Konec naší civilizace?

Již nejméně 100 let je známé svaté číslo kalendáře Mayů, bezpochyby zděděné po mnohem dřívější a vysoko rozvinuté civilizaci. Na něm končí jejich kalendář, vztahující se na neuvěřitelně dlouhé období. Stejné číslo, 11804, jinak zapsané, se nachází v proslulém výtvarném basreliéfu Zodiaku z Dendery v Egyptě. Má nejméně 6000 let a je vytesaný v kameni skrývající velmi starou éru. Obdobná informace je zapsána pomocí tzv. magických čísel. Odpovídá jim postavení tří velkých pyramid v Gize v Egyptě a stejně velkých, i když méně známých v Teotihuacanu v Mexiku. Tyto dvě civilizace, které povstaly ze stejného kmene, dramaticky toužily předat něco dalším pokolením.

Co znali starověcí kněží a mágové?

Podle věrohodné skupiny nezávislých vědeckých pracovníků zkoumajících staré vzkazy a jejich spojitosti, to je přesné datum příští živelné pohromy, která má neodvráceně zničit naši civilizaci. Planeta přežije, my ne. Publikace o tomto ohrožení se objevují od nedávna, sotva několik let, kdy výzkumem prostředí starodávných civilizací se začali zabývat specialisté z takových disciplin vědy, jako astrofyzika, astronomie, geofyzika, geologie a informatika.

Kněží a mágové, lidé vědy dřívější civilizace, disponovali ohromnou znalostí o pohybu nebeských těles a mechanice nebe, která nadále převyšuje naši současnou znalost. Znalosti převzali od těch, kteří byli před Egyptem a před Mayi. Ještě dřívější učenci nařídili hermetické kastě kněží, aby prováděli pozorování nebe a také předávali tyto znalosti z pokolení na pokolení. Bohužel časem následovalo zhroucení rozvoje civilizace, což rovněž předpokládali, ale záznamy zůstaly. Ne na páscích, discích nebo v knihách, ne v jazycích, které se zapomenou, ale uchovány na věky ve svatých číslech, v kameni a stavbách. Rozhodně čteme tyto odkazy pozdě a začínáme jim rozumět. Jestli jim věříme, pak datum našeho konce je velmi blízko.
22. – 23. prosinec 2012
Dřívější kněží zřejmě nepoužívali náš kalendář, používali trvalého prastarého kalendáře hvězd. Teprve výzkumem závislostí a porovnáváním údajů se starými zápisy, věda poznává, že pohyb a pozice hvězd podléhá důvěryhodným pevným pravidlům a přesným uspořádáním. Vyplývají z nich události, které určitý čas nesou základy života na Zemi, třetí planetě od Slunce.

Proč prehistoričtí vědci s takovou posedlostí a vytrvalostí pozorovali pohyby na nebi? Proč přesně vypočítávali datum příští živelné pohromy? Tedy proto, že podle jen částečně přečtených textů z hieroglyfů a písma Mayů, se jim podařilo vypočíst datum této události v jejich epoše. Díky tomu se uchránila část vědy a civilizace, která dala počátek velkým státům v Indii, Egyptě a Jižní Americe. Ti, kteří nenaleželi do této civilizace a přežili – a byly to malé skupiny lidí – žili v době kamenné a jen jich do nedávna viděla oficiální věda.

Kněží této civilizace prováděli pozorování od prehistorie, zachovávali trvalost. Díky tomu věděli, že k těmto událostem dochází zřídka, velmi zřídka v porovnání s životem jednoho pokolení, ale jsou nevyhnutelné. Předtím než předpokládali svůj konec, vypočetli, že v dávných dobách došlo několikanásobně ke kosmickým katastrofám, a dřívější byla (podle naší stupnice času ) 21. února 21312 let p.n.l. Dnes už o tom víme. Jejich Soudný den nastal 27. července roku 9792 p.n.l. v éře Lva. Takové datumy předávají texty pyramid, samozřejmě v jazyku hvězdných čísel.

Založení Atlantidy

Po Platonovi, který se opíral o texty mnohem dřívějšího Solona (638 – 582 p.n.l.), popsal tuto událost ve své práci Timaios, nazýváme jejich stát Atlantida. Řecký filozof a badatel historie Solon pobýval v Egyptě několik let a dosáhl zasvěcení v části ezoterické a hermetické vědy prostřednictvím Velkého kněze ze Sais, který mu rovněž předal historii a tragický konec Atlantidy, ve starém Egyptě zvané Aha-Men-Ptah.

Od této události Atlantida, jak hlásá část vědců, se nachází pod několikakilometrovou ledovou pokrývkou Antarktidy a její hledání kdekoliv jinde je bezvýznamné.

Podle věrohodné skupiny astrofyziků pohyb hvězd a souhvězdí má za nějaký čas vliv na Slunce a tehdy dochází k události, která zabijí civilizaci na Zemi. Prehistoričtí astronomové o tom shrnuli udivující znalosti a zapsali je v číslech. Do dnes není celý kód rozšifrován, ale nejdůležitější součásti jsou poznány a popsány v mnoha publikacích.

Co již ví současná věda?

Aby nejjednodušším způsobem objasnil, co a kdy nás čeká, je třeba při velkém zjednodušení uvést vědci a badateli popsané základní fakta.

Země provádí precesní pohyb. Úhel mezi rovinou ekliptiky a rovníkem se pohybuje v rozmezí 22,1° – 24,5°. Již v dávných dobách bylo vypočteno, že celý precesní oběh trvá 28 920 let. Naše civilizace nedisponuje tak dlouhým pozorováním, je to pro nás příliš dlouhé období. Tehdy bylo vypozorováno, že víceméně v polovině tohoto období , čili po 12 960 letech se děje něco nedobrého. Vzdělaní kněží přemýšleli o tom, co je příčinou této příhody. Po mnoha letech, a dokonce i tisíciletých pozorování našli příčinu.

V souladu s jejich teorii je pachatelem Orion, jeho nebeský pohyb ve vztahu ke Slunci. Ve zkratce, když konstelace Orionu se nachází v určité pozici nebe, a v tomtéž čase cyklus změn skvrn na Slunci dosahuje určité úrovně, následuje událost charakterizovaná změnou magnetického pole Slunce. Většina nebeských těles, Slunce také, jsou obrovské magnety mající své magnetické póly, což je příčinou jejich otáčení kolem vlastní osy. V první polovině období precese se Orion několikrát nachází v takové zvláštní pozici vůči Slunci, ale nejsou splněny jiné podmínky – a ty se vážou neodlučitelně s intenzitou skvrn na Slunci. Z jedné strany má tato pozice vliv na tzv. jedenáctiletý cyklus aktivity Slunce a z druhé strany intenzita skvrn je podřízena cyklu v období 187 let. Dávní vědci to pečlivě vypočetli, naši astronomové už taky.

Orion – oznámení katastrofy

Rozdělení období precese na dva úseky je málo ! Je potřeba znát přesně den a rok. Odchylka sto nebo dvě stě let je totální katastrofa. Starověcí astronomové když pozorovali nebe, zpozorovali jiné závislosti, které jsme my poznali nedávno. Především to, že Orion v době, kdy zaujímá svou osudnou pozici, je vidět o letní noci ze Země na obou polokoulích. Když se díváme v noci při dobrém počasí na nebe, určitě Orion uvidíme nad hlavou. A když pojedeme např. do Nairobi či do Rio de Janiera (pod rovník), uvidíme ho také. Orion je tehdy jediná konstelace jasně viditelná na obou polokoulích. To je špatné znamení. Ještě před sto léty tam nebyla vidět.

Avšak to není všechno pro charakteristiku tragického termínu. Dřívější astronomové věděli, že při době precese 25 920 let připadá v průměru na jedno znamení zvěrokruhu 2160 let (25 920/12). Jejich pozorování je ale přivedlo ke zjištění, že na různá znamení zvěrokruhu připadá proměnlivá doba. A tak u Lva a Panny to je 2592 let, u Berana a Býka 2304 let, u Ryb 2016 let, u Blíženců a Raka 1872 let. Když na to přišli, zůstává hádanka, zda je to odkázáno i ve staroegyptské Knize Světla, egyptology nevhodně nazvanou Knihou Zemřelých.

A proto, jestliže předchozí katastrofa byla v éře Lva, pak polovina období vychází: 2592 (Lev) + 1872 (Rak) + 1872 (Blíženci) + 2304 (Býk) + 2304 (Beran) + 2016 (Ryby) = 12 960 let, čili přesně polovina období precese. Zdálo by se, že ještě máme hodně času, protože 9792 + naše 2003 je jen 11 795 let. Ale přece poslední katastrofa byla v 1440 roku Lva a tedy zůstalo z éry Lva ještě 2592 – 1440 = 1152 let. Vlastně 1152 a ne 1440 je třeba ubrat od poloviny období precese. A máme, lépe řečeno vypočetli, 12 960 – 1152 = 11 808 let. Velmi blízko svatého čísla Mayů, kterým končí kalendář !

Pokud od tohoto čísla ubereme rok poslední katastrofy, dostaneme rok naší éry: 11 808 – 9792 = 2016. Ale takový jednoduchý vypočet nestačí, aby byla jistota. Je pravdou, jaký je rozdíl zda zhyneme v roce 2012 nebo 2016? Tedy velmi důležitý rozdíl. Budeme-li znát přesné datum, možná budeme moci něco zachránit z civilizace pro ty nepočetné, kteří přežijí – rozdíl třeba v roku posledního neštěstí. Tak přemýšleli dřívější astronomové a kněží.

Venuše a svaté číslo Mayů.

Aby neprodlužoval důkaz; bylo potvrzeno, že klíčem k přesnému datu katastrofy je planeta Venuše. Od nepaměti Egypťané a zvláště Mayové pozorovali Venuši a věděli o ní vše. Tedy i to, že hvězdný oběh Venuše je 584 dní – další svaté číslo Mayů (přesně 583,92). Doba oběhu Venuše zvěrokruhem je 225 dní (přesně 224,584). Mayové vydělili tato čísla a násobili výsledek 20 hvězdnými oběhy planety – nevíme proč, ale domnívali se, že příští katastrofa je spojena s koncem jednoho z dvaceti hvězdných oběhů Venuše. Obdrželi 583,92/224,584 x 20 = 52 – další svaté kódové číslo Mayů.

Dle jejich přesvědčení jen v posledním roku násobku čísla 52 se stane katastrofa. V roce 2012 uplyne 227. období čísla 52 od roku 9792 p.n.l. Ignorujíc komplikované zdůvodnění, podělili číslo 52 číslem 12 960 (polovina precesního oběhu), což vychází 0,004012345. To je zbývající hodnota, se kterou korigovali po poslední katastrofě 1152 let éry Lva: 1152 x 0,004012345 = 4,6. To je vlastně velikost korekce Venuše a proto 11 808 – 4,6 = 11 803,4. Těch 20 období Venuše odpovídá 32 zemským rokům (20 x 584/365). Během 11 808 let uplyne přesně 369 hvězdných period Venuše, počítáno v zemských letech (11808/32). Protože se tato událost stala na konci července 9792 p.n.l., je přidáno k číslu 11803,4 a tak získáno svaté číslo 011 804. To je důkaz čísla 11 804 !

V prosinci 2012 ukončí Venuše 20. hvězdnou periodu a – jak tvrdí současní vědci – sejdou se tehdy čtyři charakteristické faktory: pozice Venuše, postavení Orionu vůči Slunci, maximální intenzita aktivity Slunce a pozice Orionu vůči souhvězdí Blíženců.

Když prehistoričtí astronomové prováděli komplikované výpočty učinili rozhodnutí, že v době posledních katastrof Venuše zaujímala stejnou hlavní pozici na pozadí souhvězdí Orionu a Blíženců. Samozřejmě Venuše nemá vliv na to, co se děje na Slunci, na to je moc malá planeta, ale její charakteristická pozice ve dvacáté hvězdné periodě je považována za božské varování, znamení.

Přichází den Páně

Formulujíc to surově, souhvězdí Orionu i souhvězdí Blíženců jsou již na svých místech, 187-leté období aktivity Slunce je téměř v kulminačním bodě (ostatně máme jakési horké a suché léta a zimy mírné), Venuše směřuje v dráze neúprosně ke své pozici. Stejné, jakou měla v konstelaci roku 9792 p.n.l.. Přesné výpočty oběžné dráhy Venuše dřívějšími astronomy ukázaly, že zaujme tuto pozici, následkem korektury éry Lva, po době 11804 let od dne 27. července 9792 roku p.n.l., přesně 22-23 prosince 2012. Konec kalendáře, rok Apokalypsy. Proto to číslo bylo u Mayů svaté, tak jim to nařídili jejich předkové, ať byli kýmkoliv. Jak tvrdí naší vědci, to nám vlastně zapsala tamta civilizace před tisíci léty. Pyramidy v Gize křičí o pohybech Orionu – pozorujte Orion, on nese záhubu ! Faktem je, že roku 2012 bude postavení pyramid k Orionu stejné jako v roku 9792 p.n.l., co potvrzují současné počítačové simulace.

Pyramidy vznikly obdobně po katastrofě, kolem roku 9400 p.n.l., a byly postaveny s takovou přesností, aby předaly varování potomkům. Ještě dříve povstal Sfinx, jako hold éře Lva, první éry nového světa.

Tajemství velké pyramidy

Jáma v královské komoře Velké pyramidy ukazuje ideální hvězdu Al-Nitak, její nebeský ekvivalent v pásu Orionu. Tehdy se hodiny Pyramidy zastaví. Bohužel egyptologové nezpozorovali tyto tajemné korelace nebo je zamlčeli, protože se báli posměchu. Drží se nadále toho, že Velká pyramida je hrobkou Cheopsa. Když se Cheops, nešťastník, narodil, stály již tři pyramidy několik tisíc let a jistě se stejně škrabal na hlavě, jako naší egyptologové, co to může být. To asi on přišel na nápad, aby faraonové stavěli pro sebe takové hrobky. Možná právě někde uvnitř Pyramidy jsou ukryté zbytky jejich opravdových tvůrců a jejich tajemná věda. Žádná z pyramid faraónů se nevyrovnala Velké pyramidě. Před Cheopsem stavěl pyramidu egyptský král Džóser, ale jeho stupňovitá pyramida u Sakkary, to je jako strouhání tryskového letadla ze dřeva, ve srovnání s Velkou pyramidou.

Co se stane v prosinci roku 2012 ? Naše skupina vědců připouští, že Slunce může změnit své magnetické pole. Soudí, že impuls k tomu dají všechny hlavní hvězdy konstelace Orionu (s výjimkou Bellatrix), které patří do skupiny obrovských, velmi rozpálených a jasných hvězd. Všechny podmínky budou ideálně splněny. Toho dne Slunce začne emitovat „světlo světel“, jak oznamuje egyptská „Kniha světla“ – tamti lidé to viděli, nezvykle intenzivní a pálící. Slunce podobně jako Země se otáčí kolem své osy, avšak mnohem rychleji. Bod na rovníku Země urazí za hodinu dráhu 1666 km, na Slunci 6000 km. Tato rychlost rotace a hmota Slunce je příčinou toho, že jeho magnetické pole je více jak 20 000 x větší než magnetické pole Země. V prosinci roku 2012 nastane něco podobného v nepředstavitelném krátkém spojení v elektromagnetickém poli Slunce.

Šílenství sluneční hmoty

Nejméně 100 let je světu známo číslo Mayů, bezpochyby zděděné po mnohem dřívější a vysoce rozvinuté civilizaci. Na něm končí jejich kalendář vztahující se na nevěrohodně dlouhý čas. Stejné číslo , 11 804, zapsáno jinak, se nachází ve známém basreliéfu zvířetníku z Dendery v Egyptě. Má nejméně 6 tisíc let a je vyryto v kameni, je poselstvím z mnohem starší éry.

Ohnivé fontány rozpálené sluneční hmoty budou explodovat v síle 50 miliard vodíkových bomb. Jazyky plasmových plamenů vybuchnou do výšek stovek tisíců kilometrů. Bude to znamenat, že póly Slunce si vymění místo a Slunce změní své magnetické pole. Bude to trvat sotva několik hodin, možná den, ale pro Zemi budou účinky katastrofální.

Naše civilizace a astronomie zná takové jevy, ale v dalekých prostorách kosmu, za naší galaxií. Více než 10 tisíc let to je dost dlouho, aby naše civilizace zpozorovala něco podobného na Slunci; naše věda je na to mladá. Vzpomínají o tom dřívější odkazy, také Bible. Někteří lidé interpretují prastaré stavby jako domnělé varování (výstrahy) našich předků, ale „pravá” věda se tomu dosud vysmívá.

Následkem šílenství sluneční hmoty se mohutná a vražedná vlna nabitých částeček řítí k Zemi. Pod vlivem tohoto obrovského proudu elektromagnetické energie se magnetické pole Země tak přetíží , že horní vrstvy atmosféry budou v plamenech. Bude to viditelné jako intenzivní a všudepřítomná polární záře. Pásy Van Allena budou zničeny. Vlna dosáhne největší koncentrace na zemských pólech a vyvolá silné elektrické pole, převyšující schopnost pohlcení Zemí. Elektromagnetické pole Země se přetíží a následuje zkrat – velmi krátké sepětí s účinky kataklyzmu. Země bude určitý čas zbavena magnetické ochrany. Nastane záměna pólů, to znamená, že severní a jižní pól se vymění. Ne fyzicky, a elektromagneticky, to znamená, že kompas bude ukazovat sever na Antarktidě. A bude to teprve preludium.

Kdy Slunce zapadne nad Bugem

Jádro Země složené z roztaveného železa je jádrem magnetu. Když se změní póly, má se stát zvláštní věc – Země se začne otáčet opačným směrem ! Tak jak se otáčela, podle této teorie, před 27. červencem 9792 roku p.n.l. Z toho důvodu od poloviny období precese náleží odečíst 1152, a ne 1440 let éry Lva – Země se vrátila. Kněží Mayů a Egypťanů to věděli! Slunce vycházelo tehdy nad Odrou a zapadalo nad Bugem. A tak to má být znovu, i když to už neuvidíme. Ne my, protože nejhorší přijde vlastně pak.

Změna směru otáčení Země nastane tak rychle, že vnější povlak, čili litosfera a tzv. skořápka se odtrhne od podkladu, jakým je zemský plášť a „odplave”, brzdíce velmi prudce. V průběhu několika hodin, možná déle, zabrzdí z rychlosti 1666 km/hod. na nulu a tažena magnetismem jádra se začne zvolna obrácet na druhou stranu. Nakonec dojde také ke geografickému přesunu ledů a kontinentů. To se již stalo mnohokrát. Iluze bude taková, jestli to někdo bude moci vidět, jakoby nebe padalo na zem. Nastanou nepředstavitelné otřesy země. Tam, kde byla rovina, na mnoha místech povstanou vysoké hory účinkem opírání se ledových desek o sebe, část ledu se propadne do oceanu, část hor se propadne do hladiny moře. Mrtvé vulkány ožijí, z ohromných štěrbin puklin tryskají miliony tun lávy a jedovatých plynů. Nezapomínejme na oceány – zde nastoupí efekt škubnuté misky s vodou. Mnoho velkých požárů, které nastanou, bude smeteno ještě divočejším kataklizmem: vlny oceanu o výšce kilometru, valící se s rychlostí do 500 km/hod. Cokoliv bude poblíž oceanu a níže než 1500 m, zůstane smyto s povrchu země.

Den poslední

Planeta – mohutné nebeské těleso – přetrvá, a na jejím povrchu pulsuje život, naše civilizace!! To bude její Den Soudu, o kterém píše Bible. To nevymysleli tvůrci Bible, to již bylo. Proto vysoko v Andách je možné nalézt mušle korýšů a mořský písek , proto kolem i uvnitř jezera Titicaca leží terasy orné půdy tak důmyslně vystavěné, že udivují dodnes, jen že ve výšce 4000 m, kde leží jezero, nic na nich nevyroste, a voda v jezeře má slanou chuť. Proto mohutné mnohatunové monolity, archeologům neznámé stavby v Andách, jsou rozsety jakousi strašnou silou, jako kostky Lega. Proto ve věčném ledu Sibiře a Aljašky, které byly kdysi někde jinde, nacházíme tisíce zmražených zvířat, porozhazovaných jako by byly hračkami z trávy nebo slepené do jedné hmoty, i když některé, jako mamuti nebo bizoni, vážili několik tun.

Co to znamená pro naši civilizaci? Současní učenci se shodují – nepředstavitelná tragedie. V několika dnech zhyne téměř 99% lidstva. Ano, není to omyl – téměř 99%. Jedno procento těch, co přežijí, je i tak mnoho; je nás už 6,3 miliard, a tedy vypadá to, že přežije okolo 63 milionů, řekněme 70 milionů.

K tomu dojde k úplnému technologickému neštěstí. Když se elektromagnetické pole otočí, rozdíl potenciálů zničí všechny elektronické zařízení, spálí je. Týká se to také satelitů, radiových stanic a TV, počítačových sítí. Znamená to, úplný výpadek komunikací a ztrátu dat. Ani jedna elektrárna na světě nebude uchráněna před zničením. A jestli naložíme s proroctvím jako s dalším mýtem, pak jistě nezastavíme reaktory v atomových elektrárnách před 20. prosincem 2012. Nerozebereme nukleární balistické rakety. Tehdy těch 70 milionů zachráněných přežije nejdéle rok, bez výjimky. Takový by byl konec homo sapiens na Zemi.

Naši neznámí předkové z předchozí civilizace také znali jadernou energii, jsou na to důkazy, ale oni také znali datum Posledního Dne a vyhnuli se životu s radioaktivitou. I když ne všude; v Indii a na území Brazilie existují prastaré tajemné ruiny měst zničených jadernými výbuchy. Oficiální věda o tom mlčí, protože co má říci? Předchozí civilizace využívala hlavně sluneční energii, když naši vědci jěště neví jak. Odtud starověký kult Slunce.

A dny následné

Určitě se zachrání jistá skupina vůdců, vědců a na poslední chvíli sebraných mladých lidí, zejména žen, schovaných v ohromných krytech. Ale kolik z těchto vědomostí mohou přenechat těm, kteří se zachrání na náhorní plošině Tibetu, v horách Kavkazu, v Andách nebo náhorní plošině Afriky. Vědci už nebudou mladými lidmi. A 70 milionů se rychle sníží o 70-80% v důsledku otravy ovzduší, nemocí a poničení civilizace. V určitém chmurném okamžiku krize zůstane jistě několik milionů bytostí. Možná necelý milion?

Přetrvají jen ti, kteří i dnes nepotřebují elektřinu, lékařskou péči, telekomunikace, komunální byty a nákupy připravených potravin. Pro které peníze nerozhodují o přežití. A tedy primitivní horská plemena a etnické rody vzdálené od civilizace. Ty začnou budovat novou civilizaci. Možná, že k nim proniknou ti z krytů, možná budou mít několik letadel nebo helikopter a nějakým způsobem jim předají část vědy. Ale co? Jak postavit počítač, mobilní telefon či atomovou bombu? Možná spíše zemědělskou vědu, medicínské základy, pravidla práva a – samozřejmě – astronomii. Přesně to, co bohové Virakoce a Kukulcan naučili kdysi první Maye.

Po několik pokolení zůstane odkaz, legenda o dobrých bozích, kteří přiletěli na hlučících strojích a naučili lidi úpravám rostlin, pohybům hvězd a umění žít. Že tito bohové povídali o tom, jak kdysi byl svět plný lidí, kteří létali v železných strojích, jezdili vozy bez koní, rozmlouvali spolu z dalekých míst, při tom se navzájem neviděli a nosili zbraň metající hromy. Ale jednoho dne rozhněvali Nejvyššího Boha a ten v jednom dni zničil celý jejich svět. Zanechali mnoho záznamů na kulatých lesknoucích se discích. Přechovávají je kněží a předávají je z pokolení na pokolení. Nikdo je ještě nepřečetl. Jsou to texty svaté. Slíbili také, že se někdy vrátí.

Tolik proroctví, či jak si kdo vybere, teorie konce našeho světa. Lze jí věřit?

zdroj:Czwarty wymiar, inecnet

Převzato:   http://earth.tym.sk/