Cíl: zničit svobodný internet

Adam B. Bartoš

9.7.2011

Podle zpráv, které prosákly na veřejnost, jsou globalisté znepokojeni rostoucím zájmem veřejnosti o jejich aktivity. Na vině jsou nezávislá média. Řekněme to ještě přesněji: na vině je internet. A byli-li znepokojeni před dvěma týdny, po zrušeném teroristickém útoku v Berlíně musí být nazlobení dvakrát tolik. Internet jim totiž opět překazil plány.

Internet a sociální sítě se dostali do hledáčku globalistů. I na své poslední výroční konferenci se mocní tohoto světa věnovali svému dlouhodobému záměru: zregulovat internet.

Jak to mohu tak otevřeně říci? Mluví o tom ve svých oficiálních prohlášeních, podrobněji to popisují zdroje obeznámené s jejich agendou a navíc můžeme doslova v přímém přenosu sledovat, jak své záměry naplňují.

To, že je téma zajímá, otevřeně přiznávají ve svých poslední dobou už veřejných tiskových zprávách. V roce 2009 se Bilderberg Group zabýval mimo jiné „kyberterorismem“, v roce 2010 „kybertechnologiemi“ a sociálními sítěmi“ a letos „sociálními sítěmi a bezpečnostními otázkami“. Letošního setkání se například účastnil i ředitel Googlu Eric Schmidt, zakladatel serveru Amazon.com Jeff Bezos, spoluzakladatel a výkonný ředitel LinkedIn Reid Hoffman či spoluzakladatel Facebooku Chris R. Hughes a mnozí další představitelé internetové branže.

To, že je téma zajímá natolik, až jim působí vrásky na čele, zase víme od insiderů, které občas nějakou tu informaci ze zasedání pustí žurnalistickým legendám jako je Jim Tucker nebo Daniel Estulin. Podle nich byly elity letos skutečně znepokojené tím, kolik pozornosti jejich švýcarskému setkání věnovali zástupci nezávislých internetových sdělovacích prostředků a – pod jejich tlakem – i sdělovacích prostředků hlavního proudu.

Konečně, že se s tím něco pokoušejí dělat, víme zase z agenturních zpráv, které v míře neobvyklé poslední dobou hlásí jeden případ hackerského útoku za druhým.

Jak s tím hackerské útoky souvisí? Jde o sice už notně omšelý, ale kupodivu stále spolehlivě fungující způsob podvratné činnosti – vytváření umělého problému, který ospravedlní následně přijatá legislativní řešení. V tomto případě o snahu vzbudit zdání, že internet není bezpečný a připravit proto řešení, které na oko bezpečnost internetu zajistí, ačkoli jeho primárním úkolem bude podvázat jeho nezávislost. Za tím účelem si globalisté vytvářejí vlastní protisystémové opoziční skupiny, které ale plně kontrolují a které mají za úkol odvést pozornost od skutečných problémů k problémům umělým.

Podobně jako skupina WikiLeaks není žádnou opozicí vůči Pentagonu a americké administrativě, ale pouze zvláštní odnoží amerických tajných služeb (její „úniky“ sloužily pouze tomu, aby připravily kulisy pro zamýšlené americké zahraničněpolitické aktivity), nejinak je tomu se známými hackerskými skupinami LulzSec a Anonymous.

Ty se sice tváří jako skupiny obyčejných hackerů, kterým činí obzvláštní potěšení provokovat a dělat si z lidí či státních institucí blázny. Nejde ale spíše o nastrčené koně, které mají za úkol vyprovokovat tu správnou náladu, ve které se snáze schválí internetová obdoba Patriot Actu? Mnozí autoři nezávislých alternativních medií si to myslí. Jak poznamenává jeden z nich, Kurt Nimmo, „nikdo opravdu neví, co je LulzSec. Je ale dost podezřelé, že tato skupina zvýšila svou hackerskou aktivitu během období, kdy zrovna Kongresem kráčí spousta návrhů zákonů týkajících se kyber-bezpečnosti.“

A skutečně. Poslední dobou se se zprávami o hackerských útocích doslova roztrhl pytel. Namátkou vybírám: Hackeři se hlásí k útoku na portál CIA (16. červen), Internetoví piráti zaútočili na portály vlády Malajsie (16. červen), Hackeři ukradli osobní data zákazníků Sega (19. června), Hackeři napadli online knihkupectví NATO (23. června), Hackeři zaútočili na arizonskou policii (24. června), Počítačoví piráti napadli web výrobce videoher Electronic Arts (27. června). Jejich zvýšenou aktivitu už můžeme pozorovat nějaký čas – Hackeři napadli počítač australské premiérky (březen), Hackeři ukradli citlivá data PlayStation 3 (duben), Hackeři ukradli údaje o bankovních kartách (květen), Počítačoví piráti napadli síť Lockheed Martin (květen) a podobně.

Vyvolávání takové atmosféry ve společnosti, která by ospravedlnila budoucí zkrocení internetu, který se jaksi vymkl elitě z rukou, zahájila ostatně už zmiňovaná „aféra“ WikiLeaks. Krom toho, že americká diplomacie mohla vypustit do světa názory, tvrzení, zlomyslnosti a sprosté urážky, které by si oficiálně prezentovat netroufla, šlo také nádavkem o další záminku, proč v budoucnu skřípnout nezávislá a alternativní média a vůbec svobodný internet – ve jménu ochrany bezpečnosti. Za stále častějšími zprávami o hackerských útocích či všemožných únicích citlivých dat hledejme proto záměr globalistů, jak ospravedlnit regulaci internetu, na které se už pracuje a ve které USA s EU soupeří o to, kdo bude mít legislativu přísnější a dříve schválenou.

Záminky k regulaci internetu se používají vesměs trojí – pedofilie, kyberútoky a ochrana autorských práv. Slyšíme-li tedy politiky, kterak mluví o potřebě dát divokému prostředí na internetu pevnější pravidla a v té souvislosti jako příklady internetových hrozeb uvádějí ochranu před úchyly, hackery a piráty, můžeme si být jistí, že pravým důvodem chystané legislativy není ani jedna z nich. Jde o obyčejnou cenzuru obsahu internetu, který se elitám zajídá, protože až příliš rozkrývá jejích plány a seznamuje s nimi nejšiřší veřejnost. Někdy jim sice může být internet k užitku (viz přes Facebook a Twitter rozněcované a šířené revoluce v arabském světě, kdy si tajné služby zakládají profily fiktivních protivládních aktivistů – velké zkušenosti v tom má například Mossad), ale mnohem častěji jim škodí.

Je to ostatně i týden starý případ s největší pravděpodobností zmařeného (odvolaného, odloženého) teroristického útoku v Berlíně, který se – díky Bohu – neuskutečnil. Poděkovat kromě Bohu můžeme i spoustě svobodymilovných a svobodomyslných lidí, kteří informace po internetu šířili a nejspíše i nějakému insiderovi, který prvotní zmínku o chystaném plánu vypustil na veřejnost. Jinak si totiž nemůžeme vysvětlit pozornost, která byla věnována jednomu konkrétnímu datu a místu – 26. červnu v Berlíně. Obyčejným zkoumáním filmů a hledáním významu v číselné symbolice by toto datum nikdo nemohl objevit. Mohla to být tedy buď provokace, ale na to dosahovala příliš monstrózních rozměrů, takže se zdá být pravděpodobnější, že to bylo spíše vyzrazení informace z prostředí tajných služeb, které se na přípravě útoku měly podílet, co bylo impulsem k zpětnému dohledávání indicií toto varování potvrzujících.

Ostatně, nebylo by to poprvé, co se podařilo státní terorismus zmařit díky práci agentů, kteří se rozhodli promluvit a plán prozradit. Jeden z čtenářů mne například upozornil na plán z roku 2004 schválený Paulem Wolfowitzem, který předpokládal jaderný výbuch v americkém Houstonu. Neuskutečnil se jen díky tomu, že anonym s přezdívkou German Guy začal zveřejňovat natolik detailní informace o přípravách a širších souvislostech plánu, čímž jeho provedení naprosto znemožnil.

Napsal jsem o chystaném berlínském útoku pod falešnou vlajkou několik článků, včetně minulého sobotního komentáře. V něm jsem vyslovil obavy, že informováním o něčem, co se chystá (ale nemusí se stát), se pouštím na hodně tenkou půdu. Nic se nakonec nestalo a mnoha lidem jsem nyní pro smích. Po bitvě je každý generál a všichni nyní zcela přesně ví, že se nic nechystalo, třebaže náznaků bylo tolik, že nikdo nic takového za posledních deset let, které brzy uběhnou od jiného falešného teroristického útoku, nepamatuje.

Jsem šťastný, že jsem se v pondělí 27. června mohl probudit do slunného dne a že na Českou republiku nemířil žádný radioaktivní mrak, že nezahynuly stovky tisíc Němců a že nemáme v Evropě vyhlášené stanné právo. Věřím tomu, že nás od něčeho takového dělilo jen velmi málo a to, že k něčemu takovému nakonec nedošlo, přičítám především provalení plánu a rozšíření těchto informací – na internetu.

To, co na první pohled vypadá jako prohra konspiračních teoretiků (jak je nám nepěkně říkáno) a co bude nejspíše proti nim použito (předvídali něco, co se nestalo a tím se podle některých ztrapnili), může být naopak chápáno jako jejich výhra. Sám jsem sice věřil, že i přes ono prozrazení elity svůj plán dokončí, ale zřejmě jsou ještě stále opatrné, protože vědí, že západní veřejnost začíná být ostražitá. Stovky tisíc diváků zmíněných videí na YouTube, čtenářů listu Der Spiegel (který jako jediný z větších deníků o plánovaném útoku informoval), kroky lidí jako jsou advokáti Torsten van Geest či Dominik Storr, kteří podali trestní oznámení, takže se záležitostí chtě nechtě musely zabývat soudy a státní úřady – to vše nejspíše zapříčinilo odložení dlouho připravovaného plánu. Kdyby podobná spontánní aktivita vznikla i před 11. zářím, možná jsme dnes mohli žít ve svobodnějším světě, než v jakém žijeme.

Konspiračním teoretikům nejde primárně o to, zda mají vždy a za všech okolností pravdu, nebo ne. Mohou se klidně i mýlit, ale přínosem jejich úsilí je to, že na světlo vynášejí upozaďované souvislosti a témata a vedou ostatní k přemýšlení o věcech, které dosud stály spíše na okraji jejich zájmu. Suplují tak vlastně roli médií, která se propůjčila globalistům a která předkládají pouze mix zábavy a propagandy. To, že kromě zmíněného Spiegelu (a v českém prostředí kromě serveru Prvnizpravy.cz) všechna hlavní média o berlínské záležitosti mlčela, jen dokazuje, že se něco mělo dít. Jak totiž kdosi trefně poznamenal: když se americká celebrita opije na veřejnosti, bude to ve všech mediích hned druhý den. Když Tom Cruise s někým dovádí v posteli, uvidíme to už ve večerních zprávách. My ale cítíme zodpovědnost informačně pokrývat to, čím se hlavní sdělovací prostředky zabývat odmítají“.

Ostuda, kterou si uřízlo pár lidí (včetně mne) kvůli tomu, že varovali před něčím, co se nestalo, je mnohem menší újmou, než případné statisíce mrtvých, kdyby k útoku došlo. Nevím, kdo by si mohl přát, abychom bývali měli pravdu. Kdo by mohl mít radost z takového neštěstí a následných hrůz?

Tím se nestavím do role majitele pravdy. Snažil jsem se jen české čtenáře informovat o tom, co hýbalo německou nezávislou mediální scénou. Klíčové totiž bylo, jak se k chystanému útoku postavili sami Němci. Zatímco jejich elity a představitelé státu trestuhodně selhali, když varování před útok zcela ignorovali, obyčejní Němci odvedli dobrou práci.

Úleva jedněch ale znamená vztek druhých. Umím si představit, jak prozrazení plánu a jeho následný vynucený odklad musel rozlítit ty, kteří ho tak dlouho připravovali. Nemyslím ani tolik agenty, operativce a zpravodajce, jako spíše ty, kteří jim udílejí rozkazy a vše zpovzdálí režírují.

Elitám vadí, že skrze zatím ještě volně šířené informace dochází k vyzrazení jejich záměrů. Hlavní média mají pod palcem (což jsem dobře viděli v jejich současné nečinnosti), ale co zatím rozhodně pod kontrolou nemají, je internet. Užívejme ho proto, dokud funguje a než se z něj stane jen a pouze hlásná trouba.

Získali jsme čas navíc, ale o to rychleji budeme zřejmě o svobodný internet připraveni. Příští velký megarituál si už elity tak snadno zkazit nedají.

Článek vyšel na Prvních zprávach

Převzato:  http://www.zvedavec.org/