O roku 2012 trochu jinak

Tento kalendář je zaznamenán jako rytina na Aztéckém „slunečním kameni“, momentálně vystaveném v Národním antropologickém a historickém muzeu sídlícím v Chapultepec Parku v Mexico City. O tomto kameni bychom mohli říct celou řadu věcí, ale většina těchto detailů je na konci věků irelevantních. V našem moderním kalendáři, zvaném Gregoriánský či Řehořův Kalendář, máme dny, týdny, měsíce a roky. Mayský kalendář je mnohem komplexnější. Ve skutečnosti jsou to tři kalendáře. Nejprve zde máme religiózní kalendář, jehož celý náboženský cyklus je naplněn 260 dny. Je v něm 20 „týdnů“ tvořených 13 dny. Každý týden má zvláštní jméno, grafický emblém, za nímž se skrývá jedinečný význam. Toto mi dost připomíná Čínské roky, které procházejí cykly „roku krysy“ a „roku opice“ atd., přičemž každý má své zvláštní vyobrazení a význam. Dalším je sluneční kalendář.

Mayský kalendář

Grafické emblémy pro každý z 20 náboženských týdnů

Ten má 365 dní, jako náš moderní kalendář. Je rozdělen do 18 měsíců po 20 dnech každý. Na konci cyklu je pět zvláštních dní, které jsou považovány za smolné, neboť nenáleží k žádnému měsíci. Každý z měsíců má speciální jméno, grafické logo a nějaký zvláštní význam.

Je tedy možné vypočítat – pro jakýkoli přesně stanovený den – náboženský týden a sluneční měsíc a předpovědět vlivy, které by mohly řídit osud. Nicméně, proroctví roku 2012 je o něčem jiném. Abychom ho mohli pochopit, musíme se podívat na třetí kalendář, zvaný „dlouhé odpočítávání“.

Zatímco na první dva cykly bychom mohli pohlížet jako na palcová kola, kroužící časem, dlouhé počítání je lineárním počtem dní, začínajícím prvním dnem „1“, který se počítá den po dni až do současnosti. Kterýkoli den v historii může být zaznamenán za použití dlouhého počítání a za pomoci trocha matematiky můžeme dojít také k příslušnému náboženskému týdnu a slunečnímu měsíci.

Při psaní tohoto článku jsem přemýšlel o vytvoření javascript programu, který by tuto kalkulaci prováděl. Můj přítel Gene Matlock mi potom řekl, že když byl v Mexiku, našel místo, kde prodávali dřevěná, mechanická počitadla s převody, která přesně tohle dělala. Řekl mi, že Mexičané někdy používají tyto mechanické kalendáře k předpovídání budoucnosti či nalezení příznivých časů pro zvláštní události jako jsou svatby či narození dítěte. Každopádně, i když by mohlo být zajímavé znát náboženský a sluneční význam, je to dlouhé počítání, co předpovídá Soudný den.

Zuby či převody mohou být použity k vypočítání náboženského a slunečního cyklu pro jakýkoli den

Dny dlouhého počítání jsou očíslovány nezvyklým způsobem. Místo psaní čísel tak, jak to děláme my, zprava doleva, přičemž každé místo je násobkem 10 (např. 10000, 1000, 100, 10, 1), Mayové měli pouze 5 míst.

První místo zaznamenávalo číslo od 0 do 20. Směrem doleva, na druhém místě by mohlo být rozpětí od 0 do 17; třetí od 0 do 19; čtvrté od 0 do 19 a poslední od 0 do 12. Čísla byla psána zprava doleva, jako v našem systému, oddělena tečkou. Místo násobků 10, první místo bylo násobkem 1 (jako v našem systému), druhé místo násobkem 20; třetí násobkem 360; čtvrté násobkem 7200 a páté násobkem 144000.

Takže číslo dlouhého počítání by mohlo být zapsáno např. takto: 4.12.5.9.0 a bylo by kalkulováno následovně:

(4 x 144000) + (12 x 7200) + (5 x 360) + (9 x 20) + (0 x 1) čili dlouhé počítání čísla 145980.

Není obtížné uvědomit si, že maximálním číslem, které může být zaznamenáno tímto způsobem, je 12.19.19.17.20, přestože někteří badatelé dávají přednost zápisu 13.0.0.0.0. Toto dosahuje u dlouhého počítání čísla 1 872 000 dní nebo 5125,36 let našich moderních výpočtů. Kalendář je zřejmě velmi starý!

Během let archeologové odhalili vyryté monumenty, které zaznamenávaly dlouhé počítání pro známá data z Mayských dějin. Jakmile bylo datum fixováno v čase, bylo snadné určit „den 1“ jako 11.srpna 3114 před Kristem. A stejně snadný byl výpočet data, kterým kalendář končí – 21.prosinec 2012.

Věřte mi, to, že kalendář končí, nedokazuje, že čas nebo svět nebo život skončí také. Je nutné, abychom důkladně prozkoumali datum 21.prosince 2012 a pokusili se pochopit, proč Mayové nikdy nenapočítali žádné datum za tímto bodem v čase. Abychom tak mohli učinit, musíme se přesunout od archeologie k vědě astronomické a astrofyzické.

Všechno je to o Slunci. Je ironické (nebo možná ne), že Mayský kalendář je často nazýván „sluneční kámen“.  Zatímco kalendář opravdu má „sluneční“ dny, rozeznává tedy 365 dní, za které Země oběhne nebeské těleso, je také pravdou, že Slunce hraje klíčovou roli ve finálním dni „dlouhého počítání“. Abychom pochopili, co se stane Slunci 21.prosince 2012, musíme prozkoumat některé vědecké pojmy jako „ekliptika“, „barycentrum“/střed hmoty a „sluneční skvrny“. Tyto budou důležité pro následující diskusi.

Začneme s tím nejobtížnějším – barycentrem.

 Co je to barycentrum?

Určitě jste už slyšeli, že se Země otáčí kolem Slunce. No, vlastně to není tak úplně pravda! Slyšeli jste termín „těžiště“? Je to technicky znějící termín pro něco velmi jednoduchého. Je to přesný střed každé hmoty, která tvoří předmět. Například, když máte rovný kus dřeva, jako je pravítko nebo metr, uprostřed je místo, na kterém ho můžete na prstě držet v rovnováze. To je těžiště.

Avšak těžištěm může nebo nemusí být bod přímo uprostřed, co se týče délky předmětu. Některé části předmětu mohou být těžší (hustější) než jiné. Když máte něco jako kladívko, které je na jednom konci těžší než na druhém, těžiště bude mnohem blíže k těžšímu konci než k lehčímu konci.

Pokud chcete získat představu o tom, kde se těžiště nachází, položte konce nějakého předmětu jako je pravítko nebo tužka na jeden prst každé ruky. Pomalu posunujte prsty k sobě tak, aby vám předmět nespadl. Vaše prsty se setkají pod těžištěm předmětu. Na tomto zvláštním místě můžete udržet předmět v rovnováze na jednom prstě.

Skutečné těžiště může být blízko povrchu nebo hluboko uvnitř a závisí to na tom, jestli je předmět plochý jako pravítko nebo talíř nebo „trojrozměrné“ jako krabice nebo míč. A pokud necháte předmět rotovat (třeba když ho vyhodíte do vzduchu), bude mít tendenci otáčet okolo tohoto bodu.

V případě Země a Slunce se ve skutečnosti obě tělesa otáčí nebo rotují okolo přesného středu hmoty (podobné těžišti) mezi nimi. Tento bod se nazývá „barycentrum“. Země a Slunce jsou „spojeny“ gravitací přitahující je k sobě. Je to přesně jako lehký a těžký konec kladiva. Ve srovnání s velikostí Slunce je Země asi jako blecha na kočce! Takže střed hmoty mezi Zemí a Sluncem je téměř – ale ne tak docela – přesný střed Slunce.

V případě planety velikosti Jupiteru, který je 318krát masivnější než Země, se barycentrum Jupiteru a Slunce nachází o něco dále od středu Slunce. Takže, tak jak se Jupiter otáčí okolo Slunce, samo Slunce se vlastně otáčí okolo bodu mírně odchýleného od středu. Tedy planeta velikosti Jupiteru způsobí dojem, že se Slunce (nebo jakákoli hvězda) malinko kývá.

Tento obrázek ukazuje, že střed hmoty a barycentrum se mohou mírně lišit. Toto není příliš přesné!

Můžeme této drobné znalosti využít a hledat větší planety v jiných slunečních soustavách tím, že se naučíme odhalovat tento druh jemného chvění v pozici hvězdy.

Zapomeňme na chvilku na všechny malé planety a soustřeďme se na Jupiter. Svůj kompletní výlet kolem Slunce uskuteční každých 11,861773 let. Dr. Rollin Gillespie předložil novou teorii, která ukazuje, že Jupiter, a v menší míře i menší planety, mohou aktivovat 11letý cyklus slunečních skvrn a erupcí.

A tady je, jak to funguje?

Barycentrum není jediný bod ve Slunci – protože je Slunce rotující plynná koule, barycentrum tvoří vertikální, válcovitý „rukáv“, který je částečně uvnitř a částečně vně hlavního slunečního tělesa. Všechny planety mají takový „rukáv“, jeden uvnitř druhého, podle jejich poměrné hmoty a umístění jejich barycenter. Konkrétně rukáv reprezentující hmotu Jupiteru se střetává s povrchem Slunce na 35,9 stupních severně i jižně. To je přesně místo, kde začíná a končí činnost slunečních skvrn a erupcí během každého 11letého cyklu.

Vědci zpozorovali, že pokud jsou planety Jupiter a Saturn zarovnány na stejné straně Slunce, sluneční aktivita je na svém maximu; když jsou na opačných stranách Slunce, sluneční aktivita je na svém minimu.

Tyto válce jsou obvykle celkem pravidelné, neboť planety lnou k úzké ploše, zvané ekliptika, která připomíná tenký talíř rozšiřující se od rovníku Slunce. Planety se zde drží, protože (jednoduše řečeno) je to oblast, kde je gravitace soustavy nejsilnější. (viz.dole).

Ale příroda není nikdy dokonalá. Slunce rotuje při mírném úhlu (7,25 stupňů), dost podobně jako naše Země. Jak se pohybuje, způsobuje naklánění rukávů a jejich vzájemné srážky a nakonec narušení povrchu. Toto narušení, zjednodušeně, si razí svou cestu na povrch a vybuchuje ve slunečních skvrnách a erupcích.

Poslední sluneční cyklus byl v roce 2001. Každý aktivní sluneční cyklus má období, zvané „sluneční maximum“, kdy jsou erupce nejsilnější – obvykle se odehrávají v blízkosti slunečního rovníku. Toto je závažná skutečnost, neboť příští „sluneční maximum“ se shoduje s datem 21. prosince 2012.

Ale vydržte – je toho mnohem víc!

Sluneční erupce jsou kusy slunce, které skáčou do vesmíru, vypouštějí záření a silné elektrické proudy, které cestují ven do vesmírného prostoru. Často dopadnou zpátky na povrch Slunce. Občas dojde k velmi silné erupci, zvané koronální vypuštění masy, která opustí Slunce a tato hrozivá hmota vystřelí ze Slunce směrem k planetám jako kulka. Obvykle nic netrefí, ale příležitostně zasáhnou planetu jako je Země. Většina erupcí je však malých.

Nicméně, dokonce i malá erupce může být nebezpečná. V roce 1989 erupce zasáhla severoamerický kontinent a zmrazila elektrické vedení, zničila rozvodné sítě v USA a Kanadě a došlo k obrovským výpadkům elektřiny. Erupce mohou také ovlivnit naši náladu a fyzické zdraví. Teoreticky, velké erupce ovlivňující Zemi by mohly zničit ionosféru a ozářit povrch a zabít tak všechny žijící organismy, kterých se dotkne.

Sluneční erupce a sluneční skvrny mají průměrný cyklus 11,120412 let (odhadováno od jednoho „slunečního maxima“ k dalšímu). Právě teď, v roce 2007, jsme v relativně klidné části cyklu. Drobný rozdíl mezi tímto číslem a obdobím 11,861773 let u Jupiteru je dost malý na to, aby měl větší význam, avšak naznačuje, že sluneční výbuchy ovlivňuje ještě něco jiného.

Jistě, mohlo by to být připisováno různým pozicím dalších, menších planet, ale také by to mohlo být něco mnohem zásadnějšího – Mléčná dráha.

 Galaktické uspořádání 21. prosince 2012

Naše sluneční soustava je součástí obrovské kumulace hvězd a planet, která má tvar disku a říká se jí Mléčná dráha. My se nacházíme někde na okraji disku, lépe řečeno na vršku úzkého disku. Avšak velice brzy se přestěhujeme do spodní části disku. Tato změna, shora dolů, začíná 21.prosince 2012. Ano, přesně tak. V tentýž den, kdy se naše Slunce ocitne na svém solárním maximu, se stane něco, co se ještě nikdy předtím nestalo – ekliptika naší sluneční soustavy se protne s Galaktickou rovinou, nazvanou „Galaktický Rovník“ Mléčné dráhy!

Když si naši sluneční soustavu představíte jako hromadu hrášku na talíři s obrovskou masovou kuličkou uprostřed, myslete si, že Mléčná dráha je pizza velká jako město s „Rekordní masovou kuličkou z Guinessovy knihy rekordů“ uprostřed!

Před prosincem 2012 se vyskytujeme na povrchu pizzy, přičemž nikdy nejsme schopni dohlédnout na její spodek. Talíř a pizza nejsou rovnoběžné. Pohybují se pod různými úhly. Kloužeme dolů, dolů, dolů… a 21.prosince 2012 budeme přesně na úrovni kůrky – vytvoří se „x“ na Galaktickém Rovníku, kde je galaktická gravitace nejsilnější. Po roce 2012, jestliže zde stále ještě budeme, budeme procházet spodní částí a pozorovat pizzu Mléčné dráhy z jihu.

Ano, a je toho ještě mnohem víc!

Nějakou úžasnou shodou okolností protneme nejenom Galaktický Rovník, ale učiníme tak přesně v pozici zarovnané se středem Galaxie, kde se nachází maximum hmoty! Více hmoty znamená více přitažlivosti.

Více přitažlivosti znamená větší vliv z těchto barycenter v našem Slunci. Což znamená exponenciální nárůst slunečních trhlin – to vše se odehrává v jeden a tentýž den! Páni!

Nahromadění galaxií zvané Hercules. Tato skupina galaxií je udržována pohromadě gravitační přitažlivostí nebo tahem každé jednotlivé galaxie vůči ost

Omluva a poděkování

Ok. Toto byla “odlehčená” forma popisu toho, co se stane. Vše bylo zjednodušeno až na stupeň, kdy by někteří učenci a vědci mohli mé prezentaci oponovat. Ale hlavní fakta jsou zachována a jsou pravdivá. Datum 21.prosince 2012 je zvláštní den. Představuje maximální možné seskupení vlivů podporujících sluneční erupce, jaké může vesmír vůbec poskytnout. Není pochyb o tom, že Mayové nebo civilizace, která je ovlivnila, se nějakým způsobem o těchto skutečnostech dověděli.

Za poslední desetiletí jsem napsal množství příběhů o takových věcech jako jsou podzemní města nebo vládní akce, které by dávaly smysl pouze za předpokladu, že neexistuje žádná budoucnost. Nemůžu si pomoct a musím si myslet, že Oni, stejně jako Mayové, o těchto skutečnostech vědí. Velmi rád bych čtenářům navrhl, aby se znovu podívali na příběh podzemního komplexu v Yamantau, který budují Rusové. (Viz. tato pokračující exkluzivní reportáž na Matrixu)!!

• Mohlo by to být útočiště, kde by se dal přežít sluneční výbuch?

• A co předešlé události?

• Odešli Hopi do podzemí, aby přežili podobnou událost o tisíce let dříve?

• Měli bychom také odejít do podzemí?

Je důležité upozornit také na to, že 21.prosinec 2012 je pouze “slunečním maximem”, ale že gravitační účinky Galaxie již začaly uplatňovat svůj vliv na Slunce. Posun směrem k zarovnání s galaktickým rovníkem je relativně pomalý a ve skutečnosti už začal. Nicméně, přesné vyvrcholení tohoto, plus přiřazení Jupiteru a Saturnu vytvoří silné datum 12/21/12.

Rád bych poděkoval zejména Dr. Rollinu Gillespie, muži, se kterým jsem si 10 let dopisoval a který jako první rozvinul myšlenku, že planetární mnohočetné soustavy by mohly být ve hře, pokud jde o zapříčinění erupcí na Slunci. Více o jeho práci se můžete dočíst  na zvláštní stránce na Viewzone.

Prosím, projevme náš zájem a zkoumejme nadále tuto důležitou událost z dalších zdrojů, které jsou k dispozici. Jsme od ní vzdáleni pouhých 5 let. A kdoví, možná vlivy těchto erupcí dají o sobě vědět mnohem dříve, ještě před tím, než bude dosaženo slunečního a galaktického maxima. Možná nám zase tolik času nezbývá.

Magnetická salta – aneb další možnosti na 21.prosince 2012

V prvním čtvrtletí roku 2001 došlo u Slunce k přehození magnetických pólů. To se děje každých jedenáct let. Než se tak stalo, severní magnetický pól Slunce byl na severu rotačního pólu. Nyní se severní magnetický pól Slunce nachází na jeho jižním pólu. Vzhledem k tomu, že opačné póly se přitahují, jsou nyní magnetické póly Země a Slunce nejstabilnější.

Právě v době zimního slunovratu  roku 2012 se sluneční póly přehodí zpět. Během tohoto přehození bude existovat tendence magnetického pole Slunce táhnout pole Země s sebou.

       Jestliže dojde k přehození magnetických pólů Země, vznikl by tlak na naši planetu zhoršující výskyt zemětřesení a sopečných výbuchů, nemluvě o zničení distribuční sítě elektrické energie. A, jestli dojde k přehození dostatečně rychle, nepočítejte s tím, že vám bude ještě někdy fungovat počítač. Ale jestli máte starou obrazovku, schovejte si ji. Ta by měla přežít vcelku dobře. Bude fungovat v případě, že dokážete nalézt nějaký zdroj elektrické energie.

(c)2007 Translation: Alhambra