Dávní astronomové
Již v Mezopotámii Sumerové používali rozdělení stupňů kruhu na 360, které používáme dodnes v geometrii a astronomii, ale jak se k tomu dopočítali?
Používali ne stovkový systém, ale šedesátkový, neboli sexagesimální číselnou soustavu, kterou pak zdědili Babyloňané a používali ji i Mayové, začali číslem 6x10x6 … a to Sumerové použili pro popis kruhu, 360 opět vynásobili x 10 a to je 1 sar což je 3600 pozemských let a přibližně jedna otočka Nibiru kolem Slunce. Nibiru se nekryje se Zemí!
Anunnakové se i na Zemi dlouho řídili sary, ale až někdy po potopě si řekli, že budou určovat čas i pozemský, protože 1:3600 by šlo kvůli poměru obtížně. Tak to udělali jinak, Země se jakoby kolébá, její oběh se kolem Slunce každý rok o něco zpozdí, tomu se říká precese rovnodennosti. Za 72 let to dělá 1 stupeň, rozdělili tedy dráhu Země na 12 dílů = domů zvěrokruhu, na každý tak připadlo 30 stupňů, v důsledku čehož se z jednoho domu přesuneme do dalšího jednou za 72×30=2160 let, to je jeden platónský měsíc, teď jsme ve znamení Ryb a zanedlouho se přesuneme do znamení Vodnáře.
Celková precese, neboli velký rok, nebo taky platónský rok proběhne za 12 x 2160 = 25 920 let. Když si vezmeme jeden platónský měsíc a porovnáme k jednomu saru 2160/3600, tak dojdeme k poměru 6/10, co odpovídá šedesátkové početní soustavě, kterou Anunnakové zvolili. 6/10 se označuje za božský poměr, je to zlatý řez. Rozdělení úsečky na dva díly tak, že poměr menší části k větší je týž jako poměr větší části k celé úsečce.
Pro čas používali jednotky Beru, byla to jedna dvanáctina dne, „jedna dvouhodina“ od úsvitu do úsvitu, který my dělíme na dvacet čtyři hodin.
Není to tak dávno, kdy se počítalo na kopy 60 ks i velekopy 60 kop. Minuta má 60 sekund, hodina 60 minut. Jedna z výhod šedesátkového systému je, že se dá dobře rozdělovat 1/2=30, 1/3=20, 1/4=15, 1/5=12, 1/6=10.
V matematice Sumerové znali zlomky, mocniny, odmocniny, výpočet plochy a obvodu čtverce a obdélníku, násobilku, rovnice, mírové jednotky.
V astronomii znali slunovraty, rovnodennosti, sledování jiných planet, hvězdy rozdělovali na stálice (běžné hvězdy) a bludice (planety, komety, meteory), znali ekliptiku, znamení zvěrokruhu, souhvězdí, kalendář 12 měsíců, sedmidenní týdny, uměli určit zatmění Měsíce a Slunce.
Když všechno tohle znali, kdo je to naučil?
Námi známá nejstarší kultura je ta Sumerská. Kde zmizeli jejich předchůdci, kteří by museli krůček po krůčku na všechno přicházet? O tom se nedochovaly žádné písemné památky? Jak to, že tu z ničeho nic je tak rozvinutá civilizace? V 15. století si lidé mysleli, že je Země plochá deska na želvě. Předčila je tedy civilizace, která tu byla o 5 tisíc let dřív? Je skutečností, že k vývoji lidstva od paleolitu (starší doba kamenná) přes mesolit (střední doba kamenná) k neolitu (mladší doba kamenná) a vzniku sumerské civilizace docházelo přibližně v intervalu 3600. Pak bychom si měli připustit, že všechny ty znalosti byly dary od bohů AN.UNNAK.KI (v sumerštině znamená „Ti kteří přišli z Nebe na Zemi“).
„Všechno, co víme, nás naučili bohové,“ opakovali Sumeřané na mnoha místech.
Období
Na obrázku je vyobrazení Anunnaků jako astronautů a jejich vesmírné lodi putující mezi Marsem (hvězdou se šesti paprsky) a Zemí (označenou sedmi body a vedle znázorněným rostoucím měsícem). Tento výjev se umisťuje do období věku Ryb – dvě ryby jsou totiž na výjevu vyobrazeny. Tím se dostáváme do období nejpozději 25 980 a 23 820 př. Kr.
Nalezly se textové doklady, že sumerský zvířetníkově-kalendářní „bod nula“ stál přesně mezi Býkem a Blíženci, na základě čehož se došlo k závěru, že rozdělení oblohy na dvanáct znamení zvěrokruhu proběhlo ještě před vznikem Sumerské říše, ve věku Blíženců. To si ovšem nedokázali vědci nijak vysvětlit. Ještě více pak vědce mátla sumerská astronomická tabulka v berlínském muzeu Předního východu, která začíná výčet zvířetníkových znamení Lvem – čímž už se dostáváme někam do roku 11 000 př.Kr., tedy zhruba do času potopy světa.
Použitá literatura:
[1] – Zecharia Sitchin, Když započal čas 1993
Autor: Matrix
Zdroj: http://gnosis9.net
