Atlantída

Pokud se zeptáte člověka alespoň trochu se zajímajícího o tajemno, na pět jevů či mýtů, které ho v této oblasti zaujaly a které považuje za zásadní, mezi prvními jistojistě zazní slovo Atlantida. Atlantida je někým považována za mýtus, smyšlenku bez reálného základu, provázející lidstvo stovky let, jiní ale věří, že Atlantida je dávná, dnes zapomenutá historie, a celý život věnují jejímu nalezení. Dnes vás seznámíme s fakty a domněnkami tak, jak je předkládá Ivo Wiesner ve své knize Atlantida – mýtus nebo zapomenutá historie?

Atlantská civilizace se podle Wiesnera a údajů, které získal pomocí systémové analýzy, zformovala někdy před 50 000 až 60 000 lety. V té době nebyla jedinou civilizací – souběžně s Atlantidou existovala civilizace Hyperborejců žijící na polárním souostroví nazývaným starými Řeky Hyperborea. Jednalo se o souostroví obklopující polární ostrov Dél. Na druhém zemském pólu měla existovat další nehumanoidní civilizace, Řeky pojmenovaná Thuleoi, jejichž země byla na starých mapách označena jako Ultima Thule. Toto souostroví bylo v období rozvoje Atlantidy bez ledu, zaniklo zřejmě při poslední etapě zániku Atlantidy, během průletu Nimiru v r. 9 564 př. n. l. – od této doby se zde udržuje mohutný ledovec. Současníkem Atlantidy bylo také Velké společenství Světla, zahrnující přibližně oblast Íránu, Iráku, Pákistánu, Afghánistánu, Indie, Arábie a východní Afriky. Centrem duchovním i správním bylo souostroví Rutas, které zaniklo během kataklyzmat, vyvolaných průletem Nimiru v r. 3 449 př. n. l. Národ Suerů, obývající tuto oblast, byl mírumilovný, výhradně duchovního zaměření. Oblast Gobi a Tarimskou nížinu obývali Mongolové. Ačkoliv jejich technologie nebyly na takové úrovni jako atlantské, získali postupně mocenskou kontrolu nad většinou východní Asie a Západní Indie. Dobyvačnou a výbojnou rasou byli naopak Ásové, obývající rozsáhlá území od východního Řecka po východní úpatí Kavkazu včetně Malé Asie, dnešní Ukrajiny a jižního Ruska, další ze současníků Atlantidy. Další národ atlantské doby obýval pacifické ostrovy východně od Srí Lanky. Vlivem nepříznivých podmínek byli nuceni k přesunu až do Mezopotámie a tyto obyvatele dnes označujeme jako Sumery. Jednalo se o mírumilovné bytosti. Poslední velkou civilizací současnou s atlantskou představují Danané. Žili ve střední a jižní Evropě i v severní Africe. Civilizace zanikla během průletu Nimiru v r. 9 564 př. n. l. Jednalo se o vysoce eticky, technicky, technologicky a zejména duchovně vyspělou společnost, jejíž odkaz později převzali Keltové a staří Řekové.

O Atlantidě a ostatních zemích, jako např. Lemurii či Mu, existují důkazy nejen v písemných zmínkách jiných civilizací, v bájích, ale i jako kresby na mapách – např. Roselliho mapa z r. 1508 či Kircherova mapa z r. 1665. Roselliho mapa zobrazuje nejspíše stav kontinentů v Atlantské oblasti před kolizí s Nimiru v r. 113 519 př. n. l. Na jihoamerickém kontinentu je zakreslen dlouhý fjord, kterým podle analýz průběhu tektonických zlomů Středoatlantského riftu kdysi procházela riftová zóna, tvořící zásadní geotektonickou linii této oblasti. Během kolize se tento zlom zcela otevřel a tektonické síly vyvolané obrovskou gravitační silou Nimiru odvlekly odtrženou část jihoamerické pevniny do oblasti zhruba dnešního Sargassového moře, kde se stala mýtickým ostrovem Atlantů. Zbylá část jihoamerické pevniny byla gravitační silou Nimiru vláčena přibližně západním směrem, přičemž se vytvořila dnešní Brazílie, Venezuela a vyvrásnily se Andy.

Úroveň technologií Atlanťanů v době asi před 60 000 lety byla podobná jako v USA na počátku 30. let minulého století. Atlanťané byli dlouho pouze duchovní civilizací. Zlom nastal tehdy, když atlantští vědci objevili v jižní Americe, v Antarktidě (tehdy bez ledového příkrovu) a v západní části Severní Ameriky ruiny měst. Jednalo se o pozůstatky civilizací, působí-cích na Zemi ještě před kolizí s Nimiru před asi 115 000 lety. O těchto civilizacích existují zmínky a artefakty ukazující překvapivou úroveň letecké technologie, znalostí metalurgie či chemie, využívání elektrických světelných zdrojů atd. Archeology jsou však ve většině případů ignorovány, je patrná snaha o jejich prohlášení za podvrhy a končí jako nekatalogizované artefakty ukryté v depozitářích muzeí. Proč však ukrývat něco jen proto, že k tomu oficiální věda nemá vysvětlení? Vraťme se však zpět k objevům, které učinili atlantští vědci. Během svých archeologických výzkumů nalezli mnoho cenných vědeckých záznamů, vzorků přístrojů a zařízení, které pro jejich další vývoj znamenaly silný, pro nás nepředstavitelný impuls. Tento impuls byl však také zlomem ve směru mentální a etické revoluce. Začalo se výrazněji prosazovat technokratické zaměření atlantské společnosti, duchovno a harmonie byly nahrazeny egoismem a bezohledností. Atlanťané se začali považovat za bohy schopné ovládnout, tvořit i ničit vše existující v hmotném světě. Společnost Atlantidy se rozdělovala na nepočetnou elitu bohatých a mocných, střední vrstvu obyčejných lidí existenčně závislých na elitě a velkou skupinu otroků a téměř bezprávných dělníků. Ti byli doslova vyráběni pomocí objevených poznatků genetického inženýrství. Napětí, vytvořené rostoucím vlivem technokratické evoluce, se zhruba před 25 000 lety vyvinulo v otevřený střet mezi zastánci Zákona jediného Boha (který byl původním náboženstvím Atlanťanů), kteří si uvědomovali nebezpečí, spojená s jednostranným rozvojem technokratické civilizace, a stoupenců Belialu, jejichž nástrojem byla černá magie.

Co říká Kniha mrtvých

E. Cayce, H. P. Blavatská i egyptská Kniha mrtvých hovoří o čtyřech etapách vývoje a zániku Atlantidy. První kataklyzma se mělo odehrát asi před 55 000 lety, což dobře odpovídá průletu Nimiru v r. 52 369 př. n. l. Postihlo zejména východní Pacifik, oblast Atlantidy téměř minulo. V Atlantském ostrově Poseidia byla vytvořena řada hlubokých zlomů. Druhá etapa ničení Atlantidy odpovídá velmi dobře průletu Nimiru v r. 27 909 př. n. l. Důsledkem byl rozpad ostrovního kontinentu Poseidie na6 až 7 menších ostrovů. Třetí kataklyzma je spojováno s průletem Nimiru v r. 15 679 př. n. l. a znamenalo nejničivější ránu do týla Atlantské civilizace. Většina ostrovů atlantské říše zmizela beze stop a díky vzestupu hladiny Atlantiku nejméně o 100 m byla zatopena i většina sídlišť na okrajovém šelfu. Poslední období existence Atlantidy je charakterizováno náboženskou krutovládou kněží boha Tezcatlipoca, kteří zavedli obětování lidských obětí odpůrců a zajatců, což se udrželo u Mayů a Aztéků i po zániku Atlantidy. Věřili totiž, že krvavými oběťmi si usmíří boha. Zánik Atlantidy nastal při kataklyzmatu v r. 9 564 př. n. l., což uvádí i H. P. Blavatská, která vycházela z komentářů bonnských mnichů ke Knize Dhyanů. Aztékové jsou údajnými přímými dědici posledních Atlantů.

Jaký je podle Wiesnera důvod toho, že se ve východní oblasti Sargassového moře zbytky Atlantidy nenalezly, ačkoliv se tam podle Platona a egyptských zápisků měla nacházet? Nimiru v relativně malé výšce několika tisíc km přelétla nad Atlantikem a svou gravitací servala povrchové vrstvy ostrovů Atlantidy. Jejich zbytek byl zčásti uvržen do Atlantiku, zčásti na Africký kontinent a zčásti byl gravitací tažen do vesmíru jako vlečka Nimiru.

Obyvatelé Atlantidy

Od současné civilizace se Atlanťané odlišovali v mnoha směrech. Atlantidu obývaly dvě rasy. První byli bílí Danané, druhou, dominantní rasou byli červenohnědí Toltékové. Byli mnohem vyšší, muži alespoň 2,5 m, ženy 2 m, z generace na generaci se však jejich výška snižovala, zejména vlivem geomagnetického, geoelektrického a geoskalárního pole energie Zero. Snížením výšky se také projevovala určitá degenerace, vyvolaná přepychem a poklesem duchovní úrovně. Délka života původních obyvatel byla 800 až 1000 let, vlivem biologických podmínek se však zkrátila na polovinu i méně. Komunikačním prostředkem také původně nebyla řeč; neměli ani vyvinutý jazyk, neboť se dorozumívali výhradně telepaticky.

Vytěžování znalostí předchozích vysoce vyspělých civilizací umožnilo Atlanťanům obrovský technický pokrok, aniž by jejich vědomí bylo na tak zásadní skok připraveno. Postupně ztráceli své nadlidské mentální schopnosti (př. telekinezi), které byli pak nuceni kompenzovat vývojem nových a stále dokonalejších technologií.

Zánik Atlantidy

Čím se společnost stávala technokratičtější, tím více ji začalo ovládat hnutí, popírající existenci jediného boha, známé jako stoupenci Belialu (Děti Temnoty). Toto hnutí převzalo výkonnou moc a změnilo ji v krutý náboženský fundamentalismus, nepřipouštějící nic jiného, než svůj pohled na svět. Ke konci atlantské éry kněží Belialu všechny ty, kteří nepřijali jejich způsob myšlení a pojetí světa, zbavili možnosti aktivně pracovat ve svém oboru (týkalo se to zejména vědců a umělců). Ti nejzpupnější byli vyhnání do kolonií a popravováni. Jednou z takových skupin byli vědci, umělci, architekti a inženýři sou-středění kolem velekněze – mága Thowta. Nejen on, ale i ostatní věrní principům Zákona jediného Boha, věděli desítky let dopředu o nebezpečí, které Nimiru představuje. Na nátlak kněží Belialu museli odejít do Egypta, kde obnovili společenství stoupenců Zákona jediného Boha a založili civilizační centrum. Další vyhnané skupiny tohoto společenství odešly na oba polární kontinenty, mající v té době mírné klima, další skončily v Tibetu a na jiných místech, kde vybudovali depozita, v nichž jsou uloženy veškeré záznamy o vědě a historii Atlantidy včetně vzorků přístrojů, hmot, uměleckých děl a ostatních artefaktů.

K plnému rozvoji technokratické společnosti v Atlantidě tedy došlo asi před 30 000 lety. Díky jiným civilizacím tak ovládali technologie, na které by při normálním vývoji ještě mnoho tisíc let nedosáhli. Atlantskou říši v této době tvořil centrální ostrov Saturnia Amenti s hlavním městem Poseidia, součástí říše bylo také 12 kolonií. V důsledku průletu Nimiru v r. 27 909 př. n. l. se hlavní ostrov rozpadl na sedm větších a neznámý počet menších ostrůvků, následné ochlazení klimatu způsobilo neobyvatelnost ostrovů v severní části Atlantiku. Kataklyzma Atlanťany vyděsilo a došlo tak k rozsáhlému stěhování z ostrovů v Atlantiku do horských oblastí kontinentu, do oblastí Středozemního moře. Důsledkem této, zejména bojové, expanze Atlanťanů byly mnoho let trvající démonské války, ovlivňující i dnešní lidstvo, v jehož části je zabudována porážka Atlanťanů. Expanze do Evropy a Asie se tedy nezdařila. Vědci však zjistili, že epicentrem blížícího se příletu Nimiru bude mimo jiné celá oblast Atlantiku, sever Amerického kontinentu a jih Afriky. Další Altantské pokusy o útěk byly přerušeny příletem Nimiru v r. 15 679 př. n. l. Došlo k prolomení Gibraltarské úžiny, tsunami zasáhly hluboko do nitra pevniny a naplnily Středozemní moře do jeho nynější podoby. Ostrovy Atlantů zmizely z povrchu až na několik malých mimo dosahu řádění Nimiru. Tyto události popisují manuskripty uložené v egyptských chrámových knihovnách i nápisy na kamenných pylonech, s nimiž byl seznámen Solon a další historikové. Stejné události jsou popsané v Platónově díle Timaios a Kritias. Popisují tedy skutečnou historii zániku Atlantidy jen posunutou o 6115 let? Technické, technologické a duchovní znalosti Atlantidy po jejím zániku přežívaly pouze ve formě pověstí a bájí. Obyvatelstvo kdysi mocné říše překročilo práh úpadku a barbarizace, umocňované silným vlivem stoupenců Belialu. Poslední dva ostrovy patřící k Atlantidě pohřbil definitivně průlet Nimiru v r. 9 564 př. n. l.

V příštím čísle vám přiblížíme některé objevy, které učinili Atlantští vědci.

Robert Olschbaur, Pavlína Beitlová

Atlanťania

Atlantida údajně existovala před mnoha tisíci lety. Kde o ní lze získat informace?

Mnozí naši přátelé zasvětili život hledání v knihovnách, kde studovali staré záznamy, většinou v Anglii a v Německu. Máme však i informace založené na duchovní, ezoterické bázi z vizí a meditací. Předpokládá se, že Atlantida existovala asi před 300 tisíci lety. Možná ale byla ještě starší. Osobně si myslím, že 300 tisíc let je první doba, kdy můžeme hovořit o bytostech, které se nám podobaly vzhledově i způsobem práce, myšlení a komunikace. Atlanťané byli mnohem duchovnější, více propojeni s Vesmírem i Zemí. Harmonie jim zaručovala stálou kvalitu života. Neničili životní prostředí a neměli psychické problémy jako my. Dá se říci, že zpočátku si žili jako v ráji. Komunikace s anděly byla součástí jejich života. Řešili s nimi všechny problémy, asi jako se my domlouváme mezi sebou. Asi před 200 tisíci lety a před 80 tisíci lety se ale stalo něco, co vedlo Atlanťany k morálnímu úpadku, pomalému pádu do hmoty, dlouhému desítky tisíc let. Avšak ještě před zánikem Atlantidy kontakt s anděly stále fungoval, byť už ne tak bezproblémový a čistý jako předtím. Lidé už tolik neviděli. Nedokázali zachytit stoprocentně pravou podstatu andělských poselství. I přesto se jednalo o kontakty, jimž se my ani zdaleka nemůžeme přiblížit.

Proč vlastně Atlantida zanikla?

Zhruba před 80 tisíci lety někteří Atlanťané začali toužit po osobním vlastnictví a po moci. Ta touha se stupňovala. Objevily se skupiny, které se již nechtěly řídit tradicemi, usilovat o harmonii. Atlanťané se rozdělili na dva tábory. Více bylo harmonických bytostí, přesto se k moci dostávali disharmonici, hlavně mágové, kteří měli určité duchovní schopnosti a vědomosti. Znali štěpení atomu, uměli vyrobit atomovou bombu. Ale chyběla jim zkušenost a moudrost. To způsobilo, že se Atlantida po obrovském výbuchu potopila a její obyvatelé se přemístili jinam nebo zemřeli.

Myslíte, že tam došlo ke zneužití duchovních schopností?

Byl to boj o moc, při němž došlo i ke zneužití duchovní síly. Mágové chtěli vládnout a přikazovat. Snažili se jim v tom zabránit Lokikové, kněží, kteří se drželi tradicí. Ti byli přesvědčeni, že není třeba nic měnit, když lidé žijí v harmonii, komunikují telepaticky nejen mezi sebou, ale také s anděly a zvířaty. Touha mágů po moci ale byla silnější.

Byli nám Atlanťané podobní?

Předpokládá se, že měli stejnou fyziognomii, včetně orgánů. Ale byli vyšší a měli prodlouženou lebku. Takové lebky se našly u prvních egyptských faraonů. Usuzuje se, že jejich mozek byl jiný a díky tomu měli více schopností. Víme, že my sami využíváme velice malou kapacitu mozku. Prodloužená část jejich mozku měla sloužit k telepatii a ke zvýšení duchovních schopností, jako je jasnovidectví, jasnozřivost, éterické vidění, předvídání blízkých situací, apod.

ATLANŤANÉ A OKOLNÍ SVĚT

Byli Atlanťané ve spojení s jinou civilizací?

Další tehdy známou civilizací byl okolní svět, ten se jmenoval Lemurie či Mu. Někdy se říká, že Atlantida byla centrem a vše kolem bylo Mu, ale existují i názory, že Lemurie byla pouze další ostrovní říší. Bytosti na ní žijící podléhaly plynulé evoluci. Nebyly tak dokonalé, měly hrubší těla a byly pudovější. Atlanťané do jejich vývoje nezasahovali. Není vyloučeno, že měli kontakt i s jinými civilizacemi. Předpokládá se, že na svých létacích strojích navštěvovali další planety Sluneční soustavy. Hovoří o tom i staré záznamy v Mahábháratě, staroindickém eposu starším než 5000 let, který popisuje, jak na obloze bojovali bohové a démoni. Ti na svých strojích létali na jiné planety. Je tam dokonce i popis strojů, včetně pohonných látek a množství surovin s přesným poměrem, které nyní vůbec neznáme. Podle Mahábháraty dobré bytosti (Lokikové) vlastnili stroje, s nimiž mohli létat ke hvězdám. Démoni (Mágové) pouze tyto stroje kopírovali, což mělo za následek jejich krátký dolet.

Je možné, že „kosmonauti“ na obrazcích v Peru, Mexiku či Africe byli Atlanťané?

Nechci tvrdit, že jen Atlanťané, mohli to být návštěvníci z jiných planet. Obrazce, které lze vidět jen z velmi velkých výšek, jsou pravděpodobně dílem civilizací, které viděly přelet atlantských strojů a snažily se navázat s nimi kontakt. V legendách se popisují jako obři, konkrétně Řekové opěvují hrdinské činy starých Helénů, kteří obry přemohli? Předpokládá se, že tito obři byli potomky Atlanťanů, kteří v té době už tisíce let hledali nový domov.

Po celém světě existují záhadné stavby. Některé jsou prý pozůstatkem Atlantidy?

Vědci tvrdí, že tyto monumenty jako by měly jeden společný prvek: vycházejí z kultury, jež se v jistém časovém úseku rozšířila do celého světa. Pyramidy v Egyptě, v Asii i Americe mohou být pozůstatky jedné zmizelé civilizace. Předpokládá se, že byly postaveny v poslední fázi existence Atlantidy, aby se energie a vědomosti, které se v Atlantidě zachovávaly, mohly plynule přenést do jiných světů?

Egypt je pokládán za následníka atlantské civilizace?

Už jsem říkal, že první faraonové měli prodloužené hlavy, i barvu kůže měli jinou, ovládali mystické síly. Předpokládá se, že to byli atlantští Lokikové, kteří se přenesli do Egypta a byli tam zvoleni, aby harmonicky vládli nižším bytostem. Bible píše: “ a Synové boží viděli, jak jsou pozemské ženy krásné a začali si je brát za manželky.“ Předpokládá se, že v Atlantidě žil samotný Bůh Stvořitel a kolem hlavního chrámu, kde přebýval, bylo určité epicentrum. Ti, kteří zde žili, byli proto nazýváni Syny božími, i když šlo o fyzické bytosti. Měli velké schopnosti. Těmi se vyznačovali i první faraonové a předávali je svým potomkům. Postupně však lidé tyto schopnosti ztráceli a snažili se je určitým imaginárním způsobem nahradit. Když například zjistili, že už nemají tak prodlouženou lebku jako jejich předkové, prodlužovali si ji královskými korunami, helmami či maskami. Dokonce se říká, že si do koruny či helmy vkládali přijímače či antény, takže mohli přijímat informace.

Mnohé národy tvrdí, že jejich předchůdci pocházeli z říše, která zanikla samozničením. Aztékové třeba věřili, že pocházejí z ostrova Astlan nebo Astlanti, který se potopil, a potomci této říše dlouho putovali, aby nakonec našli svůj domov na území Severní Ameriky?

Atlanťané svou civilizaci údajně zničili výbuchem atomové bomby. Myslíte, že se z toho lidstvo poučilo?

Určitě. Jsme přesvědčeni, že tuto zkušenost máme všichni v hlubokém podvědomí a už ji nezopakujeme. Spíše si zničíme přírodu. Pád ?do hmoty? totiž postupuje stále dál, a pokud nenastanou nějaké velké změny, dojdeme ke zlomu, kdy se sami zničíme?

[Miloš MATULA] regenerace

Atlantida

Kolem pověstmi opředené Atlantidy se nakupily legendy a sny nejrůznějších epoch a kultur. Mírumilovní,technicky vysoce vyvinutí a především štastní, měli být podle pověstí její obyvatelé.Atlantida představovala zlatý věk, říkají všichni, kdo chtějí věřit, že potopený kontinent skutečně existoval ,nebot“ jeho existence a jeho zánik nejsou rozhodně jisté. Mýtus o tomto světadílu, který zmizel v moři, se dochoval v díle slavného řeckého filozofa a spisovatele Platona (427-347 př.Kr.). Ve dvou písemných dialozích ,v Tímaiovi a Kritiovi, zdůraznil Platon, že existence kontinentu, o němž hovoří, není žádný výmysl, nýbrž pravda. Jako účastník dialogu Kritias informuje Platon, že se o Atlantidě dozvěděl od svého předka, řeckého státníka Solona. Ten prý četl o historii potopeného kontinentu při své cestě Egyptem. Platon se ve svém dialogu zmiňuje o válce, která se prý odehrála před devíti tisíci léty mezi Atlantidou a Praathénami a geograficky při tom vymezuje obě válčící strany, když udává,že jedni žili na vnitřní straně „Sloupů Herkulových“, dnešního Gibraltaru a druzí na vnější. , Atlanřané žili mimo tyto Sloupy, na různých ostrovech na otevřeném moři. Tyto údaje vedly k lživým spekulacím o poloze Atlantidy. Někteří badatele se domnívají, že Atlantida se rozkládala v oblasti dnešních Azor v Atlantském oceánu, jiní ji posouvají blíž k Americe, např. na Bimini,skupinu ostrovů u Floridy, kde se prý skutečně nalezly pod vodou stopy po potopené kultuře. To, že Platonův Atlantik nemusel odpovídat našemu označen Atlantského oceánu, je zřejmé, uvážíme-li ,že toto slovo bylo pro staré Řeky jenom synonymem pro „oceán obepínající svět“, takže Atlantida mohla být kdekoli – v Troji, na Santoriu nebo v Indii.
Podle Platona byla Atlantis docela normální kontinent.,,Rozprostíral se od severu k jihu,měl hory,řeky,jezera a ornou půdu.“Hlavní město Atlantidy bylo postaveno do kruhu.Táhlo se od jednoho pahorku přes tři kanály a dva pásy země, jimiž vedla okázalá ulice. Duchovním centrem byl prý Poseidonův chrám, nádherná budova uprostřed paláců, nebotť Atlantidě prý vladli moudří králové, potomci boha Poseidona. Soužití lidí na legendárním kontinentě líčí Platon jako demokratický společenský ideál, formou státu, kterou vždy doporučoval svým současníkům. Kritici soudí, že je možné, že Atlantis byla jenom Platonovým ideologickým výmyslem, kterým se snažil podepřít své filozofické a politické názory.Pro každodenní život v Atlantidě jsou jediným zdrojem Platon a výroky amerického věštce Edgara Caycea (1877-1945), které je však třeba brát s rezervou. U Platona se dozvídáme o nádherné architektuře. Jako stavební materiál sloužil přírodní kámen, který se tu vyskytoval v bílé, černé a červené barvě. V Atlantidě byly dva prameny, jeden s horkou a druhý se studenou vodou. Díky horkému pramenu bylo možné zřídit pro všechny vrstvy obyvatelstva početné lázně. Země byla bohatá a nabízela každému, co potřeboval ke každodennímu životu. Přesto se provozoval také vzkvétající obchod s jinými vyspělými kulturami a ze zahraničí se dováželo mnoho krásných a vzácných věcí. Podle vizí Edgara Caycea byli Atlanťané nanejvýš pokročilou civilizací. Údajně dokázali, už odlišit vodivé kovy od nevodivých a měli znalosti z oboru atomové fyziky. Dovedli tak vyrábět energii a ovládat energetické proudy. Přes všechny své znalosti byla Atlantida odsouzena k zániku. Proč, dozvídáme se u Platona. Zpočátku žili ještě králové ve shodě se zákony bohů. V jejich duchu se pojila mírnost s moudrostí. Postupně začali však králové i poddaní,jak praví Platon, propadat lidským tužbám, např. po zlatu a vlastnictví. Tím byla zatlačena božská přirozenost celého světadílu do pozadí, načež se otec bohů Zeus rozhodl jej zničit. Jednoho dne, jak říka Platon, stala se prý Atlantis obětí přírodní katastrofy, zemětřesení. Pokud to odpovídá pravdě,muselo jít podle údajů odborníků o obrovskou podmořskou sopečnou explozi,která pohřbila záplavou a drastickým vzestupem mořské hladiny Atlantidu pod vodou. Podle výpovědí Edgara Caycea přivolali na sebe Atlanťané ve své domýšlivosti celkem tři pohromy.Ty se daly předvídat natolik dopředu, že mnoho obyvatel ještě před jejich začátkem emigrovalo. K první katastrofě mělo podle Caycea dojít kolem roku 50 000 př.Kr. Druhá asi v roce 28 500 př.Kr. rozdělila kontinent na tři menší ostrovy s názvy Poseidia, Og a Aryan. Poslední pohroma,zemětřesení byla konečně ta, o níž se zmiňuje i Platon. Vedla definitivnímu zániku legendární Atlantidy.

Na sympoziu,uspořádaném katedrou klasických studií Univerzity v Indianě v dubnu roku 1975, nazvaném Atlantis: Fact or Fiction ? se sešli odborníci z různých oborů, od klasických studii až po geologii a pokusili se jednou provždy otázku Atlantidy vyřešit. Podle názoru mnoha lidí se jim to podařilo, protože dokázali, že Platonův příběh,starý 2300 let je pouhou fikcí. Závěrečná slova profesora Edwina Ramage, vydavatele knihy,která ze sympozia vzešla, však případ zdaleka neuzavřela. Neutuchající zájem o ztracený kontinent má na svědomí nepochybně na svědomí bestseller Ignatia Donnellyho (1831 – 1901) Atlantis:The Antediluvian World. Na začátku své knihy, uvádí v revidovaném vydání z roku 1950 seznam toho, co nazývá – několik důležitých a nových tezí, které shrnuje následujícím způsobem:

1. V Atlantském oceánu proti Gibraltaru kdysi existoval velký ostrov, zbytek Atlantského kontinentu, známý světu jako Atlantida.
2. Popis tohoto ostrova, jak jej uvádí Platon, není – jak se dlouho předpokládalo – výmysl, ale věrohodná historie.
3. Atlantida byla oblastí, v níž se člověk poprvé proměnil v civilizovaného tvora.
4. V průběhu věků se z ní stal hustě zalidněný kontinent, jehož přespočetné obyvatelstvo se stěhovalo na břehy Mexického zálivu, řeky Mississippi, Amazonky, na pobřeží Jižní Ameriky při Pacifiku,na břehy Středozemního moře a na západní pobřeží Evropy a Afriky,na pobřeží Baltu, Černého a Kaspického moře a zakládalo civilizované kolonie.
5. Byl to skutečný předpotopní svět, rajská zahrada, zahrady Hesperidek, elysejská pole, zahrady Alkinnovy, Mesomphalos, Olymp starých Řeků, Asgard nebo Avalon ze středověkých islandských básní Eddas, prostě tradiční svět starých národů, reprezentující univerzální vzpomínku na velkou zemi, v níž původní lidstvo žilo věky v míru a spokojenosti.
6. Bohové a bohyně starých Řeků, Féničanů, Hindů a Skandinávců byli prostě králové, královny a hrdinové Atlantidy. Činy, které se jim v mytologii připisují, jsou zmatené vzpomínky na skutečné historické události.
7. Mytologie Egypta a Peru představuje původní náboženství Atlantidy, které uctívalo Slunce.
8. Nejstarší kolonie, kterou Atlant“ané založili, byl pravděpodobně Egypt, jehož civilizace byla reprodukcí civilizace Atlantidy.
9. Nástroje bronzového věku v Evropě pocházely z Atlantidy. Atlanťané byli první rovněž ve zpracování železa.
10. Fénická abeceda, matka všech Evropských abeced, byla vytvořena na základě atlantské abecedy, která se z Atlantidy přenesla i k Mayům do Střední Ameriky.
11. Atlantida byla původním místem árijské či indoevropské skupiny národů semitských a možná i národů uralských.
12. Atlantida zmizela vinou strašlivé přírodní katastrofy, při níž se celý ostrov včetně obyvatel ocitl pod vodami oceánu.
13. Několik lidí uniklo na lodích a vorech a tak donesli východním a západním národům zvěsti o hromadné katastrofě. Ty se dochovaly do dnešních dnů v legendách o záplavách a potopě.

Donnelly vzal původních sedm tisíc slov Platonova příběhu, rozšířil ho a nabídl celou novou verzi historie člověka i nové řešení mnoha problémů, které v současné době znepokojují lidstvo. Jeho – odvážný nový pohled – se stal základem přílivu dalších knih o Atlantidě, od okultních až po – revolučně vědecké. Donnellyho tvrzení jsou však často založená na nesprávných a neúplných informacích, jak mu vědci rádi vytýkají.

Kniha Dr.Jamese Mavora Voyage to Atlantis způsobila v roce 1969 menší senzaci. Zaměřila se na tvrzení, které poprvé vyslovili řečtí vědci doktor Angelos Galanopoulos a profesor Spyridon Marinatos, že Atlantida ve skutečnosti byla minojská civilizace, zničená sopečnou erupcí na ostrově Thira okolo roku 1500 př.n.l.. Název – minojská – dal staré krétské civilizaci britský archeolog sir Arthur Evans, který začal s vykopávkami v roce 1900. Věřil,že matné vzpomínky na ni inspirovaly řecký mýtus, vyprávějící, že Mínos , syn Diův a krétský král, choval obludu s býčí hlavou, Mínotaura, zavřeného v bludišti. V Knossu objevil Evans zříceniny nádherného paláce, v němž byla aréna pro býčí zápasy. Na reliéfech a nástěnných malbách, zdobících palác, i na obrázcích na velkém množství keramiky, která byla objevena, najdeme vyobrazení lovu býků a býčích zápasů, v nichž se předváděli mladí muži ozbrojení jen holemi a lasy. Podle Platona vzkvétal býčí kult také na Atlantidě – každý čtvrtý nebo pátý rok muselo deset králů ostrova předstoupit beze zbraně před býky, jednoho z nich chytit a obětovat..

Atlantské objevy

Zlom nastal tehdy, když atlantští archeologové objevili ruiny měst. Byly to pozůstatky pracivilizací, které Zemi obývaly před první kataklyzmatickou srážkou s Nimiru před asi 115 000 lety, která dala mimo jiné vzniknout právě ostrovu Atlantidy. Atlantští archeologové nalezli vstupní brány či přechody do paralelních dimenzí, kde byla uchována celá města, byly nalezeny cenné vědecké záznamy, vzorky přístrojů a zařízení, které pro další vývoj atlanťanů znamenaly zlom zejména ve směru mentální a etické revoluce, což zapříčinilo přechod od čistě duchovní na bezohledně technokratickou společnost.

Dávní učitelé

Jedna z takových vstupních bran se dodnes nachází v Tibetu a vede do opuštěného netknutého města Shanů. Druhá je v jednom zatopeném hyperborejském archipelagu a dnes je nepřístupná stejně jako třetí z bran, která se nachází v zavaleném podzemí ruin chrámu zasvěceného Slunci na jednom z ostrovů jezera Titicaca. Čtvrtý vchod byl v podzemí Antarktidy. Právě ten v Zemi královny Maud v Antarktidě byl pro atlantské vědce nejužitečnější.

Komunikační křišťály

Základní technologií, kterou atlanťané objevili a zcela ovládli, bylo používání velkých přírodních krystalů křišťálu, berylu, ametystu aj., které sloužily k ovládání energie proudící ze Slunce, ze středu Galaxie a z nitra Země, tzv. energie Zero. Tato technologie byla zprvu používána výhradně k léčení, prodlužování věku a duchovnímu očištění, později také k úpravám lidského genomu, telepatické komunikaci či vytváření dopravních tunelů propojujících obrovské vzdálenosti. Schopnosti každého krystalu závisely na jeho barvě, druhu a tvaru. Protože zásoby vhodných krystalů potřebné velikosti byly omezené, začali časem Atlanťané vyrábět umělé. Používali taveninu křemene, ke které přidávali přesné dávky různých kovových solí. Atlanťané údajně ovládli i řízenou řetězovou jadernou fúzi. v průběhu tohoto procesu lze odebírat produkty mající neobvyklé vlastnosti. Přidáváním těchto meziproduktů k tavenině čistého křemene byly tvořeny krystaly, které umožňovaly nejen získávat energii, ale také ji dopravovat na velké vzdálenosti, transformovat ji či vyrábět gravitační víry. Výrobou velkých krystalů, zvaných tuaoi (800 x 300 cm), a jejich umisťováním na vysokých věžích byla vytvářena energetická síť, z níž si odebíraly energii např. malé letouny, pozemní dopravní prostředky či osvětlovací agregáty. Vrcholem technologie bylo zjištění, že není nutné, aby krystal měl přesně definované vnější tvary, ale stačí vytvořit ve hmotě jednotnou monokrystalickou síť, kdy se každý úlomek bude chovat jako dokonalý krystal. Tento objev byl učiněn v době, kdy veškerou moc převzali stoupenci Belialu (Děti temna), jejichž symbolem byla lebka. Místo aby odlévali a pracně upravovali krystaly, byly dále odlévány pouze lebky a tavenina byla chlazena řízeným způsobem v energetickém poli. Dostupné informace hovoří o tom, že si např. Mayové křišťálové lebky přinesli po útěku z potápějící se Atlantidy.

Dalším příkladem významu krystalů jsou mimozemské letouny. v nich krystalové měniče obklopují anihilační reaktor a uvolněnou energii skalárního pole transformují a usměrňují tak, aby se vytvořilo ovladatelné rotující gravitační pole. Tyto krystalové měniče byly nalezeny i v havarovaných mimozemských letounech a jsou v principu identické s těmi atlantskými.

Luminiscenční osvětlování

Dalším z atlantských objevů je technologie luminiscenčního osvětlování vnitřků budov. To vyžaduje jednak znalost vhodného luminoforu, jednak zdroj elektrického napětí nebo vhodný zdroj záření. Luminofor je látka krystalické struktury, která je schopná měnit kratší světelné vlny na světlo větší vlnové délky, vnímatelné lidským okem. Přípravu luminoforů popisuje egyptský Leydenský rukopis a další staré alchymistické texty. Existence chodeb osvětlených zelenavým světlem zmiňují mnohé legendy kmenů Severní a Jižní Ameriky, Asie, i tibetských lámů. Toto světlo postačovalo tak na všeobecnou orientaci, intenzitou dennímu světlu se blížilo osvětlení luminiscenčními lampami napájenými stejnosměrným elektrickým napětím. Tyto elektrické zdroje, návody k jejich zapojení, princip konstrukce, funkce a použití ukazují nástěnné malby v chrámu bohyně Hathor v Dendeře. Luminiscenční lampy byly pravděpodobně používané i k osvětlování vnitřků pyramid a podzemních síní královských hrobek v Údolí králů. Pokud by totiž byly používány svíce, lampy či pochodně, musely by zanechat stopy na stěnách v podobě sazí, které však nikde nalezeny nebyly.

Stavba pyramid

Další neméně zajímavá atlantská technologie se týká výroby stavebních hmot, zejména umělého kamene. a opět budeme čerpat z Egypta, kam před útoky stoupenců Belialu uprchla část elity atlanťanů včele s Thowtem. Na nilském ostrově Sehel byla nalezena kamenná stéla pokrytá hieroglyfy, jejíž stáří bylo odhadnuto na 2300 let. z více než 2500 hieroglyfů nejméně 650 popisuje přípravu umělého kamene, potřebné suroviny i lokality jejich výskytu. k výrobě umělých kamenů a spojovacích malt bylo potřeba 29 surovin. z jiných pramenů je známo, že technologie výroby umělých kamenů byla běžně používaná v Atlantidě a do Egypta ji přinesl právě Thowt. Umělé kameny obsahují značné množství vody různě vázané v jeho vnitřní struktuře. Vysokofrekvenční rádiové vlny (radarové paprsky) jsou právě v důsledku vysokého obsahu vody umělými kameny pohlcovány daleko více, než kameny přírodními. v roce 1974 uskutečnila skupina amerických vědců v čele s chemikem profesorem Davidovitsem ve spolupráci s káhirskou univerzitou Ain-Shams řadu měření skenovacím radarem. Cílem mělo být potvrzení či vyvrácení existence skrytých komor ve Velké pyramidě v Gíze. k velkému překvapení se nepodařilo zjistit nic, protože radarové vlny byly hmotou pyramidy pohlcovány tak, jakoby byly z betonu nebo teraka a ne z asuánského granitu, porfyru a dolomitických vápenců. Prof. Davidovits, odborník na staviva, vyvodil závěr, že podstatná část kamenných bloků Velké pyramidy byla odlita na místě. Zamotal tím hlavu archeologům, zvláště pak když se ve výbrusech vzorků kamenů Velké pyramidy nalezla textilní vlákna, lidské vlasy a zvířecí srst.

Mimochodem, na podzim vyjdou v České republice dvě knihy Josepha Davidovitse – Nový výklad historie pyramid a Bible měla pravdu, kde vědeckými metodami dokazuje to, co zjistil už v r. 1974 o výrobě umělých kamenů – geopolymerů a jejich použití při stavbě pyramid. Zaobírá se také některými aspekty Bible, jakým je např. původ židovského obyvatelstva. Díky znalosti čtení hieroglyfů objevuje nové spojitosti mezi texty Bible a některými egyptskými tabulkami.

Teorii umělých kamenů odpovídají také historické důkazy – Herodot se při návštěvě pyramid dozvěděl, že stavba Velké pyramidy trvala asi 20 let a účastnilo se jí asi 100 000 dělníků střídajících se po třech měsících. Jak řada výpočtů dokázala, nelze za tuto dobu se zmíněným počtem dělníků pyramidu z dovážených kamenů vystavět. z umělých kamenů, odlévaných na místě, však ano.

Díky profesoru Davidovitsovi jsou umělé kameny používány v mnoha oblastech i dnes. Jsou to nové stavební materiály vhodné pro stavbu protihlukových stěn, úložiště nebezpečného odpadu, jsou z nich vyrobeny části karoserií vozů formule 1 nebo i kostní náhrady v lidském těle. Česká republika se má shodou okolností v budoucnu stát centrem výroby umělých kamenů pro celou Evropu.

Mistři metalurgie

Neméně překvapivé závěry souvisejí s objevy v oblasti metalurgie. Počátky metalurgie, jak se obecně soudí, souvisejí s objevem výroby mědi někdy kolem roku 5000 př. n. l. o 1500 let později měl být objeven bronz a někdy v období 2000 až 1500 let př. n. l. bylo objeveno železo a přichází železný věk. Objevy posledních let však tyto hypotézy narušují. Zejména v oblasti jezer Ontario a Michigan byla objevena rozsáhlá ložiska přírodní ryzí mědi. Podle nálezu dřevěných artefaktů je poslední dolování datováno do doby 3000 až 5000 let př. n. l. Nic to ovšem neříká o datu zahájení těžby. Podle odhadu důlních odborníků zde bylo vytěženo 100 000 až 500 000 tun mědi. Kam se všechna poděla? Historické prameny udávají, že měď byla hojně užívána v celé Atlantské říši, také v Hyperborii či Egyptě. Staré kmeny ovládaly také kalení mědi, která je pak daleko odolnější než např. železo. Svědčí o tom nálezy mečů či nožů v měděných pochvách, které byly tisíciletím prakticky nedotčené, zatímco po meči nezbylo téměř nic.

Práce s kovy a jejich odlévání je tedy další z technologií Atlanťany vynalezené či zdokonalené. Odlévané filigránové ozdoby z mědi, zlata a platiny jsou překvapivě dokonalé. Přitom roztavenou měď je nutné odlévat ve vakuu či v inertní atmosféře neobsahující kyslík, jinak dojde ke znečištění odlitku oxidy mědi. Platina má zase vysoký bod tání, 1773,5 °C.

S technologií odlévání je spojeno už zmíněné odlévání křišťálových lebek. Převažuje názor, že ony lebky jsou vyrobeny postupným vybrušováním. Plochy lebek jsou však naprosto hladké a nerovnosti nelze pozorovat ani pod mikroskopem. Proti broušení hovoří také vlastnost přírodních krystalů – brousit se dají jen v určitém směru, jinak se objevují praskliny. Ale ani tavení křemene není lehké. Křemennou taveninu je nutné udržovat při teplotě přibližně 2000 °C, aby byla dobře tekutá a zatekla i do malých dutin. Odlévat je dále nutné za sníženého tlaku vzduchu (nejlépe ve vakuu), jinak se v odlitku vytvářejí bublinky vzduchu a plynů. Většina dosud nalezených lebek je dokonalá. Existuje však jedna, nalezená v r. 1889 v ruinách jednoho aztéckého chrámu (byla nazvána Tiffany), vyznačující se tím, že obsahuje právě vzduchové bublinky přesně v takovém uspořádání, v jakém se vytvářejí při odlévání viskózní taveniny za atmosférického tlaku.

Letouny

Poslední dnes představenou technologií (o které už v článku byla zmínka) není nic menšího, než létající talíře a jiné dopravní prostředky a také zbraně.

V jedné z místností chrámu mrtvých v Abydosu byl v jednom panelovém stropním překladu nalezen basreliéf, znázorňující atlantský aerodrom s různými typy letadel, letounů a lodí. Stáří tohoto zobrazení je asi 3000 let. v době jeho vytvoření neměli Egypťané zdaleka takové znalosti, které jsou potřebné k tomu něco podobného zkonstruovat. Wiesner vyslovuje na základě jím provedené systémové analýzy a dostupných informací domněnku, že také tyto znalosti do Egypta přišly s uprchlým atlantským vědcem Thowtem a jeho skupinou.

Podle dokumentů, které má v držení americká Lemuriánská společnost, měli Atlanťané velmi silné vojenské letecké síly, rozmístěné nejen na Atlantských ostrovech, ale i jinde po světe – v Evropě, Americe i Antarktidě. k dispozici měli také řadu vířivých zbraní založených na jaderné fúzi, paprskové zbraně, různé biologické i chemické a neznámé genetické zbraně, které způsobovaly rozvrácení imunitního systému a deformací DNA, což ve svém důsledku znamenalo zánik postižených národů nejpozději do tří generací. o těchto zbraních a jejich účincích vypráví také eposy Mahabharáta a Ramajána.

Ve 30. letech minulého století objevili němečtí archeologové rozsáhlé komplexy prostor v části Antarktidy, kterou pojmenovali Neu Schwabenland. Byly to pozůstatky stejné kultury, z jejíchž znalostí čerpali i Atlanťané. o podrobnostech tohoto nálezu i vlivu objevů např. na průběh druhé světové války jsme už psali (článek si můžete přečíst zde. Teď se zaměříme jen na zbraně a letecké objevy, které Němci zkoumali. Byly to předně paprskové zbraně, Němci nazývané KSK (Kraftstrahlenkanonen = paprsková děla), které dokázaly údajně ještě ve vzdálenosti 100 m prorazit tankový pancíř o tloušťce 10 cm. Tyto KSK využívaly zvláštní druh neelektromagnetické energie, v atlantské technologii zvané navaz. k jejich konstrukci byly používány určité druhy krystalů. Dále byly nalezeny zbraně s neznámou výbušnou látkou. Při výbuchu jedné z nich došlo doslova k odpaření celého zařízení laboratoře včetně všech přítomných. Nakonec bylo v podzemních sálech nalezeno i několik typů letounů diskoidního a kulovitého tvaru, většinou plně funkčních. Němečtí inženýři je rozdělili podle typu pohonu na skupinu Haunebu a Vril. Typ Vril vytvářel antigravitační pole pomocí skupiny vysokofrekvenčních cívek, pracujících v navzájem odlišném režimu, rotující gravitační pole – gravitační vír – byl vytvářen rotací cívek či kondenzátorů, nebo pomocí krystalových receiverů. Řízení tohoto procesu bylo v období Atlantidy svěřeno lidskému vědomí, které k tomu bylo připravováno již od dětství. Typ Haunebu měl vlastní zdroj energie, který němečtí inženýři nazvali thule tahcyonator. Jde o generátor, v němž se uskutečňuje řízená fúze atomových jader, provázená vznikem stabilních velmi těžkých nuklidů, a uvolňuje se velké množství energie anihilací části hmoty.

Wiesner se opět na základě systémové analýzy domnívá, že většina letounů, které Němci nalezli ukryté v podzemních sálech Antarktidy, byly vyrobeny v Atlantidě a do antarktického areálu byly uloženy Atlanťany ještě před zničením jejich ostrova, tedy asi před 17 000 lety. Pak byla Antarktida překryta při dalším průletu planety Nimiru mohutnou vrstvou ledového příkrovu z její vlečky.

Robert Olschbaur, Pavlína Beitlová

Atlantský znak

Atlantský znak má oveľa viac symbolov ako to na prvý pohľad vyzerá. Obsahuje rôzne geometrické tvary, ktoré majú svoj význam, ako i presne určený počet obrazcov, ktoré rovnako vyjadrujú určitú symboliku.

Analýza geometrických tvarov

Trojuholník zobrazuje pohyb, svetlo, plameň, život. Symbolizuje rovnováhu, plodnosť zeme a nekonečno. Vyjadruje božskú trojjedinnosť. Cez trojuholník plynie múdrosť, božia sila a krása. Má ochranný význam, pretože symbolizuje boha, potenciálnu silu a harmóniu. Jeho tri steny znamenajú tri stupne duchovného vývoja – múdrosť – silu – harmóniu. Predstavujú aj tri spektrá života – minulosť – prítomnosť – budúcnosť, nebesia – zem – svet, narodenie – život – smrť, telo – myseľ – duša. V astrológii symbolizuje trojuholník planétu SÍRIUS. V prsteni je to pravdepodobne odkaz na spriaznenosť Atlanťanov so Síriom. Dva trojuholníky umiestnené v znaku Atlanťanov plnia funkciu malých antén, ktoré prijímajú signály zo Síria. Preto tu zohrávajú hlavnú úlohu.

Ďalším prvkom v symbolike Atlantského znaku sú obdlžníky. Tri väčšie obdlžníky pod sebou a šesť menších, symetricky uložených po stranách tých väčších. Obdlžník je znakom moci a stability. Tri obdlžníky pod sebou predstavujú štvorec, ktorý symbolizuje božský rozum, dokonalosť, objavovanie, materiálny svet, štyri živly, štyri svetové strany a číslo štyri. Predstavuje celistvosť, poriadok a rovnováhu. Reprezentuje spravodlivosť, stálosť, pravdu a vernosť.

Prsteň má tvar kruhu, pretože tento tvar nemá začiatok ani koniec, symbolizuje nekonečno. Stimuleje biopole človeka a jeho auru.

Numerologický význam prsteny

Číslo dva je prezentované dvomi trojuholníkmi. Dvojka rozdeľuje a vytvára symetriu. Symbolizuje svetlo a tieň, materiálno a duchovno.

Číslo tri predstavujú tri trojice obdlžníkov. Trojka vyjadruje slnko, svetlo a nadšenie. Znamená silu prírody, rozvoj a šťastie. Je syntézou jednotky a dvojky. Symbolizuje rozum, telo a ducha, minulosť, prítomnosť a budúcnosť.

Číslo šesť je dané počtom malých obdlžníkov v znaku. Symbolizuje manželstvo, stálosť, rovnováhu, duchovno a pokoj.

Číslo deväť dáva súčet všetkých obdlžníkov v znaku. Reprezentuje ukončenie, pravdu a rovnováhu medzi duchovným a materiálnym.

Číslo jedenásť tvorí súčet všetkých obrazcov v znaku. Jedenástka je číslom majstrov a znamená odvahu. Prináša uznanie a slávu.

Nosenie prsteňa na jednotlivých prstoch napomáha v zachovaní zdravia. Je potrebné vedieť, ktorou stranou prsteň navlečieme na prst, a ktorý prst je najvhodnejší na nosenie prsteňa.

Vyrábajú sa tri druhy prsteňov

Medený – vhodný pri zápaloch nervov a žalúdka, pri anémii, infekciách, chorobách srdca, pri odstraňovaní žlčových kameňov. Podporuje vstrebávanie železa vitamínu C.

Strieborný – má antibakteriálne účinky. Pôsobí protizápalovo, napomáha pri regenerácii tkaniva, prispieva k rýchlemu uzdravovaniu.

Zlatý – napomáha k posilneniu imunitného systému, pri reumatických a zápalových ochoreniach. Má aj ukľudňujúce účinky.

Ako vybrať správny prst na nosenie prsteny

Palec – nosenie prsteňa na palci pomáha pri ťažkostiach s pľúcami a lymfatickým systémom. Pri kašli, bolestiach hlavy, zápale hrdla, priedušiek, bolesti ramien, lakťa a pri depresiách. Prebúdza zmysel pre estetiku, pomáha rozvíjať silu vôle a vrodený inštinkt. Je vhodné toto nosenie pre bankárov, umelcov a ľudí pracujúcich v šoubiznise.

Ukazovák – podporuje odolnosť organizmu proti zápalom a bolestiam, pri zápale mandlí, hrdla, hrtana, zubov, krvácanie z nosa, bolesti šije a ramien, pri kolike čriev. Obzvlášť vhodný pre ľudí, ktorí chcú prestať fajčiť. Napomáha upraviť procesy trávenia. Je vhodný pre ľudí, ktorí chcú prebudiť vyššie inštikty a duchovné potreby.

Stredný prst – napomáha pri arytmii srdca, tlaku v hrudníku, nevoľnosti, krvnému obehu. Pri sexuálných problémoch, silnom potení, bolestiach žalúdka. Potláča agresivitu a nekontrolovateľný hnev, pocity beznádeje. Pomáha vytvárať vnútornú disciplínu a systematičnosť. Je vhodný pre ľudí pracujúcich v administratíve a polícii.

Prst srdečný – na tomto prste sa nosí pri zápale očných spojiviek, nedoslýchavosti, šumeniu v ušiach, nevládnosti rúk, Parkinsonovej chorobe, depresii. Zmierňuje psychické problémy, pomáha pri migrénach. Podporuje celkovú odolnosť organizmu. Prebúdza tvorivú energiu a vitalitu. Je vhodný pre ľudí pracujúcich vo vedúcich a riadiacich funkciách.

Malíček – pomáha pri oslabení zraku, bolesti hlavy, epilepsii, tikoch tváre. Má relaxačné a omladzujúce účinky, vplýva na chudnutie. Podporuje logické myslenie, zlepšuje pamäť, podporuje intelekt, uľahčuje nadväzovanie kontaktov, podporuje sexuálnu aktivitu. Je vhodný pre obchodníkov, novinárov a učiteľov.

Nosenie prsteňa s atlantským znakom nemôže nahradiť lekársku starostlivosť. Je to pomôcka, ktorá prinavráti človeku harmóniu jednotlivých orgánov tela a mysle. priťahuje kozmické energie a stimuluje prostredníctvom prstov organizmus človeka. Napomáha tak k regulácii a uzdravovaniu organizmu.

Čistenie prsteny

Prsteň môže používať len jedna osoba. Pri nosení sa vytvára vzťah a spolupráca medzi prsteňom a jeho majiteľom. Pôsobenie ďalšej osoby môže spôsobiť bioenergetické znečistenie prsteňa. Prsteň čistíme v slanej vode a následne ho opláchneme pod tečúcou vodou. Môže sa očistiť aj nad plameňom sviečky. Pri povrchovom znečistení postupujeme ako pri čistení šperkov.

Perlička

Radiestezijné skúmania ukázali, že celkové vyžarovanie Atlantského znaku zodpovedá bielej farbe slnečného svetla. Obsahuje všetky energie potrebné k harmonickému životu.

Převzato:  http://ee.dunres.sk/