Nemoc z vysokofrekvenčních vln

Uživatelé mobilů bohužel nejsou jedinými poškozenými, a také bychom si neměli dělat starosti jen o mozek. Následující krátké shrnutí je výtah z rozsáhlé vědecké literatury o účincích rádiových vln (širší spektrum zahrnující mikrovlny), společně se zkušenostmi vědců a lékařů po celém světě s nimiž jsem v kontaktu.

Ukázalo se, že k orgánům obzvláště citlivým na rádiové vlny patří plíce, nervová soustava, srdce, oči, varlata a štítná žláza. K onemocněním, jichž v posledních dvou desetiletích pozoruhodně přibývalo, přičemž je dobrý důvod spojovat je s masivním přírůstkem záření v našem životním prostředí, se řadí astma, poruchy spánku, úzkostné stavy, výpadky pozornosti, autismus, roztroušená skleróza, ALS, Alzheimerova choroba, epilepsie, fibromyalgia, chronický únavový syndrom, šedý zákal, hypotyreóza, cukrovka, zhoubný melanom, testikulární nádor, i infarkty a mrtvice u mládeže.

Záření z věží mikrovlnných vykrývacích vysílačů je spojováno i s vymíráním lesů, reprodukčními poruchami a poklesem populace u mnoha druhů ptactva, a špatný zdravotní stav a vrozené chyby u hospodářských zvířat.

Literatura prezentující biologické účinky mikrovlnného záření je opravdu enormní, jde o desítky tisíc dokumentů. Člověka přitom naplňuje úžasem, že mluvčí průmyslu mohou vše prostě odbýt výrokem o prokázané neškodnosti radiotechniky nebo stejně absurdním tvrzením, že o nějaké škodlivosti zdraví neexistuje žádný důkaz.

Na shora uvedeném seznamu bylo opominuto ještě jedno onemocnění: choroba, kterou trpí lidé kategorie B, a kterou mám i já. Zde je na místě krátký pohled do historie.

V padesátých a šedesátých letech m.s. postihlo toto onemocnění v hojném počtu zaměstnance, kteří stavěli, testovali a opravovali radarová zařízení, stejně jako lidi obsluhující průmyslové mikrovlnné ohřívače a zatavovací stroje. Sověti ho vhodně nazvali „vysokofrekvenční chorobou“, a tento problém obsáhle studovali. Na západě byla jeho existence totálně popřena, nicméně zmínění lidé v každém případě byli postiženi. Kongresové vyšetřování, provedené v roce 1981 a jemuž předsedal Al Gore, týkající se účinků radiofrekvenčních ohřívačů a zatavovacích strojů na lidské zdraví, bylo jen další epizodou hry na „Vidíte, zabýváme se tím,“ ale jako obvykle se nic neudělalo.

Při současném masovém rozšíření vysokofrekvenčních věží a osobních vysílačů se toto onemocnění rozšířilo v populaci jako mor. Odhady o postižení sahají až k jedné třetině populace, jenže jen zřídka je rozpoznáno, oč jde, a to až do té doby, kdy už se takto zneschopněná osoba nemůže podílet na společnosti.

Můžete rozpoznat některé z obecných příznaků: nespavost, závrať, nevolnost, bolesti hlavy, únava, ztráty paměti, neschopnost se soustředit, depresi, tlak na hrudníku, zvonění v uších. U nemocných se mohou vyvinout také zdravotní potíže jako vleklé infekce dýchacího traktu, srdeční arytmie, náhlá kolísání krevního tlaku, neřízená glykémie, dehydratace, ale také záchvaty a vnitřní krvácení.

Toto onemocnění je nejen zřídka připouštěno, ale ještě mnohem obtížněji zvládnutelné, protože pravděpodobně nelze očekávat žádné úspěšné léčení, jestliže nebudeme schopni uniknout z dosahu ozařování, coby jeho příčině – a tato příčina je dnes všude.

Průzkum provedený roku 1998 Kalifornským ministerstvem zdravotnictví naznačil, že tehdy 120.000 Kaliforňanů – a v přepočtu tedy na milión Američanů – bylo neschopno práce v důsledku elektromagnetických polucí. [4] Šiky těchto tzv. „elektricky senzitivních“ osob, jichž v téměř každé zemi světa stále přibývá, jsou opomíjeny, stigmatizovány a ignorovány. Při současné úrovni všudypřítomného záření se téměř nikdy nezotaví a občas si sáhnou na život.

O lidech s tímto onemocněním Dr. Olle Johansson, jeden z neurologů proslulého Karolinska Institute ve Stockholmu říká: „Jsou varováním pro nás všechny. Vystavovat veškeré světové obyvatelstvo celkovému ozařování těla po 24 hodin denně může být závažnou chybou.“

Dr. Johansson vedl tým výzkumníků, který doložil důkazy o závažném a stále se zhoršujícím zdraví švédské populace, přičemž počátky se přesně kryjí s dobou, kdy byly ve Švédsku koncem roku 1997 uvedeny do provozu mobilní telefony druhé generace, pracující na 1800 MHz. [5,6] Po deseti letech dlouhodobého poklesu začal počet švédských zaměstnanců v pracovní neschopnosti koncem 1997 stoupat a během dalších pěti let se více než zdvojnásobil. Ve stejném období se rovněž zdvojnásobil prodej antidepresivních drog. Počet dopravních nehod, poté co po několik let úspěšně klesal, začal v roce 1997 opět šplhat vzhůru. Rovněž počet úmrtí na Alzheimerovu chorobu se po několikaletém klesání od roku 1999 ostře zvýšil a v roce 2001 byl téměř dvojnásobný. Toto dvouleté prodlení je pochopitelné, vezmeme-li v úvahu, že Alzheimerova choroba vyžaduje čas k rozvinutí.

Nekontrolované šíření

Jsou-li mobilní telefony a jejich převáděcí vysílače natolik smrtonosné, jak bezpečné byly rozhlasové a televizní vysílače, s nimiž jsme žili po celé století? V roce 2002 zveřejnili Orjan Hallberg a Olle Johansson článek titulovaný „Cancer Trends During 20th Century“, v němž rozebírali jeden z aspektů toho problému. [7] Na základě dostupných dat zjistili, že ve Spojených státech, Švédsku a tuctech jiných zemí v průběhu uplynulého století křivky úmrtnosti na pleťový melanom a rakoviny močového měchýře, prostaty, tlustého střeva, prsu a plic paralelně sledují úrovně vystavování veřejnosti rádiovým vlnám. Tyto formy rakoviny prospívaly, když v dané lokalitě přibylo vysílačů; s jejich úbytkem ubylo i těchto forem rakovin. Přitom udělali úžasný objev: od země k zemi – a ve Švédsku od okresu k okresu – statisticky zjistili, že vystavení rádiovým vlnám se jeví jako významný faktor způsobující rakovinu plic, na úrovni odpovídající kouření cigaret!

To mne přivádí k obecně rozšířené mylné představě. Největší rozdíl mezi současnými vykrývacími vysílači mobilní sítě a anténami rozhlasových vysílačů z minulostí není v jejich bezpečnosti, ale v jejich počtu. Počet běžných rozhlasových stanic ve Spojených státech je dnes menší než 14.000. Ale počet antén buněk a wifi jde do stovek tisíc a mobilních telefonů, bezdrátově připojených počítačů, bezšňůrových telefonů a dalších osobních vysílačů jsou stovky miliónů. Nekontrolovaně se množí i radarová zařízení a vysílače záchranných a jiných komunikačních sítí.

Od roku 1978, kdy Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) naposledy zkoumala vysokofrekvenční zatížení životního prostředí ve Spojených státech, se průměrná městská expozice rádiovým vlnám tisícinásobně zvýšila a většina tohoto přírůstku připadá jen na posledních devět let. [8] V tomtéž období se vysokofrekvenční poluce rozšířily z měst ke zbytku obyvatelstva a staly se všudypřítomným závojem halícím celou planetu.

Enormní důsledky toho všeho na člověka jsou ignorovány. Od pozdních devadesátých let v USA vznikla nová třída environmentálních uprchlíků. Máme stále více lidí, kteří churaví, umírají, hledají úlevu od utrpení, opouštějí své domovy a práci, žijí na odlehlých místech v obytných autech, přívěsech a stanech.

Na rozdíl od obětí hurikánů a zemětřesení jim nikdo nepomůže. Nikdo nepřispěje na chráněná útočiště; nikdo se dobrovolně nevzdá mobilu, bezdrátového počítače a bezdrátového telefonu aby se mohli znovu stát jejich sousedy a žít společně s nimi.

Utrápení a nemocní ale kladou otázky

A nakonec odpověď volajícím typu A:

Žádné odstínění ani náhlavní souprava vás neochrání před vaším mobilem nebo bezdrátovým telefonem. Žádná bezpečná vzdálenost od antén vykrývacích vysílačů neexistuje. Jestliže máte svůj mobilní telefon nebo bezdrátově připojený počítač tam, kde žijete, jste ozařováni 24 hodin denně.

Volajícím B: Efektivní odstínění domu je nesnadné a málokdy úspěšné.

Ve Spojených státech je jen několik málo lékařů usilujících o léčení choroby z ozáření vysokofrekvenčními vlnami, a míra úspěšnosti jakékoli léčby je malá – protože na Zemi zbylo jen málo míst, kam člověk může před tímto zářením uniknout a uzdravit se.

Radiace přichází i ze satelitů, i ty jsou součástí problému, ne jeho řešením. Neexistuje zkrátka žádný způsob, jak udělat bezdrátovou technologii bezpečnou.

Naše společnost se za jedinou krátkou dekádu stala společensky i ekonomicky závislou na technologii, která je příčinou nesmírné devastace struktury našeho světa. Čím jsme na ní závislejší, tím obtížnější bude změnit tento kurs.

Čas vymanit se sami, individuálně i kolektivně – přestože to už je nesnadné – je právě teď.

Arthur Firstenberg