Archeologické vykopávky na Marsu?

23.01.2009

MARS – město duchů…

Michael Bara, Richard C. Hoagland

MĚSTO DUCHŮ … A TEMNOTA…

„Tam venku jsou nepředstavitelné zázraky pro ty, kteří z nich dokážou sejmout závoj halící pravdu.“
Astronaut Neil A. Armstrong u příležitosti 25. výročí přistání Apollo 11 na Měsíci

„Ze všeho nejdřív pohubím všechny právníky.“

(Jindřich VI. dějství 2, W. Shakespeare)

V posledních několika týdnech, od uvolnění infračerveného záběru Cydonie pořízeného přístrojem THEMIS, umístěným na kosmické lodi Mars Odysey 2001, jsme horečně pracovali na detailní vědecké zprávě o našich výchozích zjištěních. Jak vidíte na obrázku č.1 na 2. str. obálky, objevy, které jsme udělali už při extrakci prvních údajů z těchto záznamů byly stejně ohromné, jako únava našich vyčerpaných očí.

Po více než dvě desetiletí, během nichž jsme se pokoušeli ochočit tohoto draka, dnes v noci konečně stojíme na pokraji věčnosti a držíme v ruce příslovečnou „kouřící bouchačku“ – což by mělo jednou provždy ukončit dekády neustálých diskusí o Cydonii, coby archeologické skutečnosti.

To se ovšem nestane – alespoň ne hned. Ale to není náš problém. My zde jednoduše jen oznamujeme nalezení nového singulárního důkazu.

Může být jen málo pochybností o tom, že to, co v Cydonii vidíme, je „architektura“. I když již jsme v průběhu let předložili mnoho věcí, které považujeme za extrémně silné důkazy toho, že jisté objekty v Cydonii – včetně slavné Tváře z Marsu – jsou umělého původu, poslední údaje THEMIS mají úplně odlišnou průkaznou hodnotu a zanedlouho, až definitivně zveřejníme svou předběžnou technickou zprávu, uvidíte, že opravdu ukončí tento spor jednou provždy.

Kéž bychom získali čistá, nepozměněná fakta.

Výbor badatelů Enterprise Mission, včetně Richarda Hoaglanda, se zprvu po zralé úvaze rozhodl zůstat úplně mimo „fázi zpracování“ dat tohoto průzkumu. Namísto toho jsme se při zpracování obrazu rozhodli využít schopností dvou externích dobrovolníků, kteří nám v této rozhodující době nabídli neocenitelnou technickou pomoc. Jsou to Holger Isenberg a Keith Laney.

Nejsou permanentními členy našeho dlouholetého týmu obrazových a geologických expertů, na něž jsme se po celá ta léta předtím obraceli, jde o nové, vysoce kvalifikované a na našem podniku zcela nezávislé „zainteresované osoby“ (Holger je promovaný odborník na aplikovanou informatiku na Dortmundské univerzitě a na systémy Unix a působí jako administrátor sítě u jedné německé softwarové společnosti. Keith Laney je specialista na digitální zobrazování a softwarové aplikace z obrazového procesoru MOC MER2003, poskytujícího obrázky, na nichž NASA-Ames Center vyhledává možná místa k přistání). Usoudili jsme, že tato skutečnost bude poskytovat maximální míru důvěryhodnosti naším eventuálním výsledkům.

Jelikož dalším klíčovým faktorem pro získání věrohodnosti ve vědeckých kruzích je reprodukovatelnost, rozhodli jsme se, že Keith a Holger by se navíc měli věnovat uskutečnění stejného úkolu, ale přitom pracovat tak odděleně, jak jen to je možné.

Keitha zpočátku některé aspekty „projektu“ moc nenadchly.

V očekávání, že spatří plně barevný multispektrální obraz (jak těsně před uvolněním záznamu zaznělo prohlášení Dr. Saunderse – vědce projektu Odysea), byl Laney tak nespokojen s tím, co se nakonec objevilo na webové stránce THEMIS (obrazové pásy multispektrálního záznamu, prezentovaného jako sada šedě odstupňovaných pruhů vedle sebe), že se první den (24. července 2002) dokonce ani neobtěžoval stáhnout kompozitní THEMIS obraz z webové stránky do svého počítače, a když se ho na to to v konferenci Enterprise a v dalších diskusích v síti ptali, kategoricky prohlásil: „Je to výcuc!“

V důsledku této velmi zřetelné pozice pak Keith (a několik dalších, kteří rovněž veřejně kritizovali kvalitu zobrazení) začal dostávat sérii interesantních „ohlasů“, a to jak v samotné konferenci na Enterprise, tak i v soukromých diskusích. „Ohlasy“ přicházely od dvojice nových návštěvníků naší stránky: „BAMFa“ a nějakého „Dana Smythe“. První z nich se začal ozývat asi už měsíc před oficiálním uvolněním záznamu a druhý se objevil současně s jeho zveřejněním. Oba nově nalezení „přátelé“ jak se zdálo věděli poměrně hodně o zpracování infračerveného obrazového záznamu a dloubali do Keitha tak dlouho, až ten nakonec ustoupil a stáhl si nezmenšený obrazový TIFF, což bylo (podle záznamu v jeho počítači) 25. července v 10:27 PM EDT.

BAMF i Smythe u nás odpočátku vzbuzovali nemálo nedůvěry, kterou jen prohloubilo zjištění, že „BAMF“ ve skutečnosti nebyl nikdo jiný než Noel Gorelick, který v diskusi na Enterprise tvrdil, že je manažerem výpočetního centra pro Mars na Arizonské státní univerzitě. Gorelick mimo to tvrdil, že je ve skutečnosti osobou, která (během čtyř dnů) vlastnoručně sestavila infračervený obraz Cydonie, publikovaný na webové stránce THEMIS!

I když zpočátku z velmi dobré příčiny veřejně vypouštěli jízlivosti a přezíravé poznámky ohledně kompetentnosti Enterprise jako platformy pro vědecký výzkum a diskusi o možných umělých ruinách na jiném světě, vyobrazených různými misemi NASA – „Bamf“ a Smythe soukromě, jakoby ve virtuální on-line „příručce“ výukového programu „jak zpracovávat infračervený obraz“, prováděli Keitha a Holgera a kohokoli jiného způsoby, jak chytře pracovat s novým záznamem. Skutečně, Gorelick byl tak vstřícný a tak všudypřítomný (strávil doslova stovky hodin v konferenci a „besedách“), až jsme pojali podezření, že by v Enterprise mohl být „víc než jeden“ … nenadále obživlý „elektronický duch“ z ASU.

Keith začal zpracovávat data záznamu, staženého 25. července, nejmodernější sadou programového vybavení, zahrnujícího ENVI 3.5 (doplněk programových prostředků pro zpracování parametrů z čidel dálkového snímání, který vytvořila Research Systems Inc. – jedna z divizí Kodak Corporation. Tento vynikající produkt je vybaven klíčovým nástrojem „dekorelačního rozprostření“). Najednou tomu „přišel na kloub“ a Keith začal dosahovat udivujících výsledků. Počáteční barevná podílová kompozice devíti jednotvárných pruhů B&W zobrazení, stažených z oficiální webové stránky THEMIS – byla zkrátka ohromující (viz obr.2 ).

Kromě úplného a zcela nového IR náhledu na dlouho důvěrně známé rysy Cydonie – Tvář, D&M atd., našel Laney rušivé, takřka pravidelné vzory lehce rozlišitelných a vše prostupujících přímočarých značek … běžících téměř přes celou délku všech IR pásů zobrazujících Cydonii. Když se Gorelicka na tyto rušivé „bloky“ (jak to nazval) zeptal, „BAMF“ zdráhavě připustil: „Tak jsi tedy našel naše malé špinavé tajemství.“ Manažer ASU potvrdil, že tým THEMIS viděl tento zvláštní „šum“ také, a proto, kvůli tomuto znetvořujícímu vzorku, se rozhodli NEVYTVOŘIT běžné multispektrální barevné znázornění, produkované z ostatních snímků jiných oblastí Marsu pořízených toutéž THEMIS kamerou… Pozoruhodné bylo také jeho přiznání, že ani navzdory nejlepšímu úsilí nemohli zdánlivý „šum“ odstranit … nebo ho naopak objevit na jiných, již publikovaných IR THEMIS vyobrazeních.

Zdálo se to být pozoruhodným unikátem pouze na IR záznamu Cydonie…

Keith nato začal horečnou práci na vlastních metodách jak odstranit obtěžující vzorek – pomocí mnoha „odličovacích triků“ v procesu a za pomoci Gorelicka, který byl neustále ochoten asistovat u problému zvenčí. Nakonec však neměl více štěstí, než oficiální tým THEMIS.

Přibližně ve stejnou dobu se vedoucí výzkumu Enterprise, Richard C. Hoagland (který sledoval unikátní výměnu mezi „Bamf“ a Laneym via e-mail), rozhodl doporučit radikálně odlišný proces k vyloučení tohoto zvláštního šumu, a to dobře známou technikou jeho „zprůměrování“, užívanou v astronomické fotografii po desetiletí, nazývanou „navrstvení svítivosti“. Hoagland vyznačil kontury tak, že přidal dřívější normální fotografii mise Odysey (uvolněné 12. dubna 2002) do Keithovy úžasné trojbarevné IR kompozice, vytvořené z nejposlednějšího záznamu THEMIS. Pozoruhodné je, že se Laney, nezávisle na něm a ve stejnou dobu, rozhodl udělat totéž! Jakmile to Keith udělal – v podstatě „přidal“ fotografii pořízenou pomocí kamery, snímající viditelné záření, do barevných IR dat (níže) – věci se rapidně staly velice zajímavými.

Oba muži ke svému překvapení uviděli, že vzor nejenže nezmizel, … ale ve skutečnosti byl ještě výraznější. Hoaglandovi náhle došlo, že to, co on a Laney vidí (a možná také viděl samotný THEMIS tým!) znamená, že by „šum“ v obrazech Cydonie ve skutečnosti mohl být reálný signál. Hoagland ihned přepnul na jinou vlnu a nutil Laneyho, aby se při dalším zpracování „surových“ dat pomocí ENVI nepokoušel vzor odstranit, ale naopak zesílit.

Hoagland současně převzal Laneyho dokončenou kompozitní verzi VIS/IR a zahájil několik vlastních experimentů…

A pak, jako „panoráma města“, se míli po míli stávaly naprosto jasně viditelnými individuální, zřetelně umělé struktury, ukryté pod prašnými pláněmi Cydonie (obr. 3 ).

Zde začnou naši obvyklí kritici jistě argumentovat tím, že je to prostě jen „zesílený šum“, nebo že jsme to všechno nějakým způsobem „vyrobili“. Jenže obdobné námitky lze skutečně velmi snadno vystavit přezkoušení. Za prvé. Vzor nesleduje rozkladové řádky zobrazovače, ale spíš skutečný severo-jižní směr Cydonií – přesně jako u pozemských (zejména „moderních“ amerických) měst. Navíc je zde široká paleta různých „staveb“, které se této severo-jižní mřížce vůbec nepodřizují. Jsme si naprosto jisti, že nejde o „šum“, protože tyto struktury rozložením i designem podávají jasný důkaz architektonického záměru a uspořádání. Přitom jsou dokonce i ty nejmenší z nich přinejmenším o řád (desetkrát) větší než (velmi nízký) šumový práh těchto vynikajících VIS/IR kompozic, a to v rámci rozlišení i intenzity.

Bez jakéhokoli dalšího zvětšování z dat jednoduše „vypadávají“ masivní individuální struktury už prostým posunem barevné sytosti. Lze spatřit už dříve identifikované význačné rysy, jako třeba „tunel“ vybíhající z Pevnosti: nyní lze pozorovat jak pokračuje dále napříč cydonijskou planinou … doslova pod zemí ….

Dříve jsme ho zaznamenali vzhledem k jeho podobnosti se „skleněnými tunely“, které Hoagland nalezl několik set mil na západ od Cydonie před dvěma lety, a které vloni tak vzrušily A. C. Clarka. Tenkrát jsme (za skučení protestů) řekli, že se tento „lineární pevnostní rys“ shoduje s naším modelem, v němž „skleněné tunely“ představují cosi jako podzemní „dopravní systém“. Obnažená část „pevnostního tunelu“, vybíhajícího z pod pevnosti při zhruba 60° úhlu k boční stěně Tváře, je zřetelně viditelná dokonce už i na 20 let starých podkladech z Vikinga. Na běžných optických vyobrazeních tunel ovšem běží jen několik málo stovek stop, než zmizí pod cydonianskými písky.

Na modernějších černobílých záběrech kamery MOC, získaných sondou MGS (Mars Global Surveyor), detailní záběr na tunel (dole) odhalil jeho zřetelnou žebrovanou strukturu – nápadně podobnou struktuře ostatních marťanských „tunelů“, které jsme nalezli (o nichž naši kritici v NASA nudně tvrdí, že jde o „přirozené písečné přesypy“).

Jeden z nových „dopravních tunelů“ se vynořil ze základů „budovy“, které teď říkáme „centrální cydonijské nádraží“ – a běží přímo do „stolové hory“ jižně od Tváře (a právě severně od masivní čtyřboké ruiny, kterou jsme poprvé zaznamenali na obraze „Catbox“). Ve skutečnosti směřuje dovnitř „stolové hory“ (která, jak podle nových IR dat silně podezíráme, není „stolovou horou“) – k přesnému laterálnímu středu této masivní nadzemní struktury. Blízké ohledání dalšího konce roury (obr. 5 a 6 ) ukazuje, že tento „tunel“ končí při bázi „nádraží“, přesně před řadou markantních otevřených oblouků v průčelí této stavby!

Co je podle nového snímku THEMIS absolutně jasné, je to, že „tunely“ jsou skutečně tunely. Vyobrazení umožňují pozorovat, že „pevnostní tunel“ není pouhá terénní proláklina, ale souvislá rourová konstrukce (tubus), běžící mnoho mil pod marťanskou pouští, a pak napříč cydonianskou plání do srdce pohřbeného „města Cydonia“. Jsou zde také zřetelné strukturované příčné nosníky masivních rozměrů, vybíhající v úhlu 90° k tunelu v rozličných bodech podél jeho dráhy, a stejně tak je tomu i u jeho protějšku, tunelu vedoucího ke „stolové hoře“ jižně od Tváře. Architekti a inženýři v těchto charakteristických rysech opět rychle rozpoznají očividné důkazy záměru a plánu. Prostá skutečnost, že lze vidět pokračování tunelů pod povrchem, jednoznačně dokazuje, že nejde o přirozené formace jakéhokoliv druhu.

Někteří geologové (NASA) se pravděpodobně budou pokoušet tvrdit, že jde o „lávové roury“ nebo se vytasí s jiným nesmyslným účelovým vysvětlením. Ale bude skutečně zajímavé sledovat, jak se budou beznadějně pokoušet vyrovnat s mnohaposchoďovými budovami, viditelnými všude kolem těchto lineárních prvků.

Měla by rovněž ve všech sporných bodech skončit debata s geology jako je David Pieri, co se týče reality ostatních „skleněných tunelů“ se stejnými rysy, které jsme (společně s dalšími „anomalisty“) nalezli doslova na celém Marsu…

A na tomto zobrazení THEMIS jsou ještě i další, ještě nepředstavitelnější zázraky.

Nejprominentnější je úžasná, přesvědčivě architektonická struktura, kterou jsme nazvali „chrám“ (obr. 7 a 8 ).

Dokonce aniž byste příliš namáhali zrak, můžete zřetelně vidět jednotlivé články, které se zdají být dekoračními výstupky po obvodu této mnohaposchoďové struktury. Tento objekt, právě východně od Pevnosti (na straně Tváře), je architektonický zázrak – nepochybně významná budova, která je, patrně s výjimkou chybějící střechy, v téměř původním stavu.

Ostrý zrak odhalí četné další, zcela zřetelné budovy různých typů, rozptýlených po úplně celém obraze. Můžeme a budeme identifikovat mnohé z těchto jednotlivých struktur v naší obrazové galerii, a v pokračování předběžné technické zprávy (kterou zveřejníme v nejbližších dnech). Momentálně pokochejte zrak několika dalšími zázraky a hloubejte nad skutečností „ztraceného města Cydonia“… (obr. 9 a 10 ).

Tento model je nejenže v naprostém souladu s naším dříve publikovaným modelem „Mars Tide„, který je také jediným vysvětlením toho, proč jsou tyto pohřbené útvary na IR kompozicích viditelné. Je také jediným rozumným vysvětlením, proč je vůbec vidíme. Dlouhovlnné infračervené zobrazovače, které mají pouze limitovanou schopnost proniknout do podzemí, pátrají na povrchu po „horkých místech“, vedoucích teplo nahoru zezdola. Rozhodně by nemohly ukázat detaily, které vidíme … pokud ovšem … nebudeme naše „město“ snímat přes vrstvu „načechraných mikroskopických prachových zrníček“, v zásadě transparentních pro vlnové pásmo THEMIS … pokrytých další, tlustou vrstvou ochranného (a pro IR rovněž transparentního) ledu.

Později si popíšeme spletité okolnosti úřední cesty použitých dat, a to, proč víme, že naše obrazy jsou pravé, a proč můžeme s takovou jistotou tvrdit, že tam – mimo zřejmé, již vytýčené vizuální záchytné body – tyto objekty, v podstatě mumifikované v ledové rakvi pod povrchem Cydonie, skutečně jsou?

To teď ale je opravdu mimo rozsah tohoto článku, a bude plně zveřejněno v Richardově technické zprávě. Přesto již teď chceme upozornit na několik dalších bodů.

Když jsme byli před čtrnácti dny připraveni „dát věc do tisku“, přišli jsme náhle na to, že původní IR obraz Cydonie, umístěný na webové stránky THEMIS, byl pravděpodobně pozměněn. První náznaky přišly už když Holger Isenberg (který obraz nezávisle zpracovával v Německu), nebyl schopen zopakovat naše klíčové výsledky. Holger přitom nepracoval s přesně stejným programovým vybavením jako my (ENVI 3.5 pro něj, na rozdíl od Keithovy kopie, nebyl v Evropě bezplatně dostupný), což byl dobrý i špatný vývoj. Bezděčně nám to poskytovalo šanci porovnat výsledky poté, když byly na stejná IR data aplikovány dvě odlišné, ale funkčně obdobné sady zobrazovacích nástrojů.

Zprvu jsme předpokládali, že by ve hře mohlo být něco, co jsme buď my nebo on udělali „špatně“, takže jsme získali rozdílné výsledky. Posléze jsme zjistili, že Holger, na rozdíl od úplného „.TIFF“ s vysokým rozlišením, s nímž pracovali ostatní, použil verzi vyobrazení THEMIS ve formátu „.PNG“. To však stále ještě neodpovídalo úplné neshodě, jíž jsme byli svědky. PNG je solidní, elementární formát souboru, bez jakýchkoliv problémů s „komprimačními ztrátami“, známými u formátů „JPG“ a „GIF“.

Objekty, které jsme nalézali, byly velké, velmi vzdálené hladině obrazového šumu a snadno zobrazitelné (jakmile byla kompozice jednotlivých IR pásků správně provedena), a to dokonce i na zhuštěném webovém formátu grafického souboru. Na Holgera by tyto objekty měly tedy doslova vyskočit z monitoru. Místo toho se zde zdálo být zřetelné, že na vyobrazeních, s nimiž pracoval, je nedostatek informace.

To všechno přišlo téměř těsně v patách dramatického a zvláštního vývoje událostí v týdnu, který tomu předcházel. Náš nově nalezený „přítel,“ BAMF, tedy Noel Gorelick z ASU, udělal některá nápadná prohlášení, která po jeho předchozích pokusech o pomoc v našem úsilí, vyzněla jako úder do tváře. 20., nebo okolo 20. srpna 2002, vyslovil Gorelick cosi, co nám tehdy připadalo jako bizarní, arogantní tvrzení. Tvrdil totiž, že má pravomoc – vlastně oprávnění – flagrantně pozměňovat data umísťovaná na oficiální webovou stránku THEMIS … podle vlastního rozmaru. Cituji doslova:

„Každodenní obrazová webová stránka je služba, již poskytuji a podporuji jen proto, že jsem milý kluk. Pro mne neexistuje žádná směrnice nebo smluvní nárok NASA, abych tato vyobrazení poskytoval komukoliv předtím, než jsou doručena v PDS. Dělám to tak, protože lidé se zajímají o to, co se děje na misi, a je to dobré pro styk s veřejností. Jestliže se mi tedy zachce tyto údaje degradovat předtím, než je odešlu, jsem si jist, že to takto mohu dělat. Pokud se mi zachce čmárat po zobrazeních pastelkami, než je odešlu na mou webovou stránku, mohu to asi také udělat. O ‚vládní data‘, za něž veřejnost zaplatila, je dobře postaráno, kdežto má jsou upravena pro dodání v PDS.“

BAMF, aka Noel Gorelick

Vzhledem k tomu, že Gorelick už několik dní předtím udělal stejně překvapující sdělení totožné povahy – tvrdil, že „nikdo nemůže rozeznat, zda bylo vyobrazení podstatně pozměněno …“ – jsme začali být už více než jen trochu znepokojení. Když jsme překontrolovali základní integritu a řádkování našich údajů, vedlo nás to k odstoupení od původního záměru zveřejnit infračervené údaje THEMIS o Cydonii, i naší předběžné analýzy 22. srpna 2002.

Ihned jsme zaslali přímý dotaz na ASU, Dr. Philipu Christensenovi, vedoucímu výzkumného týmu obsluhujícího Mars Odysea 2001 THEMIS Instrument. Odpověděl pozdě večer 22. srpna, jakoby buď doma nebo v kanceláři čekal na naše rozhlasové vystoupení v pořadu „Coast to Coast .“ Zde je úplné znění jeho e-mailu, který obdržel člen výzkumného týmu Enterprise asociate Mike Bara:

Milý Michaeli,

jsem zmaten vašimi sděleními týkajícími se IR údajů THEMIS a vaším rozhodnutím nezveřejnit své nálezy. Data byla kalibrována [sic] našimi standardními postupy, úplně stejným způsobem, jakým jsou připravována pro vědecký tým THEMIS. Nejsem si jist, proč naznačujete, že Noel, nebo kdokoli jiný z mého týmu, udělal něco pro změnu těchto dat. Byl prostě zvědavý, jak jste zpracovávali tato data, a jak jste si ověřovali vaše metody a procesy.
Těším se na vaše zveřejnění a na detailní popis toho, co přesně jste s těmito daty udělali poté, když jste si je stáhli [sic] z naší webové stránky. Doufám, že poskytnete přesný popis těchto technik a metod, jichž jste použili a potvrzení všeho, co jste s těmito daty udělali.

Upřímně,
Phil Christensen

vedoucí výzkumného týmu THEMIS

Okamžitě jsme se vědomě rozhodli veřejně předstírat, že jsme s touto odpovědí víc než spokojeni. Ve skutečnosti jen prohloubila naše znepokojení. Christensen ve svém psaní nejen nestydatě pokroutil skutečnost, že Gorelick rozhodně naznačoval, že mohl data pozměnit (a to vícekrát), a nebyl pouze „zvědavý jak jsme s těmi daty zacházeli“. A pokud Christensenovi nepřijde jako důvod, naznačující, že Noel možná udělal něco neobvyklého s podklady, ani pohrůžka „čmáráním po zobrazeních pastelkami“, jak to asi můžeme hodnotit?

Ale nejznepokojivější byla ta část Christensenova e-mailu, v níž ukázal neobvyklý zájem o naše „metody a postupy“. Proč se tak zajímal o to, co jsme s daty dělali, když on sám a jeho vlastní „zero tým“ nezveřejnil nic (co by stálo proti Gorelickovým výrokům) o tom, co s nimi možná mohlo být uděláno? Tým THEMIS neposkytl žádný popis toho, jak je s těmito daty zacházeno, jak byla zpracována či eventuálně „vylepšena“. Neupustili ani sebemenší narážku o tom, jaké filtry možná byly aplikovány, ani záznam o tom, kdo a jak s nimi zacházel, ba dokonce ani ta úplně nejzákladnější podpůrná data (konfigurace postavení kosmické lodě, osvětlení, atd.) pro žádné jimi publikované vyobrazení z mise Odysea. Jestliže k vyobrazení Cydonie pomocí THEMIS nebyli ochotni poskytnout dokonce ani datum, čas, a číslo oběhu, proč se o nás tak veeelmi zajímali a požadovali „přesný popis“ toho, co jsme dělali?

Ještě nevíme všechno, ale víme všechno, co jsme potřebovali, abychom to mohli zjistit.

Takže jsme se vrátili zpět k toku dat a pokoušeli se najít jakékoliv nesrovnalosti v obojím, jak v našich postupech, tak i v náčiní. Drželi jsme se toho, že Holger Isenberg nezískal stejné výsledky jako Keith Laney. Opravdu nedospěl ke stejným závěrům. Připusťme, že nemohl plně využít ENVI (jelikož na program nemohl získat krátkodobou evropskou licenci), ale to se samo o sobě nezdálo zcela vysvětlovat tak markantní rozdíl…

Keitha tato hádanka nepotěšila. Zpočátku si myslel, že to Holger prostě „nezvládl“, ale nakonec se rozhodl zopakovat vlastní kroky. Vrátil se na webovou stránku THEMIS, stáhl si data vyobrazení „ještě jednou“, a pak začali doslova od píky; postupovali s Holgerem krok za krokem (v tomto se naše strategie „odděleného, ale stejného zpracování“ zdá být úspěšná, pokud věci ovšem mají přirozený běh).

Když to takto udělali – povězme to bez obalu – zažili jsme obrovský šok.

Jak můžete při porovnání obrázků (nahoře) zřetelně vidět, Keithova originální verze z 25. července se už napohled pozoruhodně liší od té, která je aktuálně zveřejněna na oficiální webové stránce THEMIS. V Keithově verzi můžete zřetelně vidět blokové vzory, nebo jejich části, a to dokonce už i v takzvaných „syrových“ datech – tedy bez jakéhokoliv zpracování v počítači. U oficiálního zveřejnění THEMIS tyto „bloky“ úplně chybí.

Rozdíly se stanou ještě nápadnějšími, když jsou aplikovány procesy standardního IR zpracování. V Keithově verzi lze snadno zopakovat jeho předchozí výsledky a (za použití ENVI) se vnořit hluboko do dat. Výsledkem je nádherně čistý, složený IR obraz – s velmi nízkým šumem (obr. 5 vpravo). Když ale použije přesně stejných postupů u „oficiální“ verze z webové stránky, výsledkem je absolutně ploché, „šumem vyplněné svinstvo“ (na obr. 2 vlevo).

Někteří účastníci v konferenci Enterprise tím byli zmateni, protože se jim „syrová“ oficiální verze zdá být nápadně ostřejší. Opravdu, je to očividné, protože zde byl aplikován nějaký zaostřovací filtr na optické vyobrazení, překrývající původní IR obraz. Na pravé (námi publikované) verzi jsme aplikovali jemné (0.42) Gaussovo rozostření. Keith ho žel mylně aplikoval na originální obraz, ve snaze vylepšit cosi, co se mu zpočátku jevilo jako „neurčitý,“ zašuměný obraz (dokládající absolutní limit už při jednoduché vizuální prohlídce IR dat na smysluplný obsah!). Naštěstí si uložil nezpracovanou kopii originálu – kterou zamýšlíme publikovat jako doklad toho, že naše pravé IR vyobrazení Cydonie přístrojem THEMIS bylo původně skutečně nedotčené.

Toto by v každém případě neměl být hlavní důvod k znepokojení, protože příručka k ENVI software zdůrazňuje, že na skutečném multispektrálním IR zobrazení nelze data jednoduše „zrušit“ ani „přidat“ pomocí filtru, jako je „Gaussovské rozostření“. Můžete je jen vystupňovat – protože každý jednotlivý IR obrazový bod si zachová tentýž základ intenzity informace, který původně měl (viz vyobrazení D&M, obr. 14 na 3. vpravo ). Na druhou stranu, pokud redukujete rozlišení převzorkováním, například překrytím obrázkem, pořízeným pomocí viditelného světelného záření, a PAK aplikujete zaostřovací filtr (s přidáním neznámého množství čistého „bílého šumu“) – což se podle všeho s „oficiální“ verzí stalo (tentýž obrázek vlevo) – získáte přesně to, co lze na této degradované verzi (očividně!) spatřit… Pošimněte si shody v distribuci barev na obou vyobrazeních, a neklamných detailů samotné struktury D&M na „pravé“ verzi. Kombinace obou vyobrazení, poměr barev a dekorelační rozprostření, byla provedena použitím software pro zpracování obrazu ENVI 3.5.

Takže, co se stalo?

Naše závěry spočívající na řadě skutečností, které zde hodláme vyložit, říkají, že znázornění, které získal Keith je autentické, anebo přinejmenším „téměř autentické“ IR vyobrazení z Mars Odysea 2001/THEMIS. To, co je aktuálně vystaveno na webové stránce THEMIS, a co tam patrně bylo umístěno 24. července 2002, kdy si obrázek stahovala převážná většina zainteresovaných, je velmi pozměněné, vysoce degradované zobrazení neznámého původu.

Jinými slovy – jde o vysoce rozředěný padělek, o podvod, který „kdosi“ úmyslně spáchal na americkém lidu.

VELKÁ LEŽ.

Přečtěte si výpis z nedávného pojednání o výsledcích mise THEMIS – „New Observations of Mars from Odysea THermal EMission Imaging System„. Dr. Christensen zde říká úplně jasně, že tento přístroj je víc než schopný dosáhnout vynikající „penetrace povrchu.“ Cituji z resumé:

„Regionální 100-m mapování odhalilo přítomnost systému Vikingem neodhalených kanálů na prastarém kráterovém území, a nezmapovala je ani kamera s vysokou rozlišovací schopností, používamá misí Mars Global Surveyor.“

Jinými slovy: „THEMIS vidí POD POVRCHEM věci, které nebylo možné zachytit na fotografiích Vikinga ani MGS“. Tak. A teď si znovu prohlédněte předchozí obrázek a zeptejte se sami sebe, které z obou vyobrazení se shoduje s Christensenem oznámenými výsledky, a které vypadá jako pravý opak.

To jednoduše musí vyvolat zájem o to, co by mohlo být pod povrchem Cydonie – že by snad nechtěli, abychom to viděli?

Konfrontováni s těmito rozpory jsme se rozhodli celou věc odložit až na noc ve čtvrtek 29. srpna 2002, a místo toho zveřejníme jen výchozí údaje, hezky posloupně, tak, aby mohly být vyhodnoceny. Čekali jsme, jestli Christensen nějak zareaguje, ale když se nic nedělo, rozhodli jsme se chopit iniciativy a jednoduše poslat další e-mail. Připojili jsme k němu po jedné kopii „pravého“, versus „oficiálního“ odstupňování záznamu, zveřejněných i zde.

Zde je úplný text našeho dotazu:

To: Dr. Phillip Christensen,THEMIS Principal Investigator

Arizona State University

From: Richard C. Hoagland, Principal Investigator The Enterprise Mission

P.O. Box 3550

Edgewood, New Mexico, 87015

SUBJECT: NESROVNALOSTI V INFRAČERVENÝCH ÚDAJÍCH, UMÍSTĚNÝCH NA WEBOVÉ STRÁNCE THEMIS

Vážený Dr. Christensene,

píši Vám kvůli znepokojujícímu problému, na nějž narazil můj tým při pokusu použít infračervených dat THEMIS/Cydonia, která váš tým umístil na své webové stránce 24. července 2002. Při práci s těmito daty a pokusu extrahovat v nich obsažené informace pomocí běžně užívaných postupů jsme zjistili, že na veřejnou webovou stránku THEMIS http://themis.la.asu.edu/zoom-20020724A.html, byly v různých časových intervalech umístěny přinejmenším dvě a možná i čtyři odlišné verze tohoto vyobrazení. Tyto odlišnosti ve verzích výchozích dat se stěží dají uspokojivě vysvětlit jako pouhý byrokratický omyl vašeho týmu.

Veškerá vyobrazení, o nichž hovoříme, mají v záhlaví vloženém do datového souboru obrazu mírně odlišný text, ačkoli se několik z nich jeví tak, jakoby byly získány ze zdrojového obrazu formátu PNM, takže je možné, že jejich předlohou byl stejný původní zdrojový záznam. Jsou zde rovněž četné vizuální rozdíly, ihned patrné dokonce už i při základním ohledání a porovnání. Záznam, který jak se zdá byl podkladem obrázku umístěného na webové stránce THEMIS původně, jak vyplývá z jeho vnitřního titulku (a podle několika novinových článků spočívajících na mizerném prozkoumání) je v markantním kontrastu s verzí, později staženou dalšími členy našeho týmu. Je totiž natolik znetvořený šumem a schází v něm takové množství údajů na úrovni stupnice šedi, že ho nepovažujeme za vhodný pro základní výzkum. Vykazuje také početné charakteristické rysy, které nás na kvalifikované bázi vedou k závěru, že se ve skutečnosti jedná o běžnou fotografii, a v žádném případě ne o normální infračervený obraz, ačkoli se může jednat o fotografii, položenou přes původní IR data. Tento záznam pro nás v každém případě není použitelný a pochybujeme, že by našel jakékoliv využití i pro ostatní výzkumníky.

Jiným členem našeho týmu byla naproti tomu získána z webové stránky THEMIS velmi odlišná verze kompozitních IR obrazových pásů, velmi bohatá na podrobnosti a bez zmíněného šumu, který činí oficiální verzi pro naše účely nepoužitelnou. Zjistili jsme, že tento rozdíl nevznikl v důsledku nějaké chyby z naší strany, ani nedostatkem funkčnosti přístroje THEMIS, či nevhodnou kalibrací dat. Kvůli této odlišnosti jsme ovšem tvrdě tlačeni k podání zřetelného vyjádření, a proto doufám, že mi budete schopen vysvětlit podstatu tohoto problému. Existuje snad nějaký přesvědčivý důvod, proč bylo vyobrazení, poskytnuté ke stažení na shora uvedené stránce THEMIS, změněno bez jakéhokoliv upozornění, nebo potvrzení přímo na webové stránce? Pokud ano, budete v budoucnu, při uvolňování nových verzí, ochoten veřejně potvrdit obdobné změny v záhlaví obrazu?

Vzhledem k zájmu, který jste 22.8.2002 projevil o naši manipulaci s těmito daty v e-mailu, který od Vás obdržel můj kolega Mike Bara, jsem si jist, že dokážete odhadnout potíže, které vzniknou po zveřejnění našich předběžných závěrů o bez upozornění vyměněné datové sadě. Bylo by rovněž užitečné, kdybyste zveřejnili alespoň datum, čas a číslo oběhu kosmické lodě pro tento obrázek, společně se všemi ostatními pomocnými daty, běžně předpokládanými u uvolněných dat tohoto typu. Doktor Stephen Saunders nám zaslal e-mail, v němž říká: „Z mé oficiální pozice neexistuje žádná chráněná fáze, zaručující výlučné užívání dat mise výzkumníky.“ Beru to tedy tak, že opoždění ve vydání pomocných dat, pokud jde o THEMIS IR zobrazení 20020724A, je výhradně administrativní problém vašeho týmu. Tak či onak, vzhledem k vysokému stupni veřejného zájmu o tuto záležitost Vás zdvořile žádám, abyste u zmíněného zobrazení uspíšil tento postup a poskytl tyto údaje ihned.

Jistě se shodneme na tom, že by veřejnost, která zaplatila tuto misi i Váš přístroj, měla mít přístup k totožným informacím, jako výzkumníci NASA, via databázi PDS, a to včas.

Chtěl bych rovněž navrhnout, aby snímek, který je v současné době umístěn na vaší oficiální webové stránce, a v němž, jak se zdá, je nadbytečný šum, byl stažen ve prospěch mnohem čistší verze, kterou jsme tam dříve nalezli. Pokud budou mít nezávislí badatelé přístup ke stejné databázi jako my, mohou mnohem snadněji replikovat vaše práce.

Vaši práci rovněž značně usnadní když zajistíte, aby nám některý z členů Vašeho týmu prostě zaslal všech devět individuálních pruhů obrazových pásů IR záznamu (6.62µm[x2], 7.88µm, 8.56µm, 9.30 µm, 10.11µm, 11.03µm, 11.78µm, 12.58µm) ve formě samostatných, nekomprimovaných, nerotovaných a co do velikosti a rozlišení neredukovaných souborů ve formátu TIFF. Považujte to, prosím, za oficiální žádost. K Vaší úvaze jsem pro porovnání připojil „lepší“ verzi infračervených dat THEMIS Cydonia, kterou jsme získali z výše uvedené webové stránky a oficiální verzi, která je tam aktuálně umístěna. Jsem si jist, že usoudíte, že jde o mnohem lepší verzi než ty, které se na vaší webové stránce poprvé objevily 24. července 2002 a pak v rozličných dalších lhůtách ode dne výchozího zveřejnení. Prosím, obraťte se kdykoli na mne nebo Mike Baru s jakýmikoliv otázkami, souvisejícími s jakýmkoli problémem. o němž jsem se v tomto sdělení zmínil.

Srdečně,
Richard C. Hoagland 09/02/2002

Christensen odpověděl třetího září:

Vážený pane Hoaglande,

vytvořili jsme THEMIS vyobrazení, které je na naší webové stránce od 24. července. Tento obraz je zveřejněn nepřetržitě od okamžiku, kdy byl zpřístupněn poprvé. Nemám žádnou představu o tom, kde jste získali zobrazení, které zveřejňujete a podrobujete diskusi, ale údaje na naší stránce měněny nebyly. Prohlédl jsem si obrázek, který jste mi poslali minulý týden a o němž s humorem tvrdíte, že je „pravý“. Tato data jste očividně přepracovali a pohráli si s nimi – povšiml jsem si také, že popis ve spodní části záznamu „pravého“ obrazu je odfiltrovaný…
Phil Christensen

Samozřejmě. Christensen zaznamenal použití gaussovského rozostření, filtru o němž jsme se už zmínili, který byl zprvu aplikován na obraz. Zdálo se nám však spíš podivné, že si ta data neprohlédl dostatečně pečlivě, aby si povšiml, že jeho oficiální verze je mnohem nekvalitnější než ta „pravá“, již Keith rovněž získal z jeho webové stránky. Protože jsme samozřejmě věřili v to, že se prostě nepodíval dostatečně pořádně, napsali jsme mu znovu a tentokrát přiložili srovnání dvou barevných podílů a dekorelačně rozprostřených obrazů; //nahoře na stránce//. Teď už si toho rozdílu nepochybně musel povšimnout.

Naše odpověď:  Vážený Dr. Christensene.

Dovedu pochopit váš údiv, co se týče této záležitosti, nicméně Vás mohu ujistit o dvou věcech:

1. Žádným způsobem jsme „nefušovali“ do původního obrazu. Spodní část popisu v záznamu vypadá jinak, protože bylo použito slabého (0.42) gaussovského rozostření, při pokusu o jeho vylepšení. Osoba, která tento obraz získala, následně zjistila, že vlastní původní neupravenou verzi výchozích dat, která budeme publikovat společně s úplným objasněním této menší nesrovnalosti ve čtvrtek. Jsem si jist, že Vy stejně jako my dobře víte, že se tohoto filtru používá jen jako nástroje pro zlepšení a jeho použití nevysvětluje rozdíl v kvalitě obou datových sad.

2. Nechtěli jsme naznačit, že s markantními rozdíly v těchto  dvou souborech dat máte osobně co do činění. Mám za to, že sdělení, že se data na vaší stránce nezměnila znamená, že jste si to ověřil u osoby, která má na starost tvorbu a údržbu webové stránky, jíž je, jak předpokládám, Noel Gorelick. Pro případ, že si toho nejste vědom, pan Gorelick udělal několik zvláštních prohlášení za svých návštěv v naší webové konferenci. (Cituji: … Na tomto místě je znovu zveřejněn již uvedený text.) „… O ´státní data´, za něž veřejnost zaplatila, je dobře postaráno, kdežto má jsou po dodání v PDS upravena.“

Pan Gorelick očividně naznačuje, že má právo upravovat data publikovaná na webové stránce THEMIS. Nejsme si jisti, zda to udělal či ne. Nicméně nemáme žádné pochybnosti o identitě osoby, která nám dodala výchozí údaje, co se týče pravého obrazu, ale současně také neprohlašujeme, že „pravý“ obraz byl jakýmkoliv způsobem „degradován“. Při podrobném prověření za použití řádných zobrazovacích procedur uvidíte, že je ve skutečnosti daleko lepší, než aktuální „oficiální“ verze na webové stránce THEMIS (viz příloha).

Nakonec můžeme jen sdělit, že osoba, která stáhla „reálný“ obraz, tak učinila z webové stránky, která buď byla skutečnou webovou stránkou THEMIS, anebo její přesnou kopií. Jak je to možné je i pro nás poněkud mysteriózní, ale můžete nalézt stopu, jestliže se poohlédnete po původu přezdívky pana Gorelicka, jíž používal v diskusním prostoru našich stránek: „Bamf.“

Srdečně,
Richard c. Hoagland

PS: Přiložil jsem porovnání dat verze na webové stránce THEMIS a verze, o níž věříme, že je pravá. Oba obrazy byly zpracovány přesně stejným způsobem ze šesti základních pásů, za použití správného poměru a dekorelačního rozprostření. K našim dotazům ohledně odlišnosti vedla odlišnost uvedených datových sad, a to, že náš pravý obraz nevykazuje prakticky žádný šum, zatímco obraz z vaší webové stránky se v šumu téměř topí. Mělo by být zřejmé, že nikdo nemůže vzít šumem přeplněný záznam z webové stránky a vytvořit z něj bezšumovou verzi.

Tentokrát už ten rozdíl nemohl nevidět, nebo ano?

Nuže, zjevně ho viděl. Od doby, kdy jsme mu poslali toto sdělení a obrázky k porovnání, jsme od něj nic neslyšeli…

Myslím, že toto mlčení hovoří za celé svazky.

Ještě než si pohovoříme o vědeckých a politických důsledcích tohoto nejnovějšího podvodu sponzorovaného NASA, projdeme si některé další body, vedoucí k jasnému přesvědčení, že obraz, s nímž Keith pracoval, představuje „skutečnou dohodu“. Z naší analýzy vyplynuly čtyři nezávislé důkazy směřující k tomuto závěru. Mimo to je zde několik dalších jemností, podporujících naše postavení.

Za prvé: víme, ze Keithova data a oficiální vyobrazení pravděpodobně nepochází ze stejného zdroje. Záznam v záhlaví Keithovy verze ukazuje, že byla konvertována přímo z formátu PNM, standardního konverzního formátu, užívaného uvnitř NASA ke zpracování obrazových dat ze vzdálených sond. Podle mínění Holgera Isenberga (připomeňme si, že je správcm systému UNIX jedné německé softwarové společnosti) byla verze Keithova obrazu zpracována na starším počítači založeném na systému UNIX – což je typický druh vybavení, užívaného univerzitami a státními institucemi. „Oficiální“ verze se naopak zdá být zpracována na stroji se systémem Windows a nevykazuje žádné znaky převodu z PNM. To, že zde není nic, co by bylo v rozporu se záhlavím Keithova obrazu, je skutečně důležitý bod.

To, že jsme všichni až dosud užívali k práci dat pořízených v oblasti vizuálního světelného spektra, nás naučilo předpokládat, že „ostřejší je lepší.“ Samozřejmě to tak je, pokud ovšem pracujete se záznamy ve viditelných rozsazích. Jenže vizuální rozlišení nelze srovnávat se senzitivním infračerveným záznamem a jeho „bohatostí“ na informace. „Pravý“ obraz, ačkoli se může zdát poněkud zastřený, ve skutečnosti obsahuje mnohem více informací, než jeho „úřední“ verze, bez ohledu na to, jak se tato „oficiální“ verze jeví na první pohled prostým okem. To je důvod, proč je důležité používat u multispektrálního zobrazování postupu a rozlišovacích nástrojů, jimiž lze extrahovat signály ze souboru IR zobrazení.

Když si prohlédnete dvě sady nezpracovaných dat položené vedle sebe (v našem případě je jedna nad druhou), jsou zde další zřetelná vodítka, která napoví, že na „pravé“ verzi jsou skutečná IR data THEMIS, a že „oficiální“ verze je (v nejlepším případě!) jen „uboze namixovaná kopie“.

První důkazy lze nalézt už prostou vizuální kontrolou některých specifických rysů, vykazovaných na „syrové“ verzi „pravé“ i „oficiální“ kopie THEMIS-Cydonia infračervených záznamů.

Na Keithově pravé verzi jsou od rámečku k rámečku patrné subtilní, ale zřetelné rozdíly ve zvláštních znacích (spodní řada). To je to, co by skutečný IR záznam měl vykazovat — protože každý signál přicházející v každém jednotlivém IR pásmu zachycuje (ve „vzorku prašného povrchu“) nepatrně odlišnou „vrstvu“ dole na planetě. Signály o větší vlnové délce přitom pronikají hlouběji, než signály o kratší vlnové délce. Nevyhnutelným důsledkem jsou subtilní změny a vynoření jistých rysů … ale pouze tehdy, když jde o „reálné“ rysy na (nebo pod) viditelnou prašnou tváří planety!

Když budete od políčka k políčku prohlížet infračervené pásy oficiální verze datové sady (vrchní řada), neuvidíte ŽÁDNÝ rozdíl. To, co vidíte, je úplně stejnoměrné celkové „přeleštění“, což nejen dokazuje, že svrchní vrstvu „oficiální“ verze netvoří IR záznam, ale že někdo jednoduše buď musel „dodat lesku“ kompletnímu zobrazení, anebo metodicky ztmavit jednotlivé obrazové pásy při nestydatém pokusu vyrobit mylné údaje – přičemž cílem tohoto do nebe volajícího podvodu je předstírat necvičenému oku „pravá IR data“.

Druhý podstatný důkaz platnosti „pravdivé“ verze byl získán porovnáním se zvláštními znaky na dříve pořízených normálních fotografiích Cydonie. Na snímcích z Odysey, MGS i Vikinga, pořízených pomocí běžného světla jsou četné oblasti, které lze prozkoumat a porovnat s „reálnými“ IR daty. Když se do toho pustíme, můžeme očekávat, že některé z „kvadratických“ obrysů, viditelných na infračerveném záznamu, se objeví i na běžné fotografii, jestliže některé z pohřbených struktur jsou dostatečně blízko povrchu v prachem pokryté ledové vrstvě. A to je opravdu přesně to, co zde vidíme (obr. 16 )…

Na Keithem zpracovaném IR obrazu vidíte porovnání s dvěma typickými „bloky“, lokalizovanými na platformě severně od D&M pyramidy. Jejich velmi zřetelné obrysy dokonale korespondují s obrysy na dekorelačně protaženém IR vyobrazení. Spousta dalších ukázek podobných obrysů bude zahrnuta do Richardovy podrobné zprávy. Podstatné je to, že pokud by šlo o artefakty vpracované do obrazu („snímací značky“, jak tvrdila jistá osoba), neexistovala by žádná souvislost mezi obrysy viditelnými na normálních fotografiích a IR „bloky“. Samotná existence byť jediné přesné shody j „dokazuje“, že bloky znázorňují skutečné obrysy – na nebo pod prašnou plání Cydonie.

Další důkaz spočívá v analýze „úrovně šumu .“

Z porovnání vygenerovaného ENVI (obr. 17) vyplývá, že Keithova verze je mnohem čistší, vykazuje mnohem více podrobností a obsahuje daleko méně šumu než „padělek.“ Rovněž grafy ukazují, že „pravý“ obraz (nalevo) vykazuje mnohem širší rozsah spektrálních dat, což je dáno schopnostmi dekorelační rozprostírací techniky ENVI 3.5 a mnohem čistším souborem výchozích dat. Obrázek vpravo (oficiální verze) možná skutečně vznikl ze stejného originálu, ale jak sami vidíte, spektrální rozsah obrazu – tedy „signálu“ – zde byl záměrně nahuštěn do výsledného, mimořádně zašumělého a (pro odstupňování) vědecky bezcenného obrázku vpravo. Stručně řečeno, kdybyste pracovali s daty napravo, neviděli byste pro stromy příslovečný les, v tomto případě artefakty pro artefakty…

Druhý hlavní bod, potvrzující naprostou realitu Keithovy verze, a to, že výsledky jsou plně v souladu s třídou, již lze očekávat od vynikajícího přístroje THEMIS, zatímco „oficiální“ verze je v naprostém rozporu s tím, co je tento úžasný nástroj schopen produkovat.

Podle JPL dokumentu (jehož HTML forma je stále ještě k dispozici na webu i přesto, že jeho .pdf verze zmizela krátce poté, kdy jsme si ji stáhli), THEMIS dokáže měřit teplotní rozdíly v rozsahu plus-minus 0.001 K (jedné tisíciny stupně Kelvina). To znamená, že je při tomto zisku schopen neuvěřitelně precizně rozlišovat teplotní rozdíly – včetně vlastního teplotního „šumu“.

To, co se ukládá do obrazových dat, se ukáže po jejich dekorelačním rozprostření – což Keith dělal pomocí ENVI 3.5 – v zásadě separaci termálních údajů z kompozičních dat, což jak vidíte umožňuje větší množství detailů, uložených v „kompozičních pruzích.“ Když tedy k „pravým“ THEMIS údajům přidáme jako „povlak“ běžnou fotografii, obrazovka doslova exploduje nádhernými detaily s ohromující průzračností. Naše verze údajů z THEMIS si zkrátka počíná přesně tak, jak by se SKUTEČNÁ THEMIS data chovat měla — zatím co „oficiální verze“ vylepená na webovou stránku ne.

Definitivní a naprosto nezvratný důkaz pravosti Keithovy verze IR obrazu Cydonie dodal především dokonalý přístroj, umístěný na jiném kosmickém plavidle (MGS), který podvodně použila NASA v roce 2001 při neúspěšném pokusu „zbavit Tvář na Marsu falešného nánosu„…

Je ironií osudu, že dnes můžeme využít dávno publikovaných údajů MGS/MOLA (laserového výškoměru Mars Orbiteru, obr. 18. na 3. straně obálky, jako skoby k zavěšení našeho modelu „pohřbeného města“.

Laserové měření výškových dat při jediném přeletu Tváře znamenitě testují náš model „prachem pokrytého ledu“. Přístroj MOLA pracuje na vlnové délce 10.6 mikronů, která je v podstatě uprostřed pásma snímaného THEMIS. Paprsek výškoměru není při této vlnové délce schopen proniknout pevným povrchem, ale neměl by mít problémy s proražením „načechrané“ vrstvy mikroskopických částeček prachu a podložního materiálu průsvitného pro dlouhé IR vlny… jako led. Když si prohlédneme výškový sken (nahoře) vidíme, že v Cydonii většina povrchu opravdu (neuvěřitelně!) zdánlivě leží pod střední hodnotou výšky viditelné roviny (v některých oblastech je to i mnoho tisíc stop). Přitom zde nejsou žádné tomuto měření odpovídající viditelné brázdy či „geologické“ rysy, které by vysvětlovaly tyto výjimečné „průstřely“ – ale právě zde se rozkládá naše ohromující „městské panoráma“…

Podklady MOLA tedy dokonale potvrzují, že Cydonia není „plochá, relativně jednotvárná planina“, s jakýmisi po okolí rozptýlenými „mírně erodovanými stolovými horami“. Je to vlastně hluboká prachem pokrytá rovina, na níž leží prach na tlusté vrstvě ledu, která – doslova na nespočetná tisíciletí – konzervovala a skryla stopy dávné, technologicky velmi pokročilé a dnes už neexistující tajemné civilizace.

Vše, co je zapotřebí ke sloupnutí „vrstvy kryjící pravdu“ je jít tam, odmést prach a doslova začít vrtat…

A toto zde představuje rozhodující bod. Další důvod, proč jsme si tak jisti, že naše data se záznamem Cydonie jsou „real deal,“ a oficiální verze jen hroznou mystifikací amerického lidu … když ne světa … spočívá v tom, že se údaje získané z Keithovy verze IR dat shodují s tím, co již víme o tajemstvích, která Mars skrývá pod viditelným povrchem.

Pro případ, že někdo z vás už pozapomněl: Cydonijský „městský vzor“ THEMIS představuje virtuální dvojče, odhalené obdobným „teplotním IR skenerem“, který byl na palubě ruského kosmického plavidla Phobos 2 v roce 1989. Porovnání (obr. 19 ) zřetelně dokladuje, že „Cydonia City“ není ojedinělé sídliště, ale spíš součást čehosi, co se jeví jako celoplanetární civilizace…

Zde není možný žádný kompromis. Architekti a inženýři, podle svého odborného zaměření, ihned rozpoznají tvar uspořádání a funkci objektů, rozptýlených po celém obraze. A navíc, některé jen chabě pokryté tahy jsou viditelné i na fotografiích Odysey … stejně jako na nejstarších podkladech dodaných sondou Viking. Otázka proč by se „šum“ měl shlukovat v tomtéž místě a ve stejné poloze, jako na zobrazeních pořízených úplně jinými kosmickými plavidly a prostředky před 25 lety … se stává obtížnou překážkou pro obvyklé podezírání. Mimo údaje MOLA, jež potvrzují, že velká část Cydonie leží pod viditelným povrchem (proč se sem tehdy, po Goddardově postřehu, vědci s MOLA nevrátili?) – přesněji v „bazénu“ okupovaným naším zamrzlým městem.

Laser neumí lhát.

Takže Keithova verze IR obrazu – jediná, která se shoduje se všemi ostatními pozorováními – musí mít nejblíže k „reálným“ údajům zaslaným THEMIS. Tyto záběry nyní poskytujeme veřejnosti (všechno ještě bude zastřešeno mnoha detaily v Richardově dokumentu).

Je zde však ještě jeden definitivní bod.

Jsme si hodně jisti tím, že „oficiální“ verze zahrnuje běžnou fotografii překrývající degradované multispektrální znázornění THEMIS. Nemáme ještě pozitivní důkazy, ale pracujeme na nich. Je zde ovšem pár otázek, vyplývajících z našeho kritického předpokladu.

Vzhledem k výsledku rozhovoru šéfa výzkumného týmu Enterprise R. C. Hoaglanda s Dr. Jamesem Garvinem – vedoucím vědeckých programů NASA na Marsu – jsme doufali, že se v případě nových faktů vyhneme obvyklým nesmyslům ve stylu „dýka a plášť“, které po léta prostupovaly a poskvrňovaly různá naše spolupůsobení s NASA. Nyní však, ač neradi, musíme učinit závěr, spočívající na nejnovějším manévru „navnaď a uhni“, očividně narychlo upečeném někým uvnitř oficiálního týmu ASU/THEMIS, že se z tohoto pohledu nezměnilo vůbec nic. Když jsme uvažovali nad tím, co by se asi stalo, kdybychom pokračovali a 22. srpna 2002 publikovali naše výsledky, jak jsme původně plánovali, zřetelně vysvitlo, že se nás někdo z NASA/ASU velmi nepříjemným způsobem pokusil usadit, zesměšnit a ponížit.

Kdybychom tehdy totiž pokračovali naším původně plánovaným prohlášením a předvedli obrázky, které zde vidíte poprvé, profesionálové a protřelí experti na IR obraz v NASA a ostatní, činní v soukromém sektoru i akademickém světě, by nás přirozeně vyzvali abychom replikovali svou práci. Byli bychom šli na oficiální webovou stránku THEMIS, stáhli si „oficiální“ verzi IR dat … a byli absolutně neschopní toho dosáhnout – i přes vhodné multispektrální programové vybavení a zkušenosti.

Tato záležitost by nás zcela veřejně zdiskreditovala – přinejmenším v očích „zvídavého průměru“. A jakýkoliv vznikající zájem o pravděpodobnou existenci někdejší, nyní zaniklé marťanské civilizace – jenž se začíná probouzet u některých „poctivých profesionálů“ uvnitř NASA (i dalších agentur), u nichž konečně roste podezření, že k této věci existuje více, než byla NASA za celá ta léta ochotna oficiálně připustit – by potichu zanikl…

Jak „kdosi“ pečlivě plánoval.

Byl to skutečně beznadějný hazard, který je znamením paniky a zmatků v zákulisí. A vybuchlo jim to přímo do tváře…

Někteří z vás si možná vzpomenou, že bylo jisté období, v němž jsme rozebírali naše tvrzení a obrovská většina zaměstnanců NASA byla „čestná a otevřená“, ale že mezi „zasvěcenci“ uvnitř agentury, kteří znali realitu Cydonie a dalších obdobných otázek, probíhal jakýsi vytrvalý „boj“.

Dělili jsme tyto skupiny na „výry“ a „kohouty“, což jsou termíny užívané zpravodajskou komunitou k označení skupin, z nichž jedna obhajuje zamlčení a druhá odhalení dané problematiky. Vzhledem k událostem posledních měsíců, po nahrazení Dana Goldina Seanem O’Keefem, fotografování Tváře pomocí MOC, a narůstajícím náznakům spolupráce s NASA (viz „Garvinův telefonát“), jsme poprvé za desetiletí dospěli k závěru, že v tomto podivném „boji“ „zvítězili kohouti“. Rovněž jsme dospěli k závěru, že je už jen otázkou času, než se zřítí hradba kolem cydonské otázky. Věřili jsme v to z podstatného důvodu:

Známe totiž jejich časový rozvrh.

To vše ovšem zdaleka neznamená, že poražení „výři“ rychle vyklidí pozice. A právě proto jsme se pokusili sami v klidu zjistit, která strana provedla aktuální „operaci“: „Chcete-li pravdivý záznam THEMIS, prosím povstaňte.“

Za účelem oddělit „dobré chlapce“ od „špatných“, bylo prvním bodem pořadu našeho postupu pouze vymezit „jak“ a „proč“. Keith Laney byl specifický cíl, kterému měla být tato data přihrána, přičemž správný „někdo“ tahal za šňůrky, nezbytné k realizaci této části „velkého plánu“. A, co je důležité, udělil k němu příkazy!

Abychom mohli rekonstruovat události, musíme se vrátit o kousek zpět a nevyhnutelně se ponořit do vše prostupující rituálního vzorce na pozadí chování NASA, který dosud znepříjemňuje život společenství anomalistů.

Začneme tím, že se vrátíme k představitelům dvou hlavních rolí v tomto malém psychodramatu. Jsou to „BAMF“ a „Dan Smythe“.

Oba se ukázali v konferenci Enterprise v měsíci, v němž mělo dojít k uvolnění cydonijských IR dat (Smythe se dokonce vynořil až po zveřejnění údajů). Stalo se tak krátce po Hoaglandově zdánlivě „průlomovém rozhovoru“ s Jimem Garvinem, ještě předtím, než kdokoliv z nás vůbec tušil, že sonda Odysseus tato data pořídila.

Z dnešní perspektivy je zřejmé, že šlo o průzkumnou misi, o pokus vytřídit z našeho „houfu“ přesně toho, kdo by mohl mít znalosti a kvalifikaci pro práci se „skutečnými“ údaji, jakmile budou k dispozici. Keith Laney byl přímo ideálním kandidátem pro tento druh operace. Byl přiměřeně nezávislý na Enterprise, pracoval pro NASA/AMES (čili „kohoutí centrálu“, jak to s oblibou nazýváme) na Marsoweb projektu, a měl opravdu něco zkušeností se zpracováním vizuálního obrazu. Jediné, co mu scházelo, byla zkušenost se zpracováním multispektrálních dat. Do této mezery, jak už jsme opakovaně doložili dříve, vkročili Gorelick a Smythe.

Jakmile nás šéf vědeckého projektu mise Mars Odysea Stephen Saunders „upozornil“, že budou v týdnu před 26. červencem uvolněna právě tato data, nahlédli jsme do svého „rituálního kalendáře“ a pokoušeli se předpovědět den, kdy k tomu opravdu dojde. Od uvolnění originálních nočních IR dat Hydaspis Chaos, přesně 13 let ode dne, kdy obrázky téhož regionu zaslal Phobos 2, jsme velice silně cítili, že údaje budou zveřejněny v rámci stejné šablony.

Přímo na nás vyskočilo perfektní datum k dovršení „rituálního obřadu NASA“.

25. červenec 1976 je velmi významné datum, a to nejen v historii tohoto výzkumu, ale v análech záznamů opatrovaných NASA vůbec. Tohoto dne, v 3:26 PM GMT, přelétla sonda NASA se jménem Viking 1 severní planiny Marsu a poslala k Zemi momentku, která mohla navždy změnit kurs kosmického programu, pokud ne celou historii.

Kdyby k tomu tenkrát došlo, nepřekvapilo by vás nynější zjištění, které je v přesné shodě s již důvěrně známým „Osirisovým rituálem“ ve 44-leté historii NASA, který my jsme už tolikrát dokumentovali.

Ihned jsme si uvědomili, že za účelem dokončení tohoto tradičního „rituálu“ s datumy a v souladu se vzorcem bizarního chování, které neustále dokumentujeme, by musela být nová IR data THEMIS-Cydonia uvolněna ve čtvrtek, 25. července 2002, tedy k 31. výročí dne pořízení fotografie 35A72 – proslulého prvního vyobrazení „Tváře na Marsu“. Do šablony nezapadalo žádné jiné datum.

Představte si naše překvapení, když pak poprvé, co pamatujeme, narušili daný vzorec a vyobrazení zveřejnili brzy odpoledne 24. – a ne 25. července 2002. Když jsme se zamýšleli nad tímto porušením tradice, zvažovali jsme, zda to snad není znamení naděje; signál, že ceremoniáři uvnitř NASA – konečně! – ztratili vliv na denní pořádek.

Teď už to ovšem víme lépe.

To, co bylo zveřejněno 24., a co si z internetu stáhla většina tisku a veřejnosti, NEBYLY pravdivé údaje, jen nepříliš dovedně konstruovaný padělek. Keith Laney, který byl téměř jistě jejich čelním kandidátem pro přijetí „pravých“ IR dat, se jen zběžně podíval na zveřejněné vyobrazení, prohlásil, že je to „výcuc“ a dokonce se ani neobtěžoval to stáhnout. Richard Hoagland citoval Keitha ještě téže noci v rozhlasovém programu „Coast to Coast“, což mělo za následek, že Keitha zatáhli do série cílených výměn „BAMF“ a „Smythe“. Po mnohých postrkováních se Keith nakonec vrátil na webovou stránku THEMIS a stáhl si odtud 25. července 2002 v 10:27 PM EDT zobrazení, o němž už nyní víme, že je pravé.

Takto „kdosi“ v podstatě dokončil tradiční rituál: dodal „skutečná data“ Keithovi – a tím i Enterprise a americkému lidu – k správnému rituálnímu datu 25. července!

Další bod.

Víme, že mnohé z vás znepokojuje naše vyšetřováním či diskuse o těchto rituálních praktikách v části NASA. Vnímáme to, ale my si nemůžeme dovolit, aby nás to vzdálilo od pravdy. Musíme tedy podat zprávu o dalším, zvláštním, ale konzistentním „rituálním postřehu“, který Keith Laney odhalil téměř okamžitě. Když vystřihnete a obrátíte jednotlivé obrazové pásy jeho „pravých“ výchozích dat do vertikální polohy a zkontrolujete počet pixelů /obrazových bodů/ zjistíte, že obrazové pásy mají 1947 krát 333 pixelů … shora dolů i napříč.

Čili je to 19.5 X 33, pokud sledujete stopu toho typu obřadu. Myslíme, že je to hodně mazané… //uchází mi pointa//

BAMF následně postupoval tak, aby poskytl dostatečnou podporu Keithovi (i Holgerovi a jiným) čímž Laneymu umožnil, aby nakonec pochopil, jak správně zpracovat údaje, které mu přihráli, a jaké programové vybavení bude k této práci potřebovat. Bamf přitom tento klíčový soukromý e-mailový výukový program ohledně „multispektrálního zobrazování“ prokládal už předtím zmíněnými podivnými veřejnými komentáři na konto výzkumu Enterprise, společně s jinými, nepochybně klamnými tvrzeními o THEMIS-Cydonia datech.

Patřila k nim jednoznačná sdělení jak to, že „IR data na webové stránce jsou nepoužitelná“, protože „nebyla kalibrována“, a že „Tvář se v ničem neliší od jakéhokoli jiného objektu v Cydonii … není zhotovená z ničeho neobvyklého, jako z kovu nebo plastu…“ Obě tato sdělení jsou nejen nesprávná, ale přímo protikladná.

Dokument JPL o technice dekorelačního rozprostírání dat (Algorithm Theoretical Basis Document for Decorrelation Stretch, verze 2.2, z 15. srpna 1996, Ronald E. Alley JPL, 4800 Oak Grove Drive, Pasadena CA. 91109.) přímo uvádí, že k dekorelačnimu rozprostření IR dat, vzhledem k podstatě algoritmu a kvalitě samotného procesu, není nezbytné použít kalibrace. To čeho se kalibrací v první řadě skutečně dosáhne, je identifikace barev, tedy které barvy se vážou ke kterým materiálům, za předpokladu, že víte s jakými materiály máte co do činění. Je jasné, že to vše jen zvýšilo naše pochybnosti ohledně těchto zvláštních cydonijských dat.

Pokud jde o Gorelickovo prohlášení, že „zná materiál Tváře“, vyslovené poté kdy sám proklamoval, že data „nebyla kalibrovaná“, jednoduše nedávalo smysl. Zapomněl, že toto tvrzení koliduje nejen s údaji v záhlaví obrazu, který (pravděpodobně) sám zveřejnil, ale že je stejně tak v konfliktu s Christensenovým emailem v němž (Christensen) znovu opakoval, že „data jsou kalibrovaná.“ Takže Gorelickovo tvrzení, že ví z čeho je Tvář zhotovena, když podle vlastního tvrzení pracoval s nekalibrovanými daty, bylo a je „čistokrevný nesmysl“.

Dokonce i kdyby údaje byly kalibrované, jak tvrdí webová stránka THEMIS a teď už i jeho šéf, rozhodně stále ještě nemůže vědět z čeho je Tvář nebo cokoli jiného zhotoveno … nikdo dosud neví z čeho je „Cydonia City“ postaveno … jelikož neexistuje ŽÁDNÁ „spektrální knihovna“ cizích stavebních postupů či materiálů…

Shrnutím těchto protichůdných signálů jsme získali několik jistot, ale zato mnohem více nezodpovězených otázek. Víme, že Keithova datová sada je pravá a věděli jsme, že se nám Gorelick pokouší „do jisté míry“ pomáhat. Také víme, že „kdosi“, v očekávání, že nás dostane jako zelenáče – vyměnil data na oficiální stránce, aby tak mohl vyvolat důkladný zmatek poté, když si budeme nuceni ověřit vlastní analýzu s odvoláním na „oficiální“ datový soubor.

Teď tedy zbývají dvě otázky: Kdo jsou ti „dobří“ a kteří ti „špatní hoši“ uvnitř týmu ASU/THEMIS; a jak byly doručeny ty správné podklady Keith Laneyovi – a pouze jemu – v jejich „obřadně perfektním“ rituálním okně 25. července?

Bylo jasné, že odpověď na jednu otázku by měla zodpovědět i druhou.

Jak přesně Keitha zaměřili? A jak bylo možné, že nikdo jiný (podle všeho) nezískal téhož výročního dne stejné vyobrazení?

Neočekávaná odpověď na tuto rozhodující otázku přišla velmi, velmi zřetelně … a velmi, velmi rychle.

Keith Laney je připojen k internetu kabelovým modemem. To znamená, že má „stálou IP adresu“. Pokud je online (když je jeho počítač zapnutý a fyzicky připojený k internetové síti), vysílá do celého světa stále stejný identifikátor. Pak je pro jakéhokoliv přiměřeně důvtipného experta na počítačovou síť jistě hračkou „napingnout“ Keithův systém, zjistit jeho stálou IP adresu a nastražit „léčku“…

Jakmile noví „přátelé“ Keitha přesvědčili aby se ( 25.) vrátil a konečně si stáhl THEMIS-Cydonia zobrazení do počítače, mohlo být docela snadné jednoduše počkat na jeho IP adresu při „logování“ na oficiální webovou stránku THEMIS, a pak ho přesměrovat – pouze jeho – k přesné kopii webové stránky, která vypadala přesně jako ta oficiální, ale místo „náhrady“ obsahovala „pravé“ údaje, které má Keith nyní ve svém počítači.

Proč si myslíme, že to tak proběhlo? Jak se můžeme být tak jisti, že byl „podroben“ této předem precizně promyšlené metodě?

Za prvé: Ačkoli to dnes možná vypadá, jako by verzi se „skutečnými“ IR daty, podobně jako Keith, získalo ještě i několik dalších lidí (což jen posiluje bizarní aspekt neustálých záměn oficiálních dat na údajně od počátku nezměněné webové stránce) – nikdo z nich je nestahoval 25. července.

Pokud to dnes můžeme vymezit, „real deal“ udělal tohoto klíčového dne pouze Keith Laney.

Druhou a nejdůležitější příčinou toho, proč víme, že to proběhlo právě tak, je to, že použitý proces jak někoho přesměrovat na odlišný server nebo www stránku, ať už s nebo bez jeho vědomí, má mezi světovými počítačovými akrobaty specifický název. V hantýrce techno-inteligence, v níž Noel Gorelick nesporně patří mezi členy světové třídy, se tomu říká jednoduše… Bamfing …!

To, na čem Gorelick dělal po celou tu dobu – v měsících dlouhé „odloučené mise na nepřátelské půdě Enterprise“ – bylo podle všeho vyhledávání správné osoby, jejímž prostřednictvím měla tato kritická IR data prosáknout … hledání přesného jména k „nabamfování“ reálného, ohromujícího zobrazení Cydonie.

Takže co vlastně jsou Gorelick a Christensen? Hrdinové … nebo padouši? Přátelé nebo nepřátelé? Obojí … nebo nic z toho? To na mou duši zatím ještě skutečně nevíme.

Může být, že pracovali společně, aby nás někomu pomohli znemožnit, nebo že Gorelick nechal prosáknout reálná data k Laneymu, protože už měl až po krk utajování a jiných nesmyslů v zákulisí. Nebo také může být, že oba tito muži byli mocnou vnější složkou „výrů“ dohnáni k tomu, aby se podíleli na permanentním podvodu, páchaném na Američanech a celém světě.

Bohužel v tomto případě se přikláníme k názoru, že nejpravděpodobnější je posledně zmíněný scénář .

Nezapomeňte, že „Deep Space“, náš vnitřní zdroj v administrativě (který je jen fasádou mnoha dalších zdrojů …), nám už týdny předtím sdělil, že v rámci odezvy na naše trvalé politické a zákonné iniciativy „všechno, co s tím uvnitř NASA souvisí, mají na starosti právníci“. Tento typ úlisných úskoků a lstivého obojetného postupu okolo čerstvých klíčových informací o Cydonii představuje přesně ten styl, v němž mají sklon uvažovat a operovat podobní jedinci. Především, když na ně padá beznaděj.

Jistý „někdo“, kdo v posledních měsících pracoval se skutečnými „novými daty“, patrně vidí, že tato válka se blíží svému konci.

Skutečnost, že Cydonia je umělého původu, je jako vlak, který již opustil stanici, což je nevyhnutelnost, jíž musí víc a více čelit. Kdysi jsme opakovaně poukazovali na to, že skutečná bitva už se nevede o realitě monumentů na Marsu – ta byla vyhraná už dávno – ale o to, kdo bude nakonec formulovat význam těchto mimořádných monumentů. Rozhodující v této bitvě, která nyní očividně probíhá v plné síle, je naše způsobilost nahnat strach do srdcí „výrů“, kteří po tak zatraceně dlouhou dobu tak těžce pracovali na utajování pravdy o Cydonii a Marsu…

Jestliže by dokázali dostat tyto údaje ven, stali by se „trochu těhotnými“, a zároveň by se jim mohlo podařit zdiskreditovat Enterprise Mission, takže by zvítězili na celé čáře. Jenže při tomto zoufalém gambitu selhali a my, opět jednou, jsme odrazili další nejapný útok na náš vědecký a politický kredit.

Naši protivníci nyní chtějí jít dokonce ještě dál a pravděpodobně se dočkáme tvrzení, že jsme „jaksi smontovali“ údaje, které právě zde představujeme světu. Ale co ještě mohou říct? Je nesmírně důležité, že „my“, tedy Enterprise Mission, jsme tato data neprezentovali. Pokud se chystají někoho obvinit z toho, že neříká pravdu o zhotovení „skutečných“ údajů, musel by obvinit Keitha Laneyho z NASA/AMES Marsoweb programu a NE Richarda Hoaglanda, Mike Baru nebo kohokoli jiného, kdo je spojen s Enterprise! My jsme doslova NEMĚLI RUCE v získávání těchto zdrojových dat. Prostě jen rozpoznáváme, co vidíme v jejich ohromujícím svědectví…

A ještě něco. Zvažte, která strana je důvěryhodnější. Ta, která spáchala na lidstvu „Catbox“ podvod, následovaný podvodem s MOLA … nebo strana, která právě odkryla další pokus o podvodný trik části NASA s Mars Odysea 2001 THEMIS IR údaji?

Samozřejmě, že víme, že NASA/ASU nyní z reálných dat extrahuje četné verze – v pochopitelné snaze zakrýt vše pod postupně vytvořeným „šumem“. Samozřejmě se pokoušejí zaplavit trh mnoha odlišnými verzemi (Deep Space nám řekl, že už je jich 20), jejichž pomocí doufají vyvolat o integritě reálných výchozích dat tolik pochybností, že většina nakonec prohlásí, že „žádná z těchto datových sad nemůže být spolehlivě považována za reálnou“.

Byla to ale velká chyba, že nejprve nepomysleli na zadržení údajů MOLA.

Takže se musíme soustředit výhradně na reálné THEMIS podklady, na jejich mimořádnou vnitřní konzistenci a vědecké svědectví … a na důkazy, které teď už máme. Proto nebudeme ani uvažovat o práci s čímkoli jiným, než s podklady, které dostal Keith 25. července 2002. Veškeré ostatní datové sady musí být považovány za pochybné, kromě té, která se objevila v důsledku našeho veřejného prohlášení v „Coast to Coast.“ o podvodu, spáchaném NASA/ASU měsíc předtím.

Teď už je velice zřetelné, že zřízení uvnitř NASA/JPL/ASU je natolik prosáklé korupcí, že k vyřešení tohoto problému je třeba promyslet celý dozor a zcela nové normy odpovědnosti. Pokud k tomu dojde, bude mít nejeden příslušník týmu THEMIS spíš větší než menší naději, že po tom všem přijde o své místo k parkování.

Nyní je ještě naléhavější než kdy předtím, aby byla ihned uvolněna veškerá noční IR zobrazení, a nejen Cydonie, ale všech záznamů celé planety, které Odysea již pořídila. Veškerá další, nově získávaná data, musí být monitorována vně zdrojů, a s ohledem na doprovodnou dokumentaci pro úplně každý obraz musí být vyžadována plná míra zodpovědnosti.

Co teď musíme udělat, je společně tlačit na „špatné chlapy“, dokud veřejně nepřiznají pravdu.

Rozsvícená světla nevyhnutelně rozptýlí šváby.

Ironií osudu je, že pojmenování „Cydonia“ pochází z řeckého slova „osvícení“. V tomto kontextu opravdu „ozařuje skutečnou historii celého lidstva.“

Musíme intenzivněji než kdy předtím, posvítit si na tým THEMIS cydonijským světlem pravdy, kvůli zázrakům, které na nás všechny čekají pod prašnými cydonskými pláněmi … . A také na ty, kteří ještě stále ukryti ve tmě, do poslední minuty zoufale usilují vším  manipulovat.

Cydonijské světlo přichází. Je čas začít rozptylovat šváby!

Zveřejněno s výslovným svolením Michaela Bary, The Enterprise Mission
Z originálu „Ghost Town … and The Darkness …“ na http://www.enterprisemission.com

přeložil © J. Wojnar 2002, jazyková imprematura V. Vlado.

Veškeré použité fotografie jsou výhradním vlastnictvím The Enterprise Mission.

WM magazin, 2003,   www.mwm.cz