„Keshe Foundation“ – Převratné technologie, anebo „trapárna“?

Nadace iránského jaderného vědce jménem Mehran Tavajiku Keshe na konci minulého decenia ohlásila, že vyvinula převratné technologie, které údajně znamenají okamžité řešení problémů životního prostředí, zdraví, dopravní, energetické a potravinové krize. Tyto technologie měly být představeny a nabídnuty k bezúplatnému využití celému světu na konferenci v „Keshe Foundation Center“ v Ninove v Belgii, která se uskutečnila 21.9.2012.

„Nadace Keshe“ tvrdí, že žádné dítě ani dospělý člověk již nebudou muset umírat žízní nebo hladem, že skončí potřeba využívat dosavadní energetické zdroje – uhlí, plyn, ropu a energie z jádra a jiných surovin a že žádný stát se již nebude muset strachovat, že bude někým napaden, protože potenciální vojenské aplikace těchto nových technologií jsou tak strašlivě destruktivní, že nikdo soudný se je ani neopováží vyzkoušet. Prý vlády každého státu světa se nyní mohou svobodně rozhodnout, zda hodlají tuto ohromnou příležitost využít.

Podle organizátorů údajně celá řada států ale podlehla tlaku světových energetických mocností a účast na konferenci odřekla. Mezi účastníky chyběla také Česká republika.

Nadace měla na konferenci představit následující tři tématické okruhy

1. Kosmickou technologii, na bázi gravitačních a magnetických systémů, která  má v praxi přinést zrušení hranic mezi státy, protože tyto ztratí reálný význam. Jakmile prý bude realizována a uvedena do provozu první etapa,  pak doba cesty, například z Teheránu do New Yorku, bude trvat maximálně 10 minut. Zcela principiálně nový způsob dopravy prý umožní každému člověku, aby se zhruba ve stejné době, s téměř nulovými náklady, přemístil na jakékoliv místo na naší planetě. Navíc nový dopravní prostředek, jehož vhodný název třeba bude „magnetické plavidlo“/?/, nemá být zjistitelný současnou radarovou technikou.
2. Vyřešení energetické krize – ve chvíli, kdy budou uvedeny do provozu technologie ad 1), soudobé energetické globální podnikatelské a finanční loby ztratí moc a zisky.
3. Vyřešení celosvětového nedostatku pitné vody, za stejných okolností a podmínek jako v ad 2).

Nadace „Keshe“ oznámila, že od roku 2006 dodala do mezinárodního patentového systému prakticky všem státům a všem důležitým vědcům kopie svých patentů týkajících se zmíněných nových technologií a strategie jejich využívání. Nyní prý všechny státy a národy světa tyto dokumenty mají k dispozici. Lze to prý ověřit dotazem na Evropský patentový úřad /EPÚ/ se sídlem v Mnichově, nebo na jednotlivých státních patentových institucích států. EPÚ má pobočky v Berlíně, Bruselu, Haagu a Vídni a není součástí Evropské unie.

Podle nadace tak má většina států světa v držení důležité patenty na výrobu energií, zajištění dostatku vody a potravin, lékařských systémů a cestování do všech míst naší planety a do vesmíru. Nic už prý nebrání na mezinárodní úrovni ověření, že předmětné technologie jsou spolehlivě funkční a bezpečné.

Prostřednictvím systémů prý může každý stát získat přístup k množství energie, vody i potravin, kolik potřebuje, stejně tak jako ke zcela novým metodám zdravotní péče a dopravy, a to za velmi nízké ceny. Podle „Charty“ nadace mají být všechny její technologie vlastněny všemi národy světa, bez ohledu na barvu pleti, národnost, náboženské vyznání a politickou příslušnost. Měly by sloužit každému lidskému jedinci a nikoliv pouze výlučným jednotlivcům, či institucím, nebo státům.

Na konferenci mělo také dojít k prvotním prezentacím nových technologií, aby každý mohl pochopit, jaké změny budou nové technologie při navržené strategii jejich využití, lidstvu přinášet.

Zapomeňme nyní aspoň na chvíli na ideologie a snesme se s výšin fantazií o „nadčasových objevech“, prezentovaných jako plody „úžasné íránské vědy“, zpět na zem. Zamysleme se z hlediska znalostí fyzikálních zákonů a techniky, pro někoho možná přízemně, ale aspoň trochu realisticky a objektivně.

Ze známých nočních družicových snímků naší planety je dobře zřetelné, že zdaleka největšími konzumenty elektrické energie jsou USA a Kanada a po nich následují vyspělé státy západní Evropy. Obdobně to je i s konzumem dalších energií – palivem pro motory vozidel, letadel, pro vytápění, pro výrobu, pro různé lidské potřeby a činnosti.

V současnosti každý stát řeší svou energetickou bilanci – výrobu, dodávky a spotřebu energií individuálně, většinou ale za využívání nadnárodní spolupráce. Často s tím jsou spojeny nemalé potíže nejen technické, technologické a ekologické, ale i ekonomické a politické. Kvůli energetickým zdrojům a surovinám docházelo v historii někdy k vojenským operacím a dokonce k válkám.

Ze strany zavilých odpůrců USA a tzv. Západu, tradičně existují snahy o narušení technologické a tím přirozeně dané mocenské, kulturní a politické nadřazenosti USA a jejich spojenců, také prostřednictvím manipulací s energetickými a dalšími strategickými surovinami. Takové snahy jsou v současném světě příznačné pro zaostalé státy, které omezují samy sebe rigidním lpěním na ideologických politických, či náboženských dogmatech.

Některé ze zaostalých států mají dostatek atraktivních nerostných surovin, které často samy nedokáží využívat. U klasických atraktivních surovin se jedná o uhlí, ropu a o „obyčejnou“, avšak nedostatkovou a nenahraditelnou pitnou vodu. Od druhé poloviny minulého století jsou atraktivními komoditami také nerostné suroviny k výrobě energie z atomového jádra, z vodíku a neutronů, aj.

Nicméně, jak je ideologicky nezatíženým obyvatelům planety Země z praxe  známo, s USA je výhodné spolupracovat, protože Američané jsou  obchodními partnery, nefavorizujícími žádnou ideologii, nýbrž pragmatický přístup, zkráceně řečeno – zajímá je především dolar. Proto u osvícených státníků a podnikatelů jde v praxi veškerá ideologie stranou a s USA a Západem čile vzájemně přátelsky obchodují nejen v oblasti energetických surovin a třeba i pitné vody, ale i v oblastech veškeré jiné vzájemně prospěšné činnosti a výměny zboží.

Pragmatickými civilizovanými státy s odlišnými náboženskými ideologiemi než převládají v USA a na Západě, jsou třeba Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Jižní Korea, Japonsko a mnohé další. Přestože zastávají opačné náboženské filosofie a dokonce v případě formálně stále komunistické Číny, mají navíc i odlišný „třídně nepřátelský politický systém“, s USA a Západem, samozřejmě především ve vlastním zájmu, bez zábran pragmaticky obchodují.

Zcela jinak je tomu však u států ovládaných rigidními ideologiemi a státními představiteli, odmítajícími demokracii, jak vůči vlastním občanům, tak v rámci mezinárodních vztahů. V současném světě jde pouze o dva takové státy, vnímané civilizovaným mezinárodním společenstvím, jako členy, tzv. „Osy zla“. Jsou to právě islámský Írán a komunistická Severní Korea /KLDR/. Tyto dva státy programově spojily své síly proti USA a Západu.

Írán a Severní Korea minulý měsíc dokonce podepsaly dohodu o vědecké a technologické spolupráci, která znamená další sblížení také jejich jaderných programů, které důvodně znepokojují nejen Západ, nýbrž celý civilizovaný svět.

Dohoda byla podepsána v Íránské metropoli Teheránu za přítomnosti íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda a druhého nejvyššího muže KLDR, šéfa severokorejského parlamentu – soudruha Kim Jong-nama.

Zmíněný íránský prezident, kromě prosazování rigidního islámského náboženství uvnitř svého státu, jako je útlak žen a potlačování veškerých snah o emancipaci a také vůči všem jiným „nebezpečím“ vyplývajícím pro jeho režim ze „západního životního stylu“ – jako používání počítačů, sledování zahraniční televize a tančení při západní hudbě aj., od svého nástupu k moci v roce 2005, proslul také výraznou protiamerickou a protizápadní rétorikou. Například letos v září, když se vyjadřoval k nedostatečným dešťovým srážkám v Íránu a tím ohrožené úrodě, vyrukoval s tvrzením, že za sucho může Západ, protože prý „schválně rozhání mraky směřující k Íránu“. Zdaleka to není ojedinělá hloupost, kterou ale zcela vážně verbálně zaútočil proti Západu.

Na všechny světové strany prezident Ahmadínežád se svou státní kamarilou, kromě otevřené paranoidní nepřátelské a nedůvěryhodné mírové rétoriky, také praktikují různé falešné signály o mírumilovnosti a čistých úmyslech, avšak konfrontace s realitou ukazuje, že tak vždy činí zcela v rozporu se skutečnými úmysly a prokazatelnými fakty.

Je pochopitelné, že tak jako vědci celého světa, tak rovněž vědci v Íránu pracují na projektech, řešících energetickou a surovinovou problematiku a disciplíny, které s energiemi souvisí, jako doprava, zemědělství, ekologie apod..

Konference o „úžasných objevech“ týmu jaderného vědce Keshe v Belgii přítomným zástupcům světové veřejnosti představila zřejmé fantasmagorie z oblasti sci-fi, jako údajné seriózní objevy, prý dokonce již dopracované na úroveň realizace, podmíněné ovšem akceptací zároveň navržené „velkorysé mírové“ strategie. Tím se prý definitivně vyřeší právě veškeré problémy lidstva nejen s deficitem energií a vody, ale i s dopravou a snad i zemědělskou produkcí a medicínou. Mimochodem, už samotné tvrzení, že něco ve vědě je „definitivní“ – evidentně zavání šarlatánstvím a iracionalitou.

Těžko se pro tento projekt, či spíš program, nadchnou lidé se skutečnými znalostmi z příslušných vědních a technických oborů a zdravým rozumem. Takových je ale samozřejmě menšina, oproti masám méně vzdělaných, či zcela nevzdělaných a všech dalších možných naivních idealistů, či dokonce moulů na štíru s rozumem, kteří rádi uvěří třeba i větším hloupostem, pokud budou předkládány sugestivně a v souladu s jejich iracionální vírou, pocity, romantickými vizemi a čert ví, čím ještě, co je potřeba k oblouznění jednotlivců a davů.

Uvědomme si, že na naší planetě s námi žijí lidé, kteří pokládají za zcela reálné, že například po sebevražedném atentátu na bezvěrce přijdou do nebe plného hurisek a laskomin. Nebo že náš svět stvořil pán bůh v šesti dnech a jiné podobné, zcela iracionální hlouposti a jsou za to ochotni položit vlastní životy. Nedivme se pak, že mnoho lidí může uvěřit méně iracionálním nesmyslům představeným v rámci „Keshe Foundation“.

Téma konference přesně zapadá do snah nejvyššího íránského státního představitele falešně prezentovat Írán jako „zachránce planety Země“ před „zlými USA a Západem“. Příznačné je, že spojencem Íránu v proklamovaném „ušlechtilém mírovém úsilí“ je právě naprosto zkompromitovaná komunistická, zbraněmi harašící Severní Korea s tragikomickým totalitním režimem, který upřednostňuje zbrojení před bojem s domácím hladomorem a své občany týrá, vězní a popravuje třeba za to, že dostatečně nehořekovali nad úmrtím komunistického Vůdce a že nezvítězili na Olympijských hrách.

Patrně však není na místě podivovat se nad tím, že i u nás existují příznivci a podporovatelé íránského demagoga – prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda a jeho spojence – nejvyššího představitele dědičné loutkové komunistické vlády KLDR – soudruha Kim Čong-una.

Praktická zkušenost objektivně dokazuje, že v nedávné historii u nás také existovali fanatičtí příznivci zcela zavrženíhodných státních režimů, reprezentovaných nejhoršími vyvrheli lidstva, které tato planeta kdy na svém povrchu nosila, jako byli Generalissimus Josif Vissarionovič Stalin a Vůdce Adolf Hitler. Je však rozhodně dobré dokázat za každých časů používat zdravý rozum a uvažovat objektivně.

Každý to pochopitelně nedokáže. Proto je pravdivé rčení o „srážce s blbcem, která je horší než srážka s vlakem“. Snažme se aspoň nepatřit mezi zmíněné „překonavatele vlaků“.

Pavel Victorin

Převzato: http://victorin.blog.idnes.cz/c/