Práce a její ohodnocení + Pracovní doba
Připadá nám, že jsou snad slepí a mimo realitu ti, kteří se stále dokáží divit neochotě lidí pracovat a práci si hledat. Vidí problém v nepracujících místo toho, aby se snažili dopátrat toho pravého důvodu proč to tak je. Problém není totiž v nepracujících lidech, jako že by snad pracovat nechtěli. Problém je v tom, že tito lidé nechtějí pracovat za podmínek, které tu vládnou. A ani se jim nedivíme. Vlastně tito lidé nedělají nic špatného, protože aby člověk získal odhodlání začít něco dělat, potřebuje k tomu motivaci, nebo viditelný a dosažitelný cíl. A to je právě to, co tu chybí. Místo toho tu bylo lidem naservírováno něco o čem sami svobodně nemohou rozhodovat, zda to přijmou a nebo ne. Ale nemá cenu stále dokola připomínat absenci možnosti volby ve všech záležitostech a absenci pravé svobody. Ten, který začal vidět jak to ve skutečnosti všechno je tak už ví, jaký tu vládne systém. Nejhorší na tom je, že o lidech rozhodují politikové, kteří jsou odtrženi od běžného života a reality. Jak je možné rozhodovat o lidech o kterých nic nevíme a které neznáme? To nikdo neřeší a raději to ani nikoho nezajímá. Nejjednodušší je totiž vymyslet něco a pak nedát na výběr z možností: přijmout a nebo nepřijmout (odmítnout) no a zkrátka to všem vnutit. A pak tady má lidi něco motivovat, když tu není možnost volby a je nám vnucováno něco s čím třeba nesouhlasíme. Kdy už svět pochopí, že každý člověk je jiný a proto je třeba respektovat jeho individualitu a originalitu?! Místo toho se tu vymyslí jedno pro všechny a snahou je udělat z lidí stroje, nebo výrobky, kdy jeden je jako druhý. Kdy už svět pochopí, že například jeden člověk potřebuje spát více hodin než druhý a také má jinak posunutou dobu spánku? Že někdo bez problémů vstane v 7 hodin ráno a jinému by to dělalo problémy. To že škodlivost není vidět ještě neznamená, že neprobíhá. Když bude člověk stále nucen vstávat nepřirozeně a uměle dřív než ho tělo samo probudí, bude pak rychleji stárnout a může mu to dokonce škodit i po zdravotní stránce. Na toto má samozřejmě vliv i způsob stravování a životní styl, ale o tom už jsou zase jiné články, nebo knihy. Nezmění se tato situace asi do té doby, dokud se stále s lidmi bude zacházet jako s kusem hadru, s majetkem, se stroji, nebo využívacími prostředky. K tomu všemu tu vznikají podmínky, které dělají z lidí chudáky, žebráky a lůzu. V otázce práce a jejího ohodnocení a v otázce pracovní doby nevidíme jedinou věc, která by mohla člověka co si přeje žít, motivovat. Naopak vidíme ty skutečnosti, které motivují do práce nejít a ani si ji nehledat. Nebo co má vlastně člověka motivovat jít do práce? Snad extrémně dlouhá pracovní doba za extrémně nízké peníze? Minimálně 8 hodin denně, nebo 40 hodin týdně jak to tady někdo vymyslel, je úžasně zvrácená pracovní doba se snahou vydřít z lidí co nejvíc. Odměnou pak navíc není výplata, ale finanční výsměch. Naštěstí většina lidí tuto situaci považuje za normální, takže je tu relativně klid. Jenomže to, že něco považuje většina za normální ještě neznamená, že to skutečně normální je. Stejně tak neznamená, že to co říká vládou vymyšlený zákon je normální jen proto, že to je zákon. Je třeba nezapomínat na to, že to všechno je jen výmysl lidí.
Co budu mít za život, když budu v práci 8 hodin nebo víc, pak budu 9 hodin spát, další hodiny mi zaberou například cesta do práce a z práce, tělesná hygiena, jídlo a další věci, které jsou nutné, potřebné, nebo se bez nich přímo nedá žít. A zbude mi čas pro sebe a svoji rodinu tak maximálně 4 hodiny. A to někteří na sebe můžou mít čas třeba jen 2 hodiny, nebo dokonce někdo z nich může být například každý druhý týden pracovně v jiném městě, takže se neuvidí celý týden vůbec. A pak se někdo bude divit, že přibývá rozvodů a děti mají čím dál horší chování. Jakpak by ne, když na sebe rodiny mají tak málo času! Člověk tráví víc času s cizími lidmi někde v práci, než z vlastní rodinou. Spánek se počítat nedá, protože člověk není v bdělém stavu, kdy si uvědomuje plně svoje okolí i když jeho tělo spí hned vedle těla druhého. Aby takhle měl probíhat život s vyhlídkou, že to tak bud pořád dokola, to už se to ani životem nazvat nedá. To je možná dobré jen tak pro některé ty nadšence, kterým to tak vyhovuje. Jestliže by někomu ale vyhovovala pracovní doba třeba 3 hodiny denně, mělo by mu to být umožněno. Měla by být respektována jeho individualita a ne mu vnucovat pracovní dobu 8 hodin. Jenomže jak může být respektována lidská individualita a různorodost, když nejsou respektována ani přirozená práva. To by to tu nesmělo být zvráceno a postaveno na hlavu. Zkrátka škoda, že je to tu naopak.
Takhle si život nepředstavujeme my, kteří chceme žít. Chceme žít a ne plnit očekávání jiných. Kdybych měl začít chodit do práce a dostat se tak do již popisované situace, život by tím pro mně skončil. Vnitřně bych zemřel a zůstalo by ze mně jen to tělo, které oni potřebují k tomu, aby sloužilo. Ale nedivte se, že i v takového situaci jsou lidé spokojení. Oni to totiž nedokáží vidět. Zvykli si na to, byli učeni že tak to je správně, byli manipulováni a formováni, takže jim to všechno připadá zcela normální. A ještě by se mohli divit, že to někdo vidí jinak než oni.
Ať si říká kdo co chce, nám 8 a více hodin nepřipadá jako normální pracovní doba. Naopak je to nenormální, ubíjející a zvrácené……proto tedy ani není divu, že je to v tomto světě klamu, podvodu, zla a násilí běžná realita. Normální pracovní doba, nelze vyjádřit číslem, ale osobním přáním, cítěním, individualitou a výkonem každého jednotlivce.
No a navíc je to všechno za peníze z kterých se dá tak akorát přežívat a živořit. To může stačit akorát tak lidem, kteří mají vše vyřešené a hlavně otázku vlastního bydlení. Ale co ti, kteří se potřebují osamostatnit a začít žít samostatný život? Takzvaně se postavit na vlastní nohy a přestat být závislý na ostatních. Co takový člověk má dělat? Omezovat se a šetřit si na vlastní bydlení buď několik desítek let (třeba i víc jak 40 let), nebo se zadlužit půjčkou a žít tak s pocitem dlužníka, který má nevyřešenou záležitost. To už je pak snad lepší, šetřit si rovnou na rakev, než na bydlení. Tak tohle nemůže být normální. Normální stav by byl, kdyby svou vlastní silou bez pomoci druhých, člověk nejpozději do 1 roku od doby kdy začne pracovat, si vydělal na pořízení vlastního bydlení. 1 rok se dá ve zdraví a relativní spokojenosti vydržet s vyhlídkou na dosažitelný cíl. Tak tohle je motivace! Místo toho ale ten, který poctivě pracuje nemá šanci koupit ani byt, natož dům. Podpora ostatních se nepočítá, protože co potom ti, kteří nikoho nemají? Každý má mít možnost svou vlastní silou a snahou získat v brzké době vlastní zázemí. Normální peníze za práci jsou tedy takové, že se pomocí nich dá nejpozději za 1 rok zbavit závislosti na ostatních a vybudovat nový domov pro nově vznikající rodinu. Každý ať si vypočítá sám, jaké by potom měly být výplaty. Částka, která vyjde je pro mnoho lidí nevstřebatelná, nepochopitelná a nepředstavitelná. Proto je lepší se o tom ani nebavit.
Lidi si už zvykli pracovat za finanční výsměch a připadá jim to všechno úplně normální. Připadá ji normální i to, nedávat druhým na výběr. Tak co potom s takovými lidmi. Pro mnohé z nich je práce smyslem života, takže by do ní snad chodili i za 100 kč měsíčně, jen aby nějakou tu práci měli. Pak takoví lidé nikdy asi nepochopí, že někoho nemotivuje do práce jít. Pro ně motivace jen to, zařadit se do pracovního procesu za jakýchkoliv podmínek. Ale co potom dál? Co život? Co třeba být šťastný a říct si, že zrovna zítra budu celý den v lese a nikomu to neřeknu. Asi těžko když bych musel do práce!
Někdo není schopen pochopit ani to, že člověk chce mít čas pro sebe a svoji rodinu. Čas na věci, které ho zajímají a baví. To je potom možné slyšet věty jako, že až bude v důchodu, tak bude mít času dost. Jenomže to už potom taky v tom vyšším věku, člověk lecjaké věci dělat nemůže. Když bych se ohlédl za sebou, že sem celý život pracoval tak dlouho a tak málo času sem měl pro sebe a svoji rodinu, tak bych to nemohl zhodnotit jinak, než že to byl promarněný život. Člověk má žít hlavně když je mladý a ne čekat že začne žít až bude v důchodu. Kdyby tu byla normální, ale skutečně normální pracovní doba za normální peníze, byl by čas na všechno. Jenomže to tak není, takže není divu, že se lidé snaží nejít do práce a užívat si volného času, dokud to jen jde. Do hrobu si stejně nikdo nic nevezme, tak proč se hnát za prací!?
A ještě se vedou řeči typu, že když někdo nepracuje a pobírá dávky podpory, tak žije na úkor ostatních pracujících a to z jejich daní. Jakoby snad nepracující člověk mohl za to, že je tu zaveden takový systém, který funguje na základě žití z druhých a okrádání. Nebo řeči typu, že když se někomu nechce dělat, tak nemá dostávat peněžní dávky (podporu) a že by mu měly být vzaty. Dobře, ať mu je vezmou, ale ať mu zároveň vrátí to, na co má právo a bez čeho se nedá žít. Ať mu vrátí přístup k potravě, vodě a pozemkům, protože tento přístup a také tu potravu, vodu a další nám poskytla v prvopočátku příroda a ne nějaký stát, nebo jeho vláda. Vše tu totiž bylo už dávno před tím a člověk to začal jen rozebírat a přivlastňovat si to. Tím odebral práva jiným se k potřebným věcem dostat a to na co by měl mít každý bez rozdílu právo získat zdarma, protože se bez toho nedá žít, se vrací zpět(vydává) jen za peníze. Potom se bude někdo divit, kde se tu berou bezdomovci, nebo jak je vůbec možné, že se někdo takovým bezdomovcem stane. Přitom přání bezdomovce je bydlet a mít kde být. Ani není divu, že takové přání má, když podle přírody má na to právo tak jako každý jiný. Jenomže to by ty dary přírody nesměl někdo rozebrat a přivlastňovat se sobeckými cíli. To bez čeho se nedá žít má člověk dostat automaticky a zdarma, protože tak to zařídila příroda. Tato myšlenka je však dnes nemyslitelná, protože se vše měří v číslech, hodnotách a částkách. Je to tedy výrazný odklon od přírody. Podle ní by se totiž dalo bez problémů žít bez existence peněz. Jenom by to chtělo respektovat ty nejvyšší = přírodní = Boží zákony. Jenomže je to jinak a bez peněz člověk nemá šanci ani přežívat, natož pak žít. Tohle je nezvratným důkazem toho, že jsou na prvním místě peníze a ne život. Takhle to tu je vymyšleno a je málo míst, kam se před tímto dá utéct. Možná jen nějaké opuštěné ostrovy, nebo ostrovy s domorodci, ale dostat se tam……..k tomu jsou opět potřeba peníze. Celé by se to dalo nazvat jako „OBCHOD SE ŽIVOTEM“ !!!
Převzato: http://svoboda.unas.cz/
Co je to práce na černo?
Úvodem:
Tato země, naše planeta a celý vesmír, to vše tu bylo dříve než člověk. A to vše má také svoje zákony. Budeme jim říkat vesmírné zákony a zákony přírody. Když je člověk moudrý a nalezl smysl života, jeho vlastní zákony zdravého rozumu se shodují s těmito zákony vesmíru a přírody. Vesmírné a přírodní zákony dávají prostor pravdě, právu a spravedlnosti a nikdy nedají prostor negativům a to jsou zlo, lež, bezpráví a nespravedlnost. Přírodní a vesmírné zákony nevytvořil člověk a jsou stavěny tak, aby bylo všem stejně dobře a zvítězilo dobro nad zlem, když je budou všichni dodržovat. Jsou to tedy zákony, které má povinnost dodržovat každý, kdo se pohybuje na této zemi i všude jinde. Cokoliv zlého a špatného se nám stane, má za následek nedodržení a porušení právě těchto přirozených zákonů. Porušení těchto zákonů znamená vždy někomu nějak uškodit a to je špatné. Tyto zákony můžeme nazvat jako zákony přirozené, protože je nevytvořil člověk, ale už tu jsou automaticky. Na druhé straně člověk vytvořil spoustu zákonů a postupně vymýšlel další a další. Tyto člověkem vytvořené zákony se dají nazvat jako nepřirozené – umělé. Umělé zákony jsou tvořeny člověkem a proto není divu, že čas od času se vyskytnou zákony špatné. Dobrý a moudrý člověk se smíří s tím, že je správné, abychom měli všichni stejně a neexistovali rozdíly. Špatný člověk se s tímto nesmíří a chce mít víc než mají ostatní. Když potom takovýto špatný člověk získá pravomoc k vytvoření zákonů, je to neštěstí pro ty kteří jsou považováni za obyčejné a méněcenné, neschopné se bránit. V minulosti toto bylo vizitkou králů, což je typický příklad. Král bohatnul díky tomu, že nechal okrádat bezbranné a ti se pak kvůli tomuto přístupu stávali chudými. Místo toho aby měli všichni dostatek, stalo se to, že někteří měli nadbytek a jiní kvůli nim potom nedostatek. Kdyby však všichni dodržovali přirozené zákony, celý svět by byl spokojen. Přirozené zákony hovoří jasně: Všichni lidé jsou si rovni a nikdo není víc, než kdokoliv jiný. Pouze člověk páchající zlo, může být něco méně než člověk dobrý.
Je zřejmé že pozemské umělé a člověkem vytvořené zákony, si někdy odporují se zákony přirozenými = vesmírnými (přírodními). Jistým důkazem tohoto odporování je často přítomná nespravedlnost.
Práce na černo:
Často se hovoří o problémech s prací na černo. Co to ovšem vlastně ta práce na černo je? Umělé zákony považují za práci na černo práci takovou, když ji někdo vykonává bez povolení a potají. Když je to práce z které nejsou odečteny daně a srážky z výdělku. Podívejme se jak toto hodnotí zákony přirozené, zákony vesmíru a přírody. Člověk číslo 1 potřebuje vykonat nějakou práci. Nezvládne ji sám a proto shání pracovníka. Člověk číslo 2 je pracovník, který si chce vydělat nějaké peníze a nějakou práci shání. Člověk č.1 se setká s člověkem č.2 a dohodnou se, že člověk č.2 bude pracovat měsíc a každý den po skončení práce dostane od člověka č.1 ihned zaplacenu smluvenou částku. Je to dohoda mezi nimi dvěma a oba jsou spokojeni. Není přece důvod, aby tu zasahovala nějaká třetí strana a ta někomu přikazovala, nebo zakazovala práci požadovat, nebo vykonat. A už vůbec nemá právo žádná třetí strana se obohacovat z dohody dvou lidí. Nemá právo požadovat část peněz, když nepracovala jako člověk č.2. Prostě a jednoduše dva lidé se dohodli a jejich dohoda nepřinese jiným lidem žádnou škodu na zdraví, ani jim jinak neuškodí, tak po tom nikomu nic není na čem se ti dva dohodli. Každý ať se stará o sebe tak jak umí. Neškodí-li jinému, nemá právo být kontrolován.
Proč by nevinná dohoda dvou lidí měla být nelegální? Proč by se dva lidé nemohli na něčem dohodnout? Zamysleme se sami jestli nám toto připadá jako práce na černo. Jestli ne, tak nepřipadá nám náhodou jako práce na černo to, když někdo bere bez našeho souhlasu část toho, co jsme si vydělali? To co si člověk vydělá je celé jeho. Nikdo nemá právo mu z toho cokoliv brát. Není náhodou práce na černo práce taková, z jejichž výdělků pak někdo proti naší vůli něco krade? Tak co je to tedy práce na černo?
PS: Někteří vysoce postavení by mohli tvrdit, že stát z něčeho musí peníze získat. Odpověď je: Ať se stará každý sám o sebe. A tvrzení typu: Stát dává peníze lidem v různých podobách zpět? Ano, část toho co nám bylo ukradeno, asi skutečně dostaneme zpět. Kolik nám však bylo ukradeno a kolik dostaneme zpět?
*
Bojovníci za Svobodu v Království zla a násilí
Převzato: http://svoboda.unas.cz/