Drak v bájesloví a obrazech

(příloha k restaurátorské zprávě)

Vanesa Trostová

Protože se uvažovalo o doplnění hlavy draka u restaurované sochy sv. Markéty, bylo nutno vyhledat různá vyobrazení draka, která by mohla k doplnění nějakým způsobem přispěti. To mne přivedlo k myšlence hlubšího poznání prastaré mýtické bytosti nazývané „drak“.

Tvor zjevující se v různých mýtech, legendách, pověstech a pohádkách. Je to bytost, které se přisuzují vlastnosti vesměs špatné, ovšem stával se i služebníkem a pomocníkem bohů (řecká mytologie aj.).

Drak v Orientu

U národů východoasijských (Čína, Japonsko) není drak vždy jen symbolem zla, nýbrž i pojmů dobrých a vznešených, jako plodnosti, noci, nebe a též i urozenosti. Je známo, že u starých Číňanů byl drak dokonce ve státním znaku. Za čínských císařů měli Číňané např. tzv. Řád draka. Řád draka založil roku 1886 i císař tehdejšího státu Anam.

V nejjednodušší podobě byl drak zobrazován jako okřídlený had (obr. 14). Později byl zjev ještě hroznější, totiž přibájením četných hlav, které otravné výpary nebo oheň a useknuté hned zase narůstají – viz. „hydra“. (tomuto znovunarůstání dračích hlav čelí podle některých pohádek drakobijce tím, že pahýly po hlavách připaluje rozžhaveným mečem). Mardukovi, nejvyššímu babylonskému bohu, byl zasvěcen drak, jenž byl křížencem mezi hadem a ptákem nohem a nazýval se Sirruš. Byl to čtvernožec s vysokýma nohama, jeho zadní tlapy byly ozbrojeny ptačími drápy, na šupinatém těle s dlouhým krkem měl hadí hlavu s velkýma očima a rozeklaným kmitajícím jazykem. Na ploské lebce měl rohy.

Drak v řecké mytologii

Draci a různé jiné příšery se vyskytují i v bájesloví řeckém. Byl to například stohlavý drak Ládón, potomek nymfy Echidny, (horní částí těla se podobala ženě, dolní částí hadu) a storukého obra Týfóna. Strašlivý stohlavý drak hlídal strom se zlatými jablky v zahradě Hesperidek. Několika zlatých jablek se pomocí Atlanta zmocnil Herakles. Byl to jeho jedenáctý úkol od krále Euristhea. Nymfa Echidna porodila svému muži různé příšery např. Chimairu (nestvůra, která byla vpředu lvem, uprostřed kozou a vzadu drakem n. hadem), Skyllu (žena – obryně, měla šest chřtánů a šest hlav), Sfingu (měla ženskou hlavu, tělo lví, hadí ocas a k tomu orlí křídla), nemejského lva psa Kerbera a jiné další. Další drak hlídal v Kolchidě zlaté rouno (Iásón a argonauti). V antické mytologii se to draky přímo hemží.

Hrůzostrašného draka Pýthóna usmrtil svými šípy Apollón, za to že pronásledoval jeho matku – bohyni Lété. Řecký hrdina Kadmos roztříštil kamenem hlavu obrovskému hadu (draku), který hlídal pramen v posvátném háji Areově, kde chtěl nabrat vodu, aby mohl vykonat oběť Pallas Athéně. Ta mu poradila, aby dračí zuby zasel v poli. Z nich vzešli „zasetí muži“, první Sparťané, kteří se navzájem (až na pět) povraždili. Již zmiňovanou Chimairu zabil s pomocí bohů Bellerofón, syn korintského krále. Poseidón mu k tomuto účelu věnoval okřídleného koně – Pégasa a Pallas Athéna zlatou uzdu, aby koně zvládl.

Drak v germánské mytologii

V severské germánské mytologii vystupuje drak již v pravěku, stejně jako v horských krajích Řecka a Asie. V Eddě bůh hromu Thor bojuje s drakem zvaným Midgardswurm (Midgardswormr). Také Sigurd z Eddy (totožný se Siegfriedem z Nibelungů) zabíjí draka Fáfniho, strážce pokladu. Požitím jeho srdce získává znalost ptačí řeči (v případě Siegfrida lázní v dračí krvi též nezranitelnost). V anglosasském eposu rek Beowulf rovněž bojuje s drakem. I Dietrich von Bern – Dětřich z Berůna (tj. z Verona) patří mezi drakobijce.

Drak v keltské mytologii

V Anglii, hlavně v artušovských legendách proslulý kouzelník Merlin už jako sedmiletý chlapec oznamuje senešalu Vurtigeruovi, který se zmocnil vlády po smrti krále Constanta, že na místě budoucí věže (kde se chtěl v případě nebezpečí ukrýt před zbývajícím zákonným dědicem) leží pod zemí dva draci a že věž spadne pokaždé, když se jeden z nich pohne. Po odkrytí základů se ukázalo, že má pravdu.

Ve slavném eposu keltského původu o Tristanovi a Isoldě, Tristan zabíjí hrozného draka, který sužoval obyvatele malého irského přístavu Weisefortu, aby získal Isoldu pro svého krále Marka. Když draka po těžkém boji přemohl, vyřízl mu jazyk a na důkaz svého hrdinského činu si jej strčil do boty. Úplně vyčerpán se na zpáteční cestě zhroutil: to jed obsažený v jazyce se po styku s jeho kůží dostal až do krve.

Drak v bibli

Biblickým drakem byl Livjátan (Leviatan), mýtický had, který se opakovaně objevuje v biblické poezii (Jb,Ž,Iz). Má nejrůznější podobu, jejíž původ můžeme hledat v lidových představách: vodní nestvůra s několika hlavami podobná nestvůře prvotního chaosu z mytologie starověkého blízkého východu (Ž 74,14), mořský drak, „svinutý had“ (Iz 27,1), mýtický krokodýl (Jb 40,25). Livjátan je převzat z pohanské mytologie, kde drak ztělesňoval nepřátelské mocnosti. Livjátan je chaotická obluda, jejíž probuzení nahání strach (Jb 3,8), možná samotný Satan, velký drak, had, kterého Bůh při skonání světa rozdrtí (Zj 12,3-9 – EK: svržení draka na zem, spoutání Satana – Zj 20).

Dalším z biblických draků je drak z Janova zjevení (apokalyptický – viz. příloha): Tu se objevuje rodící žena. Ohnivý drak, který chce pohltit její dítě neuspěje. Michael a jeho andělé se utkají s drakem (Satanem), který v boji předává svou moc šelmě, jež se spřáhla s nevěstkou Babylónem (symbol Římské říše, pronásledující křesťany, Zj 17).

Drak a křesťanští světci

Drak se zjevuje v myšlenkách lidí už od pradávna. Středověk rozeznával draky okřídlené a neokřídlené. Nevěřit v neokřídlené draky (a draky obecně) bylo těžkým hříchem, protože pochybovač odporoval Písmu svatému. Mnoho svatých, jak zaznamenali jejich biografové draky zabilo nebo zahnalo. Draka jako atribut má hned několik křesťanských světců, jsou to například Benedikt z Nursie (okřídlený dráček vylézá z kalicha), Gotthard (zkrocený u nohou), Ignác z Loyoly (přemáhá ho), Jiří (probodává ho kopím), Lev Veliký (drak symbolizuje mocnosti temna), Markéta Antiochijská (u nohou, na dlani, někdy ho drží na provázku), Marta, Hilarius nebo archanděl Michael (přemáhá ďábla v podobě draka).

Latinské slovo DRACO, -ónis, znamená jak „drak“, tak i „had“ a proto jsou někdy v textu zaměnitelní.

Drak v českých pověstech

V staročeských pověstech se vyskytuje jako drakobijce například rek Trut, po něm má jméno Trutnov.

Oběti drakům

Snad stejně starým mýtem jako drak sám, jsou lidské oběti drakům. Hlavně jim byly obětovány princezny a vůbec panny. Již v řecké mytologii byla Andromeda, dcera krále Kefea a Kassiopeje, obětována jakési mořské nestvůře, kterou poslal Poseidón a které se podle věštby nebylo možno zbavit jinak než obětováním Andromedy. Avšak rek Perseus obludu zabil, Andromedu přivázanou ke skalisku osvobodil a oženil se s ní. Tento příběh je námětem velmi podobný rytířskému eposu o pohanském rytíři Ruggierovi a dceři čínského krále Angelice. Angeliku připoutanou řetězy ke skále u mořského břehu se chystá napadnout mořská obluda. Ruggiero přijíždí na koni Hypogryfovi, oslní obludu svým kouzelným štítem a navlékne Angelice na prsten aby ji uchránil. Uvolní ji okovy, ona si sedne za něj a oba společně odjedou. Příběhy mají jistou podobnost s řeckou pověstí o Bellerofónovi.

Další příklad lidských obětí nalezneme i v legendě o svatém Jiří. Podle této legendy byli obyvatelé lybijské Silené sužováni drakem, který žil v blízkém jezeře či močálu a vzduch ve městě otravoval svým dechem. Aby netvora usmířili, předkládali mu Silenští nejprve po dvou ovcích denně a později po dvou dětech určených losem. Nakonec byla vybrána princezna Cleolinda, králova dcera. Když v šatu nevěsty šla drakovi v ústrety, potkala Jiřího a ten jí slíbil, že ji z moci Ježíše Krista zachrání. Probodl draka kopím, použil Cleolindina pásu jako vodítka a odvedl draka jako ochočeného psa do města, kde ho pak zabil. Na znamení díků za osvobození Silené přijalo téhož dne patnáct tisíc osob křest. Jiří obdaroval církev i chudinu a pokračoval v cestě.

Drak v heraldice

Motiv draka se objevuje i na šlechtických erbech. V heraldice bývá zobrazován s netopýřími křídly, dvěma orlími pazoury a rozšklebenou zubatou tlamou, ze které srší oheň. Jeho laločnatý hřbet přechází do svinutého ocasu s ostnem na konci (zcela výjimečně se objevuje vyobrazení s ocasem zakončeným rybí ploutví). Někdy bývá drak ztotožňován se svými příbuznými – baziliškem a saní. Saň má ale narozdíl od draka v heraldice čtyři nohy a bazilišek dle obecných středověkých představ měl pro změnu kohoutí hlavu, drápy a někdy dva rohy. Bývá-li zobrazována pouze hlava nebo polovice tvora, stěží lze často určit jeho druh. Na znaku pánů z Tovaru v Praporockého Zrcadle jsou zobrazeny hlavy dvou saní, které v tlamách proti sobě pohlcují dřevo ve tvaru kosmého pruhu. Drak nebo saň se u nás objevuje i na erbech Hada z Proseče, Hájka z Robčic nebo Obešlíka z Lipultovic.

Inspirace a fantasie

Draky člověku mohou připomínat pravěcí ještěři, jak svým vzhledem, tak svojí velikostí. Ačkoli žili před miliony lety, člověk mohl nalézat jejich kosti a tak si o nich vytvořit jakousi představu. (V Číně jsou podobné dinosauří fosilie známé jako „dračí kosti“ a užívalo se jich v tradiční čínské medicíně).

I v dnešní době stále ještě žije hodně plazů, kteří vypadají jako malé „modely“ draků. Není třeba ani montážní fanasie, stačí si je představit mnohem větší a dostaneme představu draka podle všech předpisů. Je možné, že se s některými z těchto plazů setkali kupci nebo bojovníci za křižáckých tažení a jejich fantasie zvětšila zvíře na draka, právě tak jako fantasie obyvatel těchto vzdálených krajů. K těmto zvířatům patří například dnes přísně chráněná heterie (Sphenodon punctatus Grey), ještěrka asi 75cm dlouhá, s třetím okem. K živé představě draka nejen svou podobou, ale ještě více velikostí svádí varani (Varadinae). Jihoasijský varan skvrnitý (Varanus salvator Laur) může být i 3m dlouhý. První Evropané vyprávěli o živém draku na ostrově Komodo, teprve výprava r. 1926 zjistila, že tímto drakem je varan (Varanus komodoenis Ouwens), který někdy dosáhne až 4 metrů délky, je tmavý až černý a útočí i na zdivočelé vepře, ale jinak dává přednost zdechlinám.

Na závěr této práce jsem jako přílohu přidala část textu ze Zjevení Janova, kde vystupuje apokalyptický ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami. Dále je tu obrazová příloha, specializovaná hlavně na postavu svaté Markéty a svatého Jiří, hojně zastoupených v umění našem i evropském:

Příloha I.

Ze zjevení Janova, zjevení 12

A ukázalo se veliké znamení na nebi: žena oděná sluncem s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina. Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami a na každé hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem.

A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy, ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ní bylo postaráno po tisíc dvěstě šedesát dní.

A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a Satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. A slyšel jsem mocný hlas v nebi:

„Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha
i vláda jeho Mesiáše,
neboť byl svržen žalobce našich bratří,
který je před Bohem osočoval dnem a nocí.
Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví.
Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.
Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte!

Běda však zemi a moři,
neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti,
protože ví, jak málo času mu zbývá.“

Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila syna. Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem zachována byla při životě rok a dva roky a polovinu roku. A had za ní vychrlil ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl. Ale země přispěla ženě na pomoc, otevřela ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil. Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova. A drak se postavil na břeh moře.

Příloha II. obrazová dokumentace

Některé z hlav draků jsem pro větší názornost rozkreslila a zvětšila.

(viď. pôvodná stránka, pozn. Zayko5)

Bonus od Zayko5: stránka plná OBRÁZKOV DRAKOV

Převzato:  http://ee.dunres.sk/