Vypovídají indiánské pověsti o původu lidstva?

Pověsti indiánů kmene Hopi

Podobně jako Mayové a Aztékové rozlišují i Hopiové několik vývojových etap lidstva. Jejich pradávní předkové prý žili v Pacifiku na pevnině zvané Kasskara, která později klesla do vln oceánu. K přesídlení pomáhali Hopiům tajemní kačinové – bytosti ze vzdálené planety Toonaotekha, kteří pravidelně navštěvovali Zemi. Rovněž kačinové dokázali tvořit lidi (bez pohlavního spojení). Přeprava Hopiů se prováděla „létajícími štíty“ – vozidlech bohů. Existenci těchto přístrojů dokládají i skalní malby v Oraibi, nejstarším sídlišti Hopiů v Arizoně.

Po přesídlení Hopiové osídlovali stále větší oblasti. Centrem vzdělání bylo bájné město Pálatquapi se stupňovitou pyramidou (dnešní Palenque). Indiáni se vzdělávali v těchto oborech: dějiny národa, přírodní vědy, ekologie a astronomie. Vyučujícími byli kačinové. Po jejich odchodu však mnohé znalosti upadly v zapomnění a indiáni si vytvářeli nové bohy a mytologii. Tím se narušily vazby na tradiční sídla, která zůstávala opuštěna, a „zdivočelí“ indiáni si zakládali nové osady. Vývoj se rozběhl opačným směrem, civilizace postupně degenerovala (po ukončení kosmické mise stvořitelů).

Pověsti Čibčů

Indiáni tohoto kmene žili na území mezi Nikaraguou a Ekvádorem. V mytologii tohoto kmene se zachovala pověst o vzniku světa, stvořeného slunečním bohem Chiminigaguou, vládcem vesmíru, tak, že z něho vycházelo světlo, z něhož se počaly zjevovat věci… Jak podobné Bibli! Mezi bohem a indiány pak cestovali poslové, kteří je učili mnoha užitečným činnostem (řemeslům), morálce (zákonům) a náboženství (filosofie). Učitelé se potom opět vrátili na nebesa.

Pověsti Kogiů

Indiáni kmene Kágabů (nyní Kogiové), žijící v oblasti Sierra Nevady mají podobnou mytologii – svět stvořila pramáti Gauteóvan, od ní pocházejí čtyři praotcové – prakněží indiánů, kteří měli svou vlast v kosmu. Když prakněží přišli, měli na obličeji masky, které nakonec odložili. Jak podobné dnešním opatřením při styku s neznámým prostředím!

Prakněží svěřovali svůj úřad (a vědomosti) dědičným potomkům, aby vědění přecházelo v nezměněné podobě na další generace. Kněží se nazývali mamové a byli to vládci kmene, uctívaní jako přímí potomci předků z kosmu. Mamové ovládali i nadpřirozené schopnosti, získané meditací v temnu po dobu devíti let, pak prý dokázali komunikovat s vesmírem. (Podobné praktiky dnes praktikují i tibetští a indičtí zasvěcenci.)

V Kágabských pověstech je rovněž zmínka o potopě světa, kdy kněz Seizankua zbudoval loď a vzal na ni všechny druhy zvířat a rostlin. Rudý a modrý déšť pak zaléval Zemi po celé 4 roky a všechna moře se rozlila. Lo se nakonec zachytila v pohoří Sierra Negra. Pak trvalo 900 let, než moře opět vyschla.

Tyto pověsti se natolik podobají biblické potopě s Noem a sumerské potopě s Gilgamešem, že celosvětovou potopu, při níž se zachránili jen ti nejinformovanější, lze považovat za historickou událost, způsobenou pravděpodobně vnějšími katastrofickými vlivy. (Průlet či pád asteroidu, komety, planety Nibiru či jinými vlivy na rotaci Země.)

Pověsti Dogonů

V pověstech západoafrického kmene Dogonů je zachycen průběh osídlení naší planety. Původní planeta Dogonů byla totiž ohrožena zánikem svého slunce Po-tolo, proto byl archanděl Nommo pověřen záchranou akcí – přesídlením obyvatel na jinou vhodnou planetu. Vzhledem k času zbývajícímu do katastrofy byla postavena jen jedna kosmická loď, na kterou byly umístěny zásoby pro dlouhý meziplanetární let, vzorky živočichů, rostlinstva a 4 pečlivě vybrané páry lidí, kteří měli založit novou civilizaci na planetě Zemi, jež se nejvíce podobala původní vlasti Dogonů.

Pravdivosti těchto pověstí svědčí o neobyčejných astronomických znalostech kmenových náčelníků, předávaných z generace na generaci. Dogoni tvrdí, že pocházejí z oblasti Siria (souhvězdí Velkého psa), vzdálené pouhých 8,7 světelných let od Země. Tvrdí také, že okolo Síria obíhá nyní již vyhaslé slunce Sirius „B“ (Po-tolo), které bylo našimi astronomy objeveno jako bílý trpaslík až v roce 1915!

Dogoni vědí, že Sirius B patří k tělesům s obrovskou hustotou hmoty (dle dnešních astronomů asi 130 kg/cm3) a navíc tvrdí, že se v systému nachází i další hvězda Emme-ya-tollo s několika planetami. Potíž je v tom, že kmen Dogonů si své znalosti ochraňuje před zvídavými vědci a stařešinové kmene je získávají ústním podáním z generace na generaci, takže lze předpokládat, že časem došlo i ke zkreslení originálních informací. Francouzský etnograf Marcel Griaule, kterému se podařilo přimět k rozhovorům náčelníka Ogotommeliho, získal i popis plavidla, na kterém Dogoni přiletěli na Zemi: mělo kruhovou základnu, zůstalo na oběžné dráze okolo Země a cestovatelé sestupovali na Zemi v jakýchsi výsadkových modulech. (Tento způsob se podobá i současnému cestování ve vesmíru a poznatkům o UFO…)

Velitel plavidla se nazýval Nommo (shoda s Noem) a po vyložení vesmírného plavidla se prý vrátil do vody – zřejmě se jednalo o obojživelníka. Člověk s dostatečnou fantazií by mohl říci, že jeho inteligentními potomky jsou delfíni… Ostatně možnost, že vesmírní učitelé byli vodní tvorové, lze podpořit i kresbou boha Make-Makeho z Velikonočního ostrova nebo japonské báje o vodních lidech.

Maorské pověsti

Praobyvatelé Nového Zélandu – Maorové mají nesmírně zajímavé pověsti, které pro nás sesbíral a zaznamenal John White. Již názvy témat v nás vzbuzují zájem: Rodokmen bohů, Historie stvoření, Válka ve Vesmíru, Stvoření muže a ženy, Potopa světa a zprávy z archy, Manželství mezi bohy a lidmi, Cesty mezi Zemí a jinými hvězdami, a další. Zprávy o krásných dívkách sestupujících s nebe a obcujících s pozemskými mladíky jsou v mnoha pověstech. Bůh Pourangahua z maorských legend přiletěl na svém ptáku (létajícím stroji) na Nový Zéland z místa Hawaiki, které lze (ze staroindičtiny) přeložit jako „Mléčná dráha“.

Všechny tyto i jiné pověsti se shodují v jednom: Kdysi na Zemi sestoupili mimozemšťané, kteří zde záměrně ovlivnili vývoj civilizace. Je zřejmé, že na vývoj civilizace budeme muset pohlížet novýma očima…

Autor: JaPa

Převzato:  http://ee.dunres.sk/