Příchozí z hvězd
Téměř ve všech světadílech byly objeveny prastaré sochy a rytiny tvorů ve skafandrech a jejich létajících strojů. Unikátní technická výstroj a zjevně nepozemské oblečení před nás staví zneklidňující otázku: Jsou tato vyobrazení pouze produktem bujné fantazie našich předků, nebo odrazem dávné reality, a tedy skutečným důkazem o návštěvnících z hvězd?
Snad vůbec nejrozsáhlejší obrazovou zprávu o návštěvách z jiných světů ukrývá nehostinná pouštní krajina Torro Muerto (Mrtvý býk) poblíž jihoperuánského města Arequipa. Pod doběla rozpálenou oblohou se dnes rozkládá mrtvá a ponurá země. Z hlubokého koberce šedého písku vystupují podlouhlé, mírně zvlněné pahorky, osamělé věžičky nízkých rozervaných skalisek a velké, rudě zbarvené balvany. Pokud jste se rozhodli natočit film z Marsu, jste na správném místě.
TAJEMNÁ ZOBRAZENÍ
Na plochých kamenech a stěnách zpola zasypaných skal se rýsují tisíce obrazů. Jejich témata jsou rozmanitá jako život sám. Najdeme zde pastevce se stády, výjevy z všedního i náboženského života, divoká zvířata a ptáky, četné symboly slunce a dalších kosmických těles, geometrické znaky, známé i neidentifikovatelné předměty a především obrovské množství podivných postav. Skupinky Indiánů se uctivě přibližují ke zjevně cizím a na první pohled odlišným bytostem. Některé z nich mají rozměrné kulaté přilby, za nimiž se občas zračí velké kapkovité oči. Většinou však rysy obličeje postrádáme. Z přileb vychází vějíř paprsků. Snad je to odraz slunce nebo svatozář jako symbol příchodu z nebes. Naprosto stejné ztvárnění nacházíme i v italské Val Camonice, v Africe a Austrálii. Tělo pokrývá nadýchaná kombinéza, která ostře kontrastuje s nahotou domorodců a dodává svým nositelům majestátní urozený vzhled. Oděvem a výbavou se jednotlivé postavy liší. Některé jsou menšího vzrůstu, jejich upnutý skafandr zdobí opasek s přezkou a zjevně průhledné přilby někdy mívají hranatý nebo čtvercový tvar. Jiné připomínají roboty – jsou hranaté a neforemné. Místo rukou mají mechanická chapadla v podobě kleští a k pohybu jim slouží jakési zvlněné pásy. Další používají vznášedla. Plují vzduchem, pozorovány davem Indiánů. Někdy jsou neznámí obklopeni dvěma vysokými, ostře lomenými křivkami. Byl to znak nedotknutelnosti, symbol záření, nebo nám neznámá výstroj cizinců? Možná právě ono záhadné „cosi“ se stalo předlohou pro pozdější ztvárňování indiánských božstev, která obvykle svírají v rukou dvě vysoké hole či žezla.
LÉTAJÍCÍ STROJE
Doktor Hans Dietrich Disselhoff z Etnografického muzea v Berlíně určil stáří petroglyfů na 1000 až 1200 let. Některé pozdější analýzy jim přisoudily ještě o sto let více. Vědci se doposud neshodli na tom, která civilizace rytiny vytvořila. Možná to byla proslulá kultura Wari a především tajemná civilizace Tiahuanaca a již tradičně s kosmem spojovaná společnost Uru. Tajemná stvoření jsou obvykle zobrazena samotná nebo ve dvojici. Jen výjimečně tvoří skupinu; v takovém případě stojí pět či šest osob na jakési plošině, která se vznáší, okolo září hvězdy a slunce a lidé zůstávají hluboko dole. Archeologové považují tyto plochy s vysokými bočními stěnami za druh člunu. Francouzská badatelka Christina Dequerlová, která jako jedna z prvních upozornila na neobvyklé náměty z Torro Muerto, s tím nesouhlasí a uvádí čtyři pádné námitky. „1. Proč se desky na všech kresbách vznášejí vysoko ve vzduchu a proč jsou vždy obklopeny ptáky, symboly nebe či vesmíru? 2. Proč jsou domorodci vždy zobrazeni pod těmito pseudolodičkami a vztahují ruce vzhůru? Kdyby to byly čluny na vodě, pak by museli být Indiáni pod vodou. 3. Mají-li to být opravdu loďky, proč není voda zakreslena ani jedinou čárkou, která by znázorňovala vlnu? A kromě toho – proč bychom měli předpokládat, že to jsou lodě, když na palubách není jediný předmět, který by tomu nasvědčoval? Není tam žádná plachta, kormidlo, stožár, nejsou tam vesla, zatímco na peruánské keramice z tohoto i dřívějšího období nemá pozorovatel nejmenší pochybnost o tom, že tvůrce chtěl znázornit vodu. 4. Proč si máme myslet, že tito schopní tvůrci, výtečně interpretující skutečnost kolem sebe, neměli dost schopností či talentu realisticky nakreslit loď nebo člun? Myslím si, že kresby od začátku do konce jasně prokazují, že jde o lety ve vzduchu a že desky symbolizují nějaké létající objekty.“ Christina Dequerlová dodává, že malý počet dalších létajících objektů na petroglyfech je způsoben tím, že velká tělesa na Zemi nepřistávala často a spíše zůstávala na oběžné dráze nebo visela nad planetou jako létající talíř. V poušti se nám skutečně podařilo nalézt jen několik vyobrazení vesměs drobných plavidel. Dlouho jsem si nedokázal vysvětlit, co se skrývá za jedním technickým náčrtem. Teprve když jsme kámen utržený ze skály obrátili vzhůru nohama, dalo se rozpoznat těleso lemované malými okénky a poháněné energií vycházející z trysek na zádi.
SVĚDECTVÍ O PŘISTÁNÍ
V celé té strhující směsici obrazů vyniká prazvláštní výjev. Kdyby nešlo prokazatelně o letitou rytinu, chtělo by se říci, že kdosi neznámý překreslil primitivními prostředky do kamene fotografie dokumentující první kroky člověka ve vesmíru nebo příchod neznámých kosmonautů na Zemi. Nechybí tu nic. Astronaut ve skafandru, výsadkový modul na pěti krabích nožkách, ba ani menší automatické výzkumné vozidlo s roztaženými anténami a systémem pro příjem solární energie. Dominantní postava mohutného cizince je obklopena houfem spoře oděných domorodců. Všichni mají doširoka rozevřené paže, jako by chtěli návštěvníka obejmout, přivítat ho, prokázat mu zbožnou úctu nebo jen naznačit, že mají prázdné ruce beze zbraní. Dokázala to vše vytvořit pouhá představivost Indiánů, nebo sledujeme záznam převratné prastaré skutečnosti? Jsou to všechno pouze náhodné výjevy, nebo se autoři těchto prastarých soch a reliéfů inspirovali žijícími modely a do kamene nezvěčnili fantazii, nýbrž to, co viděli na vlastní oči? Naše podezření posílily další unikátní objevy.
MONTE ALBÁN
V malebné mexické vysočině nad prostorným Oaxackým údolím se rozkládají ruiny kultovního města Monte Albán. Na ploše čtyřiceti čtverečních kilometrů jsou rozsety nespočetné chrámy, paláce, pohřební komory a mohutná opevnění. První stavby zde byly vztyčeny již v šestém století před naším letopočtem, kdy krajinu opanovali Zapotékové. Místy se projevuje vliv ještě starší civilizace – Olméků, a naopak jako poslední před necelými tisíci lety přišli Mixtékové. Velkolepá, důmyslně promyšlená architektura svědčí o obdivuhodném umu a schopnostech starověkých stavitelů a zeměměřičů. Archeologové zde zaznamenali hned několik „nej…“. Centrální plocha je vytvořena uměle, a to srovnáním jednoho ze stovky metrů dlouhých pahorků. Jen stěží si lze představit, jak obrovské množství zeminy muselo být přemístěno. Údiv vyvolává i dokonalá symetrie a především fascinující rozměry, které z tohoto místa vytvářejí nejmonumentálnější náměstí celé Ameriky. Stejným přívlastkem lze ozdobit i čtyřicet metrů široké schodiště na severní straně komplexu. Devátého ledna roku 1932 právě v Monte Albánu udeřila hvězdná hodina mexické archeologie. Alfonso Caso vstoupil do hrobu číslo sedm a odkryl poklad Mixtéků – na pět set předmětů ze zlata, perel, tyrkysu a horského křišťálu. Nález je největším zlatým pokladem starého Mexika a svým významem bývá srovnáván s objevem hrobu egyptského faraona Tutanchamóna.
MIMOZEMŠŤAN Z HROBU ČÍSLO 104
Ve stínu těchto nesporných archeologických úspěchů zůstaly donedávna zcela – a možná i záměrně – nepovšimnuty nálezy, které mohou převratně změnit náš pohled na minulost nejen Mexika, ale i celé planety. Stěny hrobů číslo 104 a 105 jsou hustě pokryty malbami, v nichž historikové rozeznávají ztělesnění bohů. Jedna scéna doslova vyráží dech. V bizarním průvodu kráčí několik osob. Všechny – až na jednu – mají lidské rysy a tradiční úbor. Uprostřed se ztrácí malá, ve srovnání s lidmi o polovinu nižší postava humanoida. Velmi výrazné oči hledí zpod průzoru přilby skafandru, která je soupravou hadic propojena s dýchacím přístrojem či snad zásobníkem potřebného plynu na zádech. Podoba bytosti připomíná spíše ilustraci fantastického románu než starověkou malbu a klade před nás neodbytnou otázku: Skutečně se původní obyvatelé Monte Albánu setkali s tímto nepozemským tvorem, nebo je malba výtvorem fantazie?
KAM ZMIZELA KOSTRA?
Překvapivou odpověď přinesly další dva šokující objevy. Antropologické muzeum v Mexiko City získalo (a dnes i vystavuje) opravdu zvláštní prastarou sochu. Zatímco všechny ostatní exponáty jsou pro návštěvníky podrobně popsány, u tohoto exponátu popisek chybí. Nikdo ani netuší, kdo sochu vytvořil a čí podoba je zvěčněna v kameni. Koho asi představuje stvoření s protáhlou hlavou ve tvaru trojúhelníku, s výraznýma očima a chobotem či trubicí dýchacího přístroje na hrudi. Chtělo by se věřit, že navzdory strohému, zjevně realistickému ztvárnění jde pouze o výjev z mytologie, ale další senzační vykopávky z Mexika nás přesvědčují o opaku. Podobné bytosti kdysi zcela jistě kráčely po zemském povrchu. Na dosud utajovaném místě totiž archeologové odkryli kostru menšího neznámého dvounohého tvora. Pozůstatky se skládaly z páteře, ramenní kosti, části paží a podlouhlé hlavy ve tvaru trojúhelníku, na níž byl patrný výrůstek totožný se začátkem chobotu. Rekonstrukce vzhledu prokázala nápadnou shodu s podobou sochy. Mluvčí týmu mexických antropologů prohlásil, že nejde o žádného dosud známého tvora, který kdy žil na Zemi, a neváhal vyslovit hypotézu o mimozemském původu. Podrobné výsledky vědeckého ohledání nebyly nikdy zveřejněny a také není známo, kde nyní kostru přechovávají. Věrohodnost nálezu potvrdila agentura AFP. I když ani tyto překvapivé skutečnosti neopatřily naše tvrzení puncem jistoty, je jisté, že v pátrání po důkazech o existenci mimozemských civilizací přihořívá.
* * *
Kniha Bytosti odjinud, z níž byla naše ukázka, je unikátním svědectvím o kontaktech s mimozemskými civilizacemi. Arnošt Vašíček předkládá četné, dosud většinou neznámé důkazy o návštěvách z kosmu v dávné minulosti i výpovědi našich současníků, kteří byli uneseni do UFO a mají v těle mimozemské implantáty. „Byli tady, nejednou a ne jedni a titíž,“ říká autor a své odvážné tvrzení dokládá nejen nashromážděnými fakty, ale i obrazovými dokumenty z nových, fascinujících a dosud nezveřejněných archeologických objevů. Na 48 stranách barevných příloh si čtenáři mohou mimo jiné prohlédnout jedinečnou dokumentaci z hrobu mimozemšťana v Mexiku, křížence člověka a kraba, nalezeného na peruánském pobřeží i pouhých patnáct centimetrů vysoká humanoidní stvoření z Jávy.
Knihu Bytosti odjinud lze objednat na adrese:
Nakladatelství Baronet,
Široká 22, 110 00 Praha 1.
Arnošt Vašíček
Převzato: http://ee.dunres.sk/
