Amatér přepracoval fyziku
Sedmadvacetiletý novozélandský učitel tvrdí, že má nové přesvědčivé řešení paradoxů nepřetržitého pohybu a času, jimiž se poprvé zabývali už staří Řekové. Kontroverzní popis nového modelu času, který vyvinul učitel z Wellingtonu Peter Lynds, se objevil v srpnovém vydání časopisu Foundation of Physics Letters a okamžitě vyvolal žhavou diskuzi mezi teoretickými fyziky.
Konvenční fyzika předpokládá, že pohybující se objekt v každém časovém okamžiku zaujímá specifickou pozici v prostoru. A právě tento předpoklad, jak říká Lynds, je odpovědný za pohybové paradoxy, které už před 2500 lety rozpoznal řecký matematik Zeno z Elea.
Jeden z těchto paradoxů představuje letící šíp, který údajně má specifickou definovanou pozici v čase. Otázka ovšem zní: Jak může mít fixní pozici a zároveň být neustále v pohybu?
Jiný paradox je založen na historce o želvě, která vyzvala řeckého válečníka Achilla k závodu v běhu prohlašujíc, že pokud jí poskytne dostatečný náskok, už ji nikdy nepředstihne. Důvod je prostý: kdykoli Achilles dospěje k bodu kde želva už byla, bude želva už na nové pozici, a tak dále, neustále a donekonečna.
Příbuzný paradox dichotomie dokonce ani nepotřebuje aby želva a bojovník odstartovali. Aby mohl dospět k cílové čáře, musí každý z nich napřed urazit polovinu celé vzdálenosti. Ale než to udělá, musí urazit opět polovinu této vzdálenosti, a tak dále až donekonečna – tento problém je znám jako „nekonečný návrat“.
Dřívější matematická řešení objasňovala paradox s šípem nekonečným počtem „instancí“ v každém časovém okamžiku. Druhý zmíněný paradox byl řešen použitím matematické koncepce známé jako „součet konvergentních řad“.
Lynds ovšem podobná řešení paradoxů odmítá jako „matematické triky“. Ve své práci pod názvem „Čas a klasická i kvantová mechanika: neurčitost versus nespojitost“ [Time and Classical and Quantum Mechanics: Indeterminacy vs. Discontinuity] argumentuje, že všechny tři paradoxy lze objasnit prostým přijetím skutečnosti, že každý objekt je v neustálém pohybu.
„Instance času ve skutečnosti vůbec neexistuje. Je to jen náš subjektivní pocit, který promítáme na okolní svět,“ říká Lynds.
V případě letícího šípu touto představou je, že se jeho pozice neustále mění s časem a nemůže být vyjádřena předurčitelnou přesnou hodnotou: „Jakmile si to jednou uvědomíte, je to tak samozřejmé, až to vypadá hloupě.“
Lynds říká, že jeho model nedokazuje, že by se Isaac Newton v 17. století mýlil: „Matematika stále ještě funguje navlas stejně a poskytne tytéž odpovědi, ale právě na tom spočívá můj předpoklad, že myšlenka matematické hodnoty času – reprezentující instantní specifickou pozici – je špatná.“
Lynds v navrhovaném modelu přidává do kvantové fyziky další oddělenou a odlišnou proměnnou, která už ztělesňuje prvek neurčitosti.
Více filozofie než fyziky?
Doktor Charles Lineweaver, fyzik z University of New South Wales v Sydney komentující tuto práci si myslí, že paradox pohybu byl uspokojivě vyřešen už dříve, a že Lynds neposkytuje žádnou testovatelnou hypotézu.
Je to spíš filozofická než fyzikální práce. Je to o filozofii času,“ řekl. (Lynds sám o své práci nic jiného netvrdí. pozn. překl.) „I když se fyzici tuto záležitostí příležitostně zabývají, pokoušejí se tomu vyhýbat právě proto, že to předkládá více slov než možností experimentů.“
Lineweaverův závěr je, že by Lynds měl poskytnout informaci o tom, jak nedeterminovaná je poloha pohybujícího se objektu v čase stejným způsobem, jako u Heisenbergova principu neurčitosti, který poskytuje přesné představy o tom, co lze a co nelze na kvantové úrovni změřit.
„Souhlasit s představou, že čas jako specifická instance neexistuje mi nedělá problémy,“ řekl. „Ale je-li tomu tak, co přesně pro nás neexistence statického bodu v čase znamená? O tom Lynds nic neříká. A jestliže je neurčitá – jak je neurčitá?“
ABC Science Online, úterý, 12. srpna 2003
Úplnou Lyndsovu práci (anglicky) lze stáhnout na:
Poznámka:
Pan Lineweaver má problém. Patrně si nenašel „čas“ k přečtení celé Lyndsovy práce. Asi proto si neuvědomuje, že toto nové pojetí v podstatě ruší veškeré pojmy jejichž součást čas představuje, tedy i „rychlost“ a „vzdálenost“, a že je tedy naprosto nemožné odpovědět na dané otázky a použít přitom stávající terminologie. Přijetí Lyndsových myšlenek by nevyvolalo „revoluci“ ve fyzice – ale současný model by byl doslova a do písmene úplně a beze zbytku rozcupován na kousky. Zbyla by jen kvantová fyzika, ale tentokrát už (jako u starých Číňanů?) nebržděná kládou zastaralého modelu. Konečnou nevyhnutelnost takového kroku si jistě uvědomilo i koncilium posuzující články vycházející v renomovaných Foundation of Physics Letters, jinak by tam Lyndsova práce, která opravdu stojí za přečtení, nemohla vyjít.
Byl vskutku nejvyšší „čas“ nahradit slepé matematické modely trochou normálního lidského myšlení? Ostatně totéž, co Lynds, už dávno precizně formuloval Jan Werich: „Čas neexistuje. Čas je to, co si vymysleli lidé, aby věděli od kdy do kdy, a co za to.“
Převzato: http://www.mwm.cz/
