PYRAMIDY / Mars / Sirius
@Brana
H.P.Blavatská vidí příčinu první katastrofy Atlantidy v tom, že králové upustili od zásad Kosmických Zákonů Hierarchie Světla a zneužili tajné vědy v agresívních cílech. Blavatská popisuje příčiny neštěstím postižené atlanťany: „Pod vlivem špatných iniciací jejich démona TEVTATA, rasa atlanťanů se stala národem zlověstných (snad i černých) mágů.“ Následkem toho byla vyhlášena válka, jejíž historie je příliš dlouhá, abychom ji celou vyprávěli, ale i tak je možné ji odhalit v BIBLI u rasy Kaina, obrů, Noa a jeho rodiny. Konflikt je ukončen pohlcením Atlantidy vodou, což našlo své místo v příběhu o potopě. „Obři a mágové….všichni z masa a kostí zemřeli….všichni lidé, mimo Noa a Keisutra, kteří byli svojí duší ve shodě s Velikým otcem. A také mimo tlinkity z posvátné knihy guatemalců „Popol Vuh“ , která vypráví o spasení, které je podobné spasení indického Noa Vajsvasvaty.“
Atlanťané pochopili hřích šílené Třetí rasy – soužití se samicemi zvířat – což se projevilo ve zrodu velkých, člověku podobných opic. S těmito opicemi později atlanťané obnovili hřích šílených. Výsledkem jejich přestupku byly opice známé dnes jako antropoidi. Atlanťané dovršili tento pád s plnou odpovědností a znalostí následků.
V knize S.Stulginské „Kosmické legendy východu“ a „Sedm tajemství Kosmu“ se píše : „ Vzápětí za tím vším následoval duchovní pád Atlanťanů, kteří padli do tenat šílenství a samo zničení, každý z nich začal bojovat za svoje egoistické cíle a používali přitom ČERNOU MAGII. Kult Slunce byl zapomenut. Atlanťané vytvářeli svoje vlastní podoby na sochách a těmto sochám se pak klaněli. Sochy tvořili z vyvřelin lávy, z bílého mramoru či černého podzemního kamene a dávali je do chrámů. Ti nejbohatší najímali kněze, aby sloužili kultu jejich sochy. Žízeň po bohatství a vládě či moci, pustošení, vraždění nepřátel s cílem obohacení se zavládlo vědomím Atlanťanů. Rozkoš, zvěrstvo, barbarství, čáry, války, rozdělení, likvidace jeden druhého naplnily jejich životy. Zvířata vidí krutost svých pánů a také začínají týrat jedno druhé.
Když se město „Zlatých bran stalo peklem díky své krutosti, první velká katastrofa otřásla celým kontinentem Atlantidy. Hlavní město bylo smeteno vlnami oceánu a miliony lidí byly zahubeny. Tuto katastrofu nejednou předpovídal sám Imperátor Atlantidy i její Zasvěcenci. To se stalo přibližně před 800 tisíci léty. Atlantida ztratila svoje polární oblasti, její střední část se zmenšila a rozdrobila. Americký kontinent se oddělil
od Atlantidy průlivem. Od odtrhnuté východní části se utvořila plocha: ostrovy Velké Británie vytvořily část jednoho velkého ostrova, byla pohlcena Skandinávie, sever Francie a všechna okolní moře. Zbytky Lemurie se ještě zmenšily a budoucí teritoria Ameriky, Afriky a Evropy se znatelně rozšířily.
Druhá katastrofa Atlantidy proběhla asi před 200 tisíci léty. Pevnina se rozdělila na dva ostrovy – na severní velký nazvaný RUTA a menší jižní DAITIO. Skandinávie se přimknula k Evropské pevnině, proběhly záplavy Egypta a došlo k velkým změnám na Americkém kontinentu. Po těchto katastrofách úsilí Učitelů Shambally nějakou dobu zadržovalo Atlaťany od používání černé magie. Ale později na ostrově Ruta Atlanťané zopakovali přestupky svých předků. Asi tak před 80 tisíci léty proběhla Třetí katastrofa Atlantidy, která svojí silou a prudkostí převyšovala obě předešlé. Daitia zcela zmizela a z ostrova Ruta zbyla nevelká část – Poseidonis. Teprve nyní je jasné proč Platón ukazuje ve svých dialozích Čtyři Atlantidy Ta první, ze které vznikla víc Asie a Livie, obě spojené a poslední, která představovala sama o sobě jen nevelký ostrov POSEIDONIS.
Mnozí atlantologové chybně a po svém impretují Platóna obviňujíc jej v tom, že on mnohokrát zaměnil data i cifry. Atlantologové dokonce katastrofu na ostrově Strongele před 2000 lety nazývají katastrofou Atlantidy a neberou v úvahu ani ten fakt, že to již byly žalostné pozůstatky někdejšího obrovského kontinentu. Strongele se žádným způsobem nemůže přirovnat k civilizaci Atlantidy. Posledním z ostrovů Atlanťanů byl ostrov Poseidonis. Platón uvádí dvě data záhuby Poseidonise a to rok 8750 a 9570 př.n.l. V roce 9564 př.n.l. mnohá zemětřesení zničila Poseidonis, ten se potopil do moře a tím vytvořil ohromnou vlnu a zanechal po sobě památku v myslích lidstva o obrovské ničivé potopě, o čemž v povědomost dává Bible i jiná Posvátná písma.
Vědci spojili data zániku Poseidonise a srážky Země s velkou kometou Galileovou a s pádem asteroidu „A“ a tím získali rozdíl všeho všudy 28 roků. Jestliže jádro komety bylo 10 kilometrů, tak při srážce se Zemí byla získaná energie rovna výbuchu půl milionu vodíkových bomb, přičemž výbuch by proběhl ještě před srážkou. Roztavené jádro, které by spadlo do oceánu by změnilo vodu v páru a ta by se smísila se zemí a voda temně hnědé barvy by se opět zřítila na Zem.
Kosmické cykly a katastrofy na Zemi
Vědci poukazují na datum katastrofy od střetu Galileiho komety se Zemí na květen – prosinec roku 9541 př.n.l. A datum pádu asteroidu A na 5.července roku 8499 př.n.l. V mayském kalendáři je uváděn začátek nového „nultého roku“ na 5. července roku 8498 př.n.l. Před katastrofou Poseidonise na jedné a té samé astronomické linii se nachází Slunce, Venuše, Měsíc a Země. Možná, že právě toto změnilo orbitu asteroidu „A“ a způsobilo tak srážku se Zemí. Dalo by se říci, že tento fakt, že tato hypotéza je potvrzena odhalením v Severní Americe nedaleko Floridy. Hlavní těleso asteroidu dopadlo do Atlantického oceánu nedaleko Bahamských ostrovů. Průměr asteroidu byl 10 kilometrů a průběh pádu a dopadu, vlastně rachot při tomto jeho pádu bylo slyšet po celé Zemi.
Vladimír Ščerbakov autor knihy „ Všechno o Atlantidě“ odhalil vulkanický popel na hřbitově mamutů v okresu Bereleh nedaleko Vladivostoku. Tato vrstva byla neobyčejně silná. Stáří těchto nánosů bylo odhaleno badatelem Leningradské univerzity a to na celých 11.830 roků.
Toto datum plně odpovídá zániku Atlantidy podle Platóna. Pád asteroidů vyvolal i záměnu zemských pólů, což přiznává mnoho vědců. Severní pól do katastrofy byl na 60 stupni severní šířky tj. o 30 stupňů jižněji od nynějšího severního pólu. Změnil se i náklon Země k orbitě. H.P.Blavatská to vysvětluje takto : „Po ukončení hvězdného roku se nebeská tělesa vrátila k těm vzájemným polohám, jaké zaujímala na raném začátku tohoto roku…“
Seneka Beroz učil prorokovat o každé budoucí příhodě i kataklyzmatech podle zodiaku a údobí, které on ustanovil pro zničení světa ohněm (pralaja) i pro potopu odpovídající údobím, která jsou uvedena v jednom Egyptském papyru.
Podobná katastrofa přichází vždy při každém obnovení cyklu Hvězdného roku vyčísleného jako 25 868 pozemských roků. Zodiak je přiřazen ke starověku….. Egypťané uchovávali astronomická pozorování a zápisy po dobu 630 tisíc roků . Doba trvání dvou cyklů presekcí – je 51 736 pozemských roků.
( T1 S 728 „Tajná doktrína“ H.P.Blavatská )
Možná, že poslední katastrofa Atlantidy připadla na stejnou dobu s cyklem Hvězdného Roku s jeho počátkem. Ženy Atlantidy věděly dříve o této katastrofě i o předcházejících katastrofách a proto byl dosavadní příbytek Bratrstva Světla – Shamballa přenesen po druhé katastrofě z Atlantidy do Egypta. Toto vše také popisuje H.P.Blavatská.
Vědci, neobeznámení s Učením stařešinů a s tvorbou H.P.Blavatské se dokonce bojí připustit takové ohromné časové úseky existence Atlantidy a Lemurie. Ale jestliže „Den Brahmy“ je stejný jako Posvátná Učení a trvá 4,320.000.000 roků, pak proběhlo miliony roků v evoluci ras na naší planetě, ale i na jiných planetách, neboť Zákon sedmeričnosti se týká celého Kosmu. Naše Zemská koule je náchylná k sedmi periodickým a úplným proměnám, které doprovází rasy. Tajné Učení říká, že v době tohoto kruhu musíme projít sedm zemských praláj, které jsou vyvolány změnami ve sklonu Zemské osy. To je zákon platný v uvedené době v přesné koordinaci se Zákonem Karmy.
V okultismu se tento zákon jmenuje „Veliké zklidnění“…. věda toto vysvětluje vnější srážkou Země s kometami, ale my dáváme přednost esoterickým objasněním vzhledem k tomu, že FOHAT – druh zářivé kosmické energie – má jako vůdce Vesmírný Rozum.
(T2 s 372 H.P.B. „Tajná doktrína“)
Pevnina Lemurie se začala rozčleňovat na menší kontinenty … toto proběhlo následkem zmenšení rychlosti zemské rotace.
Když se kolo vrací s obvyklou rychlostí, jeho póly (okrajové body) se zharmonizují s jeho středním kruhem (rovníkem). Když se vrací pomaleji nebo se kývá ve všech směrech, probíhají na Zemi velké otřesy a vody se vrhají ke dvěma koncům a nové země se zvedají ve středním pásu (rovníkové země), kdežto vody nacházející se na koncích vstupují do praláji následkem záplav. Takovým způsobem je Kolo Země podřízeno a řízeno Duchem Luny…
Ke konci věků KALPY (Velké kořenové rasy) vládci Luny (otcové Pitri) začínají přitahovat silněji a také zplošťovat Kolo kolem jeho pásu. Když klesá v jednom místě a zvedá se na jiném a zvedání se zaměří k okrajovým bodům (pólům), nové země se zvedají a staré budou vtáhnuté. Rasová kataklyzmata nejsou potopou Noa.
(T2 s 367 H.P.B. „Tajná doktrína“)
Více jak před 120 léty bylo publikováno chronologické srovnání starých kalendářů a co je překvapivé, jejich cykly připadaly na stejnou dobu jako cykly komety Galilea a doběhly v době příchodu Galileovy komety a souhlasí i s daty záhuby Atlantidy a to 11.524 př.n.l. a 11.653 př.n.l. To je shodný okamžik pro všechny čtyři kalendáře – příklad událostí kosmického měřítka – katastrofa.
Staroegyptský kalendářní cyklus čítal 1460 roků a jeden z cyklů se ukončil v roce 1322 př.n.l. Jestliže budeme odečítat od tohoto roku 7 cyklů zpět, tak získáme rok 11.541 př.n.l. – předpokládanou dobu zániku posledního ostrova Atlantidy – Poseidonise.
Staroasyrijský kalendář byl sestaven z měsíčních cyklů po 1805 rocích a konec jednoho z cyklů připadá na rok 712 př.n.l. Jestliže od něj odebereme šest cyklů zpět, znovu získáme rok 11.5425 př.n.l.
Staroindický Luno – Sluneční kalendář sestával z cyklů po 2850 rocích a jeden z cyklů začínal v roce 310 př.n.l. Jestliže od tohoto data odečteme 3 cykly, tak získáme rok 11.652 př.n.l.
V jednom z Mayských kalendářů se začínala nová kalendářní éra v roce 3.373 př.n.l. a cyklus obsahoval 2.760 roků. Jestliže ubereme opět 3 cykly, znovu přicházíme ke známému datu 11.653 př.n.l.
Americký atlantolog I.Donelli předpokládá, že průsečíkem všech starých kalendářů je datum zániku Atlantidy a datum průletu komety Galileo. Tato dvě data to je 11.653 a 11.542 př.n.l. někteří atlantologové berou za počátek a završení epochy katastrofy Posiedonise a tím také Atlantidy. Jako druhé datum zániku Poseidonise Platón ukazuje jako rok 9.570 př.n.l. Polský vědec Kaminski zpracoval tabulky podle objevování se komety Galileo poblíž Země během 75 -77 let a získal mayský rok 9.541 př.n.l.
L.Zaidler rozpracoval jeho práci a získal přesnější datum 18.12.9541 př.n.l. a tím udělal závěr, že sestupný (klesající) uzlový bod Galileiho komety v tom roce byl na kritické vzdálenosti od Země a část těla komety mohla spadnout na Zemi.
Sovětští astronomové Voroncov a Veljaminov počítají s tím, že jádro komety bylo 30 km v průměru (jádro Tungusského meteoritu 150 m). Jestliže by kousek komety v roce 9.541 př.n.l. spadl do Atlantiku, tak by bylo všechno zničeno na tisíc kilometrů čtverečních.
Otto Muk zase bere jako příčinu zániku Atlantidy srážku s asteroidem A to 5.7.8498 př.n.l. A to odpovídá datu zániku Atlantidy – Timea t.j 8.570 př.n.l. Schéma ukazuje rozložení na jedné linii Slunce – Merkur – Venuše – Země. A toto se skutečně stalo léta páně 5.7.8498 př.n.l.
A – orbita asteroidu A. Takové položení planet změnilo orbitu asteroidu A a zdálo se být příčinou katastrofy. Kolem poloostrova Florida jsou kolosální trychtýře v počtu asi tří tisíc. Hlavní masa asteroidu spadla do Atlantického oceánu podle názoru O.Muka nedaleko od Bahamských ostrovů. Průměr asteroidu byl cca. 10 km.
Nulový bod v mayském kalendáři je 5.7.8498 př.n.l. Znamená to, že lidé, kteří se zachránili, mohli počítat začátek nové éry právě od této katastrofy ? Mahátmá ukazuje ve svém písmu stejné datum zániku Poseidonise ( Dopis 92 od října 1882).
Existence kontinentu Atlantida náleží k miocénské epoše. Všechno probíhá ve svém daném čase a prostoru v evoluci velkých kruhů, jinak by nebylo možné pro lepšího jasnovidce vyčíslit přesný čas i rok, když…velká či malá kataklyzmata musí proběhnout…Nyní mohou být události předpovězeny s takovou matematickou přesností, stejně tak zatmění a jiné jevy v prostoru, jako nikdy předtím.
Potopení Atlantidy započalo v době miocénské periody postupně, stejně tak, jako my v současnosti sledujeme postupné potápění některých kontinentů – i ono dosáhlo nejvyššího bodu nejprve ve zmizení samotného velkého kontinentu – události související s vyzvednutím Alp a potom s posledním z překrásných ostrovů, který vzpomínal Platón.
Egyptští Žreci ( mágové sloužící pravdě, sám sobě je strážcem svých tajemství a vládcem své síly) Seise říkali jeho předkovi Solonovi, že Atlantida, jediný zachovalý velký ostrov, zahynula po 90 tisíci létech jejího trvání. To nebylo vymyšlené číslo neboť oni po celá tisíciletí pečlivě chránili své znalosti. Ale tehdy se zmiňovali pouze o Poseidonisu a nikdy by neodhalili svoje nejtajněší chronologie ba dokonce ani velikému řeckému zákonodárci ne…
Hloubkové sledování moří zvláště Challengerem plně potvrdilo dohady geologie a paleontologie. Veliké události našich „Synů Světla“ – obyvatel Shambally (tehdy ještě ostrov v Centrálně-Azijském moři) , se přihodily nad sebe milujícími ale zkaženými mágy Poseidonise před 11.444 léty. Potvrzení tradice a historie uváděné Donnelim nacházíme jako hlavní a správné, ale mnohem víc je uvedeno v „Izidě“ .
( Dopis Mahátmy, dopis 92)
Štěstí a neštěstí národů je těsně spojeno s počátkem i koncem Siderického cyklu (Hvězdný rok). Každý siderický rok odstupují obratníky od pólu na čtvrtý stupeň při každém obratu , počínajíc od bodů rovnodennosti po obratu rovníku přes souhvězdí Zodiaku. V současné době obratník leží jen na 23 stupních, zlomek od rovníku. Proto musí ještě proběhnout 2,5 stupně do konce Siderického Roku. To dává lidstvu odklad kolem 16.000 roků.
( H.P.B. „Tajná doktrína“)
V 92. dopise Mahátma také oznámil Sinnetovi: „Poslední osud Vašich Britských ostrovů – prvních v seznamu obětí, které budou zničeny ohněm (podvodními vulkány) a vodou. Francie a jiné země budou následovat. Když se znovu objeví poslední Sedmá subrasa Šesté kořenové rasy budoucího lidstva, bude rozkvétat v bývalé Lemurii a Atlantidě, které se znovu objeví v tuto dobu a jejich nové objevení se bude následovat ihned po zmizení nynějších ostrovů a kontinentů. Velmi málo moří a velkých vod bude na Zemi – vody také jako země mizí a znovu se objevují, mění se periodicky, každý ve své době.
Již čtyři celoplanetární kataklyzmata spojená s výměnou ras, náklonem zemské osy a změnou pólů proběhla na Zemi. Planeta musí projít ne čtyřmi, ale sedmi Pralájemi. Od tohoto Kosmického zákonu nikam neutečeš, stejně tak od cyklu Dne Bráhmy (Malé Manvantary), ale jejich časové úseky jsou tak velké, že jsou nepochopitelné pro většinu lidstva.
Staré pověsti o posledních dnech Poseidonise v knize Stulginské „Kosmické legendy východu“: …a rmoutil se car Zářící tváře, hlava všech žlutolících vidouce hříchy černolících ( Atlanťanů, kteří padli do černé magie). I vyslal svoje vzdušné lodě (vimany) se spravedlivými lidmi ke všem svým bratrům – vládcům, hlavám jiných národů a plemen řka: „připravte se, povstaňte vy lidé Dobrého Zákona a přepravte se přes zemi, pokud je ještě suchá. Vládci bouře hrozí ! Jejich vozy se blíží k zemi. Jen jednu noc a dva dny prožijí Vladykové tváře ( kouzelníci, mágové) na této trpělivé Zemi. Ona je odsouzena a oni se nesmí svrhnout společně s ní.
Vladykové Ohně hlubin – gnómové i živloví duchové ohně připravují magické ohně, ale vladykové jízlivého pohledu jsou silnější než živloví duchové, a jsou tak otroky Mocných. Jsou znalí v astra vidění, vyššího magického umění. Povstaňte a použijte naše magické síly abyste se mohli postavit silám čarodějů. Nechť každý Vladyka Zářící tváře (adept sil Světla) zastaví vimany každého vládce temné tváře, zasáhne do jeho vlády, aby se ani jeden z čarodějů nemohl díky němu zachránit před vodou a utéct před žezlem Čtyř Karmických Božstev a zachránit své špatné následovníky.
Nechť každý žlutolící pošle spánek na černolícího. Ať dokonce čarodějové uniknou od bolesti a strádání. Ať každý člověk, který je věrný Slunečním bohům paralyzuje lidi věrné Měsíčním bohům, aby nestrádal a utekl od svého údělu. A nechť každý žluté tváře dá svoji vodu života (krev) mluvícím zvířatům (tato zvířátka oduševňovali a povzbuzovali džinové – elementálové Atlantů (černokněžníků) a pouze krev čistého člověka jej mohla zahubit) která náležela černé tváři, aby nevzbudila svého chovatele. Černá magie je hotová. Probouzí se její osud. My jsme sluhové Čtyř Velkých Kosmických Božstev. Ano, vrátí se Králové světla, Velký vládce Atlantidy upadl na svoji zářící tvář. Když se vládci vypravili, vody se již zvedly. Ale národy již přešly suchou zem, byly již za předělem úrovně vody. Vládci je dostihli ve svých vimanech a vedli je do země Ohně a Železa (východ a sever).
Meteority padaly jako průtrž na zem černolících, ale oni spali. Mluvící zvířata (magické stráže) byla spokojená. Vládci hlubin očekávali rozkazy, ale ty nepřicházely neboť jejich vládci spali.
Vody se pozvedaly a zalily údolí od jednoho konce Země až po druhý. Zůstaly jen náhorní roviny, a také země protinožců zůstala suchá. Tam bydleli ti, kteří se zachránili, lidé žluté tváře a přímého pohledu (duchovní lidé, zachovávající příkazy Sil Světla). Když se vladykové temné tváře vzbudili ve svých vimanech a rozhodli se zachránit od zvedajících se vod zjistili, že již vody zmizely.
Odvedené národy byly tak mnohočetné, jako hvězdy Mléčné dráhy…mnohé bojácné zahynuly na cestě, ale většina byla zachráněna. Někteří z mocných mágů temných tváří, kteří se probudili dříve jak ostatní, začali dobíhat ty, kteří utíkali a kteří je „oloupili“ a nacházeli se v posledních řadách. Pronásledovatelé se hnali za těmi, kterým se pozvedla hlava a hruď nad vodu, tak dlouho, pokud je samotné nakonec nezastihly vodya oni do jednoho nezahynuli. Půda se pod jejich nohama propadla a Země pohltila ty, kteří ji poskvrnili.
Tak poslední pozůstatek Atlantidy, ostrov Poseidonis zahynul zdola vodou a shora ohněm. Veliká hora Atlantidy nepřestala vyvrhovat plameny. Oheň vyvrhující nestvůra zůstala jedinou uprostřed rozvalin vlastního ostrova.
Vladimír Vernadský napsal: „Život Atlanťanů zasáhne představivost současného člověka… Není vyloučeno, že Atlantida došla, při vysoké úrovni rozvoje vědy a při invazi do života přírody, k nepředvídatelným následkům. Člověk sám sebe považoval za pána Vesmíru a příroda se krutě pomstila – Atlantida zahynula uprostřed rozkvětu své civilizace.
Osud Atlantidy jako i učení o ionosféře V.Vernadského nás upozorňuje na odpovědnost lidstva za duchovní obal planety, za každou mysl, pocit i děj, aby nenarušilo Kosmický Zákon.
Zdroj: Will Landa: „Vesmírná tajemství Pyramid a Atlantidy“
