Proč posloucháme, co nám říkají o 11.září?
Kevin Barrett
Shrnutí: Článek užívá – jako měřítka pro pochopení 11. září jako operace v psychologické válce – přelomové knihy Douglase Rushkoffa „Nátlak: Proč posloucháme, co nám řeknou“. Ruschkoffův výtečně dokumentovaný vhled do technik ovládání psychiky, prezentovaných na příkladech prodavačů aut, mediálních poradců, vůdců sekt a specialistů na psychologickou válku, objasňuje jak bylo navrženo 11. Září – coby „nový Pearl Harbor“ k spuštění války. Jeho pohled rovněž vysvětluje proč tak mnozí, vzdor množství drtivých protidůkazů, dosud věří oficiiálnímu mýtu o tehdejších událostech . Ale patrně nejdůležitější je Ruschkoffova předpověď slibující, že nové komunikační technologie dávají naději na náhlý konec éry současné všeprostupující nátlakové manipulace. Toto proroctví příchodu jejího apokalyptického konce vysvětluje proč se zoufalí manipulátoři pokusili pomocí 11. září opět infantilizovat veřejnost za účelem udržení starých donucovacích struktur ovládání společnosti. Ruschkoff nás v předpovědi pádu manipulátorů vybavuje vhledem nezbytným k odhalení pravdy.
„Je to, jako když hypnotizují kuřata.“ (Iggy Pop: Lust for life)
„Oklamete mě jednou, hanba vám. Oklamete mě podruhé…ach…(dlouhá pauza)…podruhé se už oklamat nedáme.“ (George W. Bush)
Říkají nám, že to udělali sebevražední muslimští fanatici. Říkají, že tito muslimští radikálové nenávidí naše svobody. Říkají, že naše země je plná spících agentů, kteří se mohou kdykoli probudit a jít nás zabít, jakmile zapípnou jejich malé červenomodrobílé hodinky s nápisem „Nenávidím USA“.
Říkají, že s tím měl něco společného onen Saddám Husajn – je to přece muslim, nebo snad ne? Říkají, že obsazení Afghánistánu a Iráku bylo tou správnou odezvou, musíme přece něco dělat, ne? Říkají: „Když nejsi s námi, jsi proti nám, jsi-li proti nám, jsi na straně zločinců.“
Říkají, že ti mazaní a zvrhlí sebevražední únosci díky lekcím létání v Cessně a pomoci nožíků na otevírání krabic položili na lopatky americkou obranu. Říkají, že si to objednal vysoký, snědý, pohledný, zlomyslný pacient s nemocnými ledvinami a zahnutým nosem, připomínající zvoníka zlého vizíra z Disneyova filmu Aladin, s hustým vousem znamenajícím „islamista“, kdesi z jeskyní v Afghánistánu. Říkají, že to celé spunktoval jeden opravdu zlý chlápek jménem KSM. Říkají, že ho konečně chytli, a že celý ten příběh sepsaný v oficiální zprávě Komise 11. září je založen na tom, co jim onen KSM řekl během výslechů – takže máme všechno z první ruky.
Říkají, že se to celé stalo, protože naše obranné a zpravodajské systémy nerozpoznaly, co se děje, a to i přes všechna naléhavá varování z desítek států a od informátorů domácích agentur. Říkají, že za to vlastně nikdo nemůže, takže nikdo ani nemůže být stíhán, vyhozen a snad ani pokárán. Říkají to tím, že přesně tyto lidi, ty kteří se dopustili oněch ostudně nepravděpodobných chyb povyšují, a dávají všem těm packalským agenturám mnohem více peněz, aby tak zajistili, že se propříště polepší. A nakonec říkají, že každý, kdo zpochybňuje jejich verzi je konspirační teorista.
„Kdo přesně jsou ‚oni‘ a proč toho tolik napovídají?… a co je ještě divnější: proč je vůbec posloucháme?“ (Douglas Rushkoff)
Rushkoffův „Nátlak“ je převratným odhalením psychologické manipulace v americkém stylu. Narozdíl od Chomského „Výroby Souhlasu“ poskytuje Rushkoffova kniha detailního průvodce základy technik dennodenně nasazovaných inzerenty, obchodníky, mluvčími, hollywoodskými filmaři, prodavači, iniciátory podvodných pyramidových her a vůdci sekt – úplně stejných technik používaných desetiletí a postupně zlepšovaných odborníky CIA a experty na vedení psycholgické války. Tyto techniky byly vyvinuty k vyřazení racionality a manipulovaly chováním na podvědomých a emocionálních úrovních. Každý kdo se diví proč tolik rozumných lidí tak dlouho věřilo oficiální verzi o 11.září, navzdory obrovskému množství protidůkazů, by si měl „Nátlak“ přečíst.
Tajemství ovládání psychiky je prosté – tak prosté, že ho Rushkoff rekapituluje v jediné větě: „Ať už je nátlak užíván kdekoli, fungují tyto základní kroky: dezorientovat, navodit regresi a pak se stát zástupnou otcovskou figurou.“ Tvrdí prodavači aut, vyšetřovatelé, operativci psychologické války a sektářští vůdci – ti všichni užívají tuto techniku už dlouho. Milióny jinak rozumných lidí mohou být pod nátlakem přesvědčeni k jednání proti vlastním zájmům – ať už platit za předražené citróny, zradit kamaráda či dovolit gangu kriminálníků vyvrátit z kořenů Ústavu a spustit útočné války.
Jak to dělají? Pojďme se podívat na prodavače aut.
Prodavač aut zákazníka pečlivě vede k nespokojenosti s jeho nynějším vozem a postupně generalizuje onu nespokojenost na jeho současný život. Jakmile zákazník začne pozorovat svůj život novýma, nespokojenýma očima, začne být dezorientován. Prodavač ho pak vezme na zkušební jízdu a ve správném okamžiku se zeptá: „Je toto typ vozu, který byste rád měl?“
Rushoff nazývá prodavače aut spiklenci: A řekne vám to kdokoliv, prodavač vysavačů, automobilů „… zákazník je v ‚momentu šílenství‘. Jeho mysl se stává prázdnou, tělo je paralyzováno, oči s rozšířenými zorničkami dostanou skelný výraz. A byli byste překvapeni, kolik lidí právě v takovém okamžiku naletí! Zeptejte se kteréhokoli dobrého prodavače aut. Vždycky si z toho děláme legraci.“
Prodavačova otázka jako dobře načasovaná slova dobrého hypnotizéra spouští náhlé zesílení zákazníkova disociovaného, ovlivnitelného stavu. Rushkoff vysvětluje: „Zákazník už je ve vozidle a je požádán aby si představil, že má takový vůz pro sebe. Je to totéž jakobych se vás teď zeptal, jestli si dovedete představit sami sebe, že čtete takovýto typ textu. Vaše reálná situace je v tu chvíli překoncipována na fantazii. Vytváří to náhlé zmatení nebo disociaci od stavu nebo aktivity, ve které jste právě zapojen.“ Odpoví-li zákazník ne, dostane se mu stejného zacházení v dalších vozech, dokud neodpoví ano. Pak je přiveden zpět do obchodu a infantilizován, prodavač se stává jeho zástupnou otcovskou figurou:
Zákazníkovi je řečeno kam jít, jak jít, kde sedět, kde ne. Jeden z výcviků prodavače učí dát zákazníkovi kávu, ať už ji chce nebo ne: „Neptejte se zda ji chce – ptejte se ho jen jak ji chce.“ „Takto je zákazník zpracován do podřízeného stavu a jeho nejistota a dezorientace v prostředí prodejny způsobí, že vděčně uvítá příkazy, a v nich obsažené pozvání k návratu do bezpečí – jako v dětství.“
Jakmile byl zákazník infantilizován, začne se jím manipulovat různými triky. Jedním z nejznámějších je iluze „společného nepřítele“. Prodavač předstírá spiklenectví se zákazníkem proti „hroznému“ majiteli obchodu nebo jinému, chamtivému a nečestnému prodavači. Techniku „společného nepřítele“‘ užívají i vyšetřovatelé. „Hodný“ vyšetřovatel je ve shodě s vyšetřovaným vůči tomu „zlému“. Vlády samozřejmě užívají stejných technik: nelegitimně zvolený Bush jr. 11. zářím zvýšil svou vratkou podporu veřejností na dvojnásobek a shromáždil ji proti „společnému nepříteli“ – zločinným muslimským extrémistům.
Podobně jako automobilový průmysl dlouho zdokonalovala nátlakové techniky k vyvolávání poddajnosti i CIA. Ať už chce někoho donutit aby u výslechu všechno vyklopil či aby národ podporoval válku, techniky jsou v podstatě stejné, jako ty užívané prodavači aut: vytvořit dezorientací disociaci, navodit regresi a pak se stát zástupnou otcovskou figurou.
Při výsleších začíná CIA s dezorientací subjektu:
… s ubíhajícími minutami, hodinami či dny, náhled a zvuky vnějšího světa pozvolna mizí, (a) jeho význam nahradí výslechová místnost, její dva obyvatelé a dynamický vztah mezi nimi (citován výslechový manuál CIA). To je důvod, proč jsou výslechové místnosti obecně bez oken a bez všech odkazů na vnější svět, včetně času a dne v týdnu. Subjekt se ve všech vnějších podnětech stává zcela závislým na vyšetřovateli a v souladu s tím i ve svém vnímání sebe sama.
Poté, co byl u vyšetřovaného rozložen pocit sebe sama, zvolí vyšetřovatel z nabídky technik nějakou, jíž dokončí totéž, co prodavač aut otázkou: „Je toto typ vozu, který byste rád měl?“ Tyto techniky navodí náhlý stav zásadního zmatení narušením důvěrně známých emočních asociací. Manuál CIA vysvětluje: „Je-li dosaženo tohoto cíle, je odpor silně narušen. Existuje interval snížené pozornosti, který může trvat velmi krátce, jistý druh psychologického šoku, ochrnutí, v němž se zhroutí subjektu důvěrně známý svět stejně tak, jako jeho obraz sama sebe v tomto světě. Zkušení vyšetřovatelé tento efekt rozpoznají a vědí, že to je moment kdy je subjekt mnohem otevřenější sugesci. V tomto okamžiku vyšetřovatel podnítí vyšetřovaného, aby regredoval do dětského stavu mysli a stává se pro něj zástupnou rodičovskou figurou.“
Toto je velmi dobrý popis toho, co s lidmi provedli 11. září 2001 a po něm. Donekonečna opakované záběry letadel narážejících do odevšud viditelných významných budov, a tyto budovy drtící se na prach a střepy – to vše vytvořilo stav extrémního rozrušení, jistý druh psychologického šoku či ochrnutí. Nálože, které poslaly k zemi Twin Towers a WTC-7 doslova zbořily nám důvěrně známý svět, a také naše vnitřní obrazy nás samotných v tom světě. Zažili jsme okamžik disociace – odštěpení, a to je také důvod proč si všichni stále pamatujeme kde jsme byli, a co jsme dělali, když jsme se o útocích dozvěděli. Experti na psychologickou válku, kteří operaci navrhli, velmi dobře věděli, že nás to otevře sugescím masové hypnózy. Náš starý svět byl anihilován a my byli připraveni k hypnóze, aby nám mohl být vytvořen svět nový. Zoufale jsme potřebovali rodičovskou figuru aby nám řekla, jaký to šílenství dává smysl.
Onou zástupnou rodičovskou figurou se samozřejmě stala vláda. Prezidentství zavedené „otcem vlasti“ George Washingtonem je paternalistickou institucí. Dokonce i nelegitimně zvolený Bushův syn se mohl nakrátko stát idealizovaným tatínkem národa. Věřili jsme tomu, co nám řekli o 11.září „oni“, s pramalým či spíše žádným úsilím rozlišit skutečná fakta, neboť jsme byli zastrašeni a infantilizováni. Když Susane Sontag otevřeně vystoupila proti absurdní infantilizaci amerického lidu po 11. září, stala se terčem nevybíravých útoků ze strany pseudo-žurnalistů se zpravodajským pozadím. Proč? Ne snad proto, že by to, co říkala, nebyla pravda, to zjevně byla. Důvod proč byla trhána na kousky plátkem Národní revue, CIA a jejími epigony bylo, že se dostala příliš blízko k odhalení, že 11. září byla operace psychologické války vedené americkými a spřátelenými zpravodajskými službami, a žádný „teroristický útok“ se strany anti-amerických nepřátel. Sontagová pochopila, že americká veřejnost byla podrobena indukované regresi. Poukázáním na tuto skutečnost ukazovala i na psychologické manipulátory v pozadí.
Datum 11. září jako dne útoků patrně vybral expert na psychologickou válku, který chtěl, aby americký lid podlehl indukované regresi a vložil dětinskou důvěru do vlády. Číslo 911 totiž v mysli každého Američana vyvolá mocnou psychologickou asociaci. Tomuto magickému číslu, na něž se volá v případě nebezpečí, je učí od dětství. Když se nám stane něco hrozného nebo se cítíme ohroženi, vše, co je třeba udělat je vyťukat tři čísla na nejbližším telefonu a přiřítí se laskavá mateřská figura aby pomohla. S pokračující úpadkem rodiny a její autority a rozšířeném povědomí o zneužívání mezi jejími členy, reprezentuje 911 vládu, která se stala naší opravdovou matkou. Ti, co to plánovali těžili z tohoto faktu a vložili útok pod falešnou vlajkou do čísla evokujícího naše zoufalství, a tím i naléhavou dětinskou potřebu zásahu vlády ve funkci matky, která nás jako o závod přiběhne zachránit před nebezpečím. Pokaždé, když jsme zaslechli „911“ nás zahalila emoční asociace k mateřsky laskavé vládě, s níž můžeme počítat jako s ochráncem před katastrofou. Dokud se nenaučíme jak se bránit podobnému nátlaku, pak jsou to přesně tyto asociace, ne fakta, které podmiňují naše myšlení.
Jakmile byl násilně rozbit náš svět, regredovaly naše mysli na emoční úroveň podobnou dětské – a naše důvěra přenesena na rodičovskou figuru vlády a její otcovskou hlavu – byli jsme připraveni být zavaleni hypnotizujícími slovy a obrazy.
Hypnotické vložení myšlenek, názorů a postojů do lidského podvědomí je jednoduché. Klíčem je opakování. Opakování, opakování, opakování. V Alenčině říši divů takzvané války s terorem platí, že „to, co ti řeknu třikrát, je pravda“.
Znovu a znovu nám opakují, že 11. září je jako Pearl Harbor, a proto přijímáme paradigma a připravujeme se na spravedlivou světovou válku. Říkají nám, že to udělal jakýsi bin Ládin, a my vstřebáváme tento názor bez ohledu na důkazy.
Dokola nám opakují, že bin Ládin je nepřítelem Ameriky a my tento příběh přijímáme i přesto, že nám nejprestižnější novináři na světě sdělí, že přesně ten všemi hledaný bin Ládin strávil první dva červencové týdny 2001 léčbou v americké nemocnici v Dubaji, kde se setkal s šéfem tamního oddělení CIA Larry Mitchellem. Pak nám znovu a znovu opakují, že chlápek na špatném záznamu doznání k 11. září je bin Ládin, a věříme tomu i přesto, že nalézáme jen malou podobnosti mezi tímto obézním podvodníkem a Usámou bin Ládinem na jiných fotografiích a záběrech.
Stále dokola nám vykládají o 19. sebevražedných únoscích a my jim věříme, i když zjistíme, že mnozí z údajných únosců jsou na živu, a že tyto osoby vůbec nebyli muslimy, ale agenty zpravodajských služeb, a že ony pilotní školy kde se cvičili v létání byla ve skutečnosti letišťátka, přes něž CIA importovala drogy.
Stále dokola nám opakují, že tento lehká děvčata nahánějící a věčně opilý šňupač kokainu Mohamed Atta strčil do kufru jakousi bizarní parodii na „poslední vůli islámského teroristy“ a odbavil ho na palubu svého sebevražedného letu … a co se nestalo?! Právě tento kufr omylem naložili na palubu jiného letadla, takže mohl být rychle nalezen a nabídnut jako „důkaz“. Říkají nám, že také ostatní „sebevražední atentátníci“ nechali na letišti auto plné důkazů. Říkají nám, že pas jednoho z únosců se zázračně snesl z pekla explodujících věží a byl nalezen jako další „důkaz“.
Říkají nám, že fakt, že „únosci“ strávili noc před útoky v motelu přes ulici naproti hlavní budovy NSA, je pouze podivná shoda náhod. Říkají nám, že zloděj v Hamburku „nějak ukradl“ kufr s „důkazy o únoscích“, slátanin dokazující spiknutí a cítil se jako nějaký dobrý samaritán nucen dopravit ten kufr německé policii. (Co nám neříkají, je, že německá policie se nad touto nesmyslnou záminkou válí po zemi smíchy a veřejně prohlásila, že domnělým „zlodějem“ byl agent zpravodajské služby.)
Pořád dokola nám opakují, že se Světové Obchodní Centrum se zřítilo kvůli hořícímu leteckému petroleji navzdory faktu, že žádná výšková budova s ocelovou kostrou se nikdy nezřítila kvůli požáru, včetně mnohem horších a o delším trvání než ty 11. září.
Stále dokola nám opakují, že Hani Hanjour, který prokazatelně nebyl schopen létat ani s Cessnou nějak provedl senzační manévr s uneseným B-757 aby se strefil ausgerechnet do přízemí liduprázdného nově vyztuženého křídla Pentagonu a způsobil tak minimální ztráty, namísto aby to jednoduše napálil přímo do střechy a přivodil smrt tisícům lidí.
Ještě mnohem důležitější než neustálá opakování těchto směšných tvrzení, bylo bombardování veřejnosti slovy a frázemi určenými k vyřazení racionálního myšlení: teror, terorismus, válka s terorem, nenávist k našim svobodám, nenávist k našim hodnotám, patriot, patriotický, Patriot Act, zločinci, extrémisti, bezpečnost, antrax, vlast, biologické zbraně, islamo-fašisté, špinavé bomby, zbraně hromadného ničení. Těmito emocionálně nabitými termíny nám bez ustání bušili do mozků, posilujíc nevědomé emocionální dispozice ovládající naši mysl. Doslova nás nutí k určitým myšlenkám a činí nás doslova neschopnými byť i jen hovořit o tom s ostatními. Přesně tak jako nátlaková otázka prodavače aut: „Jak chcete vaši kávu?“ doslova donutí i 90% lidí, kteří jinak kávu nepijí poslušně přijmout šálek, útoky expertů na vedení psychologické války dezorientací, regresí a přenosem doslova donutili 90% americké veřejnosti zabývat se zjevně absurdními myšlenkami, přijmout je jako model reality a ulpět na těchto samo o sobě evidentně nesmyslných sděleních faktickým důkazům navzdory.
Otázkou zůstává, kdo jsou „oni“? Odpověď je zřejmá – stačí si přečíst manifest „Přestavba americké obrany“ od mozkového trustu „Projekt pro nové americké století“ (PNAC), vydaný v září 2000, kde jeho tvůrci otevřeně volají po „novém Pearl Harbor“.
„Nový Pearl Harbor“ nám 11. září přinesli neokonzervativci věřící, že všechny lidské bytosti, kromě nich, ovládají iracionální emoce, a proto nejsou schopna myšlení založeného na faktických důkazech. Neokonzervativci jsou sionističtí extrémisté a stoupenci kultu svého šíleného guru – filosofa Leo Strausse, jehož pohled na svět lze shrnout do věty: „Nemůžeš-li porazit Hitlera, přidej se k němu.“ Viditelně věřili, a nemýlili se, že masivní porce nátlaku ve formě událostí z 11. září může Američany motivovat k expanzi jejich imperiální dominace na planetě obecně a především jejich kohezi k agresivnímu expanzivnímu Izraeli.
Vypadá to jakoby 11. září bylo navrženo pomocí marketingové techniky takzvaných fokusních skupin:
…Je jen potřeba, aby trik fungoval dostatečně dlouho, aby se vyhrála válka (nebo se jí zabránilo). I když „pravda“ někdy později jistě vyjde na povrch, bylo už dosaženo přinejmenším primárního cíle… Když americké korporátní a vládní zájmy implementovaly tyto techniky k použití proti americké veřejnosti, bylo to třeba provést pod pláštíkem neškodného projevu: fokusní skupina: asi deset „průměrných“ členů cílové skupiny je přivedeno do místnosti a jsou vyzváni k diskusi o trendu či produktu apod., zatímco skupina výzkumníků, klientů a kameraman zaznamenávají jejich reakce polopropustným zrcadlem. Jeden z výzkumníků zůstává v místnosti s pokusnými osobami, jimž pokládá otázky, které je postupně tlačí do žádaných směrů…
Bob Deutsch, antropolog (a legendární psy-op guru fokusních skupin), který pracoval pro ministerstvo obrany…vedl fokusní skupiny odhalující iracionální názory Američanů na Japonsko. „Chce to v obecenstvu vzbudit to, čemu říkám sentimentální křeč,“ vysvětloval. „Jejich emocionální logika – je nelogická.“ Řekl nám, že ve fokusních skupinách tvořených americkými občany rozpoznal, že většina lidí ještě stále spojuje Japonce s Pearl Harborem. Lidé například říkají: „Japonsko nás roku 1941 stálo životy, a v roce 1991 živobytí.“ Protože Japonsko narušilo americký vnitřní mýtus jakožto neporazitelného národa, Američané mu to v iracionálním sentimentu nikdy neodpustí.
Autoři 11. září potřebovali děsivě spektakulární vražedný útok na americkou „vlast“ za účelem vyvolání efektu Pearl Harboru. Pořebovali narušit americkou sebe-mytologii neporazitelného národa, aby iracionální americký sentiment Arabům a muslimům „nikdy neodpustil“. Nešlo jim jen o vyvolání krátké války v Afghánistánu či druhé v Iráku. Šlo jim o válku „která za našich životů neskončí“ – trvalou válku, která by okleštila či odstranila americkou Ústavou dané svobody, na desetiletí dopředu masivně zvedla výdaje na zbrojení a legitimizovala útoky proti národům Středního Východu ve prospěch izraelského expanzionismu a petrodolarové hegemonii, od níž se všechno odvíjí.
Zkrátka, 11. září bylo apokalypsou nátlaku. Byla to psychologická válečná operace, proti níž vypadá požár Reichstagu jako dětská hra se zápalkami.
Avšak kdo si hraje s ohněm může skončit s popáleninami. Apokalypsa nátlaku může skončit apokalypsou pro jeho autory. Neokonzervativci byli odhaleni jako zlořečení patologičtí lháři, a jen tenká vrstvička zdrženlivosti drží hlavní média od odhalení operace psychologické války z 11. Září, spuštění největšího politického skandálu světové historie a ústavní krizi překračující cokoli v dosavadní americké zkušenosti. Jak se budou lidé probouzet do pravdy o 11. září, vytvoří si psychologické brnění, které je začne činit odolnými vůči jakékoli formě nátlaku. Odstrašení naprostou hrůzou tak vražedného nátlaku posílí jejich psychologický imunitní systém. Je možné, že kvůli 11. září si už žádný skeptik nekoupí předražený citrón, ani nenechá nalít kávu od prodavače aut. Člověk, který pozná pravdu o 11. září už nebude tolik podléhat podkuřování reklamy, politických vědátorů, vůdců sekt, politiků nebo televizních či novinových komentátorů. Vycítí nátlak na hony a řekne donucovačům do kterého otvoru si ho mají sami aplikovat.
Pravdou je, že nátlak jednoduše přestává fungovat a budoucí historici možná uvidí 11. září jako počátek jeho konečného zhroucení. V polovině 90. let PR guru Howard Rubenstein viděl, že internet učinil nátlakové manipulace zastaralými a začal radit svým klientům, že nemají na vybranou a musí nechat vyjít na povrch ošklivou pravdu. Potřebujete něco zakamuflovat? Nejlepší je to nedělat. Jistě, lidé přicházejí a míní: „Založme komisi a nazývejme to tak a tak a najměme někoho, aby to usměrnil“… Ale můj postoj je: „Co je známo, je známo. Jednoduché. Co je známo se zveřejní. Je příliš riskantní dávat dohromady komisi zastupující fíkový list a doufat, že nikdo nepřijde a nebude pod něj koukat.“ Bushova administrativa se Rubensteinovy rady nedržela, když zakládala Komisi 11. září.
Slovem apokalypsa označujeme konec světa v pohromě. Ale jeho původní řecký význam je „vyjevení“ – „odhalení“, „proroctví“. Zjevením pravdy o 11. září a mechanismech použitého nátlaku můžeme předejít apokalyptické budoucnosti nekonečné války, k jejímuž spuštění byl „nový Pearl Harbor“ použit. Méně zřejmé ale pravdivé je, že takto můžeme odkrýt a diskreditovat i mechanizmy nátlaku, jehož vlády a korporace využívají k naší dehumanizaci. Je načase aby se mediální specialisté, kteří se vyznají v nátlaku, tak jako Ruschkoff a Rubenstein, připojili k hnutí za pravdu o 11. září a pomohli nám přijít na to, jak ji sdělovat, obrátit apokalyptický nátlak proti jeho stůjcům a zajistit, aby komunikační technologie v naší společné budoucnosti lidem sloužily a nebyly nástrojem k jejich zotročení.
Autor článku Kevin Barrett je koordinátorem hnutí Aliance muslimů, židů a křesťanů za pravdu o 11. září (Muslim-Jewish-Christian Alliance for 9/11 Truth).
Literatura:
* Douglas Rushkoff, Coercion: Why We Listen to What ‚They‘ Say (NY: Penguin, 1999) / České vydání: Rushkoff, Douglas: Manipulativní nátlak: proč tak snadno poslechneme druhé?, Konfrontace, Hradec Králové 2002
* Článek Apocalypse of Coercion: Why We Listen to What “They” Say About 9/11 vyšel v časopise Global Outlook vol. 11
Zdroj: http://www.mujca.com/apocalypse.htm
Při vzniku článku byl použit původní překlad Dr. Zemana.
