Můžeme uzdravit naši společnost?
Možná řada čtenářů zná jméno MUDr.Jana Hnízdila. Jeho precizní popis současného stavu nejen našeho zdravotnictví jsme mohli číst na jeho blogu, případně slyšet během jeho vystoupení v Hyde parku na ČT24.
Jasně, srozumitelně a často i velmi vtipně vysvětlil, proč nemůže být v našem zdravotnictví dostatek financí. Rozpočet nikdy nemůže pokrýt „potřeby“ lékařsko-farmaceutické“ lobby, která za vydatné, bezpochyby pouze jenom náhodné, pomoci politiků dělá – pro svůj prospěch logicky – to nejlepší, co může. Je pro ni nesmyslné a sebezničující to, co si naivně myslíme, že by zdravotnictví mělo mít za úkol – pacienty vyléčit . Celý systém, který dojí státní rozpočet nejen v našem státě, je přece založen na něčem úplně jiném – pacienty léčit. Dvě písmenka, ale asi všichni cítíme ten rozdíl, který umožňuje neustále žádat občany o vyšší a vyšší příspěvky do systému, který nenasytně otvírá svoji tlamu……..
Je však tato situace jenom problémem našeho zdravotnictví? Co když se podíváme na n další obory kde lukrativní státní zakázky získávají různé neprůhledné firmy, vlastněné neznámými vlastníky, bez referencí naprosto náhodou získávají státní zakázky, které pak s tzv. „vývarem“ prodávají dalším firmám? Ty bez problému stlačí s jejich cenou často na náklady, protože je tímto způsobem vytvořen umělý nadbytek nabídky nad poptávkou. Některé firmy dnes přijímají nevýhodné zakázky ne proto, aby alespoň zaplatily náklady, ale ze zoufalství jenom proto, aby pouze snížily ztrátu.
Jak je ale možné, že tyto jasné příklady stále prochází okolo nás a s výjimkou několika redaktorů, kteří o nich informují někdy z touhy po senzaci, jindy snad i z vnitřní potřeby informovat se nic neděje? Psi štěkají, karavana jede dál…. Bylo to tak v minulých dvaceti letech vždycky, proč by se mělo něco změnit?
Proč nám to příliš donedávna nevadilo? Nabízím jedno vysvětlení, se kterým nemusí nikdo souhlasit, ale třeba se alespoň zamyslete, jestli na tom něco nebude.
Krátce po „sametové revoluci“ byl nepřítel všech jasný – za všechno mohli komunisté, noví (někdy tak trochu i staronoví) lidé jasně vykročili k lepší budoucnosti. Většina našich obyvatel podporovala opak toho, co tu bylo před rokem 1989 – tedy pravici – a obdivně vzhlížela k novým vůdcům, kteří slibovali a slibovali všechno, co jsme chtěli slyšet. Postupně se vytvořilo celé spektrum politických stran, zdálo se, že se můžeme chlubit „standardní“ politickou kulturou. Některé poměry sice byly tak trochu více české, ale přední politici nás přesvědčovali, že jinak to být nemůže.
Postupně někteří bystřejší začali přemýšlet, proč se nikdy nic nemění, když se vystřídá pravice za levici a naopak a dokonce že vznikl výmysl české politiky, který nemá ve světě obdoby – opoziční smlouva. V tuto chvíli jsme měli jako občané zpozornět, protože to už naši politici okecat nemohli, i když se o to snažili a nutno říci, že měli i úspěch. Od té chvíle přece bylo jasné, že je jedno, kdo bude v čele – levice a pravice za sekundování středu se vždy „nějak“ domluví.
Systém je jasný, před volbami bude:
- Pravice strašit návratem komunismu (který mimochodem na našem území nikdy nebyl), zadlužením a rozdáváním peněz všech poctivě pracujících mezi nepřizpůsobivé, lemply a socky
- Levice bude strašit snížením sociálních jistot, nabídne zvýšení dávek
- Středové strany poté přizpůsobí program té straně, se kterou budou moci vytvořit koalici
Dodnes někteří neprohlédli to divadélko, které s námi politici hrají. jak ti vlevo, tak vpravo. je to jako v tom na začátku popisovaném zdravotnictví. Politici a elity za pomoci ekonomů jsou finančně zainteresováni na tom, aby léčili. Tj. politici+ekonomové provádí ekonomické a politické „reformy“ – které mají jediný cíl vytáhnout ze společnosti co nejvíce peněz za každou cenu. Kdyby se v systému začaly hledat a odstraňovat příčiny nemoci, najednou by nebyly dluhy = společnost by se začala uzdravovat = bankám a elitám by se začaly snižovat příjmy a to je špatně, že.
Společnost je nemocná. Nechala si od vládnoucích elit naočkovat, že je nutné být na levici nebo na pravici a zatím jsme dospěli někam doprostřed, tedy s trochou nadsázky tam kde se záda přestávají jmenovat slušně. Můžou za to jenom oni? Určitě mají na současné situaci velký podíl, ale my jsme jim tu jejich hru dlouho neprohlédli a hráli ji s nimi, takže nikdo nemůže říci já ne, to oni. Každý člověk může chybovat, ale když si chybu uvědomíme, měli bychom začít jednat. Jednat tak, jak nám velí naše svědomí. Člověk nepotřebuje pro taková rozhodnutí žádná desatera, etické kodexy či filozofické statě o morálce. Jsem přesvědčen, že drtivá většina lidstva má tyto morální zásady v sobě. Jenom někdy potřebuje menší či větší šok, aby se probral a aby to, co je mu vlastní a přirozené, začal bez obav a strachu naplňovat.
Pokud si myslíme, že tato situace již nastala, ozvěme se. Řekněme to pěkně nahlas ne jim ale nám všem, protože nepovažuji za nutné rozdělovat společnost zase znovu na my a oni:
„Takto to dále již nechceme. Chceme to změnit a to hned.“
Zrušme bariéry mezi námi, přestaňme se označovat za pravičáky a levičáky. Jsme lidé, kteří by si měli navzájem pomáhat a ne se snažit jeden druhého zašlapat, překřičet a nebo s tím druhým nějak „vyběhnout“.
Povstání ve Španělsku, Řecku, Francii i na Islandu nám ukazují, že se lze domlouvat a táhnout za jeden provaz bez použití násilí. Mnohem lepší bude , když ukážeme rozhodnost, že současný systém dělení společnosti považujeme za přežitý. Když se dokáže dohodnout třeba těch 80% „dole“, zbytku nezbude nic jiného, než na to přistoupit. Dotáhněme to ale do konce, protože pokud teď ustoupíme násilí, přemlouvání a pomlouvání, které určitě přijdou na pořad dne, pak zmaříme šanci na změnu. Šanci uzdravit tuto společnost jako celek a tak – jak mi to před pár dny nádherně definovali mí přátelé NADĚLIT SI SVOBODU.
Převzato: http://myslenkyasny.blogspot.com/2011/06/muzeme-uzdravit-nasi-spolecnost.html
