Tajemné mapy promlouvají

Dějiny líčí příběh o objevení Ameriky velmi dramaticky. Italský mořeplavec Kryštof Kolumbus dlouho studuje mořské proudy, až nakonec dochází k přesvědčení, že z Evropy do Indie lze doplout také jinudy – přes Atlantický oceán. Nikdo mu zpočátku nevěří, ale on přesto svou cestu podniká. Stále ale ještě nemá vyhráno. Posádka se bouří, protože se bojí dlouhé plavby do neznáma. Z čeho ovšem pramení Kolumbova bezmezná víra v objevení nové cesty? Možná už má s sebou mapy dosud neobjeveného kontinentu!

K zásadnímu zlomu v dějinách lidstva dochází 12. října roku 1492, kdy Kryštof Kolumbus (1451 – 1506) objevuje Ameriku. Končí středověk a začíná novověk. Postupem času ale najednou vycházejí na světlo důkazy, že jeho objev zřejmě vůbec nebyl tak převratný, jak by se na první pohled mohlo zdát (viz ENIGMA 3/2008)! V trezorech mnoha světových muzeí se totiž nalézají důkazy o tom, že k objevení Ameriky, ale i dalších kontinentů, dochází pravděpodobně mnohem dříve, než se doposud předpokládalo! Jak jinak by se mohl nákres pobřeží nového kontinentu objevit na mapách vzniklých ještě před vyplutím Kryštofa Kolumba? Mnohé z těchto map stále udivují dnešní kartografy precizním zpracováním. Kdo mohl v dávných dobách provést tak přesné zmapování naší Země?

Záhada díla Piriho Reise

První velkou ránu dostává unikátnost Kolumbova objevu v roce 1929. Tehdy je v knihovně starého sultánského paláce Topkapi v tureckém Istanbulu objevena mapa na pergamenu. Jako její autor je podepsán turecký admirál Piri Íbn Hadž Memmed, známější spíše pod jménem Piri Reis (1465 – 1554). Svoje dílo vydává v roce 1513, ale tomu vůbec neodpovídá to, co znázorňuje! Na mapě je přesně zakreslené západní pobřeží Afriky a také detaily východní části Jižní Ameriky, včetně velkých řek. K těmto břehům údajně jako první připlouvá v roce 1499 Ital Amerigo Vespucci (1451 – 1512). Možná, že po svém návratu předává podklady Reisovi, jenže na jeho mapě je zachycena také část pobřeží Antarktidy. Ta je ovšem objevena až na přelomu 18. a 19. století a detailněji je pobřeží pod ledem poprvé zmapováno až v roce 1949! Jak je možné, že Piri Reis o tolik let předbíhá svou dobu?

Neznámý zdroj informací

Mapu Piriho Reise zkoumá mnoho odborníků, včetně současného amerického badatele Arlingtona H. Malleryho. Ten svými výpočty prokazuje, že zpracování takové mapy vyžaduje vysoké znalosti tvaru Země a jejího průměru. Zarážející také je, jak autor může znát tvar pobřeží, které je neustále ukryto pod mocnou vrstvou ledu. Původ informací zůstává zahalen tajemstvím. Kreslí Piri Reis mapu pouze podle svých objevů? Je totiž zkušeným námořníkem s dobrými kontakty. Jeho strýcem je slavný pirát Kemal Reis (1451 – 1511). Moře je tak pro Piriho Reise druhým domovem, a dokonce se účastní řady pirátských výprav pod vedením slavného osmanského korzára Chajruddína Barbarossy (1467 či 1475 – 1546). Poznává Reis na těchto cestách tajemství Atlantského oceánu a nových kontinentů? Možná ano. Na okraji jeho mapy ovšem nacházíme zásadní poznámku o tom, že při jejím zpracování vychází z mnohem starších plánů, přičemž některé z nich mají pocházet už z doby makedonského krále Alexandra Velikého (356 – 323 př. n. l.)! Je to důkaz toho, že Amerika a Antarktida jsou objeveny o mnoho století dříve?

Čínské prvenství?

Pro vysvětlení bychom si mohli dojít do Číny. Alespoň to po mnoha letech zkoumání schopností čínských mořeplavců tvrdí bývalý kapitán britské ponorky Gavin Menzies (*1937). Domnívá se, že nejpozději na začátku 15. století Číňané obeplouvají svět a objevují Ameriku, Austrálii a Antarktidu. „Je pravděpodobné, že zeměpisné znalosti Číňanů jsou tehdy mnohem pokročilejší než znalosti Evropanů před uskutečněním velkých objevitelských plaveb,“ připouští současný kurátor sbírek v londýnském Národním námořním muzeu Gillian Hutchinson. Důkazem čínských objevů mají být mapy, které už v 15. století zachycují svět přibližně v takové podobě, v jaké jej známe dnes. Přímo se proto nabízí otázka, zda do Evropy nepřinesl nějaké čínské mapy benátský kupec a cestovatel Marco Polo (1254 – 1324), který sedmnáct let pobýval na dvoře mongolského chána Kublaje (1215 – 1294). V knihovně v americkém Washingtonu je prý uložena Polova mapa, na které je rukou dokreslena část severoamerického pobřeží! Dostávají se snad tyto dokumenty i do rukou Kryštofa Kolumba?

Dokonce i Vikingové dorazí dřív!

Pokud se Kolumbus nedostává k mapám od Marca Pola, má téměř jistě k dispozici jeho cestopis a několik dalších možností. K pobřeží Kanady zřejmě už na začátku 11. století připlouvají Vikingové vedení Leifem Eiríkssonem (970 – 1020). Nové území nazývají Zemí vína – Vinland. Je možné, že právě na základě jejich cest vzniká kontroverzní „Vinlanská mapa“, která je nyní ve vlastnictví americké Yaleské univerzity? Mapa zachycuje Evropu, Asii, Afriku a také část pobřeží severovýchodní Ameriky, nazvané Vinladský ostrov! Je sice nalezena až v roce 1957, ale vědci datují pergamen do roku 1434. Vzniká snad tato mapa na základě vyprávění účastníků Eiríkssonovy výpravy? Pokud se podaří s jistotou prokázat pravost tohoto dokumentu, potvrdí se, že znalosti lidí jsou v dané době zcela jiné, než jsme zatím ochotni připustit.

Zatím žádné zpochybnění!

Mnoho lidí se pokouší znevěrohodnit také pravost Reisovy mapy. Nehodí se jim snad do modelu chápání tehdejšího světa? Papyrus, stejně jako inkoust ale odpovídají uvedené době vzniku díla. Na svět vycházejí i další fantastické skutečnosti! Podrobné zkoumání mapy potvrzuje, že autoři mapy dokáží přesně stanovit zeměpisnou délku. Není to lehký úkol a cestovatelé jej údajně zvládají až od 18. století! Další ránu pochybovačům zasazují zjištění jiných specialistů. Ředitel americké observatoře Weston Boston College Daniel L. Linehan (1904 – 1987) například potvrzuje závěry badatele Melleryho. A významný francouzský polárník Paul-Émile Victor (1907 – 1995) zase ověřuje přesnost znázorněného pobřeží Antarktidy. Vše prý dokonale sedí. Kdo je ale schopen vidět pod obrovskou vrstvu ledu? Nebo snad mapa pochází ještě z dob, kdy na ledovém světadílu panuje teplejší podnebí?

Tajemství jižního kontinentu

Na Reisově mapě z roku 1513 je zachycena jen část pobřeží Antarktidy, ale na díle francouzského kartografa Orontiuse Finaeuse (1494 – 1555) z roku 1531 je zakreslen celý kontinent i se všemi detaily. Je na něm údajně správně zobrazeno i pobřeží pevniny, ústí velkých řek nebo Rossovo a Weddellovo moře, zařezávající se hluboko do kontinentu. Podle některých vědců to odpovídá situaci z doby přibližně před 6000 lety, kdy ještě mají být značně velké části pobřeží stále holé! Má Finaeus takovou představivost, nebo čerpá z nějakých ještě starších map?

Objevujeme již objevené?

Jako oficiálně první obepluje Antarktidu anglický mořeplavec James Cook (1728 – 1779) roku 1773. Skutečnost, že se pod ledem ukrývá pevnina, se ovšem prokáže až o další čtyři desítky let později. Do té doby se o existenci takzvané Jižní země pouze spekuluje. O to větší záhadou je mapa od Francouze Philippa Buacheho (1700 – 1773) z roku 1739, kreslená údajně podle několika antických předloh. Zobrazuje Antarktidu rozdělenou napůl průlivem. Teprve v 60. letech 20. století se podařilo pomocí geofyzikálních měření zjistit, že pod ledovci takový průliv skutečně existuje. Za zmínku stojí také to, že o průlivu píše i francouzský spisovatel Jules Verne (1828 – 1905) ve svém románu Ledová sfinga. Mají všichni takovou předvídavost, anebo skutečně existují ještě jiné mapy, než které známe dnes?

Klouzající země

Americký profesor Charles Hutchins Hapgood (1904 – 1982) z New Hampshiru v pravost starých map věří. To by ale znamenalo, že Ries a Finaeus zřejmě používají pro tvorbu svých map podklady staré přes 5000 let! Právě Hapgood popisuje ve své knize Klouzavá zemská kůra, ke které napsal předmluvu německý fyzik Albert Einstein (1879 – 1955), teorii o posunu zemské kůry, čímž by se Antarktida dostala do pásma věčné zimy postupně. Původní mapy tak údajně nemohly vzniknout dříve, než zhruba před rokem 4000 př. n. l. To, že ještě v době 6000 př. n. l. protékaly nezamrzlou Antarktidou řeky, dnes potvrzují i moderní výzkumy. Je možné, aby už v té době existovala na světě kultura, schopná zmapovat Antarktidu?

Existuje jediný zdroj informací?

Zarážející je také obsah mapy z roku 1502, opět zřejmě kopírující nějaké starší dílo. Zachycuje oblast dnešní africké pouště Sahary, která zde ovšem nevystupuje jako nehostinný kraj písečných dun, nýbrž jako úrodná oblast s velkými jezery, řekami a městy. Fikce? Ne! Tak to prý na Sahaře skutečně před mnoha tisíci let vypadalo. Tuto skutečnost potvrzují i poslední nálezy archeologů. Že by autor mapy dostal nějaké vnuknutí? Již jmenovaný Charles Hapgood se ve své knize Mapy dávných námořních králů domnívá, že autoři map, nad kterými se dnes podivujeme, čerpají informace z děl jakési ztracené námořní civilizace. Ta prý ale zaniká ještě dávno před vznikem nejstarších známých kultur doby bronzové. Jsou staré záhadné mapy svědectvím skvělých znalostí našich dávných předků?

Jan Zeman

Převzato ENIGMA

Převzato:  http://www.knihy-a.cz/