Pránariánství (bretariánství) z různých úhlů pohledu

Pránariánství (bretariánství) z různých úhlů pohledu

Pránariánství (bretariánství) z různých úhlů pohledu

Bretariánství se stalo v poslední době určitým módním prvkem, ale provází jej některé nejasnosti a nepřesnosti. Úkolem tohoto textu je pokusit se některé aspekty kolem bretariánství objasnit.

 

 

Otázka je jak definovat bretariánství. Kde je hranice mezi bretariánstvím a ne-bretariánstvím? Už samotný název bretariánství je problematický, protože lidé, kteří přestali jíst, nenahrazují potravu energií z dechu, protože vždy přijímali energii z dechu. Běžní lidé mají tři zdroje energie – z potravy, dechu a prány. Pro běžného člověka jsou všechny tyto tři zdroje nutné k životu. Energii z dechu a prány přijímáme všichni a otázkou u konkrétního člověka zůstává poměr příjmu těchto tří různých energií.

 

 

Bretariáni, když přestanou dlouhodobě přijímat potravu, nejsou živi pouze z energie dechu (vzduchu, kyslíku). Energie, která jim bez potravy zajišťuje životní funkce (nahrazuje potravu), je energie, která je nazývána různě, ale nejčastěji je pro ni používán název prána. Energie z jídla je nahrazována zvýšeným příjmem prány. Takže přesnější název by spíše měl být odvozen od slova prána. Třeba pránariáni a z toho pak odvozené pránariánství. Vegetariáni či vitariáni přijímají jen určité druhy potravin, pránariáni nepřijímají potraviny vůbec.

Jsou lidé, kteří jedí tak málo, že dlouhodobě jejich kalorický výdej převyšuje kalorický příjem, což nahrazují příjmem prány, ať už vědomým či nevědomým. Jedná se o skupinu lidí, kterou by bylo možno nazvat semipránariány (polopránariány). Hranice mezi čistými pránariány (kteří občas nebo výjimečně potravu přijímají) a částečnými pránariány, kteří jedí častěji ale velmi málo, je nezřetelná. Předpokládám, že lidem, kteří se věnují takovémuto stylu života, o zařazení do přesné škatulky asi nejde.

 

 

K přechodu na pránariánství jsou připraveni lidé, kteří mají „vyčištěné“ čakry a odstraněné energetické bloky a jsou schopni přijímat svými energetickými centry velké množství prány. Problém mohou mít zejména lidé, kteří nemají dostatečně průtočnou třetí čakru.

Vhodnou přípravou na přechod k pránariánství je celkové vyčištění těla i duše. K tomu přispívá zkvalitnění (zejména absence nebo podstatné snížení příjmu některých druhů potravin) a snížení množství přijímaných potravin na jedné straně a na druhé straně meditace, práce s energiemi a celková duchovní očista. Velmi napomáhají delší přípravné půsty (14 – 42 dní), které jednak tělo čistí od všech toxinů, kterými jsou naše těla zanesena po dlouhých letech přijímání nevhodných a toxických potravin (což jsou dnes v podstatě všechny) a kromě toho tělo připravují na nedostatek potravin. Po dlouhém půstu se samovolně snižuje množství potravy nutné k zajištění životních funkcí. Pro lidi, kteří považovali za ideální toho co nejvíce sníst a neztloustnout, to asi nebude jednoduché, ale lze předpokládat, že takoví lidé se do pránariánství moc nepohrnou.

Úspěšný přímý přechod bez přípravných fází z běžného způsobu života na pránariánství je málo pravděpodobný, ale ne nemožný.

 

Určitým blokujícím faktorem přechodu na pránariánství je silné morfogenetické pole nevíry v možnost dlouhodobého přežívání bez příjmu potravy. Jinak formulováno – jsme v podstatě celý život programováni na nemožnost žití bez potravy. Morfogenetická pole silně ovlivňují naše schopnosti, zejména ty, které jsou označovány jako abnormální či paranormální. Tuto skutečnost nelze podceňovat, protože se jedná o velmi silný faktor. Proto mají větší šanci lidé méně sugestibilní, nesnadno negativně programovatelní, kteří mají alespoň do určité míry schopnost vymanit se z vlivu morfogenetického pole. Zájemce o pránariánství nesmí pochybovat o možnosti dlouhodobé existence bez potravy.

 

 

Při přechodu na pránariánství je energie z potravy nahrazována pránou, ale při větším fyzickém zatížení (nejčastěji sportu) je výrazně zvýšenou mírou energie získávána z dechu. Projevuje se to podstatným zvýšením hloubky a frekvence dechu a případně zadýcháváním.

Tato informace by mohla být zajímavá pro vrcholové sportovce, kteří ke zvýšenému získávání energie z dýchání používají vysokohorská soustředění (nižší hustota kyslíku) nebo kyslíkové stany a také zakázané formy dopingu (transfůze okysličené krve). Při minimalizaci příjmu potravy by mohli trénovat s obdobnými výsledky jako ve vysokohorském prostředí. Dlouhodobě to nelze u sportovců praktikovat, protože by po čase docházelo k úbytku svalové hmoty. K úbytku svalové hmoty dochází u lidí, kteří drží delší půst a nedaří se jim nahradit potravu zvýšeným příjmem prány.

 

 

Při přechodu na pránariánství je minimálně zpočátku vhodné časté vědomé příjímání prány přímo ze zdroje, což je ostatně vhodné pro každého člověka za každých okolností, například při nechtěné absenci potravin, nedostatku energie, fyzických či duševních sil apod. Dotace těla pránou má rychlejší účinky než příjem potravin, nehledě na to, že při trávení potravin dochází z naší strany rovněž ke ztrátám energie.

Vědomě je prána přijímána do té doby, než dojde k zautomatizování tohoto procesu a prána je ve zvýšené míře stále přijímána bez ohledu na naši vědomou vůli. Je důležité zejména zpočátku se na tuto věc soustředit a přijímat vědomě pránu při každé vhodné příležitosti. Je to velmi důležité i z toho důvodu, abychom při nedostatku energie z potravy nezačali přijímat nevědomky energii z okolních bytostí, aby se z nás nestali energetičtí upíři.

Zjednodušeně řečeno jsou dva základní druhy většinou nevědomého získávání energie z druhých bytostí. Energii si můžeme vybrečet nebo vykřičet, což určitě není optimální způsob získávání energie pro okolní bytosti a náš vztah s nimi.

 

 

Je nutno předpokládat, že při nezvyklé absenci energie z potravin (při půstech se to projevuje zejména prvních 5 dní) dochází z počátku ke zvýšení citlivosti a silnějším emočním reakcím (je pravděpodobnější podrážděná reakce) na jednání okolních bytostí. Opět je na místě stálá pozornost a koncentrace na přítomnost. Na možnost těchto neobvyklých reakcí je vhodné upozornit partnery a blízké bytosti (pokud je to možné), aby naši podrážděnost lépe chápali a případnou agresivitou konflikt neeskalovali.

 

 

Při přechodu na pránariánství také většinou bývá problémem i absence dlouhodobých rituálů spojených s přípravou a přijímáním potravin a dokonce i s jejich nákupem. Například večeře po příchodu z práce bývá pro mnoho lidí významným bodem dne, zejména pokud se u večeře schází celá rodina. Nelze vyloučit, že to též může negativně ovlivnit rodinné vztahy, protože je nereálné předpokládat, že na pránariánství přejde celá rodina.

Pro někoho se může stát problémem i nadbytek volného času, který vznikne odpadnutím těchto rituálů (odhadem 2 hodiny denně, což se však může velmi lišit). S obvykle výrazně sníženou potřebou spánku tak může nově vzniklý volný čas dosahovat i 4 hodiny denně.

 

 

Vědomé odmítnutí přechodu na úplnou formu pránariánství může mít i racionální důvody a nemusí se jednat jen o rozumové zdůvodnění naší neschopnosti uskutečnit tento přechod vzhledem k naší závislosti na jídle, nebo nevíru v možnost pránariánství. Existují i zcela smysluplné důvody u lidí, u kterých je jinak předpoklad k přechodu.

Máme pět smyslů a dobrovolně se téměř nikdo jednoho ze smyslů vědomě nevzdá. Kdo by chtěl vědomě a dlouhodobě být slepý, hluchý, bez hmatu či čichu. Proč se tedy vědomě připravit o chuť? Samozřejmě se dají jídla ochutnat a pak vyplivnout, ale to se mi zdá nepřirozené.

Problémem dosažení stavu tak zvaného bretariánství (pránariánství) nemusí tak být hlad, nebo neschopnost přežít bez potravy, ale senzorická (chuťová) deprivace (absence chuťových vjemů). Tak jako bychom si nevybrali dobrovolně dlouhodobou absenci optických či zvukových vjemů. Pro lidi, kteří mají velmi dobře vyvinutou chuť, je přechod obtížnější, pokud po něm touží. Z tohoto pohledu se mně zdá jako řešení vhodné semipránariánství, kdy je malé množství potravy přijímáno kvůli chuťovým vjemům a ne kvůli příjmu energie.

 

 

Částečně mimo hlavní téma článku přidávám ještě jeden odstavec.

V jedné diskuzi jsem zahlédl názor „Jídlo a sex jsou věci, kvůli kterým jsem se sem inkarnoval.“, což možná boudou mít někteří lidé tendenci odsuzovat.

Mnozí lidé obtížněji chápou, že se sem v této době (a nejen v této době) mohou inkarnovat vyšší bytosti s důležitými úkoly, které si přesto vychutnávají některé slasti této reality. Chuť k jídlu a chuť na sex, pokud se nejedná o závislost, nemusí být dokladem nízké duchovní úrovně, jak je nám mnoha náboženstvími i různými sektami předkládáno. Představy o vysokých duchovních bytostech bývají dost často zkreslené, a to zejména díky cílené manipulaci církvemi a sektami. Lidé si pod pojmem vyšší duchovní bytost mají tendenci představovat něco na způsob poustevníků a asketů. Krásně a názorně je to předvedeno ve filmu Hrátky s čertem, kde skvěle zahrál takového „správného“ poustevníka pan Smolík.

 

 

Ježíš Kristus byl nepochybně velmi charismatický mladý muž, a tak se mi zdá velmi nepravděpodobné, že by dodržoval celoživotně celibát. Jeho vztah k jídlu a pití není ani v Bibli vylíčen nějak negativně.To, že se 40 dní postil na poušti mělo zcela jiné důvody než záporný vztah k jídlu.

Kromě toho čtyřiceti denní půst drželo v naší době už poměrně dost lidí a nestali se z nich Kristové či Buddhové.

Jednání, které se snaží ovlivnit lidi tak, aby dodržovali celibát či sexuální abstinenci s výjimkou plození dětí je klasickou manipulací směřující k přenosu potlačené sexuální energie na práci pro manipulátora či na gurua, vůdce sekty apod. Různé sekty přikazují svým ovečkám celibát a je jim doporučováno modlit se či meditovat s obrázkem gurua či vůdce, čímž dochází k přenosu energie na vůdce. Ti, kteří toto přikázání sexuální abstinence porušují, jsou ze sekt většinou vylučováni.

 

 

 

Pro www.matrix-2012.cz zaslal autor Miroslav Zelenka

/ Duchovno / Štítky:

O autorovi

Gaspar

Šéfredaktor matrix-2012.cz