PŘEDPOVĚDĚLI MAYOVÉ ZÁNIK SVĚTA NA 22. XII. 2012?
Letos na jaře vyšla u nás po delší době kniha zabývající se Mayi. Její autoři, publicista Adrian G. Gilbert a nezávislý vědec Maurice M. Cotterell, ji pojmenovali „Mayská proroctví“.
Téma knihy je nadmíru atraktivní, uvedení pánové mimo jiné tvrdí, že: „Vzestupy a pády světových civilizací se časově kryjí s cykly slunečních skvrn,“ a nejenom to. Mayové dle jejich názoru nejenže znali korelaci slunečních skvrn, ale na základě této znalosti předpověděli zánik stávající civilizace na 22. prosinec 2012.
V kapitole „Katastrofa a zkáza“ se uvádí: „Když sluneční magnetické pole změní orientaci, má tendenci vychýlit Zemi v její ose. Vychýlená Země podléhá zemětřesením, záplavám, požárům a sopečným erupcím.“
Tyto naznačované souvislosti, týkající se slunečních skvrn, jsou natolik zajímavé, že jsem se obrátil na našeho předního odborníka v oblasti slunečních skvrn RNDr. Pavla Ambrože z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky.
„Tuto knihu jsem si se zájmem přečetl. Mohu prohlásit, že se však jedná pouze o umnou konstrukci slov a hru s čísly. Co to je: Když sluneční pole změní orientaci? Sluneční magnetické pole mění svou orientaci průměrně každých jedenáct let, takže výše uvedené konstatování je nepravdivé. Samozřejmě, že nacházíme řadu souvislostí mezi sluneční aktivitou a ději na Zemi, například tzv. mikroseismy. Tato minizemětřesení jsou nejsilnější v přímořských oblastech, ale absolutně nejsou lidskými smysly byť jen postřehnutelná.“
Mohli ale Mayové vůbec znát vlastní korelaci slunečních skvrn?
„Skvrny jako takové vidět mohli. Není to sice běžný jev, ale například při západu Slunce to někdy možné je. Koneckonců záznamy o tom máme již z Číny pořízené před čtyřmi tisíci lety. Žádnou periodicitu z takovéhoto pozorování ale nedostanete.“
Proč?
„Protože se jedná o velmi řídké jevy. Takto pozorovatelné jsou pouze největší skupiny skvrn. Viditelnost skvrn je velmi vzácný jev, pouhým okem ho můžete spatřit tak dvakrát třikrát do roka.“
A nemohli Mayové znát nějaký jiný postup, jak řekněme tuto korelaci odvodit na základě určitých druhotných jevů?
„Těžko. Ale ještě bych chtěl říci, že pokud Mayové sluneční skvrny pozorovali, tak ještě nemuseli vědět, o co vlastně jde. Výskyt sluneční skvrny totiž ještě automaticky neznamená silnou erupci. Pouze zatím tušíme nějakou souvislost, to je ale všechno záležitost velmi přísných statistik.“
Ale nyní to nejdůležitější – na základě čeho M. M. Cotterell vlastně dospěl ke svým závěrům.
Nejprve údajně celé měsíce zpracovával výstupy z počítače představující poměrné úhly magnetického pole Země a Slunce zachycené na mžikových snímcích každého 87,4545 dne. Každý tento časový úsek nazval „bit“. Období o délce osmi takových „bitů“, jež se mu zdálo velmi významné (není uveden důvod, pozn. aut.) nazval „mikrocyklem“. Z šesti takovýchto mikrocyklů utvořil další cyklus o celkové délce 11,1 roku. Toto číslo se dle jeho názoru nápadně podobalo průměrnému cyklu slunečních skvrn (11 let), jak o něm výše byla řeč.
„Není to nic jiného, než hra s čísly,“ pokračuje Pavel Ambrož, „pokud bych stejnou hru provedl, tak dostanu stejný výsledek. Pokud do stejného vzorce dosadím jiná čísla, tak dostanu něco jiného. Já ale opravdu nevím, co bych tam dosazoval.“
781 „bitů“, což je 187 let, nazývá Cotterell jedním cyklem slunečních skvrn. Toto číslo ještě vynásobí 97 a dostane výsledek 18 139 let, což je dle jeho mínění „jeden kompletní cyklus deformované neutrální vrstvy“. Nikde se však už bohužel nedočteme, co tyto termíny znamenají.
S numery je pak v knize kouzleno dále až ke konečnému výsledku 1 366 040 dnů, kteréžto číslo se podle autora opět nápadně podobá mayskému superčíslu 1 366 560 zaznamenanému v „Drážďanském kodexu“.
Jak již víme, počátek mayského kalendáře je datován na 13. srpna 3114 před naším letopočtem. Po přičtení superčísla se dostaneme k datu 22. prosince 2012, což má být dle mayských kněží poslední den posledního Velkého cyklu.
„Sluneční magnetické pole se mění pětkrát za každý dlouhý kosmický cyklus. Zdá se, že to bylo důvodem, proč Mayové a další věřili, že Země byla v minulosti již čtyřikrát zničena, a proto stejným způsobem přijde i destrukce a pátý věk Slunce na začátku 21. století.“
„Tak o tom nic nevím. Magnetické pole slunečních skvrn se měří od roku 1908, ale magnetické pole Slunce jako hvězdy je měřeno od roku 1953 a až za dalších šest let byly uskutečněny první pokusy o jeho popsání. Podle mne je to celé nesmysl,“ uzavírá svůj názor RNDr. Pavel Ambrož.
NOVÉ POHLEDY ARCHEOLOGŮ NA PŮVOD MAYŮ
Donedávna archeologové věřili, že mayská civilizace vznikla v nížinách koncem 3. století našeho letopočtu. Trhlinu tomuto názoru způsobily nálezy z guatelmalského Tikalu, jež jsou datovány do 3. století před naším letopočtem. Archeologové se domnívají, že město je ještě starší, ale zatím nechtějí vyvozovat ukvapené závěry. Dřívější období je stále zahaleno temnotou, a to především kvůli zvyku Mayů stavět nové objekty na místech předcházejících, přičemž ještě používali materiál ze starších staveb. Dosavadní znalosti tak pocházejí především z výzkumů odpadních jam.
V jedné z posledních knih na toto téma „The new Archeology and the Ancient Maya“ se uvádí, že „předklasická civilizace Mayů byla mnohem vyspělejší, než se dosud předpokládalo“.
Nejdávnější nám známí předkové Mayů se usadili nejpozději kolem roku 800 před naším letopočtem, ale pravděpodobně ještě možná i o 400 let dříve. První skupina maysky hovořících zemědělců přišla ze severní Guatemaly a směřovala severovýchodním směrem k nám již známé lokalitě Cuello. Druhá skupina sestoupila do yucatanské nížiny z chiapasské vysočiny. Archeologové si zatím nejsou jisti, zda tyto nově příchozí skupiny maysky mluvících zemědělců vytlačily původní obyvatelstvo Yucatanu anebo se s ním časem smísily.
Přibližně od roku 600 před naším letopočtem dochází k značnému rozkvětu mayských vesnic. „Z tohoto období také patrně pocházejí první budovy neurčené pouze k bydlení, ale k náboženským účelům, což je nepopíratelný důkaz vzrůstající role duchovenstva. Velmi silné postavení má už v té době bůh deště Chaac,“ píše se dále ve výše uvedené knize.
V silách stávající populace ještě bylo zajišťovat dostatek potravy a zároveň stavět náboženské objekty. Současně se čile rozvíjí dálkový obchod se vzdálenými kraji, například přístavem Ceros v Belize, kde byl dokonce nalezen jakýsi předchůdce dnešních doků. Mayové zde odebírali především obsidián, nefrit a kakao, které snad sloužilo také jako platidlo.
„V pozdní předklasické době již mohlo soupeření o půdu a nerostné zdroje vést k prvním sporům mezi městy,“ míní autoři „The new Archeology and the Ancient Maya“.
NIKOLI ZÁHADNÉ ZMIZENÍ MAYSKÉ CIVILIZACE
Snad nejpopulárnější částí mayské historie je její zánik. A to jak „první zánik“, přibližně v roce 800 v jižní části Yucatanu kolem výstavných měst jako Palengue, tak „definitivní zánik“ mayské civilizace na severu poloostrova po roce 1200 našeho letopočtu. Jen pouhý výčet již publikovaných důvodů by vydal na obsáhlý samostatný článek.
Postupem času se hovořilo o záhadných nemocech, zemětřeseních, vyčerpání půdy, hurikánech a v neposlední řadě tak romantickém zásahu mimozemšťanů. „Proč by Mayové dobrovolně opuštěli pracně vybudovaná nádherná města? Nikde se nenašly stopy po bojích či násilném vyklizení,“ argumentují dodnes ortodoxní zastánci zásahu mimozemských civilizací.
Důvodem k těmto spekulacím je skutečnost, že život v mayských městech už nikdy nebyl obnoven. Pády celých civilizací jsou v historii běžnou záležitostí, leckteré se však časem „vzpamatovaly“ a život v původních sídlech byl obnoven. V mayských městech nikoliv.
Na počátku sedmdesátých let bylo na semináři v Santa Fe, zaměřeném právě na problematiku zániku mayské civilizace, konstatováno: „Kolaps nesmí být posuzován jako izolovaná záležitost. Především je nutné pochopit změny ve společnosti, které mu předcházely.“
Počátkem druhého století našeho letopočtu dochází ve městech na jihu Yucatanu k úpadku, rozestavěné stavby nejsou dokončeny, na stélách chybí dříve tak podrobně zaznamenávané údaje a nakonec jsou obřadní sídla opuštěna… Proč?
„Teprve před několika lety byla formulována představa, že tzv. vládnoucí vrstva stále rozhodovala o stavbě nových a nových monumentálních staveb. Práce na nich zaměstnávaly značnou část populace, která pak nemohla pracovat na polích a zajišťovat obživu,“ uvádí živoucí legenda, autor řady knih o indiánských civilizacích, Dr. Miloslav Stingl. „Tento způsob zániku však není charakteristický pouze pro Maye.“
Analýzy kosterních ostatků z té doby ukazují na podvýživu z nedostatku jídla. Současně vládnoucí rodová elita omezovala přístup k jedinečným mayským vědomostem a více a více prostředků vynakládala pouze pro svou potřebu – například okázalé pohřby.
„Byly zde ale i důvody vedlejší, jako vyčerpání půdy. Města se stále rozrůstala a při extenzivním způsobu zemědělství se půda jednou vyčerpat musela.“
Mýcení lesů a vyčerpání půdy vyvolalo podle archeologů právě v době „kolapsu“ silnou erozi.
„Třetí důvod jsme bohužel dlouho neznali. Léta převažovala představa, že Mayové byli mírumilovný národ, jehož kultura se – na rozdíl od starověkého Řecka, či Číny – vyvíjela bez výraznějších vojenských konfliktů. Až po částečném rozluštění mayského písma jsme se dozvěděli o krutých válkách mezi jednotlivými městskými státy. U Mayů to byla taková válka všech proti všem, případná vítězství byla Pyrrhovými vítězstvími, jejichž následkem byl absolutní kolaps. Po sečtení všech těchto faktorů dospějeme k závěru, že mayská civilizace nezanikla nijakým záhadným způsobem, nýbrž se samozřítila.“
Sayil. Příklad stavebního slohu z pozdního období na severu Yucatanu. Jako jeden z mála objektů sloužil k bydlení a nikoli k náboženským rituálům.
Dnes již víme, že růst městských států na severu jako Uxmal, Sayil, Kabah, Chichen Itza přichází nedlouho po pádu jižních měst. Chichen Itza časem získává v uvedeném regionu hegemonii.
„I zde však bohužel začalo časem docházet ke stejným chybám jako na jihu,“ pokračuje Dr. Stingl, „bohatí byli stále bohatší a chudí stále chudší, vládcové se zabývali pouze sami sebou a také se tak trochu sebepřeceňovali. Všechny ty báječné mayské znalosti byly monopolizovány vládnoucími rody, u Mayů neexistovala střední třída… Až do devadesátých let, kdy bylo částečně rozluštěno mayské písmo, jsme neměli o některých věcech vůbec potuchy. Nápisy hlavně ukazují na úzkou vrstvu panovnických rodů, já bych řekl přímo rodin.“
Z narůstajícím počtem rozluštěných mayských nápisů padají dřívější mýty a představy o této civilizaci.
„Všechno to, co jsme dříve Mayům nepřisuzovali, teprve teď začínáme odhalovat. Vidíme, jak ve vládnoucích rodinách docházelo k nejrůznějším intrikám, také se dovídáme o rozšiřování a ztrácení vlivu nad jinými městy.“
Co vás, pane doktore, osobně na Mayích nejvíce přitahuje?
„Mne na Mayích vždy fascinovala jejich, dovolte mi ten výraz, genialita. Došli v mnoha oblastech o hodně dále než ostatní kultury, ačkoli měli stejné výchozí podmínky.“
Jak si vysvětlujete otázku, že právě „oni“?
„To je otázka, kterou si kladu dodneška. Proč Mayové a ne třeba Inkové. Bohužel, zatím odpověď neznám.“
zdroj: www.koktejl.cz
