O SEDM „GEOLOGICKÝCH ZÁZRAKŮ U HORY ST.HELENS“
Hora St. Helens se nachází přibližně 55 km západně od sopky Mount Adams, která je v nejvýchodnější části Kaskádového pohoří a 80 km od největšího vulkánu oblasti – Mount Rainier.
Dne 18. května 1980 došlo na symetrickém kuželu sopky k nejlépe dokumentované erupci v lidské historii. Během jediné erupce ze sopky zmizelo 1 400 metrů. Po zhroucení horní části kužele zbyla kaldera podkovového tvaru. Následným výlevem magmatu, což se projevilo jako explozivní erupce, se vyklenul severní bok sopky a následně zřítil jako lavina drtě.
Lavina bahna, kamení a sutě řítící se rychlostí až 75 m/s se dostala až do vzdálenosti přes 25 km. Nahromaděné úlomky dokázaly vyplnit údolí až do výše 195 m. Směs lávy a horkých plynů ženoucích se před lavinou zničila přibližně 10 miliónů stromů na ploše o rozloze asi 600 km2. Pozdější zřícení sopečné základny mělo za následek vznik pyroklastických proudů, které dosahovaly teploty až 700°C. Obětí erupce se stalo 57 lidí, mezi nimi i vulkanolog David A. Johnston. Mimo škody na porostech došlo k úhynu přibližně 2 000 jelenů..
Podle údajů americké geologické služby [1] a Davida A. Johnstona z Cascades Volcano Observatory [2] přišel vulkán výbuchem celkem o 2,8 miliardy m3 materiálu. Za jediný den vychrlila sopka do atmosféry 520 miliónů tun popílku [3] a uvolnila mnohonásobně větší množství skleníkových plynů, než vyprodukovalo lidstvo svou činností za celou dobu své existence (pro srovnání – podle údajů US ministerstva dopravy činí roční celosvětová produkce CO2 způsobená dopravou cca. 12 miliónů tun) [4].
Úvod
Dále popsaných sedm divů je sedm geologických událostí, následků erupce v roce 1980. Protože se udály náhle, geologicky vzato prakticky v jediném okamžiku, vzdorují evolučnímu myšlení, které připisuje těmto útvarům stáří miliónů let.
1. Hory změněné k nepoznání za deset hodin
St. Helens byla podle mnoha názorů nejkrásnější horou Kaskádového pohoří. Její sněhem pokrytý kužel se tyčil nad hustě zalesněným údolím. Severně od ní se třpytila hladina křišťálově čistého jezera. V květnu 1980 si magma začalo tvořit cestu ke kráteru. Mohutné zemětřesení (8:32 ráno, 18. května) způsobilo sesuv severní stěny do údolí. Tím se uvolnil obrovský vnitřní tlak a došlo k erupci. Počáteční výbuch zničil téměř 600 čtverečních kilometrů lesa – za pouhých 8 minut.
Erupce pak pokračovala až do večera, přičemž uvolněná energie se vyrovnala 20 000 atomovým bombám svrženým na Hirošimu. V průběhu prvních 9 hodin jednoduše zmizela čtvrtina vrcholu, celý střed hory a vznikl obrovský kráter v podobě podkovy. Hluboké údolí bylo zasuté, na dno jezera klesla 76 metrů silná hrubě vrstva usazenin a řeku, která předtím odnášela vody ze severní a severozápadní strany, pochoval nános silný 46 metry. Celá kouzelná horská oblast se během devíti hodni změnila v ohavnou mrtvou pustinu.
Geologové zastávající evoluční názor se po celých 150 let snaží bagatelizovat katastrofické události. Podle nich by tak enormní geologické změny, které způsobil výbuch relativně malé sopky, měly trvat milióny let a probíhaly by postupně.
2. Kaňony vytvořené za 5 měsíců
V prvních pěti měsících po erupci se v bahně a magmatu vytvořily dva kaňony, a vznikla tak odtoková ramena pro tříkilometrový kráter. Hlavní rameno, Strmý Kaňon“, je místy hluboký více jak 200 metrů. Na východ od něj leží kaňon „Loowit“. Koryta obou kaňonů sahají do hloubky 30 metrů v pevné skále. V každém kaňonu dnes teče jen potůček. Typické evoluční vysvětlení zní, že potoky tvoří kaňony milióny let. V tomto případě víme, že kaňony vznikly velmi rychle, a až pak se v nich objevil pramen. Učebnice tvrdí, že největší kaňon na světě, Velký kaňon v Coloradu, vytvořily vodní toky erozí probíhající stovky miliónů let. Někteří vědci, kteří se intenzivně zajímají o geologickou erozí však dnes věří, že Velký kaňon byl vytvořen rychle a ve velmi krátké době, podobně jako kaňony pod horou Svaté Heleny.
3. Poušť vytvořená za pět dní
(Badlands jsou pouště vytvořené erozí, například ve státě Utah.) Topografii badlands je možné najít v Jihozápadní a Jižní Dakotě. Vznikne tam, kde erodoval volný materiál v oblastech pokrytých skalami a zanechal po sobě hrbolatou krajinu. Typické vysvětlení původu takové krajiny je, že voda během staletí odpláchla volný materiál a zanechala pouze volně stojící skalnaté formace.
Masivní kamenná lavina odnesla z vrcholu hory St. Helens obrovské množství ledu a sněhu, a pochovala je v hlubokém údolí na severu. Během jediného dne se zde pak nahromadila desetimetrová vrstva popela s teplotou 300 stupňů. Led se rychle rozpouštěl a pak se změnil v páru. To je stejný proces vzniku energie, který zapříčinil výbuchy na vrcholu hory během celého dne. Voda se rozpíná 1700 krát rychleji, když se mění na páru. Když se to stane okamžitě, je z toho výbuch.
Když žhavý popel rozpustil sníh a led v údolí a přeměnil je na páru, následné parní exploze vytvořily krátery místy hluboké až 38 metrů. V době vzniku měly kolmé stěny, než se gravitací zřítily a vytvořily se dolíky a malá údolí, které jsou jedním z charakteristických rysů topografie badlands. Je proto možné, že badlands v USA vznikly při katastrofické události a následné sopečné činnosti.
4. Geologické vrstvy vytvořené za tři hodiny
Třetí erupce, 12. června 1980, přinesla 8 metrů silnou vrstvu nánosů, která geology udivila. O uložených geologických vrstvách se tradičně tvrdí, že proces jejich usazování probíhal velmi dlouhou dobu, Přesto se v průběhu jedné noci, zejména mezi 21 a 24 hodinou, nahromadilo a ukázkově uložilo víc než 100 vrstev. Zatím co lehký materiál rychle vystoupal až do výšky 14 kilometrů, z kráteru začaly jedna za druhou vyletovat vlny těžších nánosů a padaly dolů severní stěnou do údolí pod horou. Vznikaly tak nové a další vrstvy usazenin. Tyto vrstvy o síle od jednoho centimetru až po více než metr se vytvořily během několika sekund až minut.
Geolog Steven Austin popsal tyto laviny jako zem halící tekutou turbulentní maltu, vytvořenou z jemných sopečných částeček. Řítila se dolů po stěně hory rychlostí hurikánu a zanechala za sebou nánosy, které dosahovaly teploty 500° Celsia. Člověk by si myslel, že tyto nánosy budou dokonale promíchané. Pozoruhodné ale je, že se tato směsice z žhavého popela a sopečného prachu od sebe oddělily a vytvořily dokonale definované vrstvy hrubých a jemných částeček. Stejné výsledky byly demonstrovány i při laboratorních testech.
Podobné tenké vrstvy se vyskytují jako„tapeats“ ve Velkém kaňonu. Tapeats jsou nejspodnější vrstvy usazenin vytvořených z pískovce. Podle konvenčního vysvětlení se tyto vrstvy nahromadily pomalou sedimentací během mnoha let. Obě malty uvedené do pohybu buď výbuchem plynu anebo páry, které následně vytvořily usazeniny typu „tapeats“, podléhají stejnému fyzikálnímu zákonu. Sopka Svaté Heleny dokázala, že se tyto formace mohou vytvořit velmi rychle. Globální záplava by vytvořila „tapeats“ za krátký čas.
5. Říční koryto vytvořené za 9 hodin
Při erupci 18. května zavalil sesuv půdy řeku i s cestou k jezeru Spirit vrstvou vysokou v průměru 50 metrů. Taky zavalil většinu dalších vodních toků v oblasti údolí Upper Toutle o rozloze 60. čtverečních kilometrů a ucpal východ z údolí. Po dobu 22 měsíců tam neexistovala pro vodu žádná cesta k Tichému Oceánu.
19. května 1982 rozpustil sopečný výbuch spousty sněhu, které se v zimě nahromadily v kráteru. Voda se smísila s volným matriálem na svahu sopky a došlo k obrovskému sesuvu bahna. Během devíti hodin si pak bahno nepozorovaně vyřízlo ucelený systém koryt ve většině údolí a otevřelo vodě novou cestu k Tichému oceánu. Přinejmenším tři z těchto koryt jsou hluboká přes 30 metrů. Jednomu z nich dali přezdívku „Malý Grand kaňon z Toutle“, protože vypadá jako Velký kaňon zmenšený v měřítku 1 : 40.
Mnoho vody (nebo bahna) dokáže rychle vytvořit to, co by troše vody (nebo bahna) trvalo věčnost.
Evoluční geologové přiřkli dlouhé časové období vzniku formace „scablands“, pokrývající 42 tisíc čtverečních kilometrů východní části státu Washington. Scablands jsou skalnatá pustina úplně bez nebo s minimem půdy, křižovaná vyschlými kanály. V 70 letech konečně uznali, že rozlehlá geologická formace, zahrnující i „Grand Coulee“ (vyschlé koryto podobné Velkému kaňonu), se zformovala přibližně za dva dny v důsledku nějaké katastrofické události. Katastrofické události jsou nejlepším vysvětlením vzniku velkých erozních formací na zemském povrchu. Historie více než 300 různých skupin lidí po celém světě popisuje událost, která by na to všechno stačila – globální potopa.
6. Ponořené dřevo vypadá za 10 let stejně, jako v místech mnoha jiných prastarých pralesů
Při erupci byly do jezera Spirit splaveny miliony stromů. Během let se postupně dostatečně napily vodou, aby klesly ke dnu. 10% těchto stromů dodnes tvoří husté kořenové dřevo, takže stromy klesaly ke dnu kolmo a jejich kořeny rychle pokrývaly další nánosy, které neustále padaly do jezera. Dnes vypadají jakoby vyrostly a zemřely tam kde jsou, jako les vyrůstající na lese po celou věčnost.
Podobné formace existují i jinde, například v Specimen Ridge (Yellowstone, Utah). Geologové tam kdysi objevili zkamenělý prales „zakořeněný“ v 27 rozdílných vrstvách a došli k závěru, že objevili 27 po sobě následujících pralesů. Podle oficiálního tvrzení „ je v sopečné skále, z níž se skládá tato hora, uloženo 27 vrstev zkamenělých pralesů starých 50 milionů let.“
Pravda je ovšem jiná. Vědci si uvědomili, že úkaz na jezeře Spirit dokonale vysvětluje, co se stalo v Specimen Ridge. Stromy plující po jezeře postupně nasákly vodou a klesaly dnu, což se jeví jakoby šlo o mnohonásobné pralesy rostoucí jeden na druhém. Takto se údajně 50 miliónů let stará formace se mohla snadno vytvořit během pouhých několika let, plus roků potřebných k fosilizaci dřeva (100 až 1000 let).
7. Nový model rychlejší tvorby uhlí
Tématem disertační práce Dr. Stevena Austina (Univerzita Penn State) byl model tvorby uhlí, vycházející z jeho výzkumu uhelných vrstev ve státě Kentucky. Geologové odedávna užívají modelu močálů a v něm hnijící vegetace v procesu trvajícím více než 100 let. Austin to považuje za nesmysl. Důvodem je struktura uhlí, která je stejně hrubá tak jako kůra zuhelnatělých stromů, zatímco struktura vegetace hnijící v močálech je jemná. Hnijící vegetace v močálech také obsahuje kořenový materiál, zatímco uhlí ne. Dodnes se nenašla žádná vegetace z močálů, která by se alespoň částečně přeměnila na uhlí.
Austin představil vlastní model – vodní katastrofou vytržené stromy z miliónů hektarů lesa se propletly jako koberec. Tyto „koberce“ pluly po oceánu nad dnešním Kentucky, narážely do sebe a odpadávala z nich vodou nasáklá kůra, která klesala na dno. Pozdější sopečná činnost pak dodala potřebné teplo a tlak, poslední přísady, jichž vědci použili při simulované výrobě uhlí v laboratoři. Výsledkem byly bohaté uhelné sloje a doktorát pro Austina.
Pouhých 10 měsíců po erupci Svaté Heleny, která smetla do jezera Spirit obrovské množství vegetace, včetně miliónů stromů, našel Dr.Austin plovoucí stromy zbavené kůry. Dno jezera místy pokývala až metrová vrstva stromové kůry, promísená s ostatní vegetací a usazeninami. Dodnes tento materiál zůstává v podobě pomalu hnijící formě. Ale jakmile by nějaká následná katastrofa dodala potřebnou teplotu a tlak, veškerá dřevní materiál by se rychle změnila v uhlí. Výzkum Dr. Austina naznačuje, že dosavadní teorie o tvorbě uhlí vyžadující milióny let je velmi pochybná.
Připravil: Jiří Matějka
WM magazín 76/2008
