Hrozba z vesmíru

„…a sedm soudců pekla … rozsvítil jejich svítilny, k ozáření země jejich sinalým plamenem. Ztuhnutí a zoufalství vyšlo k nebi, kdy bůh bouře otočil denní světlo do temnoty, kdy on rozbil se na zemi jako pohár.“

— Popis povodně z Eposu o Gilgameši, asi 2200 př.n.l.

 

V čase Newtona a jeho nebeské mechaniky, během časů, kdy se široce věřilo kouzelnictví, matka Shiptonová a Nostradamus předvídali dopady komet na Zemi kolem začátku tohoto milenia. Tři tisíc let předtím, Mojžíš zapsal do hebrejského Pentateucha,zakódovaná data těchto dopadů. Další biblické zdroje včetně Krista, Daniela a Zachariáše varují před tímto nebezpečím. Rovněž největší proroctví Sv. Jana (Apokalypsa). Nedávno, piktogram, cizí kruh v obilí „mystický“, varoval lidstvo před těmito přicházejícími událostmi. Překvapivě, všechny tyto zdrojea jiné, popisují v budoucnu přicházející hrozící katastrofy.

Vědci obvykle odmítají data z takových zdrojů.

Jaké nebezpečí nám z vesmíru hrozí?

Odborníci, pokud by hovořili vážně, by museli prohlásit, že nebezpečí z kosmu může být mnoho. Nebudeme zde ovšem rozebírat všechny. Na to by nám nestačilo tucty knih. V tomto článku uvedeme jen několik příkladů.

Jednou z hrozeb o které se málo ví, jsou gama paprsky, které jsou aktivnější než rengenovy. Gama paprskové nárazy, jsou nejsilnější exploze na světě. Jejich příčina je neznámá, ale Price testuje teorii že oni jsou způsobeni hvězdami, které implodují a vytváří černou díru v masivní a super-energetické výbuchy radiace a světla. Jako výsledek, tohoto nového pozorování, ho přiměly k tomu, že je musí včleněn do jeho tezí. „Já jsem si myslel, že jsem byl skoro u dokončení výzkumu, ale vesmír zřejmě má jiné plány, “ on vtipkoval. Co mohou způsobit? Především mutace a poškození DNA, které může vést až k vyhynutí tvorstva. Výzkumy naznačují, že se tak stalo mnohokrát.

Náraz záření může zapříčinit zničení pozemského života

Masivní náraz gama záření mohl způsobit zničení hodně z pozemského života před 440 milióny roky, říká tým Amerických vědců.

Profesor Adrian Melott z Univerzity v Kansasu a tým, se dohadoval o jednom případu napsanémpro publikaci v Mezinárodním Žurnálu Astrobiologie.

Gama záření výbuch (GRB ) jsou extrémně vysokoenergetické nárazy gamma fotonů, které zazáří miliónkrát jasněji než Slunce. Mohou trvat od zlomku vteřiny až po několik minut, přesto vědci si nejsou jistí, co to způsobuje. Mellot a tým argumentoval, že z výpočtů a měření náhodně umístěných GRBS záření, že Země je v nějakém stádiu odkázaná k odstřeleni. „To vypadá pravděpodobné, že GRB ovlivnil Zemi, “ výzkumníci psali, „a že GRB by měl značný účinek na živé organismy.“

Výzkumníci argumentovali, že GRB z naší vlastní galaxie by mohlo být „přinejmenším částečně “ zodpovědné za hlavní masový zánik korálu, hub a jiných organismů u konce období Ordovicianu, asi před 440 milióny lety. Výzkumníci říkali, poryv energie od GRB by praštil do Zemské atmosféry a skončil silným výbuchem UV radiace ozařující Zemi.

Výbuch by také odkryl ozónovou díru, vedoucí k obrovskému zvyšování projevu sluneční UV záření na Zemi, kyselému déšti a relativně rychlému globálnímu ochlazení.

Larvy Trilobitů, které se vznášely v moři v hloubce 1,5 m zanikly, na rozdíl od trilobitích druhů, kteří žily u dna moře. Dávalo by to smysl, že GRB způsobil tento zánik, jak argumentovali, protože UV radiace nepronikne vodu velmi hluboko.

Intenzivní rychlé ochlazení a zledovatění nastalo v době, které mohlo způsobit GRB rozdělující dusičný plyn, vedocí k tvoření kysličníků dusíku v atmosféře.

Talent říkaly faktory výzkumníci nezahrnovali byly důležité změny v oceánské cirkulaci a oceánské chemii u času.

Toto by byla velmi odvážná hypotéza a autoři navrhnou testy na geologický průzkum rozeznat mezi výbuchem gama záření způsobivší tento zánik, proti nějakým jiným přírodním mechanismům.

Vědci mohou takovou teorii v budoucnosti takovými testy potvrdit, tak jak našli geochemické důkazy ve formě vysoké koncentrace iridia v nánosech z konce Křídové éry přímo podporující názor, že asteroid zničil dinosaury. Takové výzkumy jsou potřeba.

Exploze hvězdy mohl zničit podle nové teorie, díl Zemské ochranné ozónové vrstvy před dvěma milióny roky, devastovat některé formy starověké mořské fauny, podle teorie představené na schůzi Americké Astronomické Společnosti.

Nová teorie shromáždila záhadné záchytné body z několika různých oblastí výzkumu, obsahující paleontologii, geologii a astronomii.

Narciso Benitez, mimořádný výzkumný vědec v astronomii v Johns Hopkins Univerzitě, říkal že k „chybějícímu oblaku po výbuchu “ , shromáždil záchytné body vedoucí k odhalení hvězdné skupiny s mnoha velkými, krátko trvajícími hvězdamiprodukující supernovy, který prošel blízko Zemské sluneční soustavy před několika milióny roky.

Ten objev, nalezeny na Prostorovém Dalekohledu Vědního Institutu společně s spoluautorem astronomem Jesusem Maiz-Apellanizem, vedl Beniteze ke kontrole vědeckého záznamu pro potenciální efekty z blízkých supernov na zemi.

„Nikdo si neuvědomil, že tento chumáč hvězd, který Jesus sledoval, známý jako Scorpius-Centaurus OB asociace, mohl být tak blízko Země v minulosti několik milión roků,“ říkal Benitez.

„A když jsem začal hledat, “ dodal, „jedna z prvních věcí, které mě zaujaly, byl v roce1999 nález, kde tým Německých astronomů vedený Klausem Knie odhalil přítomnost velmi neobvyklého izotopu železa ve vzorkách Zemské kůry, vrtaný v hlubokých oceánských spodních částech.“

Knie navrhoval, že tento železný izotop jsou pozůstatky od nedávný explozí supernov, které byly v blízkosti Země. Ale astronomové měli žádné pravděpodobné kandidáty na takovou blízkou explozi až do Maiz-Apellanizovy práce s Scorpius-Centaurus asociací. Benitez srovnával data zpracovaných výsledků u Maiz-Apellaniz a Knie’s, a našel „velmi dobrou shodu, v množství usazeného železa a v jeho časové distribuci.“

Canelles poukázal na důkazy existence pro rozšířený zánik planktonu a jiných mořských organismů asi před dvěma milióny roky, a poznamenal, že vědci stále diskutují o možných příčinách události.

On našel emisi vesmírného paprsku ze supernovy, který mohl mít potenciálně zdrcující účinek na Zemskou ozónovou vrstvu, horní vrstvu atmosféry, která pohlcuje škodlivé ultrafialové emise ze slunce a jiných zdrojů.

Další nemalou hrozbou jsou meteority, asteroidy a komety.

Asteroidy

Asteroidy jsou malá planetární tělesa obíhající Slunce vesměs mezi Marsem a Jupiterem, často rotující kolem své osy. Prozatím bylo objeveno 6000 asteroidů (planetek), několik set dalších je objeveno každým rokem, ale nepochybně existují stovky a tisíce asteroidů příliš malých na to, aby bylo možno je spatřit ze Země. Je známo 26 planetek, jejichž průměr je větší než 200 km a pravděpodobně je známo 99% všech asteroidů s průměrem větším než 100 km. Z těles o velikosti 10 – 100 km je katalogizována zřejmě polovina, z menších objektů je pak známo jen několik, přičemž jen kilometrových může být snad až jeden milión. Asteroidy menších půměrů se začali hledat a studovat teprve nedávno a hlavně na jižní polokouli.

Statistické studie ukazují, že i dnes se do blízkosti Země dostávají velká kosmická tělesa a srážku s některým z nich není do budoucnosti možno zcela vyloučit. Pro názorný příklad nemusíme chodit ani příliš daleko do minulosti. Je to jenom zhruba 100 let, co nad sibiřskou tajgou v oblasti řeky Tunguzsky explodovala, s razancí asi tisícovky jaderných bomb, zřejmě malá kometa. Upozorňuji, že se jedná pouze o jednu z teorií. Tenkrát byly zničeny „pouze“ obrovské plochy lesa na ploše cca 2200 km². Pokud by ovšem k této události došlo nad obydleným územím, škody a ztráty na životech by mohly být obrovské. Vědci přitom odhadují, že s tělesem o podobné velikosti se Země srazí asi jednou za 1000 let. Ačkoliv probíhá intenzivní pátrání vědců po potenciálně nebezpečných tělesech, je nutno zdůraznit, že v současné době žádné takové těleso není známo. I když …!!! Můžeme si být zcela jisti?

Jako příklad, jeden z mnoha! V roce 2029 mine Zemi ve vzdálenosti pouhých 30 000 km (zhruba dvojnásobná vzdálenost mezi ČR a Antarktidou), planetka Apophis a při jejím dalším průletu v roce 2036 máme dokonce na kolizi „šanci“. Akutní nebezpečí tedy sice nehrozí, ale vědci přesto neváhají a navrhují různé scénáře, jak se potenciální srážce vyhnout. A případ planetky Apophis jim v některých případech slouží jako vhodná záminka k těmto úvahám. Článek o různých vědeckých alternativách obrany před podobnými vesmírnými tělesy pojednává příkladně náš český web:

http://magazin2000.cz/showarticle_enh.php?section=0&number_id=201

Planetka 2004 MN4, která dostala příhodné jméno Apophis (po mýtickém netvoru, bohu zla a zkázy), byla objevena v červnu roku 2004. Je to těleso o velikosti zhruba 320 metrů. Již brzy po objevu vyvolala poprask mezi astronomy, protože hrozilo nebezpečí její srážky se Zemí. Nakonec se ukázalo, že naši planetu 13. dubna 2029 mine jen velmi těsně, přičemž proletí pouhých 30 000 kilometrů od Země a z některých částí světa tak bude viditelná i pouhým okem. Vědci odhadují, že její dráha vlivem zemského gravitačního pole „uhne“ o celých 28 stupňů. Tento efekt je ovšem dnes velmi obtížné spočítat! Někteří astronomové se obávají, že planetka proletí tzv. „klíčovou dírkou“, tedy prostorem o průměru asi 550 metrů. Pokud by se tak skutečně stalo, znamenalo by to, že se Apophis dostane do rezonance se Zemí. Tato dráha by ji zpátky k naší planetě přivedla znovu. V takovém případě zatím není možno srážku vyloučit. Situace by se navíc periodicky opakovala.

Asteroidy jsou venku ve vesmíru, připraveni plácnout do Země a zničit lidskou civilizaci ale astronomové říkají, že jsou ve střehu a hledají cesty k nalezení každého asteroidu, který by představoval hrozbu. Příští úkoly budou k hledánímenších objektů, které by mohly zničit například město, řekli experti Amerického Senátního Podvýboru pro Vědu, Technologii a Prostor. Experti řekli podvýboru Senátu, že plánují k nálezu všeho co je v průměru větší než 1 kilometr, který by se mohl přiblížit k planetě. „Průzkum oficiálně začal v roce 1998 a doposud bylo nalezeno 700 předmětů odhadnuté populace z 1,100 co byli objeveni, nyní věří, že jsou u konce 70% a k cíli dojdou kolem roku 2008,“ říkl Lindley Johnson z NASA. Ovšem bylo tam několik zděšení. Koncem září, si vědci všimli asteroidu „2003 QQ47 “ a první měření ukázalo, že by mohlo udeřit do Země 21. Března 2014, s explozí o velikost 20 miliónu Hirošimské atomové bomby. Ale předpověď byla revidována!? Podobnost následků se dá srovnat s vymřením dinosaurů před 65 miliony lety. Vědci věří, že taková událost této velikosti se stává v průměru zhruba každých 700,000 roků.

„Ačkoli pravděpodobnost srážky s velkým objektem se Zemí v tomto století je nízká, účinky dopadu jsou tak katastrofické, že je nezbytné připravit obranu pro případ takového výskytu,“ říká Michael Griffin, vedoucí Prostorového Oddělení u Johns Hopkins Univerzity, Aplikační Fyzikální Laboratoř.

Rozložení asteroidů ve sluneční soustavě

Komety

Komety obvykle oběžnou dráhu Země nekříží, ale přesto představují potenciálně ještě větší nebezpečí než asteroidy. „Špinavé sněhové koule“ složené převážně z ledu a uhlíku obíhají kolem Slunce po velmi výstředných eliptických drahách, které sahají daleko za Pluto. Když se dostanou do blízkosti Slunce, jejich zmrzlý obsah roztaje a zčásti se odpaří a kometa za sebou zanechává ohon o délce až sto milionů kilometrů. Komety jsou prakticky nezjistitelné až do chvíle, kdy se přiblíží k oběžné dráze Jupitera. Pokud by se tedy objevila kometa mířící k Zemi, měli bychom na účinnou akci jen několik měsíců. Ovšem za předpokladu, že orbit komety bude v oblasti disku sluneční soustavy a to by znamenalo, že se může zrádně a zcela nečekaně objevit od jinud. Je mnoho komet, které mají velice výstřední dráhy a nelze všechny zmapovat. Komety se obvykle pohybují dvakrát rychleji než asteroidy, proto střetnutí se Zemí by mělo mnohem horší důsledky. V roce 1994 zasáhla kometa Shoemaker-Levy 9 planetu Jupiter. Přitom na jeho povrchu vyryla kráter větší, než je celá zeměkoule. Kolize způsobila explozi o síle 1015 tun TNT. To odpovídá energii, asi jakoby bomba svržená na Hirošimu explodovala každou vteřinu po dobu třinácti let. Vědci jsou přesvědčeni, že pokud by kometa jako Shoemaker-Levy narazila na Zemi, znamenalo by to zničení veškerého pozemského života.

Ale komety za dlouhé období se mohou náhle objevit na naší obloze jen na zlomek roku bez varování dokud oni neprojdou v blízkosti Země v oběžné dráze na trajektorii kolem Slunce. My nemáme k odhalení dostatečné množství varovného aparátu velkého dosahu. Konzistence těchto kombinovaných varování zvyšuje možnost, významnější hrozby komet nechat nevyřešené. Pokud by se najednou nějaká taková kometa vyskytla, způsobilo by to nepředstavitelnou environmentální katastrofu. Možná lidstvo by mělo podniknout akci na vybudování těchto různorodých varování.

Podle významného britského experta, patří mezi nejpravděpodobnější tělesa atakující zemský povrch „malé“ komety. Ty ovšem i přes relativní nepatrnost mohou způsobit obrovské škody a stát se příčinou smrti miliónů lidí.

Dr. Matt Genge z Londýnského přírodopisného muzea, zkoumá možný rozsah poškození, způsobených dopadem „malých“ meteoritů a komet na zemský povrch. Mezi nejničivější přitom řadí „malé“ komety s jádrem o průměru od 50 do 100 metrů, protože jejich dopad vyvolává masivní tepelnou šokovou vlnu, která drtí a spaluje budovy i lidi.

Dr. Genge vysvětluje, že velké meteority, které by skutečně mohly vyhladit celé lidstvo, dopadají na zemský povrch možná jednou za milion let. Jenže menších a přitom smrtelně nebezpečných těles jsou v okolním prostoru desítky milionů, takže setkání s nimi je mnohem častější, takže jsou pro lidstvo mnohem větší hrozbou.

Vesmírné planety a jiné tělesa jsou doslova rozbombardovány meteority, asteroidy posety krátery. Naše Země nebyla a není výjimkou i když mnoho stop bylo erozí zahlazeno.

Známé krátery vzniklý dopadem meteoritu. OBRAZ: Kanadský geologický výzkum

Nejznámější asi je Barringer Meteorický Kráter ve Spojených Státech v Arizoně. Je téměř 1 míle (1.6 kilometry ) široký a 570 stop (174 metrů ) hluboký. Původní myšlenka byla, že je sopečného původu, a pozdější objev byl, že kráter byl vytvořen meteoritem jen před 50,000 roky.

Meteorit o průměru asi padesát metrů dopadl na Zemi rychlostí 60 000 km/h. Výbuch o síle srovnatelné s výbuchem 15 vodíkových bomb vymrštil do vzduchu miliony tun zeminy. To je jen takový malý bombónek. Na Zemi ovšem byly objeveny mnohem větší krátery až gigantických rozměrů.Tvrdí se, že jedním z nich je i celé území naší České republiky. Okraj kruhového kráteru, naše okolní hory, byly deformované Alpským vrásněním. Možná proto je na našem území tolik ložisek uranové rudy.

Při dopadu takových těles dochází k mnoha průvodním jevům, způsobující další katastrofy až apokalyptických rozměrů. Při pádu většího kosmického tělesa je skoro vždy spouštěcím mechanismem k rozpoutání zemětřesení, Tsunami, výbuch sopek a pod.

Od útoku 9/11/ si intenzivně uvědomujeme hrozbu terorismu. Vlády celosvětově jsou ve střehu a zvyšují bezpečnost. Ale v podmínkách vážných hrozeb, díváme se opravdu ve správném směru?

Vědci prohlašují, že obří Tsunami, nebezpečné sopky a zemětřesení, by mohly představovat větší hrozbu, než terorismus,.

Globální Geofyzikální Události, nebo zkráceně „Gee Gee“, nejsou brány dost vážně. Obří špalíry vody, která můžou devastovat pobřežní města, sopky tak velké, že jejich popel rozmačká domy až 1,500km (932 mílí ) daledo, obří zemětřesení a náraz asteroidů. Toto jsou podle vědců velmi vzácné události a jsme šťastní, když nic z toho se v celých našich životech nestane.

Bill Mcguire, ředitel Benfield Grieg – Hazard Výzkumné Středisko říká. „V jednom rokuje naděje na jedeno z těchto událostí s pravděpodobností mnohem menší než 1%, “ „Ale v delším horizontu to je 100%.

„My potřebujeme zvýšit uvědomění, poznat hrozby a zlepšit dozor. My potřebujeme plánovat co budeme dělat, jestliže se tyto věci stanou.“

Potenciální hrozba, o které jsme se již zmínili je, že vědci varují před nejistou skálou a nánosy na svahu na Kanárských ostrovech Ly Palmas. Skála je v procesu sesouvání do moře a Profesora Mcguire se obává, že když se to nakonec zhroutí, vzniklá tsunami způsobí masivní ničení podél pobřežích zemí jako USA, Afrického kontinentu a celého Atlantiku, během několika hodin. Spouštějící faktor podle Profesora Mcguirea, by mohla být erupce sopky na Le Palmas, jménem Cumbre Vieja, která by mohla nečekaně „kdykoliv“explodovat. Mnoho výzkumníků pracujících na poli Geea Gee by byli radši,kdyby bylo prováděno lepší sledování Cumbre Vieja, a následné varování pro možný kolaps skály.

„My potřebujeme být venku a sledovat, jestli nehrozí pravděpodobná erupce, “ říkal Profesor Mcguire. „Jinak nebude žádný čas evakuovat hlavní města.“ Nedávno na ČT2 byly velice poučné filmy o přírodních katastrofách, bohužel jen z pohledu USA a ne celosvětového, kde Kanárské ostrovy nebyly uvedené. Ovšem jako podobný příklad, ovšem netýkající se sopek, byl uveden sesuv pobřeží na Aljašce, který vtvořil přes 1000 metrů vysokou vlnu. Naštěstí se jednalo o řídce obydlenou oblast.

Sopky a zemětřesení jsou relativně obyčejné výskyty, ale z pohledu Gee Gee a pádu kosmického většího tělesa jsou naprosto v odlišném měřítku. Jako příklad jeden z posledních „velkých sopečných výbuchů “ byl v dubnu roku 1815, když nečekaně explodovala Tambora v Indonézii, což byla největší erupce v poslednímčase. Erupční sloupec dosáhl výšky z asi 44 km (28 mílí), popel padal ve vzdálenosti 1,300 km (800 mílí ) od sopky – a odhaduje se, že zahynulo 92,000 lidí. Příkladů se dá uvést více. Takto se mohou probudit sopky při srážce se Zemí s nějakou kometou nebo asteroidem. Pro představu co nám o takových pohromách říká historie?

Temné věky

V historických textech se můžete dočíst, že termín temné věky se vztahuje na období po pádu Římské říše uprostřed prvního tisíciletí. Byl to čas, kdy evropská civilizace stagnovala – což je termín až příliš shovívavý pro popis životní úrovně a sociálních podmínek v několika dalších stoletích. V širším smyslu pak, lze tento termín použít i pro astronomické závěry, které jsou zde níže popsané.

Pojďme se nejprve podívat na počátek „temného středověku“ v šestém století n.l. Římská říše se rozpadla a v přírodě se děly velmi špatné věci. Italský dějepisec Flavius Cassiodorus psal o podmínkách které zažil roku 536 n.l. následující:

“ slunce…zdá se ztratilo svoje obvyklé světlo a objevuje se v modravé barvě. Nevidíme žádné stíny našich těl v poledne, cítíme že mocná síla slunce je zesláblá a úkazy které normálně doprovázejí zatmění slunce se prodloužily téměř na celý rok. Léto jsme měli bez tepla. Úroda byla promrzlá od severáků, a déšť nám byl odepřen.“

Další pisatelé z té doby popsali podobné podmínky :

Procopius : „…celý tento rok bylo nejvíc hrůzných znamení. Sluneční světlo bylo bez jasu… a zdálo se tak neobyčejné jako slunce v zatmění, jeho paprsky nebyly jasné.“

Lydus : “ Slunce se stalo matným.. .po téměř celý rok… tak, že plodiny zašly v nevhodném čase.“
Michael Syrian: “ slunce se zatemnilo a jeho temnota trvala osmnáct měsíců. Každý den svítilo okolo čtyř hodin, a ještě toto světlo bylo jen slabý stín… všechny druhy ovoce nezrály a víno chutnalo jako kyselé hrozny.“

Byl tento úkaz jen místní? V knize „Vulkány světa“, Dr. Timothy Bratton uvádí malou erupci vulkánu Vesuv v roce 536 n.l. Mohla by to být příčina? Mohla dobře přispět k dotvoření scény (ačkoli erupce byla o moc menší než velká erupce z roku 79 n. l.), ale nemůže odpovídat za podobné jevy doložitelné po celém světě.

V Číně, “ hvězdy byly ztraceny z dohledu pro tři měsíce“. Záznamy ukazují že světlo slunce se ztlumilo, očekávané deště nepřišly, a sníh byl k vidění uprostřed léta. Rozšířil se hladomor, a uprostřed nepokojů císař opustil hlavní město.

Protože smůla se často kumuluje, přišel ke všemu mor. Justiniánský mor, pojmenovaný po byzantském císaři té doby, začal v centrální Asii, rozšířil se do Egypta a pak prošel Evropou. Počítá se že epidemie byla stejně zlá jak černá smrt, která „sužovala“ Evropu ve středověku.

uvedené knize Duncana Steela:

„…velké množství objektů všech rozměrů obíhajících na drahách křížících dráhu Země jsou dceřinné produkty rozpadu obrovské komety, která se rozpadla v době během uplynulých 100.000 let, podle dynamických studií se zdá doba 20.000 let jako velice pravděpodobná.
To co je zde navrhováno, je rozpad podobný tomu, který postihl kometu P/Shoemaker-Levy 9 v roce 1992, která měla nejméně 100 kilometrů v průměru a rozpadla se na své oběžné dráze mezi Jupiterem a Zemí. ..každé tisíciletí Země prochází středem celého komplexu a Země je ostřelovaná četnými [velkými] objekty v určitých ročních obdobích. Jsou to události přinášející velké nebezpečí lidstvu. Každá taková epizoda může trvat jedno až dvě století.“

V Izraeli se našli dva krátery po dopadu meteoritu, které se spojují s Biblickým zničením Sodomy a Gomory. Tak bychom mohli pokračovat dál a dál a příkladů by se dalo uvést tisíce.

Jedním snad z nediskutovanějším dopadu asteroidu nebo komety je apokalypsa dinosaurů.

Ohnivá smrt pro dinosaury?

V prvních málo hodinách po obřím dopadu asteroidu do pobřeží Mexika skoro před 65 milióny roky, se stala Zemská atmosféra tak horká, že to rychle spálilo jakýkoliv nechráněný život na zemi, podle nové zprávy od skupiny Američanů geophysicists a geologové.

Zpráva, která se objevila v May-June výtisku Bulletinu Geologické Společnosti Ameriky, odporuje široko přijímanou teorii, že dinosaurus vymřel v období měsíců nebo roků po dopadu asteroidu u Chicxulub v Mexiku. Podle této teorie, asteroid při nárazu vymrštil do atmosféry tolik prachu, že zakryl slunce, které vedlo k ochlazení, tmavé zimě a přímo redukoval množství flóry na zemi. Teplo od dopadu by mělo změnit biomasu na kontinentech v jemný popel.

Ačkoli nová teorie kompletně nevylučuje účinky takové „nukleární zimy, “ říkají, že hodiny těsně po udeření asteroidu do Země byly nejkritičtější v ničení z dinosaurů.

Použité odhady založené na existujícím výzkumu, pět výzkumníků vypočítalo, že energie uvolnila dopadem asteroidu byla ekvivalentní ke 100 miliónům megatun TNT. Zpráva říkala, že sílou dopadu by vysoko vyhozené pozůstatky do vzduchu, by způsobilo ve velkém množství spálení ještě v atmosféře. Toto, podle pořadí, by měl změnil Zemi na obří grilovací pec. Organismy, které nebyly v oceánu nebo se nezavrtaly pod zem, by zahynuly během „minut až hodin, “ podle zprávy.

Jestliže by to přijali jiní výzkumníci geologie a paleontologie, ‚ práce by mohla pomoct vysvětlit, proč některé organismy přežily dopadovou chvíli a dinosaurus vymřel. „Druhy organismů, které byly ukryty, je téměř přesný výsledek proč jako želvy, krokodýli a ptáci přežili,“ říkal Robertson.

Robertsonský tým zkoumal jeho nálezy s daty tříděnými od vrtných vzorků z celého světa, které odhalili vrstvu jílové vrstvy s usazeninami s radioaktivním spadem z asteroidckého dopadu. Kromě obsahu sazí a mimozemského iridia — existence která podporuje obecnou teorii asteroidu — jíl obsahuje malé kuličky roztavené skály, pravděpodobně usazené požární bouří po dopadu. Tým podle hustoty a distribuci těchto koulí odhadl celkové množství částek pozůstatků, které byly vyvrženy do atmosféry přímo po dopadu. Tyto odhady pak dovolily týmu vypočítat energii uvolněnou od výbuchu.

Ačkoli Robertson říkal, že tým byl jistý jeho nálezy, on poznamenal, že by bylo nutné pro další podporu týmové hypotézy více výzkumu z více dat z vrtných vzorků kolem celého světa.

„My předpokládáme, že těchto málo milimetrových kuliček je opravdu globální, ale my potřebujeme zkontrolovat na více místech, musíte najít jiné nánosové vrstvy, a to je nesnadné z důvodů dostat se do míst v centrální Asii. To je úplně možné, že my nebudeme nikdy mít dost informací.“

Data doposud poskytují silný důkaz, že asteroid který narazil do Země potenciálně zničil život spíše rychle – tato myšlenka jej zainteresovala v podporování hledání hrozících asteroidů.

„Meteorit, udeřící do Země, teď hned by mohl způsobit neuvěřitelné zpustošení, jak to udělal před 65 milióny roky „.

Je tu ovšem ještě jedna doplňující teorie, která dopad ještě více dramatizuje a upřesňuje. Pro výpočet katastrofy jsou důležité faktory jako velikost, rychlost, materiál ale také kam vesmírný objekt dopadne. Například, co když dopadne asteroid do oblasti, kde jsou velké fosilní ložiska? Pak by výbuch byl mnohem masivnější. Ale pokračujme dále.

Na dně hlubokých oceánů jsou i dnes obrovská ložiska metanu, které jsou časovou bombou i pro budoucí katastrofy.

Plyn metanu uvolněný srážkou asteroidu se Zemí a roznícený bleskem, říká námořní výzkumná laboratoř vědecký Barton Hurdle, to by protřepalo oceán, vygenerovaný tsunami, a roztržené kapsy metanu, uvězněné pod plynovými hydráty – kleslé klouzáním dolů do spodních části oceánu -uvolněný metan by se dostal do atmosféry, kde by byl zapálen.

Teoretický oheň, by spálil všechno po celém světě v blízkosti země až vysoko v atmosféře, zahalující velkou část planety, díky nadzvukovým vlnám způsobené dopadem ženoucí se skrz planetu s vytlačeným metanem. Atmosféra by byla v ohni. Oheň by spálil kreatury země, a zadusil pro klesající obsah kyslíku a zvýšením množství kysličníku uhličitého v atmosféře.

Důkaz a pravděpodobnosti

Je mnoho důkazů o globální ohnivé bouři v době Chicxulub dopadu. Iridium v nosném jílu z doby mezi Cretaceous a třetihorní perioda (následující geologické časové rozpětí kdy dinosaurus vymizel) obsahuje saze.

Kvantita a složení saze odpovídá shoření přinejmenším 50 % ze světových lesů. Ačkoli Hurdleova idea ohně z metanu odpovědný za tuto ohnivou bouři je hodnověrná, je tu další jednoduché vysvětlení.

Chicxulub dopad by vyvrhl do vesmíru miliony tun skály do balistického letu. Následující hodinu tyto trosky by znovu vstoupily ve velké rychlosti do zemské atmosféry, způsobující miliony brilantních „létavic.“ Sálavé teplo z těchto meteorů samotné, by mělo být dostatečné k tomu, aby zapálilo stromy kolem celého světa. Tato idea je podporovaný objevem uhlíku z tsunami nánosech v blízkosti vklíněného místa. Nejlepší vysvětlení může být , že stromy byly roznícené sálavým teplem, pak brzy zaplavené vlnami.

Nadzvuková vlna z dopadu vskutku spustila masivní zemětřesení v regionu a nepřímo spouštěná další zemětřesení po celém světě. Obrovské vlny také by měly být vygenerované zemětřeseními a podmořskými lavinami spuštěnými nadzvukovou vlnou.

„Obrovské vlny vycházející z vklíněného místa by obešlo zemi ve velkých rychlostech a způsobilo by v jednotlivém dni celosvětové ničení ve všech oceánech.

Kyselý déšť a dlouhá, dlouhá zima

Výzkumníci říkají, že dopadnutá ohnivá koule a lesní požáry, by vytvořily obrovské množství oxidů dusíku, které reagující s vodní párou by tvořily kyselý déšť. Pokud by asteroid udeřil do horniny s neobvykle velkým poměrem síranu vápenatého, to by vygenerovalo oxid siřičitý – – další zdroj kyselého deště. Je několik důkazů masivních dávek kyselého deště v té době, včetně náhlého zvětrávání kontinentálních skal.

Prach vyhozený dopadem, saze vygenerované ohnivými bouřemi a smog vytvořený z oxidů dusíku a sirné složky, by blokovaly sluneční světlo pro mnoho měsíců. Povrch Země by se ponořil do mrazících podmínek – typicky -70 stupně Fahrenheita – a nebyla by možná fotosyntéza, i když by rostliny přežily ohně a kyselý déšť.

Globální oteplování

Po několika měsících by se prach ustálil a sluneční světlo by mohlo začít rozpalovat Zemi. Teď by začal vznikat skleníkový efekt kvůli nadbytku kysličníku uhličitého vytvořeného ohněm a tavením vápencových skal v místě kráteru.

Metan uvolněný z usazenin v oceánu mohl by spolupůsobil v skleníkovému efektu. Bylo odhadované , že povrchové teploty na Zemi byly přinejmenším 10 stupnů Fahrenheita nad normál pro dobu stovky tisíc let po dopadu.

Tak kdyby dinosaurové, nebyli zlikvidováni v ohnivé bouři, by musely přežívat mučivé sledy událostí – – ze zvířete opékaného na rožni do mrazničky, brouzdání v kyselině a potom skleníkovém pečení. Bez ohledu na to, zda Hurdleova idea je správná, souhlasí to s přesvědčivými důkazy, že masivní asteroidní dopad v Chicxulub možná byl fatální rána pro dinosaury, stejně jako pro 50% druhů celkové Zemské populace.

Proč asteroid dopadl na Zemi?

Tajemná porucha gravitačních sil v srdci Sluneční Soustavy mohla odjistili asteroid, který zničil dinosaury.

Tato intrikářská nová teorie byla navrhnuta vědci, kteří vypočítali cesty planet v minulosti 100 miliónů roků nazpět. Výzkumný tým věří, že změny v dynamice Sluneční Soustavy způsobil Merkur, který Zemi a Mars otočil se mimo kurs. To mohlo zatlačit obří asteroid k naší planetě, způsobit pád a smrt pro většinu živočichů, před 65 miliónů roky.

Nápad byl prozkoumán týmem astrobiologie na Univerzitě v Kalifornii, Los Angeles (UCLA), založený na simulacích historických pozic velkých planet.

„Naše nejlepší výpočty ukázali, že dynamický stav vnitřní Sluneční Soustavy se měnil náhle asi před 65 milióny roky, “ říkal Bruce Runnegar, ředitel UCLA’S z centra pro Astrobiologii.

Teorie Chaosu

Událost modifikovala průměrný orbit Merkuru, Marsu a Země v obvyklých cestách, říkal, možná ovlivnily asteroidy v vnitřní části pásu asteroidu a stáhly jeden nebo více překřížením do Zemského orbitu.

„Tak, hlavní příčina K-T dopadu a zánik z dinosaurs mohl způsobit chaotickou změnu v přirozenéSluneční Systémové dynamice, “ Dr Runnegar řekl BBC ve zprávě Online.

Východisko pro teorii, vydedukovaný týmovými členy Ferenc Varadi a Michael Ghil, je chaos v Slunečním systému. Pod tímto scénářem, malý posun v orbitě u jednoho nebo více planet, mohlo hodně destabilizovat Sluneční Soustavu. V testech ověřující jejich teorii, výzkumníci simulovali orbity velkých planet, postupovat zpět v historii přes desítky miliónů roků. K jejich překvapení, počítačové modely zaměřené k změně dynamiky ve vnitřní Sluneční Soustavě v čase K-T (Cretaceous-Tertiary ) akumuluje zánik, asi před 65 milióny roky, když mnoho rostlin a zvířat najednou se stala zaniklá.

Dr Runnegar říkal, že nyní zveřejní další studia testující jejich teorii.

„Právě teď spojení s dinosaury je založené na shodě v času a pravděpodobném mechanismu, “ dodal.

„Přesto, názor, že zvučné frekvence Sluneční Soustavy se chaoticky mění v časových rámcích z desítek ke stovkám miliónů roků (třebaže jen pomalu a relativně malým množstvím) je určitě zajímavý a který přidá ještě jednu vrásku k popisu naší měnící se Sluneční Soustavy.“

Profesor Carlos Frenk, astrofyzik v Univerzitě Durhamu, UK říkal, že teorie vypadá pravděpodobná.

„Jestliže tyto výpočty jsou správné, jsou velmi odhalující neobvykost minulého chování Sluneční Soustavy, “ řekl online ve zpráv BBC.

„Minulá historie Sluneční Soustavy nebyla dohasínající, jak jsme mysleli – toto velmi neobvyklé chaotické chování se mohlo a může stát před naším prahem.“

Neprokázaná teorie

Další novou teorii nabízí důkaz o původci katastrofálních událostí, je tmavý hvězdný společník. Ten generuje dvě separátní hejna komet (obíhání kolem Slunce každých 3,353 let) které obíhají 180 o fázově posunuté. Střídavě hrozí Zemi asi každých 1500 až 1700 let. Jedno z těchto hejn se zdá, že prošlo Zemí asi před 1500 lety, registrace dopadá kolem 440 AD a 534 AD. Hrozící hrozba je z několika těsně rozložené komety shluky obsažený uvnitř druhý z těchto hejn. Složený scénář hrozby signalizuje tu kometu – zemní dopad může poprvé vyskytovat se kolem roku 2006/7. Odhadovaná průměrná tříšť komet je od 1 kilometru do asi tuctů významnějších kusů kolem 1,700 míle. Nejvíc smrtelného dopadu, se může vyskytovat na jižní polokouli a dopady z tříště větších komet, nebo jedné navíc z vertikální trajektorie, se pak mohou vyskytovat. Nakonec, mohou způsobit smrt převážné části lidstva, trauma z přemístěním, vzpoury, žízeň a smrt hladem. Lidskost pak může být bolavě zvrácená do kultury doby ledové, a tím velmi omezí rozsah a způsobilost naší civilizace.

Studie o Vulkánu předpovídá dvě hejna komet (A a B) a každá střídavě hrozí Zemi každých 10,000 let, kdy Vulkán je blízko afel. Tak, nálety mohou být očekávané každých 5,000 roků. Zvažujte, že jedno hejno může být velké (nebo máte velké komety které můžou způsobit dobu ledovou) zatímco další, malé (e.g., způsobující dopadem světové potopy). Tak, efektivní pravidelnost (co se týká významnějších globálních změn teplot ) je asi 10,000 roků. Šance na katastrofální dopad by byl asi 50/50 každých 5,000 let, nebo jeden z 10,000 jako Morrisonská hodnota. Vulkanovy komety pro dlouhé období příletu, nás mohou překvapit s možností varování jen 250 – 500 dnů.

My možná jsme se vyvíjeli v podobě zubů pil. Starověké civilizace možná vznikaly předurčené k vyhasnutí. Mapy starověkých vikingských náčelníků a dokonce starověké artefakty (e.g. planetária se složitým pohonem), nabízejí důkazy o zaniklých pokročilých civilizacích. Jsou to pozůstatky z Atlantidy a země Mu, které byly možná podezřele zničené před 11,600 a 30,000 lety? Dopady komet? Glaciální nárůst (rychlé tavení) severoamerického (Laurentide) pevninského ledového příkrovu je shodné s Platovými (11,560 YA) datum zániku Atlanťanů. Platonovo datování by bylo správné, argument je, že to tehdy bylo hejno A# zhluku komet (# naznačuje kdy Vulcan nebyl v afel). V době, kdy kvetla kultura doby ledové, její města asi byla blízko moře pro využití dopravy a přísunem čerstvé vody (deště). Záplavy a oceány (stoupání nad 100m) zpolykaly důkaz o jejich existenci. Komety nás možná vyhodily do vzduchu a posunuly na okraj vyhynutí dvakrát, možná desetkrát.

Zemězpytná data signalizují, že naše teplá doba meziledová může být blízko konce. Neobjevená planeta, Vulkan – obíhající v naší vnější sluneční soustavě, nabízí mechanismus, kterým by tyto teplé období mohly být náhle ukončeny dopady z komet. Vulkanovy orbitální parametry byly odvozené. Forbesy předpokládal podobnou planetární oběžnou dráhu analyzováním komet dlouhého období aphelia. Hejno komet prohučící oběžnou dráhu je přímo svázané s Noemovou záplavou, jak je datovaná Samaritanem Pentateuchem. Významná pravděpodobnost výskytu komet způsobuje významnější účinky na Zemskou biosféru, přicházející každých pět nebo deset tisíce let. Dopady z hejna komet způsobily mini dobu ledovou asi před 10,000 lety. Toto hejno se vrátí a nabízí potenciálně ničivé následky pro naši vysoce obydlenouZemi. Miliardy lidí by mohly zemřít hladem kvůli povětrnostním modifikacím. Země může být obyvatelná jen pro malý počet lidí po přicházejícím milleniu.

Atlantis možná byla zničená asi před 11,560 lety dopady komet a země Mu asi před 20,000 lety. Přímá varování dopadů komet, vedoucí k zničení lidstva přichází z obou biblí Kristových Codů. Jeho očekávání dopadů je v roce 2006 – 2012 a mohlo by uhasit většinu lidskosti. Naši vědci nechtějí brát na vědomí Vulkana, zatímco co hejno komet bylo možná známé v Mezopotámii před 4500 lety. Vulkan je popsán na mimozemské astronomické mapě stejně, jako popis naší sluneční soustavy . Mimozemští cizinci nás také varovali a datovali hrozící meteor/komety dopad na piktogramu T367 publikovaný v „pozorováních“. Piktogram T367 je svázaný konvenční astronomií, patentované cizí technologie s oběžnou dráhou Vulkanem a kometami. T367 předpovídá rok 2007, 2033 a 2039 srážková data. Tyto dopadová data se shodují s orbitálními mechanismy, ale konvenční věda není schopna podporovat nějaká specificka.

Problémy ovlivnění našeho přežití nemusí být jen v obavách z technologií. Naše houževnatost – strach před (vědeckým) měním, a naše přírodní sebezničení, manifestující se naším strachem ze ztráty (politické) kontroly, se prokáže naší zhoubou. Zvažujte následující:

1912. Wegner nabídl teorii rozpadu Pangea a kontinentálního přivátu roku 1912. Geologové nakonec to přijali až na začátku r. 1960. Jsou astronomové neochotní k tomu, aby hledali a přesně lokalizovali Vulkana? Tato Vulkanova/kometová/ledová teorie stárnutí neutronů, brzo může být prokázaná, bez ohledu na jejich obavy před změnou nebo ztrátou kontroly.
1913. Kristus si byl vědomý biblických Kodů varování a katastrofální dopady na Zemi. Také možná věděl, že my jsme pomalí ke změnám. Možná proto He nám o tom řekl 2,000 let dříve.
1914. Šaráda mimozemských kontaktů sekrece přetrvala jeho užitečnost. Náš bojovný postoj (jako možné sestřelení létajících talířů u Roswellu) má náš vztah pokřivený. Cizí přítomnost je skutečná a varovali nás před blížícím se problémem. My jsme mohli právě teď využít jejich pomoc. Obavy, žeby se pokusili o ovládnutí světa jsou přehnané.

Měli bychom dnes zavést opatření proti těmto možným dopadům komet. Možná, že máme způsobilost k tomu, abychom zjistily a neutralizovaly hrozbu, jestli že se rozhodneme něco dělat. Přinejmenším můžeme plánovat přemístění našeho ohroženého obyvatelstva a znovu obnovit naši atmosféru. Armáda je jediná větev vlády, která může rychle operovat, dost, aby neutralizovala tuto hrozbu nebo dopravu do relativně bezpečného útočiště. Je také očekávaná válka, během těchto časů krize. Ověřitelné minulé události a dokonce předpovězené atomické holokausty, které možná byly zpožděné biblí Kódy a akcí lidí, obsahující tuto zprávu. Ta zpráva je:

My, jako Noe, může měnit věci, jestli my jednáme tak, abychom se vyhnuli této potenciální globální katastrofě.

P.S

Výzkumy a teorie o planetě Vulkanu je podobná, teoriím a astronomickému výzkumu o planetě X (hnědém trpaslíku), Xeně, Nibiru. Možná, že planeta Vulkán, by mohla být později objevená Xena. To nechám na vašem zvážení a dalším výzkumu.

Tisíce informací, vědeckých, historických i jiných výzkumů, teorií, proroctví a článků o dopadech vesmírných těles a o planetě Vulkanu najdete na webu:

http://www.barry.warmkessel.com/barry/index.html