Nezodpovězené otazníky prastarých kameníků

 Jak se tak rozhlížím po světě, stále častěji zjišťuji, že v dávných dobách lidstva existovaly technologie, o kterých se moderním inženýrům může zatím jen zdát. A tak se ptám, podaří se někdy znova objevit zapomenuté technologie pradávných mistrů stavitelů?

Nalézáme se v peruánském velkoměstě Cuzco. V nadmořské výšce okolo 3300 metrů nad mořem (mimochodem více než dvakrát výš než Sněžka) žije tu asi 350 000 obyvatel, což je město velikosti něco mezi Brnem a Ostravou.  Lidé tu však žili odnepaměti. V okolí tohoto vysokohorského sídla se nacházejí památky prastarých indiánských kultur, například Inků. Ta asi nejznámější incká stavba se nalézá u severního okraje Cuzca. Zde se v nadmořské výšce  cca 3700 metrů nad mořem nalézá pevnost Sacsayhuaman. Je to stavba, nad kterou člověk nemůže nežasnout. Zdejší chrám obklopuje více než čtyři sta metů dlouhá zeď postavená z obrovských tvarovaných kamenů z vápence, andezitu a dioritického porfyru, které do sebe navazují tak, že se mezi ně nepodaří zasunout ani karton papíru. Vlastně se jedná o takovou kyklopskou stěnu. A to všechno bez malty či jiného pojiva a přesto vydržela celá ta staletí všechna zemětřesení, která se zde vyskytla. Tyto zdi tu navíc jsou ve třech patrech a jejich půdorysný tvar ještě jaksi pilově zubatý, což je vlastně ještě prodlužuje. Největší kameny mají až 300 tun a jsou přes 6 metrů vysoké (cca výška dvouposchoďového domu). Přitom mnohé pocházejí až z lomu vzdáleného 60 km! A protože jsme v horách, musely sem být dopraveny přes složitý horský terén. Nezapomeňme však také, že se nalézáme téměř ve 4000 metrech nad mořem kde je podstatněji řidší vzduch, než u nás v nížinách, což pomoci při stavbě tohoto divu světa zrovna moc dvakrát nepřidá.  Jenomže, kdo by si myslel, že celý Sacsayhuaman tvoří pouze tato zeď, je na omylu.

Ve skutečnosti je to komplex mnoha chrámů, jenž obsahuje i další prvky, jenž nám nechávají rozum stát. Další zajímavé místo s názvem Kenko, se nalézá asi kilometr na východ. Je to kruhový amfiteátr, nad kterým se tyčí skála s puklinami a jeskyněmi, do které jsou fantastickým způsobem vytvarovány schodiště a reliéfy či zatočené žlábky. Při bližším zkoumání to vypadá, jako by to vše bylo vyrobeno z nějaké plastelíny nebo vyříznuto laserem, než vytesáno do přírodní tvrdé skály. A pak se zde nalézají ještě gigantické kameny tvarované hladkými pravoúhlými lomy. Opět jako kdyby to bylo vymodelováno z nějaké lehce tvarovatelné hmoty viz např. zde.

Sacsayhuaman je prostě fantastická stavba, kdo jí však postavil a kdy? Incké legendy praví, že ji postavil bílý bůh Viracocha. Ten údajně vlastnil hůl, ze kterou dokázal zapálit skálu. Tento oheň prý i dokázal zlehčit kameny tak, že je uzvedl i jeden člověk. Toto zlehčení trvalo jen nějaký čas a pak se zas kameny vracely na svojí původní hmotnost. To říká pověst. A co fakta? Ze stavbou prý začal incký vládce Pachacutec (1438-1471). Jenomže mnozí archeologové se  domnívají, že některé část Sacsayhuamanu musí být mnohem starší. Jedná se například o nejspodnější dlouhou zeď postavenou z oněch obrovských kamenů, o kterých jsem se zmínil na začátku článku.

Ovšem, co už tak není ve známost, že tato jedinečná pevnost má v okolí několik bratříčků, kde se též objevují takové jedinečné kamenické práce.  Nyní se například vydejme vzdušnou čarou asi tak cca čtyři kilometry na severovýchod. Zde totiž v jednom andském údolí stojí další zajímavá stavba stavěná obdobným způsobem kyklopských stěn.  Právě se nacházíme v Tambomachay, dalším velkolepém díle starých Inků. Tambomachay jsou vlastně jakési lázně vystavěné jako kaskádová pevnost z žulových balvanů různého tvaru. Skládá se z řady akvaduktů, vodopádů a kanálů. Ale dle některých názorů mohla mít funkci i jako vojenská základna. (viz Tambomachay na anglické wikipedii.

Asi čtyřicet kilometrů na severozápad od Cuzca na jednom z andských svahů nad řekou Patakancha se nalézá další úchvatná incká lokalita – Ollantaytambo. Jedná se opět o fantastický komplex incké architektury. K vidění je je zde například několik terasovitých staveb. Je zde vystavěna 15 metrů dlouhá zeď skládající se z šesti (1-2 metrových na šířku a 5 metrů na výšku) granitových balvanů. Této stěně se říká „Zeď šesti monolitů“ a jednotlivé kameny jsou v ní navíc odděleny jakousi deset cm tlustou „dilatační vrstvou“ kamenů, která prochází skrz celou stavbu. Jaký účel asi tato stavba měla mít?

Stejně jako v Tambomachay jsou zde lázně a prameny a také je zde, obdobně jako v Kenku, na úpatí pevnosti obrovský balvan, do kterého jsou jakoby „vmačknuty“ další čtverce a obdélníky různé hloubky (viz obr ). O tomto komplexu jako celku je možné se podrobněji dočíst i na wikipedii: Ollantaytambo.

Legendární Machu Picchu postavené v horském sedle nad řekou Urubamba v nadmořské výšce kolem 2400 m.n.m. je dalším místem, kde jsou k vidění ony záhadné kamenické práce. Proč Inkové toto město postavili, nikdo neví a navíc bylo pro moderní svět objeveno až v roce 1911. Jeho datování je zhruba na rok 1450 n.l, ale centrum komplexu, vystavěné onou „monolitickou metodou“ je však opět mnohem starší. Také zde najdeme mnohostranné kameny, které do sebe zapadají. Jak píše český badatel, spisovatel a cestovatel Arnošt Vašíček v knize „Záhady Peru“, že zatímco u Cuzca můžeme spatřit kámen o dvanácti úhlech, poblíž Machu Picchu se nalézá kámen o čtyřiceti úhlech. Jedním z nejznámějších objektů v tomto divu světa je tzv. Sluneční kámen. Ten sloužil kromě kultovních účelů i jako astronomická observatoř k určování rovnodenností a zatmění slunce. Ale kromě toho nese prvky obdobné jako Kenko nebo ten kámen v Ollantaytambu. Viz též  Machu_Picchu .

Puma Punku a Tiahuanako: Když jsem u Sacsayhuamanu psal o těch gigantických kamenech s pravoúhlým lomy, které vypadají jako vytvarované z nějaké hmoty nebo vyřezané laserem, tak totéž se nalézá v této lokalitě nalézající se v Bolívii u jezera Titicaca bezmála 4000 metrů nad mořem. Hlavně v Pumapunku se nalézají velikánské mnohatunové monolity z dioritu, andezitu a žuly, což vše jsou nerosty velké tvrdosti. A přeci jsou opracované tak, že vypadají jakoby odlité z betonu. Největší kamenná terasa, která je zde takto opracovaná, měla původně čtyřicet metrů na délku, sedm na šířku a dva na výšku. Nebo se zde nalézají jakési prefabrikáty ve tvaru „H“ a vytvarované tak, že do sebe dokonale zapadají. A tak bychom mohli pokračovat dále. Doba vzniku této lokality je odhadována na 1500 let před naším letopočtem a možná i víc, takže jestli dobře počítám, tyto ruiny zde leží minimálně 3500 let.  A co se píše o této lokalitě na wikipedii? Pumapunku.

Další lokality: Zajímavé monolity, které vypadají, jako kdyby do nich někdo vmáčkl nejrůznější tvary se také nalézají v peruánském Saywite. Zde stojí k vidění hlavě tento monolit a nebo tento monolit. A nebo se podívejte na tyto tyto německé stránky. Málo známé jsou také rozvaliny Quillarumi. Nenašel jsem je ani na wikipedii, a přece si myslím, že je to zajímavé místo. Nejvíce na internetu jsem o nich našel na těchto německých stránkách: http://www.agrw-netz.de/reload.htm?Quillarumi.htm

A co na jiných kontinentech, nalézáme též obdobné stavby? Odpověď zní „ano“.

Pojďme se přemístit o něco víc na západ, a to do samého centra Tichého oceánu, na Velikonoční ostrov. Tento ostrov je známý především svými sochami, kterých je tu několik stovek. Většina jich měří kolem šesti metrů, ale je tu i postava vysoká neuvěřitelných 22 metrů, což odpovídá sedmipatrové budově. Všechny jsou vyrobené z tvrdého vulkanického kamene a podle stejného vzoru. Ovšem tento ostrov skrývá minimálně ještě jednu záhadu a to je Aha Vinapu. Je postavený z čedičových monolitů, které jsou do sebe zapasovány obdobně jako stavby v okolí Cuzca. Ahu jsou plošiny, které se vyskytují v Polynésii často a sloužily k vystavování mrtvých těl. Ovšem Ahu Vinapu je jedinečná svým stylem blížícím se stavbám inckým. http://en.wikipedia.org/wiki/Ahu_Vinapu

Roztroušené trosky kyklopského zdiva se nachází i v Parahaspuru v indickém Kašmíru. Opět připomínají ruiny, jaké se nalézají v okolí Cuzca.

Tak jsem představil asi ty nejznámější případy podivuhodných kamenických technik. A skutečně dosud nebyla žádná z těchto hádanek uspokojivě vysvětlena. Běžná metoda neustálého měření a sekání zde neobstojí, a to hlavně když máte k dispozici pouze kamenná kladiva, které používali tehdejší Inkové. Neustálé sekání, měření a posléze zkoušení kamenů by vyžadovalo velice dlouhou dobu a vystavění jedné takové pevnosti by se prodloužilo na několik generací. Navíc je silně nepravděpodobné, že by dokázali tímto postupem získat takovou přesnost a hladkost, jaká se zde vyskytuje. Otázkou také je, co Inkové prováděli s nepovedenými kameny a kam je dávali. Ve zdi přeci žádné nepovedené kameny nejsou. Všude do sebe na milimetr zapadají. A to zapadají tak, že kameny v pevnostech vypadají jako buchty v pekáči. Prostě každý kámen v pevnostech má své předem určené místo. Existuje však jedna hypotéza, která se zdá docela zajímavá i když je to pořád jen hypotéza. A tou je názor, že kameny byly těsně před umístěním do stěny nějakým způsobem změkčeny a později opět zatvrdly do normální tvrdosti.  Možná se budete divit, ale tato hypotéza má překvapivě několik podpůrných věcí. Za prvé v Jižní Americe údajně existuje pověst o rostlině, která svými listy dokáže změkčit kámen! Využívají jí prý někteří ptáci, kteří hnízdí v kulatých otvorech ve skalních stěnách a kteří krouživým pohybem listem příslušné rostliny dokáží změkčit skálu na tolik, že jim pak již nedělá problém vyklovat do skály otvor, který by byl patřičně velký. Svědectví o ní též podal anglický plukovník P.H. Fawcet. Ten dokonce při jednom ze svých průzkumů předinckých hrobů nalezl nádobu s tekutinou, která se nešťastnou náhodou rozlila. Vtom si všimli, že kámen pod ní byl najednou měkký a vlhký jako cement. Další možnou souvislost s touto hypotézou udává ve své knížce „Záhady Peru“, již zmíněný Arnošt Vašíček. Cituji: „Při mé první návštěvě měli archeologové vyjmutý jeden kámen ze zdiva. Hladký horizontální spoj byl širší než ostatní, což přesně odpovídá působení hmotnosti horního kamene. Když se pozorně podíváte na zeď, najdete místa, kde lze zřetelně rozeznat, jak se kámen, uložený na dva spodní o nestejné výšce, vtlačil do toho vyššího.“

Je to sice hypotéza, ale nadějná. Dokázala by navíc vysvětlit i ty balvany, do kterých jsou vtisknuté ty další plochy? Ale je též možné, že celá záhada má úplně jiné řešení a že zde třeba mohla působit i úplně jiná technologie, kterou se naší současné civilizaci ještě nepodařilo zatím ještě znovuobjevit.

Zdroje:

Zdroje uvedené v článku

Wikipedie

Vašíček A.: Záhady Peru, Mystery film, Ostrava, 2006

Alhelm M.: Tajemství And v rámci publikace: von Daniken E: Výbušná archeologie, Dialog, Liberec, 2009

Rennelová M.M., Siebenhaar W: Zapomenuté vědění And v rámci publikace: von Daniken E: Výbušná archeologie, Dialog, Liberec, 2009

von Daniken E: Po stopách Všemocných, Mustang, Plzeň, 1996

Dopatka U.: Velká encyklopedie Ericha von Danikena: Vašut, Praha, 1999

Ilustrační foto: www.flicker.com

Libor Čermák

Převzato:  http://liborcermak.blog.idnes.cz