Hrozí metan zničením Země?
Pavel Přeučil (21. 10. 2003)
Teorií o celosvětové katastrofě, která zničila většinu vyvíjejícího se života na Zemi před 251 miliony let, je celá řada. Od dopadu mohutného asteroidu či komety, přes skleníkový efekt, sopečné výbuchy na Sibiři, nebo kataklyzma v podobě potopy. Nejnovější teorie našla viníka v metanu.
Vědci z chemických laboratoří na Evanstonské Northwestern Univerzity v USA věří, že šlo o obrovskou explozi zemního plynu – metanu v hlubinách oceánů. Profesor chemie Gregory Ryskin ze zmíněné univerzity přišel s teorií, že obrovské hořlavé masy metanu se hromadily ve spodních vrstvách vody a při jeho náhlém uvolnění a následném výbuchu došlo ke globální katastrofě, která měla za následek zničení většiny života ve vodách moří, na souši i veškerého rostlinstva, vyskytujícího se na konci éry Permu, tedy dlouho před tím, než se na zemi objevili dinosauři. Popsaný mechanismus by také mohl osvětlit velké odchylky v zemském klimatu v oné době či mohutné zavodnění souší, mnohem mohutnější, než při známé biblické potopě.
Výbuch smetl vše živé
Gregory Ryskin spočítal, že se mohlo nahromadit nad mořským dnem za vysokého tlaku až 10 000 gigatun rozpuštěného metanu. Při jeho rychlém uvolnění výbuch zapříčinil mohutné zemětřesení. Obrovský výbuch gigantického metanového mraku měl sílu 10 000 x větší, než by způsobily současné zásoby jaderných zbraní na celém světě. Následky výbuchu byly ničivé. Obrovské záplavy, požáry a následné přelévání oceánů způsobily celosvětovou katastrofu. Zničeno bylo na 95 % života v mořích a na 70 % suchozemského života. “ Takové množství energie je pro nás dnes nepředstavitelné,“ říká Gregory Ryskin. Ve své studii ale zároveň nevylučuje, že by se podobná katastrofa mohla opakovat. “Metan se hromadí v mořských hlubinách stále a je jen otázkou času, kdy a v jaké formě se uvolní. Rozhodně však nepředpokládám, že by se opakovala podobná celosvětová katastrofa, jako před 251 miliony let. Ta by dnes mohla nastat jen přičiněním člověka,“ tvrdí Ryskin.
Katastrofa může nastat kdykoliv
Výsledky Ryskinových výzkumů potvrzují i závěry vědců z NASA, zkoumajících procesy globálního oteplování a dávají jej do souvislosti s narůstajícím množstvím metanu. Jejich výsledky modelování paleoklimatu na počítačích potvrzují, že množství metanu v zemské atmosféře neustále narůstá a za posledních 200 let se více než zdvojnásobilo. Odborníci NASA tvrdí, že je to především důsledek rozkladu organických materiálů v bažinách a mokřinách, těžbou a spalováním uhlí a plynu. Nemalou měrou se na procesu podílí i vyměšování plynu lidmi a hospodářskými zvířaty. Stejný proces probíhá i pod mořským dnem, kde se vytvořily obrovské metanové kapsy z rozložených organických látek.
Plíživé účinky metanu
Gavin Schmidt z Goddardova Institutu v New Yorku, autor dotyčné studie NASA uvádí, že současný proces globálního oteplování může zažehnout nebezpečnou jiskru, která by mohla znamenat novou katastrofu. “Metan je dnes v podmořských kapsách bezpečně uložen za stálého chladu a vysokého tlaku. Ohřívání zemské atmosféry a tím i oceánů, spolu s tektonickými změnami by mohlo přivodit snížení tlaku na mořském dně a tím i uvolnění metanu. Důsledky by byly nepředstavitelné. Podle Schmidta však nemusí jít jen o katastrofu ve formě výbuchu. Metan už se uvolňuje pozvolna i dnes. Stoupá do atmosféry, reaguje s molekulami kyslíku a vodíku. Při procesu vzniká kysličník uhličitý a vodní pára, což, jsou oba skleníkotvorné plyny. Při velkém uvolnění metanu by dokázaly tyto plyny velmi rychle ohřát atmosféru, rozpustit led v oceánech a přivodit globální klimatickou změnu,“ tvrdí autor ve své s studii.
Grafické zobrazení cesty zmrzlého metanu uloženého v podmořských kapsách do atmosféry. Stabilní tlak a velmi nízká teplota jej drží pod mořským dnem. Avšak během paleocenního teplotního maxima, před 55 miliony let, došlo k tektonickým pohybům zemské kůry, které snížily tlak na mořském dně a začal se uvolňovat metan. Ten probublával vodou ven do atmosféry a začal fungovat jako skleníkotvorný plyn, což v relativně krátké době ohřálo planetu o sedm stupňů Celsia. To mělo za následek další oteplování a následně i zvýšené uvolňování metanu. Ke stejnému procesu by mohlo dojít v důsledku oteplování i dnes.
Převzato:http://21stoleti.cz/
