Průlomové objevy ruských vědců v oblasti DNA
02.07.2009
30.06.09 dr. David Wilcock
Ostří nože je čím dál užší
Co se chystáme předložit ve druhé části, v díle „Vaše DNA se mění!“, bude závažným krokem kupředu v porozumění nauce, kterou prezentujeme zde. Jakkoliv budete ohromeni, až dočtete, vězte, že je toho ještě mnohem více a že je to stále pouze úvod do celé záležitosti!
Při kontrole některých odkazů z dřívějšího výzkumu jsme narazili na obrovské množství informací, které nyní skládáme dohromady. Omlouváme se za neúměrnou délku druhé části – ta měla být původně mnohem kratší, ale zjistili jsme, že se nacházíme ve stejné situaci jako dítě za sklem cukrárny – nemůžeme se odtrhnout, dokud všechny kousky nezapadnou hezky dohromady!
Tento článek z roku 2003 jsme aktualizovali čtyřmi různými způsoby. Zaprvé jsme přidali některé nové informace v závorkách. Zadruhé jsme dodali některé obrazové snímky, aby byly některé věci názornější. Za další jsme přidali názvy odstavců, abychom poněkud rozkouskovali tok textu a usnadnili jeho čtení. No a také jsme z překladu vymýtili neobratnou větnou skladbu, aby se text lépe četl.
Ruské objevy v oblasti DNA
Esoteričtí a spirituální učitelé celé věky věděli, že naše tělo je programovatelné jazykem, slovy a myšlenkami. Nyní to bylo potvrzeno a objasněno i vědecky.
Lidská DNA je jako biologická varianta Internetu – a je oproti této uměle vytvořené variantě v mnoha věcech lepší a dokonalejší.
Nejnovější ruský vědecký výzkum přímo či nepřímo vysvětluje jevy jako je jasnozřivost, intuice, spontánní či na dálku prováděné léčení, samoléčba, schopnost bezmezně důvěřovat sobě samotnému, neobvyklé světelné aury kolem osob (zejména duchovních učitelů), účinky mysli na počasí a mnohé další.
Navíc existují důkazy o zcela novém typu medicíny, v jehož rámci může být za pomocí slov a frekvencí modifikována či přeprogramována DNA, a to ANIŽ by bylo nutné vyřezávat a nahrazovat jednotlivé geny.
„Odpadkové“ sekvence DNA připomínají mluvenou řeč
Ke stavbě bílkovin je využito pouze 10 % naší DNA. Je to pouze tato její podmnožina, která zajímá západní vědu – v jejím rámci je zpracováván a kategorizován pouze tento zlomek. Zbylých 90 % molekulární DNA je považována za „DNA odpadkovou“.
Ruští vědci byli ovšem přesvědčeni o tom, že příroda není tak hloupá, a spolu s lingvisty a genetiky přikročili ke zkoumání oněch 90 % údajně „odpadkové DNA“. Výsledky, k nimž dospěli, byly jednoduše řečeno převratné! Podle jejich poznatků je naše DNA zodpovědná nejen za vytvoření našeho těla, ale slouží také jako místo uskladnění dat a jejich přenášení.
Ruští lingvisté zjistili, že genetický kód – zejména ten obsažený v oné devadesátiprocentní, očividně „nepotřebné“ oblasti – se řídí stejnými pravidly jako naše lidské jazyky.
Porovnali syntaktická pravidla (způsob, jakým jsou skládána slova, aby vytvořila fráze a věty), sémantiku (nauku o významu jazykových forem) a základní gramatické zásady a seznali, že báze v naší DNA se drží určité „gramatiky“ a mají daná pravidla přesně jako naše jazyky. Lidské jazyky se proto nevyvinuly náhodou, ale jsou jen odrazem svého vzoru, jenž je vlastní naší DNA.
DNA lze měnit zvukovými vzorci – včetně mluvené řeči
Ruský biofyzik a molekulární biolog Pjotr Garjajev se svými kolegy prozkoumal také vibrační chování DNA.
V konečném součtu zněl jejich závěr takto: „Za použití laserového ozařování samotné endogenní DNA fungují živé chromozomy přesně stejně jako holografický počítač.“
To znamená, že se jim například podařilo upravit určité frekvenční vzorce (zvuky) a zakódovat je do paprsku podobného laseru tak, že jím mohla být ovlivněna frekvence DNA – a tím pozměněna samotná genetická informace.
Jelikož jsou základní struktury bazických párů DNA podobné těm jazykovým, (jak jsme uvedli výše), žádné dekódování DNA není nutné. Člověk k tomu může prostě využít vlastní řeči!
I toto bylo experimentálně dokázáno. Živá látka obsahující DNA (v živé tkáni, nikoliv ve zkumavce) bude vždy reagovat na laserové paprsky, které byly modulovány řečí, a dokonce bude reagovat i na radiové vlny, pokud budou použity ty správné (zvukové) frekvence.
To vědecky dokazuje, proč mají fenomény jako např. hypnóza na lidi a jejich těla tak silný vliv. Je totiž naprosto normální a přirozené, že naše DNA bude reagovat na zvuk lidské řeči.
Možné problémy při experimentech
[ „Důkaz“ je pro tento aspekt výzkumu Garjajeva a jeho kolegů možná až příliš silné slovo. Při provádění experimentů se mohou vyskytnout potíže s nastavením lidského vědomí. Konkrétně je to mysl pozorovatele, která může DNA ovlivnit i pouhým předpokládaným a očekávaným výsledkem.]
Už víme, že sám pozorovatel má na DNA značný vliv, a to díky práci dr. Glena Reina, jak o tom píšeme v „The Science of Peace“. Tento vědec zjistil, že negativní emoční stavy způsobují, že se DNA smršťuje, a pozitivní emoční stavy ji naopak rozvinují, což je hlavní předpoklad pro hojivé účinky.
Garjajev potřeboval izolovat účinky mluvené řeči na DNA v naprosto náhodném a uzavřeném systému, který nebyl po několik opakování experimentu pozorován žádným lidským vědomím. To mohlo alespoň zvýšit pravděpodobnost, že to byla skutečně pouze řeč, a nikoliv pozorovatelovo vědomí, co mělo na DNA vliv.
Příklad: Emoto a jeho studium vody
[Je to podobná věc, kterou jsme řešili už v souvislosti s pokusy Masaru Emota, při nichž voda zmrzne do nádherných krystalků, pokud je přítomna pozitivní emocionální energie, a naopak vytvoří nevzhledné struktury, pokud je na ní působeno energií negativní. Toto se objevilo i ve filmu „What the Bleep Do We Knotw“ (Co my jen víme) a jinde.]
(Horní obrázek vlevo ukazuje vodu z přehrady Fujiwara před pronesením modlitby a spodní obrázek vodu ze stejné přehrady po pronesení modlitby).
Při těchto experimentech byla například voda přechovávána ve zkumavkách, na nichž na některých bylo napsáno „Miluji tě“ a na jiných „Nenávidím tě“. (Chtěl bych upozornit, že nelze pracovat pouze se slovy, ale za účasti vyvolané silné emoční energie odpovídající povaze vyslovených slov. pozn. J.CH.)
Avšak doposud nebyly předloženy pádné důkazy o tom, že by Emoto nalezl způsob, jak zajistit, že molekuly vody neovlivní samotný pozorovatel u mikroskopu. Že molekuly nebudou pozměněny samotným pozorováním a fotografováním krystalů, které se právě tvoří. Hlavní význam by tu měl samozřejmě záměr tohoto člověka – s jakou intencí a jakým výsledným očekáváním pokus provádí.
Backster a jeho nové informace získané při zkoumání rostlin
[Na tyto problémy s vědomím a jeho účinkováním ve vědě jsme upozorňovali v našich interview s dr. Clevem Backsterem, www.primaryperception.com, který ve svém specifickém vědním odvětví působí a provádí pokusy už přes 40 let a dosáhl neuvěřitelných výsledků. Jeho práce bude představena v našem filmu CONVERGENCE.
Backstera si možná pamatujete jako vědce, který připojil své rostliny k detektoru lži (polygrafu) a zjistil, že když jim pohrozil spálením, rostliny křičí jako lidské bytosti v šoku – a to dokonce i tehdy, když na jejich spálení pouze POMYSLEL. Následuje proužek s vyjetým záznam tohoto pokusu z roku 1966:
Obrázek – reakce rostliny na zamýšlenou hrozbu spálení jejího listu
Později Backster zjistil, že je velice složité nastolit skutečně „náhodné“ podmínky vědomí. Jediný způsob, jak toho dosáhnout, bylo být s rostlinou v budově sám jako jediný člověk.
Při pokusech používal ty nejpostradatelnější živé tvory, na které pomyslel – mořské krevety – a testoval, zda bude rostlina reagovat na jejich náhodnou smrt ve vařící vodě. Na následujícím snímku je ono ďábelské zařízení, za jehož pomoci experiment prováděl.
Rostliny se ovšem mnohem více zajímaly o lidi v budově, než o náhodně umírající krevety. Jen když byly rostliny opuštěné a nudily se, jinými slovy když kolem nebyly žádné lidské bytosti, smrt krevet v náhodných časových intervalech je donutila „křičet“.
Více o tomto a ještě o dalších Backsterových poznatcích v materiálu „The Science of Peace“. Nyní se však vraťme k článku z Fosar-Bludorfa…]
Vzorce DNA mohou být přenášeny i do jiných organismů
Zatímco západní výzkumníci vybírají a vyjímají z řetězců DNA jednotlivé geny a ty potom umisťují jinam, Rusové začali nadšeně vyrábět zařízení, která ovlivňují buněčný metabolismus prostřednictvím modulovaných radiových a světelných frekvencí schopných opravovat buněčné defekty.
[Ve druhé části – v dílu „Vaše DNA se mění!“ – ukážeme, že to zahrnovalo i oživování buněk, které zahynuly při černobylské nukleární katastrofě!]
Tyto přístroje uměly dokonce vyzískat informační vzorec dané molekuly DNA a přenést ho do jiné. Buňky tak byly přeprogramovány odlišným geonomem.
Podařilo se úspěšně transformovat například žabí embrya na mločí, a to pouze prostým přenesením informačních vzorců DNA!
Všechny informace potřebné k vytvoření mloka byly přeneseny do žabího embrya bez nějakých vedlejších účinků nebo disharmonií, které se často objevují, když z DNA vyjmete jediný gen a ten vložíte jinam.
Toto představuje zcela neuvěřitelnou a převratnou revoluci a významný milník: jen pomocí aplikace vibrací (zvukových frekvencí) a řeči můžete klonovat, aniž byste k tomu potřebovali zastaralou proceduru vyjímání a přenášení jednotlivých genů!
Experiment poukazuje na neskutečnou sílu vlnové genetiky, která má na formování organismů očividně mnohem větší vliv, než biochemické procesy bazických sekvencí.
Přístroje a hejblata nejsou potřeba: vaši DNA si můžete naprogramovat sami. (Viz. nová nabídka studia „Techniky Lorean“. Tuto techniku, která je postavena na analogických principech, přednáším již od roku 2002. Učil jsem jí tedy o čtyři roky dříve, než vyšla v roce 2006 pomocí experimentů ruských vědců tato skutečnost oficiálně najevo. Více informací včetně přihlášky najdete v Chrámu Modrého Světla, pozn. J.CH.).
Esoteričtí a spirituální učitelé celé věky věděli, že naše tělo je programovatelné jazykem, slovy a myšlenkami. Nyní to bylo potvrzeno a objasněno i vědecky. Musí na to být ovšem ta správná frekvence. A to je důvod, proč nemají všichni při vykonávání procesů vědomí stejný úspěch, nebo se jim je nedaří provádět se stejnou účinností.
Aby mohl člověk vědomě navázat komunikaci se svoji DNA, je nezbytné, aby tento jedinec pracoval na svém nitru a osobně se rozvíjel. Ruští vědci ale už pracují na metodě, která by na těchto faktorech závislá nebyla, ale která by fungovala VŽDYCKY – za předpokladu tedy, že člověk použije správnou frekvenci.
Ale čím je vědomí lidského jedince vyvinutější, tím menší je potřeba využívat nějakého zařízení – člověk může patřičných výsledků dosáhnout i docela sám. Oficiální věda se nakonec těmto myšlenkám přestane vysmívat a bude muset vše potvrdit a vyjasnit, proč tomu tak je. A tady to ještě nekončí.
DNA je ve vzájemném souladu s energií „vakua“
Ruští vědci také přišli na to, že naše DNA umí vytvářet neviditelné strukturované vzorce v prostorové energii vakua a způsobovat tak vznik magnetických červích děr!
[Zde se hovoří o Garjajevově a Poponinově průlomové studii tzv. „Fantomového efektu DNA“. Ještě chvíli vydržte, více podrobností se nachází dále v článku.]
Červí díry jsou mikroskopickými ekvivalenty takzvaných Einstein-Rosenových mostů z okolí černých děr (vzniklých po zhroucených, vyhořelých hvězdách). Jedná se o tunely mezi velmi vzdálenými oblastmi vesmíru, skrze něž mohou být mimo prostor a čas přenášeny informace.
Stres narušuje vaši schopnost „hyperkomunikaci“ vnímat
DNA tyto kousky informací přitahuje a předává je našemu vědomí. Tento proces hyperkomunikace (telepatie, channelingu) je nejúčinnější v uvolněném, relaxovaném stavu.
Stres, obavy a hyperaktivní intelekt úspěšné hyperkomunikaci brání – nebo přinejmenším způsobují, že informace, které se k vám dostanou, budou totálně překroucené a k ničemu.
Přírodní „morfogenetická pole“
V přírodě už hyperkomunikace funguje miliony let. Názorně to dokládá například organizovaný způsob života hmyzích společenstev. Moderní člověk si tento koncept uvědomuje pouze na úrovni takzvané „intuice“. Ale i my máme možnost osvojit si ho v plném rozsahu.
[V této sekci autoři odkazují na studie o „morfogenetických polích“, o nichž poprvé psal dr. Rupert Sheldrake.]
Jako příklad z přírody si vezměme toto: když je mravenčí královna oddělena od své kolonie, dělníci nepřestávají pilně pracovat a drží se plánu. Když je ovšem královna zabita, veškerá práce společenstva ustane. Žádný z mravenců neví, co má dělat.
Královna očividně rozesílá „pracovní instrukce“, i když se nachází velmi daleko – díky stejné druhové příslušnosti s podřízenými jedinci. Může být jak chce daleko, stačí jen pokud je naživu.
Hyperkomunikace mezi lidmi
Mezi lidmi dochází k hyperkomunikaci zejména tehdy, když se k někomu dostanou informace, které se nacházejí mimo jeho znalostní základnu. Taková hyperkomunikace je pak zažívána jako inspirace či intuice (popřípadě channeling v tranzu).
Italský hudební skladatel Giuseppe Martini měl například jedné noci sen o ďáblovi, který seděl u jeho postele a hrál na housle. Ráno byl skladatel schopen zapsat celou skladbu (sonátu) tak, jak ji ve snu slyšel – znal ji kupodivu celou nazpaměť. Nazval ji „Ďáblův trylek“.
Jeden dvaačtyřicetiletý nemocniční ošetřovatel míval opakovaně sen, že je připojen k nějakému zařízení připomínajícímu CD-ROM a obsahujícímu množství informací. Dostávala se k němu ověřitelná data ze všech možných oblastí, a on si je ráno dokázal všechna vybavit.
Oněch informací bylo tolik, že to vypadalo, jako by mu byla přes noc do hlavy nahrána snad celá encyklopedie. Drtivá většina těchto dat byla zcela mimo jeho osobní vědomostní základnu, a muž si pamatoval i technické detaily, o nichž jinak nevěděl zhola nic.
[Předpokládáme, že totožnost toho ošetřovatele je v německé verzi knihy odhalena. Podobných případů jsou zaznamenány spousty. Mainstreamový matematik Srinivasa Ramanujan přišel na konci devatenáctého století s matematickými vzorci, které byly tak pokročilé, že se dodnes používají ve výpočtech „hyperdimenzionální fyziky“. Když se ho ptali, jak mohl vymyslet něco tak úžasného, prostě odpověděl, že je obdržel ve snu od „bohyně Namakkal“.
Existuje mnoho zázračných dětí, které mají podobné schopnosti. Ty se u nich většinou vyvinou už ve velmi útlém věku. „Syndrom savant“ nebyl nikdy adekvátně vysvětlen – tedy stav, kdy se u jedince vyvine jedna schopnost do neuvěřitelného mistrovství, zatímco jiné kognitivní funkce tohoto člověka jsou potlačeny. Jako příklad si uveďme postavu, kterou hrál Dustin Hoffman ve filmu „Rain Man“.]
Fantomový efekt DNA
Když k této hyperkomunikaci dojde, lze uvnitř DNA i na samotném člověku pozorovat mimořádné až nadpřirozené změny.
Ruští vědci prováděli ozařování vzorků DNA laserovým světlem.
[Následující dva snímky zobrazují nejprve skutečné a poté schematické rozložení zařízení v laboratoři. DNA byla umístěna v malé černé krabičce pod bílým diskem v levé třetině obrázku. Na bílý disk ukazuje černá čára. V diagramu je malá krabička označena jako „cuvette“ (kyveta). Laser je pak umístěn napravo od ní.]
Na obrazovce monitoru se zformoval typický vlnový vzorec odhalující přítomnost DNA.
[První graf pro porovnání zobrazuje výsledek, když v „kyvetě“ žádná DNA nebyla… je to jen náhodná změť bodů. Každý z bodů je jeden světelný foton.]
[Jako další vidíme „typický vlnový vzor“ způsobený přítomností DNA.]
Když pak vzorek DNA odstranili, vlnový vzor nezmizel – byl stále tam!
[Toto je diagram „fantoma“, který se v komoře vytvořil.]
Řada dalších kontrolovaných experimentů prokázala, že vzor zůstával stabilní, i když už byla DNA dávno odejmuta. Energetické pole vzorku očividně zůstávalo na daném místě i samo o sobě – bez přítomnosti původního zdroje.
[DNA fantom na tomto místě ve skutečnosti zůstal někdy až po dobu jednoho měsíce od chvíle odstranění vzorku!]
Tomuto efektu se dnes říká Fantomový efekt DNA. Jeho princip je zřejmě ten, že energie pocházející z oblasti mimo prostor a čas nepřestává proudit skrze aktivovanou červí díru i poté, co je DNA dávno odstraněna.
Elektromagnetické poruchy u lidí: Fantomové efekty DNA ve velkém měřítku?
Vedlejší účinky, které se nejčastěji objevují při lidské hyperkomunikaci, jsou nevysvětlitelná elektromagnetická pole v nejbližším okolí příslušné osoby. Může při tom dojít k poruchám elektroniky, jako je například CD přehrávač – tyto mohou přestat fungovat na celé hodiny. Jak se elektromagnetické pole pozvolna rozptyluje a rozpadá, zařízení opět začnou normálně pracovat.
[Tady se ve skutečnosti nejedná o elektromagnetické pole, ale o „pole torzní“, což je název, který Rusové dali tomuto typu pole, které je schopné vytvářet mikroskopické červí díry.]
Mnoho léčitelů a médií tento efekt zná ze své praxe: čím lepší atmosféra a energie, tím horší dopad na nahrávací zařízení, která v nestřeženém okamžiku přestávají fungovat. Druhý den ale už bývá obyčejně všechno v pořádku.
[Toto je klasická potíž s torzními poli, a je tím také vysvětlen efekt „EMP“ (Electromagnetic pulse – elektromagnetického pulsu), který vyřadí všechna elektronická zařízení po atomovém výbuchu. Je to způsobeno velkým nárůstem počtu torzních polí při jaderné fúzi vybuchující bomby.]
Výše uvedené může mnohé utvrdit v tom, že ve skutečnosti nejsou nešikovní při zacházení se svou elektronikou, ale její nesprávné fungování je naopak způsobeno dobrou schopností hyperkomunikace těchto lidských jedinců.
Počítačové obvody jsou velmi náchylné na poškození kvůli citlivosti jednotlivých elektronů prolétávajících křemíkovými drahami. I žárovky jsou na toto velmi citlivé, jelikož jejich vlákna jsou vyrobena z wolframu, o němž Rusové zjistili, že je velmi ovlivnitelný „torzními poli“ – neboli energii vědomí, jež propojuje a tvaruje naši DNA. Když používáte ruské zařízení generující torzní pole, můžete si velice vážně poškodit nebo i zcela zničit počítač. Nám například v minulosti kvůli neopatrnému provádění pokusů odešel jeden stolní počítač a jeden notebook. Nyní už se vždy před zahájením experimentu přesvědčíme, zda jsou všechny počítače vypnuté a nacházejí se mimo dráhu paprsku, než generátor zapojíme.
Richard C. Hoagland hlásil podobné problémy s počítači, když proměřoval údaje v areálu přirozeného výskytu „vírů“ – v Korálovém hradě („Coral Castle“) Eda Leedskalnina na Floridě. Tento bizarní areál sestává z obřích kusů korálů poskládaných tak, že tvoří jakýsi zábavní park Leedskalnin údajně pro stavbu zvolil právě tento specifický prostor, protože se zde vyskytují jakési antigravitační jevy, jinde na Zemi nepozorované.
Lidé ztratili schopnost hyperkomunikace kvůli osamostatnění: nyní ji získávají zpět
Přesný a jasný popis těchto propojení vysvětlují ve své knize Vernetzte Intelligenz (Sjednocená inteligence) její autoři Grazyna Gosarová a Franz Bludorf. Citují některé odkazy a zdroje, podle nichž kdysi lidstvo více připomínalo zvířecí společenství – s velmi dobře vyvinutým skupinovým vědomím. Díky němu se lidé chovali a jednali jako jedna sevřená skupina.
Jelikož se u nich ale později začala prosazovat individualita, skupinová hyperkomunikace upadla téměř kompletně v zapomnění.
Teď, když už máme každý poměrně stabilní individuální vědomí, můžeme opět začít pracovat na vytváření toho skupinového (kolektivního) – jmenovitě toho, díky němuž můžeme získat přístup ke všem informacím skrze naši DNA, aniž by nás k tomu někdo nutil, nebo na dálku kontroloval, co s příslušnými informacemi děláme.
Naše DNA je schopná „nahrát“ data do „sítě“
Nyní už víme, že stejně jako my užíváme internet, naše DNA umí:
- – zajistit přísun dat do sítě
- – znovu stáhnout data ze sítě
- – zajistit kontakt s ostatními připojenými v síti
Tím se vysvětluje léčení na dálku, telepatie, nebo „vycítění“ stavu někoho jiného „na dálku“, či jiné fenomény.
Některá zvířata už na dálku poznají, že se jejich pán nebo paní vrací domů. To je fakt, který může být nově interpretován a vysvětlen právě z pohledu kolektivního vědomí a hyperkomunikace.
[Pro více informací viz „Animals Who Know Their Owners are Coming Home“ (Zvířata, která vědí, že se jejich majitel vrací domů) od Ruperta Sheldrakea.]
Lidská individualita + kolektivní vědomí = „vzestup“
Žádný druh kolektivního vědomí nemůže účelně fungovat, aniž by nejprve každý člen společenství nenabyl určité rozlišující individuality. V opačném případě by se vše zvrtlo v primitivní stádní instinkt, se kterým by bylo snadné manipulovat.
Hyperkomunikace v novém tisíciletí znamená něco docela jiného.
Vědci se domnívají, že pokud by jedinci s plně vyvinutými individualitami získali nazpět kolektivní vědomí, získali by tím i téměř božskou moc vytvářet, pozměňovat a tvarovat věci na Zemi! Zdá se, že lidstvo se společně posouvá právě k tomuto novému druhu kolektivního vědomí.
[Na stránkách DivineCosmos.com používáme pro tuto novou hypotetickou schopnost, která je teprve v plenkách, termínu „vzestup“. Lidstvo je v jejím osvojování teprve na samém počátku. V článku „Vaše DNA se mění!“ předkládáme vysvětlení toho, co se děje, co právě podstupujeme – fundamentální evoluci naší DNA.] (I tento materiál uvedeme na Matrix-2001, pozn. J.CH.).
„Indigové děti“, další účinky proměny DNA
Padesát procent dětí má problémy už když jdou poprvé do školy, protože systém hází všechny na jednu hromadu a vyžaduje přizpůsobení.
Nicméně osobnosti dnešních dětí jsou tak silné, že toto přizpůsobování postupně odmítají a specifika svých individualit si nechtějí nechat vzít.
Zároveň se rodí více a více jasnozřivých dětí. Mají v sobě něco, co je přibližuje onomu novému druhu kolektivního vědomí, a je to fakt, který není možné dále zastírat a přecházet.
Kolektivní vědomí by mohlo ovládat počasí
Pro jednotlivce je zpravidla velmi obtížné ovlivňovat charakter počasí. V rámci kolektivního vědomí už to zase takový problém není. (Některé domorodé kmeny toto samozřejmě vědí už dávno).
Počasí je silně ovlivňováno rezonančními frekvencemi planety Země (tzv. Schumannovými frekvencemi). Ty samé frekvence ale dokáže vyprodukovat i náš vlastní mozek!
Když více lidí sesynchronizuje své myšlenky, nebo když jedinci duchovně na výši (spirituální mistři apod.) zkoncentrují svou mysl do jakéhosi paprsku, nemůže být překvapením, že tak počasí ovládat dokážou.
Moderní civilizace, která by si dokázala toto kolektivní vědomí osvojit, by už nikdy nemusela čelit běsnění počasí nebo nedostatku energie. Kdyby dokázala používat své mentální síly jako jedna propojená a semknutá civilizace, získala by kontrolu nad energiemi své domovské planety zcela přirozeně.
[Nálezy pyramid v Rusku, o nichž jsme psali na našich stránkách Divine Cosmos již dříve, dokázaly, že „torzních polí“ lze využít k tvorbě efektů pozitivního vědomí, zázračnému léčení a dramatické redukci zemětřesení a krutých rozmarů počasí v blízkém okolí těchto pyramid. Podle všeho se nad pyramidami uzavíraly ozónové díry a voda pod pyramidami se vyčistila. Zlepšila a zrychlila se také těžba ropy z nedalekého vrtu – o 25 % – a materiál z něj získaný byl čistší než obvykle.]
„Maharišiho efekt“ – další důležitá souvislost
Když se větší množství jedinců spojí dohromady za nějakým vyšším účelem, jako je např. meditace o míru, dojde zároveň k rozpuštění násilných energií.
[Toto bylo pojmenováno „Maharišiho efekt“, po zakladateli transcendentní meditace, který postuloval původní ideu a poté ji i dokázal, když nechal hodně lidí meditovat na stejném místě. V takových případech docházelo v dané lokalitě k velmi radikálnímu úbytku válek, násilí a agrese. Tomuto bodu se věnujeme obšírněji a přímo v našem MP3 seriálu „The Science of Peace,“ který je dostupný na našich stránkách.]
DNA je organickým supravodičem tělesné teploty
DNA je očividně i organickým supravodičem, který může pracovat za normální tělesné teploty – na rozdíl od supravodičů uměle vytvořených, které vyžadují k fungování extrémně nízké teploty mezi minus 200 a minus 140 °C.
Všechny supravodiče navíc umí hromadit světlo a tím pádem i ukládat informace. To vysvětluje, jak může DNA obsahovat taková velká množství dat.
[Více o této vlastnosti supravodičů lze zjistit v souvislosti s fenoménem tzv. „Bose-Einsteinova kondenzátu“. Stručně řečeno – fotony a atomy například hélia-4 se za těchto velice nízkých teplot vzájemně „zachytí“ a při tom vzájemně sdílejí svůj kvantový stav.]
„Vakuová pole“ – stabilní červí díry
S DNA a červími děrami je spojen ještě jeden fenomén. Za normálních podmínek jsou tyto miniaturní červí díry vysoce nestabilní a trvají pouze velmi krátké zlomky sekund.
Za určitých okolností se ale můžou vytvořit červí díry stabilní, které pak vytvoří specifická „vakuová pole“. V jejich rámci se může například gravitace přeměnit na elektřinu. Vakuová pole jsou koule ionizovaného plynu, které mají vlastní zdroj záření, a obsahují značná množství energie.
V Rusku existují oblasti, kde se tyto zářící koule objevují poměrně často. Lidé z nich byli zmatení a proto zahájili masivní výzkumné programy, aby věci přišli na kloub. Některé jejich výsledky a závěry jsme vyjmenovali výše.
Vakuová pole vysílají vlny o nízké frekvenci podobné mozkovým vlnám
Od té doby se přišlo na to, že vakuová pole vysílají vlny o nízké frekvenci, které umí taktéž vysílat náš mozek. Díky této podobnosti jsou koule schopné reagovat na naše myšlenky.
Vběhnout přímo do vakuového pole, které se vyskytuje na zemi, by ale nemusel být ten nejlepší nápad, protože tato pole mohou obsahovat nedozírná množství energie a jsou schopná genetické mutace našich genů.
[Antigravitační účinky mohou navíc způsobit poruchy v krevním oběhu, a když krev neprotéká srdcem správně, může dojít ke smrtelnému selhání tohoto orgánu.]
„Kulovitý jev“ na fotografiích: další důkaz o „vakuových polích“
Mnoho duchovních učitelů je schopných vytvořit nad sebou podobné světelné koule nebo sloupy světla v hluboké meditaci nebo při práci s energiemi. Jsou zcela neškodné a naopak podněcují pozitivní a příjemné pocity. Evidentně to závisí i na nějakém vnitřním řádu, kvalitě a původu daného vakuového pole.
Existují spirituální učitelé, jako například mladý Angličan Ananda, kolem kterého není zprvu vidět nic, ale když se ho někdo pokusí vyfotit, jak sedí a mluví nebo medituje v hyperkomunikaci, na fotce je zachycen pouze bílý oblak kolem židle.
[Doposud jsme nezjistili, o kom tady mluví, i když jsme se snažili vyhledat tohoto člověka Googlem. „Ananda“ je ovšem bohužel jméno, které je díky svému indickému původu velice rozšířené.]
Podobné světelné efekty se objevují na fotografiích i v rámci některých léčebných projektů. Tento fenomén má zkrátka co dělat s gravitačními a antigravitačními silami. Ty se objevují jako stále stabilnější druhy červích děr tvořící se skrze hyperkomunikační manifestace energií pocházejících mimo náš prostor a čas.
[Mějte na paměti, že ne všechny fotografie, kde se vyskytuje něco jako „světelné koule“, jsou svojí podstatou metafyzické. Server Rense.com doložil, že když se před fotoaparát ve správném úhlu vyhodí například písek, nasvícení jeho zrnek pak může na vzniklé fotografii připomínat „světelné koule“. Existují ovšem fotografie, na nichž je zcela bez diskuse něco, co se takto vysvětlit nedá.]
Dřívější generace, které náhodou zakusily hyperkomunikaci a pozorovali viditelná vakuová pole, byly přesvědčeny, že se před nimi zjevil sám anděl.
Nikdy si nemůžeme být zcela jistí, jaké formy vědomí nám díky užívání hyperkomunikace mohou být zpřístupněny. Přestože pro existenci těchto vyšších forem vědomí nejsou a nikdy nebyly žádné vědecké důkazy, někteří lidé, kteří je zažívali, prokazatelně NETRPĚLI halucinacemi.
Udělali zkrátka – a s nimi i celé lidstvo – další významný krok, kterým se přiblížili porozumění naší reality.
Vaše DNA se mění!
Neprůstřelná vědecká data potvrzují, co hlásali mystikové po tisíce let – život je řízen vnější, inteligentní, vesmír prostupující silou. Jste produktem náhody? Věříte, že jste vznikli náhodou? Vděčíte za svou existenci jen řadě náhodných, nepředvídatelných mutací? Čtete tato slova proto, že byli vaši předkové nejschopnější v zabíjení se navzájem? Je váš život jen statistickou šťastnou náhodou, která jinde ve vesmíru neexistuje, pouze na Zemi – protože pravděpodobnost, že by se jeho vznik někde zopakoval, je žalostně malá? Když věříte v něco jiného než v Darwinovu evoluční teorii, dělá to z vás automaticky fundamentalistu a fanatika?
Všechna pravidla se mění
Vše, co si myslíme, že víme o DNA, se mění. Na podporu naší původní hypotézy se objevily čtyři nové studie, které všechny hovoří o tom, že DNA a život, jak ho známe, jsou uspořádány univerzálním energetickým polem, které zřejmě disponuje vědomím.
1. Běžné podmínky ve vesmíru způsobují samovolnou tvorbu šroubovic podobných DNA. [Viz jeden z našich minulých článků].
2. Vychází najevo, že „odpadková DNA“ je stejně aktivní jako samotné geny – což zcela pohřbívá všechny mainstreamové modely toho, jak DNA funguje.
3. Bakterie vypěstované ve vesmíru jsou o 300 % toxičtější než bakterie vypěstované v identickém prostředí na Zemi.
4. Jednoduchý mořský organismus se samovolně vyvine poté, co je na něj posvíceno speciálním druhem světla.
To jsou pouze nejnovější příspěvky do pozoruhodného penza informací a dat, která jsme shromažďovali od roku 2000, kdy jsme si poprvé uvědomili, že „předtím, než existovala DNA, musela tu být nějaká Vlna, která ji vytvořila.“
A co má být?
Nové důkazy nám stále intenzivněji připomínají, že život není jen výtvorem náhodných mutací.
Co nám tedy zbývá?
Někteří vědci se dnes zabývají teorií „inteligentního designu“, jakožto alternativním řešením. Mainstreamová média se snaží tyto snahy důsledně opomíjet a házet do jednoho pytle s kreacionismem.
Běžnému člověku se tedy předkládá, že buď věří vědě (Darwinovi), anebo pověře (fundamentálnímu biblickému kreacionismu) – a mnozí lidé na toto hrubé škatulkování skočí.
Řada informací, které „prosákly“ na veřejnost a které se týkají názorů politických elit, hovoří o tom, že tito lidé věří Darwinovu modelu. Příroda je krutá, nelítostná šelma, která podporuje pouze ty největší krvežíznivce.
Postavy z populárních filmů a seriálů, jako je například Agent Smith z „Matrixu“, Cyloni v seriálu „Battlestar Galactica“ nebo padouch Sylar ze seriálu „Heroes“, ustavičně propagují názor, že tato soutěživost, rivalita a evoluční vývoj založený na vraždění slabších je jedinou pravdou Přírody.
Upusťme ale od předsudků a podívejme se na chvíli na některá skutečná data.
Evoluce už jednou proběhla
Pokud evoluce není výsledkem Darwinovských mutací, čím potom je?
Pokud je odpovědí předkládaný „inteligentní design“, je evoluce doopravdy pomalým, skřípějícím, postupným, neustávajícím procesem?
Objevují se nové druhy pozvolna – rok za rokem, století za stoletím, věk za věkem? Nebo jsou v historii určité momenty, kdy se všechny druhy na Zemi spontánně promění, aby následovaly miliony (!) let, kdy zůstávají neměnné?
David Raup a John Sepkoski, paleontologové z Chicagské univerzity, objevili ve fosilních důkazech opakující se, 26 milionů let dlouhý cyklus. K výsledku se dopracovali v jedné z nejobsáhlejších a nejpodrobnějších studií podmořských fosilií, v rámci níž prozkoumali více než 36 000 různých druhů zkamenělin dřívějších organismů.
Raup a Sepkoski tento výsledek nechtěli… popravdě řečeno se ho snažili poměrně usilovně zbavit, ale čím více toho rozkrývali, tím byl jasnější a evidentnější.
Osa Y je v grafu výše popsána zavádějícím způsobem – nejde o osu „úhynu druhů“, ale „vzniku druhů“.
Čím výše křivka sahá, tím větší počet nových tvorů se v různých vrstvách oceánské kůry spontánně objevuje – tvorů, kteří na Zemi nikdy předtím nebyli.
Mnozí lidé to připisuje setkání Země s nějakým asteroidem, kometou nebo prudkou sopečnou činností na jejím povrchu. Ale některé události (amplitudy) se odehrály, aniž by je provázelo jakékoliv kataklyzma.
Živé věci na Zemi se zkrátka „rozhodly“, že je čas na změnu.
Nebo… je k tomu něco postrčilo!
Pokud je to pravda… pak DNA prostě nemůže být jen studená molekula bez života.
Musí tu být nějaká interakce mezi ní a Polem.
Pole buď DNA čas od času postrčí k tomu, aby se restrukturalizovala, na základě jejích vlastních vnitřních kódů… Nebo do ní Pole tyto kódy přímo nahrává… přímo do samotné DNA! Nám se nyní podařilo získat důkazy, že přesně tato druhá alternativa se děje. Vědci si prostě ještě neuvědomili, co všechno už mají k dispozici.
Evoluční cyklus trvající 62 milionů let – čas se naplnil!
Poměrně nedávno použil stejnou sadu dat dr. Robert Rohde pro svůj novější výzkum a nalezl díky ní ještě jeden cyklus, tentokrát o něco delší – trvající 62 milionů let. Raup a Sepkoski došli při hledání časových cyklů minulosti jen do poloviny… do doby před přibližně 250 miliony let. Rohdeho nový cyklus sahá až do období, kdy se na Zemi život, jak ho známe, právě probouzel – mluvíme o době před nějakými 542 miliony let!
Vědci z Berekeley objevili, že podmořský život vzkvétal a zanikal v nevysvětlitelných cyklech trvajících 62 milionů let. Při předposledním cyklu, jak je vidět v grafu, došlo k růstu a rozvoji mnoha typů a druhů mořských hub, které zmizely asi před 65 miliony let – tedy ve stejné době, kdy se se Zemí střetl obrovský asteroid nebo kometa a způsobila vyhynutí dinosaurů. (obr.vlevo: cykly vyhynutí a biodiverzita).
Než začnou skeptikové metat své dlažební kostky, připomeňme, že tato studie dr. Rohdeho byla otištěna v možná nejvýznamnějším a nejprestižnějším vědeckém časopise na světě – v časopise… Nature.
Na základě Sepkoského analýzy statigrafického výskytu 36 380 různých mořských druhů se v ní objevuje důkaz o existenci časového cyklu trvajícího 62 milionů let, plus minus 3 miliony, který je patrný zejména u druhů s kratší délkou života. Pětice významných období úhynu, o nichž hovoří Raup a Sepkoski, může být aspektem tohoto cyklu také.
V časopise Nature se objevil souhrn důsledků Raupova/Sepkosého a Rohdeho výzkumů, v němž se mimo jiné objevilo i toto:
Žádné vysvětlení zatím nemáme, ale různé klimatické, environmentální, geologické a astrofyzické modely by nám měly poskytnout odpovědi, které hledáme.
V našich záznamech o fosiliích se uplatňují oba cykly – a podle některých odhadů už jsme o tři miliony let překročili onu dvaašedesátimilionovou lhůtu, která nám je podle Rohdeho vyměřena, než nastane další vlna.
Jak je uvedeno v abstraktu Raupa a Sepkoského, který vydala National Academy of Science (Národní akademie věd):
Přestože jsou příčiny periodicity neznámé, je možné, že se vztahují k nějakému mimozemskému zdroji (Slunci, Sluneční soustavě nebo galaxii).
Meziplanetární změny klimatu
Nyní si to spočítejme. Když se na Zemi naposledy objevily nové živočišné druhy, šlo o období před 65 miliony let. Rohdeho cyklus má trvat 62 milionů let, plus minus 3 miliony.
Čeká nás další náhlý rozpuk evoluce, jak to Rohdeho model předpovídá? Nebo už tímto evolučním rozpukem procházíme právě teď? Pokud ano, mohlo by to být způsobeno hrou astrofyzikálních faktorů – solárních nebo galaktických – které tuto evoluci spouštějí? Je toto poprvé za celých 542 milionů let, kdy máme možnost přímo sledovat, jak se tyto změny dějí, a co je způsobuje? Dost možná ano.
Spolu s Richardem C. Hoaglandem z Enterprise Mission jsme vytvořili článek nazvaný „Interplanetary Day After Tomorrow“ (Meziplanetární den poté), (Překlad na Matrixu) v němž demonstrujeme, že podobné změny, jaké probíhají tady na Zemi, se ve skutečnosti ději na všech planetách Sluneční soustavy [kromě Merkuru] i na samotném Slunci.
Zde předkládáme stručný přehled vstupních dat z naší obsáhlé studie, v níž odkazujeme na přibližně stovku vědeckých odkazů z NASA i mainstreamu:
- Slunce: Od roku 1940 vykazuje nejvyšší aktivitu za posledních 11 000 let
- Merkur: Objevena polární čepička, spolu s překvapivě silným magnetickým polem – silným alespoň na poměry planety, která má být údajně „mrtvá“
- Venuše: Nárůst v jasu aury o 2500 % a zásadní atmosférické změny během posledních ani ne 30 let
- Země: Zásadní a očividné změny celosvětového klimatu a geofyzikálních faktorů
- Mars: „Globální oteplování“, obrovské bouře, mizení polárních čepiček
- Jupiter: Masivní globální oteplování, nárůst jasu okolních plazmových mračen až o 200 %
- Saturn: Zásadní zpomalení planetární rotace za posledních přibližně 20 let, doprovázené překvapujícími pulzujícími rentgenovými paprsky z oblasti rovníku
- Uran: „Obrovské změny“ v jasu, zvýšena globální činnost mračen
- Neptun: 40% nárůst atmosférického jasu
- Pluto: 300% nárůst atmosférického tlaku, přestože se Pluto vzdaluje od Slunce
„Konstanta z Ninevehu“
Kdysi už jsme psali o tom, že Maurice Chatelain objevil na starých sumerských tabulkách cosi jako cyklus trvající 6,2 milionu let. Každá planeta a oběžnice v naší Sluneční soustavě zažívá během tohoto údobí několik revolucí… s přesností na sekundu.
To také znamená, že jednou za 6,2 milionů let se všechny planety ocitnou v přímce! [Nyní se to samozřejmě neděje, ale v některém momentě v mezidobí 6,2 milionů let to nastane.]
Je nabíledni, že 6,2 milionů let je v souladu s Rohdeho cyklem. Prostě přesuňte desetinnou čárku a dostanete již zmiňovaných 62 milionů let.
Úžasná práce Bruce Cathieho, jehož doménou je oblast harmonických kmitů, dokázala, že k číslům můžete přidávat nebo od nich odebírat nuly, a jejich vnitřní „vibrační“ kvality zůstanou nezměněny.
[„Vibracemi“ máme na mysli zkrátka počet dělitelů – kolika různými způsoby můžete rozdělit číslo na součin čísel menších. Čím více přirozených dělitelů, tím vyšší „vibrace“ a tím harmoničtější číslo jako takové.]
Co to všechno znamená?
Důkazy naznačují, že naše Sluneční soustava je na konci velmi důležitého období. Charakter tohoto období – tohoto cyklu můžeme odvodit nejen z fosilních nálezů, ale také z reálných orbit ostatních planet v soustavě. Tento cyklus byl tak důležitý, že o něm dobře věděli i staří Sumerové, nebo alespoň ti, kteří s nimi byli v kontaktu.
Směrem k planetám a do nich samotných proudí energie, která je rozjasňuje, ohřívá a zesiluje jejich magnetická pole. Na jedné z těchto planet žijeme. Ta samá energie tedy proudí i do nás. Pokud by to byla energie „mrtvá“ a neživotná, nic moc by to pro nás neznamenalo. Nicméně my máme důkazy že tato energie je až moc „živá“ – a zcela určitě disponuje nějakou inteligencí.
Proto zřejmě každý člověk na Zemi zažívá energetickou změnu DNA, jakési její nabíjení, které odstartuje evoluci lidstva, jak ho známe dnes.
Toto nabíjení může být zodpovědné za neustále se zvyšující počet výskytů paranormálních jevů v naší společnosti – synchronicity, ESP (mimosmyslového vnímání), psychických schopností, pozorování duchů a možná, že dokonce i pozvolného vzestupu lidského IQ.
Může mít na svědomí také rostoucí politické, ekonomické, náboženské a společenské napětí, kterého je ve světě plno. Všechen „skrytý“ materiál je postupně osvětlován světlem pravdy.
Jakákoliv „přiměřená a vyvážená“ diskuse o záhadném roce 2012 by byla nekompletní, kdyby bral člověk v úvahu jen změny na Zemi a názor, že nás všechny čeká armageddon nebo apokalypsa.
S novými informacemi v naší DNA, které do ní proudí, toho může být daleko více, co se dozvíme, a o čem se nám nyní ani nesní.
Což znamená, že je tu pořád naděje.
(c)2009 Grazyna Fosarová
(c)2009 Franz Bludorf
(c)2009 Translation: Jan Kovář ml.
Zdroj: www.fosar-bludorf.com/hyper2000/hyper2000_eng.htm ; www.matrix-2001.cz
Nový svět v hlubinách kosmu
24.04.2009
Astronomové objevili jeden z největších objektů obíhajících kolem našeho Slunce – je tvořen asi ledem a má více než 1000 kilometrů v průměru. Nový objekt byl objeven při mapování vesmíru a pátrání po vesmírných tělesech v blízkosti Pluta, nejvzdálenější planety naší sluneční soustavy. Velikostí tento nový předmět – pojmenovaný 2001 KX76 – převyšují už jenom planety. Tento narudlý svět tvořený ledem má více než 1000 kilometrů v průměru.
Podle astronomů však mohou existovat ještě větší tělesa, dokonce větší než Pluto, která teprve čekají na objevení. Nový svět má typickou narudlou barvu a pravděpodobně je pokrytý ledem. Obíhá Slunce za planetou Neptun v takzvaném Kuiperově pásu – prostoru za známými planetami.
Od roku 1992 bylo objeveno více na 400 takzvaných „objektů Kuiperova pásu“. Jejich objev dramaticky změnil představu o vzdálených končinách naší sluneční soustavy.
„2001 KX76 je nejjasnějším objektem Kuiperova pásu, jenž byl dosud nalezen,“ říká ředitel Lowellovy observatoře Robert Millis. Astronomy vzrušuje především velikost 2001 KX76.
„Jeho přesný průměr závisí na odhadech astronomů o poměru jasu k velikosti. Podle některých hodnocení je výrazně největší, podle jiných přinejmenším o 5 procent,“ dodává.
2001 KX76 zřejmě měří 1270 kilometrů, tedy více než Ceres, největší známý asteroid – předmět obíhající kolem Slunce mezi Marsem a Jupiterem. Je dokonce větší než Charon, měsíc planety Pluto, jenž má v průměru asi 1200 kilometrů.
2001 KX76 byl objeven při hloubkovém ekliptickém mapování teleskopem na Cerro Toloto v Chile. 2001 KX76 se podle odhadů astronomů pohybuje ve vzdálenosti 6,4 miliardy kilometrů od Slunce.
Jeho oběžná dráha je nakloněna přibližně o 20 stupňů vzhledem k postavení velkých planet, avšak podrobný tvar jeho oběžné dráhy zůstává nejistý. Dostupné důkazy naznačují, že nově objevený objekt se možná pohybuje v „orbitální souhře“ s planetou Neptun.
„2001 KX76 je tolik vzrušující, poněvadž ukazuje, že významnou část těles v Kuiperově pásu zbývá ještě objevit,“ vysvětluje Robert Mills.
Dr. David Jewitt z Havajské univerzity dodává: „Pomalu se posunujeme k Plutu. Je pouze otázkou času, kdy uvidíme Pluto 2, Pluto 3 a podobně.“
Zdroj: http://www.wirklich-tatsachen.estranky.cz/stranka/novinky-o-vesmiru-atd__
Nové objevy o smyslu a původu DNK
25.06.2009
Skupina výzkumníků pracujících na Projektu lidského genomu brzy oznámí úžasný vědecký objev: věří, že mají v rukou důkazy svědčící o tom, že takzvaná nekódovaná sekvence, která tvoří 97% lidské genetické informace uložené v DNK, neobsahuje nic menšího než genetický kód neznámé formy mimozemského života. „Nekódované sekvence jsou společné všem pozemským živým organismům, od plísní přes ryby až po lidské bytosti. V lidské DNK tvoří převážnou část celkového genomu“, říká prof. Sam Chang, vedoucí této skupiny. Nekódované sekvence, známé také jako „nadbytečná DNK“ („junk DNA“), byly objeveny už před lety, a jejich funkce zůstávala záhadou. Na rozdíl od normálních genů, nositelů informací využívaných intracelulární „mašinérií“ k syntéze proteinů, enzymů a jiných chemických sloučenin, vyráběných v našem těle, nejsou tyto „nekódované sekvence“ nikdy použity. To znamená, že v nich obsažená informace není nikdy čtena ani prováděna za účelem syntézy nějaké substance – nemají zdánlivě vůbec žádnou funkci – jsou „junk“ – nadbytečné… Existence člověka skutečně spočívá na využití 3% informací kódu, obsaženého v jeho DNK. Přebytečná informace jakoby se pouze „vezla“ s těžce pracujícími aktivními geny, s nimiž je předávána z generace na generaci. K čemu to je? Co znamená tento balík zbytečných informací v našem genomu?
Tuhle otázku už si položilo mnoho vědců a nedobrali se k žádné kloudné odpovědi – až do převratného objevu prof. Sama Changa a jeho týmu.
Prof. Chang si uvědomil, že k pochopení zdroje a smyslu přebytečné DNK je v první řadě třeba vytvořit definici „přebytečného“. Je „přebytečná DNK“ opravdu přebytkem (bez účelu a významu), nebo obsahuje jakousi logickou informaci, která z jakéhosi důvodu není uplatňována zbytkem DNK?
Zmínil se o tomto problému svému známému, Dr. Lipschutzovi, mladému teoretickému fyzikovi, který pracuje na Wall Street jako specialista na deriváty cenných papírů. „To je jednoduché,“ mínil Lipschutz, „necháme to běžet přes programové vybavení, které používám k analýze obchodních dat. To hned ukáže jestli jsou ty vaše sekvence totální odpad, ´bílý šum´, nebo jestli v tom jsou nějaké údaje.“ Tento nový druh analytiků, kteří mají silnou oporu v matematice, fyzice a statistice, si získává na Wall Street stále více popularity. Prosévají gigabajty obchodních statistik a pokoušejí se najít užitečné souvztažnosti mezi rozličnými tržním ukazateli a individuálními fondy.
Lipschutzovi, který se tímto úkolem zabýval po večerech a o víkendech, se podařilo prokázat, že nekódované sekvence nejenže nejsou přebytečné, ale patrně obsahují užitečnou informaci. Analýzou masívní databáze Projektu lidského genomu, zahrnující tisíce datových souborů pořízených genetiky celého světa, propočítal Lipschutz pomocí Kolmogorovy entropie nekódované sekvence a výsledek porovnal s entropií sekvencí aktivních genů. Kolmogorova entropie, práce famózního ruského matematika před půl stoletím, byla úspěšně použita k určení kvantitativních úrovní náhody v rozličných posloupnostech, od taktu posloupnosti šumu v elektronkách až do posloupnost písmen, užitých v ruské poezii 19 století. Zkrátka a dobře, tento postup umožňuje výzkumníkům kvantitativní porovnání rozmanitých posloupností, což umožňuje zjistit, která z nich obsahuje více informací než jiná.
„K mému překvapení nebyl zjistitelný téměř žádný rozdíl posloupnosti mezi entropií kódované a nekódované DNK“, pokračuje Lipschutz. „V obojím byl šum, ale vůbec nic přebytečného. Kdyby byla obchodní data uspořádána jako tahle, byl bych už v důchodu.“
Po roční spolupráci s Lipschutzem nabyl Chang přesvědčení, že „přebytečná DNK“ skrývá jakési informace. Jenže, jak pochopit význam údajů, které nejsou nikdy použity? S aktivními sekvencemi lze pozorovat buňku a zjistit, které proteiny vznikají použitím v nich obsažené informace. Toto ovšem nefunguje s informací, která „spí“.
V takovém případě musí nahradit pokusy tvorba následně prověřitelných hypotéz; člověk se musí spolehnout na schopnost svého myšlení.
Napadlo ho, že jde o znaky, měly by tedy být otestovány v nějakých starých jazycích, možná sumerštině, egyptštině, hebrejštině, a tak dále. Prof. Sam Chang požádal o pomoc tři specialisty na tomto poli, avšak nikdo z nich nedospěl k nějakému řešení. Scházela jakákoliv kulturní vodítka, nebyly tu žádné odkazy na jiné, známé jazyky, zkrátka, tématika byla lingvistům příliš cizí.
„Ptal jsem se sám sebe: kdo ještě může dešifrovat skrytou zprávu?“, pokračuje Chang. „Ovšemže, kryptografové! Nato jsem oslovil výzkumníky v Národní bezpečnostní agentuře. Trvalo několik měsíců než vůbec reagovali na moje výzvy. Ověřovali si mezitím moje pozadí? Možná, že jsou jako hodně zaneprázdněná zájmová skupina lobujících senátorů, kteří se snaží udržet a upevnit svou autoritu při kontrole exportu šifrovací technologie… Nakonec byl vyčleněn jakýsi mladší chlapík, aby reagoval na mé otázky. Vyslechl mne, vyžádal si mé otázky písemně a po několika dalších měsících spolupráci zamítl. Jeho zdvořilý vzkaz mínil: Jdi do pekla s tvými bláznivými myšlenkami. My jsme agentura důležitá pro národní bezpečnost, frajere. Máme jiné věci na práci.“
Řekl jsem si: Dobře, Same, pusť z hlavy vládní úředníky a zkus soukromý sektor. Proto jsem se tedy začal obracet na konzultanty počítačové bezpečnosti. Projevili opravdový zájem, a pár z nich dokonce začalo pracovat na mém projektu, jenže jejich nadšení bylo vždy jen koníčkem, u kterého vydrželi nanejvýš měsíc. Volal jsem jim až do doby, kdy mi jeden z těch chlápků řekl: „Já bych milerád pracoval na vašem projektu, kdybych měl více času. Jsem ale přetížen. Zástupci velkých bank a společností mne naléhavě žádají, abych zaplomboval díry v jejich sítích. Platí mi za to 500$ za hodinu. Mohu vám dát školskou slevu, můžete si dovolit zaplatit 350$ za hodinu?“ Vymoci si 15 $ na hodinu za uplatnění doktorských snah se v akademických kruzích považuje za výhru, 350$ na hodinu, to zní jako z jiného světa…
Nakonec byl prof. Chang odkázán na služby Dr. Adnana Mussaeliana, talentovaného kryptografa, bydlícího v bývalé sovětské Arménii. Tento člověk, který se doma jen stěží uživil, byl ochoten spolupracovat za měsíční plat ve výši 15$ a příležitostné poplatky za konzultaci, což v Arménii znamená dosáhnout zámožnosti. Výzkumná dotace 10 000 dolarů byla darem Štěstěny a Adnan začal pracovat jako bobr.
Ihned potvrdil závěry svého předchůdce z Wall Streetu: Entropie udávala zřetelný tón téměř nezakryté informace, jejíž rozluštění se nejevilo jako obtížný problém, nešlo o žádný komplikovaný kryptografický systém. Adnan začal používat různých příbuzných analýz a standardních kryptografických postupů.
Po dvou měsících práce na projektu si povšiml, že všem nekódovaným blokům obvykle předchází jedna stejná, krátká sekvence DNK. Velmi podobná sekvence obvykle následovala za přebytečným kódem. Tyto segmenty, biologům známé jako sekvence ALU, jsou hustě rozmístěny po celém schematu lidského genomu. Kromě samotných nekódovaných „přebytečných“ sekvencí jsou právě ALU ty nejčastější.
Vychovaný jako kryptograf a počítačový programátor, a bez jakékoliv znalosti mikrobiologie, přistoupil Andan ke genetickému kódu obdobně jako ke strojovému. Zacházení s 0, 1, 2, 3 (čtyřmi základnami genetického kódu) náhradou za nuly a jedničky dvojkového kódu bylo zpočátku trochu obtížné, ale strojový kód analyzoval a dešifroval po celý život. Pohyboval se tedy po důvěrně známém území. Povšiml si, že za nejčastějším a žádnou činnost nevyvolávajícím symbolem ALU následuje kus nevyužitého kódu. Co je to? V jakémsi hravém nápadu Andan vzal zdrojový kód jednoho takového kousku a nakrmil jím program, propočítávající statistiky symbolů a krátkých posloupností; nástroj často používaný k dekódování zpráv. Který symbol je použit nejčastěji? Ovšem, je to „/“ (lomítko – „slash„), symbol užívaný před komentářem! V kódu Pascal je to { a } ! Samozřejmě, kód umístěný v programovacím jazyce „C“ mezi dvě lomítka /*….*/ není nikdy prováděn, a nikdy také jako takový není míněn; nejde totiž o kód, ale ve většině případů o komentář ke kódu, vysvětlující jeho funkci!
Adnan se nedokázal ubránit pokušení a pokračoval ve hře s touto analogií. Začal statisticky porovnávat četnost výskytu komentářů v počítačových programech a genetickém kódu. Musí mezi nimi přece existovat nápadný rozdíl, který by se měl statisticky projevit. Nicméně, statisticky vzato, „přebytečná informace“ v DNK se téměř nelišila od aktivní kódované sekvence. Aby se ujistil, zavedl Adnan program do analyzátoru: výsledek byl překvapující, statistika kódu a komentářů byla téměř totožná. Nahlédl do zdrojového kódu a brzy zjistil proč: mezi „slash“ je jen málo komentářů, z největší části se tedy jedná o „C“ kód, který se autor rozhodl vyjmout z provedení, což je mezi programátory běžná praxe.
Adnan, coby nábožensky založená osoba, začal přemýšlet o Boží ruce – ale analýza „špagety“ kódu uvnitř sekvencí ho přesvědčila o tom, že ať tento útlý kód psal kdokoli, Bůh to nebyl. Zápis menší, aktivní malé části lidského genetického kódu, není nijak zvlášť dobře uspořádaný, ten programátor byl nejspíš lajdák. Vypadalo jako práce někoho od Billysoftu, ale v době, kdy byl lidský genetický kód napsán ještě na Zemi nebyl Billysoft…
Na Zemi? To bylo jako když uhodí blesk… Je genetický kód všeho pozemského života program, napsaný mimozemským programátorem, který pak zde byl nějakým způsobem vložen k provedení? Tato myšlenka byla šíleně děsivá, a Adnan jí vzdoroval po dlouhé dny. Pak se rozhodl pokračovat. Jestliže jsou nekódované sekvence součástí programu, rutiny, které autor úmyslně vyřadil aby přerušil jejich provádění, musí být způsob jak je opět nechat pracovat. Jediné, co je třeba udělat, je odstranit symboly vymezující tuto sekvenci jako „komentář“. Jestliže programová porce uzavřená mezi symboly /*……*/ má význam rutiny, lze ji zkompilovat a provést!
Sledujíc tento směr vybral Adnan pouze ty nekódované posloupnosti, které měly přesně stejné rozložení četnosti symbolů jako aktivní gen. Tato procedura vyloučila komentáře v „marsštině“ či „Q“, nebo co to vlastně je. Vybral nějakých 200 nekódovaných sekvencí, které se nejvěrněji podobaly skutečné informaci, vyjmul /*, // a podobné nesmysly, a po několika dnech váhání vše poslal e-mailem svém americkému šéfovi. Požádal ho, aby našel cestu jak implantovat zaslané sekvence do E-Coli (baktérie) nebo jakéhokoliv hostitele a nechal je pracovat.
Chang neodpověděl dva týdny. „Už jsem myslel, že jsem byl propuštěn“, přiznává Dr. Mussaelian. „S každým dnem mlčení jsem si stále více uvědomoval bláznivost této myšlenky. Chang jistě usoudil, že jsem schizofrenik a ukončil smlouvu. Pak Chang konečně odpověděl a, k mému překvapení, nevyhodil mne. Nekoupil sice mou mimozemskou teorii, ale souhlasil s pokusy, v nichž se budou zpracovávat udané sekvence .“
Biologové se celá léta bezúspěšně snažili najít smysl „přebytečných sekvencí“, ale nedařilo se jim. Čas nic neukázal; někdy zůstalo přebytečné přebytečným. To ovšem nikoho nepřekvapilo. Nelze jen tak vyjmout libovolnou část strojového kódu a pokusit se o její kompilaci. Nejpravděpodobněji, to selže. V nejlepším případě se projeví jakési bizarní výsledky. Analyzujete-li však kód pečlivě a vylovíte z „komentářů“ úplnou funkci, můžete ji nechat zpracovat. Díky Mussaelianově pečlivé statistické analýze začaly 4 z 200 sekvencí, které vybral, pracovat – vyrábět droboučká množství umělých sloučenin.
„S úzkostí jsem očekával Changovu reakci,“ vzpomíná Dr. Mussaelian. „Bude to víceméně normální protein, nebo něco neobyčejného?“ Odpověď mnou otřásla: takto získaná substance byla známým původcem rozličných druhů leukémie u lidí a zvířat. Překvapilo, že i ostatní tři sekvence produkovaly rakovinotvorné chemikálie. To ovšem už nevyhlíželo jako náhoda. Když někdo probudí životaschopný podřimující gen, vyrábí rakovinotvorný protein! Výzkumníci začali pátrat v databázi Projektu lidského genomu po oněch čtyřech genech, izolovaných z „přebytečné DNK“. Nakonec byly tři z nich nalezeny v katalogu aktivních, „nepřebytečných“ genů. To ovšem nebylo hlavní překvapení: jestliže rakovinová tkáň tento protein vyrábí, musí zákonitě existovat gen, v němž je zakódován!
Největší překvapení přišlo později: V aktivní, nepřebytečné části kódu (výzkumníky nazvané „jhlg1“ – junk human leukemia gen 1 – „přebytečný gen lidské leukémie 1„) nepředchází záznam tohoto genu sekvence ALU, příslušný znak otevírající komentář, zde používáme symbol /*, schází. Nicméně, symbol označující ukončení komentáře */ na konci „JHLG1“ už zase je. To objasňuje proč „JHLG1“ nebyl zahrnut mezi „přebytečnou DNK“, ale pracuje v normální, aktivní části genomu. Ten někdo, kdo psal základní lidský genetický kód, chtěl vyloučit část hlavního kódu od zbytku určeného k provedení pomocí /*… */, ale vynechal zde vypínací /* symbol. Jeho kompilátor (překladač – program převádějící zdrojový kód do výkonné verze – programu. pp.) zdá se nebyl příliš dobrý: dobrý kompilátor, dokonce i ten od pozemského Billysoftu, by s největší pravděpodobností program s chybějícími znaky odmítl zpracovat.
Prof. Sam Chang a jeho studenti začli pátrat po genech sdružených s rozličnými rakovinami, a téměř ve všech případech zjistili, že za příslušnou informací sice následuje sekvence ALU (symbol */ uzavírající komentář), ale vždy scházel symbol (protein zde pro příklad označovaný jako /*), který zahajuje komentář! Tím se ovšem z komentáře stává aktivní gen! „To také vysvětluje, proč nemoc má za následek poškození buněk a jejich smrt, kdežto rakovina vede k rozmnožování buněk a nádorům. Protože je vloženo jen několik fragmentů hlavního kódu, nevede to vůbec k souvislému růstu. Co získáme s rakovinou, je projevem pouze mála genů cizích k lidským. Jejich symbióza s některým genem cizopasné baktérie pak vede k nelogické tvorbě bizarních a podle všeho bezvýznamných ostrůvků žijících buňek. Tyto ostrůvky mají své vlastní žilky, tepny, a vlastní imunitní systém, který se energicky staví na odpor všem našim protirakovinovým lékům.“ (viz devitalizace rakovinových nádorů! pp.)
„Naše hypotéza je, že vyšší mimozemská životní forma se zabývala tvořením nového života a jeho umisťováním na rozličné planety. Země je jen jedna z nich. Možná, že nás podle toho programování naši tvůrci pěstují stejným způsobem jakým my pěstujeme baktérie v Petriho miskách. Nemůžeme znát jejich pohnutky – zdali to byl vědecký pokus, nebo cesta přípravy nové planety ke kolonizaci, možná jde o dlouhodobě odstupňovanou záležitost setby života ve vesmíru. Jestliže o tom uvažujeme v našich lidských termínech, mimozemští programátoři s největší pravděpodobností pracovali na jediném velkém kódu, složeném z několika projektů, které měly produkovat rozmanité životní formy na rozličných planetách. Proto zkoušeli rozličná řešení. Napsali ´velký kód´, spustili ho a neplnil jisté poslání, pozměnili ho nebo přidali nový kus, spustili to znovu, udělali další vylepšení, zkoušeli to znovu a znovu. Ovšem, dříve nebo později ´hořel plán´. Několik krajních lhůt už asi vypršelo. Vedení začalo požadovat něco, co bylo možné definitivně spustit. Programátorům bylo přikázáno zapomenout na všechny idealistické plány pro budoucnost a soustředit se na jediný projekt (Zemi), aby vyhověli naléhavému termínu. Velmi pravděpodobně ve spěchu programátoři drasticky omezili ´hlavní kód´ a dodali ´základní program´, určený pro Zemi. Avšak tehdy si (možná) nebyli úplně jisti, které funkce z hlavního kódu mohou potřebovat později a které ne, takže je nakonec ponechali všechny. Místo aby pročistili ´základní program´ vymazáním přebytečných řádků hlavního kódu, změnili tyto části na komentáře. V kvapu tu a tam opomenuli několik /* symbolů, a tak obdařili lidstvo nelogickým růstem množství buňek, které známe jako rakovina.“
Jsou tři možnosti jak řešit tento problém. Buď smazat všechny symboly / a komentáře a očistit tak základní kód, nebo přidat všechny chybějící /*, uzavřít všechny komentáře a zabránit tak nelogickému směšování útržků základního kódu s hlavním kódem. Eventuelně, a to je třetí možnost, odstranit veškeré / symboly a nechat pracovat základní kód společně s hlavním jako kompletní program.
Naneštěstí, žádná z těchto voleb není v našich možnostech. Kdybychom byli schopni účelně vkládat geny do chromozómů žijících lidí, znamenal by náš převratný objev okamžitou léčbu pro všechny budoucí případy rakoviny; alespoň z programátorského hlediska. Teoreticky to můžeme udělat v laboratoři, ale nemáme žádné praktické prostředky, umožňující vsazení opravené DNK do živých osob. Tajemství „přebytečné DNK“ a rakoviny se zdá být rozluštěno, ale žádnou rychlou léčbu nelze očekávat. To nejlepší, co teď můžeme udělat, je zkusit založit novou, rakoviny prostou linii lidí pomocí postupného odlaďování základního genetického kódu. Potrvá to dlouho. Pro nás a naše děti, není žádná naděje na obzoru.
Avšak z hlediska programátora tu je také pozitivní vyhlídka. To, co pozorujeme v naší DNK je program složený ze dvou verzí – z hlavního a základního kódu.
První skutečností je, že úplný program nesporně nebyl napsán na Zemi; to je nyní už potvrzeno.
Druhým faktem je, že tato informace sama o sobě není schopna dostatečně objasnit vývoj; v této hře musí být ještě jakýsi faktor navíc. Co to je nebo kde to je, nevíme.
Třetím faktem je, že žádný tvůrce něčeho nového, ať už vynálezce, inženýr nebo programátor, lhostejno zda z Marsu nebo od Billysoftu, nikdy nenechá svou práci bez možnosti dalšího zdokonalení nebo upgrade. Geniální je, že tato vyšší verze je již obsažena v příloze – „přebytečná DNK“ není nic jiného, než skrytá a nečinná vyšší verze našeho základního kódu!
Jistou dobu už víme, že určité kosmické paprsky mají schopnost pozměnit DNK. Tím mám na mysli, že pravděpodobné řešení je po ruce. Mimozemští programátoři mohou použít jediný záblesk správné energie odněkud z vesmíru, nařídit tak základnímu kódu aby odstranil všechny /*…*/ symboly a sloučil se s velkým kódem („přebytečnou DNK“). Pak ovšem skokem začne pracovat naše celá DNK. To by nás navždy změnilo, někoho během měsíců, jiné během generace. Tato změna se naší tělesné schránky moc nedotkne (kromě vymizení rakoviny, nemocí a krátkého života), ale katapultuje nás intelektuálně. Stane se něco, co lze srovnat se soužitím neandertálců s kromaňonci. Starobylé bude nahrazeno zrodem nového cyklu. Kompletní program je elegantní, velice šikovný samoorganizující, auto-prováděcí, samo vyvíjející se auto-korekční software, určený pro vysoce pokročilý biologický počítač s přípojkou na věčnou energii a moudrost vesmíru. Programové vybavení uvnitř nás způsobuje (umožňuje) buď krátký, chorobami pokažený život, nebo možnost extra-inteligentní super-existence s dlouhým a zdravým životem. Tato okolnost vyvolává otázku uvádějící do rozpaků – byla redukce základního kódu způsobena nedbalými programátory v kvapu (jak nám to připadá), nebo bylo oslabení hlavního kódu záměrným činem, který lze zrušit „dálkovým ovládáním“*, kdykoli je to potřebné?“
Dříve nebo později se musíme utkat s neuvěřitelnou skutečností, že veškerý život na zemi nese genetický kód svých mimozemských bratranců a že evoluce není tím, zač ji považujeme. Tento objev může úplně otřást samotnými kořeny lidstva – naší vírou a našimi představami o Bohu, i vírou v moc nad vlastním osudem. S opravdu novým přístupem snad smíme jednoho dne objevit, že všechny formy života a celého vesmíru jsou projevem jediného obrovského intelektuálního cvičení, vyjádřeného v matematických myšlenkách, v návrhu Tvůrce.
Zdroj: www.gewo.cz ; www.matrix-2001.cz
