Draci

Zápas o duši

Pavel Steiger

Mnoho lidí se mě ptalo, snad protože jsem původně geolog, jak je to s Dinosaury. Zdá se mi, že lidé jsou těmito obludami fascinováni a vlastně vždy byli. Vždyť i náš Honza bojoval proti saním, z jejichž nozder sršel oheň a síra a usekával jim hlavy. Všechny národy znají draky, obrovské stvůry a nestvůry. Je opravdu možné, že by si lidé ve své bujné fantazii vymysleli tvory, kteří nikdy neexistovali? Již dlouho zastávám názor, že co si umíme představit, má i potenci existovat. Jestliže známe z našich představ koncept nebe, pekla, draků, obrů atd., vše má potenci existence. Vlastně, buď to existovalo, nebo to bude existovat. Nic, ani představa, nemůže vzniknout z ničeho. Existuje mnoho věcí a principů, které si dnes neumíme představit, protože jsou mimo naši omezenou představivost. Proto naše budoucnost může být horší i lepší, než si ji představujeme. Ten, kdo si představuje, že se evolučně vyvinul bez Božího stvoření, tomu se jeho představa, spíš bych měl říci nemorální přání, vyplní. Po smrti bude skutečně bez Boha, jako by jej Bůh ani nestvořil, přestože každého jedince původně Bůh stvořil pro sebe. To byl Boží účel a smysl naší existence.

Jak je to tedy s draky a Dinosaury? Je možné, aby zkameněliny a lidové pohádky lhaly? A co tomu všemu říká bible? Tak tedy: bible se na žádném místě nezmiňuje o zkamenělinách, ale přesto popisuje několik zvířat, která už dnes nežijí. Nejznámější z těchto vyhynulých biblických zvířat jsou draci a jednorožec. Bible se také zmiňuje o upíru a bazilišku. Co si máme představit pod behemótem nebo livjátanem?

Liberální pokrokoví bohoslovci interpretují tyto živočichy jako bájná zvířata, která nikdy neexistovala. Na druhé straně, konzervativní bohoslovci se snaží v dnešní zvířeně najít ta zvířata, která by těmto biblickým popisům vyhovovala. A tak drak je často překládán jako šakal, velryba nebo had. Jednorožec jako dobytče, vůl nebo zubr. Behemót je prý slon nebo hroch. Livjátan je prý krokodýl. Upír je divoká koza a bazilišek je prý zmije. Biblický popis těchto zvířat však vůbec neodpovídá žádnému žijícímu tvoru. Bible se zmiňuje asi o 160 různých zvířatech a vždy je přesně nazve nebo popíše. Jedinou výjimku tvoří několik málo zvířat, o kterých jsme se právě zmínili. Proč by bible popisovala těchto několik zvířat zmateně,lživě nebo bájně básnicky, když v popisu ostatních zvířat je přesná? Jsem přesvědčen, že popis jednorožce, draků, behemóta nebo livjátana je stejně přesný jako třeba biblického koně nebo lva. Nejlogičtější interpretace proto je, že tato zvířata vyhynula a naši předkové se s nimi za svého života setkávali.

Mnoho zvířat již vyhynulo a jsou známa jen ze zkamenělin. Uniformní evoluční domněnka však navádí dnešní lidi, a na neštěstí i bohoslovce, že vývoj zvířat, a tedy i formace jejich zkamenělin, předcházel evoluci člověka. A tak člověk a tato zkamenělá zvířata prý nikdy nemohli žít současně, protože se prý člověk vyvinul až po jejich zániku. Pravdou však je, že tato zvířata vyhynula buď potopou, nebo krátce po potopě, důsledkem překotné změny podnebí.

Draci jsou zmíněni ve Starém zákonu více než 25 krát. Hebrejské slovo „tannim“ odpovídá našemu draku. Název „tannim“ je přeložen v Izaiášovi 27:1 jako „livjátan, had útočný a svinutý.“ Stejné slovo „tannim,“ tedy drak, je třeba v češtině přeloženo v Malachiášovi 1:3 a v novějších překladech jako „šakal“. Zdá se, že jenom kralická bible si udržela nezkreslený a pravý výraz – drak. Ve slovenštině je to stejné. Bible z r. 1964 překládá „tannim“ jako „drak,“ novější slovenský překlad z r. 1978 už překládá „tannim“ jako „šakal“.

Mnoho dalších veršů potvrzuje, že existovali suchozemští a vodní draci. Bible popisuje fyziologické vlastnosti draků. Musíme však zůstat v Bibli kralické, protože v ostatních překladech bible mluví o šakalech. Draci naříkali a kvíleli:

• Nad čímž kvíliti a naříkati budu, chodě svlečený a nahý, vydám se v naříkání jako drakové. (Mich. 1:8)

Nové překlady liberálních teologů však tento verš překládají „dám se do nářku jako šakalové.“

Draci měli jedovaté uštknutí:

• Jejich víno, jedovina dračí. (5. Moj. 32:33)

Někteří draci byli malinkatí:

• Aron hodil svou hůl před faraona i před jeho služebníky a ona se stala drakem. (2. Moj. 7:10)

Zase, i zde je použito hebrejské slovo „tannim.“ „Tannim“ je poprvé použito v Gen. 1:21

• I stvořil Bůh veliké netvory …

A zde je „tannim“ přeložen netvorem. Správný překlad by měl znít: „I stvořil Bůh veliké draky.“ Ani kraličtí nedodrželi přesný překlad, a přeložili „tannim“ jako velryby.

• I stvořil Bůh velryby.

My Češi i Slováci jsme to opsali asi z angličtiny, protože ta také v tomto verši překládá slovo „tannim“ velrybou místo drakem.

Jak je možné, že „tannim“ je jednou drak a podruhé had, šakal, nebo velryba? Problém vězí v tom, že obzvláště moderní překladatelé nemohou překonat předsudek, že draci jsou něco mýtického, co nepatří do slovníku moderního člověka, a tím ani bible. Jestliže je „tannim“ drak, a to je, tak by měl být „tannim“ ve všech verších také jako drak přeložen a nezaměňován za šakaly nebo velryby. Naši noví překladatelé po celém světě jsou již racionalisté, poznamenaní uniformní vývojovou teorií a nevidí, že „tannim,“ draci, jsou vyhynulá zvířata, velmi dobře známá předpotopním a ranně popotopním lidem. Dnes tyto draky známe jen ze zkaměnělin. Kdybychom přeložili každý hebrejský výskyt slova „tannim“ slovem „Dinosaurus,“ každý z těchto 25 veršů Starého zákona se stane průzračně jasným a srozumitelným.

Fosilní záznam nám dosvědčuje, že existovali draci, tedy dinosauři, pozemští, říční, mořští, malinkatí i obrovití. Ale dnešní překladatelé bible se zdráhají přeložit „tannim“ pravým jménem, protože draci jsou pohádkové příšery na strašení dětí, které nikdy neexistovaly a jsou prý výtvorem naší bujné fantazie. No a přeložit každé slovo „tannim“ Dinosaurem je už úplně nemyslitelné, protože Dinosauři, podle učení dnešní vědy, vyhynuli před 70 miliony let, kdy člověk ještě neexistoval. Tak jsme my křesťané zdegenerovali v pravosti Božího slova!

Dinosaurus znamená hrozný plaz. „Tannim,“ tedy draci Starého zákona, jsou Dinosauři dnešní paleontologie. Nejen v bibli, ale i v tradicích a pověstech všech národů vystupují draci a příšery, hrozní plazi, tedy Dinoasuři v mnoha obměnách. Tento všeobecný úkaz musí mít všeobecné vysvětlení. A to pravé vysvětlení je, že lidé žili současně s draky. Podrobné studie dračích tradičních popisů různých národů docela dobře odpovídají fyziologii rozmanitých druhů zkamenělých Dinosaurů. Kromě biblických a etnologických důkazů existují i paleontologické důkazy, které dokazují, že člověk a Dinosauři byli kdysi současníky.

V korytě řeky Paluxy v Texasu paleontologové našli mnoho zkamenělých dinosauřích a lidských stop. Některé lidské stopy byly bosé, jiné měly sandály. Několik metrů opodál, ve stejné geologické vrstvě, byly stopy dinosauří. Evolucionisté odmítají tyto důkazy jako podvrh.

V americkém Utahu je známý Národní dinosuaří park se stovkami dinosauřích koster. Jen o několik kilometrů dále, ve stejné pískovcové vrstvě byly objeveny dvě lidské kostry. Jeskynní malby dinosaurů byly nalezeny v Arizoně, na Sibiři i v africkém Zimbabwe. Májské řezby z Vera Cruz v Mexiku silně připomínají ptáka Archeopteryxe, který prý byl současníkem dinosaurů před 130 miliony let.

Dnešní evoluční vědci berou vážně neověřené zprávy, že někteří suchozemští i mořští Dinosauři mohou stále ještě přežívat. Jestliže žijící Dinosauři jsou možnost, připouštěná právě evolucionisty, proč by měli být obrovští Dinosouaři 130 milionů let starou historií? Bylo už nalezeno mnoho žijících zkamenělin. Například ryba Coelacanth, která prý vymřela před 70 miliony let, byla vylovena v několika živých exemplářích u Nového Zélandu. Viděl jsem ji v lihu v Aucklandském muzeu. Nebo plaz Tuatara byl také objeven živý, ačkoliv neměl existovat už 130 milionů let.

Jestliže se v geologickém sloupci vyskytne jakákoliv časová nesrovnalost, jako třeba dinosauří a lidské kostry ve stejných vrstvách, tak tuto skutečnost evolučně věřící vědci nazvou buď podvrhem nebo ji očividně popřou. Uvědomme si, že by se jim vše, celá 150 let stará „kvazivěda“, zhroutila. Jediné druhé možné vysvětlení by bylo tvoření inteligencí skrze znalost a plán, což je pro ně, ne z vědeckých, ale morálních důvodů nepřípustné.

Pojďme však do bible a prostudujme si jedny z nejzajímavějších kapitol z celého biblického Božího slova, Jóba 40 a 41. Uvědomme si, že Jób žil poměrně krátce po celosvětové potopě. Proto byl současníkem mnoha zvířat, která později vyhynula. V těchto dvou kapitolách Bůh popisuje Jóbovi dvě zvířata, která Jób musel velmi dobře znát. Suchozemského draka – behemóta, a vodního draka – livjátana. Bez rozpaků tvrdím, že jde o Dinosaury, přestože moderní bibličtí komentátoři tvrdí, že behemót je slon nebo hroch a livjátan krokodýl. Biblicky vám ukáži nesmyslnost této interpretace, přestože je protěžována právě křesťany. Evolucionisté se přece biblí nezatěžují. Tato nesmyslná interpretace přežívá jen díky evolučnímu podkopání našeho myšlení. Ano, i křesťané často kladou větší váhu na lidskou fantazii, obalenou do kvazivědeckých evolučních domněnek, než na Duchem vdechnuté Boží slovo. Buďme biblisty. Držme se biblické víry, raději než „křesťanství“, protože slovo „křesťanství“ je dnes už stejně zneuctěno jako původně krásné slovo „soudruh.“ Za tímto všeobecným pojmem – křesťan – se vždy maskovali a maskují kdejací šamani a prospěcháři.

Tak tedy: Jób se svými třemi přáteli ve 38. a 39. kapitole filozofují nad smyslem života. A tak jako dnešní lidé, moc toho nevymyslí. Proto k nim Bůh promluvil přímo. Bůh jim v podstatě řekl, že jejich základní neznalost vězí v nedostatečném chápání Boží velikosti a Boží tvořivé moci. To platí i dnes.

• Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom? (Jób 38:4)

Ponoříte-li se do 38. a 39. kapitoly, zjistíte, že Bůh Jóbovi a jeho kamarádům předkládá své tvořitelské dílo. Bez pochopení Boží tvořivé svrchované velikosti má každý potíž pochopit smysl života. Tyto dvě kapitoly jsou plné vědě neodporujících faktů. Bůh potom přechází ke svým dvěma supervýtvorům, k největšímu pozemskému zvířeti behemótovi a největšímu vodnímu zvířeti, hroznému livjátanovi.

Behemót je popsán v Jóbovi ve 40. kapitole. Behemót musí být buď Brontosaurus nebo Tyrannosaurus.

• Pohleď jen na Behemóta, i jeho jsem učinil jako tebe; on jako dobytče žere trávu (Brontosaurus byl býložravý). Pohleď, jakou má sílu v bedrech, jak mocné jsou svaly jeho břicha. Napřímí ocas jako cedr. (Umíte si představit slona nebo hrocha s ocasem, napřímeným jako cedr?) Šlachy jeho stehen jsou propletené, jeho kosti jsou bronzové válce. (Už jste viděli Brontosaurovu kostru v muzeu?) Jeho hnáty jako železný sochor. (Tohle nemůže být ani slon ani hroch). On byl na počátku Božích cest; jen jeho učinitel může na něj s mečem. (Na slona i hrocha si člověk vždy troufnul.) Pastvu mu poskytují hory, kde dovádí všeliká zvěř polní, uléhá pod lotosem, skryt ve třtině a bahnu. Lotos jej zastírá svým stínem, potoční topoly ho obklopují. A hle, vzedme-li se řeka, neustoupí, důvěřuje si, i když se mu Jordán do tlamy valí. (Jób 40:15-23)

Jistě jste viděli v muzeu obrázky, jak Brontosaurus šlape dno hluboké tůně nebo řeky a jen jeho hlava je vystrčena nad hladinou. A Bůh Brontosaurův nebo Tyrannosaurův popis zakončí otázkou.

• Kdo se mu postaví do očí a provleče mu chřípím smyčku? (Jób 40:24)

Kroužek nosem prostrčili lidé býkovi, hrochovi i slonovi. Bůh musel popisovat zvíře, které Jób znal, jinak by Jóba nemohl poučit. Vždyť Bůh v podstatě Jóbovi a jeho kamarádům říkal – na Brontosaura nemůžete, to víte, protože dobře znáte jeho hroznou sílu, jak byste mohli na mne, Stvořitele Brontosaura. Bůh nemohl fantazírovat. Kdyby Bůh hovořil o slonu nebo hrochu, tak by jej popsal jinak a dal by mu i správné jméno.

A co další zvíře, livjátan? Prostudujte si celou 41. kapitolu v Jóbovi. Jak je fascinující! Livjátan je bez pochyby drak, mořský Dinosaurus.

• V onen den Hospodin ztrestá svým tvrdým a pevným mečem livjátana, hada útočného, livjátana, hada svinutého; zabije draka v moři. (Iza. 27:1)
• Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, rozdrtil jsi hlavy livjátana. (Žalm 74:13-14)
• Tu je veliké a širé moře, hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. (Žalm 104:25-26)

Všimněme si, že lodě i livjátan jsou současníci. Livjátan nemůže být krokodýl, ten nežije v moři. Livjátan musel být největší mořský Boží výtvor. A Bůh popisuje Jóbovi livjátana takto:

• Vytáhneš udicí livjátana a zkrotíš provazem jeho jazyk? Vložíš mu do chřípí sítěnou houžev, probodneš mu čelist hákem? Bude se tě doprošovat o smilování a pokorně s tebou mluvit? Uzavře snad s tebou smlouvu, abys jej vzal provždy za otroka? Můžeš si s ním pohrávat jak s ptáčkem? Uvážeš ho pro své děvečky? Budou o něj společníci smlouvat, rozkouskují si ho kupčíci? Propíchneš mu kůži bodci, jeho hlavu rybářskými haprunami? Zkus na něho vložit ruku! Pomysli na boj, a neuděláš to. Hle, čekat na něho je ošidné. Při pohledu na něho se člověk hroutí. Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou? Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé. Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla. Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými? Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů. A jeho hřbet je jako řady štítů, těsně uzavřených pod pečetí. Dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne; jeden přiléhá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit. (Tohle odpovídá šupinatě plástevné stavbě dinosauřího krunýře.) Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky, z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry, z nozder mu vystupuje kouř, jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným, jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen. (Jób 40:25-41:13)

Lidé si nevymysleli, že drakům vychází z tlamy kouř nebo oheň. Sám Bůh to říká Jóbovi. Bůh nemůže lhát. Že je to nemožné? Proč? Máme svatojánské mušky, které světélkují, tady v Ekvádoru džungle jimi jenom blikotá. Máme elektrické úhoře a rejnoky, kteří mohou proudem i usmrtit. Máme brouky bombardéry, kteří namíchají explozivní chemickou sloučeninu. Proč by nemohl livjátan, mořský Dinosaurus, vydechovat plynné hořlavé výpary, které se při styku s atmosférickým kyslíkem vznítily? Kdyby elektrický úhoř nebo rejnok pomyslně vyhynuli před 150 miliony let a bible by popisovala jeho elektrické vlastnosti, také by se mnozí usmívali. Ale pokračujme:

• V jeho šíji dříme síla, před ní se každý zkroušeně chvěje, laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se, jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov. Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy, meč, jenž by ho zasáhl tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu. Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo, šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy, kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp. Vespod má ostny, podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí, způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti, nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla. Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu. Na všechno vysoké pohlíží z vrchu, nad všemi šelmami je králem. (Jób 41:14-26)

Tohle není nikdo jiný než Dinosaurus. Tohle není popis krokodýla. Člověk před krokodýlem často obstojí a Bůh říká, že není odvážlivce, který by livjátana dráždil. Livjátan se vlekl po zadních, na všechno vysoké pohlížel z vrchu.

Tito velcí draci – Dinosauři v bibli symbolizují zlo. V Novém zákoně se o draku – Satanovi mluví ve Zjevení. Každý symbol je však sám o sobě nesymbolicky opravdový. Medvěd, lev, voda, skála jsou opravdové. Jenom skutečná věc, zvíře, člověk nebo princip mohou něco symbolizovat. Lev – krále, voda – život, skála – Ježíše Krista. Proto i opravdový drak, Dinosaurus symbolizuje opravdového a skutečného ďábla. Symbolizované a symbolizující nejsou nikdy symboly, nýbrž skutečnými věcmi, zvířaty, lidmi nebo principy. Skutečný silný a lidsky nepřemožitelný drak nebo Dinosaurus symbolizuje skutečného silného a lidsky nepřemožitelného Satana. Vyhánění ďábla je stejně účinné jako házení oštěpů na livjátana, draka, Dinosaura. Není odvážlivce, kdo by livjátana dráždil. A přesto mnoho křesťanů dráždí ďábla a poroučí mu. Kde berou odvahu? Ďábla, draka může přemoci jenom Bůh.

• V onen den Hospodin ztrestá svým tvrdým a pevným mečem livjátana, hada útočného, livjátana, hada svinutého; zabije draka v moři. (Iza. 27:1)

Při druhém Kristově příchodu, v onen den Bůh ztrestá Satana, jenž dovádí v moři, který v bibli často symbolizuje národy. Dinosauři nám bibli nevyvracejí, Dinosauři nám bibli jenom potvrzují, protože bible o nich tak podrobně píše.

– pst –

Převzato:  http://www.hcjb.cz/