Pyramidy na Andělských ostrovech

podle The Guardians

Zaostalost dávné Británie je mýtus, tvrdí historik. 

Školská historie tvrdí, že barbarům v Británii přinesli civilizaci až Římané.

Je zde však kdosi, kdo s tím přesvědčivě nesouhlasí a vyvrací toto zakořeněné přesvědčení tvrzením, že starověcí lidé obývající ostrovy za La Manche byli stejně vyspělí jako kterýkoli národ tehdejší Středomořské kultury.

Odvážlivcem plujícím proti zatuchlému větru vanoucímu z knihoven plných zastaralých interpretací historie je Barry Cunliffe, profesor evropské archeologie v Oxfordu, volající po nápravě omylů a lží oficiálního historického výkladu. Tvrzení, že Keltové táhnoucí na západ byli metlou Evropy, kterou údajně měli projít než dosáhli atlantického pobřeží Španělska, Francie, Británie a Irska.

„Neexistuje pro to ani jediný důkaz,“ řekl.

„Tehdy nedocházelo k žádnému velkému pohybu národů směrem k Atlantiku a Keltové tam byli už dávno. Teprve poslední dobou jsme začali postupně odhalovat, že tento národ byl pravděpodobně dokonce daleko vyspělejší, než středomořské národy. Složitou kulturu těchto lidí jsme dramaticky podcenili.“

Profesor Cunliffe říká, že historický pohled na dobu kamennou v Británii pokřivili jeho předchůdci, kteří se příliš spoléhali na řecké a římské texty plné předsudků. Zejména Řekové nikdy netušili, co se vlastně nalézalo za Heaklovými sloupy (Gibraltar).

„Po celá léta jsme vnímali pradávnou Evropu chybně, přičemž představa, že se civilizační proudy šířily za Středomoří k okrajům barbarské Evropy překryla fakt, že její cesty mohly být zcela jiné.“

Řekl, že atlantické civilizace, které se vyvíjely na příznivých místech pobřeží v jižním Španělsku, Galicii, Bretani, Cornwallu, v Irsku a na západních skotských ostrovech, tvořily v mezolitu, od šestého tisíciletí př. n. l. „to nejrozvinutější a nejstabilnější společenství v celé Evropě“ a pokračoval: „Jako první například prováděli obřad, jemuž říkáme „pečlivý pohřeb“ – s bohatou pohřební výbavou zesnulého, okolí jehož hlavy zdobili červeným okrem. Tyto takřka identické pobřežní hroby nacházíme od Iberie až po Irsko, a dokonce ještě i v Dánsku.“

Velké hromady skořápek korýšů, jimiž se tito lidé doby kamenné živili, a jimiž později přikryli své mrtvé, obsahují mimo jiné i háčky z kostí velkých mořských ryb, což ukazuje, že pravděpodobně měli lodě schopné plavby po moři.

Prof. Cunliffe řekl, že později lidé ustoupili od hromad skořápek a pustili se do budování obrovských megalitických staveb, vztyčování menhirů a kamenných kruhů, jimiž zhruba ve třetím tisíciletí př. n. l. pokryli Británii a Irsko.

„Před třiceti lety se mělo za to, že zdejší velké kamenné monumenty prozrazují vliv středomořské kultury, ale datování radiokarbonovou metodou prokazuje, že tyto stavby stály dávno předtím, než se v jižní Evropě objevil její první předvoj.“

Úžasná složitost a odvážná architektura obrovských staveb Newgrange v irském Co Meath a Maes Howe na Orknejích je stejně působivá jako architektura egyptských děl z téhož období.

Profesor Cunliff, který rozvíjí své teorie v knize „Facing The Atlantic“ a v díle „Pytheas the Greek’s circumnavigation of Britain in 320 BC“, říká, že podcenit dávné atlantické civilizace jen proto, že patrně nevyvinuly písmo, by byl obrovský omyl. „Převládá výklad, že městské společnosti, které vznikly ve východním Středomoří, musely být vyspělejší, protože znaly písmo,“ řekl. „Atlantické národy byly pokročilé jinak. Byly nesrovnatelně vyspělejší v navigaci, stavbě lodí a znalostí pohybu Slunce a hvězd.“

Ale možná nejodvážnějším tvrzením prof. Cunliffa je, že skotská keltština ani velšské, cornwallské, galicijské a bretoňské jazyky nejsou pozůstatkem jazyka přineseného ze severní Indie keltskými nájezdníky, ale místní jazyky, vyvěrající z jazyka původního obyvatelstva.

Podle The Guardians,

překlad Hade

WM magazin, 2003,   www.mwm.cz