Bohové a bohyně z nebes – Atlantida a Lemurie.

Ve vesmíru nejsme sami

Planety obíhají kolem více než poloviny ze sta miliard hvězd v naší galaxii. nedávná pozorování silnými teleskopy naznačují, že na bezpočtu z nich se nachází voda a atmosféra podobná pozemské. Život je ve vesmíru všude a tak tomu bylo už dlouho před tím, než jsme se na Zemi objevili my. Podle Platóna zpočátku bohové vládli lidem na Zemi přímo. Řecká mytologie je představuje jako skutečné osoby s emocemi a sexuálním puzením. Jako bytosti, které disponovaly mocnými zbraněmi a cestovaly ohromujícími rychlostmi, se sice vkládaly do lidských záležitostí, ale zůstávaly lidem nepřístupny.

Platón také vypráví, že Bůh Poseidon sestoupil na Atlantidu, oženil se s pozemšťankou a splnil nadlidský úkol, když postavil město s gigantickými budovami. Bůh moře Poseidon pomáhal Atlanťanům konstruovat lodě a plavit se do vzdálených přístavů.

Na dálném východě rovněž nalezneme přehršel informací o bozích z nebes. Knihy bráhmanů tvrdí, že přátelé z kosmu přivezli na Zem dosud neznámé ovoce a semena. První čínští vládci věřili, že nejsou potomky lidí, ale že se jejich předkové snesli na zem z oblohy v kovových dracích chrlících oheň. A ne jinak tomu bylo i na velikém ostrovním území v Tichém oceánu, v Lemurii.

Mateřská země Mu

Rozšířené mýty a legendy, nejstarobylejší texty Dálného východu, nápisy na kamenech ve Střední Americe a esoterické zdroje popisují zemi velmi značné rozlohy, která kdysi existovala na povrchu planety v Tichém oceánu. Během své dlouhé historie získala řadu jmen: posvátné tibetské texty na ni vzpomínají jako na „Ra-Mu“, nápisy na americkém kontinenetu ji nazývají „ztracenou mateřskou zemí Mu“ a Edgar Cayce, který měl přístup k akášickým záznamům o ní hovoří jako o „Muri“ či „Lemurii“. Velikost a tvar mateřské země Mu se během stovek staletí měnily stejně jako všechno ostatní na neklidném povrchu naší planety.

Badatel Egerton Sykes se domnívá, že mezi léty 50 000 a 10 000 př.n.l., kdy bylo obrovské množství vody z oceánů vázáno v podobě sněhu a ledu, dosahovala mořská hladina o několik desítek metrů níž než dnes. Ještě kolem roku 10 000 př.n.l. ležely největší zbývající ostrovy mateřské země Mu v jihovýchodním Tichém oceánu a širokém pásu pozvednutého mořského dna. Krajinu rané Lemurie tvořily mírné svahy kopců a pokojně plynoucí řeky, jež se vinuly mezi nimi. Když se pohnuly části zemské kůry a začaly se tlačit proti sobě, prostředí se změnilo. Z hlubin země vyrostla vysoká pohoří a Lemurie se stala kopcovitější krajinou. Některé z dnešních tichomořských ostrovů představují původní vrcholy těchto hor. Díky bohaté tropické vegetaci obřích kapradin a vždyzelených stromů, která pokrývala celou Mu, šlo o zemi nepředstavitelné krásy.

Atlantida

V roce 350 př.n.l. zaznamenal řecký učenec Platón podrobný popis civilizace na úrodné zemi, kterou nazval Atlantida. V jeho pojetí se jednalo o rozsáhlý ostrov v Atlantském oceánu, který se před svým potopením kolem roku 10 000 př.n.l. nacházelů za Heraklovými sloupy, což je původní označení Gibraltarské úžiny. Před tímto letopočtem se Atlanťané a Lemuřané vzájemně navštěvovali a někdy mezi sebou uzavírali sňatky. Součástí Platónových záznamů je mapa Atlantidy, podrobný popis rozlehlého hlavního města, infromace o vládě, armádě, rozšířeném používání stříbra i zlata a mnoho dalších věcí.

Edgar Cayce líčí Atlantidu jako velký ostrov, který původně ležel mezi Mexickým zálivem a Středomořím. Během tisíců let se tato obrovská země postupně rozpadala na menší ostrůvky: Platón ve svém díle Timaios popisuje poslední dny hlavního ostrova, jehož zbytek se tehdy rozkládal na Středoatlantském hřbetu, který probíhá od severu k jihu mezi Evropou a Amerikou. Důkazy o tom, že části hornatého Středoatlantického hřbetu čněly až do období kolem roku 9500 př.n.l. nad hladinou, lze najít v bezpočtu dalších knih, které předkládají výsledky různých geologických výzkumů nebo zkoumání lávových kamenů, korálů, písečných usazenin i rostlin.

Sopečná půda Atlantidy byla velice bohatá na živiny a teplý Golfský proud, jenž ostrovy obtékal, zajišťoval příjemné podnebí i během doby ledové. Na tomto příhodném místě, chráněna okolním oceánem před případnými nájezdníky, vzkvétala civilizace Atlanťanů.

Učitelé z nebeských Plejád

Atlantida a Lemurie představovaly v pravěku mimořádně lákavá místa k životu: Lemurie ležela na rovníku a také teplé podnebí kolem Golfského proudu zajišťovalo, že ani Atlantida netrpěla přívaly ledu a sněhu, jež tehdy pokrývaly značné rozlohy Severní Ameriky a Evropyy. Hojnost potrvay na souši i v moři způsobila, že Lemuřané a Atlanťané nemuseli upínat veškeré úsilí ke shánění obživy a měli čas na technický pokrok i rozvíjení vlastních myslí. Výsledkem byli otevření a vnímaví obyvatelé a nimiž pokročilí mimozemšťané – návštěvníci z hvězd – rádi komunikovali.

Lemuřané, Atlanťané a jejich potomci se od mimozemských bytostí dozvěděli o moci pyramid a také, jak mají opracovávat a přemisťovat obrovské kamenné bloky na jejich stavbu. Texty z Ninevehu uvádějí, že na konstrukci sumerských schodových pyramid s plochými vrcholy dohlíželi bohové z nebes. Podobné prehistorické stavby najdeme i v Mexiku, Egyptě a Číně, tedy na místech, jež si oblíbili návštěvníci z kosmu. Nejstarší egyptské pyramidy měly původně také ploché vrcholy, kde s eodehrávaly náboženské obřady, ale kvůli horku se byli věřící nuceni přesunout dovnitř a další generace pyramidám dodělaly špičky. Na mnoha tichomořských ostrovech zkonstruovali lidé ze země Mu gigantické obřadní budovy z obřích opracovaných kamenů. Některé z jejich megalitických staveb dokonce přežily více než deset tisích let, kdy docházelo i k zemětřesením.

Američtí indiáni udržují spojení s „bohy“ od počátku. Siouxové vypravují o krásné zářící postavě z hvězd, která – jak je u mimozemských návštěv obvyklé – byla ženou. Zjevila se dvěma dakotským zvědům, kteří ji pojmenovali jako Bílou buvolí ženu. Bílá buvolí žena jim předala duchovní učení, popisy obřadů a důležité informace o původu Siouxů.

Když jsou američtí indiáni ve stavu zvýšené vnímavosti, jako kdysi jejich lemurští a atlantští předchůdci, dokážou beze slov komunikovat s hvězdnými předky. Chceme-li navázat kontakt s mimozemšťany ve vesmíru, zvuk i světlo jsou k takovému účelu příliš pomalé. Musíme využít přenosu myšlenek, jehož rychlost je tak vysoká, že se téměř ani nedá změřit.

Plejády, nejbližší hvězdokupa, leží v souhvězdí Býka asi tři sta světelných let od Země. I když jsou tyto hvězdy od našěeho slunce poměrně daleko, šest z nich je viditelných obyčejným okem a lidé s pronikavějším zrakem jich spatří ještě víc.Pověsti domorodců po celém světě obsahují narážky na Plejády a časté návštěvy jejich obyvatel na Zemi.

Čerokíjové, Siouxové, Mayové i další indiáni věří, že jejich předkové přicestovali z Plejád na Atlantidu, kde se usadili a vybudovali rozvinutou civilizace.

Zasvěcování mladíků kmene Hopi do duchovních nauk probíhá pouze tehdy, jsou-li Plejády přímo v nadhlavníku. Legendy z Velké Británie popisují Plejády jako sídlo obřích nebeských bohů, kteří kdysi navštívili Zemi. Prehistorické kamenné monumenty ve Skotsku, například v Callanishi, ukazují k poloze Plejád na obloze za rovnodennosti nebo při jiných význačných astronomických datech. Dávný svátek Halloween se slaví, když jsou Plejády ve Velké Británii v zenitu. I řecké chrámy, jao je Parthenon, jsou orientovány k Plejádám. Paprsky světla z těchto hvězd, byť jsou příliš slabé na to, aby je spatřilo lidské oko, září do jejich svatyní v době rovnodennosti či slunovratu.

Když naše civilizace objevila severoafrické Dogony, disponovali tito domorodci ohromujícími astronomickými znalostmi. Dogoni sdělili prvním vědcům, kteří s nimi rozmlouvali, že jim kdysi dávno tyto vědomosti o nebeských tělesech, neviditelných pouhým okem, předali návštěvníci z blízkosti Siria. Ačkoliv Dogoni tvrdili, že soustavu Siria tvoří tři hvězdy, astronomové objevili Sirius C teprve roku 1995, když francouzští vědci našli červeného trpaslíka, který patrně obíhá kolem Siria. Dogoni říkají, že Sirius C má malou hmotnost a že kolem něj krouží nějaký satelit. Sirius B je v našich teleskpech sotva viditelný, ovšem Dogoni mají za to, že Sirius B je mimořádně těžký, otočí s ekolem své osy jednou za rok a oběhne Sirius A každých padesát let. Astronomové dosud nepotvrdili podrobné informace Dogonů o těchto dvou hvězdách.

Předkové Dogonů pocházejí z Egypta, kde jsou některé z nejstarších chrámů namířené právě k Siriu. Hieroglyfické nápisy v chrámu v Dendeře, jenž byl postaven v prvním století př.n.l. na místě staršího svatostánku, udávají, že stavitelé vybudovali chrámpodle plánů, které pocházejí z Horových časů, dlouho před příchodem egyptských dynastií. Legendy z Dendery tvrdí, že v jistých dnech světlo z vycházejícího Siria prochází hlavní uličkou k oltáři ve vnitřní svatyni chrámu, kde se proměňuje v bohyni hvězd Sothis.

Američtí indiáni věří, že dnes jsou na Zemi přítomni zástupci sedmi galaxií.

Bohově z hvězd sem přicházejí z řady důvodů. Někteří nás možná chtějí využívat a ovládat, ale mnozí jednají na základě nesobeckých pohnutek. Vzhledem k tomu, že jsou technologicky o stovky let dál než my a přežili, mohou nám psyktnout neocenitelnou pomoc při našem úsilí o jednotný svět, v němž by si všichni byli rovni a Matka Země by se opět uzdravila.

I my jsme si poměrně dobře vědomi toho, že životní prostředí naší planety zamořují mentální i duchovní škodliviny, ovšem vliv naší zkaženosti vnímá celý kosmos a bohové z hvězd vědí, že jsme se vydali na nebezpečnou cestu.Obyvatelé sluneční soustavy si uvědomují, že náš technologický rozvoj předbíhá evoluci našich emocí a indiáni věří, že se tito zástupci hvězdných národů vracejí na Zemi, aby nám pomáhali v duchovním rozvoji.

Ke konci atlantské civilizace přistávaly na Atlantidě vesmírné koráby, aby varovaly lidi před hrozícím zánikem a v dnešních dnech jsou tu mimozemšťané opět, aby nám radili a nabádali nás k opatrnosti.

Máme-li se vyhnout katastrofě, je nezbytné, abychom neopakovali chyby předků, jejichž duchovní společnost ochromil vědecký pokrok. Musíme přebudovat své životy a klást důraz na duchovní stránku věcí. Po dosažení vyššího stavu vědomí snad naše společné problémy vyřeší láska a porozmění a budeme žít s přírodou v míru a harmonii. Agresivní chování nikam nevede. Je načase se změnit.

Řada lidí věří, že kruhy v obilí, které se objevují po celé Zemi, jsou dílem návštěvníků z nebes, kteří si s námi přejí komunikovat. Pokoušejí se nám sdělit, že nejsme sami. V blízkosti kruhů v obilí bývají často pozorována podivná světla a UFO a nikdo dosud nepřišel s uspokojivým alternativním vysvětlením. „Velké kruhy bohů“, jak jim říkají v jižní Africe, se záhadně objevují už poo mnoho let. Stonky rostlin jsou opatrně ohnuty jedním směrem a i když některé kruhy dosahují rozměrů fotbalového hřiště, jemné rostlinky nejsou nikdy poškozené či zlomené. Nekteré vzory představují šroubovici DNA, jiné jsou dokonalé kruhy, šestiúhelníky z pootočených tojúhelníků nebo kružnice uvnitř trojúhelníků a uvnitř další kružnice. Nikdo neví, jak tyto rozmanité tvary „kruhů v obilí“ vznikají.

Badatel UFO Ralph Winters věří, že bytosti z hvězd nebudou zasahovat do našich záležitostí – nechávají všechno přirozenému vývoji, dokud se obyvatelé nějaké planety nenaučí létat mimo vlastní sluneční systém. Mohou nicméně být našimi průvodci. Možná tu všichni vesmírní návštěvníci nejsou jen od toho, aby nám pomáhali a radili, třeba všichni pocházíme z jednoho zdroje. Tak jako jsme různí my, liší se i mimozemšťané, ale stejně jako my nejsou ani oni vyloženě zlí. Přátelští bohové z hvězd navštěvovali naši planetu od časů Lemurie a Atlantidy a dosud nás nezničili. My, občané Země, bychom měli následovat příkladu dávných předků a s optimismem vítat ty, kteří se nám opět vydali pomáhat.

„Proroctví hovoří o lidech, kteří nám přijdou pomoci z nebe. O tom mluvila moje babička, dědeček, jejich prarodiče a tak to pokračuje dál do minulosti. Nic se ale nestane, dokud nezačneme my sami. Musíme se rozhodnout, co chceme. Lidé z hvězd se nebudou plést do našich věcí.“

Fred Kennedy

Převzato z časopisu Medium č.9. 2008