2012 Věda nebo pověra

Účastníci

 Dr. Antony F.  Aveny

Walter Cruttenden

John Major Jenkins

Jim Marrs

Daniel Pinchbeck

Dr. Alberto Villoldo

Robert Bauval

Graham Hancock

Lewrence E. Joseph

Alfonzo Mendez

Douglas Rushkoff

John Anthony  West

21. prosince 2012 –  poslední den cyklu kalendáře vytvořeného středoamerickou kulturou starých Mayů. Velké množství knih a webových stránek, novinových článků a časopisů debatují o tomto kalendáři. Jsou zde dva tábory nadšenců: jedni, co se připravuj na apokalypsu, konec světa a druzí, co věří v obnovu a znovuzrození vědomí.

Jako přilévání oleje do ohně, tak někteří lidé vidí velký počet živelných pohrom v posledních letech, jako předzvěz katastrofických událostí, které se budou odehrávat v roce 2012. Jak se dovíme co je věda a pověra?

Zde špičkoví badatelé, spisovatelé a vědci pro tuto oblast přesně řeknou co pro ně tento den znamená, proč je tak důležitý a co bychom od něj mohli očekávat.

 21. prosince 2012 je probírán ve všech médiích. Je okolo něj mnoho apokalyptických vizí. Z toho ale plyne poučení z našeho nezájmu o tento obsáhlý fenomén.

Pro nás je jednou z největších výzev, týkající se roku 2012 tato otázka: Proč je pro nás významný?

Jsou zde tradice Mayské kultury, které předkládají nejen konec kalendáře, ale i konec celého jednoho období na Zemi a všechno co bylo postaveno a nashromážděno za posledních 5 000 let. S obojím bude konec.

Kdybych věděl, že toto proroctví je do určité máry konzistentní, musel bych ho vzít na vědomí, možná bych se začal v noci bát, ale to neberte vážně. Jenže je zde příliš mnoho náhod v podobě souběhu se současnou sluneční fyzikou, jako např. sluneční skvrny, které budou vrcholit v roce 2012.

Jsme uprostřed šílenství kolem roku 2012. Hledáme cesty a duchovní podstatu „bombardováni“ mnoha válkami co se kolem nás dějí, už jen v tom je část vysvětlení. A to mě motivuje debatovat nějak víc o těchto vědeckých výkladech.

Při našem pohledu na veškerá fakta z různých období a z různých zdrojů, včetně vědeckých a jak se zdá všechny naznačují, že se něco dost důležitého kolem roku 2012 stane. A myslím si, že je na čase abychom tomu věnovali větší pozornost.

Dnešní lidé vnímají čas jako něco, co má přímý průběh: s minulostí, přítomností a budoucností v uvedeném pořadí. Naproti Mayská kultura chápala čas něco jako fluidum, něco co je tekuté. A věřila, že se čas opakuje v několika různých cyklických érách. Mayové nebyli jedinou kulturou, která věřila v opakující se cykly. Vlastně i další zemědělské kultury na světě měly obdobné představy o různých obdobích, s jejich vzestupy a pády, začátky i konci, apokalypsy a obnovy.

 Když  roce 1998 vyšla má kniha „Kosmogeneze Mayů 2012“, vedly se diskuze, zdali tyto Mayské znalosti byly známy i jiným tradičním kulturám ve světě. Takže jsem vykonal po světě turné, abych se po nich ohlédl v tradicích ostatních kultur. Zdá se, že astronomické cykly a informace o galaktickém zarovnání jsou hluboce zakódovaní v západních tradicích.

Mytologické legendy všude, v Asii, v Americe, v Evropě, Africe, mluví o období katastrofického zániku a konci vyspělé civilizace a civilizace obecně.

Mnohé kultury po celém světě mají hlubší pochopení proto, co tento den znamená. Jistý indiánský kmen v Arizoně mluví, podle jejich proroctví, o přechodu ze čtvrtého světa do světa pátého. Poté Mayské kultura říká, že v roce 2012 končí velký cyklus.

Nicméně můžeme pohledět na tyto mýty, můžeme vzhlížet k Egyptu, můžeme se podívat na islámskou astrologii teorii lunárního kalendáře. Zdá se, že tato informace o galaktickém zarovnání je velmi stará.

Je velmi obtížné analyzovat některé formy starověkých mytologií, bez toho, aniž byste věděli, že mluví v podmínkách časových cyklů, ne lineárním. Doslova je to jako výraz: „Co se přihodí, to se vrátí“.

Mým zájmem bylo objevit nějakou zapomenutou epizodu v lidské historii. A začal jsem hledat důkazy vztahující se k mnou vymezenému období před 12 000 lety na konci poslední doby ledové. A ve spoustě mytologií jak se zdá se naznačuje, že taková pohroma, která se v té době objevila, se svým způsobem vrátí. Takže jsem posléze zjistil, že se mé hledání neodvíjelo jen od počátků lidské civilizace, ale také přes zánik lidstva. A zdá se, že se nám naši  předkové snažili dodat nějaké varování, možná s ohledem na skutečnost, že by se mohla změnit kultura lidské civilizace a při hledání systému univerzální komunikace by byly existující jazyky ztraceny. A zdá se mi, že kvůli tomuto systému prohledávali nebe, protože hvězdy budou na nebi vždy, vždy budou nad námi. A jestli je možné zakódovat vaše poselství pomocí změn v polohách hvězd, pak můžete čekat, že by tuto zprávu někdo v budoucnu mohl přečíst. A pak došlo k mému setkání s kulturou starověkých Mayů.

Mayové byli zanícení hvězdáři. A jak se zdá, svoje astronomické znalosti zdědili od předešlých Olméků. První náznak kalendáře jsem našel v olméckých monumentech. A starověcí Mayové tento kalendář zdokonalili do perfektního zařízení. A jako mnohé ze starověkých představ má cyklický charakter, opakující se v intervalu 5 000 let. A je známo, že poslední cyklus Mayského kalendáře začal někde před rokem 3 000 př. Kristem a končí 21. prosince 2012. Pro vaši představu, Mayové věřili, že to co bylo dříve ztraceno se jednoho dne vrátí. Všechno to dává smysl.  Je to ve smyslu cyklických kataklyzmat, které souvisí s jakýmsi obnovením a cyklem znovuzrození. Ale v Mayských tradicích jsem našel mnoho zvláštních a děsivých věcí.

Mayové byli skvělí astronomové. Byli schopni předpovídat úkazy na obloze na následujících sto let dopředu.

Co je zajímavé, je poloha našeho Slunce vztažená k poloze hvězd o zimním slunovratu 21. prosince 2012. Zjistil jsem, že v ten den bude vycházející Slunce právě v jedné linii se středem Mléčné dráhy. A tohle Mayové věděli. Rovněž věděli, že by si toho lidé mohli všimnout. A říkají nám: „Tohle je velice důležitý moment. Věnujte mu pozornost“. „Uvědomte si, že žijete v době změny a přeměny.“

Mayská proroctví byla sdílena i jinými dávnými americkými kulturami, včetně Hopiů a Inků. Psycholog a spisovatel Alberto Villoldo strávil mnoho let ve společenství lidí žijících v peruánských Andách. Byl schopen přinést poznatky u těchto tradic, které pro lidstvo vyznívají jako varování před obdobím katastrof postihující lidstvo, ale stejně tak i možnost nového „Zlatého věku“.

Lidé se začínají stávat parazity na své vlastní planetě. Myslím, že se z nás stávají „matkovrazi“, zabíjíme vlastní matku, která nás podporuje. Země může, co do počtu obyvatel vydržovat necelou jednu miliardu obyvatel lidí, kteří jezdí do práce na bicyklech, spíš než sedm miliard co jezdí autem. Takže proroctví mluví o tom kritickém období lidstva ve kterém bude zdecimována velká část světové populace, ale i o začátku zlatého tisíciletí a tady se jedná o velkou příležitost. Tato proroctví jsou velice optimistická, pro planetu plná naděje. Ale ne už tak optimistická pro lidstvo jako celek.

Šaman mi jednou řekl: „Alberto, budeme postrádat našeho bílého bratra“. Myslím si, že mluvil o nějaké „korekci“ a obnovení rovnováhy na Zemi. Vyjadřují to takto: „Hněv našeho otce Slunce“. Mluví o potápějících se horstvech do oceánů a tání ledovců. Toto bude počátek jakési apokalyptické éry. Jenže proroctví mluví o obnově světa, která nastane prostřednictvím nového planetárního zarovnání.

Předpověď k datu 21. prosince 2012 z mayského kalendáře vychází z předpokladu, že sluneční soustava obíhá kolem centra galaxie po nějaké předvídatelné eliptické dráze. A tento den bude v zákrytu se středem Galaxie. Toto je Země, tam je Slunce, zde je střed Mléčné dráhy. Ztratíme přímé spojení se středem Mléčné dráhy. A tím pak budeme zbaveni určitých podpůrných energií, které potřebujeme, abychom mohli pokračovat v žití jako dosud. Co to vlastně znamená? Nejlepší příměr, který se mě nabídl vyplynul poté, co jsem strávil jistý čas v Guatemale za účelem mého studia, z přirovnání z výpadkem elektrického proudu u vás doma. Pro některé domácí spotřebiče nebo zařízení to nečiní  žádný problém při opětovné dodávce proudu. Ale jsou zde některá zařízení, hodiny ve videomagnetofonu, sušičkách či mikrovlnkách, které tím utrpí, a dokonce i tehdy, když výpadek proudu trval jen jednu sekundu. A to je přirozené vysvětlení výstrahy, která vyplývá z tohoto jevu zarovnání.

V té době budou celá nebesa v jedné linii s námi, přinesou nám novou sílu a na naši planetu novou éru. Bude to období možností, příležitosti k léčení. Naposledy jsem se zúčastnil výkladu proroctví v roce 1998, při kterém šaman vzal ohled na oběh planety, aby viděl kde se nacházíme, vzhledem k jeho přijetí svými předky. A v těchto proroctví je řečeno, že nepořádek a chaos bude ještě větší než by se čekalo, s možností opakujících se krizí. Ne jednu krizi, dvě či tři po sobě jdoucí krize, které přinesou významnější změnu v zemském klimatu jenž způsobí, že některé části planety budou nehostinné a neobyvatelné.

Myslím, že je velká pravděpodobnost, že někdy kolem roku 2012 zažijeme změnu v současných představách o světě. Rovněž si mnozí lidé uvědomí kdo jsme, odkud jsme se vzali a naše místo ve vesmíru. A docela dobře se to shoduje s mayským proroctvím, že bychom měli vstoupit do nového věku.

Žádná ze starověkých kultur nebyla schopna vypočítat časové cykly s tak neuvěřitelnou přesností, aniž by měli k dispozici teleskopy a počítače, jako dnešní astronomové. Namísto toho pozorovali hvězdy pouhýma očima, aby po několik generací vedených záznamů změn, které se na obloze konaly mohli nakonec nakreslit celkový časový cyklus.

„Precese rovnodenností“ je astronomickým podkladem pro mayský kalendář a platformou pro všechny starověké kultury opírající se o systém cyklického času. Možná bych měl upřesnit co to vlastně „precese rovnodennosti“ je. V podstatě to  je nějaké pozorování oblohy, zejména v období rovnodenností a slunovratů. Pokud se podíváte na hvězdné pozadí za Sluncem, zjistíte že se toto pozadí pozvolna mění. Tato změna činí jeden stupeň každých 72 roků. Většina astronomů tvrdí a je to jen hypotéza nic prokázaného, že jde o kuželovitý rotační pohyb zemské rotační osy, něco podobného jako houpavě rotační pohyb při otáčení dětské „Káči“. Zprvu se točí velmi rychle, ale později se otáčení zpomaluje a čím víc se zpomaluje, tím větší kruhy opisuje její horní konec rotační osy. Myslím si, že tohle se děje se Zemí. Protože Země je jako nějaká rampa, ze které se pozorují hvězdy měnící se orientace této rampy způsobí změnu v polohách pozorovaných hvězd v určitých obdobích roku. A tím, že se jedná o kruhovou rotaci, je celý proces cyklický. Jeden cyklus pokrývá dlouhé období 25 920 let. Takže cyklus začíná od nějaké výchozí časové pozice až do té doby, než se zase dostane na tu stejnou pozici. Souhvězdí do kterého se v současnosti Slunce promítá a ještě asi 2 000 let bude, je Vodnář. Za dalších 25 920 let se bude Slunce znovu promítat na pozadí souhvězdí Vodnáře.

Starověká astronomie západního světa uznává, že tento velký cyklus je způsoben otáčením zemské rotační osy a trvá necelých 26 000 let. Ve starověkém Řecku existovala v astrologii zvířetníková koncepce podle toho, jak Slunce prochází přes 12 zodiakálních znamení. Takže si můžeme těchto 26 000 let rozdělit na 12 období či epoch. A tato hluboká představa je ve starých učeních známá jako Věky světa. Povšimněte si, že ve Starém zákoně figuruje jistá posedlost směřující k Beranovi se symbolikou beránka, co by zvířete. A na počátku křesťanství ta samá posedlost, ale už k Rybám. Což by mohlo ukazovat na přechod do věku Ryb. Tradice západní astrologie se ubírají směrem, podle kterého jsme na odchodu ze znamení Ryb. Ovšem ve věci střídání zodiakálních epoch se vedou stále velké spory. No ale jak se zdá, právě směřujeme k vrcholu Věku Vodnáře. Takže tato astrologická tradice je spojena s naší měnící se úhlovou orientací ve vesmíru.

Přesvědčení mnoha starověkých kultur po celém světě, že precese rovnodennosti způsobuje cykly a změny v lidském vědomí, vedli některé badatele k domněnce, že by naši předkové mohli příčiny a důsledky precese poznat a chápat ji úplně jinak, než nám předkládá moderní věda v teorii o pohybu zemské rotační osy. Walter Gruttenden z Binárního výzkumného institutu studoval mytologie mnoha těchto kultur a předkládá velmi odlišný pohled na problém precese.

Náš výzkum se soustředil na otázku:  „Proč je tolik kultur fascinováno tímto fenoménem nazvaným precese rovnodennosti, když při délce jednoho lidského života, a to je třeba poznamenat, se hvězdy posunou pouze o jeden stupeň?“

Asi 200 kultur ve svých mýtech mluví o pohybu hvězd, které v historii Země způsobují nějaké změny. A jestli si myslíte, jak tvrdí současná věda, že je to jen prostá rotace zemské rotační osy, pak by to ovšem nemělo žádný vztah s jakýmikoliv změnami v historii či vědomí. Takže jsem se pustil do hlubšího studia védských textů ohledně precese, ve kterých jsem odhalil její naprosto odlišný význam.

Máme za to, a jsme o tom přesvědčeni, že Země spolu se Sluncem a celou sluneční soustavou ještě navíc vykonává pohyb kolem jiných hvězd. Myslíme si, že z tohoto důvodu pozorujeme precesi 12 zvířetníkových souhvězdí.

Gruttenden z Binárního výzkumného institutu naznačuje, že naše sluneční soustava je součástí binárního hvězdného systému, kde naše Slunce tančí hvězdné „tango“ s druhým sluncem, při kterém obě obíhají kolem společného těžiště po eliptických drahách s periodou oběhu 24 000 let.

Víme, že všechny dráhy jsou v souladu s Keplerovým zákonem. Pohybují se po velkých elipsách, ne v kruzích. A to znamená, že jejich oběžná rychlost narůstá, když se k sobě tělesa přibližují a gravitace je silnější. A naopak poklesne když jsou od sebe daleko. Pokud je účinek precese pozorovatelný a sluneční soustava je součástí binárního systému dvou hvězd, pak obě dvě musí respektovat Keplerovy zákony, zrychlovat a zpomalovat. Za uplynulých sto let máme velmi dobré vědecké údaje od velkého Simona Newcomba, předního amerického astronoma devatenáctého století. On prováděl velmi přesné záznamy precese a přitom zjistil její každoroční zrychlování, a to exponenciálně. Takže, to co udělal bylo, že do precesní rovnice vložil nějakou konstantu, Newcombovu konstantu, jak ji dnes nazýváme. A přesto i potom se rychlost precese zvýšila nad nějakou ustálenou hodnotu. Ale z pohledu védických textů je to způsobeno jakousi „slepou orbitou“, a ta má periodu 24 000 let. A proto tedy, jestliže precesní cyklus trvá právě 26 000 let, znamená to, že se zrovna teď nacházíme v pomalejší části oběžné dráhy a tedy dost daleko od oběžné dráhy druhé hvězdy. Takže jsem precesní pohyb jak by měl za posledních sto let vypadat, zanesl do grafu a dostal jsem křivku, která se přesně kryje s historickým pozorováním za posledních sto let. A od tohoto bodu předpovídám, že se bude precese rok co rok dále urychlovat do té doby, než bude dosaženo periapsidy.

Periapsida je bod na eliptické oběžné dráze, ve kterém je naše Slunce ke svému hvězdnému dvojčeti nejblíže a označuje nějaký „Zlatý věk“ zde na Zemi. A pro tuto chvíli Gruttendenova teorie zůstává kontroverzním pokusem dokázat, že starověký pohled vznikl sledováním jejich průběhu v zodiakálních znameních v důsledku precese rovnodennosti.

Bez ohledu na to, co je příčinou precese, faktem je, že k ní dochází. A je možné si ji patřičně uvědomit za jeden či dva lidské životy. Ale jak se zdá, to učení k nám přišlo ze starověku. A Mayové byli jedním z prostředníků či přenosovým kanálem těchto znalostí, poněvadž si byli velice dobře vědomi pouta precese rovnodennosti. Znali ji a znalosti o ní měli velice přesné. Řekl  bych, znalosti na vědecké úrovni. A to je zakódováno v pradávných mýtech v celém světě, ale především v mayském kalendáři. Takže pokud byl v  minulosti nějaký „Zlatý věk“, tak se podle pradávných představ ukazuje, že celý cyklus precese, kompletní cyklus je téměř 26 000 let. A znovu nás vrací do „Zlatého věku“. Mayové vždy viděli souvztažnost mezi nebem a Zemí. Takže vše, co se na Zemi přihodí, je ve spojení s tím, co se stalo na obloze. A zajisté se tak věci co se dějí kolem opakují. Procházíme velkými časovými cykly. A my se v tom časovém cyklu ocitáme v určité poloze. Z pohledu Mayského systému jsme velice blízko konce celého období a na počátku příští éry.

Myslím si, že by bylo velice zajímavé, kdyby se tato 26 000 let dlouhá perioda rozdělila na úseky po 2 000 letech, či přesněji po 2 200 letech, ve kterých by se vyznačovala poloha Slunce procházející zvířetníkovými souhvězdími v době jarní rovnodennosti. 2 200 vynásobeno dvanácti přibližně odpovídá precesnímu cyklu. A to vedlo mnoho lidí k domněnce, bez kloudného důkazu, že by věky světa, které jsou mimochodem židovsko-křesťanským fenoménem, mohla tvořit a rozdělovat precese rovnodenností. Jak jsme všichni slyšeli, jsme ve věku Vodnáře. Ovšem, to se nikdy nestane před rokem 2 700 n.l. Jinými slovy to znamená, že slunce do Vodnáře vstoupí až za několik set let. A podle židovsko-křesťanského mýtu se jedná o jev, který změní svět. Takže se dá říci, že životní éry lidí jsou stanoveny podle hvězd, podle této filozofie. To je spojení, jestli je vůbec nějaké, mezi precesním cyklem a cykly zrození a obnovy.

Vysvětlení fenoménu precese z pohledu dnešní astronomie je poměrně jednoduché, jde výlučně o mechanické pochopení toho, jak vše funguje, jak to ovlivňuje polohu Slunce během rovnodenností a slunovratů, zvířetníkových znamení atd. Chcete-li to po mě, pak je to doslovný výklad precese. Jenže já si myslím, že zde je taky metaforická či symbolická interpretace, která má více co do činění s tím, jak precesní změny ovlivňují lidi na této planetě. Můžete si to představit tak, že v tomto 26 000 let dlouhém „roce“, jsou roční období, stejně jako běžný rok má také svá roční období. Jsou tam léto, podzim, zima a jaro. A myslím si, že tímto způsobem se dá lépe pochopit tento velký cyklus a jeho vliv na další pozemské události, včetně lidského života.

Kultury celého světa věřily, že tento velký cyklus, Aeon, byl rozdělen do období, jako roční období v roce. Dělili jej na… a v tomto ohledu měli nejvystižnější termíny Řekové, …čtyři věky člověka, a to na věk Železný, Bronzový, Stříbrný a Zlatý. Zlatý věk je ekvivalent k létu, pokud jde o rozvoj ctností a moudrostí, pak ovšem následuje pokles. A každá z těchto epoch má odlišné charakteristiky. Védické texty nám řeknou že právě opouští Kali Yuga a vstupujeme do ranné fáze Dvapara Yuga, což odpovídá přechodu z věku Železného do věku Bronzového. A pak si uvědomíme, že nejsme jen hmotná těla na této Zemi, ale jsme energie. Všechno je složeno s energie. A naše sebevědomí bude stále sílit. Využijeme naše vědomosti, budeme žít stále déle a věci se pro nás stanou transparentnější. Ne proto, že by se ty věci změnily, ale proto, že můžeme poznat jaké jsou naše možnosti a schopnosti.

Pokud nějaké kultury sledovaly oblohu, ať už z náboženského či vědeckého hlediska, za dvě či tři generace by zjistili, že se poloha Slunce změnila. Proto je zřejmé, že starověké kultury o precesi zcela určitě věděly. A proto tedy, dá-li se to tak říct, mohli tento cyklus sledovat a popsat. Ale k tomu potřebovali vědět změnu hvězd, jak se změnila jejich poloha. Také jejich skon vůči Zemi a změnu v naklonění Orionu vůči horizontu. To zpětně už nepozorujete. A byli schopni určit, že tento proces trvá 26 000 let. Myslím si, že ten moment od kterého to všechno začali chápat nazvali „kosmický kód“. Ten pak následně promítli do svých monumentů, zarovnání a svého náboženství.

Kromě prosté znalosti fenoménu precese ve starověku se zdá, že existovala znalost a zkušenost, jak tato precese hluboce souvisí se změnami na této planetě. A to je vysoko nad rámec toho, co je moderní věda ochotna akceptovat.

Když lidé jako Mayové, kteří vytvořili tak komplexní a přesný kalendář nám řeknou, že významná změna bude probíhat v naší době a z této změny vyjde lidstvo naprosto odlišné, pak to musíme brát vážně. Nemůžeme to hodit za hlavu, jako nějaký blábol primitivní domorodé kultury. A tomu v naší novodobé společnosti máme tendenci, protože všechny ostatní kultury, co byly před námi, považujeme za primitivní. Musíme jim naslouchat co říkají. Jedna věc, která mě často vzrušovala, vzhledem k tomu, že Mayové byli dobří v astronomii a zanícení pozorovatelé hvězd, co ostatně vycházelo z jejich starších tradic, ani nevíme jak starých, byla ta, že možná věděli něco co my nevíme. Když Mayové přímo a konkrétně mluví o kataklyzmatickém konci v podobě obrovské povodně, která obrátí svět jak jej dnes známe, tak si myslím, že bychom měli vyloučit možnost, že mluví o skutečné fyzické události, která je vedla k tomu, aby věnovali zvláštní pozornost datu, které odpovídá 21. prosinci 2012.

Na území Mayů byly povodně a hurikány, a představa konce světa v podobě potopy je prezentována v Drážďanském Kodexu na straně 74 …na poslední straně! Přívaly z hor a nebes. Jednalo se o skutečné zážitky. A to stejné v „Enuma Eliš“ sumerském mýtu o stvoření. Je to úžasný svět mytologií, protože nejdřív je svět zničen a později obnoven. Beru tyto krásné příběhy o destrukci a rekonstrukci světa, ve kterých se představí nějaká makrokosmická vize, podle které  celý svět a všechno na něm zanikne. Ach ano přátelé, svět končí. O tom není pochyb, že bude konec světa. Po prostudování těchto mýtu o stvoření zjistíte, že byly vytvořeny z jistých pohnutek. Mnozí lidé opravdu měli zkušenosti z ničení jejich světa a jeho pozdější regenerace. Stalo se to tehdy a stane se to znovu pokud …no nejlepší způsob, jak se tomu vyhnout je stavět lepší přehrady. Takže všichni na tom můžeme participovat, nebo ne? Vám se to nestane, ale musíte pro to něco udělat.

Můžete jen tak sedět a nic nedělat. Musíte se účastnit výuky kosmologie. Nebývalá Sluneční aktivita a nárůst přírodních katastrof na Zemi vedly některé vědce k předpovědi jejich vyvrcholení kolem roku 2012. Spisovatel  Lawrence Joseph se pokusil z vědeckých údajů vyvodit, jakému riziku bychom mohli čelit.

Solární bouře mají dosáhnout svého vrcholu v roce 2012 a tím by se globální satelitní systém (GPS) ocitnul v ohrožení. Podívejme se, co pro nás Globální satelitní systém znamená. Telekomunikace, bankovní převody, vojenské aplikace, počasí …vše co se děje prostřednictvím družic. Faktem je, že mnohé z těchto družic nejsou dostatečně chráněny před zvýšenou sluneční aktivitou. Navíc jsem se dozvěděl, že mnohé vojenské komunikace, asi z důvodů rozpočtových škrtů nebo jiných důvodů, co já vím, uskutečňují prostřednictvím komerčních družic, které takovou ochranu nemají. Takže velká část z vojenského zabezpečení, která spoléhá na satelity a je na nich závislá, je velmi zranitelná v případě útoku ze strany Slunce. Co znamená útok ze Slunce? Ne ne, Slunce není jako my a nesnaží se nám ublížit, není to žádná paranoia. Je to prostě tak, když nastane sluneční bouře dojde při silných erupcích k výronu protonů a jiného záření. Většina z toho se rozptýlí do všech stran v prostoru, ale určité procento Zemi zasáhne a způsobí nějaké škody.

Nedávno jsme zjistili podivnou událost. Koronárním výronům hmoty (CME), což je pojem pro tyto výbuchy, to obvykle trvá 2-3 dny, než se dostanou od Slunce k Zemi. Jenže v lednu 2005 to jednomu z nich trvalo jen 30 minut. A pokud naše výpočty byly správné a pokud by se jeho příchozí doba zkrátila o 22 minut, dorazil by k nám rychlostí světla za 8 minut a byli bychom zničeni. V zemském magnetickém poli se objevila trhlina o velikosti Kalifornie. A když se trhlina rozevře…

Magnetické pole nás před těmito výrony CME chrání. Chrání nás před radiací ze Slunce. A když se trhlina rozevře, „naše štíty jsou dole, Scotty“.

Ne všichni vědci se s Josephovými závěry shodují. Anthony F. Aveni profesor astronomie a antropologie na Colgateově univerzitě je skeptický k tvrzení, že vnější síly jsou odpovědné za většinu změn, se kterými máme zkušenost zde na Zemi. 

Pokud solární bouře mohou ovlivňovat rádiovou komunikaci, stejně tak mohou působit i na satelitní komunikaci, ale nemyslím si, že by to z geofyzikálního hlediska mělo na Zemi velký vliv. Pokud to po mě opravdu chcete, tak si to můžete spojit s globálními projevy klimatu. Ale musíte mít na paměti, že většina vlivů, které modelují klima, jako – hurikány, tornáda – jsou úkazy vycházející pouze ze Země. To má mnohem víc co do činění s rotací planety a cirkulací vzduchu, než vnějšími faktory. Ale jsem ochoten připustit, že by to počasí ovlivnit mohlo.

Existuje celá řada teorií o tom, proč se Slunce takto chová a proč v roce 2012 dosáhne vrcholu své aktivity. Seznámil jsem se s prací Dr. Alexeje N. Dmitrijeva, ruského geofyzika, který v posledních deseti letech razí myšlenku, stručně řečeno, že celá naše Sluneční soustava směruje do mezihvězdného mračna energie. Tento mrak je zodpovědný za narušení atmosfér planet včetně Země. Víte proč je Slunečních skvrn stále víc, stávají se intenzivní a častější? No, je tomu tak proto, že vstupujeme do mračna. Jeho závěry jsou založeny na celoživotní týmové práci, konkrétně na rozboru dat ze sond Voyager a viděl věci, které nikdy předtím neviděl. On si myslí a posledních asi 15 let se snaží dokázat, že jsme vstoupili do mračna energie, ve kterém, jak on spekuluje, pravděpodobně zůstaneme asi 3 000 let. Tento mrak energie prostě všechno naruší. Má intenzivní účinek s největším dopadem přímo na Slunce, což má vliv na všechny další planety včetně Země. Je to nejlépe doložená teorie o podivném chování Slunce. Má za to, že většina vědců nejspíš namítne, že sluneční aktivita je v současné době nejvyšší od konce posledního zalednění. Nemůžeme spolehlivě zjistit  z údajů, které máme zde na Zemi, jiné nemáme, jak se Slunce chovalo před poslední dobou ledovou. Nicméně zdá se, že od poslední doby ledové až po dnešek, je sluneční aktivita nejvyšší právě teď.

Prakticky všichni se shodneme na tom, že v roce 2012 dosáhne sluneční aktivita svého vrcholu. Příští maximum sluneční činnosti v roce 2012 není jediným problémem. Vědci pozorovali zeslabení zemského magnetického pole a posun jeho pólů. Někteří lidé podotkli, že si severní a jižní pól  mezi sebou doslova vyměňují svá místa.

Myslím, že čtenáři o výměně pólů magnetického pole Země už slyšeli, magnetickém přepólování, které ovšem probíhá velice pozvolna. Celý proces trvá několik set let než dojde k úplnému přepólování. A pravděpodobně jsme nyní na začátku toho reverzního procesu, protože se za posledních deset let posunula poloha magnetického pólu o několik set kilometrů. Takže si myslím, že obrat opravdu začal. A důležitá otázka je: „Jaký má inverze magnetického pole vliv na Zemi?“ Nezeslabilo by to účinek magnetického „štítu“ obklopující naši Zemi? Což by mohlo mít nějaké důsledky. Myslím, že nikdo nemůže tvrdit, že by těmi důsledky byly nějaké pohromy či katastrofy. Určitě to nebude nic náhlého. Ale k tomu asi dojde spíš, než k nějakým meteorologickým změnám.

Naše planeta má ve svém jádru obrovskou kouli roztaveného železa s enormní váhou jeho hmoty. A uvnitř Země vykonává také rotační pohyb. Možná, že existuje nějaká interakce mezi touto rotací a magnetismem, třeba magnetismem ze Slunce. Což by mohlo Zemi doslova převrátit. Já bych tuto možnost zcela nevyloučil, protože mnohé z toho, co k nám přišlo z minulosti tomu nasvědčuje. Bylo již mnohé řečeno o možném přepólování. Je zcela zřejmé, že se póly začínají pohybovat takovou rychlostí, jakou nikdo předtím nenaměřil.

Pokud je to začátek procesu přepólování nebo něco jiného, a jak to bude dlouho trvat, nemyslím si, že by to někdo mohl říct. Ale v roce 2012 si možná budou dělat větší starosti. S vysokými důsledky pro nás. Se satelitními systémy, s našim zdravím v souvislosti s rakovinou kůže, se šedým očním zákalem a řadou dalších zdravotních problémů. A možná, jak jsem se již jednou dříve zmínil, je zde rostoucí řada důkazů sopečných erupcí, zemětřesení a samozřejmě hurikánů, to vše v souvislosti se sluneční aktivitou. Musíme se rychle naučit a měli bychom si uvědomit a pochopit rozsah tohoto spojení a co bychom mohli udělat k minimalizaci jeho účinků.

Myslím si, že to co mě nejvíce na roku 2012 fascinuje, je souhrn všech informací. Nejsou to jen stará proroctví a samozřejmě mayský kalendář a všechno, co má být završeno v roce 2012. Všichni víme o celosvětových změnách, polární ledovce tají, máme globální oteplování. A mnoho lidí si neuvědomuje, že se jedná o jev na úrovni celé sluneční soustavy. Polární čepičky na Marsu tají, vnější planety jsou jasnější, což znamená, že jsou teplejší. Takže se určitě něco děje. Pokud v nadcházejících letech dojde k přepólování, narušilo by to lidskou civilizaci jak ji známe?

Byl by to konec života, jak jej známe? Určitě ne. Ale bude to změna tak závažná, že výsledkem bude konec jedné éry, o které jsme si mysleli, že bude věčná.

Ať už jsou stávající změny na Zemi a ve sluneční soustavě důkazem pro jejich vyvrcholení v roce 2012 nebo ne, pro mnohé, kteří věří, že dojde k významné změně v lidském vědomí, jsou to tím pravým poselstvím od starých Mayů, které musíme respektovat a uvážit jak na něj zareagovat.

Přikláním se k metaforické interpretaci, pokud tu skutečně jsou nějaké náznaky přepólování, pak by to samé mělo nastat s naším kolektivním vědomím. Jinými slovy… musíme se odpoutat od tohoto polarizovaného dvojakého vidění světa, které nás váže k jedné monokultuře a ta se snaží být dominantní kulturami ve světě, místo toho abychom změnili své myšlení a usilovali o multikulturní partnerství.

Práce Johna Majora Jenkinse je velice důležitá. Měla obrovský vliv na moje úvahy o starověkých Mayích. Myslím si, že učinil důležitý průlom do toho, co nám Mayové chtěli sdělit. A které úkazy na nebi byli schopni předpovědět před tisíci lety a ke kterým by mohlo dojít v naší době, a to jenom v naší době. Mayská kultura toho zřejmě byla schopna, když na tisíce let dopředu předpověděla budoucí časový okamžik, který označuje konec jejich kalendáře, a kdy se Slunce bude jevit v jedné přímce se středem Mléčné dráhy. Vnímám to jako nějaké označení. Věděli, že k tomu dojde. V dnešní době je snadné to interpretovat jako apokalyptický konec světa. Ale oproti tomu lze v práci Johna Majora Jenkinse celkem snadno vyčíst i další možnost. A sice „ano“ tento „Věk“ dosáhl svého konce. Vše co bylo za posledních 5 000 let postaveno zanikne. Nemůžeme očekávat, že věci budou pokračovat tak, jak jsou. Ale to znamená také znovuzrození, ne jen prosté ničení. A možná bude nutné zbavit se starého před objevením se něčeho nového, něčeho pozitivnějšího, více naděje pro objevení se nového „duchovního průvodce“ jenž by nás vedl dalších 5 000 let. A John demonstroval tuto astronomickou souvztažnost, kterou vyložil tak, že když Slunce zdánlivě vychází z kosmického lůna naší Galaxie mluví o znovuzrození. A následuje toto poselství, které jak doufám, s ním sdílím a je to možná nejlepší způsob interpretace mayského proroctví. Žijeme v době, kdy věci nikdy nebudou jako dřív. A my tu změnu vnímáme. Je to naše volba co děláme s naším vědomím. A to nám určí, zda je tato změna k lepšímu či horšímu.

Mayský kalendář mluví o chápání času, což je poněkud v rozporu s pojetím lineárního času v Západním světě. Pro Maye je čas cyklický, ale není to jen o pochopení cyklické povahy času. Je to vize času, která je jako při dýchání, nádech a výdech. Jako že vystoupí ze spojitosti s naším bytím a později se vrací ke stejnému spojení.

Cyklus „Dlouhý počet“, který vnímáme jako jeden z velkých mayských časových cyklů, byl koncipován jako od nějakého okamžiku stvoření s jeho vyvrcholením na jeho konci. Tyto periody, jak jim říkáme, byly velice obsáhlé v trvání mnoha let, asi 5 125 let. Tento velký cyklus končí v prosinci 2012. Je docela překvapující, že se toto datum shoduje se zimním slunovratem. Od starověkých Mayů je to docela zajímavý a důmyslný počin a pravděpodobně vůbec ne náhodný, že tyto dva velmi důležité sluneční body rovněž stanovují vytváření a dokončení.

V Mayském kalendáři je také zakódován pohled do povahy a propojení reality, mohli bychom to nazvat fraktálem nebo kvantovým modelem reality. Nejzřetelnější to vidíme v 260ti denním kalendáři Tzolkin. Ten je základním kamenem všech mayských kalendářních systémů. Skládá se z 13 čísel v kombinaci s 20 znaky pro daný den. Takže 13 x 20 = 260. Číslo 260 je pro Maye klíčové, protože odpovídá počtu dnů ženského těhotenství. Jedná se o období 9 měsíců vývoje života, které všichni sdílíme. Tohle je filosofie na níž je mayský kalendář založen. Čas se odvíjí a rozevírá jako květina. A odhaluje svou vnitřní podstatu vědomí jako matka Země, abych tak řekl. Další využití 260ti denního kalendáře je v odpovídajícím intervalu mezi setbou a sklizní kukuřice na vysočinách. A to je zemědělská metafora. A nejdůležitější na tom je, že tento 260ti denní kalendář je použit jako klíč k mayským almanachům. Mayské almanachy jsou  vlastně kalendářní záznamy předpovědí časů východů planet Venuše, Merkuru a Marsu. Takže v kalendáři Tzolkin fakticky existuje nějaký astronomický aspekt a je pro něj velice důležitý. A co u toho všeho vidíme je použití čísla 260 jako klíče k jiným rozměrům lidské zkušenosti. V podstatě, kombinuje nebeské cykly s pozemskými cykly, včetně cyklů, se kterými mají lidé zkušenosti. Takže nám umožňuje pochopit tento přístup „jak nahoře, tak dole“ „v mikrokosmu se odráží makrokosmos“.

V našich kulturách děláme totéž. Oslavujeme roční cykly, cykly staletí a cyklické změny, které jsou často doprovázeny hlubokými negativními znaky. Nejsme si jisti, zda vesmír může být  přeorganizován a tím znovu uspořádán. Znovu to vidíme na mnoha starodávných slavnostech, například při rituálu Nových Ohňů, se u příležitosti konce „roku“ kalendářů Tzolkin a Haab musí dát všechny ohně na celém území uhasit a nechat zapálit nové. Jsou to okamžiky temnoty, kde temnota znamená prapůvodní vznik. A nový oheň znovu vytváří svět. Vidíme to jako silné a symbolické momenty opakování cyklů a obnovy. Velký cyklus musí postupovat podle stejných parametrů. Takže nakonec dospěje tento cyklus ke svému zakončení. Měl by to být okamžik konce, ale také začátkem obnovy.

Najdou se „hlídači dnů“, kteří sledují a zaznamenávají dny v kalendáři Tzolkin v jejich spojitém nepřetržitém sledu. Nicméně, je zde jiný kalendář, „Dlouhý počet“, který se přestal používat před více než osmi stoletími. Jedná se o tento kalendář, jenž k danému datu v roce 2012 končí. V kalendáři „Dlouhý počet“ jsou cykly. Nejdelší z nich je cyklus 13 baktunů, který odpovídá našim 5 125 rokům. Tento cyklus 13 baktunů Mayové považovali za věk světa. A to je zásadní pro pochopení, jakou Mayové měli ve své době představu o stáří světa, kterou nalézáme v mytologii o stvoření. Dnes už odborníci vědí, jak vztáhnout mayský kalendář k našemu novodobému. Víme, že datum konce cyklu 13 baktumů je přesně 21. prosinec 2012. „Dlouhý počet“ byl ve větší míře rozvinut v některých místech, v jiných oblastech už tolik ne. V některých místech se používal jen 260ti denní kalendář. A většina jejich hieroglyfických nápisů kalendář „Dlouhý počet“ neuvádí. Jinde se rozvinuly ještě složitější cykly, jako třeba cyklus 819 dnů vyvinutý v Palenque. S tímto kalendářem se manipulovalo a byl používán v různých formách na různých místech. Ale můžeme říci, že v celém tehdejším světě mayské civilizace tento systém převládal od poloviny až do konce Klasického období Mayů kdy byl opuštěn nedlouho po celkovém úpadku a následném opuštění těchto míst.

Proč si Mayové pro zakončení tohoto dlouhého cyklu ze 13 baktunů vybrali právě rok 2012? No, chcete-li, tak pro Maye důležité věci se vždy stávali na konci cyklu. A na konci tohoto cyklu jsme v galaktickém zarovnání. Způsob mého pohledu na galaktické zarovnání vycházel ze studia mayských tradic a pokusit se pochopit, jak je toto zarovnání zakódováno v jejich původní tradici. Mayský cyklus o stvoření má symboliku v míčové hře a další mayská tradice v ceremonii korunovace králů. Zjistil jsem, že Slunce v době zimního slunovratu, Mléčná dráha a různé konfigurace jejich vzájemných astronomických pozic se podílejí na galaktickém zarovnání. Například je tam útvar, kterému se říká „Tmavá trhlina“, je to velká průrva v Mléčné dráze. Přesně tam bude Slunce v době zimního slunovratu 21. prosince 2012 v konvergenci s Mléčnou dráhou. Tyto astronomické úkazy jsou jádrem mayské mytologie stvoření.

Jsme si dlouho vědomi, že základní aspekty epigrafů, mayského systému písma, zahrnují výpočty týkající se času a bylo zjištěno, že byly vztaženy k astronomickým cyklům. Takže jsem z toho vyvodil, že astronomie hrála důležitou roli při vytváření jejich ideologie.

Jedním ze způsobů, kterým staří Mayové zakódovali své znalosti kosmologie, včetně precese a galaktického zarovnání, bylo přes „Mystické hry“. Příkladem „Mystické hry“ je míčová hra, která souvisí s mayským mýtem stvoření. Například, „Hrdinná dvojčata“ musela míč prohodit zlatým kruhem upevněným na zdi. Mayské obyvatelstvo mohlo přijít a tuto „Mystickou hru“ sledovat. Mohli tak pochopit podstatu hry, která se před nimi odehrávala. Ale pro některé, kteří byli citlivější k esoterickému nebo symbolickému významu této hry, představoval míč ve hře symbol Slunce při zimním slunovratu. A když se „Hrdinná dvojčata“ snažila dostat míč skrze zlatý kruh, zastupující „Temnou průrvu“ v Mléčné dráze, to všechno, „mysteriózní hra“ a hrací míč, představoval příběh, který kóduje proces galaktického zarovnání.

Některé z hieroglyfických nápisů nalezených po celém mayském světě nám říkají, že pojem stvoření byl pro Maye běžným jevem. Každá lokalita má své vlastní verze této mytologie. Takhle vidíme, že každá oblast je svým způsobem unikátní. A přesto si udržují velmi silnou přilnavost k filozofii vesmíru. Můžeme to popsat na příkladu Palenque, kde se vyvinul velmi složitý vztah mezi jejich starými bohy a okamžikem stvoření, vyjádřený nádherným způsobem, který byl pro Palenque charakteristický.

Mayové měli představu posvátného stromu ve tvaru kříže. V podstatě se jedná o kříž vytvořený Mléčnou dráhou a přes ní procházející ekliptikou. Ekliptika je zdánlivá procházející dráha, po které se pohybuje Slunce, Měsíc a planety. Takže na nebi máme tento kříž známý rovněž jako „Posvátný strom“ a je vyjádřen v mayské symbolice a ikonografii. Například v Palenque v době mayského Klasického období byl pohřben velký vládce K´inich Janaab ´Pakal a víko jeho sarkofágu zdobí slavný reliéf, který ukazuje Pakala sestupujícího po smrti do podsvětí. V podstatě má namířeno do „Temné průrvy“. To je ta tmavá oblast ve středu posvátného stromu, který je tvořen průsečíkem  s Mléčnou dráhou a je i na víku jeho slavného sarkofágu. Mayští králové byli šamani. Pakal byl považován za šamana vizionáře. A šaman musel vykonat cestu do kosmického centra. Tam mohl dostat posvátnou moc k vládnutí. V tom případě vyobrazení Pakala na sarkofágu není jednoduše výjevem po jeho smrti, ale obrazem šamana cestujícího do středu vesmíru „Temné průrvy“ nabýt posvátnou moc k vládnutí na onom světě.

Jedním z nejdůležitějších chrámů zde Palenque je Chrám nápisů. Je to hrob nejdůležitějšího krále města Pakala. A je jedním z nejkrásnějších chrámů v celém mayském světě. Spolu ruku v ruce s vizionářským šamanismem, jenž byl jakýmsi druhem kosmického cestování, v duchovním slova smyslu, byl o oblohu zájem ze samé astronomické představy. V Palenque nedaleko paláce, proslulého čtvercového paláce, ve stejném komplexu budov, jsou některé zajímavé prostory, jako tyto terasy. Tyto obdélníkové prostory jsou obklopeny asi metr vysokými stěnami. Dnes se předpokládá, že kdysi byly plné vody. Mayští astronomové společně s vizionářskými kalendářními kněžími se shromáždili kolem něj a noční obloha se na klidné vodě v těchto obdélníkových bazénech odráží. To byl způsob, jakým Mayové pozorovali hvězdy. To je velmi zajímaví, protože místo toho, aby vzhlédli k nebi, pohlédli na odrážející se oblohu ve vodě. Velice zajímavé, protože si noční oblohu Mayové představovali jako podsvětí obrácené vzhůru nohama. Takže všechny hvězdy a planety, které se na obloze pohybovaly a seskupovaly byly vlastně pohyby a činnosti provedené bohy z podsvětí. Je to velice zajímavá představa, poněvadž to ukazuje, jak zdánlivě protichůdné věci, jako nebe a podsvětí jsou integrovány do stále stejného mayského pojetí.

Zatímco je většina mayských badatelů zaměřena na klasická místa v Mexiku, Guatemale, Belize a Hondurasu, John Major Jenkins zaměřil určitou část svého výzkumu do málo známého místa Izapa, v jižním Mexiku. Našel tam množství stél, kamenné monumenty, popisující mayskou mytologii a kosmologii.

Původní Mayové místo pojmenovali Izapa, místo, kde vynalezli kalendář „Dlouhý počet“, který nám dává konečné datum v roce 2012, a je klíčem k pochopení toho co tím původní Mayové o roce 2012 a galaktickým zarovnáním mysleli. Památky s v Izapě postupně nacházeli v letech 1950-60 a to v takovém stavu v jakém byly před 1 800 lety zanechány. Stále jsou orientovány k určitým bodům na horizontu. Jednou z klíčových orientací k bodu na horizontu v Izapě je bod východu Slunce v době zimního slunovratu. Takže jsem na Izapu začal nahlížet jako na místo, ze kterého bych se mohl víc dozvědět o galaktickém zarovnání v roce 2012. Například, stéla č. 11 v Izapě ukazuje Hun-Hunahpua otce „Hrdiny dvojčat“ představující Slunce během zimního slunovratu. A jsou tu ústa žáby, ze kterých vychází a stoupá vzhůru. Je to místo znovuzrození. Ústa žáby nebo hada zastupují „Temnou průrvu“. Jeho paže jsou roztaženy, což je gesto měření času.  V podstatě je to měření časového cyklu. Co nám to symbolizuje je, že se Slunce na konci cyklu v době zimního slunovratu ocitne v jedné linii s „Temnou průrvou“, a tento výjev na stéle č. 11 ukazuje přesně na místo východu Slunce při zimním slunovratu. To je jen jeden příklad toho, jak jsou v Izapě zakódovány informace o roku 2012.

Mohli bychom se na to odkazovat, jako na astronomické referenční místo. Ale je tu rovněž proroctví a duchovní učení, a je spojeno s mayskou vírou o věcech, které se budou odehrávat.

Zatímco bádání Johna Majora Jenkinse je široce uznávané jako průlomové na poli pochopení mayského kalendáře a jeho poselství určené nám, nicméně většina světových vědců s akademickými tituly jeho výzkumy dosud nepřijala.

Je pravdou, že v době zimního slunovratu je Slunce víceméně v jedné linii se souhvězdím Střelce, které je blízko tomu, co nazýváme středem Mléčné dráhy, a který ještě před nějakou dobou nebyl stanoven. Zdůrazňuji to proto, abychom se zde nemuseli přít o určitou přesnost. Mohu tedy říct velice obecně, že Slunce v době zimního slunovratu prochází souhvězdím Střelce, poblíž oblasti, která je nebo není považována za střed naší Galaxie, někdy mezi roky 1900 a 2150. Pokud mě vyzvete k větší přesnosti a namítnete, že to tak Mayové činili, pak odemne uslyšíte, co vždycky říkám, předložte mi více důkazů. Musím vidět víc, než nějaký prostý výklad ikonografie jedné stély. Musím to vidět v kodexech, rukopisech a musím to vidět v číslech. Pro astronomy je důležité vše doložit čísly. Takové zarovnání do jedné linie se přihodit může, jenže velice častokrát.

Bez ohledu na to, zda Mayové přesně předpověděli relativní polohy Země a Slunce vůči středu Mléčné dráhy 21. prosince 2012,  mýtické galaktické zarovnání, tak jejich pozorování oblohy mělo přímý dopad na postoj k životu zde na Zemi. Mayští šamani nebo duchovní vůdci, užívali určité rostliny a z nich halucinogeny k navození jakéhosi pozměněného stavu vědomí, který jim přinesl moudrost a poznání, které jim umožnilo interpretovat nebeská pozorování.

Izapa byl jistým druhem „Eleusinských mystérií“ Nového světa. V dávném světě bylo „Eleusis“ místo, kde ti co hledali poznání byli uvedení do posvátných tajemství. A v Izapě, ti co se ucházeli o poznání, prošli procesem pochopení této nové galaktické kosmologie. A samozřejmě, posvátné rostliny byly součástí tohoto procesu. Víme, že se v oblasti Italy našly opracované kameny znázorňující houby používané k rituálům. Takže jsem si jist, že tam existoval nějaký kult hub. Taky víme, že dimetyltryptamin (DMT) je velice silný halucinogen, který lze získat ze žláz ropuchy Bufo. A stéla č. 6 v Izapě například ropuchu Bufo znázorňuje. Vlastně znázorňuje žlázy této ropuchy, s vidinou spirálovitého příchodu z nich. To ukazuje na velice jasný důkaz toho, že si byli velice dobře vědomi vytvořených vizí, jako přímého účinku sekretu žlázy. Takže je jasné, že Izapa bylo jakési prvotní centrum, kde se začaly používat halucinogenní rostliny k tomu, aby napomohly rozšíření vědomí, které jim umožní přijmout širší perspektivy.

Inkové, Hopi a Mayové, všechno to byly šamanské kultury. A vstupovaly do vyšších stavů vědomí, což jim umožnilo přístup k takovému poznání, jen je nekonečné. A k tomu se museli odpoutat od běžného času. A to je příležitost, kterou dnes všichni máme s blížícím se koncem času, vykročit do nekonečna, učinit krok do svazku nekonečné moudrosti.

Můžeme se učit od starověkých kultur. Takže jen doufám, že jsem přispěl určitým znovuzavedením starověké moudrosti do moderního světa. Aby lidem pomohla otevřít jejich oči a uši, aby si mohli poslechnout, co nám naši předkové chtěli sdělit. A podle nedávného zjištění, jak kmenoví šamani a komunity lovců-sběračů celého světa s jejich systémy a technikami navazují přímá spojení s duchovní sférou… mohou nás velmi naučit. Takže to můžeme nazvat jako druh nějakého intenzivního stavu normálních věcí. Není to nic nového v našem vědeckém a technologickém světě, kde je vše založeno na vizi materialistického a mechanického vesmíru. Nejsme na takovém stupni, že bychom mohli zaujmout nějaké místo na vyšší úrovni nad starověkou kulturou. Nemůžeme říci, že jsme větší nebo lepší než šaman v nějaké zastrčené vesnici v Amazonii. Ty pradávné kultury a dnešní kmenoví šamani mají obrovské množství věcí, které nás mohou učit. A my můžeme získat zpět jen tu nejlepší část z nás, pokud jsme ochotni poslouchat, co oni říkají. Myslím si, že jsem se o to pokusil. Snažím se říct, že to, co bylo před námi, toto poznání duchovního světa, to že si šamani stále udržují, a že to, co je skutečně důležité pro nás je, dobře je poslouchat!

Posvátné rostliny poskytují do těchto oblastí přístup. Ale tento způsob je jednoduchý. Výcvik šamana je velmi tvrdý. Vyžaduje spoustu stráveného času v přírodě při hledání vize. Není to je o zvýšené hladině serotoninu v jeho mozku. Zažít božskou chvilku a pak se vrátit k životu je peklo. Musíte být ochotni vykovat svoji povinnost, trávit čas v přírodě, trávit čas sami se sebou, a to nejen ke zvýšení hladiny dopaminu nebo jiných látek ke stimulaci extáze. Halucinogenní látky otevřeli dveře pro mnohé lidi ze Západu. Jenže otevřít dveře a projít jimi, jsou dvě zcela odlišné věci.

Nakonec nikdo si nemůže být jist, co rok 2012 přinese:  navršení krizí, vyvrcholení apokalyptických událostí, nebo pokrok v nějakém osvíceném věku lidské existence. Nicméně mnozí badatelé, kteří pečlivě studovali dávné mytologie přináší poselství naděje. Přinese nový „Zlatý věk“ na Zemi, je však k tomu nutná naše účast.

Myslím si, že hlavním učením s ohledem na tuto věc je mayský mýtus stvoření. A je spojen s fenoménem galaktického zarovnání. V souvislosti s touto příležitostí musíme opětovně spojit naše „pravé já“, se „společným vědomím“, s nímž můžeme vyřešit nepoddajná světová dilemata. Musíme se vrátit k tomuto společnému vědomí, abychom věděli jak každý z nás zapadá do jednoho celku. Není to výzva k potlačení ega nebo vaší individuality, ale je to výzva, abychom si byli vědomi své individuality, a zároveň si uvědomili, že jsme součástí jednoho celku. Ale vyžaduje to aktivní zapojení se do procesu, protože to není něco, co by se dělo automaticky. To jenom pro ty, kteří by chtěli utéct. Musíme si uvědomit, že máme na výběr. Můžeme se rozhodnout uzavřít do sebe a podlehnout strachu a silám, které se nás budou snažit zanechat omezené a připojit se k našemu egu. Nebo se můžeme s důvěrou a úctou otevřít. A to je možné.

Pro mne je zásadní součástí změny vědomí, kterou už možná procházíme, interakce empirického, vědeckého a racionálního myšlení s intuitivním systémem šamanských a mystických znalostí. A pokud se tyto dva aspekty lidského poznání spojí na další úroveň lidského vědomí, začnou být realizovány. A to je to, co pro mne představuje Quetzalcoatl, jako původní typ, který znázorňuje kombinaci ptáka a hada. Opeřený had je setkání nebe a země, duch a hmoty. Nebo by to mohlo být viděno, jako rovnovážný stav mezi materialisticko-empirickou kulturou Západu a esotericko-mystickými vizemi domorodých kultur na Východě. Z toho, co se událo za posledních padesát let je pro mě důležité, že došlo k integraci Východního metafyzického myšlenkového procesu do Západní psychologie. Ať kamkoliv cestujete, v letadlech lidé čtou Dalajlámu, od Eckharta Tolleho: „Moc přítomného okamžiku“. Západní svět znovuobjevil Orientální filozofii. Stále si mnoho lidí myslí, že duchovno je trend dnešní doby, ne tak docela, a navíc se mi pojem „duchovno“ moc nelíbí. Proto si myslím, že jde o mnohem hlubší změny v naší psychice. No já si myslím, že právě teď se dostáváme do druhé fáze zahajovacího procesu ale s tím, že co se děje, to psychika západního světa prožívá mnohem víc na základní úrovni, s připojením více lidí se zkušenostmi na mnohem hlubší úrovni.

Podle mayské víry v jejich mayském světě je tento cyklus cyklem smrti. Takže oni pravděpodobně měli toto přesné datum 21. prosince 2012 nějak vystopované, protože to je čas, kdy se zastaví všechna úmrtí. A začne další cyklus znovuzrození..  míru. A to může představovat mnoho věcí. Jsem si jist, že svět k tomuto specifickému datu nekončí. Začne další cyklus.

Neopodstatněné obavy, že by v roce 2012 mohl vzniknout nějaký druh katastrofy, nejsou součástí mého vidění světa. Já tomu prostě nevěřím. Takže jestli mohu poradit, nebojte se! Investujte čas do pomoci nakrmit hladové, pomozte chudým a staňte se „zelenými“. Investujte ho do sebe, a ne do nějakého cizího kultu, kde jsou všichni vzhůru nohama někde na severním pólu a čekají až to přijde. Protože já si nemyslím, že se to stane. To se nestane! Je to dost jasné?

Nemyslím si, že by v roce 2012 nastal nějaký okamžik od kterého, jak by nám řekli Svědkové Jehovovi, nás pár „psychedelicky osvícených“, začne vyvádět civilizaci ze špatné cesty. Myslím si, že ten okamžik už tady je. Takže ano, záleží to na nás, zdali se navzájem dostaneme na špatnou cestu. A nemyslím si, že se to stane v příštích 4 nebo 5 letech. Vidím to denně.

Koncept, že tento termín, nebo datum ukončení mayského kalendáře má mít nějaký význam pro svět v globálním smyslu, myslím, že to je falešná představa. Protože tento konkrétní systém byl vyvinut „od“ a „pro“ Maye, pro jejich určitou ideologii, pro jejich specifické místo na světě, to zejména. Bylo by chybou se upnout na filozofii, která v historii má místo v jejich světě a uvažovat o ní na globální úrovni.

Jelikož se blížíme ke konci tohoto kalendáře, pojďme se připravit na zlaté tisíciletí, tisíciletí příležitostí, kde žít v míru s ostatními, s čistými řekami, čistým vzduchem. Naše výzva k dnešku je ztělesněné proroctví pro současného člověka, aby se z něj po roce 2012 stal, jak já ho nazývám „Homo Luminous“. Ale není to zaručené. Myslíme si, že tato těžká rozhodnutí můžeme odložit. Ale už je čas.

Jsem si dobře vědom všech proroctví a diskuze kolem roku 2012. Ale já jsem prožil éru jako že: „Rusové nás přijdou zabít příští týden“, studenou válku, konvergenci harmonického přechodu na rok 2000… a myslím si, že první radu kterou bych mohl dát lidem je tato: „Neprodávejte své domovy a nestěhujte se do hor, protože s největší pravděpodobností v roce 2013 vám budou nadále za ně chodit účty.

Rozdíl mezi Východem a Západem roste exponenciálně, vidím to denně, protože žiji na Blízkém východě. A je založen na naprostém nepochopení jednoho druhým. A toto nepochopení pramení ze způsobu jakým se rozvíjeli naše kultury. Konec konců, všichni jsme děti této planety, patříme ke stejné planetě. Co jsme udělali bylo, že máme oddělené vyznání, náboženství nebo nacionalismus. Naléhavě potřebujeme nějaké poselství. Potřebujeme vizionáře, který by nám pomohl vidět věci správným způsobem. Musíme se přeskupit. Musíme odstranit rozdíly mezi námi. Musíme odstranit velké náboženské rozdíly mezi námi. Musíme si uvědomit, že ačkoliv máme různá náboženství, tak všichni vychází ze stejného zdroje. Je ironií, že tři hlavní světová náboženství, judaismus, křesťanství a islám doslova pocházejí ze stejného zdroje – Starého zákona. A přesto jsme se navzájem zabíjeli po celá staletí. Proč? Protože jsme izolováni tím, jak jsme si vytvořili různé mocenské základny. Musíme všechny tyto věci nějak změnit.

Nastane nějaké kataklyzma? Je to pro nás špatná zpráva?  Nebo je to něco, co nás semkne dohromady tak, že bychom mohli změnit svět? Je to poslední část, která přitahuje lidi, kteří čtou o Mayích, Protože Mayové vytvořili participační kosmologii. Všechno je to o lidské činnosti. Je to o tom, co můžete jako lidská bytost udělat, zachovat vesmír v současném stavu nebo to změnit. To záleží jen na vás. Udělat to můžete. My  zde sedíme a rok 2012 se blíží. A nemůžeme nic dělat s „Velkým třeskem“ a evolucí. A to nás trápí. Chceme kosmologii na které bychom se podíleli. A to Mayové mohli. Takže podívejme se na ně, a můžeme se od nich něco naučit. A to já plně podporuji. Myslím si, že něco pozitivního na té „Mánii kolem roku 2012“, jak tomu rád říkám, přeci jen bude. Snad proto, že naši kosmologii budeme brát poněkud vážněji, více se nad ní zamyslíme, popřemýšlejme o tom kolektivním lidském vědomí, aby zvážilo, co můžeme udělat pro to, abychom učinili svět lepším místem. To je úžasné poselství. A pokud z toho něco vyjde, pak mohu říct, že budu šťastný člověk.

Myslím, že jsme konečně prošli konečnou fází velmi „temné éry“. Ale zároveň vidím záblesk naděje. Všude kam se podívám vidím lidi, kteří nechtějí, aby jejich myšlenky a jejich vědomí hlídal a ovládal někdo jiný. Lidé, kteří vyhledávají přímý duchovní kontakt uznávají, že monoteistická náboženství ať už se jedná o judaismus, křesťanství nebo islám byly kdysi představeny jako cesta k osvobození, se nyní staly nástrojem útlaku, manipulace a potlačení lidského ducha. A vidím kolem sebe lidi, jak se snaží odrazit tento jednolitý blok zavedeného náboženství a dělají si své vlastní kontakty a spojení s duchovním světem. Vidím přicházet znovuzrození lidského vědomí. A když se tyto věci mohou stát, tak nastanou velice rychle. Takže v žádném případě nevylučuji možnost, že my všichni se na mystéria smysl života budeme dívat úplně jinak. Velice brzy. A tímto dnem je 21. prosince 2012. Toto datum v mé mysli vystupuje jako něco, co si zaslouží pozornost.

Zpracoval Gaspar