Giza – Radarové anomálie

Nedlouho poté, co byl před dvěma lety odtajněn nový typ radaru schopného nahlížet hluboko pod zemský povrch, se vynořila řada ohromujících údajů o důmyslných labyrintech systémů podzemních tunelů v různých částech světa. V jihoamerické Guatemale byly pod mayským pyramidovým komplexem Tikal zmapovány tunely, táhnoucí se v délce plných 800 kilometrů na druhou stranu této země. Badatelé míní, že jejich přítomnost zřejmě vysvětluje způsob, jak mohlo asi půl miliónu Mayů uniknout zhoubným událostem, které decimovaly jejich kulturu.

Podzemní radar (SIRA), použitý za stejným účelem v Egyptě před rokem 1978, zaznamenal přítomnost mimořádného podzemního komplexu pod gízskými pyramidami. Opatření, která následně udělal egyptský prezident Sadat, měla za následek tři desetiletí přísně tajných vykopávek podniknutých za účelem vniknutí do tohoto systému a jeho pečlivého prozkoumání. Na nedávném setkání v Austrálii předvedl Dr. Jim Hurtak, jeden z klíčových vědců Projektu Giza, filmový záznam z průběhu prací probíhajících pod názvem KOMORY V HLUBINĚ, uvolněný na konci století.

Udivující záběry odhalují objev rozlehlé podzemní megalitické metropole staré 15 000 let, která se rozkládá v několika úrovních pod gízskou plošinou. Zatímco ostatní badatelé atomového věku hloubali nad skrytou komorou pod levou prackou Sfingy, rozprostíralo se legendární „město bohů“ přímo pod nimi. Film kromě podzemních vodních kanálů ukazuje impozantní sály o proporcích našich největších katedrál, zdobených přímo na místě vytesanými, obdobně obrovskými plastikami jako jsou ty v nilském údolí. Životy riskující výzkumníci vybavení světly a kamerami opatrně postupovali v gumových člunech napříč podzemními řekami a přes kilometr široké jezero, aby nakonec pronikli až do zapečetěných komor. Zde byly nalezeny pozoruhodné depozitáře se záznamy a artefakty.

Po potopě, v bájném období egyptského Zep Tepi, „počátku“, se na samém začátku současného cyklu odněkud vynořila tajemná skupina „bohů“, která lidi přeživší na povrchu Země zasvětila do základů civilizace. Počátky současné civilizace připisuje celosvětová tradice příslušníkům jakési vysoce kultivované skupiny, ať už jde o Thotha a Osirise v Egyptě či amerického Quetzacoatla nebo Viracochu.

Celosvětové důkazy signalizují, že tito lidé byli vysoce vzdělanými příslušníky předchozí civilizace. Tak jako z protiatomových krytů a skrytých výzkumných zařízení naší vlastní civilizace, vyšli z podzemních „měst bohů“ poté, když se na povrchu „usadil prach“ kataklyzmatu. Toto byli „předpotopní patriarchové“, jako Enoch a Metuzalém, „giganti a dávní hrdinové“ zmiňovaní v Genesis. Všichni ti nevysvětlitelní bohové starověkého Sumeru, Egypta i Indie pocházeli z bájné předpotopní doby.

„Nalezli jsme dědictví civilizace ovládající jistý způsob technologie, která byla mnohem dále než je naše. Byla to technologie jíž dokázali vytvořit ohromná podzemní města, přičemž Sfinga a pyramidy jsou jen malé povrchové značky.“ Na projektu zúčastněný Dr. Hurtak přirovnává tento nález ke kolizi, ne nepodobné nečekanému kontaktu s vyspělou mimozemskou kulturou. Popsal to jako „odkrytí kořenů čtvrté kultury“, takzvané Atlantské civilizace, která zanikla v posledním kataklyzmatu. Nález poskytuje jednoznačný důkaz, že veškeré jazyky, kultury a náboženství vyvěrají z jediného společného zdroje, jemuž Dr. Hurtak říká „rodičovská civilizace“.

V podzemí nalezené stopy technologie vykazují jinou cestu vývoje než je ta, po níž jsme kráčeli. Je to tak, jak kdysi podotkl Arthur C. Clark: „Jakákoliv technologie překonávající tu naši by nám nutně musela připadat jako magie.“ Podle Dr. Hurtaka šlo o kulturu, které se nejen podařilo rozluštit genetický kód, ale zmocnila se klíčů k fyzikálnímu spektru, k antické „vyšší fyzice světla“ … tedy toho, co se vypravil hledat dávný Gilgameš do ztraceného „města bohů“, po němž hodlal pátrat v tunelech pod „horou Ma-šu“ v pouštní oblasti. Hurtak referoval o „řeči světla“ a „veleknězi“ – vědci z předchozí éry, jménem ENOCH, spojovaném se stavbou komplexu Velké pyramidy. V této souvislosti se Hurtak zmínil o veliké duchovní vědě, nauce popisující jakési „genetické schodiště ke hvězdám“.

ENOCH byl předpotopním patriarchou, jednou z nejslavnějších klíčových osob předchozí éry. Byl otcem Metuzaléma, významného předka Noe. Enochovi bible připisuje zřízení původního Siónu, legendárního „Jahwova města“ stejně tak, jako vynález abecedy a kalendáře. Enoch je také prvním astronautem v historii, jehož Pán „vzal vysoko vzhůru“, aby mu ukázal „tajemství Země i nebes“.

Egypťanům byl znám jako THOTH, „Pán magie a času“, Řekům jako „posel bohů“ HERMES a pamatuje na něj dokonce i keltská tradice jako na nevyzpytatelného mága Merlina, který nakonec „zmizel na jabloňovém stromě do mytického Avalonu“, aby tam vyhledal tajemství nesmrtelnosti. Slíbil, že se zase vrátí.

Jako jeden z těch, kteří dosáhli nesmrtelnosti a znalosti tajemství jak bychom se i my mohli „stát bohy“, také Thoth / Enoch slíbil, že se „vrátí na konci času s klíči k posvátným branám Země.“ Na kontroverzních Svitcích od Mrtvého moře, odhalených fragmentech ztracené Enochovy knihy kdysi odstraněné z bible náboženskými vůdci, Enoch charakterizuje podivuhodnou minulou civilizaci, která zneužila klíčů k vyšším znalostem a proto se nebyla schopna zachránit před posledním kataklyzmatem. Tyto „klíče“ doslova i obrazně ztratili, a tím přišli o veškeré vyšší znalosti.

Podle četných podání Enoch, tak jako Quetzacoatl v mayské legendě slíbil, že se k nám tyto znalosti vrátí na „konci času“, tedy na konci současného cyklu. Příslib, že „všechno bude odhaleno na konci současného světa“, obsahuje i biblická Kniha Zjevení. Mimořádné objevy v Egyptě a jinde nepopisují jen pokročilou technologii, ale podivuhodnou cestu vývoje, vedoucí vysoko nad náš současný stav.

Důkladný vědecký průzkum klíčových pyramidových míst na celém světě odhalil, že jde o důmyslné harmonické struktury, které nejenom zrcadlí pozice planet a hvězdných systémů, ale současně napodobují harmonii čaker a dutin lidského těla. Každý kámen uvnitř Velké pyramidy je naladěn na specifickou frekvenci nebo tón. Sarkofág v centru Velké pyramidy vibruje na frekvenci tlukotu lidského srdce. Udivující pokusy provedené Dr. Hurtakem a jeho spolupracovníky ve Velké pyramidě a na dalších místech v Jižní Americe demonstrovaly, že pyramidy jsou v podstatě hlasově aktivovatelné „geofyzikální computery“. Zanotováním specifických zvuků se vědeckému týmu podařilo vytvořit na povrchu i uvnitř pyramid viditelné vlny stojatého světla, které pronikalo dokonce až do jejich nepřístupných vnitřních komor. Následující objevy naznačují, že starověcí kněží – vědci využívali uvnitř chrámových struktur jakýsi druh harmonické zvukové technologie.

Znovu objevené henochiánské znalosti odhalují mateřský jazyk jako „řeč světla“. Základem jazyka zavedeného na počátku tohoto cyklu byl jazyk známý starověkým národům jako HIBURU. Moderní výzkum potvrdil, že nejstarší starověkou formou tohoto původního jazyka, vyjádřeného formou abecedy vycházející ze zrakových vjemů vzorků záření mozku, je hebrejština. Její znaky ve skutečnosti vykazují totožné profily, jaké vytváří rotující vír. Je opravdu řečí světla, kursujícího uvnitř celé naší nervové soustavy.

Vzhledem ke kódování sledujícímu geometrii přirozených symetrických křivek fyzického světa, byl Hiburu harmonickým jazykem, napodobujícím vlastnosti křivek světla. „Klíče“, o nichž hovoří Enoch, se tedy jeví jako zvukové sady k vibračním matricím samotné reality, k mýtické „moci nad světem“. Enochiánské učení hovoří o zvukových rovnicích zakódovaných do prastarých manter a božích jmen, jejichž aplikací lze přímo ovlivňovat nervovou soustavu a produkovat hluboké efekty na úrovni léčení a vyššího stavu vědomí. Jak deklarují starověké texty: „Chceš-li hovořit s bohy, musíš se napřed naučit jejich jazyku.“

Na DNK, zobrazenou ve starozákonní Torah jako prastarý kabalistický „strom života“, se dnes už začíná pohlížet spíš jako na živoucí vibrační strukturu, než jako na neměnný záznam na magnetofonovém pásku. Mnoho moderních vědců v DNK vidí třpytivou konfiguraci vytvarovanou z vlnění, modifikovatelnou světlem, radiací, magnetickými poli či pulzujícími zvuky. Dědictví Thoth / Enocha naznačuje, že „řeč světla“ je prastará nauka o harmonii, která skutečně může ovlivnit DNK.

Důkazy nalezené v Egyptě naznačují, že Egyptané se v období 6 000 let trvajícího genetického experimentu pokoušeli pátrat po nesmrtelnosti a cestě ke hvězdám. Hledání popisované starými velikány zahájil už dlouho předtím Gilgameš. Egypťané nebyli fixování na život po životě, jak se mylně domnívali nejranější křesťanští překladatelé, ale zaměřili se na vytvoření vyššího lidského typu. Společně s mnoha jinými starověkými kulturami věřili, že DNK pochází z hvězd, a že je jí souzeno se k nim vrátit. Znalosti Thoth / Enocha naznačují, že lidské bytosti je souzeno vyvinout se přes současnou pozemskou formu, a pak, jak říká bible: „Můžeme se stát většími než andělé.“

Egyptský záznam příběhu o „těch, kteří chodí po hvězdách (Star Walkers)“, je o jedincích, kteří jako Enoch občas putovali „za velkou zřítelnici Oriona“ a vrátili se, aby žili jako bohové mezi lidmi. Navzdory vybělení polobožských bytostí z moderního povědomí může být možné, že je nám, jak tvrdí starověké texty, souzeno „stát se takovými, jako byli bohové“. Představují mayští „Páni světla“ a egyptsko-tibetští „zářící lidé“ skutečně vyšší formu člověka?

Podle mnoha pozemských legend se tyto bytosti pravidelně vracejí na počátku a konci každého cyklu; v bodě, kdy naše sluneční soustava po 13 000 letech dospěje do bodu poloviny oběhu kolem 26 000-letého, zvířetníkem vyměřeného orbitu kolem galaktického centra. Vzhledem k jakýmsi místním podmínkám na této dráze se tyto 13 000-leté intervaly, neboli „světy“, zdají být předěleny kataklyzmatickými zvraty. Podle „kamenného kalendáře“ Velké pyramidy, líčícího takzvaný „Fénixův cyklus“ zmíněného galaktického oběhu, končí tato éra (převedeno na současný kalendář) v roce 2012. Řecké slovo PHOENIX odvozené z egyptského slova PA-HANOK ve skutečnosti znamená: „vláda Enochova domu“.

Enochiánské znalosti naznačují, že tyto pravidelné kataklyzmatické změny v podstatě provokují zrychlený vývoj, a tím urychlují přechod rezidentní životní formy do další vývojové fáze, za níž může nastoupit exodus z rodné planety. Lidský vývoj tedy mohl postupovat daleko rychleji, než se dosud předpokládalo. V archivech předchozí civilizace, která ovládala fyzikální kontinuum, byl nyní objeven důkaz, že se nesnažila postupovat cestou směřující mimo tento svět. A proto také selhala. Také my jsme dostali stejnou příležitost – zvládnout to nebo promarnit svůj čas.

Odhalení přicházející z Egypta líčí existenci celosvětového prehistorického systému pyramidálních chrámů, nastavených jako antény na klíčových meridianech energie, již se dávní kněží-vědci snažili použít jako hudebního rezonančního systému ke stabilizaci planetárních tektonických desek … kataklyzmatická geologie v nejjemnější formě. V prapůvodním jazyce znamená slovo JEDAIAH „cestu slova“ nebo „moc slova“; pradávní kněží JEDAI užívali jazyka světla k naladění planety jako obrovského, harmonicky znějícího zvonu. Hodně z toho bude znovu objeveno v posledních dnech současného cyklu.

Řečeno slovy Dr. Jay Franze z Omega Foundation: „I když se to neodvažujeme pojmenovat, převládá jakýsi všeobecný pocit ohrožení na celosvětovém stupni.“

autor: redakcia casopisu WM

zdroj: www.wm-magazin.cz