Světové nálezy kamenných koulí

Jiří Matějka

Domnívám se, že kamenné koule, známé ze starých legend jako Moeraki Bolders, vznikly teprve geologicky nedávno – před několika tisíci let. Nebo je tomu jinak?

Kamenné koule v Mexiku, Austrálii a na Novém Zélandu

V prvním čísle WM magazínu jsme se vypravili za nálezy kamenných koulí na Kostarice. První vzrušené zprávy o nálezech pravidelných kamenných objektů, nalézaných v oblasti delty řeky Diquís v různých geometrických seskupeních přicházely ve čtyřicátých letech. Většina koulí měla téměř dokonalý tvar a průměr do dvou metrů. Není divu, že kostarické nálezy přilákaly nejen archeology, ale i „sběratele kuriozit“. Naposled jmenovaní dorazili ke škodě věci mezi prvními. Porušili symetrické sestavy a mnoho menších objektů putovalo po tehdy právě budované železnici do soukromých sbírek. Americký archeolog Dr. S. Lothrop zakreslil již jen pozůstatky dříve úplných sestav.

Kostarické nálezy byly první a jsou dodnes uváděny snad v každé literatuře, zabývající se kuriozitami a „záhadami“ našeho světa. Obdobné zajímavé kulovité objekty byly mezitím objeveny i v jiných částech Země. O mnohých z těchto lokalit však v běžně dostupné literatuře nejsou téměř žádné informace. WM magazín se proto těm nejzajímavějším blíže věnuje.

Mexiko

Mexické kamenné koule objevil báňský inženýr Ernest Gordon v roce 1968. Dokonalé, hladce opracované koule, se nacházejí vysoko v horách oblasti Sierra de Ameca v provincii Jalisco. „Kamenné míče“ (piedru bola), jak je nazývají místní obyvatelé, byly seřazeny v řadách nebo tvořily různé formace. Velmi se podobají kostarickým. Kdo je vyrobil, nebo jak vznikly? To si tehdy nikdo nedovedl vysvětlit. Ernest Gordon o svém nálezu informoval americké vědce.

Vyřešená záhada mexických koulí

Stovky kamenných „míčů“ nalezla v roce 1969 také výzkumná výprava podporovaná magazínem National Geographic v oblasti Aqua Blanca. K výpravě se připojila i archeoložka Dr. Doris Stone, která vydala první vědeckou práci o kamenných koulích na Kostarice. Koule ležely na plošině vysoko v horách, jednotlivě nebo seřazené v řadách. Mnohé z nich byly napůl zapuštěny do terénu a některé z nich spojené do tvaru „činky“. Toto místo skutečně připomínalo kuželkářské hřiště aztéckých bohů.

Podle Dr. Smithe vznikly koule v geologickém období terciéru (před 40 milióny let) krystalizací za vysokých teplot v matici horkého lávového tufu, který zaplavil celou oblast.
„Analogicky s jinými místy víme, že lávově- popelové toky pozůstávají ze čtyř druhů materiálu. Více než polovinu objemu přitom tvoří částečky vulkanického skla. Za předpokládaných teplot, mezi 1000 až 1400° F, a při pomalém vychládání, mohl skelný popel krystalizovat. Sféry, které jsme viděli v Jaliscu, vznikly krystalizací okolo jediné skelné částečky. V mase uvolňované plyny unikaly všemi směry a podporovaly krystalizaci přilehlých skleněných částeček. V okamžiku, kdy teplota poklesla, proces se zastavil a zůstal tvar koule.“

Austrálie

Přibližně 400 kilometrů severně od Alice Springs se na ploše osmnácti čtverečních kilometrů nalézají gigantické žulové valouny. Tyto téměř dokonalé koule jsou známé jako „Ďáblovy kuličky“ (Devil´s Marbles). Některé leží osamoceně, jiné v rozptýlených haldách, ale často jsou nakupeny na sebe. Valouny ve slunci oslnivě září, což způsobuje vysoký obsah železitých nerostů. Kulovité objekty ovšem v silně erozivním pouštnímu klimatu postupně ztrácejí dříve pravidelný tvar.

Odborníci tvrdí, že valouny vznikly před 1640 milióny let ze žhavého magmatu, vyvěrajícího z nitra Země. V následujících miliónech let valouny postupně erodovaly do dnešní podoby.

Podle legend původních obyvatel Austrálie, Aboriginů, ovšem jde o „vejce Duhového hada“, který stvořil člověka a tento svět za dávného období „Země snů“ (Dreamland). Tentýž Duhový had dal nehostinné ploché poušti dnešní podobu. „Ďáblovy kuličky“ jsou odpradávna posvátnými předměty Aboriginů.

V okolí Alice Springs je mnoho pro Aboriginos významných míst, dnes rezervací. Patří k nim i Chambers Pillar v Historical Reserve, kde se tyčí padesát metrů vysoký pískovcový sloup, který odjakživa sloužil jako orientační bod. Již vzpomínané Devil´s Marbles v Conservative Reserve je nazýváno „ďábelským místem“ Austrálie. Zajímavou rezervací je i Henbury Meteorites v Conservative Reserve, kde je k vidění dvanáct meteorických kráterů.

Co se zde odehrálo před mnoha a mnoha lety? Jak hluboko do minulosti sahají aboriginské legendy, popisující, jak získal kontinent dnešní podobu, když se tak, podle názoru odborníků, mělo stát před 1640 milióny lety? Je-li tomu skutečně tak, odkud mají praobyvatelé své znalosti? Jako na mnoha místech Země i zde zůstávají jen otazníky.

Nový Zéland

Již odpradávna jsou vzpomínány kamenné útvary, známé jako „Moeraki Boulders“, na východním pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu. Jde o pravidelné, údiv vzbuzující koule různého průměru, z nichž největší má 2,2 metru a nejmenší 30 cm. Kdy a jak vznikly? Na tuto otázku dodnes nebyla nalezena uspokojivá odpověď. Zmíněná lokalita se nachází přibližně 40 kilometrů jižně od města Oamaru.

Původně zde bylo velké množství koulí, ale místní jich hodně odvezli a použili jako dekoraci v zahrádkách. Dnes zde uvidíte asi 50 koulí, uhnízděných v písku mořského pobřeží. Mají jednu zvláštnost. Vnější obal tvoří jílovitá slupka, zatím co jádro pevný, kamenný materiál. V jádře jedné z koulí, která údajně „nedávno vnitřně explodovala“, byly nalezeny „podivné barevné křemeny“ s ještě podivnější strukturou. Obdobný materiál se nevyskytuje v blízkém, ale ani v dalekém okolí.

Podle maorské legendy zde před několika tisíci lety přistála loď Araiteuru, hledající drahé kameny. Námořníci omývali v mořské vodě citrusové plody a část se jich při ztroskotání vysypala do moře u pobřeží. Kulaté plody časem zkameněly, oblepily je usazeniny a vznikly z nich pravidelné kamenné koule („Moeraki Boulders“). Tolik prastará legenda.

Zde existuje zajímavá shoda: Legendy o kostarických koulích se rovněž zmiňují o uvnitř ukrytých pokladech a drahém kamení. Proto jich také mnoho zničili dobrodruzi. Obdobní hledači pokladů možná rozbili i „explodovanou“ kouli na pobřeží Jižního ostrova.

Podle novozélandských geologů se kamenné koule vylupují z třetihorních sedimentů (konkrétně paleocénských; 65 miliónů let). Odborníci se domnívají, že jde o konkrece vápníků a uhličitanů. Jejich jádra zřejmě vznikala v ještě vlhkých sedimentech, v nichž okolí organických zbytků cementoval kalcit. Odhadují, že konkrece o průměru kolem dvou metrů rostla asi čtyři milióny let. Zhruba před patnácti milióny let bylo mořské dno vyzdviženo do dnešní polohy. Následná dehydratace způsobila rozpraskání vnějšího povrchu i trhliny ve vlastních tělesech konkrecí. Jiná teorie vysvětluje vznik koulí valením horniny pod náporem mohutných přílivových vln, které je obrousilo do nynější podoby.

Zajímavé je však složení těchto útvarů, které podle odborníků obsahují vápenec, křemen, částečky hliníku a oxidy železa…

Mořský příboj postupně odnáší materiál strmých pobřežních útesů, z nichž se „vylupují“ další a další sférické objekty. Kolik jich asi ještě spočívá pod dnešním naplaveným terénem?

Spisovatel Erich von Wathshisname tvrdí, že koule jsou dílem kosmonautů, kteří navštívili naší planetu před mnoha lety… Chtěl kdosi zanechat vzkaz, jemuž nerozumíme?

Mohly „Moeraki Boulders“ skutečně vzniknout z citrusů?

Pokusme se jednoduchým způsobem prokázat i tuto možnost.

Zopakujme si získaná fakta:

1.Kamenné koule („Moeraki valouny“) jsou separované zhutněním, to znamená, že jde o „skálu“, vytvořenou stlačením usazenin.

2.Uhličitan vápenatý klesal slanou mořskou vodou a usazoval se na pevných objektech, ležících v bahně a písku dna.

3.Po mnoho tisíc let klesaly usazeniny na mořské dno a shromažďovaly se kolem citrusových „koulí“.

4.Kamenné koule se utvořily na mořském dně před 65 milióny lety.

5.Před 15 milióny let bylo mořské dno vyzdviženo na dnešní úroveň.

Postup pokusu:

Na misku nebo talíř položíme kousek obyčejné školní křídy a pokapeme ji octem. Co se stane?

Křída je z vápence (uhličitan vápenatý) stejně jako „Moeraki Boulders“. Kyselý ocet působí na křídu a při reakci se vyvíjejí bublinky kysličníku uhličitého. Tutéž reakci vyvolá i několik kapek citrónové š»ávy. Vyvíjený plyn se rozpíná rovnoměrně všemi směry, takže v blátě mořského dna mohla kolem citrusového plodu vzniknout dokonale kulatá plynová kapsle. Ta byla postupem času penetrována a stlačována jílovitými sedimenty. Po vyzdvižení mořského dna takto vzniklé pevnější útvary postupně obnažil mořský příboj.

Závěry: Kamenné koule skutečně mohly vzniknout z citrusových plodů, přesně tak, jak o tom vyprávějí staré maorské legendy. Nasvědčuje tomu i nález „podivného barevného“ křemenného jádra uvnitř zničené koule. Možná to opravdu jsou krystalizované pozůstatky „legendárního“ citrusového plodu…

Budu-li ovšem souhlasit s výsledkem domácího pokusu, dostanu se nutně do konfliktu s odborným datováním vzniku „Moeraki Boulders“! Odkud získali původní maorští obyvatelé přesné znalosti o vzniku kulatých objektů? Domnívám se, že kamenné koule, známé ze starých legend jako Moeraki Bolders, vznikly teprve geologicky nedávno – před několika tisíci let. Nebo je tomu jinak? Plavili se původní obyvatelé Nového Zélandu po mořích, už před 65 milióny let…?

WM 02

Článek otištěn v čísle: WM 02

Kamenné koule na Krétě

Jiří Matějka

Východní Kréta: nedaleko vesnice Ag.Georgios, mezi městy Sitia a Makrigialos jsem objevil kamenné koule.

Množství koulí vyčnívá ze strmého terénního zářezu, který vznikl při rozšiřování cesty v horském pásu ve vnitrozemí. Oblast nálezu u vesnice Ag.Georgios je situována v podélném geologickém zlomu. Koule jsou z pískovce tak jako okolní hornina. Nalezl jsem koule různých velikostí od 15 cm až po 40 cm. Tvarem se blíží dokonalé kouli, některé z nich jsou deformované do oválu. Původně byly koule uloženy pod povrchem, který tvoří 10-20 cm silná krusta zatvrdlého pískovce. Sesuvem půdy se postupně obnažují.

Kamenné koule ve Francii

Jiří Matějka

V horské vesnici Saint-André de Rosans, na úpatí  Hautských Alp,  byly před několika  lety objeveny pískovcové koule. Jejich složení, velikost i uložení, je charakteristické pro podobné evropské nálezy.

Vyrobil kamenné koule člověk?

Je téměř jisté, že kamenné koule nevznikly lidskou rukou. Objevuje se několik teorií popisující pracovní postup, jak mohly být kamenné koule vyrobeny  před 10.000 lety.  Toto tvrzení se však nezakládá na zjištěných faktech.

Kamenné koule už po desetiletí vzrušují nejen odborníky, ale i širokou veřejnost na celém světě. Co je na nich tak zajímavého? Na první pohled se může zdát, že jsou poměrně vzácné. Ve skutečnosti jsou mnohem častější a objevují se na všech kontinentech, včetně Evropy. V posledním desetiletí byly nalezeny v České republice, na Slovensku, před pár lety v Portugalsku, v Bosně a Francii.

Evropské nálezy kamenných koulí mají mnoho společného:

Kamenné koule

— byly objeveny při sesuvech půdy
— jsou většinou z pískovce
— mají průměry od 15 až do 300 centimetrů
— nebyly nikdy objeveny jednotlivě
— byly vždy nalezeny ve skupinách
— jsou uloženy v jedné vodorovné vrstvě
— kopírují profil dnešního terénu
— nacházejí se v hloubce do 1,5 metru
— mají vyšší hustotu než okolní hornina
— při styku s ovzduším postupně zvětrávají
— netvoří geometrické obrazce

V horské vesnici Saint-André de Rosans, na úpatí  Hautských Alp,  byly před několika  lety objeveny pískovcové koule. Jejich složení, velikost i uložení, je charakteristické pro podobné evropské nálezy.

Co mají tyto objevy společného a jak kamenné koule s největší pravděpodobností vznikly najdete exkluzivně v dalším čísle vašeho oblíbeného WM magazínu!

Kamenné koule v Mexiku – Aqua Blanca

Jiří Matějka

Nově nalezené koule jsou podle Mr. Gordona situovány na horském úbočí západě v centrálním Mexiku, ve státě Jalisco.

Expedice za kamennými koulemi

Jednoho letního večera v roce 1967 zazvonil telefon. Volal báňský inženýr Ernest Gordon. „V Mexiku jsem našel asi pět velkých kamenných koulí. Jejich dokonale kulatý tvar je tak perfektní, …

Kamenné koule – megalitická záhada světa

Cílem naší malé výpravy, organizované s pomocí pracovníků Museo Nacional de Costa Rica, je tajuplný ostrov Caňo, vzdálený od ústí řeky asi 30 km.

Cesta na Ostrov Mrtvých

Vyjíždíme za šera. Motorová loď s námi kličkuje v meandrech ústí řeky Sierpe v údolí Valle de Diquis středoamerické republiky Kostarika.

Článek otištěn v čísle: WM 83/84

Převzato:  http://www.wmmagazin.cz/