Grécka mytológia

Vznik sveta (kozmogónia) [úprava]

Na počiatku bol len večný, nekonečný, temný Chaos bezodná prázdnota alebo zmätok živlov. On obsahoval v sebe prameň života sveta. Všetko vzniklo z nekonečného Chaosu – celý svet i nesmrteľní bohovia. Prvou pôsobivou silou na svete bol Eros, „Láska“. Začal sa tvoriť svet. Z Chaosu vynikla bohyňa Zem – Gaia. Široko a mohutne sa rozložila, dajúc život všetkému, čo žije a rastie na nej. Niekde vo veľkej hĺbke sa zrodil chmúrny Tartaros – strašná priepasť, plná večnej tmy. Nekonečný Chaos zrodil večné Temno – Ereba a temnú Noc – Nyx. A z Noci a Temna vzniklo večné Svetlo – Aither a radostný jasný Deň – Hemera. Svetlo sa rozlialo po svete a noc a deň sa začali striedať navzájom.

Gaia, „Zem“ porodila Urana, „Nebo“. Títo dvaja boli manželia. Potom Uranos objal Gaiu, a z tohto objatia vznikli Hekatoncheirovia, „storukí obri“, (Briareos, Kottos a Gyes). Potomkami týchto boli Kyklopi, „guľatookí“ obri, (Brontes, Steropes a Arges), ktorí mali jediné guľaté oko uprostred čela. Oni zhotovujú Diovi blesky vo svojich podzemných dielňach pod vedením Hefaista. Sám Uranos sa zhrozil nad svojimi príšernými deťmi; spútal ich a zvrhol do Tartaru, priepasti rovnako vzdialenej od Zeme ako Zem od Neba.

Zrod bohov (teogónia) [úprava]

Uranos a Gaia zrodili ďalších šesť synov a šesť dcér – mocných a hrozných titanov (Okeanos, Koios, Krios, Hyperion, Iapetos, Theia, Rheia, Themis, Mnemoyne, Foibe, Tethys a Kronos). Jeden z nich, titan Okeanos, obtekajúci celú Zem sťa rieka bez brehov, s bohyňou Tethys splodili všetky rieky valiace svoje vlny k moru a morské bohyne, Okeanidy. Titani Hyperion a Theia priviedli na svet deti: Slnko – Helia, Mesiac – Selenu a červenú Zornicu, ružovoprstú Eos (Auroru). Z Astraia a Zornice sa zrodili všetky hviezdy a všetky vetry.

Gaia sa hnevala na Urana, že jej prvé deti nahádzal do Tartaru, a preto nahovorila Titanov, aby sa mu pomstili. Titani sa dali presvedčiť – len Okeanos sa k nim nepridal – a najmladší z bratov, Kronos, prijal od matky kosák, zmrzačil otca a tým oddelil Nebo od Zeme. Z krvi, ktorá kvapkala z Uranovej rany na Gaiu, sa zrodili Erínye (lat. Fúrie), bohyne pomsty a výčitiek svedomia: Allekto, „neustávajúca“, Tisifone, „pomstiteľka vraždy“ a Megaira, „nežičlivá“. Titani zbavili Urana moci, svojich súrodencov vyviedli z Tartaru a vládu odovzdali Kronovi. Bohyňa Noc zrodila na Kronov rozkaz celý zástup strašných božstiev: Thanata – smrť, Eridu – svár, Apatu – ošiaľ, Keru – ničenie, Hypna – spánok a rojom temných ťažkých vidín, ďalej zamilovanie nepoznajúcu Nemesis – pomstu za previnenie – a mnoho iných. Hrôzu, svár, ošiaľ, zápas a nešťastie priniesli títo bohovia na svet, v ktorom Kronos zasadol na trón svojho otca. Kronos potom uvrhol do želiez storukých bohov a Kyklopov a oženil sa s Rheou. Ked mu Uranos a Gaia predpovedali, že ho vlastné dieťa zbaví vlády, pojedol všetky svoje deti hneď, ako sa narodili: Hestiu, Demeter, Héru, Háda a Poseidóna. Preto keď Rhea čakala svoje najmladšie dieťa Dia, skryla sa pred Kronom na ostrove Kréta, a keď sa Zeus narodil, zabalila do plienok kameň a podala ho Kronovi, ktorý ho prehltol. Zatiaľ sa o malého Dia starali Nymfy, ktoré ho kŕmili mliekom posvätnej kozy Amalteii. Pomáhala mu Okeanova dcéra Métis, „múdrosť“: podala Kronovi jed, na čo postupne vyvrátil všetky svoje deti. Tak sa stalo, že v opačnom poradí uzreli po druhý raz svetlo sveta. Potom začal Zeus vojnu proti Kronovi a Titanom. Táto vojna trvala už desať rokov, keď Gaia predpovedala, že zvíťazí ten, kto si zavolá na pomoc zajatcov Tartaru. Zeus vyslobodil Kyklopov a storukých obrov. Kyklopi zhotovili pre Dia blesk, pre Háda prilbu, ktorá ho robila neviditeľným, a pre Poseidóna trojzubec. V strašnom desaťročnom boji, ktorý sprevádzalo hromobitie otriasajúce nebom a zemou a príšerné burácanie mora, Zeus premohol Krona a ostatných Titanov, zvrhol ich do Tartaru a ustanovil storukých obrov za ich strážcov. Traja Kronovi synovia si potom lósom rozdelili vládu nad svetom tak, že Zeus vládol v nebi, Poseidón na mori a Hádes v podsvetí. Zem a Olymp boli spoločné všetkým bohom. V boji Titanov postihol Diov hnev z mladších Titanov len Menoitia: Zeus ho zároveň s Kronovými bratmi zvrhol do Tartaru. Styx, ktorá so svojimi štyrmi deťmi Víťazstvom, Silou, Násilím a Žiarlivosťou pomáhala Diovi, dostala za odmenu tú česť, že najposvätnejšou sa stala prísaha, ktorú niekto vysloví pri vodách jej rieky, čo sa rútia zo skaly v podsvetí.

Potomkovia Titanov [úprava]

Potomkami Titanov sú:

* dcéry Okeana a Thetys: tritisíc Okeaníd, Asia, Styx, Elektra, Doris, Eurynome, Amfitríta a Metis

* dcéry Koia a Foibe: Asteria a Léto

* deti Hyperiona a Theie: Eos, „Zora“, Hélios, „Slnko“ a Seléna, „Mesiac“

* deti Kria a Eurybie (dcéry Ponta): Astraios, Pallas a Perses

* synovia Iapeta a Asie: Atlas, Prometeus, Epimeteus a Menoitios

* deti Eos a Astraia: Vetry a Hvizdy

* dcéra Persa a Asterie: Hekate

* deti Pallanta a Stygy: Niké,“Víťazstvo“, Kratos,“Sila“, Bié,“Násilie“ a Zelos, „Žiarlivosť“.

Olympskí bohovia

Olympskí bohovia boli v gréckej mytológii hlavnými bohmi gréckeho panteónu, sídliacimi na vrchu Olymp. V rôznych obdobiach, bolo až 17 bohov považovaných za olympských, ale nikdy nie viac ako dvanásť naraz. Preto boli nazývaní aj „dodekatheon“ (gr: δωδεκα, dodeka, „dvanásť“ + θεον, theon, „bohov“). Zeus, Héra, Poseidón, Áres, Hermes, Hefaistos, Afrodita, Aténa, Apolón a Artemis boli vždy považovaní za olympských bohov. Héba, Hélios, Hestia, Demeter, Dionýzos, Hádes a Persefona sa postupne menili a dopĺňali dvanástku.

* Zeus je najmocnejší spomedzi všetkých bohov, vládca Olympu, boh počasia (boh hromu a blesku)

* Poseidón, spolu s Hádom, sú dvaja najvyššie postavení bohovia po Diovi, boh oceánov a morí.

* Hádes, spolu s Poseidónom, sú dvaja najvyššie postavení bohovia po Diovi, boh smrti a podsvetia

* Aténa je bohyňa múdrosti, umení, vnútornej krásy, vzdelania a vojny.

* Áres je boh vojny a hrdinov

* Artemis je bohyňa lovu, zvierat, plodnosti a cudnosti

* Hefaistos je bohom ohňa, zručnosti, remeselníkov a zbraní

* Apolón je bohom svetla, tanca, hudby, hojenia a medicíny, lukostreľby a úsudku

* Hermes je bohom cestovateľov, pastierov,zlodejov, útechy a zmierení, a je tiež poslom bohov

* Afrodita je bohyňa lásky, sexuality, vonkajšej krásy a príťažlivosti

* Héra je manželkou Dia, bohyňa manželstva, obetovania a vernosti

* Hestia je bohyňou domova, rodiny a ohniska

* Demeter je bohyňou zeme, kvetov a rastlín, jedla a roľníctva

* Dionýzos je najmladší z bohov panteónu a je bohom divadla, vína, opitosti a sexuality

* Hélios je bohom slnka, bratom mesiaca – Seléna a úsvitu – Eos

* Persefona je bohyňou podsvetia, smrti, žatvy a kvetou

* Héba je bohyňou mladosti a služobníkov

Co je psáno ve hvězdách

Jako kdysi lidé starověkých civilizací i my dnes za jasných nocí žasneme nad krásou blízkých i vzdálených hvězd. Souhvězdí pozorovali na obloze už Babyloňané, Asyřané i Arabové, znali je staří Řekové a Římané. Už několik tisíciletí před Kristem došli pozorováním k určení některých pravidelně se opakujících jevů na obloze a zaznamenali jejich vztah k důležitým dějům v přírodě. Sestavili kalendáře, dokázali předpovědět podle pohybu nebeských těles příchod periodických záplav či monzunových dešťů, později i termíny zatmění Slunce a Měsíce. Jiné zvláštní a nečekané jevy, jako bylo objevení se komety či vzplanutí vzdálené supernovy, pokládali za předzvěst událostí ovlivňujících jejich život kladně I záporně. Hvězdná seskupení pojmenovávali podle svých bohů, bájných hrdinů i význačných žijících osobností. Nejvíce souhvězdí si pojmenovali Řekové podle svých olympských bohů a bájných hrdinů. Názvy souhvězdí od nich později převzali Římané, kteří bohy a hrdiny jen přejmenovali. V této podobě se pak souhvězdí a jejich mythologie zachovala až do dnešní doby.

Pověst o Perseovi a Andromeda

Princezna Andromeda byla dcerou etiopského krále Cefea a královny Kassiopei. Měla být přikována ke skále a obětována mořské obludě. Byla to oběť bohům na usmířenou za urážku, které se dopustila její matka. Ta rozhněvala boha moří Poseidona, protože tvrdila, že dcera Andromeda je krásnější (podle jiné verze se jednalo o ni samotnou) než jeho dcery vodní nymfy Nereovny. Nymfy se urazily a žádaly po otci satisfakci. Naštvaný Poseidon poslal na etiopskou zemi potopu a mořskou obludu, která zemi sužovala, polykala stáda i lidi. Aby bylo neštěstí odvráceno a bohové byli usmířeni, musel král Cefeus obětovat svou jedinou dceru Andromedu. Slavně ji celé město doprovodilo k útesu, kde byla přikována a čekala, až se obluda vynoří. Naštěstí se však v tuto chvíli objevil princ Perseus a Andromedu zachránil.

Princ Perseus byl synem Dia a smrtelné princezny Danae. Podle báje bylo jejímu otci, králi Akrisiovi předpovězeno, že jej zabije vlastní vnuk. Aby se tak nestalo, uvěznil svoji dceru ve věži. Ale i tam za ní pronikl vládce bohů Zeus v podobě zlatého deště a Danae obšťastnil – ona pak z tohoto spojení porodila syna Persea.

Když to král zjistil, dal ji i s miminkem vsadit do truhly a tu vhodit do moře. Zeus je však oba zachránil. Jak dál praví klasická verze řecké báje, když Perseus dospěl, umanul si Polydektés, že se nepohodlného Persea zbaví, aby se mohl ucházet o jeho matku Danae. Uložil mu proto přinést hlavu nešťastné Medúzy, což bylo to samé jako jít na jistou smrt.

Medúza, jako jediná smrtelnice ze tří sester (Eurylalé, Sthennó), byla oslnivě krásná natolik, že svedla vládce moří boha Poseidona, aby se s ní miloval v chrámu zasvěceném bohyni nejvyšší – Athéně. Tento rouhačský čin bohyni velmi urazil a rozzlobil, že za to proměnila Medúzu v příšeru, která měla místo vlasů klubko svíjejících se zmijí, její tělo bylo od pasu dolů ještěří a její ruce metaly blesky. Její oči byly tak uhrančivé, že každá živá bytost pod jejím pohledem zkameněla. Medúza sídlila v paláci na nejzazším západě za Okeanem.

Bohyně moudrosti Athéna vyzbrojila prince Persea zakřiveným mečem, přilbicí neviditelnosti a také mošnou na useknutou hlavu Medúzy. Od boha Dia pak dostal zlatý štít. Tyto dary mu pomohly nejprve přemoci dvouhlavého psa a pak i přelstít Medúzu se smrtícím pohledem – její obraz spatřil na svém zlatém štítu a aniž ji uviděl na vlastní oči uťal jí hlavu, tu zabalil do pláště a uložil do mošny. Nasedl pak na okřídleného koně Pegase a letěli zpět přes severozápadní Afriku, kde žil titán Atlas, který byl za vzpouru proti bohům odsouzen věčně nést nebeskou klenbu na svých ramenech. Protože věštba mu předpovídala, že mu ublíží Diův syn, byl Atlas ke všem cizincům nedůvěřivý. Proto se i na Persea hrubě obořil, ale ten si to nenechal líbit, vytáhl Medúzinu hlavu z torby, Atlas jí pohlédl do očí a v tu chvíli zkameněl.

Na samém okraji tehdy známého světa, v Etiopii, uviděl ke skále přikovanou krásnou princeznu Andromedu, jež byla právě obětována mořské obludě. Perseus netvora zabil tak, že mu ukázal uťatou hlavu Medusy, po jejímž spatření netvor na místě zkameněl. Za odměnu dostal krásnou Andromedu za ženu.

Při svatební hostině v Kéfeově paláci se ovšem objevil Fineus – původní ženich, který se však s obludou odmítl utkat – a ten se nevěsty dožadoval také. Přivedl si s sebou ozbrojený doprovod a vypadalo to špatně, protože svatebčané byli v menšině a navíc neozbrojení. Krizi vyřešil Perseus, zavolal ať svatebčané odvrátí tváře a Finea i s jeho družinou nechal pohledem do očí Medúzy zkamenět.

Tím však Perseův příběh nekončí. Vrátil bohům jejich neocenitelné dary a Athéně z vděčnosti za skvělé rady dal Medúzinu hlavu, kterou si Athéna vyzdobila svůj štít. Pak spolu s matkou Danae a manželkou Andromedou spěchal do Argu. Chtěl se s dědečkem Akrisiem usmířit. V Argu na jeho počest byly uspořádány sportovní hry, kde se také házelo diskem. Perseus neodolal a také si hodil. Nešťastnou náhodou zasáhl však v hledišti dědečka Akrisia a ten zemřel – tím se vyplnilo dávné proroctví a sudba olympských bohů.

Perseovi se nezdálo správné, aby v Argu dál setrval a proto si království vyměnil se svým bratrancem a panoval v Tirynthu. V Mykénách dal postavit krásné paláce a je považován za mykénského patrona a zakladatele. I potomci Persea a Andromedy byli slavní hrdinové, ale největší proslulosti dosáhl jejich vnuk Herakles. Královna Kasiopeia byla za své rouhání ještě potrestána tak, že ji Zeus uvěznil ve formě souhvězdí, ve kterém visí nějaký čas dolů. I v této nepohodlné poloze se však Kasiopeia stále prohlíží v zrcadle.

Kasiopeia – Cassiopeia

Toto podzimní souhvězdí připomíná svým tvarem široké W. V roce 1572 se v něm objevila supernova známá jako Tychonova hvězda. Tycho de Brahe napsal, že nemohl uvěřit svým očím, jak byla jasná i v pravé poledne. Pouhým okem byla viditelná ještě pak 16 měsíců, dnes je z ní slabá mlhovina.

Cefeus – Cepheus

Souhvězdí leží nedaleko Polárky a je tedy na obloze vidět po celý rok. Nejznámější jeho hvězdou je Delta Cepheii.

Andromeda

Andromeda je souhvězdí podzimní noční oblohy. Má tvar malého „y“.

Perseus

Severní souhvězdí je dobře pozorovatelné za jasných zimních nocí. v první polovině srpna přilétá z tohoto souhvězdí meteorický roj Perseidy.

Pegas – Pegasus

Velké souhvězdí podzimní oblohy. Z okřídleného koně lze na nebi spatřit pouze polovinu a to ještě vzhůru nohama. Jiná pověst říká, že Pegas byl nádherný okřídlený kůň, který vyletěl z těla Perseem zabité Medúzy společně s obrem Chrýsaorem. Medúza totiž byla těhotná s Poseidonem – bohem moří a koní. Pegasa zkrotil korintský hrdina Bellerofontes za pomoci kouzelné uzdy darované mu bohyní moudrosti Athénou. Bellerofontes potom s pomocí Pegasa zabil obludu Chiméru chrlící oheň hned ze tří hlav – kozlí, lví a dračí. Tento úkol musel vykonat, aby očistil svou pověst od pomluv, které jej nařkly ze svedení Steneboli, manželky krále Proita z Argu. Hrdina vystřelil do Chiméry olověné šípy, které se v jejím vlastním žáru roztavily a obludu zabily. Pegas mu také pomohl pokořit sousední národy včetně Amazonek a stát se vojevůdcem v Lyku. Bellerofontes se potom cítil jako bůh a chtěl za pomoci Pegasa vyletět na božský Olymp. Zeus jej však za tuto troufalost smetl bleskem. Podle jiné verze pověsti Zeus přikázal Pegasovi, aby hrdinu shodil a Bellerofontes byl potom až do smrti chromý. Pegas pak pomohl Perseovi zachránit Andromedu.

Velryba – Fétus

Je to čtvrté největší souhvězdí na obloze a najdeme v něm známé hvězdy Omikron Ceti a Tau Ceti. Podle mýtu je toto souhvězdí vlastně onou mořskou obludou, které měla být obětována princezna Andromeda. Pozdější křesťanská legenda považuje toto souhvězdí za velrybu, která pozřela biblického Jonáše. Ten byl vyslán Bohem, aby obracel na víru obyvatele Ninive. Jonáš se tohoto úkolu zalekl a odplul nejbližší lodí na moře. Strhla se však velká bouře, o níž se námořníci domnívali, že ji přivolal onen cizinec – a hodili Jonáše přes palubu. V moři, ještě za živa, Jonáše spolkla velká ryba, v jejímž žaludku tři dny ležel a modlil se. Potom jej velryba vyplivla a Jonáš ihned spěchal do Ninive obracet lidi na křesťanskou víru.

Pověst o zlatém rounu a argonautech

Zlaté rouno patřilo beranovi, kterého vyslal bůh Hermes, aby zachránil dvě děti krále Athanenta – Frixa a Héllé. Jejich pravá matka byla božského původu, což jí ale nebylo nic platné, neb ji král Athanent kvůli jiné ženě zapudil. Macecha Inó se chtěla obou dětí zbavit, aby se s nimi její dva vlastní synové nemuseli o království dělit. Vymyslela si tedy věštbu, že děti mají být obětovány, aby skončila neúroda. Z nebe se však snesl zlatý beran a obě děti na něm uprchli. Nebohá Hellé při útěku z berana spadla a utonula v moři, které se od té doby podle ní jmenuje Helles pontos. Frixos byl přijat v Kolchidě a berana obětoval Diovi. Král Kolchidy Aiétos beranovo zlaté rouno nechal pověsit na větev dubu v posvátném lese a střežit drakem.

Hrdina Iáson měl přivést z Kolchidy zlaté rouno, aby se mohl stát králem v rodném Iólku. Iáson vyslal po celém Řecku hlasatele, aby vyzvali proslulé hrdiny k účasti na výpravě. Slavný stavitel lodí Argos pro něj postavil loď Argo – posádka se podle ní tedy nazývala argonauté a byli mezi nimi i hrdinové jako Hérakles, Orfeus či dvojčata Castor a Pollux. Od slepého věštce dostali argonauti radu, jak se bezpečně dostat do Kolchidy a získat zlaté rouno, neboť na ně po cestě čekaly mnohé veliké nástrahy – obři po lodi metali balvany, Argo musela proplout mezi dvěma pohyblivými skalami Symplégadami, které jinak každou loď rozdrtili.

Král Aiétos slíbil Iásonovi rouno, pokud zorá pole za pomoci divokých býků, kteří chrlili oheň a měli kovová kopyta. Do zoraného pole pak musel zasít dračí zuby, z kterých vyrostli ozbrojenci. Všechny tyto ozbrojence pak musel přemoci. Iáson všechny úkoly plnil, ale přesto nakonec rouno získal až s pomocí kouzelnice Medei, dcery kolchidského krále, která se do něj zamilovala. Ta draka očarovala, aby se Iáson mohl rouna zmocnit. Médea potom uprchla s argonauty do Iolku, kde se Iáson stal po právu králem.

Beran – Aries

Beran je souhvězdí viditelné na zimní obloze jako poměrně malé a nevýrazné seskupení se třemi jasnějšími hvězdami ve hlavě. Tuto skupinu hvězd znali již staří Babyloňané, Asyřané a také Arabové. Ve 3. a 4.století před Kristem totiž hvězda Sheraton tohoto souhvězdí označovala bod jarní rovnodennosti, při níž býval obětován beran.

Loď Argo – Argo navis

Velké souhvězdí je rozděleno do čtyř hvězdných seskupení: Lodní záď, Lodní kýl, Kompas, Plachty. Loď pluje mléčnou drahou a u nás je vidět (část Zádi a plachet) jen částečně v zimě.

Blíženci – Gemini

Souhvězdí s dominantními hvězdami Kastor a Pollux. Hvězdy symbolizují dvojčata Castora a Polluxe (Řeky nazývaného Polydeukes). Ta se vylíhla z vajec, protože otcem byl Zeus, který v podobě labutě svedl jejich matku, spartskou královnu Ledu. Jejich sestrami byli krásná Helena (známe ji z Trojské války) a Klytaimnéstra, zrádná manželka krále Agamemnóna.

Oba bratři, zvaní také někdy Dioskůrové, se zúčastnili plavby lodi Argo. Během výpravy přemohl Pollux díky své obratnosti a rychlosti krále divokých Berryků Amyka, který nechtěl nechal argonauty odplout, dokud s ním jeden z členů posádky nepodstoupí souboj v boxu. (Amykos nejenže box vymyslel, ale proslavil se tím, že soupeře většinou jednou ranou skolil.)

Bratři se postavili i athénskému hrdinovi Théseovi, když unesl jejich tehdy dvanáctiletou sestru Helenu před svatbou s králem Meneláem. Sestru zachránili a na athénský trůn dosadili Théseova soupeře. Pomáhali i Heraklovi proti Amazonkám.

Polydeukes byl nesmrtelný syn Diův, Castor podle některých prý smrtelný syn krále Tyndarea. Když Castor zemřel, prosil Polydeukes všemocného Dia, aby mohl trávit střídavě jeden den se svým bratrem v podsvětí a druhý na Olympu. Oba bratři byli později zbožštěni a uctíváni hlavně ve Spartě. Podle jiných výkladů souhvězdí blíženců zpodobňuje Apollóna a Artemis, Herakla s Ifikem nebo zakladatele Říma Romula a Rema.

Herkules – Herkules

Souhvězdíobsahuje kolem jednoho milionu hvězd. Herkules (u Řeků Herakles), syn Dia a smrtelnice Alkmény byl snad nejproslulejším hrdinou všech dob. Už v dětství měl takovou sílu, že vlastnoručně uškrtil dva hady, kteří se jej chystaly zahubit.

Proslavil se především splněním dvanácti úkolů, které mu dal jeho příbuzný Eurysteus, král Mykén. Herkules musel zabít nemejského lva a hydru, kteří připomínají stejnojmenná souhvězdí, vyčistit Augiášovy chlévy, přivést divokého krétského býka, a psa z podsvětí Kerbera, získat pás královny Amazonek, přinést zlatá jablka Hesperidek. Herkules všechny tyto úkoly splnil. Kromě toho vykonal ještě mnoho slavných činů, účastnil se také výpravy argonautů.

Nakonec zemřel zrádnou lstí a byl potom vzat mezi bohy na Olymp.

Lyra

Je to souhvězdí ve tvaru tohoto hudebního nástroje. Z Lyry přilétá mezi 20. a 22.dubnem meteorický roj Lyridy.

Souhvězdí připomíná slavného thráckého hudebníka a pěvce Orfea. Nástroj mu věnoval jeho otec, bůh hudby, poezie a slunce Apollón.

Orfeus byl také člen posádky lodi Argo. Zachránil argonauty před sirénami, napůl ženami a napůl rybami, které lákali svým kouzelným zpěvem námořníky k útesům. Jeho zpěv byl mocnější, takže argonauti pluli bezpečně dále. Orfeův zpěv a hra na lyru byly tak zázračné, že divoké šelmy zkrotly, zvířata přicházela blíž, bohové sestupovali na zem a vodní víly vycházely z vln. Jednu z nich – Euridiku si Orfeus zamiloval a oženil se s ní. Euridiku však uštknul had a zemřela. Orfeus za ní putoval do podsvětí, kde svým zpěvem obměkčil krále podsvětí Háda a ten mu Euridiku vrátil. Její stín putoval za ním ven z podsvětí, Orfeus se však nesměl ohlédnout. Příkaz porušil a ztratil svou lásku navždy. Nešťastného Orfea nakonec zabil průvod bakchantek, stoupenkyň boha veselí Bakcha. Tělo pěvce pohřbily múzy, hlava plula spolu s lyrou po řece Hebru až do moře a na ostrov Lesbos. Od té doby odtud pocházeli nejslavnější básníci. Po Orfeově smrti umístil Zeus na jeho památku lyru na nebe.

Holubice – Columba

Hvězdy tohoto malého souhvězdí jsou sotva viditelné. Toto zimní souhvězdí kulminuje o půlnoci v polovině prosince.

Bylo pojmenováno teprve v 16.století a to podle biblického příběhu o potopě světa. Tuto holubici vyslal z archy Noe, aby našla zemi. Holubice se nakonec vrátila se zelenou ratolestí v zobáčku, což znamenalo, že už vody opadly a potopa je u konce. Od té doby se vyobrazení holubice s ratolestí používají jako symbol smíru. Podle jiné legendy vycházející z řecké mythologie je to holubice, která pomohla argonautům bezpečně proplout do Černého moře mezi pohyblivými skalami Symplégadami.

Další souhvězdí ve znamení bájí a legend

Had – Serpens

Souhvězdí Hada je rozděleno souhvězdím Hadonoše na dvě části – hlavu a ocas. Had býval spojován s lékařstvím mimo jiné proto, že každoročním svlékáním kůže obnovuje své mládí. Podle báje o lékaři a později bohu lékařství Aesculapovi (Asklepiovi) pomáhal had slavnému lékaři hledat v lesích léčivé byliny. Obrázek Aesculapovy hole ovinuté hadem je symbolem lékařské profese dodnes.

Hadonoš – Ophiuchus

Souhvězdí se hledá na obloze obtížně, neboť je spojeno se souhvězdím hada. Podle legendy je to Asklepios – bůh medicíny a lékařů, zobrazovaný jako vousatý muž se psem a holí ovinutou hadem. Asklepios byl synem boha slunce a věštby Apollóna a vodní víly Koronis. Ta se ale odvážila si kromě něj držet ještě smrtelného milence. Když se o tom Apollón dozvěděl, rozhodl se ji zabít zákeřnou chorobou za pomoci své sestry Artemis. Když mrtvé tělo vodní víly hořelo na hranici, zželelo se Apollónovi nenarozeného syna, kterého Koronis očekávala a vyňal jej z jejího lůna. Tím dítětem byl Asklepios. Byl vychováván moudrým kentaurem Cheironem, od kterého se naučil lékařskému umění. Asklepios v něm byl tak dokonalý, že křísil i mrtvé, což se ale nelíbilo Diovi…

Skutečný Asklepios byl thesalský lékař, který se tak proslavil po celém Řecku, že byl prohlášen za boha a uctíván hlavně ve svatyni v Epidauru na Peloponésu. Zde byli chováni posvátní hadi, kteří ztělesňovali jeho božskou léčivou sílu. Dcerou Asklepia byla Hygeia, bohyně zdraví – od níž pochází nám dobře známé slovo „hygiena“.

Hydra

Na severní obloze se objevuje v lednu její hlava, celá Hydra pak jen v květnu a červnu. Na jižní polokouli je viditelná během podzimu. Trvá šest hodin než se objeví na obloze v celé délce.

Řekové v tomto souhvězdí viděli nestvůrného devítihlavého hada, který pustošil krajinu a zabíjel lidi a dobytek u města Lerny. Prostřední hlava Hydry byla nesmrtelná, ostatní hlavy pokaždé když byly uťaty znovu dorůstaly a to namísto jedné hned dvě. Zápas s Hydrou byl druhým Heraklovým úkolem, který mu uložil mykénský král Eurystenes. V zápase Heraklovi pomáhal lernský pastýř, proto mu tento úkol nechtěl Eurystenes později uznat jako splněný. Hydře zase přišel na pomoc velký mořský rak – toho Herakles lehce zašlápl. Hydru nakonec také zabil a to tak, že uťaté hlavy vždy opálil pochodní, aby už nemohly srůst. Nesmrtelnou hlavu zahrabal do země a přivalil na ni kámen. Bažina ve které Hydra žila se naplnila její jedovatou krví. Herakles do ní namočil hroty svých šípů a koho jimi zasáhl, ten zemřel.

Kentaur – Centaurus

Souhvězdí nejdeme na podzimní obloze jižní polokoule. Nejznámější a nejzářivější v něm je hvězda Alfa Centauri. Druhá velmi známá je hvězda Proxima Centauri – je to červený trpaslík. Kentauři, napůl koně a napůl lidé, potomci Ixióna a oblaku obývali Thesálii. Byli většinou považováni za divoká a prostopášná stvoření, symbolizující temné stránky lidské povahy. Tyto vlastnosti jistě nejsou obdivuhodné tak, aby byly zvěčněny v podobě souhvězdí, nebýt jedné výjimky: souhvězdí znázorňuje moudrého kentaura Cheirona, který v horách učil děti bohů lovu, válečnému umění, medicíně a hudbě. Byl podobně jako ostatní kentauři synem titána Krona, který svedl v podobě koně Okeánovu dceru Filiru. Proto měl jako oni od pasu dolů koňský trup. Byl však povahy mírné a laskavé. Jeho žáky byli slavní hrdinové Achilleus a Théseus, lékař Asklepios a vůdce argonautů Iáson. Cheiron byl rovněž přítelem boha Apollóna. Býval považován za nejmoudřejší pozemskou bytost všech dob. Žil v Thesálii, v horské jeskyni na hoře Pelion. Zemřel poté, co byl omylem zasažen Heraklovým jedovatým šípem. Aby unikl bolestem, Cheiron se vzdal nesmrtelnosti ve prospěch titána Prométhea. Zeus jej poté vyzdvihl na oblohu v podobě souhvězdí.

Drak – Draco

Souhvězdí je viditelné po celý rok poblíž Malého vozu.

Pro Sumery to byl had jménem Tiamat, se kterým musel bůh Marduk bojovat, aby nastolil světový řád. Křesťanská legenda ztotožňuje souhvězdí s drakem, který se kdysi usadil v blízkosti kteréhosi města v Libyi. Aby si jej obyvatelé usmířili, obětovali mu nejdříve různá zvířata a později i lidi. Tak došlo až na královskou dceru. Naštěstí jel kolem statečný rytíř Jiří, který draka s pomocí boží přemohl. Z draka se stal ochočený dráček a princezna si jej mohla odvést na hedvábném pásu domů. Jiří, později svatořečený, žádal za odměnu, aby obyvatelé města přijali křesťanskou víru.

Nejzajímavější je ale pověst řecká, podle níž střežil stohlavý drakohad Ládón zlatá jablka v zahradě víl Hesperidek. Jablka byla nejen zlatá, ale také kdo je snědl získal nesmrtelnost. Hrdina Herkules však jablka lstí získal – přinesl mu je titan Atlas. Ten draka uspal a jablka sebral. Herkules mu mezitím držel na svých zádech nebeskou klenbu. Atlasovi se ale volnost natolik zalíbila, že se nechtěl vrátit zpět na své místo. Herkules mu ale namluvil, že by chtěl aspoň něčím podložit hlavu, že jej klenba nebeská tlačí. Atlas mu uvěřil a klenbu podržel. Herkules však sebral jablka a utekl.

Podle jiné pověsti se v hvězdného draka proměnil Zeus, když nadbíhal dvěma nymfám, které Héra proměnila v souhvězdí Medvědic.

Lev – Leo

Souhvězdí nacházející se na jarní obloze znali již v Mezopotámii. V souhvězdí se objevuje mezi 11. a 20. listopadem meteorický roj zvaný Leonidy. Jsou to pozůstatky Tempelovy komety.

Podle řecké mythologie představuje souhvězdí nemejského lva, který žil v Africké poušti a sužoval celý Somálský poloostrov. Jeho kůže se nedala probodnout žádnou zbraní. Zabít tohoto lva byl první úkol, který uložil hrdinovi Herkulovi mykénský král Eurystenes. Herkules lva nejdříve omráčil kyjem a potom jej holýma rukama zardousil. Za pomoci vlastního drápu šelmy stáhl kůži a oděl se do ní. Sloužila mu pak jako pancíř a lví lebka jako přilba.

Velká Medvědice – Velký vůz – Ursa Maior

Toto souhvězdí je tvořeno sedmi velkými hvězdami a je viditelné během celého roku. Velká medvědice je rozšířené souhvězdí Velkého vozu – jeho oj tvoří ocas medvědice.

Podle pověstí je to proměněná lesní víla a lovkyně Kallistó (společnice Artémis), do které se zamiloval Zeus a jeho žárlivá manželka Héra ji proměnila v medvědici. Její syn Arkas na matku v medvědí podobě narazil v lese a začal ji pronásledovat. Aby syn matku nezabil, proměnil jej Zeus v malého medvěda a oba pak pozdvihl na nebesa. Podle jiné verze legendy bohyně lovu Artemis Kallistó v podobě medvědice zastřelila a potom ji na omluvu vyzdvihla na nebe.

Malý medvěd – Malý vůz – Ursa Minor

Už starořecký astronom Thales zaznamenal, že vynikající féničtí mořeplavci užívají toto souhvězdí k určení severu. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je Polárka čili Severka.

Je to proměněný Arkas, syn Kallistó a Dia. Jeho matka byla proměněna v medvědici (souhvězdí Velké medvědice), aby prý unikla hněvu Diovy manželky Héry. Syn pak dostal podobu medvěda, aby jako lovec nezabil svoji proměněnou matku a mohl se s ní naopak na nebesích setkat. Uražená Héra si pak alespoň vymohla u boha moří Poseidona, že nenechá matku se synem odpočívat na vlnách. Obě souhvězdí proto nikdy nezapadají. Jiná řecká legenda vypráví, že oba medvědy umístil Zeus na oblohu proto, že o něj pečovali, když se musel jako dítě ukrývat, aby jej nezahubil jeho otec Chronos.

Orion – Ori

Toto seskupení hvězd na zimní obloze připomíná přesýpací hodiny. Je jedno z nejstarších a jeho jméno pochází ze summerského Uru-anna čili Nebeské světlo. Meteorický roj pozorovatelný okolo Oriona kolem 20.října – Orionidy – pocházejí z Halleyovy komety. Orion, syn boha moří Poseidona byl pohledný, silný, ale velmi vychloubačný obr. Tvrdil, že dokáže zabít jakékoliv zvíře na zemi. To urazilo bohyni země Gaiu, která proto poslala jedovatého štíra, aby jej usmrtil. Štírovi se to podařilo a proto se za odměnu stal nebeským souhvězdím. Na rozdíl od Oriona je však souhvězdím letním. A stalo se, že se Orion zamiloval do půvabných Plejád – Máíí, Éléktry, Taygeté, Kelanio, Meropé, Asteropé a Alkyoné – sedmi dcer titána Atlanta, a to hned do všech najednou. Aby mu unikly proměnily se sestry v holubice – hvězdy, které se objevují na květnové obloze. Orion však stále nevěřil, že sestry Plejády odmítly jeho dvoření. Proto je na nebi neustále pronásleduje.

Velký pes – Canis Maior

V tomto souhvězdí je nejjasnější hvězdou známý Sirius – Psí hvězda. Staří Egypťané určovali podle východu Siria čas pravidelných nilských záplav.

Podle řecké mythologie zvítězil tento pes v závodě s nejrychlejší liškou na světě. Podle jiné legendy byli velký a malý pes průvodci lovce Oriona. Velkého psa Lailapsose darovala bohyně lovu Artemis lovci Orionovi. Pes prý měl schopnost ulovit každé zvíře. Proto byl poštván na lišku krále Amfitrióna, která zase byla známá svou nepolapitelností. Souboj nakonec rozhodl sám vládce bohů Zeus, když obě vynikající zvířata umístil na opačné strany nebes.

Pro staré Egypťany byl Velký pes nejvýznamnějším souhvězdím nejenom kvůli roli Siria v zemědělském kalendáři, ale i proto, že psí hlavu měl bůh Anupev (Anubis).

Zajíc – Lepus

Je to malé souhvězdí zimní oblohy, ve kterém se ukrývá hnědý trpaslík, objevený Hubbleovým teleskopem. Arabové považovali souhvězdí za obrův (Orionův) trůn nebo čtyři velbloudy, pijící z řeky Eridanus. Egypťané v něm viděli trůn nebo člun, na kterém se plavil bůh Osiris po Nilu. Podle starořeckých bájí byl Zajíc oblíbenou kořistí lovce Oriona a proto se krčí u jeho nohou, v dosahu jeho psa.

Štír – Scorpius

Souhvězdí je u nás pozorovatelné jen částečně, nízko nad obzorem od května do září. Součástí souhvězdí je hvězda – červený veleobr – alfa Scorpii – Antares (Anti Áres – soupeř Marsu). Štír vychází až když na opačné straně oblohy zapadá souhvězdí Orion. Zřejmě proto vznikla u starých Řeků legenda, v níž je štír úhlavním nepřítelem lovce Oriona. Ten prý byl ve svém oboru tak dokonalý, až se zdálo, že vyhubí všechnu zvěř na zemi. Bohyně Héra (jinde země Gaia) nakonec vyslala obrovského štíra, aby Oriona svým jedem zahubil, což se také stalo. Jiná legenda říká, že jde o štíra, který kdysi tak vyděsil sluneční spřežení řízené Faethónem, synem boha slunce Helia, že se zřítilo k zemi a spalovalo ji.

Rak – Cancor

Nejméně zřetelné souhvězdí zvěrokruhu se zajímavým objektem – krabí mlhovinou – což je obrovské mračno plynu a prachu, pozůstatek exploze supernovy. Raka odměnila umístěním na nebe bohyně Héra za to, že pomáhal Hydře lernské, která jí byla zasvěcena, v boji proti Héraklovi. Rak jí v boji pomáhal tak, že štípal hrdinu do paty. Zabil jej však šípem Hérakův druh Ioláos.

Váhy – Libra

Souhvězdí dříve symbolizovalo rovnováhu mezi dnem a nocí při podzimní rovnodennosti. Souhvězdí zobrazuje starý typ miskových vah zavěšených na stejných ramenech. Takto je znali i staří Indové, Číňané a Egypťané. Než se souhvězdí stalo v době starověkého Říma Váhami, bylo chápáno jako prodloužená štírova klepeta. Jeho hvězdy se dodnes nazývají arabskými jmény Zubenelshemali (severní klepeto) a Zubenelgenubi (jižní klepeto). Římané pak spojili dvě souhvězdí – Pannu a Váhy v symbol pořádku a spravedlnosti.

Střelec – Sagittarius

Souhvězdí je u nás pozorovatelné na letní obloze a to jen na krátký čas. Před šesti tisíci lety byl bodem podzimní rovnodennosti, dnes je ve Střelci bod zimního slunovratu.

Sumerové považovali souhvězdí za boha války Negrala. Řekové v něm viděli satyra Króta, vynálezce luku, který mířil na štíra. Satyrové, společníci boha Dionýsa, byli přírodní stvoření napůl koňské a napůl lidské povahy, měli koňská kopyta a ohon, zbytek těla se podobal člověku s ježatými vlasy, malými růžky a kozíma ušima – nezaměňovat s kentaury, ti měli koňské tělo. Římané a po nich i středověcí hvězdáři často zobrazovali Střelce jako kentaura, což ovšem vedlo k záměnám se stejnojmenným souhvězdím.

Šíp – Sagitta

Toto nejmenší souhvězdí oblohy bylo známé už ve starověku, patří tedy mezi padesátku souhvězdí, které jsme zdědili po antických hvězdářích.

Podle řecké mythologie to je šíp, kterým bůh slunce Apollón vyhubil rod jednookých obrů Kyklopů. Ti prý žili na Sicílii, nepracovali, neuznávali žádné zákony a pravidla a dokonce ani olympské bohy. Podle jiných legend je to pověstný Kupidův (Erótův, Amorův) šíp, který působí zamilovanost a s ní tolik problémů. Méně se ví, že Kupidovy šípy nezpůsobovali pouze zamilovanost. Byly mezi nimi i takové, po jejichž zásahu se lidé odvraceli od těch, s nimiž je dříve spojovala láska. Někdy bylo souhvězdí také pokládáno za Heráklův šíp namočený v jedovaté krvi Hydry.

Labuť – Cygnus

Krásné souhvězdí je viditelné od června do poloviny zimy. Bývá někdy též nazýváno Severní kříž. V souhvězdí se nachází černá díra o průměru asi 80 km.

Podle řecké legendy je souhvězdí samotný vládce bohů Zeus, který se proměnil v labuť, když sváděl krásnou královnu Lédu, manželku krále Tyndarea ze Sparty. Léda potom porodila dvě vejce: z jednoho se narodila krásná Helena Spartská (kvůli které začala Trojská válka) a Klytaimnéstra, budoucí zrádná manželka mykénského krále Agamemnóna. Ze druhého vejce vzešla dvojčata Castor a Pollux. Helena a Pollux prý byli potomky Dia a tudíž nesmrtelní, zatímco otcem Klytaimnéstry a Castora byl král Tyndares a byli tudíž smrtelníky.

Havran – Corpus

Havran je malé jarní souhvězdí, viditelné večer od dubna do června.

Podle řecké legendy vyslal bůh Apollón havrana, aby mu donesl pohár živé vody na oběť Diovi. Havran cestou našel fíkovník a chtěl ozobávat jeho plody. Fíky však nebyly dost zralé a tak čekal, než dozrají. Když se konečně vrátil, vymyslel si pro své zpoždění tuto výmluvu: v nabrání vody mu prý bránila vodní devítihlavá nestvůra Hydra. Apollón však věděl, že pták lže. Potrestal ho kletbou, která ze lži učinila pravdu: seslal na něj věčnou žízeň. Umístil ho na oblohu poblíž Hydry a souhvězdí zobrazujícího pohár vody (Crater). Havran tak stále vidí pohár s vodou, ale i Hydru, která mu nedovolí se napít.

Jednorožec – Monoceros

Souhvězdí zimní oblohy bylo pojmenováno až roku 1613. Nachází se v něm nejkrásnější mlhovina Rosetta. Jednorožec je bájným tvorem, oblíbeným hlavně ve středověku. Byl prý podobný gazele či nosorožci, nejčastěji se však popisuje jako mimořádně štíhlý a elegantní bělostný kůň s dlouhým rovným rohem na čele. Byl divoký a velmi plachý. Směly se k němu přiblížit je panny, kterým potom položil hlavu na klín. Jeho roh měl prý zázračné účinky – schopnost čistit vodu, ničit jedy, léčit padoucnici a jiné nemoci. Říkalo se také, že jednorožec se rozzuří když spatří slona. Za roh jednorožce byly vydávány zuby mořského kytovce narvala nebo rohy nosorožců.

Jižní kříž – Crux

Jedno z nejmenších, ale nejznámějších souhvězdí na jižní Mléčné dráze, jež je vidět během podzimu na jižní polokouli. Souhvězdí Jižní kříž se nachází například na australské a novozélandské vlajce. Je tomu tak proto, že tato skupina hvězd měla zásadní význam při orientaci námořníků na jižní polokouli, kde není viditelná Polárka. Další rameno Jižního kříže určovalo polohu jižního pólu. Portugalští mořeplavci nazývali země objevené na jižní polokouli zeměmi jižního kříže. Při špatné znalosti jižní hvězdné oblohy mohlo dojít k záměně se souhvězdím Nepravého kříže, což se stalo mnoha lodím osudným.

Ryby – Pisces

Toto souhvězdí zvířetníku je nejlépe vidět na podzim. Je známé odedávna, protože před šesti tisíciletími se v něm nacházel bod zimního slunovratu, jehož určení bylo pro dávné civilizace velmi důležité.

Podle řeckých pověstí se v ryby proměnila bohyně lásky, plodnosti a krásy Afrodita (římská Venuše) a její syn Erós (Kupido), když prchali před mnohohlavým netvorem Týfónem, z jehož očí šlehaly plameny. Týfón se snažil zmocnit vlády nad zemí a zničit bohy. Venuše s Kupidem skočili do řeky Eufrat a proměnili se v ryby. Aby se jeden druhému neztratili, zůstaly jejich ocasy spojeny šňůrkou. Týfóna nakonec přemohl sám Zeus. Příběh umožnil, aby obě souhvězdí nazývané původně Afrodita a Erós, byla spojena se starší tradicí perskou, babylonskou a sumerskou, která odedávna viděla v tomto souhvězdí dvě ryby.

Kozoroh – Capricornus

Kozoroh je nejmenším souhvězdím zvěrokruhu, které se nachází se na pozdní letní obloze. Patří k nejstarším souhvězdím, znali jej už staří Babyloňané – nacházelo se v něm Slunce v době zimního slunovratu.

Podle řecké legendy jednou olympští bohové hodovali a jejich hostinu přerušila obluda Týfón z jehož očí šlehaly plameny. Každý z bohů se v něco proměnil, aby unikl. Bůh pastýřů a stád Pan, jinak napůl člověk a napůl kozel, na sebe vzal, jak jinak, podobu kozy. Obluda jej však nepřestala pronásledovat a zahnala ho až k řece. Pan se snažil uniknout proměněn v rybu. Stačilo jen se ponořit do vody. Ale řeka byla mělká a v rybu se proto proměnila pouze ta část kozího těla, která byla pod vodou, a tak horní polovina zůstala kozí. Vznikl tak kozoroh – zvíře s rybím ocasem a kozlí hlavou a nohama. Pan pak společně s poslem bohů Hermem zachránil vládce bohů Dia, který ho za odměnu zvěčnil i na nebi v podobě souhvězdí.

Eridanus

Souhvězdí tvoří řada hvězd vinoucí se jako řeka na podzimní a zimní obloze. Řekou je toto seskupení zváno odedávna – pro Babyloňany představovalo Eufrat, pro Egypťany Nil, pro Římany Pád.

V řecké mythologii se k řece Eridanus pojí tento příběh. Faethón, syn boha slunce Helia a pozemské ženy, se vydal navštívit svého otce na nebe. Nikdo mu totiž nevěřil, že je synem boha a proto žádal svého otce, aby mu na důkaz půjčil sluneční spřežení. Hélios dlouho váhal, ale nakonec souhlasil. Prosil však syna, aby jel opatrně, ani příliš vysoko ani nízko. Koně zapřažení do slunečního spřežení ale poznali, že je řídí nejistá ruka a jeli kam se jim zachtělo, nejdříve vysoko a potom příliš blízko k zemi. Žár spaloval zemský povrch, vysoušel řeky a lidé z těch krajů mají od té doby snědou kůži. Nakonec musel Faethónovu jízdu ukončit sám Zeus a mladíka srazil bleskem do řeky Eridanus. Faethón se zabil a jeho tělo pohřbily na břehu řeky nymfy. Hélios si ze žalu zakryl tvář a nastala noc uprostřed dne. Faethónova matka putovala po světě i se svými dcerami a hledala syna. Když našly jeho hrob, proměnily se žalem v olše. Héliovy slzy kanou od té doby každé ráno z nebe jako rosa.

Delfín – Delphinus

Toto malé souhvězdí je podle řecké mythologie spodobněním delfína, kterého poslal bůh Poseidon hledat vodní nymfu Amfitrité, neboť se měla stát jeho nevěstou. Když se o ní Poseidon ucházel, uprchla k titánu Atlantovi. Delfín ji však našel a přemluvil k návratu. Poseidon se postaral, aby se za odměnu dostal na oblohu v podobě souhvězdí. Podle jiné legendy je to delfín, který zachránil hráče na kytharu, zpěváka a lyrického básníka Arióna. Arión se plavil na Sicílii, aby se zúčastnil pěvecké soutěže. Loď, kterou se vracel na rodný Lesbos však byla přepadena piráty. Ti básníka omráčili, okradli a shodili do vody. (Podle jiné verze to byla korintská loď s nepoctivou posádkou, která Arióna oloupila a donutila jej skočit do moře.) Pomalu mu docházely síly a již by utonul, kdyby se najednou neocitl na hřbetě delfína, který jej nadnášel a plul s ním do bezpečí k pobřeží. Od té doby byli delfíni považováni za posly boha Apollóna, patrona hudby a básnictví.

Básník Arión je osoba skutečná – je doloženo, že žil kolem roku 600 před Kristem na ostrově Lesbos.

Fénix – Phoenics

Souhvězdí je viditelné na jarní obloze jižní polokoule.

Fénix byl bájné stvoření, o kterém se zmiňuje už starověký řecký historik Herodótos. Říkalo se, že fénix žil v Egyptě, měl purpurové a zlaté peří a ukazoval se jednou za pět set let pouze obyvatelům města Héliopole. Když po pěti stech letech fénix cítil, že se blíží jeho smrt, obalil se na oltáři boha slunce Hélia do myrhy a kadidla, zapálil se a ze svého popela se potom zrodil znova. Bývá proto považován za symbol nesmrtelnosti. Tvrdilo se, že jeho peří bylo nepotopitelné a bájné bytosti z něj tvořili bájná plavidla, která mohla proplout i největší bouří bez sebemenšího nebezpečí. Staří Egypťané nazývali toto souhvězdí Ibis, podle posvátných ptáků, kteří se objevovali vždy po nilských záplavách. Také Ibis byl symbolem nesmrtelnosti.

Oltář – Ara

Toto souhvězdí je známé již ze starověku. Nalézá se v Mléčné dráze a u nás jej nelze pozorovat; nejlépe je viditelné na jižní polokouli.

Snad právě pro blízkost hvězd Kentaura, Agena a Tolimana považovali staří Řekové toto hvězdné seskupení za oltář kentaura Cheirona, nejmoudřejší bytosti na zemi. Jiný antický mýtus vidí v souhvězdí nebeský oltář oslavující vítězství olympských bohů nad Titány. Zde prý přísahali bohové poslušnost svému vládci Diovi; Mléčná dráha byla kouřem z obětního ohně. Podle křesťanů to je oltář, který postavil Noe po potopě světa, či oltář Mojžíšův, případně oltář z proslulého chrámu krále Šalamouna.

Orel – Aquila

Toto souhvězdí je viditelné hlavně v létě a jeho nejjasnější hvězdou je Altair.

Podle řecké mythologie je orel coby nejvznešenější pták Diovým mazánkem, kterému roznáší jeho blesky. Sám Zeus na sebe mohl brát podobu orla a orel byl rovněž zobrazen na jeho žezle.

V Číně a v Japonsku se ke hvězdám Altair a Vega (v Lyře) pojí romantická legenda. Vega byla urozená nebeská tkadlena, dcera boha Slunce. Altair byl pastýř, který pečoval o jeho stáda. Tito dva se do sebe zamilovali, ale kvůli své lásce začali zanedbávat své povinnosti. Bůh slunce se proto rozzlobil a dvojici potrestal. Každý z nich musel sídlit na jiné straně Mléčné dráhy. Setkat se mohli pouze jediný den v roce – sedmý den sedmého měsíce, kdy na oblohu přiletěly straky a vytvořily most přes Mléčnou dráhu, po které může tkadlena s pastýřem přejít. Oba jsou ze setkání vždy tak dojati, že jejich slzy dopadají na zem v podobě deště.

Panna – Virgo

Toto souhvězdí zvířetníku je druhé největší na obloze. Souhvězdí bylo téměř vždy považováno za ženu a střídavě spojováno s plodností i panenskou čistotou. Která žena to je, v tom se pověsti liší. Byla většinou bohyní spravedlnosti nebo úrody. Spravedlnosti proto, že sousedí s Vahami. Úrody proto, že drží v ruce obilný klas. Jedna z jasných hvězd souhvězdí se jmenuje latinsky Spica (obilný klas). Byla to babylonská bohyně lásky Ištar, egyptská Eset, řecká bohyně země a plodnosti Deméter, bohyně moudrosti Athéna či panenská měsíční bohyně – lovkyně Artémis.

Podle jedné z řeckých legend je Panna bohyně spravedlnosti a pořádku Astraia, která učila lidstvo svým ctnostem. Ve starém Egyptě byla bohyně Eset, matka, manželka a sestra boha Osirise považována za ochránkyni rodin, ale také za zručnou kouzelnici. Legenda vypráví, že než začali s manželem lidem vládnout, žili lidé divoce a dopouštěli se kanibalismu. Eset jim to zakázala, naučila je zakládat rodinu, léčit, tkát, péct chleba a prozradila jim, jak žít ve vzájemném souladu. V Indii v ní lidé viděli Kršnovu matku. Ve středověku to pro hvězdáře byla Panna Marie.

Severní koruna – Corona Borealis

Souhvězdí má podobu půlměsíce – tvoří je nepříliš jasné hvězdy severní oblohy.

Podle legendy měl král Mínos z Kréty a královna Pasifé kromě dcery Ariadne ještě syna. Ten zvítězil nad Athéňany v hrách a tím je proti sobě popudil tak, že jej nechal athénský král zrádně usmrtit. Tím vypukla mezi Athénami a Krétou válka. Athéňané museli platit krutou daň: každý rok obětovat sedm chlapců a sedm dívek nestvůře Mínotaurovi – člověku s hlavou býka. Mínotaurus byl syn krétské královny Pasifé a posvátného bílého býka od Poseidona. Athénský královský princ Théseus se ale rozhodl, že Mínotaura zabije. Král Mínos svolil, že pokud se mu to podaří, zbaví Athény kruté daně už na věky. A stalo se.

Vlasy Bereniky – Coma berenices

Toto souhvězdí jarní oblohy je vidět od března do srpna. Jméno dostalo v polovině 16.století podle vlasů královny Bereniky, skutečné historické postavy, žijící kolem roku 250 před Kristem. Byla manželkou egyptského krále Ptolemaia III. Euergeta. Za jeho šťastný návrat z války proti Asyřanům královna obětovala své krásné vlasy bohyni Afroditě (římské Venuši). Druhého dne vlasy z oltáře záhadně zmizely. Chrámovou stráž zachránil před trestem dvorní hvězdář Konón ze Samu, který oznámil, že bohyně potěšená obětí umístila kadeře na hvězdné nebe. Jindy bývalo toto souhvězdí chápáno jako štětička chlupů na konci ocasu Lva.

Vodnář – Aquarius

Je souhvězdím zvěrokruhu a jeho hvězda Sadalmelek je hvězdný veleobr – svíti jako našich desettisíc Sluncí. Na počátku května a koncem července lze spatřit meteorické roje Aquaridy.

Souhvězdí je známé už od dob Sumeru. Podle nich Vodnář způsobil potopu světa, která vedla téměř k jeho zničení. Tuto verzi převzali i staří Řekové, kteří ve Vodnáři spatřovali vládce bohů Dia trestajícího lidstvo potopou. Podobně jako v mýtech jiných národů se před potopou zachránili jen lidé dobří a spravedliví (u Řeků manželé Deukalion a Pyrrha), kteří pak založili nové lidstvo.

Staří Babyloňané v souhvězdí viděli klečícího muže vylévajícího vodu z vědra. Stejně znali Vodnáře i starověcí Egypťané, kteří mu přičítali každoroční blahodárné rozvodňování Nilu, přinášející úrodné bahno a navracející půdě plodnost.

Vozka – Auriga

Toto je souhvězdí severní oblohy má velmi jasnou hvězdu Alfa Aurigae – Capella (kozička). Staří Sumerové viděli v tomto seskupení hvězd vozotaje. Stejně starého data je představa, že hvězda Capella je kozou ve vozotajově náručí.

Řekové tuto představu převzali a koza pro ně byla mystickou Amaltheiou, která živila svým mlékem malého Dia. Vozka bývá zobrazován s kozou na zádech nebo v náručí a dvěma či třemi kůzlaty. Byl to syn boha Hefaista a Matky Země Erichthonios, který prý jako první zapřáhl do vozu čtyři koně.

Podle jiné legendy je to vozotaj Myrtilos, který pomáhal Polopovi, synu boha Herma, porazit v závodě koňských spřežení krále Oinomaa a nakonec zahynul při hádce a následné potyčce o princeznu Hyppodameiu.

Pandorina skrinka

Pandóra bola manželkou Titána Epiméthea, kt. Prinieslo na svet zlo a utrpenie. Majú len pol pravdy misogynovia, keď hovoria, že Pandórin príbeh je mýtickým vyjadrením známej skutočnosti, že všetko zlo na svete pochádza od ženy. Celou pravdou však je, že Pandóra bola len prostredníčkou, po ktorej poslali zlo na svet sami bohovia. Tým sa mení ľahký vtip na vážnu myšlienku, vyslovenú gréckou ľudovou múdrosťou hádam už pred troma tisícročiami, keď Titán Prométheus, priateľ a ochranca ľudstva, naučil ľudí používať oheň, vyrábať nástroje, obrábať pôdu, stavať domy, liečiť choroby, a potom aj čítať, písať a rátať, nastal na svete šťastný život. Ľudia sa stali rozumní a takí mocní, že sa prestali báť bohov. To sa, pravda, znepáčilo najvyššiemu bohu Diovi; zahubiť ich už nemohol, hoci si to pôvodne želal, a tak sa rozhodol zoslať na nich zlo, aby im aspoň strpčil život. Rozkázal bohu Héfaistovi, aby zhotovil z hliny a vody krásnu dievčinu, vdýchol do nej život a požiadal ostatných bohov, aby ju bohato obdarovali. Bohovia boli veľkorysí a okrem vzácnych darov jej dali aj také ktorých sa chceli zbaviť. Zeus dal dievčine meno Pandóra („Obdarovaná všetkými darmi“) a rozkázal bohu Hermovi, aby ju aj s týmito všetkými darmi, uzavretými do pevnej skrinky, odviedol na svet k Prométheovmu bratovi Epimétheovi. Diovo želanie sa splnilo: Epimétheus sa do Pandóry zaľúbil a bez ohľadu na Prométheovo varovanie sa s ňou oženil. Pandórina osudná skrinka neostala dlho pod zámkom. Ako ju otvorili, o tom sú dve verzie; podľa jednej prehovoril na to Pandóru Epimétheus, podľa druhej ju Pandóra otvorila zo zvedavosti sama. Ale tak či onak, len čo nadvihla jej veko, okamžite z nej vyleteli všetky biedy, zlá, choroby, utrpenia, útrapy a rozleteli sa po svete. Pandóra veko rýchlo zavrela, ale v skrinke ostalo len to, čo zlá a utrpenia zatlačili na samé dno: Nádej.—–

Takto spracoval starý mýtus o Pandóre v 8. alebo 7. storočí pred n. l. Hésiodos a tak to po ňom opakovali starovekí i novovekí básnici; takto zobrazovali Pandóru a jej skrinku umelci na vázach, reliéfoch a sochách skoro päťadvadsať storočí. Až Goethe sa rozhodol (na jar 1806 v Karlových Varoch), že tento mýtus pozmení: dal sa do práce na „slávnostnej hre“ Pandora, a v jej druhom diele mala vystúpiť zo skrinky aj nádej; vieme o tom však len z jeho poznámok, lebo tento druhý diel už nenapísal.

Tak ostala pandorina skrinka v povedomí ľudstva i naďalej len symbolom zhubného daru a semeniska zla.

Převzato:  http://ee.dunres.sk/