9.11.: č.1

Vážení přátelé,

blíží se výročí 11. září, kdy byly zničeny věže Obchodního centra a kdy vznikl jistý mezník v historii lidstva. Bod, kdy byla přímo napadena demokracie, práva a svobody občanů nejen USA, ale v podstatě celého světa. Bod, kdy skončila nejen demokracie, ale i naše svoboda. Toto vše se stalo jen proto, aby se naplnily zájmy mocných tohoto světa k nastolení NWO. Aby bohatí byli ještě bohatší, mocní byli ještě mocnější a lidstvo jim mohlo sloužit, jako tupé ovce a otroci, bez jakýchkoliv možností znovunabytí svobody.

Dříve jsme si mysleli, že poražením fašistického Německa, skončil jeden z nejhrůznějších, nejvíce destruktivních režimů, který kdy Země a lidstvo poznali. Omyl! Bohužel nic tím neskončilo, naopak začalo. Fašizmus se transformoval a změnil taktiku. Nejde ani o to, jak se jistý režim jmenuje, protože plány o nastolení NWO sahají daleko do minulosti a všechny převraty, revoluce a podstatné změny ovlivňující dění ve všech strukturách, vždy za tím byly jako špička ledovce Illumináti a jejich nižší odnože.

Je nutné si toto datum stále připomínat, aktualizovat a postupně odhalovat pravdu o světovém spiknutí proti celému lidstvu, jako pomník padlé svobody. Proto jsem pro tento web připravil sérii článků osvětlující jistá zákulisí a odhalené pravdy, které musí posoudit každý sám.

Lež o dvou věžích

Střežit je nutno jen malá tajemství. Velká tajemství bude střežit sama veřejnost tím, že jim odmítne věřit.

(Marshall McLuhan)

Poučme se z historie

Z požáru Říšského sněmu obvinila goebbelsovská propaganda komunisty. Nacisté potřebovali záminku, aby se mohli vypořádat s konkurenčním systémem,který je zjevně neohrožoval, jenž však potřebovali brzy napadnout. Nejlepší cestou, jak zmanipulovat veřejné mínění, byla inscenace dech beroucího divadla, útoku na symbol německé státnosti. Představa, že tento čin zorganizovala sama nacistická mašinérie, byla pro vlastenecké cítění nemyslitelná. Veřejnost živená pocitem ohrožení bez výhrad přijala verzi, kterou státní moc nabídla.

Stejně postupovali komunisté. Totalitní moc vytvořila fikci protistátního spiknutí organizovaného ze zahraničí. které údajně usilovalo o násilné svržení nejspravedlivějšího společenského uspořádání.

Statisíce lidí ochotně podepisovalo rezoluce žádající smrt pro zrádce. Sama zmanipulovaná veřejnost vytvořila zeď mezi realitou a lží.

Vytvoří-li inscenátor – nejlépe státní moc, dostatečně šokující představení které překročí míru uvěřitelnosti, veřejnost sama zabrání identifikaci pravého viníka. V instinktivní sebezáchovné emocionální reakci obklopí veškeré racionální pochybnosti hradbou iracionální důvěry v oficiální verzi.

Opak by znamenal připustit, že se státní moc vymkla veřejné kontrole, a že tedy všechny jistoty, na nichž dané společenské uspořádání spočívá, jsou jenom fikce. Odhalení se tak stává prakticky nemožné, i kdyby bylo jasné, že událost tak jak byla prezentována se prostě nemohla odehrát.

Každý kdo se opováží tvrdit, že se jedná o podvod, je označen nálepkou bláznů či popíračů, byť svá tvrzení může podložit racionálními fakty. Na rozdíl od oficiální verze.

,,Události z 11. září 2001, tak jak nám byli prezentovány a zafixovány, se prostě nemohli stát“.

Když pomineme všechna racionální fakta o průběhu události, jenž si může každý čtenář snadno vyhledat, jasnou odpověď nám dávají důsledky následující po 11. září.

Pokud by byla pravdivá oficiální verze, pak by se Amerika poníženě uzavřela světu a zabývala se přebudováním svého aparátu tajných služeb a nedostižné US armády, jenž 11. září roku 2001 katastrofálně selhali při zajištění ,,národní bezpečnosti“, co by důvodu pro všemožná omezení, opatření, zvyšující se výdaje na zbrojení a vojenskou přítomnost v každém koutku zeměkoule.

Stal se totiž pravý opak. Všechny následující události a opatření, mají nepopiratelné znaky útoku, a to především na svobodu a životy prostých občanů nejen v samotných státech amerických.

Který systém či společenské zřízení je dnes konkurencí, díky níž bylo nutné zinscenovat tak nelidskou záminku? Ten, který vlastní velké množství surovinových zdrojů a jiné smýšlení, jež se nedalo zničit materialismem. Jiné smýšlení než je žádoucí je největší konkurencí všech minulých i budoucích parazitů lidstva bažících po moci, nejlépe absolutní a neomezené.

Probíráme se odtajněnými archivy a shledáváme, jak to tehdy vlastně bylo skutečně.

Mnoho událostí bylo zinscenováno vlastně primitivně, lidé tomu věřili a vědomě spolupracovali, navzdory absurditě celé věci. Nám by se přeci nic takového přihodit nemohlo. ???

A jedenácté září ?

Bylo výjimečné oproti minulým útokům pod falešnou vlajkou, nebo se opakuje stále stejný osvědčený scénář? Necháme se opět klamat a nahnat na další nesmyslná jatka pro zájmy několika psychopatů s neukojitelnou chamtivostí, postrádajících jakékoli zbytky morálky a empatií?¨

Zodpovězte si samy vážení čtenáři několik nezodpovězených otázek:

V čí prospěch se to všechno událo?

Má vůbec nějaký význam pídit se za pravdou?

Ovlivnilo jedenácté září naše životy nebo jste přesvědčeni, že se nás nikterak nedotkli?

Jde o uzavřenou kapitolu naši minulosti, nebo o počátek a odůvodnění něčeho většího?

Přimhouří budoucí generace shovívavě oči nad naši naivitou a důvěřivostí v post demokratický systém, nebo nás budou nenávidět za naši pasivitu a mlčení, díky důsledkům, které se díky těmto událostem rýsují pro jejich budoucnost?

Přijde Vám zodpovězení těchto otázek nepodstatné? Nebo vás dokonce obtěžují?

Pak mám pro vás na závěr jednu opravdu lehounkou:

Vzpomenete si, kde vás zastihla 11. září zpráva o útoku na newyorská dvojčata a co jste v tu chvíli dělali a pociťovali? – Velmi jednoduché, že se nepletu? Kde se vzala ta úžasná kolektivní paměť?

Kdo potřebuje abychom na tento den dlouho, nejlépe nikdy nezapomněli?

Pokud není k dispozici aktuální nepřítel, musí být stvořen, třeba jen virtuálně, nejlépe v přímém přenosu. Jinak by byl totiž na světě mír, z čehož neplynou žádné mocenské zisky.

Z pochopitelných sebeobranných důvodů není pro nikoho jednoduché připustit si skutečnost, že jej vlády a média podvádějí. To by znamenalo ztrátu zaběhnutých jistot a smyslu žití v současném, tzv. demokratickém zřízení. Tímto je paralyzována možnost odhalení velkých podvodů a manipulací.

Čím větších, tím nepravděpodobnějších. Neexistuje riziko náhodného odhalení, díky pochopitelnému strachu z nebezpečí úplné změny paradigmatu a ohrožení sporných a pochybných jistot.

Proto ani poznání a zveřejnění zásadních informací nic nemění na ideové podstatě a praktických důsledcích celé události.

Stejně tak, jak rychle jsme kolektivně a to proti své vůli, přijali tuto lež za nepopiratelný fakt, musíme dokázat překonat svoji emocionální obranou bariéru, a to nejlépe také kolektivně, abychom zabránili realizaci dalších událostí podobného charakteru, nepochybně větších důsledků než měli události ze dne 11. září roku 2001.

NECHÁME SE DÁL KLAMAT ???

Použitá literatura: Smrt ve středu (velký dík patří autorovi – p. Petru Hájkovi)

Video:

Doktrína šoku: