom k ředitelově asistence, kde jsem jí předal se slovy: V pondělí jsem Vám volal na 155, že soused zvrací a nemůže chodit – sanitku jste mu neposlali, protože podle vašeho názoru nebyl v ohrožení života, bohužel soused zemřel a tady máte bonboniéru a parte za vaši perfektní práci. Pak jsem se otočil a zhnusen odešel.
Petrova maminka nechce podávat žádné Trestní oznámení ani stížnost, je z toho úplně na hadry – nejvíc jí drtí, že se na něj všichni vykašlali.
Moje ponaučení je, že zde v naší republice je daleko katastrofičtější stav morálky, než si vůbec kdo dovedete představit!
A malý dovětek na závěr:
Před chvílí jsem mluvil s kamarádem, co měl těžce nemocnou manželku. Věděl, že její konec je jenom otázka času a celodenně se o ní staral – měl jí doma na lůžku. Teď v neděli mu zemřela. Zavolal k ní doktorku z pohotovosti. Doktorka přijela a slova, který mu řekla, mu prý budou do konce života znít v uších : “Ano Vaše manželka je mrtvá – dáte mi 30 korun”.
Franta konsternován tímto prohlášením došel pro peněženku a podávajíc jí padesáti korunu, jí povídá jak ve snu: “Mám jenom padesátikorunu”. Nato ona jí od něj vzala, strčila do kapsy a se slovy: “já taky nemám drobný zpátky” a odešla pryč. Prostě z některých doktorů se staly opravdové kreatury.
Václav Sádlo / Savex
