DALŠÍ VELKÁ POTOPA
Další velká potopa: je na čase pomýšlet na Archu?
Andrej Kisljakov
Světová geologická obec upozorňuje, že současná seismická aktivita na naší planetě není ničím ve srovnání s tím, co má teprve přijít.
V posledních třech letech postihly například Pákistán tucty zemětřesení. Jen v březnu 2005 tam pod sutinami domů zahynulo 80 000 lidí. Příroda tam řádila naposledy 30. října a opět byly stovky obětí. Desetitisíce lidí utonuly v průběhu drtivé asijské tsunami na konci roku 2004. Nedávno otřásla větší zemětřesení Čínou a Afghánistánem.
Přírodní pohromy, jenž v posledních letech zametají naši planetu signalizují, že svět vstoupil do období nejen politické, ale i klimatické nestability. vědci – biologové a environmentalisté – z katastrofálních změny pozemského podnebí většinou obviňují lidskou rasu . Skleníkový efekt v důsledku průmyslové činnosti v globálním oteplování jistě hraje nějakou tu roli, ale jsou zde i jiná odůvodnění stojící za úvahu.
Země rotuje kolem své osy stále pomaleji. Mezinárodní služba sledující zemskou rotaci v posledních letech k délce 24 hodinového dne pravidelně přidávala jednu nebo dvě sekundy.
Podle Igora Kopylova, profesora na Moskevském institutu pro energii, je to hlavní příčina toho proč planeta – která je v podstatě jako gigantický elektrický stroj – vykazuje poruchy energetické rovnováhy. Kopylov, který toto stanovisko vyjádřil už v roce 2004, je navíc přesvědčen, že Země už vstoupila do první etapy globálních změn. Oslabení zemského magnetického pole bylo poprvé registrováno na počátku 20. století a odpovídající pokles rychlosti rotace zjištěn koncem osmdesátých a na počátku devadesátých let m.s. Podle propočtů uvolní zpomalení zemské rotace o jednu sekundu ročně obrovské množství tepla, reprezentující stonásobky objemu úhrnné energie uvolněné veškerou lidskou průmyslovou aktivitou.
Akceptujeme-li fakt, že veškeré procesy na Zemi probíhají v rámci kosmických cyklů závislých na pozici naší sluneční soustavy v galaxii, pak lidstvo může brzy očekávat další Velkou potopu.
Sluneční soustava, včetně Země, putuje Mléčnou dráhou po spirálové eliptické dráze. Jeden okruh po větší trvá 200 až 210 miliónů let a po menší spirále, určující kratší galaktické cykly, 26 000 let. Podle toho trvá polovina cyklu 130 století. Tato doba se téměř přesně kryje s datem poslední Potopy, která byla beze vší pochybnosti reálná. Kromě geologických a jiných indicií tuto děsivou událost, zcela nezávisle na biblickém textu, zaznamenaly i mýty a legendy mnoha národů po celém světě.
Tato událost je poměrně přesně datovatelná do roku 11 100 př.n.l. Pokud připustíme, že vývoj kulturní společnosti na Zemi probíhal zhruba 400 000 let, pak toto období zažilo třicet velkých záplav, a dnes stojíme na prahu třicáté první.
Kosmické cykly jsou v lidském měřítku tak dlouhé, že mají na život lidí jen malý vliv, avšak aktivní počáteční fáze galaktického cyklu jsou pro rozvoj civilizace životně důležité. Z pohledu ruských vědců se Země aktuálně nachází přesně v tomto bodě cyklu.
Proces změn v činnosti elektrického stroje zvaného „planeta Země“ můžeme rozdělit do tří etap. V té první – trvající 300 až 500 let – se bude relativně rychlou změnou směru bludných proudů (v rámci zákonitostí platných pro elektrické stroje) upravovat zemské magnetické pole, přičemž se severní magnetický pól přesune do východní části Severního ledového oceánu. Posun zemského magnetického pole budou doprovázet silné geomagnetické bouře, zemětřesení a katastrofální atmosférické poruchy vyvolané změnami v cirkulaci oceánského a atmosférického proudění.
Pokles intenzity geomagnetického pole povede k změnám zemské ozonové vrstvy, což způsobí náhlé skoky ve vývoji biosféry vzhledem k zvýšené hladině dopadajícího kosmického záření. S růstem průměrné teploty povrchu planety začnou odtávat pevninské ledovce a hladiny oceánu se celosvětově zvýší.
Tato první, „zahřívací“, etapa přechodového období je nejkratší a nejaktivnější. Toto období bude svědkem relativně rychlého brzdění rotace planety, při němž se uvolní neuvěřitelná množství tepla, vedoucího ke globálnímu oteplování.
Ve druhé fázi se magnetické pole stabilizuje a rychlost rotace bude pozvolna stoupat tak dlouho, až se elektrický stroj „Země“ vrátí do téměř normálních otáček. Zvyšování rychlosti otáčení ovšem přivodí chladné období, ledovce znovu nabudou svou masu a hladiny oceánů se začnou vracet k současnému normálu.
Ve třetí etapě období přechodu skončí, rychlost rotace se stabilizuje a energetická rovnováha planety se vrátí do podmínek předchozích milénií.
Po poslední Velké potopě se lidstvo začalo rozšiřovat z východu na západ. Budeme brzy svědky Velkého exodu opačným směrem?
Možná bychom se měli začít opravdu vážně zamýšlet nad rozvojem Sibiře…
———–
http://en.rian.ru/analysis/20081113/118296502.html
