Kde se vzaly na „Kanárech“ pyramidy?

Jan Novák

Kanárské ostrovy nedaleko atlantického pobřeží západní Afriky jsou nejen cílem turistů, ale místní archeologické nálezy nyní přitahují i pozornost vědců. Mnoho nejasností je například kolem původních obyvatel…

Právě sem, před „Heraklovy sloupy“ (dnešní Gibraltarský průliv) antický filosof Platon umístil ztracený kontinent s kvetoucí vyspělou civilizací. Když tady navíc byly objeveny stavby podobné pyramidám, milovníci záhad ožili. Není právě toto atlantický spojovací článek na půl cesty mezi starým Egyptem a starým Mexikem dokládající jakési mezikontinentální spojení v dávné minulosti?

Podivní lidé

Guančové, původní obyvatelé Kanárského souostroví už vyhynuli, staří kronikáři je však popisují jako vysoké lidi se světlými vlasy a modrýma očima. Žili na úrovni doby kamenné ještě v době, kdy již Evropa prožívala úsvit novověku (cca 15. stol. n. l.). Své mrtvé balzamovali a používali jakési značky, které jsou totožné s některými symboly na jeskynních kresbách z doby kamenné. Už i jejich vzezření je v této části světa neobvyklé, ale ještě podivnější je, že neznali lodě a mořeplavbu. Jak se sem tedy dostali?

„Měli ve zvyku vytvářet z velkého množství balvanů stavby podobné pyramidám, tak vysoké, jak jen jim použitý kámen dovoloval. V určitých dnech se kolem nich shromažďovali, aby zpívali a tančili,“ napsal o původních obyvatelích Kanárských ostrovů roku 1632 španělský kronikář Juan de Abren Galindo. Archeologové však toto svědectví dlouho nebrali vážně.

Jak se kope na „Kanárech“

O podivných kamenných strukturách v Güimaru na jižním pobřeží ostrova Tenerife se mezi místními obyvateli vědělo. Odborníci z University of La Laguna na Tenerife však usoudili, že byly vytvořeny až moderními zemědělci v 19. století. Teprve známý cestovatel, etnograf a dobrodruh Thor Heyerdahl, který byl posedlý myšlenkou o dávných námořních civilizacích provozujících mezikontinentální mořeplavbu, byl jiného názoru. Věřil, že právě zde by mohl ležet doklad pro jeho teorie.

Začít s vykopávkami ale nebylo snadné. Pozemky zarostlé křovím a kaktusy ležely uprostřed města a přímo skrz ně měla vést kanalizace. Heyerdahlův norský mecenáš Fred Olsen žijící na Tenerife je tedy koupil, ale místní úřady komplex opět vyvlastnili a vynutili si účast španělských archeologů. Až roku 1992, po mnoha tahanicích, začali Heyerdahl, Maria Cruz Jimenez Gómezová a Juan Francisco Navarro Mederos odkrývat záhadné stavby.

Výmysly „nějakého“ Nora

Vědci postupně objevili devět stupňovitých staveb, z nichž však pouze šest bylo poměrně dobře zachovalých. Do gigantických rozměrů egyptských nebo amerických pyramid však mají daleko (nejvyšší měří přibližně 12 metrů). I proto celá řada odborníků jejich starobylý původ dodnes odmítá a tvrdí, že jde o novodobé objekty vzniklé při odstraňování kamenů z terasovitých políček během 19. století.

Řada španělských vědců tak možná i z určitého patriotismu vidí v komplexu výmysl „nějakého“ Nora, a tak v archeologickém oddělení muzea hlavního města ostrova Santa Cruz de la Tenerife není o Heyrdahlovi a jeho zdejších objevech ani zmínka.

Co střepy nepotvrdily?

Archeologové vedení Heyerdahlem viděli doklad pro starobylý původ a rituální význam v odlišné technice stavby, ve schodištích na západní straně a v jejich zřetelné astronomické orientaci. Stěny severní skupiny pyramid jsou totiž rovnoběžné se spojnicemi východu a západu slunce při letním a zimním slunovratu.

Zjistit skutečné stáří objektu se však dodnes nepodařilo, protože na kamenné stavby nelze použít známé datovací metody. Vědci si proto hodně slibovali od malé lávové jeskyně, odkryté pod pyramidou číslo 1. Doufali, že v ní najdou předměty, které dovolí datovat vznik komplexu. Skutečně zde našli malou čedičovou kouli, střepy a další zlomky, výsledky radiokarbonové analýzy však přinesly zklamání. Organický materiál pocházel až z období mezi 6. a 11. stoletím našeho letopočtu. Odborníci proto usoudili, že s pyramidami bezprostředně nesouvisejí, protože ty jsou nejspíš mnohem starší.

Stupňovité pyramidy v Egyptě a Mexiku, stejně jako podobná architektura zikkuratů v Mezopotámii, totiž tuto dataci předcházejí o tisíce let. Přitom příznivci teorie o záhadné námořní civilizaci věří v jakýsi společný pravzor, pocházející od kultury, která před mnoha tisíci lety dokázala ovlivnit vývoj jak na Nilu, tak v Mezopotamii i v daleké Americe.

Mezikontinentální spojení doby kamenné

Pro existenci takové kultury existují i další nepřímé důkazy. V umění překolumbovských kultur Ameriky je celá řada odkazů na vousaté bílé muže, připlouvající na lodích z východu. Kanárské ostrovy také leží na trase mořského proudu, směřujícího od Španělska a severozápadní Afriky právě k Mexiku. Zvláštní shodou okolností si tuto jedinou možnou cestu hned napoprvé vybral i Kryštof Kolumbus, kterého mnozí podezírají z vlastnictví starých tajných starých map.

Otázkou zůstává, jaká civilizace dokázala před tak dávnými časy pokořit světový oceán a zanechat své stopy na třech navzájem vzdálených kontinentech. Pokud kdy vůbec měla něco společného s Guanči, pak to muselo být velice dávno, protože v době příchodu Španělů tito lidé neměli lodě a nedokázali se přeplavit ani mezi jednotlivými ostrovy Kanárského souostroví.

Vyloučit se dají také Egypťané a kultury z povodí Eufratu a Tigridu. Sám Heyerdahl totiž svými plavbami na replikách jejich rákosových vorů mimoděk dokázal, že takové plavidlo nevydrží víc než jednu cestu bez návratu. Více šancí by měli Féničané, jejichž zdatní námořníci dokázali už ve starověku obeplout Afriku a nepochybně se zajímali i o Atlantik. Není však ale nic známo o tom, že by stavěli stupňovité pyramidy.

Stále neobjasněná záhada

Nálezy na Tenerife proto otevírají prostor pro nejfantastičtější spekulace. Kromě Atlantidy (Kanárské ostrovy ovšem nikdy nebyly součástí větší pevniny) to je zejména hypotetická námořní civilizace, která mohla souviset s megalitickou kulturou mladší doby kamenné. Právě ta totiž budovala gigantické kamenné stavby s astronomickým významem. Její stopy jsou rovněž rozesety po všech koutech světa a dokládají dávné znalosti mořeplavby a navigace.
Víc snad napoví až další objevy na jiných lokalitách Kanárských ostrovů. Záhadné trosky se údajně nacházejí také na severním pobřeží Tenerife i jinde (jakési stavby mají údajně být dokonce i na dně moře u ostrova Lanzarote).

Thor Heyerdahl však roku 2002 zemřel a další tak velkoryse pojaté vykopávky zatím nikdo neprovádí. Pyramidový komplex na Tenerife tedy zůstává záhadou a stále otevírá prostor pro nejfantastičtější spekulace o svých stavitelích.

Tajemství Guančů

Vraťme se však ke Guančům, původním obyvatelům Kanárských ostrovů. V malé setmělé místnosti archeologického a přírodopisného muzea v Santa Cruz na Tenerife vládne tma, jen prosklené vitríny svítí tlumeným nafialovělým světlem. Pohled do nich je zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Spatříte zde mumifikované hlavy, končetiny nebo celá těla původních obyvatel ostrova. Tělesné ostatky staré celá staletí a možná i tisíciletí jsou v různém stupni zachovalosti, od pouhých kostí až po měkké tkáně, kůži, rysy obličeje a vlasy. Na vlastní oči tak můžete vidět, jak to vlastně bylo s onou často uváděnou plavovlasostí Guančů. „Rytíři doby kamenné“ měli vlasy spíš zrzavé až světle hnědé, než doopravdy plavé.

O Kanárských ostrovech a jejich tajemných obyvatelích nejspíš věděli už staří Řekové a Féničané, zcela jistě pak Římané. Poté se tu pokoušeli uchytit Portugalci a Francouzi, nakonec ale uspěli až Španělé. Prakticky celé 15. století probíhalo dobývání a na dalších sto let se protáhl proces násilné katolizace, kterou tento národ nějakým nedopatřením nepřežil.

Dnes tak o Guančích víme jen to, co o nich napsali španělští kronikáři. Většinou obývali jeskyně nebo primitivní chýše, znali jen kamenné nástroje (na ostrovech se kovy nevyskytují), neměli rodovou šlechtu, ale volené náčelníky. Jejich kněžky, často zpodobňované keramikou, nezůstávaly proporcemi pozadu za naší Věstonickou Venuší. Guančové také prováděli úspěšné trepanace (otevření lebky) na živých lidech, podobně jako lidé doby kamenné v Evropě.

Značky nebo písmo?

Na dávné styky Guančů s jinými pevninami existují i další památky, například    kruhové kamenné svatyně, jevící určitou podobnost s megalitickými chrámy na Maltě a jinde ve Středomoří.

Na ostrově Fuerteventura zase byla nalezena kopulovitá podzemní stavba, podobná známé „Atreově pokladnici“ u Mykén v Řecku. Španělští kronikáři rovněž popsali zvláštní druh zápasu, který Guančové pěstovali jako sport. Shodou okolností je totiž nápadně podobný hře, znázorněné na staroegyptském reliéfu nalezeném v Beni Hasanu.

Patrně nejpodivnější je ale „písmo“, jakési značky a jejich kombinace, vytesané do skal na mnoha místech ostrovů. Prakticky stejné značky totiž archeologové znají i ze Španělska, severní Afriky, Francie, Velké Británie a dokonce i Skandinávie. Ty pocházejí z doby kamenné a někteří badatelé jsou ochotni připustit, že jde přinejmenším o značky s určitým abstraktním a všeobecně platným významem. Jejich přítomnost na Kanárských ostrovech by pak mohla podporovat domněnku, že v kultuře Guančů se na tomto odlehlém místě opravdu zachoval dobře zakonzervovaný evropský paleolit (asi 600 000 až 250 000 př.n.l.) až téměř do současnosti.

Záhady bez konce

Mezi vědci postupně převládl názor, že Guančové přišli ze Španělska. Mělo by jít o příbuzné Basků, kteří jeví velkou podobnost s člověkem kromagnonským doby kamenné. Thor Heyerdahl se zase snažil dokázat, že šlo o potomky Vikingů (a tím i příbuzné jeho předků). Dnes se má však za to, že původní obyvatelé Kanárských ostrovů jsou spřízněni se severoafrickými Berbery, kteří také mají genetické sklony k ryšavým vlasům, světlejší pleti a převládající krevní skupině 0. A především to sem mají z Afriky co by kamenem dohodil.

Velkou záhadou ovšem je, jak se sem Guančové vůbec dostali, když neznali lodě. Někteří autoři proto soudili, že Gunačové sem byli dovezeni ve starověku jako otroci, nebo že jde o potomky posádky ztroskotané fénické lodi. Moderní archeologové se snaží památky na nějaké plavidla objevit, ale místo toho nyní narazili na ještě větší záhadu.

Co to je za lodě?

Mezi jinými skalními kresbami s typickými projevy Guančů objevili i rytiny dvou plachetnic. Na první pohled nic divného, domorodci prostě zaznamenali na kámen své setkání s evropskými plavidly v období střetu těchto dvou civilizací. Tak jsou také kresby odborníky vysvětlovány.

Má to však jeden háček. Obě lodě mají dobře zakreslené oplachtění, které se nijak nepodobá vystrojení starých plachetnic, jaké sem připlouvaly od antiky až do definitivního vyhubení domorodců. Jedna je dvojstěžník se štíhlým nízkým trupem a třírohými plachtami, jaké se stavěly ve druhé polovině 19. století, druhá je dokonce jednostěžník s ovládáním plachet (tzv. vysokostěžňovou takeláží), jaké mají teprve moderní rekreační a závodní jachty. Není asi třeba připomínat, že takové lodě Guančové vidět nemohli. Přitom moderní falsifikát archeologové vylučují!

Kanárské ostrovy v čase

asi 30 000 let př. n. l. – nejstarší skalní kresby v Evropě
asi 9500 př. n. l. – podle Platóna se potopila Atlantida
asi 5000 až 4000 př. n. l. – nejstarší kamenné stavby: chrámy na ostrově Malta
asi 4000 př. n. l. – nejstarší megalitické stavby v Evropě
asi 2700 př. n. l. – nejstarší egyptská kamenná stavba: stupňovitá pyramida v Sakkáře
asi 200 př. n. l. – pravděpodobný příchod prvních Guančů na Kanárské ostrovy
1402 n. l. – první španělský pokus dobýt Kanárské ostrovy
1492    – zastávka Kryštofa Kolumba na Kanárských ostrovech během první cesty do Ameriky
1495 –  definitivní dobytí Tenerife Španěly

Objevitel kanárských pyramid

Thor Heyerdahl se narodil roku 1914 v dobře situované rodině usazené v severonorském městě Larvik. Vystudoval v Oslo zoologii a geografii. Krátce po ukončení školy odejel žít v domorodém stylu na atol Fatu-Hiva ve francouzské Polynézii. Tam se začal zajímat o etnografii a zformuloval teorii o jihoamerickém původu Polynézanů. Během druhé světové války se zúčastnil protiněmeckého odboje.

V roce 1947 podnikl plavbu na voru Kon-Tiki, aby ukázal, že indiáni z Peru mohli do Polynézie opravdu doplout. Vědci mu sice většinou neuvěřili, zato získal světovou popularitu – kniha Ve znamení Kon-Tiki se dočkala překladů do 62 jazyků, neméně úspěšný byl i film z výpravy, muzeum Kon-Tiki je dodnes jednou z největších turistických atrakcí v Oslo.
Následovaly výzkumy v Číně, na Galapágách a na Velikonočním ostrově – a také další úspěšné knihy, filmy a televizní pořady. V 60. a 70 letech podnikl tři plavby na replikách starověkých rákosových lodí, aby dokázal možnosti mezikontinentálních plaveb starých Egypťanů a Sumeřanů. Poté prováděl vykopávky v Jižní Americe a na dalších místech. Objevy na Kanárských ostrovech patřily k jeho posledním výzkumným aktivitám. Zemřel 18. dubna 2002.

Převzato: http://21stoleti.cz/