Toto je čas naprostého kolapsu, kde všechno je ztracené.
To je čas soudce Boha.
Staré mayské proroctví říká: „Smrt bude stále nablízku, přijdou velké katastrofy, velcí vládcové zemřou, aby dali život novým vládcům.“ 600 let staré aztécké proroctví zní: „Ve věku šestého slunce bude objeveno vše, co bylo pohřbeno. Pravda se stane zdrojem života a synové šestého slunce budou cestovat hvězdami.“ 11. července 1991 upřelo celé Mexiko zrak k nebi, aby sledovalo nejvelkolepější zatmění slunce za celé století. Tisíce lidí vzaly do rukou kamery a chtěly úkaz natočit, což se jim tak trochu nepodařilo. Na nebi se totiž začaly objevovat podivné stříbřité objekty, které přitahovaly hledáčky jejich kamer víc. „Vrátili se tvůrci záhadné civilizace, na níž dnešní Mexiko stojí?“ říkali si mnozí lidé. Začal věk šestého slunce a s ním i naplňování starého proroctví. Poprvé byla natočena masová vlna UFO na videokamery a poprvé byla natočena čtyři různá UFO ve čtyřech různých městech najednou, přičemž objekty si byly více než podobné. Takové vlny pozorování se stále opakují, jednou se podařilo zachytit dokonce přes sto třpytivých objektů na nebi v jediném záběru. Úplné zatmění slunce v roce 1991 uvedlo na scénu věk šestého slunce, který podle starých národů ohlašuje příchod převratných změn. Od zatmění uplynulo již více než deset let. Mexiko mezitím postihla sucha, hurikány, zemětřesení, sopečné erupce, válka, ekonomická krize a politické převraty. Proroctví se nadmíru dobře plní.
V mexickém dokumentu „Poslové šestého slunce“ však vyslovili autoři již pět let po zatmění myšlenku, že proroctví nemá jen lokální význam pro Mexiko. Tato země, o které se u nás i jinde po světě tak málo mluví, zdá se skrývá poselství celosvětového významu. Jakoby bylo zkušebním územím pro události, jež čekají celou planetu, postihla Mexiko nebývalá koncentrace proměn, významných událostí a katastrof. Světové události poslední doby jen potvrzují onu myšlenku o celosvětovém významu proroctví. A není to jen nevyhlášená třetí světová válka s pseudonymem „válka proti terorismu“ nebo zvýšené množství přírodních katastrof. Málokdo si všiml, že od té doby bylo skutečně objeveno veliké množství toho, „co bylo pohřbeno“ – archeologických památek z celého světa, a mnoho „velkých vládců“ politických i kulturních stále opouští tento svět. Věřme, že je to proto, „aby dali život novým vládcům“, než přijdou chystané změny, předpovídané i stovkami dalších proroctví.
Již roku 1987 podle odborníků na starobylé kalendáře skončil věk pátého slunce. Pro většinu lidí bylo předělem mezi pátým a šestým sluncem zatmění z roku 1991. Ve skutečnosti však máme nyní žít v mezidobí, jež končí roku 2012. Je to datum zajímavé z mnoha důvodů. Jde o rok, kdy mayský kalendář končí. Pro další období Mayové kalendář nesestavili a neučinili žádné další předpovědi, přestože mapování času na dlouhá období zpět i do budoucnosti věnovali neskutečné úsilí. Byli těmi nejlepšími matematiky, „projektanty“ obrovských cyklů a mistry v určování astronomických událostí. Až dnešní nejmodernější přístroje dohnaly jejich schopnosti, přestože náš kalendář je oproti jejich barbarsky nepřesný a nepřirozený. Jaký ale mají schopnosti starých Mayů význam pro nás? Vzhledem k přesnosti kalendáře, astronomických výpočtů a proroctví starých Mayů není vhodné brát jejich odkaz na lehkou váhu. Co tedy znamená prázdnota po začátku roku 2012? Odpověď můžeme hledat v již zmíněných proroctvích. Jak Mayové samotní, tak pozdější Aztékové upozorňují na veliké změny, které mají v naší době přijít. Nebylo by ovšem moudré chopit se děsivé prázdnoty zvané 2012 jako konce světa. A to i přesto, že by se mohla ohromná biblická metafora Zjevení neboli Apokalypsy týkat právě těchto změn, a přestože nepamatované více či méně globální katastrofy přibývají. Vzhledem k provázanosti myšlenkové a hmotné sféry bychom si totiž svoji katastrofu mohli přivolat. Rozhodně je na toto datum možno pohlížet jako na konec určitého věku – a začátek nového. Že není určen kalendář a proroctví pro dobu poté, lze chápat snad jako otevřenost budoucnosti. Svět se v současnosti stále zrychluje. Události se stávají stále složitější a náročnější. Svět je globálnější. Zvyšuje se osobní i celospolečenská zodpovědnost a každý lidský čin ovlivňuje díky všeobecné provázanosti i všudypřítomným hrozbám spousty dalších. Lidé se přitom tříbí a nezbývá jim, než si stále více uvědomovat holou existenci, relativitu hmotných jistot. Musí žít „tady a teď“, v „pravdě“. Kdo tak nečiní, je čím dál více stahován do uzavřeného kruhu honby za materiální jistotou a upadá do psychického vyčerpání. A jak se mění planeta i lidé, lze očekávat, že se má s nejvyšší pravděpodobností uzavřít i velká kapitola lidských dějin a „pravda“ se má stát „zdrojem života“.
Terence McKenna, velmi uznávaný odborník na působení psychotropních látek, jeden z nejvýznačnějších představitelů současné alternativní duchovní obrody a autor mnoha knih nám o roku 2012 může leccos napovědět. Ve spolupráci s Peterem Meyerem vyvinul počítačový program, který na základě poznatků o knize I Ťing vytváří časové mapy. Tyto časové mapy ukazují přílivy a odlivy spojitostí neboli novosti. Ze všech McKennenových poznatků je asi nejpozoruhodnější skutečnost, že jediný bod v celé vlně, který má kvantitativní nulovou hodnotu, je 21. prosinec 2012 po Kristu, přesně ve 12 hodin 18 minut středoevropského času. Jedná se tedy o stejné datum, jaké stanovuje mayský kalendář jako konec času. „Racionální a nekauzální tendence obsažené v čase“ si prý toho data podle McKenny „mohou opět vyměnit svá dominantní postavení.“ V jeho teorii je historie se svým hladem po uskutečňování „anomální…naprostá proměnlivost“, v níž lze „všechny představy lidského vědomí o spáse, osvícení či utopii brát za snahu energie osvobodit se z omezení trojrozměrného prostoru“. Časopis Magical Blend (u nás přetištěno v čas. Mana 4/96) o tom píše: „Jak se dějiny řítí ke svému rozuzlení, evoluce se přenesla z přísně biologicky vymezeného působiště do mentální sféry, v níž nás jazyk a další abstraktní systémy začínají přitahovat směrem ke ‚složité přitažlivé síle (atraktoru), která existuje v čase před námi‘“. Toto spojení (concrescence) je podle McKenny tak blízko, že ho můžeme pociťovat ve smyslu zrychlujícího se času a narůstající míry složitosti. V časopise Magical Blend uveřejnil roku 1993 Terence McKenna svůj článek s názvem Časová vlna Nula, v němž píše: „Alfred North Whitehead prohlásil, že historie narůstá směrem k tomu, co nazval ‚svazek uskutečnění‘ (nexus of completion). A samy tyto svazky uskutečnění srůstají směrem k tomu, co nazývá ‚spojením, srůstem‘ (concrescence). Toto spojení vyvíjí určitý druh přitažlivé síly, kterou můžeme považovat za časový ekvivalent gravitace, tedy s tou výjimkou, že všechna tělesa ve vesmíru jsou k této síle přitahována časem a ne prostorem. Jak se přibližujeme k samému okraji tohoto kaskádovitého pohybu do fáze spojení, novosti a uskutečnění, zdá se, že se běh času zrychluje a hranice se začínají rozpouštět…“
Mnohé předpovědi slibují začátek „zlatého věku“, příchod království nebeského, počátek duchovní éry a především období míru, klidu a štěstí. Stejně tak mnohá proroctví, kterých je přirozeně více, jelikož mají varovat, hovoří o nejhorších katastrofách v lidské historii, o smrti, válkách a zkouškách. Jedni věří v to první, druzí hlásají to horší. Nemohou však být pravdivé obě na první pohled protichůdné varianty? Nejsme jen v mezní situaci, uprostřed povodně, kdy se musí vše vybouřit, aby nastal konečně mír a voda opadla? Máme přece na vybranou, zda v našich srdcích ukotvíme důvěru a lásku, nebo strach a zlost. Je přece na nás, zda vyjdeme ze svých zaplavených domů vstříc budoucnosti a pomůžeme druhým, nebo zda se uzamkneme ve svých sklepích, budeme se křečovitě držet svého majetku, své minulosti, a necháme se zalít poslední vodou. Přežijeme? Určitě. Až se konečně přestaneme prát o své staré hračky, zvedneme hlavy a trochu dospějeme. Pak na nás dopadnou příjemné paprsky šestého slunce, nového věku, v který stojí za to věřit.
Dalibor Novák
Převzato: http://earth.tym.sk/
