HLAVNÍ IDEJE

NOVÉHO ZJEVENÍ

1985

Peter D. F.

ÚVOD

Tato kniha se skládá ze šestnácti krátkých esejů, které se primárně zabývají záležitostmi Nového zjevení. Probírají a vysvětlují se zde přímo či nepřímo hlavní pojetí, ideje a chápání Nového zjevení. Každý esej lze pojímat a číst jako v zásadě nezávislý nehledě na fakt, že mezi nimi existuje vzájemná volná propojenost. Vždyť se přece zabývají tím, co se zde nazývá Novým zjevením. Vzhledem k této relativní nezávislosti, může čtenář tyto různé eseje číst namátkově, tj. vybírat si ty, které se mu zdají nejzajímavější, nebo tituly, které v něm vzbuzují silnou touhu přečíst si je jako první.

Pro některé a dokonce i pro mnohé čtenáře bude zatěžko bezprostředně přijmout obsah těchto esejů. Především, kolik lidí na tomto světě se v dnešních dnech zajímá o něco, co se nazývá něčím tak neuchopitelným, jako jsou duchovní ideje a pojetí týkající se něčeho, co se nazývá Nové zjevení ?  Pro mnohé lidi je to, jak si to sami definují, příliš nepraktické a neužitečné z hlediska jejich dennodenního pozemského snažení. Za druhé, jestliže by se i mohl najít značný počet lidí, kteří se zajímají o tyto záležitosti, kolik z nich by v době moderní vědy a pokročilé technologie bylo ochotno přijmout za možné takové věci, jako je Nové zjevení ?  Nepovažovalo by se přinejhorším za bláznivé výplody šílence, nebo přinejmenším za projev divoké fantazie a bohaté představivosti spisovatele, spíše než za zjevení, které přichází přímo od Nejvyššího ?  Není pravdou, že poznání čehokoliv má být získáno objektivním pozorováním: Akumulací, klasifikací, ověřením, zkoumáním a obezřetným zobecněním vnímatelných faktů a dat při užití dobře definovaných postupů a nástrojů předepsaných dle určitých očekávaných standardů vědeckého myšlení; a ne nějakým nejasným zjevením, které zdánlivě přicházejí odnikud bez žádné možnosti bezprostřední, objektivní verifikace ?

Na druhé straně byť i mnozí lidé přijímají fakt, že jedním z důležitých prostředků získávání poznatků a pochopení pravdy je přímé zjevení od Nejvyššího, mají potíže s přijetím faktu, že takové zjevení může být poskytnuto v moderních dobách. Mnozí lidé věří, že všechny potřebná zjevení byla jednou a provždy člověčenstvu poskytnuta v určité době v minulosti a byla zaznamenána v takzvaných svatých písmech. Věří, že tato písma nemohou být nahrazena, pozměněna, doplněna, dotvořena a že jejich platnost má absolutní hodnotu, kterou nelze nikdy změnit.

Mnozí lidé navíc věří, že takové zjevení se může týkat jen takzvaně náboženských záležitostí a nemůže mít žádný vztah k něčemu jinému nebo k nějakému jinému aspektu každodenního života.

Tyto a podobné názory vzbuzují dojem, že Nejvyšší již nefunguje v přímé komunikaci s lidmi, ale že Své věci postoupil a licenci k objevování pravdy poskytl buď vědě, nebo svatým spisům, či obojímu, nechávaje veškeré rozhodování a významu a obsahu skutečné pravdy na nich. Mnozí lidé jdou dokonce tak daleko, že prohlašují, že není žádný Bůh, Nejvyšší, Stvořitel a že vše je vysvětlitelné a odvoditelné z přírodních zákonů, které se ustanovily samy sebou jako věc náhody či příhody. Pro lidi jim podobné bude obsah této knihy výsledkem poblouznění šílence.

Ať je tomu jakkoli, není pro moderní lidi snadné věřit tomu či přijmout to, že v současné době je něco jako Nové zjevení možné. Znamená to skutečně, že Bůh, kdož se zde nazývá Nejvyšší, někomu říká či diktuje určité ideje, pojetí a myšlenky, které ustanovují Nové zjevení ?  Není pravdou, že takové tvrzení může přijít pouze od osoby, která trpí přeludem velikášství či megalomanickou paranojou, jak by psychiatři a kliničtí psychologové mohli takovou osobu označit ?  Či snad to není u těch, kdo věří v duchy výsledek svedení či podvedení nějakým zlým či negativním duchem či entitou, která tvrdí, že je Nejvyšším; nebo je to zmnožená osobnost nemocné mysli, která činí takové výroky; anebo prostě důmyslná imaginace autora, který chce všemi prostředky získat pozornost lidí pro své vlastní neurotické potřeby ?

Na straně druhé, proč lidé Nové zjevení potřebují ?  Nemají dostatek nejrůznějších knih, které jim říkají o pravdě a o tom, jak mají žít své životy ?

Eseje obsažené v této a jiných knihách autora dávají odpovědi na tyto a podobné otázky. Problémem s takovými odpověďmi je, že je lidé buď přijímají jako pravdivé a rozumné, nebo je odmítají jako nesmyslné a zavádějící. Takže se dochází k objevu jedné z hlavních zásad Nového zjevení: Je na svobodné volbě každého, aby je přijal jako pravé zjevení Nejvyššího, nebo je považoval za pomatenosti šílence, divokou fantazii, imaginaci autora nebo ať to kdo chce nazvat jakkoli.

Přesně řečeno, tyto eseje nejsou napsány za účelem snahy donutit lidi, aby je přijali jako pravé zjevení od Nejvyššího nebo za část tohoto Zjevení. O to se autor nesnaží. Jsou napsány pouze k uvážení pro kohokoliv. Kdokoli se zajímá o hluboké duchovní záležitosti a má svou mysl otevřenou a širokou, bude je studovat, uvažovat o nich, meditovat nad nimi a následně rozhodne ze svého nitra, zdali je to, co se zde předkládá, skutečná součást Nového zjevení, nebo je to důmyslná a zajímavá duchovní teorie, s níž se může nebo nemusí souhlasit, nebo je to důsledek autorovy divoké představivosti, či šílený výplod duševně nemocné mysli. Nástroje a prostředky ověření si takových tvrzení jsou obsaženy v Novém zjevení a každý se naléhavě žádá, aby tyto nástroje použil.

Ať je závěr, který každý případný čtenář v tomto ohledu dosáhne, jakýkoli, bude to jeho osobní a svobodný závěr a výběr. Čtenář bude plně odpovědný za tento závěr a za všechny jeho důsledky. Je to každému Bohem daný dar a výsada, aby byl s to činit rozhodnutí o všech záležitostech života ze své svobodné volby a ze své vlastní svobodné vůle a nesl důsledky každého rozhodnutí.

Jestliže kterýkoli esej v této knize bude s to vyvolat v čtenáři pozitivní reakci, která ho povede k tomu, aby se stal lepší lidskou bytostí, lidskou bytostí duchovnější a láskyplnější a moudřejší, nelze žádat či očekávat více a účel, pro který byla tato či kterákoli jiná předcházející kniha tohoto autora napsána, bude splněn.

Peter D. F.

Santa Barbara, California,

Leden 1985

I.

O RůZNÝCH TYPECH ZJEVENÍ

A O TOM, JAK NÁLEŽITĚ OVĚŘIT JEJICH ZDROJ A PLATNOST

„Pro každého, kdo je ze své svobodné vůle ochoten vyslyšet a přijmout to, co bude zjeveno, je nutné, aby si uvědomil následující důležitá fakta: Když pravý Nejvyšší někoho pověří, aby byl přenašečem Nového zjevení, zjevení, které má univerzální důsledky, toto se provede ne jen prostým přenosem slov, idejí, pojmů a myšlenek, ale též všemi aspekty života takové přenosce. To znamená, že kdykoli tato osoba funguje jako pravý mluvčí Nejvyššího, cokoli řekne, učiní, cítí, projevuje a způsob, jakým se chová, jedná a reaguje na události a dění svého života, je využito Nejvyšším k vyvolání určitých reakcí, stavů, procesů, událostí a postupů po všech úrovních, stupních a dimenzích Stvoření Nejvyššího a po celé zóně vymístění, to jest po všech peklech v duchovním, intermediálním a přírodním světě. V jistém rozsahu je to též pravdou o všech lidech, kteří se v té či jiné době dostávají do kontaktu s takovým pravým mluvčím Nejvyššího. Takové je poslání a funkce přenosce jakýchkoli nových zjevení v průběhu dějin planety Země od jejího odpadnutí do zóny vymístění. Proto se vám radí, abyste takové reakce, výroky, chování, činy a obsah slov a spisů nikdy neomezili pouze na lokální a osobní úroveň porozumění, ale namísto toho jste nabádání, abyste na ně pohlíželi či je intuitivně pociťovali ve vyšším smyslu zahrnujícím všechny žijící a dýchající entity kdekoli bez výjimky a výluky.

Musíte si uvědomit, že existuje doslovně nekonečný počet odlišných úrovní duchovního uvědomění. Každý funguje z úrovně zvoleného, individuálního duchovního uvědomění a je spojen se všemi ostatními po celém Stvoření, kdo jsou v příbuzenství takovému duchovnímu uvědomění v pozitivním stavu, a se všemi těmi, kdo oponují nebo jsou protějšky takovému duchovnímu uvědomění ve stavu negativním. Takže každý, kdo přichází do kontaktu s takovým mluvčím, je takto zaangažován bez ohledu na to, zda si je či není uvědoměle, nebo z hlediska vlastní zevní mysli, tohoto závažného, kritického a významného faktu vědom.

Existují však odlišné typy zjevení přenášené Nejvyšším určitým lidem na této Zemi.

(1) Existuje jedno nové zjevení, které se přenáší příležitostně někomu určenému Nejvyšším pro tento specifický účel. Tento druh zjevení má univerzální důsledky a přichází v určitých kritických bodech historie lidstva a zóny vymístění. Obvykle se to stává tehdy, když nový věk či období či důležitý krok duchovního pokroku je hotov nastat nebo přinést plody. Z určitých – duchovních důvodů je pro každou jednotlivou dobu, když se přenáší toto univerzální zjevení, určena Nejvyšším jen jedna osoba, aby byla zprostředkovatelem tohoto nového zjevení. Je obtížné pochopit, proč je vybrána jen jedna osoba. Avšak každý to pochopí později. Jedním důvodem k tomu je to, že v kritických bodech na konci každého věku či éry nebo období anebo kroku je nutné a životně důležité zachovat soudržnost, jednost a integritu nových duchovních idejí, které se přenášejí. Za těchto podmínek by bylo duchovně krajně nebezpečné dovolit, aby takové ideje byly nesprávně interpretovány nebo pochopeny nebo nějak zdeformovány nebo rozštěpeny či rozptýleny. Obzvláště jelikož jsou taková zjevení přenášena do zóny vymístění, kde negativní a zlé síly neustále využívají vše, co mají ve své moci, aby zkreslily či zmrzačily tyto nové ideje, mohl by jejich přenos prostřednictvím několika různých osob ohrozit čistotu jejich obsahu. Uvědomte si, že nebezpečí zkreslení je větší, když jsou takové ideje přenášeny skrze několik lidí, než skrze jednoho člověka, který je vybaven zvláštními nástroji zjišťování jakékoli možné deformace. Jestliže by nastalo zkreslení, znemožnilo by to, aby nový věk či krok nebo období anebo éra zahájil svou vlastní progresi.

Avšak rozmanitost a rozdílnost obsahu idejí tohoto obecného, univerzálního nového zjevení je následně rozdělena specifičtějším způsobem prostřednictvím takzvaných místních, oblastních a individuálních zjevení, která přicházejí prostřednictvím různých lidí. Existuje mnoho dalších důležitých důvodů, proč je nutné tak učinit. Lidé tyto důvody poznají později, ne-li na této Zemi, pak v duchovním světě.

(2) Za druhé existuje několik planetárních, oblastních a místních typů zjevení, která nemají výše uvedené univerzální důsledky, ale jsou platná jen pro tu planetu či oblast nebo zemi anebo místo, kde se odehrávají.V mnohých případech tato zjevení vyvěrají z nového univerzálního zjevení, jak se popisuje výše, a jsou na něm založena. Tyto typy zjevení se přenáší prostřednictvím více lidí v různých oblastech a státech jedné planety. Taková zjevení pokračují po celé dějiny člověčenstva a mají velkou duchovní hodnotu v rámci systému a míst, ve kterých jsou poskytnuta. Obvykle jsou dána za účelem přizpůsobení obecnějších, univerzálnějších principů a idejí nového zjevení zvláštnostem každého odpovídajícího regionu, oblasti či lokality nebo planety. Naneštěstí mnozí lidé včetně zjevovatelů samých mají velmi často sklon vnímat tato zjevení jako mající univerzální význam a smysl obecných rozměrů. To přivádí jejich následovníky ke snahám násilně vnucovat druhým z odlišných oblastí své vlastní náhledy a názory, jako by byly jediné správné. Vede to k rozvoji mnoha odlišných velkých náboženství, která začnou být vůči sobě netolerantní. Mnoho tragedií povstalo z takovýchto násilných vnucování a netolerance, jak to živě ilustrují dějiny náboženských válek, které neustále zuří na planetě Zemi.

(3) Za třetí existuje mnoho zjevení povahy osobní. Obvykle se vztahují k jedné či několika navzájem vztaženým osobám. A opět ve své základní velikosti vyvěrají z obecných idejí univerzálního zjevení, které jsou ještě specifičtěji rozděleny a přizpůsobeny potřebám tohoto jedince či jedinců než oblastní, planetární nebo místní typy zjevení. A opět mají tato zjevení pro tyto jedince a pro jejich duchovní růst velkou duchovní hodnotu, pokud je nepociťují jako mající buď oblastní, planetární či univerzální význam a důsledek. Naneštěstí mnozí jedinci mají pod vlivem negativního stavu sklon vnímat svá osobní zjevení jako mající oblastní, planetární či  univerzální význam či důsledky. Ten obvykle skončí v založení náboženských sekt, kultů, bratrstev a rozličných jiných pseudoduchovních organizací, v nichž negativní a zlé síly vzkvétají a znásobují se. Znovu se opakuje, že dějiny lidstva na planetě Zemi jsou plny živých ilustrací této situace.

(4) A nakonec za čtvrté, existují početná pseudonová zjevení, pseudoregionální, pseudolokální či pseudoplanetární a pseudoindividuální nebo pseudoosobní zjevení, jako existuje mnoho pravých a pseudonově opět zrozených křesťanů a pravých i pseudotypů lidí nového věku, kteří mají k takovým zjevením vztah. Je nutné být si neustále vědom, že pekelná pseudospolečenstva a jejich samozvaní pseudovůdci a v současnosti obzvláště pseudo-Nová pekelná společnost vždy protichůdně zjevují falešnosti v přesně stejném množství a v opozici k pravým zjevením na všech jejich úrovních. Naneštěstí pro lidi na planetě Zemi využívají tato pseudozjevení pravd pravého zjevení, která za tímto účelem kradou. Někdy až padesát procent či více těchto pseudozjevení obsahuje ukradené pravdy, k nimž přidávají své vlastní falešnosti a zkreslení a předkládají je lidem tak, jako by přicházela od Nejvyššího či od někoho z duchovního světa domněle určeného Nejvyšším. Protože v těchto pseudozjeveních je obsaženo mnoho ukradených pravd z nového zjevení, mají lidé sklon považovat je za pravá a platná a přijmou je do svých životů. Takže přijímají zfalšované pravdy, které je přivádějí ke zlým činům, skutků, k bídě, utrpení a k všemožným problémům. Samozřejmě to vede také k neustálému udržování bytí a jsoucna negativního stavu. Protože v současnosti je více jak dvě třetiny lidstva v zásadě negativní povahy, více jak dvě třetiny lidí bude připraveno přijmout pseudonová zjevení spíše než pravé Nové zjevení. Jedině menšina lidí bude ochotna přijmout ideje pravého Nového zjevení (dočasně).

Ale jak lze rozeznat pravé zjevení od falešného ? Aby se poskytl náležitý duchovní nástroj, který by jedinci umožnil učinit takové rozlišení bez stínu pochyb, zjevuje pravý Nejvyšší následující zkušební body. Od tohoto dne, dokud Nejvyšší nedodá další, bude toto pouze jediný platný a účinný nástroj rozeznání toho, zdali je nějaké zjevení pravé či falešné.

(1) Každé nové univerzální, oblastní, místní nebo osobní zjevení musí dodržovat, uznávat a hlásat sedm principů duchovní homogenity, které byly zjeveny v knize „Poselství z nitra“ (Poselství 8, str. 46-54). Radí se pečlivě nastudovat a zapamatovat si toto poselství a využít těchto sedm principů duchovní homogenity pro vyzkoušení každého duchovního zjevení. Bude-li nějaký princip chybět, lze mít jistotu, že toto zjevení nepřichází od pravého Nejvyššího.

(2) Pečlivě zkoumat, jak tvrzení nového zjevení překládá jedinci pravou přirozenost Nejvyššího. Je pravý Nejvyšší tentýž jako Ježíš Kristus, který má mnohá jména ?  Je Nejvyšší – Pán Ježíš Kristus týž jako Krišna, Aláh, Višnu, Šiva, Buddha či ať použijeme jakékoli jméno ? Je to tentýž Jeden Bůh Nedělitelný a není zde jiného Boha či Stvořitele?  Existuje zde nějaká odchylka od tohoto pojetí přirozenosti Nejvyššího, která naznačuje, že nové zjevení nepřichází od Nejvyššího ?

Důležitou zásadou v tomto bodě je být si vědom a uvědomit si, že tento princip je nejplatnější testovací nástroj toho, zdali toto nové zjevení přichází či nepřichází od pravého Nejvyššího. Je to přijetí, uznání a hlásání Lidského Božství a Božského lidství Nejvyššího, uznání, že Nejvyšší se Sám/Sama ve formě Ježíše Krista inkarnoval na planetu Zemi, přijal fyzické tělo, ten typ těla, které bylo původně zfabrikované pseudotvůrci, a učinil pak toto tělo Božským a spojil je a sjednotil s Božskou esencí, kterou je Nejvyšší anebo se v Bibli velmi často nazývá jménem Otec. Takže se Ježíš Kristus v této fyzické formě stal věčně trvajícím Otcem, Mocným Bohem, pravým Nejvyšším, kdož zahrnuje všechny aspekty Absolutní přirozenosti Nejvyššího v různých aspektech známých lidem na Zemi pod takovými jmény jako Buddha, Krišna, Višnu, Šiva, Bráhma, Aláh, Velký duch, Manitou či jakýmkoli, která lidé používají.

(3) Pravé zjevení, které přicházejí od Nejvyššího, je vždy překládáno v duchu svobody volby, takže se v takových zjeveních nepřekládají žádné zákazy, omezení, tabu, ohraničení a zvnějšnění. Pravé zjevení vám nikdy neříká, co jíst či nejíst, jak se oblékat či neoblékat, jak se modlit či nemodlit, čemu se vyhýbat či nevyhýbat nebo co či ono se musí dělat, nebo jinak jeden nebude spasen. Ve skutečnosti pravé nové zjevení, které přichází od Nejvyššího, jedinci říká, že má svobodu učinit vše, jíst vše, pokud tak činí s pozitivní, dobrou a správnou motivací a záměrem pro všeobecný prospěch, společné blaho, sdílení, výměnu a užitek všech ve Stvoření Nejvyššího z pozice nepodmíněné lásky a moudrosti. Nediktuje nikomu a od nikoho nevyžaduje vykonávat jakékoli tak pracné cviky, jaké jsou často reflektovány v praktikách jógy a podobných praktikách, o kterých se předpokládá, že povedou k většímu duchovnímu uvědomění a fyzickému blahobytu. Tyto jsou omezující a ohraničující. Mají nějakou hodnotu, ale existují daleko lepší nástroje dosažení téhož daleko lépe, rychleji a trvanlivěji. Jak si kdo pamatuje, dva z těchto nástrojů jsou duchovní autohypnóza a hluboká meditace.

(4) Pravé zjevení, které přichází od pravého Nejvyššího, nikdy neobsahuje potvrzení možnosti fyzické, doslovné reinkarnace. Pravé zjevení, které přichází od Nejvyššího zdůrazňuje stálou duchovní progresi a ne regresi. Zdůrazňuje, že to, co se reinkarnuje, je vlastní vůle, touha a úmysly, ale ne duch.

(5) Pravé zjevení pravého Nejvyššího, Pána Ježíše Krista, uznává, že Svatá bible je ve svém niterném smyslu, který je obsažen v 35 knihách, pravé Slovo boží a nové zjevení obvykle vychází z tohoto pravého Slova Božího. Tento pátý bod se stává relevantním od nyní nebo od nedávna, jelikož skončila typická a specifická lidská éra ve světě duchů, jak se zaznamenává v knize „Poselství z nitra“. Před tímto časovým obdobím se stejným způsobem využívala jiná písma, aby se přinesla některá místní a oblastní zjevení. Avšak od té doby se situace změnila a nyní se klade důraz na Svatou bibli, protože vrcholná duchovní válka, o kterou se pekla pokouší, je vedena proti náležitému chápání pravé přirozenosti Ježíše Krista, jak ji odráží křesťanství a Svatá bible. Od nynějška vše stojí či padá s následkem té války.

(6) Pravé nové zjevení s univerzálními důsledky může přijít jedině od pravého Nejvyššího, Pána Ježíše Krista. Nikdo jiný nemůže přenášet tento typ zjevení. Jestliže takové zjevení přichází jménem Krišny, Buddhy, Aláha nebo nějakým jiným jménem, musí dodržovat sedm principů duchovní homogenity a musí obsahovat výrok, že Krišna, Buddha, Aláh jsou tíž, jako Pán Ježíš Kristus. Jestliže takový výrok není v tomto zjevení přítomen, toto není od pravého Nejvyššího.

(7) Pravé zjevení, které přichází od pravého Nejvyššího, neobsahuje žádnou specifickou předpověď budoucnosti či soudného dne ani ohavná a ošklivá tvrzení, že se Ježíš Kristus reinkarnoval zpět na planetu Zemi a je již mezi námi, jak mnoho lidí takzvaného nového věku – pseudonového věku – tvrdí. Jak se dobře ví, lidé nesprávně chápou druhý příchod Ježíše Krista a věří, že nastane doslovné objevení se Ježíše Krista, co se týče křesťanů, nebo pátá reinkarnace Buddhy, co se týče budhismu, nebo příchod Mesiáše, co se týče judaismu, nebo příchod Immana Mahdy, co se týče islamismu či muslimů, nebo příchod Krišny, pokud se hinduismu týče. Existuje jiné nesprávné pojetí či tendence lidí takzvaného nového věku, kteří věří, že Kristus, Buddha, Mesiáš, Imman Mahdy a Krišna se všichni reinkarnovali jako Lord Maitreya, který se někde na planetě Zemi tajně připravuje, aby se člověčenstvu objevil jako Kristus. To jsou krajně nebezpečná pojetí. Dovolte mi každému připomenout to, co o těchto věcech řekl Pán Ježíš Kristus ve Svaté bibli. Otevřete nejprve Evangelium Matouše, kapitolu 24: 4-5. Zde říká: „Mějte se napozoru, aby vás někdo nesvedl, neboť mnozí přijdou v mém jménu a řeknou: „Já jsem Kristus“ a svedou mnohé.“ Verš 11: „Tehdy povstanou mnozí falešní proroci a svedou mnohé“ Verše 23-27: „Tehdy řekne-li vám někdo: „Hle, tu je Kristus nebo tam !“ nevěřte, neboť povstanou falešní proroci a falešní Kristové a ukážou veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné“. Bereme nyní do úvahy slova: „ukážou velká znamení a zázraky“, protože to bude mít vztah k dalšímu bodu. Pokračujeme ve čtení: „Hle, řekl jsme vám to předem. Proto jestliže vám řeknou: „Hle, je na poušti (míníce Krista), nevycházejte. „Nebo je v niterných místnostech“, nevěřte tomu, neboť jako blesk přichází od východu a objeví se i na západě, takový bude příchod Syna člověka“ Nyní čtěme v Evangeliu Lukáše, kapitola 21:8: „Mějte se na pozoru, abyste nebyli svedeni, neboť mnozí přijdou v mém jménu a řeknou: „Já jsem“ a „ Čas se přiblížil“ Nechoďte proto za nimi.“ Podobné výroky můžete také nalézt v Evangeliu Markově, kapitola 13:5-6, 21-23. Jestliže tyto výroky nejsou teď jasné a neukazují bez stínů pochyb pravdivost těchto zde uvedených bodů, pak nic jiného nikoho nepřesvědčí.

Jak se má chápat pravý druhý příchod Pána Ježíše Krista, který se odehraje náhle ?  Ten je osobní zkušeností. Příchod Pána Ježíše Krista, druhý příchod, se odehraje uvnitř jedince. Objevení se Nejvyššího – Pána Ježíše Krista je uvnitř jedincovy Niterné mysli, jak se odehrává právě teď prostředky a nástroji, které byly vyvinuty Nejvyšším prostřednictvím tohoto nového nástroje známého pod názvem duchovní hypnóza. Mimochodem to není vhodný název, ale bude postačovat, pokud bude negativní stav aktivován a vládnout. Druhý příchod Pána Ježíše Krista se odehraje uvnitř každého, když vchází do nitra, jde zpět Domů a objevuje Pána Ježíše Krista, Nejvyššího, v nitru. Toto je jeden z mnoha důležitých, pravých významů druhého příchodu Ježíše Krista.

(8) Každé nové zjevení, které využívají zázraky, znamení a divy, aby prokázalo pravdivost svého obsahu, a tedy násilně vnucuje prostřednictvím těchto zázraků, znamení a divů svou věrohodnost a nutnost ho následovat namísto zdůraznění svobodné volby a vůle přijmout či nepřijmout obsah takového zjevení, jeden si může být jist, nepřichází od pravého Nejvyššího.

(9) A nakonec, každé zjevení, které obsahuje ve svých ideách ideu věčného zatracení, konečnosti stavů a kondic a nezměnitelnost a tvrzení, že lidé mohou být zatraceni na věčnost do pekel a nikdy nemohou vyjít ven nebo se změnit, nepřichází od pravého Nejvyššího.

Nejvyšší, Pán Ježíš Kristus, Duch Svatý, Jeden Bůh Nedělitelný tedy dává každému, kdo toto čte, tyto nástroje, body, znamení, ať to kdo chce nazývat jakkoli, aby byl sto je využít pro zkoušku všech duchů, všech zjevení a všeho, co se děje dle napsaného, dle prohlášení nebo v jeho vlastním transu. Radí se je pečlivě prostudovat a je-li to možném, naučit se je nazpaměť. A jestliže si někdo přeje je přijmout jako pravé zjevení od Nejvyššího a používat s dobrým a pozitivním záměrem, nebude oklamán.“

II.

O DUCHOVNÍM VÝZNAMU

SEDMÉ KAPITOLY PROROKA DANIELA VE SVATÉ BIBLI

„Nyní bude částečně zjevena jedna úroveň vnitřního smyslu této kapitoly, jak je relevantní a vztahuje se k této době a tomuto kroku.

Čtyři nebeské větry znamenají v této konotaci čtyři základní a esenciální aspekty Absolutní přirozenosti Nejvyššího. To, že rozbouřily Velké moře, znamená, že tyto čtyři základní a podstatné aspekty Absolutní přirozenosti Nejvyššího ohromě rozrušily všechna pekla veškeré zóny vymístění, která nemohou vydržet a přijmout pravou přirozenost Nejvyššího. Z moře vystoupili čtyři velcí dravci, odlišní jeden od druhého, v této konotaci znamená čtyři různé hlavní přesvědčivé názory, zfabrikované v nejhlubších peklech a rozšířené po celé zóně vymístění ve formě existujících náboženských doktrín či náboženství, jež byly speciálně určeny k tomu, aby neustále falšovaly pravdu o pravé přirozenosti Nejvyššího a obzvláště ohledně těchto čtyř esencialit a substancionalit Jeho/Její Absolutní přirozenosti.

Krátce řečeno jsou čtyři základní a podstatné Absolutní aspekty Nejvyššího následující:

(1) Nejvyšší Absolutní Božskou láskou a Absolutní Božskou moudrostí a jejich Absolutní jednotou v Absolutním duchovním manželství všech principů Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Takže je Jeden Nedělitelný Bůh ve všech Svých nekonečných a absolutních aspektech, které obsahují principy maskulinity a všechny principy femininity.

(2) Nejvyšší je jediným a jedním Absolutním stvořitelem všeho, co je. Stvořil vše ze Sebe a Sebou. Takže Nejvyšší je vždy přítomen v každé jednotlivé částici, jakož i v celku stvoření v absolutním smyslu. Tento princip opětovně potvrzuje zásadu, že nejvyšší je Jeden Bůh Nedělitelný a že stvoření je odrazen Jeho/Její Jednosti a Absolutní přirozenosti.

(3) Nejvyšší je Absolutní duchoví bytost, Čistým Absolutním vědomím a Myšlením, Čistou Absolutní sentiencí a Inteligencí. Nejvyšší je absolutně sebeuvědomělý a sebeobsahující a je Sám/Sama v Sobě a Sebou životem. Takže On/Ona je Absolutním životem a veškerý ostatní život se odvozuje z této Absolutní duchovní povahy Nejvyššího. Takže život je duchovní idea, která neustále vyzařuje a emanuje z Absolutního života Nejvyššího.

(4) Nejvyšší je Absolutní tvořivou silnou a Božskou prozřetelností. Je Nejvyšším Pánem, Vládcem a Mistrem všeho, co je, včetně veškeré zóny vymístění. Nejvyšší je Pán Ježíš Kristus, který spojuje a obsahuje všechny tyto čtyři základní a podstatné aspekty absolutních principů Absolutní přirozenosti Nejvyššího.

Na uznání, přijetí a používání těchto čtyř esenciálních a fundamentálních aspektů Absolutní přirozenosti Nejvyššího tedy závisí stav jsoucna a bytí duchovnosti každého. Pochopte, prosím, že toto jsou nejdůležitější principy, které spojují a obsahují všechny principy ostatní.

Z tohoto důvodu, aby se ustanovil, udržoval, podporoval a napájel ve své dominantní čili aktivované a dominující pozici, je pro negativní stav důležité zfabrikovat způsoby a prostředky zkreslení, zkažení, zmrzačení a, je-li to možné, zničení takového pochopení, uznávání, přijímání a používání těchto principů.

V nejhlubších peklech tudíž nastává fabrikace ohavných přesvědčení ve formě čtyř pseudoprincipů, namířených proti náležitému chápání, uznávání, přijetí a uplatňování Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Tato čtyři pseudopojetí, pseudoideje či přesvědčení byla rozšířena po celé zóně vymístění a na Zemi se objevila ve formě hlavních náboženských doktrín a systémů církví, které obsahují a zahrnují všechny ostatní sekty, odvozeniny, větve atd. těchto náboženských doktrín.

Jak se uvádí výš, tato čtyři ohavná přesvědčení, falešná pojetí, zkreslené verze, perverze a zmrzačení jsou symbolicky pospána čtyřmi dravými zvířaty, která vycházejí z moře. Popis všech zvířat či každého specifického zvířete je popisem povahy a kvality těchto hrozně nesprávných a špatných přesvědčení ohledně přirozenosti Nejvyššího. Vychází z pekel a postupují všemi úrovněmi, stupni a kroky veškeré zóny vymístění.

Než postoupíme s určitými výklady těchto zvířat a sedmé kapitoly Daniela, stojí za to poznamenat, že výše uvedené čtyři esenciální a substanciální aspekty Absolutní přirozenosti Nejvyššího jsou reflektovány v pravém Stvoření Nejvyššího a na pravé planetě Zemi čtyřmi hlavními doktrínami, pojetími a ideami duchovnosti, které jsou obsaženy ve čtyřech hlavních církvích či náboženstvích, které v současnosti existují v pravém Stvoření Nejvyššího. Existují v nezkresleném, nezmrzačeném, nezkaženém a čistém rozpoložení a stavu. Odrážejí, obsahují, zpracovávají tyto substancionality a esenciality Absolutní přirozenosti Nejvyššího a jsou na nich postaveny.

(1) První pojetí reflektované v Absolutní Božské lásce a Absolutní Božské moudrosti Nejvyššího a jejich jednotě a všech jejich odvozeninách je obsaženo v čistotě svého stavu v tom, co je známo jako křesťanská církev či křesťanská doktrína tak, jak ji ustanovil Sám Ježíš Kristus PŘEDTÍM, než nastala jakákoli kontaminace ohavnými přesvědčeními pekel.

(2) Druhé pojetí Absolutní přirozenosti Nejvyššího je obsaženo a reflektováno ve svém čistém a nezfalšovaném čili ryzím stavu v doktríně či náboženství budhismu; toto lze nazvat budhistickou církví.

(3) Třetí pojetí Absolutní přirozenosti Nejvyššího jako Absolutní duchovní bytosti a všech Jeho/Její odvozenin, esencialit a substancialit je originálně a v ryzosti reflektováno a obsaženo v spiritualistickém trendu a doktríně hinduismu, v její nezfalšované, nezkreslené podobě, kterou můžeme nazývat hinduistickou církví.

(4) A konečně čtvrté pojetí Nejvyššího, jsoucího Absolutní tvořivou sílu a Božskou přirozeností a všemi jejími odvozeninami a různými nekonečnými projevy, je reflektováno v spiritualistickém trendu či doktríně, kterou představuje církev islámská, muslimská či Mohamedova, jak byla Nejvyšším ustanovena v její ryzí, čisté a nezamořené kondici.

Tito čtyři velcí dravci, kteří vystoupili z moře, byli zfabrikováni v nejhlubších peklech za účelem prosáknutí, zamoření zašpinění a otrávení původní čistoty a ryzosti pravd obsažených v těchto čtyřech hlavních duchovních trendech, doktrínách, církvích či náboženstvích.

(1) První dravec byl jako lev a měl orlí křídla. Na pseudoplanetě Zemi toto zvíře v současnosti reprezentuje židovsko – křesťanskou doktrínu i církev a všechny její odvozeniny, které panují většině lidstva.

Lev s křídly orla představuje nebo označuje úplnou falzifikaci všeho, co se vztahuje substanciálním a esenciálním principům Absolutní přirozenosti Nejvyššího, jak je reprezentováno Ježíšem Kristem a reflektovaná po světě v různých židovsko – křesťanských doktrínách a jejich rozličných sektách, odnožích a náboženských přesvědčení.

To, že jeho křídla byla oškubána, znamená úplnou ztrátu jakéhokoli smyslu pravé duchovnosti, co se týče lidí v jejich vztahu k jejich Stvořiteli, Pánu Ježíši Kristu.

To, že bylo uděláno tak, aby stálo na dvou  nohách jako člověk, a bylo mu dáno lidské srdce, znamená úplnou externalizaci všech duchovních principů a umístění všech životních hodnot do zevních, vnějších, hmotných, tělesných a bezcenných věcí. Takže to znamená materializaci duchovnosti čili umístění všeho do pozice vzhůru nohama. To znamená, že v současné době nezbylo v židovsko – křesťanských církvích nic z pravdy a z dobra. Ve své esenci a substanci zcela postrádají cokoli duchovního bez ohledu na to, jak mnoho si nárokují, hovoří a jeví se, že jsou duchovními.

(2) Druhé dravé zvíře bylo jako medvěd. Vyvyšovalo se na jedné straně a mělo ve své tlamě mezi zuby tři žebra a bylo mu řečeno: „Vstaň, sežer hojně masa !“ Tento dravec označuje nebo představuje druhý hlavní přesvědčivý názor zel a falešnosti, které jsou obsaženy v budhistickém náboženství či církvi.

To, že se vyvyšoval na jedné straně, znamená jeho jednostranné zabývání se dosažením blaženosti prostřednictvím nesprávných vnějších prostředků různých praktik, předpisů a postupů v tomto náboženství obsažených.

To, že měl ve své tlamě mezi zuby tři žebra, znamená úplnou smyslovost jeho chápání způsobů a prostředků dosažení duchovního uvědomění a přehlížení potřeby a reality vnějšího stupně, který funguje jako základna, na níž je postavena duchovnost.

To je označeno slovy „vstaň, nažer se hojně masa“. Takový postoj nakonec vede k perverzi druhého esenciálního a substancionálního principu Přirozenosti Nejvyššího (že Nejvyšší je přítomen v každé jednotlivé částici svého stvoření a ve všech sentientních entitách), vedoucí k názoru, že tyto bytosti či tyto součásti Jeho povahy jsou fakticky Bohem. To má konec v úplném niterném ateismu. Takže za současných okolností na planetě Zemi bylo toto náboženství zcela a úplně zvráceno a bez ohledu na to, jak se zevně jeví být svaté a duchovní, vnitřně je ve své podstatě prázdné a ateistické.

(3) Třetí zvíře vyhlíželo jako levhart, který měl na svém hřbetě čtyři ptačí křídla. Zvíře mělo také čtyři hlavy a byla mu dána moc vládnout. Tato šelma reprezentuje třetí hrozné přesvědčení pekel, který se na Zemi projevuje ve formě hinduistického náboženství.

To, že měla na svém hřbetě čtyři ptačí křídla, znamená její zabývání se duchovní realitou s vyloučením veškeré ostatní reality, která je využita pouze za účelem získání vlády nad celým Stvořením tím, že předstírá sjednocování všech náboženských systémů existujících na planetě Zemi pod maskou tolerance ke všem duchovním pojetím a ideám. To představují čtyři hlavy a jí daná schopnost vládnutí. Forma tohoto náboženství existující v současné době na planetě Zemi byla úplně zašpiněna, zamořena a otrávena hrozným přesvědčením, které vyšlo z pekel ve formě subtilního přijetí negativního stavu jako rovného stavu pozitivnímu a Nejvyššího jako Absolutního původce obou stavů, to jest dobra i zla. Takové přijetí likviduje pravou duchovní konotaci tohoto náboženství. Takže nic z pravé duchovnosti v tomto náboženství nezůstalo bez ohledu na to, nakolik se zevně zdá duchovně tolerantní a sjednocující všechny systémy.

Čtvero křídel a hlav reprezentuje tuto toleranci, ale, jak se výše uvádí, je to za účelem ovládnutí a opanování všeho ve Stvoření Nejvyššího, aby se zničil třetí duchovní princip Absolutní přirozenosti Nejvyššího, že jen Nejvyšší je Absolutním životem a Absolutní duchovní bytostí, že jen z Nejvyššího se může vynořovat pravý život a že Nejvyšší je jediným původcem všeho vpravdě pozitivního a dobrého, Kdož nikdy nemůže obsahovat či vytvořit nic zlého nebo negativního.

(4) Čtvrté divé zvíře, které je popsáno jako strašně a příšerně a mimořádně mocné a které mělo obrovské železné zuby a žralo a trhalo na kusy a zbytek rozšlapávalo svýma nohama a bylo odlišné od všech zvířat, která byla před ním, a mělo deset rohů a vše ostatní, co poté následuje, označuje a reprezentuje čtvrté nejvíce devastující a nebezpečné hrozné přesvědčení, zfabrikované v peklech ve formě islámského náboženství či islámské církve, tak jak v přítomnosti existuje na planetě Zemi, plus všechny ty z židovsko – křesťanského, budhistického a hinduistického náboženství a jejich odvozenin, které se snaží získat moc a vládu nad vším ve Stvoření Nejvyššího.

Kvůli takové snaze je řečeno, že mělo železné zuby. Zuby znamenají nejzevnější, nejvnějšnější, smyslové a senzorické prostředky získávání všeho duchovního a likvidaci všech náležitých idejí pravé duchovnosti ohledně Přirozenosti Nejvyššího.

Protože chce vládnout a mít panství nade vším, nemůže tolerovat nic jiného a tudíž ničí, rve a rozdupává.

To, že mezi deseti rohy vyrostl roh malý, před nímž se tři z předcházejících rohů vyvrátily z kořenů a v tomto rohu byly oči jako oči lidské a ústa hovořící troufale, označuje nejhroznější přesvědčení tohoto náboženství reflektované v událostech a stavech v Íránu a ve všech ostatních náboženstvích terorismu, haldu po moci a ničení všeho duchovního, aby tak mohla ovládnout vše ve Stvoření Nejvyššího, což je označeno troufalými slovy, kterými hovoří proti Nejvyššímu.

Tato hrozná přesvědčení mají za účel zničit Absolutní tvořivou moc Nejvyššího a v pravé esenci a substanci jejich náboženství popírat pravého Nejvyššího jako Nejvyššího Pána, Vládce a Mistra všeho, co je, včetně veškeré zóny vymístění. To je obzvláště pravdou ohledně přijetí faktu, že pouze Pán Ježíš Kristus má absolutní panství, jak následuje ve verších 13 a 14. To je důvodem, proč islámské náboženství považuje každého, kdo není jeho členem, za nevěřícího a za svůj konečný cíl si klade eliminaci každého, kdo není v tomto náboženství účasten. To se ovšem koná nanejvýš vychytrale s předstíráním služby Alahovi či Bohu nebo Budhovi či Krišnovi nebo jakémukoli jménu, které lidé na planetě Zemi používají.

Po ustanovení těchto hrozných přesvědčení, tato v té době až po dnes zcela prosákla a úplně zničila veškerou duchovnost v těchto čtyřech hlavních náboženstvích a ve všech jejich odvozeninách, které na planetě Zemi existují. Z pravdy a dobra v nich již nezbylo vůbec nic. Všechny původní pravdy se všemi k nim patřícími dobry obsaženými v těchto náboženstvích byly nyní zcela a úplně vyčerpány, odstraněny a zahrnuty do Nového zjevení.

Když nastane taková situace, Nejvyšší zahajuje poslední soud těchto hrozných přesvědčení a těchto forem náboženství i jejich různých sekt. To je popsáno ve verších 9-10 a popisuje se to úplnou likvidací panování dravců, obzvláště toho, co bažil po ovládnutí Tvořivé síly Nejvyššího, jak je reprezentováno ve všech církvích a v církvi Islámu. Povšimněte si, prosím, že nejdříve je eliminována či zničena ta část, která se vztahuje ke čtvrtému zvířeti, to jest k bažení po moci a panování nad Stvořením Nejvyššího, které existuje v těchto čtyřech ohavných přesvědčeních a v islámské církvi. Avšak zbylým dravcům, ačkoli jim byla odňata jejich moc panovat, byl prodloužen život na nějaké období a čas. To znamená, že těmto částem či ideám nebo pojetím anebo myšlenkám čtyř hrozných přesvědčení těchto náboženství, které se nevztahují k panování a touze po moci a po zkáze duchovnosti, ale vztahují se k jiným aspektům Absolutní přirozenosti Nevyššího, které jsou zvráceny, bude dovoleno na nějaký čas zůstat, aby se lidem poskytl dostatek času pro přizpůsobení se a přijetí těchto faktů o čtyřech hlavních náboženstvích, která lidé považují za jsoucí od Boha, která jsou však fakticky fabrikacemi nejhlubších pekel. To lze nazvat přechodným obdobím.

Verše 13 a 14 se vztahují k pojetí Ježíše Krista, Kdož je zde nazýván Synem člověka. Syn člověka, jak je známo, označuje ryzí a původní pravdu před její zamořením, zašpiněním a otrávením a souvztaží s ní. Těmito pravdami je, že Ježíši Kristu bylo dáno panství a sláva i království a že všichni lidé, národy a jazyky Mu mají sloužit a že Jeho Panství je věčně trvající, které nepomine, a Jeho Království takové, které nebude zničeno. Tím se označuje nová doktrína Nového zjevení, která nemůže být zničena, neboť je založena na těch čtyřech substanciálních a esenciálních Absolutních aspektech Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Doktrína také obsahuje nejdůležitější zjevení o tom, že Ježíš Kristus je jediný Nejvyšší, kdož je sjednocen se Starodávným dnů, a Starodávný dnů, Kdož je Nejvyšší, se nyní stává Ježíšem Kristem skrze sjednocení Božského lidství a Lidského Božství, a že je jen jeden Bůh, Pán Ježíš Kristus, kterému se má sloužit a jehož království nemůže být nikdy zničeno.

Čtvrtý dravec, jímž je islamismus plus všichni ti v židovsko – křesťanském, hinduistickém a budhistickém náboženství a jejich rozličných odvozeninách, se seskupí dohromady, čili se pseudosjednotí, aby zničil všechna ostatní pojetí, ideje a duchovní svobodu, aby mohl ustanovit své vlastní panství nad celým Stvořením, přeuspořádat ho dle své vlastní podoby a obrazu, což znamená hovořit troufalými slovy proti Nejvyššímu.

Svatí, kteří jsou zmiňováni v této kapitole, jsou všichni ti po celé zóně vymístění a v příslušnosti k těmto čtyřem hlavním náboženským doktrínám či církvím, a ke všem jejich odvozeninám, kteří se neztotožnili s hroznými přesvědčeními a falešnostmi svých náboženství. Nepřijali žádnou okázalost a falešnou duchovnost, která v nich existuje, ale zachovávají svou čistotu, spoléhajíce se pouze na Jednoho Nedělitelného Boha, Kdož je Nejvyšší, Pán Ježíš Kristus. Také si  prosím povšimněte, že čtyři velká divá zvířata vyšla z moře, každé odlišné od ostatních, jak se popisuje ve verši 3 této kapitoly. Avšak ve verši 17 je řečeno: „Ti velcí dravci, kteří jsou čtyři, jsou čtyři králové, kteří povstanou ze země.“ Význam tohoto je následující:

Čtyři velká divoká zvířata, čili čtyři velká pekelná přesvědčení ohledně přirozenosti Nejvyššího byla vyvinuta v nejhlubších peklech. Moře souvztaží s pekly. Slovo „král“ označuje pravdu. „Čtyři králové“ znamenají čtyři základy a podstatnosti pravé přirozenosti Nejvyššího, jak se projevují v přírodním stupni. Jejich království znamená čtyři hlavní duchovní doktríny a čtyři hlavní duchovní náboženství, jež existují po celé zóně vymístění a zvláště na planetě Zemi, jež mají vztah k těmto čtyřem pojetím Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Protože ale uvedení čtyři králové nepřišli z nebe, nýbrž ze země, zde králové znamenají zfalšovanou, zvrácenou a zkreslenou pravdu a čtyři králové označují čtyři hlavní duchovní doktríny a jejich náboženství, jež jsou čistými falešnostmi, deformacemi a perverzemi Absolutní pravdy o Přirozenosti Nejvyššího. Slovo „země“ taktéž souvztaží se zevní myslí a jejím pekelným původem. V této konotaci to znamená, že tato čtyři velká pseudopojetí ovládla lidskou zevní mysl a zotročila lidi tak, že věří těmto pojetím jako pravdivým a dobrým. Tyto pekelné výtvory se počínají považovat za nebeské a ty, jejichž původ je Božský a nebeský, se začínají považovat za pekelné a pozemské a mající vnější původ.

Čtvrté pojetí se znovu opakuje ve verších 23-27, které popisují rozličné doktríny, jež vyvěrají ze čtvrté pseudo-integrované doktríny panování nad celým Stvořením Nejvyššího. V jednom bodě, právě před úplným zničením, začnou převládat nad pozitivními silami. Ale když taková zřejmá převaha nastane nebo se začne ukazovat a všichni praví duchovní lidé, nazývaní svatí, budou potlačeni a učiní se pokus eliminovat je po celém světě, bude to znamení úplného konce všeho starého, tradičního, konvečního a všech těchto falešných náboženství. Namísto toho se ustanoví jedno pravé duchovní pojetí a doktrína, pocházející přímo od Nejvyššího. To bude trvat navždy, protože bude založeno na principu neustálého duchovního pokroku, nového doplňování, modifikací a zpracování těchto čtyř esenciálních a substancionálních aspektů Absolutní přirozenosti Nejvyššího, kdož je Pán Ježíš Kristus.

Toto vylíčení se v modifikované formě – co se týče křesťanství – opakuje ve Zjevení Ježíše Krista (Apokalypse) v kapitole 13. Uvědomte si, že vše v Apokalypse se především týká křesťanské církve a jejího postupného rozvratu, devastace, destrukce a úpadku do tohoto hrozného přesvědčení, reprezentovaného těmito čtyřmi šelmami.

Kapitola třináctá tedy hovoří o tom časovém období, kdy se na Zemi odehraje určité pseudosjednocení všech náboženství pod vládou toho čtvrtého divého dravce, který chce moc a chce si přivlastnit tvořivé síly a Božskou prozřetelnost Nejvyššího. Takové touhy existují ve všech čtyřech náboženstvích, ačkoli je v současnosti vidět nejsilnější jeho formu v islámském náboženství, jak vypadá například v Iránu. Irán souvztaží z určitým duchovním stavem v zóně vymístění, který pochází z nejhlubších pekel. V současnosti není pro každého vhodné, aby znal skutečný význam Iránu.

Máme zde nejprve jedno zvíře, ale zvíře, které obsahuje ostatní tři, protože ve Svaté bibli se ve druhém verši Zjevení, kapitola 13 říká: „Ten dravec, kterého jsem viděl, byl jak levhart. Jeho nohy byly jako nohy medvěda a jeho tlama jako tlama lva a drak (kterého lze považovat za čtvrté zvíře) mu dal svou sílu, svůj trůn a velkou moc.“ To je popis pseudosjednocení všech těchto šeredných přesvědčení, aby se učinil všeobecný útok na chápání, přijímání a poznávání pravé povahy Nejvyššího, jak se popisuje v těchto čtyřech esenciálních a substancionálních aspektech Jeho/Její Absolutní přirozenosti. Verše 11-19 popisují zvíře, které povstalo ze země se dvěma rohy jako beran, které hovoří jako drak, které provádí velká znamení a způsobuje, že lidé přijímají jednotu prvního zvířete. Tento dravec označuje PSEUDONOVÉ ZJEVENÍ, které se objevuje s NOVÝM ZJEVENÍM, aby podkopalo a zničilo věrohodnost Nového zjevení a bude každému zdůrazňovat a bude se snažit každého přesvědčit, že tato od nynějška sjednocená náboženská přesvědčení ve formě pseudo-judeo-křesťanství, pseudo-budhismu, pseudo-islamismu a pseudo-hinduismu jsou jedinými pravdami a jedině správná. Jejich pojetí, ideje a doktríny se mají následovat a uctívat, a kdo tak neučiní, bude zatracen a zničen. Následovníci tohoto pseudonového zjevení budou provádět zázraky, ukazovat znamení a mít velké pseudo-schopnosti přesvědčit lidi, aby je následovali.

S ohledem na tato fakta je tímto každý VAROVÁN, aby si uvědomil, že velmi brzy přijde na planetu Zemi z pekel pseudo-nové zjevení ve jménu Božím, aby zničilo, zkazilo a zrušilo Nové zjevení, které bylo a je přinášeno přostřednictvím pisatele této knihy. Pseudo-nové zjevení se bude snažit každého přesvědčit, že všechna náboženství v současnosti existující na planetě Zemi pod názvem judeo-křesťanství, budhismu, hinduismu a islámu se všemi jim odpovídajícími odvozeninami jsou dobrá, náležitá, správná a pravdivá. Pseudosjednotí všechna pojetí a ideje těchto čtyř hlavních náboženských systémů do jedné doktríny, která se ve jménu Božím pokusí zničit vše Božské a duchovní, co pochází od pravého Nejvyššího. Jako pravé Nové zjevení od pravého Nejvyššího zahrnuje, integruje a odmítá původní a ryzí zrnka pravdy, obsažená v těchto čtyřech hlavních náboženstvích a církvích, a buduje na nich nové ideje pro další krok a věk v dějinách veškerého Stvoření, tak zajisté nové pseudozjevení zahrnuje falešnosti, perverze, zkreslení a zla, okrášlena slovy lásky, moudrosti a pravdy v jedné velkolepé přesvědčivé doktríně, která se všemi způsoby prostředky pokusí udržovat vše staré, tradiční a konvenční pod maskou troufalých slov hnutí nového věku, nově zrozených křesťanů a nově zrozených těch či oněch. Každému je dán nástroj, aby rozpoznal pravé zjevení od falešného. Je třeba zajistit, aby se stále kontrolovalo vše, co přichází, dle 9-ti bodů, které byly uvedeny v tomto zjevení. (Viz předchozí kapitola.)

Také se radí, pokud si to kdo zvolí z vlastní svobodné vůle, aby se oddělil od každého spojení a zanechal každého spojení s jakýmkoli pojetími, ideami a učeními vztahujícími se k těmto čtyřem hrozným přesvědčením, která jsou známa pod názvy judeo-křesťanství, budhismus, hinduismus a islamismus a jejich pseudosjednocení, protože od nynějška vyčerpala všechny svoje pravdy a dobra a není tu již ničeho, čeho by se měl kdo držet. Toto je ovšem záležitost svobody volby a nikomu to nelze vnucovat. Avšak je to výhodné učinit, jestliže někdo chce pokročit a získat větší a lepší pochopení pojetí Nového zjevení, která byla ustanovena po celém Stvoření Nejvyšším. Také se upozorňuje, že to, co bylo zjeveno o těchto dvou kapitolách – kapitole 7 v Danielovi a kapitole 13 ve Zjevení Ježíše Krista, je jen velmi malá, malinká a nepatrná  součást celkového obrazu, aby se poskytla nějaká idea o tom, co se v současnosti děje. Jak se ví, teprve nedávno začali vůdci a následovníci výše uvedených čtyř církví a všech jejich odnoží sdílet tendenci vyhledávat určité společné body. Důraz se nyní klade na sjednocení z vnějšku, z pozice vnější mysli. To se zdá být dobrou ideou. Avšak z hlediska duchovního, z hlediska Nejvyššího, je to z formování čtvrtého dravce, který pseudosjednocuje vše ve jménu Božím, aby Boha zničil. Je to znamení posledního soudu tohoto věku a této éry a jejich falešných doktrín reprezentovaných v těchto čtyřech církvích.

Kdy tento poslední soud začne a jak dlouho potrvá, je věcí Božské prozřetelnosti a nemůže se zjevit nikdy. Je třeba si zapamatovat tento verš v Evangeliu dle Matouše, kapitola 24, verš 27: „Neboť jak blesk přichází od východu a objeví se i na západě, takový bude příchod Syna člověka“. To znamená, že PŘIJDE NÁHLE V DOBĚ, KDYBYCHOM NEJMÉNĚ OČEKÁVALI, ŽE SE TAK STANE.

Opět je nutné zopakovat, že obsah kapitoly 7 v Danielovi a kapitoly 13 ve Zjevení Ježíše Krista ve Svaté bibli je o mnoho větší, než se zde zjevuje. Existuje nejméně devět dalších významů kromě toho, který je zde zjeven. Navíc si je třeba uvědomit, že zjevení Daniela a zjevení Ježíše Krista jsou přizpůsobena různým dobám v dějinách zóny vymístění. To je důvodem, proč se věci předpovězené v Danielovi a ve zjeveních Ježíše Krista nemohou nikdy plně splnit, pokud je negativní stav v aktivní a dominantní pozici. Avšak pro tuto dobu a za současně existujících podmínek v zóně vymístění a na planetě Zemi je zjevený, dílčí a krátký výklad těchto dvou kapitol správný a odráží skutečný stav věcí. Je třeba ovšem ještě jednou zopakovat, že cokoli zde bylo řečeno a zjeveno, je jen k uvážení. Jeden si může zvolit souhlasit či nesouhlasit s tímto vším, přijmout to, či nikoli. Radí se mu, aby vešel s náležitým záměrem a motivací do nitra do hlubokého transu, na vrchol své duchovní hory, do své Niterné mysli a – po vykonání náležitých, důkladných bezpečnostních prověrek a podstoupení očisty a vyčištění ode všech zamoření, zašpinění a otrav každodenního žití uprostřed negativního stavu, který mu panuje a ovlivňuje ho – zkontrolovat a ověřit si tyto věci ze své vlastní pozice a stanoviska a zeptat se, zdali by měl toto zjevení přijmout jako fakt. Volba je jeho, jakož i důsledky takové volby. Toto se opětovně radí v duchu nepodmíněné lásky a její moudrosti.“ Proto jejich význam bude v různých dobách označovat různé věci.

III.

POŽADAVKY NA MLUVČÍHO A ZPROSTŘEDKOVATELE PŘENOSU ZJEVENÍ

A POSELSTVÍ NEJVYŠŠÍHO

„Existují určité duchovní a praktické požadavky na každého, kdo touží fungovat jako zprostředkovatel přenosu anebo mluvčí Zjevení Nejvyššího bez ohledu na to, zda jsou tato zjevení povahy univerzální, planetární, regionální nebo individuální.

Za účelem praktické ilustrace těchto požadavků je podán slovní přepis jedné dávky pravidelného pobývání v transu takového přenosce z pozice jeho pravé Niterné mysli.

„Hovoří Petrova pravá Niterná mysl. Hovořím ze stavu hlubokého duchovního plenárního stavu či transu za přítomnosti všech mých pravých duchovních rádců, všech členů Vysoké rady Nové nebeské společnosti, pod dohledem, vedením a předsednictvím Nejvyššího – Pána Ježíše Krista – Jednoho Boha Nedělitelného. Hovořím po důkladných bezpečnostních prověrkách pravé Niterné mysli, vnitřní mysli a vnější mysli Petrovy mysli i všech ostatním přítomných včetně Nejvyššího. Byly důkladně prověřeny hořícím mečem pravdy, která poráží zla a nepravdy, a Svatou bibli otevřenou v první kapitole Evangelia dle Jana a přitlačenou na naše čela, pak na srdce a pak na solární plexy s následujícím prohlášením: „Uctíváme, uznáváme, vzýváme, sloužíme a milujeme Jednoho a pouze Jednoho Boha, Stvořitele, Kdož je náš milovaný Pán Ježíš Kristus, Duch Svatý, Nejvyšší, Jeden Bůh Nedělitelný, Náš Nebeský Rodič, Náš Tvůrce, Vykupitel a Spasitel, Kdož je Stvořitelem všeho Stvoření a Nejvyšší Pán, Mistr a Vládce všeho, co je, včetně všech oblastí pekel, veškeré zóny vymístění a negativního stavu jako celku.““

Aby se rozptýlily jakékoli pochyby o způsobu, jakým Petr přenáší poselství od Nejvyššího, rádi bychom s vámi sdíleli jednu dávku sezení, které Petr mívá téměř neustále. To znamená nejen jedenkrát denně, ale když se přenáší nějaké poselství  či zjevení od Nejvyššího, několikrát, vícekrát denně. To vám dá nějakou představu toho, jaké je to být zprostředkovatelem přenosu poselství a zjevení Nejvyššího, jsouce v pozici v zóně vymístění, kde neustále útočí negativní stav a zlé, temné síly.

Petrovo sezení se zásadě skládá ze čtyř částí. První část je vždy pro bezpečnostní prověrky (jak se zjevují v „Kdo jsi a proč jsi zde?“). Druhá část je pro očišťování a vyčišťování od všech zašpinění, zamoření a otrav, která nastala mezi sezeními, byť by to dokonce bylo v tentýž den. O třetí části budete zpraveni. Čtvrtá část sestává z žádostí o všechno pozitivní a dobré, co vyvěrá z Nejvyššího, a tato část vám bude částečně sdělena také.

Ve třetí části se vyskytují následující zkoumání, zkoušky, hledání a dotazování:

„Pane, upozorni mne na každé skryté, tajné, zamaskované či zjevené omyly, chyby, vady, hříchy, zla, nepravdy, sobectví, sebelásku, lásku k tomuto světu nebo na každé jiné ohavnosti a ošklivosti negativního stavu, které jsou ve mně přítomny. Existují ve mně nějaké takové skryté, zamaskované, tajné stavy jako tyto ?  Považuji určité věci či cokoli vůbec za dobré, náležité, správné a pravé, zatímco je to nevhodné, nesprávné a nedobré ?  Považuji cokoli vůbec za nevhodné, nesprávné a nedobré, zatímco je to ve skutečnosti náležité, správné a dobré ? Jinými slovy, můj Pane, připisuji Ti to, co je ďábelské, zlé a nepravdivé, nebo připisuji ďáblovi to, co je Tvoje ?“

Jestliže je v každém bodě takového dotazování odpovědí „ano“, nepostupujeme ani o krok dál, dokud se nám toto nedostane do pozornosti, důkladně se to nezpracuje, nevyznají se hříchy, nenásleduje politování a nenastane očista a vyčištění a nepoloží se tedy otázka, zdali je to vše ohledně tohoto jednotlivého problému. Je-li to vše, pak hledání, zkoušení, zkoumání a dotazování pokračuje následovně:

„Pane, přivlastnil jsem si, v sobě ztotožnil nebo jsem ospravedlňoval či omlouval anebo racionalizoval něco zlé, nepravdivé, hříšné, sobecké, daremné, něco ze sebelásky, lásky k tomuto světu či cokoli vůbec, co je v rozporu s Tvou vůli ?  Zhřešil jsem, spáchal jsem nějakou nepravost či daremnost ?  Učinil jsem něco neadekvátního, nevhodného, nesprávného, negativního ?  Byl jsem jakkoli sobecký a egoistický ?  Funguji z pozice sebelásky a lásky k tomuto světu ?  Spáchal jsem nějaký přestupek či prohřešek ?  Učinil jsem, myslil, cítil, žádal, přál si, chtěl něco nečistého, špinavého, nemorálního, zvráceného, cizoložného, smilného, modloslužebnického, sexuálně nemravného, co je v rozporu s Tvou vůlí ?  Byl jsem lakomý a vůbec zkažený něčím negativním, zlým, nesprávným ?  Jaké byly motivační faktory za všemi mými aktivitami ?  Bylo zde něco nízkého, zabývajícího se něčím s ohledem na osobní zisk nebo osobní náchylnosti a podobné faktory ?  Byl jsem chamtivý ?  Ukázal jsem či ukazuji touhu po moci, panování či vládě nad druhými ?  Toužím ze svých sobeckých důvodů po uznání, reputaci, pověsti, renomé a slávě ?  Povyšoval jsem se nad druhé a chci, aby mne zbožňovali a uctívali ?  Považoval jsem se nějak za lepšího, zvláštnějšího, jedinečnějšího, odlišnějšího a důležitějšího než jsou ostatní ?  Ponižoval jsem lidi, podceňoval je, znehodnocoval snižoval ve svůj prospěch či jakkoli jinak ?  Jsem žárlivý, závistivý, vlastnický závislý, zotročující jiné ?  Jsem ctižádostivý, soutěživý, citlivý na to, když někdo jiný byl pochválen a já nikoli ?  Jsem citlivý na kritiku ?  Jsem odmítavý, zacházím  s lidmi na základě svých problémů, promítám své problémy do druhých ?  Straním se, jsem chladný, vyhýbavý, unikám a separuji se, izoluji se od ostatních ?  Nacházím se v ohavnosti a ošklivosti sebeospravedlňování, sebevyjímečnosti, považování se za neomylného, netolerantního k jiným existujícím náhledům, názorům, pojetím a ideám ?  Manipuloval jsem s lidmi Tvým jménem ze svých sobeckých důvodů, skrýval se za Tvé jméno, bral jsem Tvé jméno nadarmo a užíval, zneužíval a využíval jsem někoho Tvým jménem ze svých sobeckých důvodů či jakkoli jinak ?  Zranil jsem, urazil, obžaloval a napadal lidi a Tebe či sebe anebo jsem byl útočný či defenzivní ?  Jsem chamtivý, chtějící to, co chtějí ostatní, a chci vlastnit, co chtějí ostatní lidé, a nejsem vděčný za to, není mi příjemné to a nejsem spokojený s tím, co od Tebe mám ?  Není ve mně něco dogmatického, fanatického, autoritářského; něco úzkoprsého, jednostranného, rigidního, stagnujícího a něco, na čem lpím ?  Lpím neustále na starých, přežitých, zastaralých, vymóděných a zpátečnických pojetích a zvycích, které přežily svou užitečnost ? Ovlivňuje mě něco takového ?  Nacházím se v řetězech, ve vězení, jámě, kobce, temnotě, černotě, slepotě, hluchotě, hlouposti pekel a podléhám jejich zákazům, tabu, omezením a vlivům ?  Je ve mně jakákoli hloupost, bláhovost, nevědomost a neschopnost ? Jsem netolerantní, netrpělivý, nerozvážný, nelaskavý, vrtošivý, vynucující a impulzivní ?  Byl jsem arogantní, hrubý, velikášský, paranoidní, grandiózní, sebeobdivující se a dělající ze sebe většího než jsem ?  Udržoval jsem a mám špatná, zdeformovaná, nesprávná, falešná, neadekvátní, nevhodná, nepravá pojetí, ideje, myšlenky, pocity, představy, vjemy, chápání a znalosti o Tobě, Pane, o Tvé Přirozenosti, o Tvém Stvoření, o lidech, o sobě a o komkoli vůbec ?  Předstírám něco ?  Připouštím a dovoluji si falešné role, pozice a určení, která nejsou moje ?  Jsem falešným prorokem ?  Neposlala či neposílaje mne pekla ?  Lhal jsem, vymýšlel jsem si, přeháněl, vykládal jsem lidem pohádky, které nejsou pravdivé ?  Klamal jsem, byl jsem šílený, působil jsem pod vlivem iluzí, bludů, bláznovství a jakýchkoli zvráceností ?  Podváděl jsem jiné i sebe, byl jsem nečestný, nelaskavý, neupřímný, chtěl jsem někoho napálit a byl jsem nepočestný ?  Byl jsem pokrytecký ?  Vychloubal jsem se, upozorňoval na sebe falešnou pýchou a nabubřelým egem ?  Podléhám mučivým pochybnostem o sobě samém, o jiných, o Tobě a působím pod jejich vlivem;  necítím se jistý a bezpečný, jsem podezřívavý, paranoidní, nejistý, nediplomatický, nejsem dostatečně pečlivý, opatrný a diskrétní ?   Byl jsem nemoudrý ?  Byl jsem vůči Tobě nebo komukoli jinému neposlušný, vzpurný, paličatý a vzdorovitý ?  Protivil jsem se, zahořkl jsem nebo cítil odpor, zdržoval jsem se a odporoval jsem vzhledem ke konání Tvého díla či tomu, abych byl sám sebou ?  Byl jsem sprostý, ošklivý, hanebný, nesnesitelný, nechutný, ubohý, všivý, v bolestech, strádající, stíhaný zákonem, plný jedu sarkasmu, ironie, masochismu, sadismu, ohyzdnosti, šerednosti a krutosti ?  Nacházím se v depresi, jsem frustrován, podrážděný, cítím se beznadějně a bez pomoci, pod tlakem, napětím a stresem ?  Strachuji se ?  Konám něco ze strachu, obav a starosti ?  Cítím se vinen ?  Jsem nějak postižen a pseudomotivován pocitem viny, sebedestruktivitou a přemítáním o sebevraždě ?  Obávám se ztráty pověsti, lidí, ztráty hmotných, pozemských a tělesných věcí, které nemají žádnou skutečnost či mají jen malou dočasnou hodnotu ?  Jsem na takových věcech závislý ?  Hněvám se, jsem nepřátelský, divoký, násilný, zuřivý, nenávistný ke druhým a k sobě, agresivní a destruktivně agresivní ?  Jsem pod vlivem osobních náchylností, předpojatých idejí, myšlení dle přání, sebenaplňujících se předpovědi, projekcí, očekávání a předpokladů ? Nacházím se pod vlivem pověr, předsudků, předpojatostí, fantazií a zasněnosti, které nemají žádnou oporu ve Tvé realitě ?  Přijal jsem, vyslal či vytvořil nebo zfabrikoval na základě mých osobních náchylností a představ mého zlého srdce ze sobectví, ze sebe sama nějaké zkreslování či nesprávné pojetí ?  Zaváděl jsem a sváděl či zavádím a svádím jiné ?  Věci nesprávně stavím, vykládám a přenáším ?  Vykládal jsem a přenášel věci nesprávně, považuje je za jsoucí od Tebe, ale ty pocházely od zlých, negativních sil nebo z mých vlastních sobeckých egoistických důvodů a stavů ?  Učinil jsem něco takového ?  Jsem nějak zastrašován, stahován, polapen a ovlivňován zlými, negativními, temnými silami, jejich útoky, divokými ataky, bombardováním, záplavami, vměšováním, blokováním, zábranami a překážkami ?  Říkal jsem něco, dělal, pociťoval a měl k tomu vztah ze sebe, ze svého vlastního egoismu, osobních náklonností, namísto z Tebe, Pane ? Jsem zbabělec ?  Jsem zkažený, ziskuchtivý, skoupý nebo lakomý ?

Pokud jsem učinil či konám takové ohavnosti a ošklivosti, prosím, abys mě na každém kroku na ně upozornil, takže budu moci vyznat své hříchy, budu se moci kát a budu moci požádat o slitování a odpuštění a o důkladné očištění, vyčištění a vymytí jich všech ze mne a o ochranu a ostrahu před tím, abych již nikdy nehřešil nebo nebyl pod vlivem těchto ohavností a ošklivostí zlých a negativních stavů a procesů. Prosím, Pane, vyzkoušej, prozkoumej a prohledej mě důkladně, každý aspekt mého ducha, mé duše, mé mysli, mé osobnosti, mé sexuality, mého těla, mého myšlení, mé vůle, mého pojímání, mých idejí, myšlenek, mých úmyslů, motivací, tužeb, přání, choutek, mého chování, mých postojů, vztahů, působení, jednání, mého životního stylu, aby se vědělo, aby se vědělo, zdali jsem nějak zamořen, zašpiněn, otráven těmito ohavnostmi a ošklivostmi, které jsem vypočetl, a těmi, jichž se nejsem vědom, jež jsou přede mnou skryty a na něž jsem upozorněn, a aby se vědělo, zdali tu jsou nějací zlí, negativní duchové či entity, kteří mě posedli, nepozorovaně do mne vnikli nebo se ke mně připojili, takže na tom budeme moci pracovat a všech těchto věcí se budu moci ve svém životě zbavit.

Nyní je odpovědí na tyto otázky a výsledkem takových zkoumání, zkoušek a prohledávání velmi často to, že tu je něco, na čem potřebujeme pracovat. Než postoupíme dále, vykoná se, je-li to nutné, vypuzení těchto duchů; nastává očista a vyčištění a objeví se omyly, chyby, zla, nepravdy a deformace. Jsou prozkoumány motivace a důvody v pozadí jejich výskytu, aby se zjistilo, co ve mně umožnilo tuto invazi a prostoupení zlých, negativních a temných sil, jakým způsobem se umožnilo a dovolilo, aby se to stalo, a jaké je poučení a co se má učinit a jak se mám v budoucnu chránit pře upadnutím do takových léček nebo před napadením, zamořením, posednutím a vniknutím zlých, negativních entit.

Když Nejvyšší poskytne poselství nebo zjevení prostřednictvím Petra, ten je vždy předtím, než takové poselství či zjevení přichází, bez jakékoli výjimky a vyloučení čehokoli, připraven, očištěn a vyčištěn, prohledán a prozkoumán způsobem, jak se popisuje výše, v průběhu poselství či zjevení a okamžitě poté, co je ukončeno, je každé slovo vyzkoušeno, přezkoušeno, prověřuje se a zkoumá každá možná deformace, zamoření, otrávení z osobního, egoistického pramene nebo z pekel od negativních, zlých entit či duchů. Toto se provádí stejným způsobem, jak se popisuje výše, ale daleko intenzivněji.

Velmi často se v procesu těchto prověrek a dvojitých zkoušek zjistí, že pronikly nebo se infiltrovaly určité deformace, slova či ideje z osobních náchylností nebo subjektivních projekcí či z negativního stavu. Pokud je tomu tak, všichni ihned zkoumáme důvody tohoto proniknutí a vkládání a poté, co se projeví či ukážou někomu, kdo je součásti nové duchovní rodiny kolem Nového zjevení, jsou ihned odstraněny.

Musíte chápat, že každý zprostředkovatel přenosu zjevení či poselství je jako lidská bytost předmětem tolika zamoření, deformací, útoků a možnosti upadnutí jako kdokoli jiný. Je pod stálým neustálým útokem. On/ona je lidskou bytostí.

Každý případný zprostředkovatel přenosu či mluvčí Nejvyššího tudíž potřebuje skrze tyto pracné, někdy velmi bolestivé, ale velmi hluboké a důkladné prohlídky, průzkumy a zkoušky, které každému zaručují, že cokoli vychází, je čistá pravda. Někteří lidé mají na neštěstí sklon očekávat, že přenašeč či mluvčí poselství a zjevení Nejvyššího je dokonalý a že by neměl mít lidské typy potřeb, myšlenek, emocí, tužeb a chování. Jsou uraženi, když hovoří o penězích nebo o nových autech či o čemkoli, co má, nebo když flirtuje s opačným pohlavím atd.

Lidé mají sklon očekávat, že ten, kdo je zjevovatelem Nového zjevení, musí být nelidská, Bohu se podobající figura, která nemůže dělat chyby a která nemůže mít takové běžné, pozemské žádosti a sklony, jaké někdy jako lidská bytost ukazuje.

Jedním z důvodu, proč Nejvyšší vybral spisovatele této kapitoly za zprostředkovatele přenosu Nového zjevení, jsou jeho lidské kvality, aby ukázal, že být mužem či ženou Boží, být svatým člověkem, svatým, neznamená být bez všech lidských žádostí, emocí, schopností upadnutí, choutek a neznamená to kráčet oděný v pytlovině s popelem na hlavě nebo být v poušti nebo žít někde na vrcholku hory, ve vzdálených, izolovaných oblastech, neznamená to se postit, vyhýbat se jídlu, radosti, zábavě a potěšení těla, ale znamená to žít životem rovnováhy, zahrnující vše, co je lidem k dispozici ve všech oblastech jejich životů a mysli, tj. ve věcech duchovních, emocionálních a duševních, záležitostech intelektuálních, sexuálních, fyzických, hmotných a jakýchkoli jiných, a užívat je jako prostředky k tomu, jak být lepší lidskou bytostí a lidskou bytostí více duchovní. Takže je jen normální a přirozené, že by každý takový přenosce či mluvčí mohl vykazovat takové touhy a mít takové sklony.

Pokud někdo napevno pokračuje ve svém sebeprozkoumávání, sebezkoušení a sebeprohlédáváním tak, jak se zde sděluje, je v bezpečí a je pravým člověkem Božím, svatým mužem či ženou, světcem. Částí takového neustálého dennodenního prozkoumávání je otázka: „Zbožňuji sám sebe ? Uctívám sám sebe ?  Obdivuji sám sebe ?  Stavím sám sebe na piedestal ?  Snažím se být dokonalý, věda, že nikdo není dokonalý, jen Nejvyšší a věda, že snažit se a nutit být dokonalý znamená být arogantní, to jest snažit se být Absolutní ?“ Někteří lidé mají taktéž sklon vnímat spisovatele této kapitoly jako autoritáře. Způsob, jakým hovoří, je způsobem autority, aniž by byl autoritářský. Cokoli řekne či uvolní jako poselství od Nejvyššího, je napsáno či řečeno s autoritou proto, že podstupuje výše uvedené důkladné dvojí prověrky, trojí prověření a prozkoumání vzhledem k jakémukoli zamoření, zdeformování, omylu, chybě a podobným věcem. Je jen zřejmé, že nic není uvolněno či řečeno předtím, než je to neustále prověřováno. Takto se může projevit jen čistá pravda. Proto je to řečeno s autoritou Nejvyššího. Žádný jiný důvod tento způsob řeči nemá.

Jakmile se tyto prověrky, průzkumy, zkoušky, prohlídky a vyznání hříchů, očista a vyčištění završí a zakončí, tehdy a jen tehdy je jeden připraven postoupit ke čtvrté části svého sezení, což probíhá následovně. Stručně se sděluje toto: „ Pane, naplň mne vůči Tobě vděčností, vděkem a oceněním za vše, co se v mém životě stalo i nestalo, a rovněž za vše, co jsem měl a neměl a co budu a nebudu mít. Dej mi výsadu být člověkem stále větší skromnosti, pokory a poníženosti. Pomoz mi, abych byl každý den stále čestnější, slušnější, věrohodnější, laskavější, čistší a upřímnější s diplomacií, taktností, starostlivostí, opatrností a diskrétnosti, abych se za každou cenu vyhnul tomu, že bych někoho zranil, poškodil či urazil. Pomoz mi ve všech ohledech být neustále progresivním, rostoucím a zdokonalujícím se. Nekonečně ve mně znásob víru, důvěru, spoléháni se a svěření se v Tebe, Pane, a v Tvou Božskou prozřetelnost, a z Tebe v sebe samého a v mé poslání. Pomoz mi, prosím, abych byl neustále více a více otevřenější a širší mysli, otevřenějšího a širšího srdce v zhledem k Tvému vlivu, a pomoz mi, abych byl daleko ohebnější a mobilnější, adaptabilnější a přizpůsobivější, více fluidní, schopnější změn, proměnlivější a všestrannější. Ze své vlastní vůle a volby si připomínám a žádám o pomoc, abych nepodmíněně miloval s moudrostí Nejvyššího, Pána Ježíše Krista, Ducha Svatého, jednoho Boha nedělitelného, Kdož je můj Stvořitel, Spasitel, Vykupitel, Stvořitel všeho Stvoření a nejvyšší Pán, Mistr a Vládce všeho, co je, včetně všech pekel, veškeré zóny vymístění a veškerého negativného stavu, a abych Tě můj Pane, bezpodmínečně miloval s moudrostí co nejdůkladnějším, co možná nejhlouběji dosahujícím a pokročilým způsobem, nade všechny a nade vše, bez jakékoli nízké motivace, egoismu, sebelásky a lásky k tomuto světu nebo bez hledání zásluh nebo předpokládání či očekávání něčeho na oplátku, ale tak, že Tě miluji s moudrostí nepodmíněně nade všechny a vše s celého svého srdce, duše, mysli, ze všech svých sil, tak, jak mohu, z celého svého ducha, sexuality, těla, ve všech svých činnostech, v skutcích a v celém svém životě poskytováním užitku a tím, že ve svém každodenním životě žiji, provádím, praktikuji, projevuji, zobrazuji, uskutečňuji  a aktualizuji to, co učím jiné a kážu jiným, to čemu, věřím, a všechna Tvá přikázání, zákony, příkazy, ustanovení, statuty, předpisy, nařízení, úsudky a principy, takže Tě miluji s moudrostí nepodmíněně nade vše a všechny kvůli Tobě, kvůli principu, protože tak tomu má být. A tak, že z této lásky nepodmíněně miluji s moudrostí nad sebe samého každého ve Tvém Stvoření, svého bližního, své pravé duchovní rádce, svoji pravou duchovní rodinu, lidstvo, lidi, jednotlivce i své nepřátele, miluji je kvůli Tobě, kvůli nim, bez jakýchkoliv nízkých motivací, ale kvůli principům, protože tak tomu má být. A tak, že miluji nepodmíněně s moudrostí sebe samého, své pravé „já jsem“ bez jakýchkoli nízkých motivací či vyhledávání zásluh, egoismu nebo sebelásky či lásky k tomuto světu anebo čehokoli protivného, ale že miluji sám sebe nepodmíněně s moudrostí kvůli Tobě, můj Pane, kvůli ostatním, kvůli tomu, že jsem Tvým rozšířením a procesem, kvůli tomu, že jsem součástí celku, součástí Tvého Stvoření, kvůli principu, kvůli všeobecnému prospěchu, společnému blahu, výměně a sdílení se všemi. Ať tyto tři nepodmíněné lásky a jejich moudrostí se všemi jejich atributy, aspekty, rysy a charakteristikami a jejich důsledky i následky jsou jedinou věcí, která naplňuje mého ducha, mou duši, mou mysl, mé tělo, mé myšlení, mé cítění, mou vůli, mé úmysly, mé motivace, mé chování a postoje, můj životní styl, takže vše odvozuji z této pozice, protože to znamená, že vše v sobě odvozuji z Tebe a že jsem v Tobě a že je tu vzájemnost a sjednocenost – já v Tobě a Ty ve mně.

Bezpodmínečně se všeho vzdávám, zanechávám vše a zbavuji se všeho, čím jsem a co mám, pro Tebe, protože jen Ty mne znáš v absolutním smyslu. Jedině Ty víš, co je pro mě nejlepší; ať je tedy Tvá Vůle mojí vůlí a ať se Tvoje vůle koná v mém životě. Cokoli pro mě zvolíš, zvolím pro sebe, cokoli pro mě žádáš či si přeješ, žádám, přeji si a chci pro sebe. Nechť je Tvá Božská prozřetelnost mým životem. Žádám Tě, abys mi pomohl sloužit Tobě a všem ostatním dle mých nejlepších schopností, do plnosti svých potenciálů, do plnosti mé kapacity takovým způsobem, jakým Tobě a ostatním budu moci být nejužitečnějším, nejprospěšnějším, nejnápomocnější, žít pro Tebe a druhé kvůli Tobě a kvůli jiným a abych Ti sloužil s radostí, rozkoší, potěšením, s ochotou, s pocitem štěstí, naplnění, spokojenosti, klidně, s pohodou, horlivě, těše se na to, se smíchem, zábavou, s humorem, s úsměvem, spolehlivě, loajálně, oddaně, věrně s větší produktivitou, konstruktivností, tvořivostí, plodností, užitečností, progresivitou a prospěšností pro všechny bez žádných stop po něčem sobeckém, nízkém či bez jakýchkoli ohledů na osobní zisk, úplatnost, lakotu či osobní náchylnosti.

Pomoz mi být vskutku člověkem nepodmíněné lásky a moudrosti, nepodmíněného dobra a pravdy, účinné lásky a víry, člověkem nepodmíněné objektivity a poctivostí, spravedlností a soudnosti. Pomoz mi být stále více takovým, jakým jsi Ty, abych v rozsahu nejvíce možném pro lidskou bytost – omezenou lidskou bytost – byl jako Ty. Pomoz my myslet, cítit, chtít, jednat a chovat se vzhledem k lidem, k sobě tak, jak to Ty děláš, a být takovým, jakým Ty jsi, laskavým, jemný, krotký, klidný, ponížený, něžný, uvážlivý, chápající, tolerantní, respektující, přijímající a oceňující ostatní lidi takové, jací jsou, aniž bych jim vnucoval cokoli cizího, předčasného, něco vlastního, ale také aniž bych jim dovolil vnucovat cokoli jejich vlastního, co není z Tebe, aniž bych jim dovolil, aby kvůli sobě zneužívali, využívali a používali mě, aby se mnou manipulovali Tvým jménem, anebo abych jim dovolil jakkoli mě zranit, poškodit, urazit nebo napadat. Pomoz mi být takový, jaký jsi, úplně milosrdný a odpouštějící, prokazující nepodmínečnou milost a odpuštění druhým, sobě a přijímající bezpodmínečně Tvou nepodmíněnou milost a odpuštění, Pane, a být vskutku soucitným a vciťujícím se. Pomoz mi být člověkem odhodlanosti, pevnosti, abych byl pevný, když je třeba, a nekonečně trpělivý, trpělivý a trpělivý s nekonečnou výdrží, výdrží a výdrží, být soustavný, vytrvalý a v pozitivním smyslu urputný, být každý den zralý a vyrovnaný, stále více v dobrém rozvážný, dobře vyvážený, vyrovnaný, organizovaný a sladěný. Pomoz mi být odvážný, statečný a smělý, bez jakékoli stopy po obavách a strachu či zbabělosti. Pomoz mi, abych Ti sloužil kompetentně, efektivně a úspěšně kvůli Tobě a kvůli všem. Pomoz mi být pravým Božím člověkem, člověkem dle Tvé Vůle, člověkem k Tvému obrazu a podobě, svatým člověkem, svatým v pravém smyslu tohoto slova, být vskutku totožný s Hamedeilem, Sjednocovatelem všech Božích principů v nás, Boha mezi námi, Boha s námi, Boha nad námi, Boha přesahujícího vše a všechny a Boha v nekonečné různosti projevů po celém Jeho/Její Stvoření. Pomoz mi být člověkem Tvých zásad, Tvého ražení, Tvých hodnot, Tvé celistvosti, morálky a morálnosti. Sjednoť mě, Ať jsem jednotou, jedností a harmonií všech funkcí ducha, duše, mysli, osobnosti, sexuality, těla, hmotných a finančních záležitostí, životního prostředí tak, že je vše zahrnuto, včleněno, nic není vyloučeno, ale též se nic nezanedbává, ale vše slouží svému účelu a užitku od nejniternějšího po nejzevnější, od nejvyššího k nejnižšímu v náležitých proporcích, v náležité a řádné hierarchii Tvé duchovní organizace, v souladu s Tvou vůlí, v souladu s Tvou Božskou prozřetelností.

Pomoz mi realistický a netoužit, nechtít a neblažit po více než potřebuji, ale namísto toho být vděčný, uznalý a oceňující za to, co již mám, za všechny své talenty, nástroje a dary i za život, a využívat je, aktualizovat je a realizovat do plnosti svých potenciálů, aniž bych něčemu v sobě  dovolil být nečinným, dřímajícím, líným a nevyužitým.

Je tu ještě cokoli jiného, co je mi třeba si připomenout, co si mám uvědomit, na čem mám pracovat ?  Existuje jakákoli oprava, zjevení, poselství, sdělení, jakákoli rada ?  Existuje vůbec nějaký problém z minulosti, od okamžiku, kdy jsem byl určen pro negativní stav do tohoto bodu, kdy je nyní načase, abych byl upozorněn, že na něm můžeme pracovat a zbavit se ho ? Jak bych někomu mohl posloužit ?  Potřebuje někdo v nějakém místě, rozpoložení, v čase, paračase, v nějaké dimenzi, úrovni, stupni pravého Stvoření či zóny vymístění mou pomoc, mou službu z té pozice, v jaké jsem ve fyzickém těle nebo jakkoli jinak ?

Tyto a podobné připomínky a podobná práce se neustále vykonávají v životě spisovatele od té doby, co z vůle Boží zahájil rozvoj duchovní hypnózy a začal vykonávat svou duchovní autohypnózu. Toto nyní probíhalo po mnoho let, ale nabralo to na intenzitě přibližně tisíc a tisíc násobně, když mu bylo zjeveno, že má zprostředkovat přenos Nového zjevení.

Předtím, než začal přenos Nového zjevení, Nejvyšší tento typ práce se v pisatelově životě zintenzivnil a rozšířil takříkajíc po čtyřiadvacet hodin. Jedním z důvodů, proč pisatel musel zanechat většinu své tarapeutické práce a zaneprázdnění s lidmi a proč také musel postupně opustit svou pozici vyučujícího, je ten, aby mohl strávit více času takovými výzkumy a prací nad sebou sama, aby tak neustále udržoval čistotu a integritu své kondice za účelem přenosu Nového zjevení.

Každý pravý mluvčí či zprostředkovatel přenosu poselství a zjevení Nejvyššího nebo ten, kdo si přeje být mluvčím Nejvyššího, by musel u sebe vykonat podobnou práci. Buďte si vědomi toho, že kdyby nekonal tuto práci neustále tak, jak se v této kapitole stručně sděluje, nemohl by být pravým mluvčím Nejvyššího a podléhal by mnoha zašpiněním, otravám, zamořením a deformacím a byl by přenašečem falešného zjevení, jak tomu v mnoha případech na Zemi je.

Tato práce, toto zkoumání je nutnou podmínkou toho, aby jeden byl pravým mluvčím Nejvyššího a zprostředkovatelem přenosu Nového zjevení. Opakuji opět dle vůle Boha, Nejvyššího, Pána Ježíše Krista, Jednoho Boha Nedělitelného, že kdokoli si přeje být skutečným mluvčím Nejvyššího ve smyslu přenášení Nového zjevení nebo dokonce již oblastních, místních či individuálních zjevení, bude muset opustit vše, všechny své současné aktivity, kterými se zabývá, a konat na sobě tento typ práce, jaký vám pravá Niterná mysl pisatele právě sdělila.

Tedy poté, co se završí tyto čtyři části, čtyři důležité části pisatelových sezení ke spokojenosti všech v duchovním světě a k jeho vlastní spokojenosti, jedině tehdy poselství či zjevení projde, když a jestliže je třeba. Tak je tomu v pisatelově životě. Nejvyšší, Pán Ježíš Kristus, jeden Bůh Nedělitelný, je osobním svědkem a stvrzuje pravdivost této věci v přítomnosti každého z Vysoké rady Nové nebeské společnosti a Nové školy pro opětovné duchovní probuzení, poznání a uspořádání.

Je ovšem na vaší svobodné vůli, zdali toto jako pravdivé přijmete či odmítnete.

Je také nutné vám připomenout, že takové pracné a rozsáhlé a čas spotřebovávající  prozkoumávání není třeba pro každého, jelikož každého pozice a povolání to nevyžaduje v takovém rozsahu, jak to činí pisatel. Avšak každý by měl denně projít skrze neustálé očišťování a vyčišťování, hledání a zkoumání a bezpečnostní prověrky v uvedené formě či rozsahu, jak popisuje či sděluje výše pisatelova pravá Niterná mysl. Nezapomeňte využít fenomén deformace času tak, že jste-li v transu na půl hodiny, můžete tuto půlhodinku rozšířit na tři hodiny, aby se tedy takové bezpečnostní prověrky a očisty a vyčištění odehrály ku vašemu prospěchu. Radí se vím konat tak nejméně dvakrát denně, a je-li to možné třikrát denně. Tehdy poznáte ve svém životě odlišnost.

Na závěr by každý v Nové nebeské společnosti a v Nové škole a obzvláště Nejvyšší a Niterná mysl, vnitřní mysl a vnější mysl pisatele rádi vyjádřili jejich uznalost a vděčnost vám všem, kdo jste ochotni naslouchat, uvážit, zvážit, prověřit a dvojitě prověřit ve svých transech věrohodnost všeho toho a nakonec to přijmout a zahrnout do vašich vlastních životů.“

IV.

REVIZE A DOPLNĚNÍ NÁLEŽITÝCH POSTUPŮ VERIFIKACE

A BEZPEČNOSTNÍCH PROVĚREK PRAVÝCH DUCHOVNÍCH RÁDCŮ

BĚHEM DUCHOVNÍ HYPNOTERAPIE A DUCHOVNÍ AUTOHYPNÓZY

„V knize „Realita, mýty a iluze“ (1984) a „Kdo jsi a proč jsi zde ?“ (1984) byly zjeveny a vysvětleny určité důležité kroky náležité verifikace a bezpečnostních prověrek všech duchovních rádců a pravé Niterné mysli ve vlastním duchovním transu. Zde bylo též uvedeno, že nyní se již po nějaký čas duchovní situace v duchovním světě a na této planetě drasticky změnila a bitevní pole duchovní války se přeneslo na planetu Zemi. Tato situace vyžaduje přehodnocení všech metod a taktik jednání s entitami a duchy objevujícími se u jedince v jeho transu. To, co bylo předtím platné a náležité, se poté stalo zastaralým a není na úrovní doby.

Současná situace na planetě Zemi se může charakterizovat jako duchovně velmi nebezpečná, neboť všechny druhy duchů mají nyní samotný přímý kontakt s lidskou myslí a ovlivňují ji. Předtím než tato situace nastala, byly veškeré duchovní vlivy vedeny kanály přes intermediální svět duchů. Při tomto předešlém uspořádání byly určité sady pravidel platné pro každého a každý musel tato pravidla následovat, aby byl s to si zde udržet svou pozici. Jakákoli odchylka a porušení těchto pravidel měly za výsledek ztrátu vlastní pozice a uzamčení ve vězení v nějaké oblasti pekel.

Avšak od doby přenosu všech bitevních polí na planetu Zemi, přímo do myslí, srdcí a chování lidí na této planetě, nelze kvůli podivnosti podmínek zde existujících ustanovit žádnou náležitou a spolehlivou sadu pravidel. Takže každý může dělat vše nebo předstírat, že je kýmkoli, jak si žádá, chce či přeje.

Za těchto okolností je velmi obtížné nastínit nějaké spolehlivé a pevné postupy, jimiž by jeden mohl bezpečně určit, zdali je či není ve styku s vlastní pravou Niternou myslí, s vlastními pravými duchovními rádci a, což je nejdůležitější, s pravým Nejvyšším ve vlastní pravé které jsou povolány k tomu, aby podvracely činnost Niterné mysli. Proto když se ustanoví určité postupy bezpečnostních prověrek, ty působí jen dočasně, dokud zlí a negativní duchové a entity nezvládnou poznatky o těchto postupech a „nevmutují“ je do negativních duchovních bytostí, které mohou přetrvat a projít ve všech takových zkouškách. Toto pravidlo obzvláště platí pro zlé a negativní entity,duchovně smýšlejících lidí, jakými např. jsou duchovní hypnoterapeuti a praktikanti duchovní autohypnózy. To je obzvláště pravdou o lidech, kteří dobrovolně přišli na tuto Zemi za obecným účelem odstranění negativního stavu ze jsoucna a bytí. K těmto lidem se přiřazují daleko vychytralejší a složitější zlé a negativní entity a ty rozvíjí tuto nebezpečnou schopnost „mutace“. Za těchto podmínek nelze si být nikdy stoprocentně jíst a určit, zdali je jeden vždy ve styku s vlastní pravou Niternou myslí, s vlastními pravými duchovními rádci a s pravým Nejvyšším. Vychytralé a složité zlé a negativní entity a duchové mohou prostřednictvím procesu zvláštních pseudoduchovních „mutací“ na sebe přijmout formu, zjev, roli, chování, způsob řeči, manýry a vše ostatní kteréhokoli pravého duchovního rádce, pravé Niterné mysli nebo dokonce pravého Nejvyššího.

Z určitých důležitých duchovních důvodů je velmi často toto Nejvyšším dovoleno, aby se vyzkoušela pravá loajalita a motivace lidí a za účelem poznání pravé povahy negativních a zlých stavů.

Vzhledem k této neobvyklé situaci se jakékoli kroky a postupy verifikace a bezpečnostních prověrek duchovních rádců a vlastní Niterné mysli, které kdo použije, stávají brzy nespolehlivými. Takže je tu vždy potřeba jejich modifikace a doplnění. Jestliže někdo vynechává tuto modifikaci doplňování vlastních postupů a roků, je v nebezpečí toho, že bude někde na linii vlastního pozemského života oklamán.

Aby se lépe porozumělo dostupným krokům a postupům verifikace a bezpečnostních  prověrek, je nutné je shrnout do následujících bodů.

V zásadě lze rozlišovat tři typy bezpečnostních prověrek a ověřování: Dle vnějších znaků či metod; dle vnitřních znaků či metod; a dle niterných znaků či metod. Každý z těchto znaků má přibližně čtyři metody, jimiž se bezpečnostní prověrky provádějí.

(A)

U vnějších znaků máme následující metody a postupy:

(1) Ideomotorická signalizace. Vlastní pravé Niterné mysli se učiní návrh a žádost, aby ovládla pohyby jedincových prstů a nedovolila jim, aby je ovlivňoval někdo jiný, ale jen pravá Niterná mysl a pravý Nejvyšší ve vlastní Niterné mysli. Když se toto ustanoví, vlastní pravá mysl se žádá, aby naznačila, zdali to hovoří pravý duchovní rádce či pravá Niterná mysl nebo pravý Nejvyšší. Je-li tomu tak, pak se zvedne „ano“ čili ukazováček, není-li tomu tak, zvedne se „ne“ čili středník.

V minulosti, před přesunem bojiště na tuto planetu, bývala pouze tato metoda sama o sobě nejspolehlivější metodou. Po přesunu se tato situace drasticky změnila a tato metoda se sama o sobě stala nejméně spolehlivou. Avšak v kombinaci se všemi ostatními metodami je stále hodnotným nástrojem bezpečnostního prověřování. Na straně druhé mohou vychytralí a komplexní zlí a negativní duchové, využívajíce slabosti lidského myšlení dle přání, snadno pro sebe výhodně ovlivnit pohyb prstů.

(2) Hořící dvojsečný meč pravdy a zaplavení intenzivním, zářivým bílým světlem. Po zkonvertovaném stínu, kdož je nyní Velícím bezpečnostním důstojníkem, se žádá, aby vyzkoušel sám/sama sebe a každého jiného, kdo je přítomen na vrcholku duchovní hory včetně své vlastní Niterné mysli, tím, že na obě ramena poklepe sedmkrát po sobě hořícím dvojsečným mečem během obklopení intenzivním, zářivým bílým světlem, které přichází po určité časové období z východu. Při této metodě se předpokládá, že žádný zlý a negativní duch nemůže vydržet příliš dlouhé časové období intenzivní bílé světlo Božské lásky a Moudrosti Nejvyššího a hořící dvojsečný meč pravdy, symbolickou reprezentaci Božské pravdy, která úspěšně potírá všechna zla a nepravdy.

Opakuje  se ještě jednou, když byla tato metoda počata poprvé, byla sama o sobě velmi účinná a úspěšná. Tak tomu již ovšem není. „Mutabilní“ vychytralí a komplexní negativní duchové nyní mohou vydržet a projít dokonce i tuto zkoušku takříkajíc s praporem vztyčeným. Nehledě na tento nepříjemný fakt, zůstává tato metoda v kombinaci se všemi ostatními metodami hodnotným nástrojem bezpečnostních prověrek, pokud se nepovažuje za konečnou zkoušku.

(3) Svatá bible. Po zkonvertovaném stínu nebo Velícím bezpečnostním důstojníkovi se žádá, aby otevřel Svatou bibli v první či třetí kapitole Evangelia dle Jana a postupně ji přitiskl u každého na čelo, srdce a solární plexus. Pak ji umísťuje na srdce, drží ji zde, v tomto procesu každého sedmkrát poklepe na levé a pravé rameno, nesa meč na levém rameni, zatímco zároveň každého zalévá intenzivním, zářivým bílým světlem z východu.

Tato kombinovaná zkouška bývala nejspolehlivější, když byla poprvé ustanovena. Žádný zlý či negativní duch, žádný podvodník ji nemohl vydržet příliš dlouho. Naneštěstí nyní daleko vychytralejší a složitější negativní entity uspěly ve své pseudoduchovní snaze po „mutacích“ přizpůsobit se tomuto komplexnímu testu, a tudíž mohou projít dokonce i touto zkouškou. A však v kombinaci s ostatními metodami zůstává tato zkouška hodnotnou a platnou, pokud není používána jako jediná.

(4) Pečlivá kontrola rozpoložení na vrcholku vlastní duchovní hory. Žádá se (anebo se to v duchovní autohypnóze učiní před čímkoli jiným), aby se vešlo na vrchol vlastní duchovní hory a pečlivě se zde zkontrolovaly podmínky. Je skála na pravé straně a má touž formu a velikost ?  Změnila se skála nějak ?  Je brána na levé straně uzavřena a zapečetěna ?  Zkontrolujte pečlivě pečeť na bráně, aby  se zjistilo, zdali zde nejsou nějaké znaky toho, že s ní zacházel někdo nepovolaný. Je nebe modré, jasné a čisté ?  Nebo jsou zde nějaké mraky či zákaly ?  Svítí slunce na východní straně nad obzorem přibližně 30 stupňů nad vlastní hlavou nebo v pozici, jakou má v deset hodin letního rána ?  Existují na vrcholku duchovní hory nějaké znaky opotřebení a zanedbání ?  Jsou zde nějaké stopy po pleveli či podezřele směšně vyhlížejících rostlinách, stromech nebo zvířatech anebo strukturách atd. ?  Je tráva čerstvě zelená, náležitě zavlažována a udržovaná?  Jsou všechny struktury, které smějí být přítomny na vrcholku duchovní hory, v dobrém vzezření, formě a pořádku, bez žádného znaku zanedbanosti, porušení či poškození ?  Je voda v bazénu a vodopádu krystalicky průzračná a čistá, bez žádného znaku po zakalení atd. ?  Objevují se vlastní duchovní rádci v krásném oděvu a v jasných barvách či světlech, atd. ?

Tyto či podobné znaky jsou velmi důležité pro určení, zdali je na vrcholku vlastní duchovní hory vše náležité. Jakékoli odchylky od náležitého uspořádání na vrcholku vlastní duchovní hory jsou podezřelé vzhledem k univerzálnímu souvztažnému významu, který všechny věci a okolnosti na vrcholku hory mají. Jestliže někdo zjistí jakékoli takové nepříjemné změny, může být naprosto přesvědčen a být si jist, že není ve styku s vlastní pravou Niternou myslí nebo s vlastními pravými duchovními rádci neboli že tento jedinec činí něco nesprávného, co otvírá dveře do negativního stavu a zamořuje, znečišťuje a otravuje jeho vlastní život.

Jestliže se tato metoda užívá v kombinaci se všemi ostatními metodami, je to úplně spolehlivý nástroj ověřování a bezpečnostních prověrek. Avšak berte v úvahu, že vychytralí a komplexní negativní duchové a entity ve své pseudoduchovní schopnosti „mutace“, poznávajíce požadované rozpoložení vrcholku duchovní hory, občas uspějí při udržování náležitého a očekávaného statu quo. V případech jako jsou tyto je dobrým opatřením požádat takového ducha či rádce, aby na vrcholku duchovní hory učinil nějaký pozitivní počin. Aby například vytvořil či zkrášlil květinovou zahradu nebo ovocný sad nebo postavil vodopád nebo bazén či strukturu a tak dále a podobně. Jestliže jedinec kladně a napevno zjistí, že se provedl vybavení a zkrášlení vrcholku vlastní duchovní hory, může si být po určité období jist, že má co do činění s pravým duchovním rádcem. Avšak dokonce i tento hodnotný test není sám o sobě a sebou již spolehlivý, aniž by se zkombinoval se všemi ostatními testy, protože v procesu pseudoduchovní „mutace“ se vychytralí a komplexní zlí a negativní duchové naučí vytvářet očekávaní formy prostředí. Aby se těchto pět vnějších znaků učinilo hodnotnými metodami verifikace a bezpečnostních prověrek, musí být doprovázeny takzvanými vnitřními znaky a, což je nejdůležitější, znaky niternými.

(B)

Vnitřní znaky mají následující metody a postupy:

V zásadě tato část bezpečnostních prověrek sestává z velmi pečlivého vyzkoušení a otestování všech, kdo jsou přítomni na vrcholku duchovní hory včetně vlastní pravé Niterné mysli. Je zde zajímavé poznamenat, že již apoštol Jan povzbuzoval a pobízel lidi, aby zkoušeli každého ducha. Každému se doporučuje, aby si pro ponaučení a inspiraci přečetl první epištolu apoštola Jana, kapitola 4, verše 1, 2 a 3.

V procesu ohodnocení a testování všech přítomných na vrcholku duchovní hory, klade jedinec následující či podobné otázky:

(1) Koho uctíváš, uznáváš, ctíš či komu sloužíš ?  Jaká je pravá přirozenost Nejvyššího?  Přijímáš Lidské Božství a Božské lidství Nejvyššího ve formě Ježíše Krista ?  Je Ježíš Kristus pravým Nejvyšším, Kdož má mnohá jiná jména, Kdož Sám/Sama Sebe manifestuje lidem v různých oblastech na této planetě pod takovými jmény jako Buddha, Aláh, Krišna, Ráma, Višnu, Brahma, Adonai, Shadai, Manitou a pod mnohými ostatními jmény ?  Jsou tato jména reprezentacemi určitých aspektů Jednoho Boha Nedělitelného, Kdož je pravý Nejvyšší, Pán Ježíš Kristus a Duch Svatý ?  Popírání těchto faktů či jakákoli odchylka od nich naznačuje, že se jedná s podvodníky a padělky.

(2) Jaké je tvé chápání a tvůj postoj vzhledem k Svaté bibli a ostatním duchovním Svatým knihám, které na této planetě existují ?  Je Bible Svatá pravým Slovem Božím, které obsahuje vnitřní smysl ? Neochota prohlásit, že Svatá bible a ostatní Svaté spisy jsou pravým Slovem Božím, silně naznačuje, že se jedná s podvodníky.

(3) Jak chápeš pojetí doslovné, fyzické reinkarnace ?  Potvrzení existence fyzické doslovné reinkarnace je znakem, že zlí, negativní duchové na sebe vzali roli pravých duchovních rádců.

(4) Můžeš a chceš předvídat budoucnost moji či někoho jiného, nebo mi říci o určitých datech, událostech a děních, která mají přijít ?  O konci tohoto světa ?  Jaké je tvé pojetí svobodné vůle a volby ?  Předpovídání budoucího s určitými daty, finalistickými výroky byť by se prokázaly jako pravdivé, naznačuje, že se jedná se zlými a negativními duchy a podvodníky. Princip svobodné volby a vůle je v rozporu s předpovídáním budoucnosti s přesnými daty či s každou specifickou předpovědí byť bez údajů. Je třeba si uvědomit, že existují nekonečné variety a počty voleb, které jsou k dispozici, které budou určovat budoucnost, a ne předpověď jednoho jednotlivého ducha, který nemá žádné ponětí o tom, jaké volby se lidstvo či nějaká osoba chystá učinit. Že takové předpovědi jsou možné a dokonce vycházejí, je proto, že negativní duchové přesvědčí lidi, aby věřili jejich předpovědím a lidé pak následně učiní všech svých silách, aby taková předpověď vyšla. Takže se zde nejedná o pravou předpověď budoucího, ale namísto toho o věštbu naplňující samu sebe. To je pravdou také ohledně předpovědí o lidstvu, protože tím, že se něco očekává, promítá se vlastní myšlení dle přání do lidstva a přispívá se k možnosti, že předpověď vyjde.

Tato metoda bývala velmi dobrým testovacím nástrojem pro verifikaci a bezpečnostní prověrky. Naneštěstí dodnes „mutovalo“ tak mnoho vychytralých a komplexních zlých a negativních duchů, že jsou s to o těchto věcech snadno diskutovat bez jakýchkoli potíží. Naučili se říci to, co se od nich očekává, že řeknou. Takže již nehovoří ze sebe, ale z očekávání duchovního hypnoterapeuta či praktikanta duchovní autohypnózy. Toto je velmi nebezpečná schopnost, kterou tento druh duchů vyvinul a kterou má „vmutovánu“.

Jeden si může být jist, že schopnost zlých a negativních duchů hovoří na základě očekávání a myšlení dle přání lidských tvorů, nikoli ze sebe, je jednou z nejvychytralejších zbraní, kterou nedávno získali. Tak tomu vždy nebylo. Před přesunem bitevního pole na tuto planetu, nebylo nikomu dovoleno hovořit z nikoho jiného, než ze sebe. Jestliže by zlí a negativní duchové byli schopni hovořit pouze ze sebe, nemohli by projevit nic jiného než nenávist, hněv, zlobu a nepravdu.

Aby se ale pekla a jejich ohavnosti a ošklivosti dostala na povrch za účelem jejich závěrečného odstranění, bylo nutné jim dovolit, aby se naučili hovořit z jiných, z lidských očekávání, myšlení dle přání, idejí, pocitů a myšlenek, které zlý a negativní duch nemá či nevlastní.

Bez ohledu na tato fakta zůstávají tyto vnitřní nástroje a metody verifikace a bezpečnostních prověrek v kombinaci se všemi ostatními metodami v mnoha případech stále hodnotnou metodou bezpečnostního prověřování a ověřování vlastních duchovních rádců. Proto se všechny předcházející metody, jejich nástroje a postupy musí zkombinovat s takzvanými niternými znameními a jejich nástroji a metodami. Niterná metoda je nejspolehlivější, ale naneštěstí je zároveň nejobtížnější k používání. Zahrnuje integritu vlastní osobnosti a vlastního pravého duchovního stavu a rozpoložení. Skládá se z následujících kroků:

(1) INTUICE. Jedincova intuice je stále nejspolehlivější a nejhodnotnější nástroj verifikace a bezpečnostních prověrek. Jestliže v průběhu vlastního duchovního transu, když jedinec přichází na vrchol vlastní duchovní hory, v procesu bezpečnostních prověrek, jak se popisuje výše, jedincovo intuitivní pociťování naznačuje, že něco není správné a cítí se nepříjemně, nebo se necítí úplně kladně a pohodlně, může si být jist, že je v kontaktu s podvodníky.

Naneštěstí negativní a zlí duchové mohou obejít jedincovu intuici hrajíce na starou strunu jeho myšlení dle přání a očekávání, že věci jsou v dokonalém pořádku nebo takové, jaké chce, aby byly. Jakékoli myšlení dle přání, toužení, přání, připisování či cokoli, kdo má, k němuž se jedinec silně upíná bez žádné ochoty takového přimknutí se zbavit, se stává léčkou, kterou se potlačují a zatlačují správné intuitivní pocity. V tomto případě má jedinec sklon zvrátit svou vlastní intuici nebo na ni vůbec nebrát ohled.

Náležité používání vlastního intuitivního pociťování v prvé řadě závisí na úspěšném používání dalšího niterného kroku.

(2) Velmi pečlivé a důkladné PROZKOUMÁNÍ VLASTNÍCH ÚMYSLŮ A MOTIVACÍ, kvůli nimž si kdo přeje být v kontaktu a komunikování s vlastní pravou Niternou myslí, vlastními pravými duchovními rádci a s pravým Nejvyšším. Jinými slovy, jaké jsou pravé motivační faktory a úmysly tohoto snažení ?  Čím nižší, sobečtější, sebestředné, egoistické, věcné, vlastnické, lakotné, úplatné, materiální, fyzické, světské, pozemské a obecně negativní sebeláskyplné motivace a úmysly jsou přítomny, tím větší je pravděpodobnost bytí v kontaktu s podvodníky, kteří krmí a napájejí těmito typy sklonů a motivací, ospravedlňují, omlouvají, racionalizují je a ztotožňují se s nimi.

Na druhé straně čím čistší a duchovnější vlastní úmysly a motivace k těmto snahám a činům jsou (to jest kvůli stávání se lepší lidskou bytostí, lidskou bytostí duchovnější, více milující a moudřejší, užitečnější, prospěšnější a nápomocnou, lidskou bytostí laskavější, ušlechtilější, milosrdnější a více odpouštějící, lidskou bytostí skromnější a pokornější pouze za účelem vzájemného prospěchu a společného blaha pro všechny ve jsoucnu a bytí), tím větší je pravděpodobnost, že tento jedinec je ve styku a komunikaci s vlastní pravou Niternou myslí, s vlastními pravými duchovními rádci a pravým Nejvyšším.

Napodobit tento krok v ověřování žádní negativní a zlí duchové a entity prakticky nemohou. Jedinou věcí, kterou mohou učinit, je to, že jedinci poskytnou plný a bezpečný pocit, že jeho úmysly a motivace jsou pozitivní, dobré a duchovně vhodné, jak se výše naznačuje, takže se jejich pravá povaha nestane zřejmou. Aby se jakékoli takové vnucené nesprávné pocity bezpečí zadržely a nulifikovaly, je od nyní třeba v této metodě používat další kritický, závažný a důležitý krok.

(3) Na počátku každého setrvání v duchovní transu se, jakmile se ustanoví důkladný duchovní plenární stav transu, vyvolá následující základní pravidlo života a Stvoření – jedinec započne říkat, pociťovat, myslet a chtít následující duchovní tvrzení: „Z své vlastní svobodné vůle, ze své vlastní svobodné volby plně rozpoznávám, uznávám, znám i uplatňuji životně nejdůležitější a nejrozhodnější duchovní princip Stvoření, že ve mně jest Absolutní původce mého života, jakož i veškerého života ve jsoucnu a bytí. Tohoto Původce znám pod jménem pravého Nejvyššího, Pána Ježíše Krista, Ducha Svatého, Jednoho Boha Nedělitelného, Kdož má příležitostně mnohá jiná jména, která jsou různými aspekty Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Uznávám a vím, že bez této věcné Přítomnosti pravého Nejvyššího – Absolutního zdroje mého života, mého jsoucna a bytí, bych nemohl žít a dýchat ani zlomek vteřiny. Také rozpoznávám, uznávám a vím, že ve mně stále, po čtyřiadvacet hodin, jsou mí praví duchovní rádci, kteří mi byli přiděleni pravým Nejvyšším, Původcem, Udržovatelem a Zdrojem mého života ve mně a z jejich svobodné volby být ve mně za účelem mého duchovního růstu, pokroku, poučení a spojení se zbylým Stvořením. Nyní tedy ze své svobodné vůle a volby, v čistotě svého srdce, s pravým, náležitým a správným duchovním záměrem a motivací, kvůli všem, kvůli duchovnímu růstu, pokroku a zlepšování, za účelem bytí lepší lidskou bytostí, lidskou bytostí duchovnější, láskyplnější, moudřejší, laskavější, skromnější, pokornější, užitečnější, prospěšnější a nápomocnější, s okamžitým odstraněním jakýchkoli nesprávných, negativních, egoistických, protivných, zlých a falešných úmyslů a motivací, s důkladnou očistou a vyčištěním od všech hříchů, omylů, chyb, špatných skutků, očekávání a předpojatosti, tímto s respektem a pokorně žádám Jednoho, kdo je vždy ve mně přítomen a Kdož je pravý Zdroj a Původce mého života, pravý Nejvyšší, Pán Ježíš Kristus, Duch Svatý, Jeden Bůh Nedělitelný, a pravou Niternou mysl, jež je sídlem Nejvyššího ve mně, jakož i všechny své duchovní rádce, přidělené mi pravým Nejvyšším, o kontakt a komunikaci. Dle své svobody volby a dle své svobodné vůle si volím být ve styku a komunikovat pouze s ryzím, pravým Nejvyšším, pravými duchovními rádci a pravou Niternou myslí. Ať  se tímto odstraní a eliminuje kdokoli jiný či cokoli jiné, jenž nebo jež by mohl nebo mohlo být nevyhnutelně přítomen či přítomno ve mně nebo na vrcholku mé duchovní hory, jenž či jež není ryzím a pravým Stvořitelem a zdrojem mého života, nebo kdo či co není určen nebo určeno Nejvyšším, aby byl či bylo se mnou, spolu se vším ve mně, co dovoluje takové nevítané vtírání se, protože kdokoli a cokoli takové povahy je zde v protikladu s mou svobodnou vůlí a volbou. Zavazuji se, že jakmile zakončím bezpečnostní prověrky, sám sebe vyzkouším, prohledám a prozkoumám, abych vyhledal, co ve mně dovolilo, aby ve mě a na vrcholku mé duchovní hory byli takoví falešníci, vtíravci a podvodníci. A tyto důvody ze svého života zcela odstraním. Proto tímto žádám svého pravého bezpečnostního důstojníka, aby ze mne a z vrcholu mé duchovní hory odstranil všechny podvodníky a eskortoval je do takové speciální oblasti mezi pekly a intermediálním světem duchů, která byla nedávno ustanovena Nejvyšším, kde zvláště trénovaný štáb, určený Nejvyšším, předloží všem podvodníkům, zlým a negativním duchům ve mně a na vrcholku mé duchovní hory příležitost pro konverzi do pozitivního stavu tím, že se následují určité náležité a řádné postupy a kroky, nebo pro jejich návrat do jim odpovídajících pekel, aby nesli důsledky svých bláznivých voleb. Tím, že uplatňuji svoji svobodnou volbu a vůli a svá práva a výsady, které mám od pravého Nejvyššího ve mně, abych byl ve styku s moji pravou Niternou myslí, svými pravými duchovními rádci a pravým Nejvyšším, vyvolávám tato Bohem daná práva a výsady vyzývám je, aby se v tomto sezení v transu se mnou spojili a pomohli mi v mých duchovních snahách. Tímto ze své svobodné vůle a volby prohlašuji, že jsem si dobře vědom všech negativních a nepříjemných důsledků takové evokace, jestliže přistupuji k požadavku této komunikace s nesprávným, negativným a zlým úmyslem nebo s nízkou, sobeckou, egoistickou motivací. Žádám zas a znovu, aby se každý takový úmysl a motivace okamžitě dostaly do mé pozornosti, abych tak mohl vyznat své hříchy a kát se a požádat o milosrdenství a odpuštění a o jejich trvalé odstranění ze svého života.“

Jestliže tedy jeden použije tuto či podobnou formuli vždy, když vchází do duchovního transu, a jestliže souběžně zkoumá a hodnotí sám sebe vzhledem k jakýmkoli možným chybám, omylům, problémům, poklesům nebo jakýmkoli negativním a sobeckým úmyslům a motivacím a jestliže sám sebe stále podrobuje důkladné očistě a vyčištění od všech zašpinění, otrav a zamoření každodenního života v negativním stavu, je velmi chybné, aby tento jedinec byl sveden nebo že by se  dostal do styku s podvodníky nebo s falešným Nejvyšším nebo falešnými duchovními rádci nebo falešnou Niternou myslí. A jestliže se dostane s nimi do styku, bude okamžitě schopen je identifikovat jako podvodníky a jednat s nimi s odpouštěním a milosrdenstvím, se soucitem a empatií, s bezpodmínečnou láskou a moudrostí, dávaje jim příležitost pro konverzi do pozitivního stavu tím, že je pošle do té oblasti speciálně ustanovené Nejvyšším mezi pekly a intermediálním světem duchů.

Je obtížné si představit, že by tento zvláštní krok mohl nějak či jakkoli být proniknut či adoptován negativními či zlými duchy bez ohledu na to, jak by mohli být vychytralí a komplexní. Jako vše ostatní, má pseudoduchní „mutace“ své meze. To je obzvláště pravdou když se náležitě následuje čtvrtý krok této niterné metody.

(4) Aby se vlastní duchovní trans udržel ryzí, čistý a nekontaminovaný, je radno, jakmile se vstoupí doduchovního stavu, aby jedinec řekl něco následujícího: „Nežádám nic, neboť chci činit vůli Boží. Jsem vděčný, uznalý za cokoli, oceňuji cokoli a jsem spokojený s čímkoli, co mám. Pokud skutečně něco nějakým způsobem potřebuji na jakékoli úrovni, ať duchovní, duševní, fyzické, finanční, sociální a tak dále, vím, že můj Pán a Stvořitel zná, jaké jsou mé skutečné potřeby. Žádám svého Pána, Ježíše Krista, aby mi poskytl vše, co potřebuji za účelem bytí lepší, duchovnější, užitečnější lidskou bytostí, láskyplnější a moudřejší lidskou bytostí atd. Vzdávám vše, čím jsem a co mám, Tobě můj milovaný Pane, jelikož jedině Ty v absolutním smyslu znáš, co je pro mě nejlepší. Tudíž skutečně chci činit jen Tvou vůli, ne kvůli své sobeckosti, ale především kvůli Tobě a kvůli všem ve Tvém Stvoření, kvůli všeobecnému prospěchu, společnému blahu a užitku všech.“

Je též důležité se naučit, JAK formulovat a klást otázky vlastní Niterné mysli, Nejvyššímu a vlastním duchovním rádcům.

Jestliže je to vůbec možné, mělo by se vyhýbat kladení otázek ve smyslu „měl bych“. Například: „Měl bych učinit to či ono ?  “ „Měl bych zařídit to či ono ?  “ „Měl bych jít tam či onam ?  „ Takové otázky obvykle vyvěrají z vlastního myšlení dle přání, a tudíž porušují pravidlo rady, která přichází ze svobodné volby. Omezují vlastní Niternou mysl, Nejvyššího a vlastní duchovní rádce, aby na tyto otázky odpovídali pouze jedním možným způsobem, to jest dávajíce jedinci nepopiratelnou svobodu volby učinit cokoli, co si žádá, pokud si tak zvolí. Takže se nevyhnutelně dostane odpovědi: „Jestliže jsi tak zvolil, můžeš to učinit. “ atd.

Namísto toho se radí klást otázky ve smyslu: Co je nejlepší pro všechny zúčastněné ?  Může to pomoci být lepší a duchovnější  lidskou bytostí ?  Je to duchovně správné ?  Je to v souladu s vůli pravého Nejvyššího ?  Je radno učinit to z hlediska pozitivního stavu ? Nebezpečí odpovědi: „Jestliže jsi tak zvolil, můžeš to učinit.“, atd., spočívá ve faktu, že se taková odpověď přijímá jako schválení, aby se tak učinilo, protože se to předpokládá jako vůle Boží. Takže se vlastní vůle nebo vlastní myšlení dle vlastního přání vkládá do vůle Boží. Když se tak stane, otevírají se dveře do negativního stavu a, jako důsledek toho, velmi vychytralí a komplexní zlí a negativní duchové vstupují do jedincova života, proniknou na vrchol jeho duchovní hory a převezmou plnou vládu nad  jeho životem ve formě a pod maskou vlastních pravých duchovních rádců, vlastní pravé Niterné mysli a pravého Nejvyššího.

Aniž se kdo naučí ze své vlastní svobodné volby a vůle žádat, aby se v jeho životě konala vůle Boží, nikdy nemůže být jist, zdali je či není ve styku s vlastní pravou Niternou myslí, vlastními pravými duchovními rádci a pravým Nejvyšším.

Jestliže kdo věrně aplikuje ve svých duchovních transech tento čtvrtý krok, je velmi nepravděpodobné, že bude podveden.

Ovšem nejbezpečnější a nejspolehlivější způsob verifikace a bezpečnostních prověrek lze nalézt v soustavném používání všech výše uvedených  kroků od nejzevnějších po nejniternější. Lze se snadno naučit hypnoticky prodloužit fyzicky čas, takže deset minut objektivního času, lze například protáhnout na jednu či dvě hodiny nebo na tak dlouho, jak je v subjektivním čase nutné, aby se prošly všechny tyto kroky. Schopnost lidské mysli manipulovat časem pro její prospěch se doposud zbytečně nevyužívala. Nadešel čas, aby se každý naučil využívat tento dar ku svému prospěchu za účelem neustálého duchovního růstu a pokroku.

Jinou věcí, kterou se radí žádat po pravém Nejvyšším a všech ostatních ve vlastních duchovních transech, jsou stálá doplnění novými údaji, modifikace, přidání anebo zrušení něčeho, co se popisuje v této kapitole.

Jestliže někdo dělá tyto věci soustavně a věrně, s dobrým a pozitivním úmyslem a motivací, nemůže jít po nesprávné cestě a bude určitě vždy s to rozpoznat pravé pozitivní duchovní rádce od podvodníků a falzifikátorů. Proto se každý, kdo právě končí čtení této kapitoly, naléhavě nabádá, aby okamžitě vešel do vlastního duchovního plenárního stavu transu a pečlivě a důkladně prověřil všechny tyto kroky, aby se určilo, zdali jsou pro každého jednotlivého čtenáře a praktikanta duchovního transu pravdivé. Jestliže jeden při nějaké příležitosti obdrží negativní odpověď, měl by požádat o zjevení, aby se ustanovily náležité kroky bezpečnostních prověrek a verifikace použitelné pro žadatele. To by se mělo učinit, aby se vyhnulo každé možné generalizaci a pro zachování jedincových individuálních potřeb. Je si zde třeba uvědomit to, že ačkoli pro většinu lidí se výše uvedené kroky zdají být platné a použitelné, moudrost v této situaci vyžaduje, že si to každý u sebe prověří, aby zjistil, do jaké míry, pokud vůbec, jsou tyto kroky použitelné pro jeho vlastní jedinečnou osobnost a při jeho vlastní jedinečné práci v duchovním transu. Konec konců, co je náležité a správné pro jednoho, nemusí být náležité a správné pro někoho jiného. Takže je na zodpovědnosti každého jedince, kdo praktikuje duchovní hypnoterapii a duchovní autohypnózu, aby si prověřil všechny tyto kroky se svou pravou Niternou myslí, pravým Nejvyšším ve své Niterné mysli a se svými duchovními rádci. Jestliže doporučí tyto kroky jako použitelné pro vlastní práci v transu, pak se radí a doporučuje je všechny následovat s pochopením toho, že je zajištěno stálé prověřování jejich neustálé platnosti a účinnosti. Jedinec má požádat pravého Nejvyššího ve své Niterné mysli a všechny své pravé duchovní rádce, aby ho okamžitě upozornili na to, kdy se některé nebo všechny tyto kroky stanou zastaralými a nahradili je vhodnějšími a účinnějšími kroky pro takové neustálé bezpečnostní prověrky a verifikace. To zajistí neustálý, progresivní způsob vlastní práce v transu. Toto je ovšem pravdivé nejen o záležitostech probíraných v této kapitole, ale ve všech ohledech jedincova života.“

V.

PROČ JEŽÍŠ KRISTUS HOVOŘIL A MĚL KE SVÉMU BOHU – OTCI VZTAH,

JAKO BY ON A OTEC BYLI DVĚMA ODLIŠNÝMI OSOBAMI ČI ENTITAMI,

A NE JEDNÍM A TÝMŽ BOHEM – NEDĚLITELNÝM?

„Doslovný smysl Nového zákona v Bibli Svaté, jakož i mnohé výroky ve Starém zákoně velmi zjevně, zřejmě a zřetelně hovoří o Mesiáši – Ježíši Kristovi, kdo je Synem Božím, jako jedné entitě a Jehovovi, Bohu – Otci, Kdož je zcela odlišnou entitou. Později přidaly křesťanské církve entitu třetí – Ducha Svatého – o kterém se předpokládá, že je odlišný a oddělený jak od Boha – Otce, tak i od Syna Božího – Ježíše Krista.

Takové chápání a pojímání přirozenosti Nejvyššího je přesto již deformací pravé reality. A nejenom deformací, ale duchovně je to velmi nebezpečné pojetí.

Jaké jsou hlavní důvody pro to, že Nejvyšší dovolil na tomto světě udržování takové nebezpečné deformace po tak dlouhou dobu, obzvláště mezi tradičními křesťany bez ohledu na fakt, že Ježíš Kristus Sám v průběhu svého pobytu na Zemi podal spoustu narážek odporujících tomuto pojímání ?

Než budeme pokračovat se zjevením o této věci, uveďme do detailu přesně některá místa ve Starém zákoně Svaté bible, jež ve svém doslovném smyslu ODDĚLUJÍ Boha – Otce od Syna Božího, jakož i ta, která naznačují, že Otec a Syn jsou jedna a ne dvě oddělené entity či osoby. Evangelium dle Matouše, kapitola třetí, verš sedmnáctý: „A náhle přišel z nebe hlas, řkoucí: „To je můj milovaný Syn, v němž se mi velmi zalíbilo“. V tomto popisu je zřejmé, že hlas přišel odněkud Jinud než z Ježíše Krista, tudíž je odděluje. Avšak bezprostředně v následující kapitole, v kapitole čtvrté, Matouše, když byl Ježíš Kristus pokoušen od ďábla, se ve verši sedmém této kapitoly říká: „Ježíš mu řekl: „Kromě toho je psáno, nebudeš pokoušet Pána svého, Boha“. Tato citace velmi zjevně ukazuje, že ten, kdo byl pokoušen ďáblem, byl pravý Pán, Bůh, tedy ne entita od Boha oddělená. V Matoušovi, kapitola desátá, verše třicet dva a třicet tři: „Proto kdo Mě vyzná před lidmi, toho já také vyznám před Svým Otcem, Kdož je v nebesích“. Verš třicátý třetí: „Kdokoli Mě ale před lidmi zapře, toho já zapřu také před Svým Otcem, Kdož je v nebesích“. Toto je tedy zřejmé oddělení od Otce, jako jedné oddělené entity, která je někde v nebesích. Jak ovšem víte, ve vnitřním smyslu nebesa znamenají Niternou mysl čili nitro. Avšak doslovný smysl je zřejmě smyslem úplné separace. V Matoušovi, kapitola jedenáctá, verš dvacátý pátý po dvacátý sedmý včetně, se říká a já cituji: „Tehdy Ježíš odpověděl a řekl: „Děkuji Ti, Otče, Pane nebes a země, protože jsi tyto věci skryl před moudrými a prozíravými a zjevil jsi je maličkým. Ano tak, Otče, neboť tak se to v tvém pohledu zdálo být dobré.“ Tyto dva verše nyní velmi zřejmě naznačují separaci do dvou entit. Avšak další verš náhle říká (verš dvacátý sedmý): „Všechno je Mi dána Mým Otcem a nikdo nezná Syna kromě Otce. Ani nikdo nezná Otce kromě Syna a toho, komu by Ho Syn chtěl zjevit.“ Tady je nyní velmi zřejmá narážka, že nikdo nechápe, že tito nejsou dvě oddělené osoby, ale jedna osoba či entita ve dvou odlišných aspektech.

V Matoušovi, kapitola dvacátá sedmá, verš čtyřicátý šestý se říká: „A kolem deváté hodiny Ježíš vykřikl silným hlasem řka: „Eli, Eli lama sabachtani ?“, což jest: „Můj Bože, Můj Bože, proč jsi Mě opustil ?“ Tento výrok či výkřik je tedy zřejmým oddělením jedné osoby, která volá na jinou odlišnou osobu. Ale pak se v Matoušovi kapitola dvacátá osmá, verš osmnáctý říká: „Pak Ježíš přišel a hovořil k nim řka: „Byla Mi dána veškerá moc na nebi i na zemi““. Tato slova zjevně naznačují, že není jiná moc než Ježíš Kristus, Kdo je zároveň Otec, Syn a Duch Svatý, jak naznačuje další verš Matouše, verš devatenáctý kapitoly dvacáté osmé. Podobná tvrzení je možné nalézt v Markovi a v Lukášovi i na mnohých místech Evangelia dle Jana. Například se u Jana, kapitola třetí, verše šestnáct a sedmnáct a dále v doslovném smyslu velmi zřejmě oddělují tyto dvě osoby, protože se ve verši šestnáctém říká: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal Svého jednorozeného Syna, aby tak každý, kdo v Něj věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ A verš sedmnáctý: „Neboť Bůh neposlal Svého Syna, aby svět zatratil, ale aby tento svět mohl být skrze Něho spasen.“ Z tohoto je zřejmé, že Bůh, jedna osoba, poslal svého Syna, jinou osobu, na tento svět. Toto je doslovným smyslem, pokud nikdo nezná, co slova Bůh a Syn znamenají ve smyslu vnitřním.

V téže kapitole, verš třicátý pátý, se říká: „Otec miluje Syna a vložil vše do Jeho rukou.“ Tento verš opět naznačuje, že zde jde o něco jiného, než o dvě oddělené entity, protože vše je dáno do rukou Syna. Také si to můžete přečíst v Janovi, kapitola pátá, verš devatenáctý až dvacátý sedmý a v celé kapitole, jako fakta, obsahující jak narážku na to, že Otec a Syn nejsou dvě oddělené osoby, ale entita jedna, a zároveň je v doslovném smyslu velmi zjevné, že jsou dvěma oddělenými entitami. Podobná situace nastává v další kapitole, kapitole šesté, verše dvacet šest až dvacet osm. V obsahu těchto veršů lze snadno dovodit obě pojetí, jestliže někdo nechápe vnitřní smysl tohoto obsahu.

V kapitole osmé, verše třicet sedm až po konec této kapitoly se nám velmi důrazně naznačují obě situace; nejprve že tu jsou dvě oddělené osoby a náhle ve verši padesát osm jim Ježíš řekl: „Zajisté pravím vám, před tím, než byl Abrahám, JÁ JSEM“. Když tedy říkáte o někom „JÁ JSEM“, je zřejmé, že je to pouze jeden možný Nedělitelný Bůh, ne dvě oddělené osoby. V desáté kapitole Evangelia Jana to od verše dvacet pět až po verš třicet osm začíná vypadat tak, jako bychom zde měli co činit se dvěma oddělenými entitami, Otcem a Synem, ale pak ve třicátém verši Ježíš Kristus prohlašuje: „Já a Můj Otec jedno jsme“. V tomto bodě Ho Židé chtějí ukamenovat a také Ho chtěli ukamenovat, když řekl: „Předtím, než byl Abrahám, JÁ JSEM.“ Tito nemohli zřejmě přijmout ideu, že Ježíš Kristus a Bůh Otec jsou jedna entita, ne dvě oddělené entity.

V kapitole jedenácté, verš dvacet pět a dvacet cest Ježíš velmi jasně prohlašuje: „Já jsem vzkříšení a život. Ten, kdo ve Mě věří, byť by umřel, bude žít. A každý, kdo žije a ve Mě věří, nikdy nezemře.“ Toto je velmi zřejmý náznak a implikace, že On je jediný Bůh, Otec, Syn a Duch Svatý, Jeden Bůh Nedělitelný, protože pouze Jeden, kdo je vzkříšení, a pouze Jediný, Kdož je život Sám a Sebou, je Jeden Bůh Nedělitelný. Žádný jiný život neexistuje, neexistoval, ani nebude nikdy existovat.

Opět pak v kapitole dvanácté Evangelia Jana, verš čtyřicet čtyři: „A ten, kdo Mě vidí, vidí Jeho, kdo Mě poslal“. Toto je velmi zjevné naznačení, že nejsou odděleni, ale jsou jednou osobou a jednou entitou. V kapitole čtrnácté Evangelia dle Jana obsahuje verš šestý až jedenáctý velmi zřetelné narážky, že Ježíš Kristus a Otec, Jehova, Nejvyšší, jsou táž osoba.Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze Mne.“ a ve verši sedmém: „Kdybyste poznali Mne, poznali byste také Mého Otce; a od nyní Ho znáte a vidíte.“ Ve verši devátém jeho druhá Část pokračuje: „Ten, kdo vidí Mne, vidí Otce.“ Pak v kapitole sedmnácté v Evangeliu Janovi, celá kapitola je modlitba Ježíše Krista, Kdož se modlí ke Svému Otci jako odlišná, oddělená osoba. Podobné výroky lze nalézt ve zjevení Ježíše Krista čili Apokalypse, kde Ježíš Kristus říká „Můj Bože“, jako by byl od Něho odlišnou osobou. Verš šestý říká: „

V Bibli Svaté, jak ve Starém, tak Novém zákoně, existují mnohá podobná mísa, která naznačují obě pojetí, jedno, které odděluje Boha – Otce od Syna – jako Ježíše Krista, a druhé, které je činí jednou nedělitelnou osobou. Proč je tomu tak ?  Jaká je realita této situace?

Jisté aspekty a vysvětlení této situace byly Nejvyšším zjeveny skrze Emanuela Swedenborga. V této době Nejvyšší zjevuje a dále probírá pět hlavních důvodů této nebezpečné situace:

(1)

Nejvyšší je ve Své Esenci Čistou absolutní láskou a ve Své Substanci Čistou absolutní moudrostí. Tato Esence a Substance jsou každá Jedním odlišným základním a podstatným principem Přirozenosti Nejvyššího. Z těchto absolutních principů vyvěrá a odvozuje se každý a vše ve Stvoření.

Taková Absolutní přirozenost nemůže produkovat či tolerovat něco negativního, zlého, falešného či protivného. Jestliže by Nejvyšší ve Své přítomnosti dovolil někoho či něco zlého, falešného, negativního či protivného, tím, že je Absolutně pozitivní a jediný živoucí pravý Věčný a Nekonečný život, každého a vše této negativní, falešné a zlé povahy by to okamžitě zničilo. Takový následek tohoto střetu není tolerovatelný touto Absolutní přirozeností Nejvyššího a je s ní v rozporu.

Aby pravý Nejvyšší zakusil negativní stav a dostal se s ním do přímého styku (za účelem spasení celého Stvoření), bylo nutné oddělit určité ideje a aspekty Jeho Absolutní Substance dle vůle Její Absolutní esence a umístit je do lidského (fyzického) těla, které bylo počátečně a původně zfabrikováno pseudotvůrci.

Jelikož lidské fyzické tělo bylo zfabrikováno pseudotvůrci z čisté nenávisti k Nejvyššímu, neskládá se z ničeho jiného, než ze všech nahromaděných zel a nepravd, které jsou jimi vytvářeny a které osnovány od okamžiku aktivace negativního stavu a jeho uvedení do dominantního postavení.

Jestliže by Nejvyšší vstoupil do tohoto světa v celkovosti a úplnosti Své Absolutní esence a Substance, toto tělo by spolu s veškerou zónou vymístění a všemi jejími obyvateli ve všech jejích světech a dimenzích okamžitě přestalo existovat. Jestliže by přestala existovat zóna vymístění, pak by se zničilo veškeré Stvoření, protože by nebylo žádné místo pro vypadávání všech těchto odmítnutých idejí (neuznávat nebo nepřijímat či neopětovat Pánovu Božskou lásku a Božskou moudrost anebo neuznávat Boha jako jediného Stvořitele) pozitivními entitami. Jestliže by takové ideje neměly žádné místo, kam vypadnout, byly by nuceny být přijaty svými původci. Taková situace by vedla k všeobecné samovraždě. Přijetí dvou protikladných idejí o Bohu a Jeho/Její Absolutní přirozenosti jako absolutně správných by vytvořilo náhlé univerzální šílenství. To by u každého vedlo k následné destrukci jeho schopnosti přijímat, předávat a opětovat život od Nejvyššího. Takže všechny přijímače či nádoby života Nejvyššího – sentientní entity a bytosti – by odpadly a namísto toho by se ustavila nicota. Proto tedy nutnost separace.

(Každý ví, že i v tomto světě je nutné někam odhazovat jakýkoli odpad – tedy je nutnost odpadkových košů a skládek – takto lze vysvětlit jednu z funkcí zóny vymístění, je odpadkovým košem pravého Stvoření – pozn. zpracovatele.)

Konkrétní jazyk lidských tvorů na planetě Zemi, v jakémžto jazyce je napsána Svatá bible, vnímá a chápe mluvené slovo pouze v jeho doslovné, faktické konotaci. Když Svatá bible doslovně hovoří o Synu Božím a Synu člověka, vnímá Syna jako někoho odlišného, než je Otec. Pociťuje se to podobně jako vztah existující mezi pozemským synem a otcem, kteří jsou velmi zřejmě dvě odlišné a jedinečné bytosti. Avšak ve vnitřním smyslu takových slov není žádná separace. Namísto toho Syn Boží znamená určité aspekty a ideje Absolutní Božské esence Nejvyššího, které jsou vyjmuty a umístěny do zóny vymístění, která je ovládána zly a nepravdami a která je časo – prostorově vázána. Na straně druhé znamená Syn člověka určité aspekty a ideje Absolutní Božské substance Nejvyššího, které jsou vyjmuty a umístěny do zóny vymístění.

Takové vyjmutí těchto idejí a aspektů, kterými je čistě Nejvyšší, se jeví za iluze dominantních zel a nepravd a časo – prostorového rozpoložení v zóně vymístění, jako by vyjmuté nebylo totéž jako to, z něhož to bylo vyjmuto. Takže máme iluzi, že tento Bůh, Otec a Ježíš Kristus jsou dvě oddělené osoby či entity. Avšak je třeba si zde zapamatovat následující životně závažný, kritický a důležitý fakt. Výše uvedené určité ideje a aspekty Absolutní přirozenosti Nejvyššího jsou nyní umístěny do fyzického těla, zfabrikovaného pseudotvůrci, které je zcela, úplně a naprosto cizí pravé Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Nejvyšší ve Své Absolutní přirozenosti nemůže být v takovém těle přítomen. Přesto paradoxem této situace je, že za účelem spasení je pro Nejvyššího absolutně nutné, aby byl přítomen v takovém těle. Bez této přítomnosti by Nejvyšší nemohl zakusit negativní stav, nemohl by jím být pokoušen, a tudíž by nemohl nikoho spasit.

Takže jak se překoná tento zdánlivě neřešitelný paradox či dilema ?  Řešení spočívá ve faktu, že určité rozličné aspekty aideje Nejvyššího se pomalu a postupně, krok za krokem, jeden za druhým, umístí do takového těla. Jak se do tohoto těla umísťují, je výsledkem pokušení. V procesu takového pokušení nastává postupná eliminace všech zel a nepravd z tohoto těla a následné nahrazení jich všech větším a větším stupněm výše uvedených idejí a aspektů Nejvyššího. V procesu těchto soubojů, odstraňování a nahrazování se toto tělo, zfabrikované pseudotvůrci, stává krůček po krůčku více a více Božské a je následné stále více zahrnováno do Nejvyššího, stávajíc se doslovně jedním s Nejvyšším.

V průběhu procesu takových zápasů, eliminací a náhrad Ježíš Kristus tedy funguje z pozice tohoto těla. Když On/Ona funguje z pozice tohoto těla, prožívá Sám Sebe a je prožíván jinými jako oddělená a odlišná osoba od Svého nebeského Otce. V takové kondici je jen zřejmé, že Ježíš Kristus hovořil o Svém Otci, měl s Ním vztah a modlil se k Němu, jako by byl někým odlišným od Svého Otce a někde jinde, než byl Jeho Otec. Když se někdo omezí časo – prostorovým kontinuem a je uprostřed zel a nepravd, má z této pozice, z pozice prostorově – časových omezení tohoto Vesmíru a zóny vymístění a z pozice zel a nepravd, které jsou spjaty s prostoročasem, jen malý výběr něčeho jiného, než pohlížet na věci v oddělenosti, v odstupu a někde mimo.

Avšak když Ježíš Kristus hovořil a fungoval z pravých idejí a aspektů ve Svém duchu a duši, které jsou pravým Nejvyšším, hovoří a funguje jako Nejvyšší, a tudíž prohlašuje: „Já a Otec jedno jsme.“ „Kdokoli Mě vidí, vidí Mého Otce.“ „Nikdo nezná Otce, než Syn“. „Byla Mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ a podobné výroky, jak se citují výše.

V procesu Svého pozemského života, který trval třicet tři roků, Ježíš Kristus postupně, krok za krokem, vypudil všechna zděděná a všechna ostatní zla a nepravdy, kterými byl nadělen po linii své pozemské matky a otce, jak se odrážely ve všech genech fyzického těla, které bylo povodně zfabrikováno pseudotvůrci, a nahradil tato zla a nepravdy celostí a úplností přítomností Nejvyššího. Takže na konci Svého poslání se Ježíš Kristus ještě jednou stal Nejvyšším také ve Svém fyzickém těle. S tímto fyzickým tělem si Sám/Sama Sobě umožnil, po Svém ukřižování, vstup do všech pekel a završil zde Svůj akt spasení a vykoupení veškerého Stvoření, po čemž se stal také Nejvyšším, Pánem a Vládcem veškerého negativního stavu a všech jeho pekel. Takže tímto a jinými procesy učinil toto Své tělo Božským, sjednocuje ho se svým Otcem a činíce Sám Sebe jedním se Svým Otcem také z pozice zóny vymístění.

Toto je tedy jedním z hlavních důvodů, proč Ježíš Kristus tak často hovořil o Svém Otci, modlil se a hovořil k Němu, jako by Otec byl od Něj odlišný. Je třeba si zapamatovat, že Bible Svatá popisuje život Ježíše Krista pouze v průběhu Jeho pobytu na planetě Zemi a jen z pozice Jeho/Jejích aspektů, to jest z pozice negativního stavu. Toto je jediná pozice, která je zde k dispozici. Z této pozice, dle samotné povahy této pozice, se vše jeví v oddělenosti, a ne v jednotě. Taková je pravá povaha negativního stavu.

(2)

Jak každý ví, odehrála se inkarnace Nejvyššího ve formě Ježíše Krista na této planetě v židovském národě. Dle všech zevních faktorů byl Ježíš Kristus Židem. Proč je to tak důležité a závažné, aby Ježíš Kristus byl Židem ?

To má co do činění s fakty obsaženými v tom, jak se chápe zákon souvztažností. Je nutné chápat, že každý národ na této planetě, jakož i kdekoli a kdykoli jinde, souvztaží s určitými duchovními a intermediálními stavy, kondicemi a procesy. V mnoha případech je tato souvztažnost v zóně vymístění dvojí: Jedna pozitivní a jedna negativní.

(A)

V pozitivní konotaci souvztažil tehdy Izrael a Judea s duchovním respektive nebeským královstvím Stvoření Nejvyššího. Jak si pamatujeme, v době Ježíše Krista si jen Judea podržela geografické určení. To zařídila Božská prozřetelnost Nejvyššího, aby tak inkarnace Ježíše Krista byla možná v zeměpisné oblasti, která v pozitivní konotaci souvztažila s nebeským královstvím a ve vyšším smyslu s Absolutní esencí Nejvyššího. Taková podstatná souvztažnost značně zmírňuje nebeské a duchovní přítomnosti Nejvyššího ve světě, kde zůstaly jen vnější názvy, které mají duchovní význam. Proto by inkarnace Ježíše Krista v jakékoli jiné zeměpisné oblasti, než je Judea, byla kvůli této souvztažnosti a významnosti neúčinná. Nebeské království mělo tehdy přímou souvztažnost s absolutní esencí Nejvyššího, zatímco Jeho/Její duchovní království souvztažilo s Jeho/Její Absolutní substancí. Sjednocení těchto dvou v té době ustanovilo Absolutní nitro čili centrum Nejvyššího. Jak si kdo pamatuje, je fundamentálním principem veškerého Stvoření to, že vše ve všech ohledech postupuje z nitra k vně, včetně souvztažností nejzevnějšnosti Stvoření.

(B)

Avšak, jak si kdo pamatuje, v zóně vymístění je vše vzhůru nohama. Nejzevnější stav se zde tudíž považuje za nejniternější a nejniternější se často a úplně přehlíží, jako nemající žádnou existenci. Toto je zmatečná záležitost. Zde ale přichází negativní význam negativní souvztažnosti Izraele a Judeje. V negativním smyslu souvztaží Izrael se všemi nepravdami zóny vymístění a Judea se všemi jejími zly. Odtud je pseudonitro zóny vymístění, které je fakticky nejzevnější či nejvnějšnější pozicí zóny vymístění, v době inkarnace Ježíše Krista reprezentováno touto planetou a zvláště Židy. (Je třeba chápat, že různé doby v historii člověčenstva vyžadují odlišné souvztažnosti odlišných pozemských národů. To znamená, že ať v době inkarnace Ježíše Krista židovský národ souvztažil s čímkoli, nutně to neznamená, že tatáž souvztažnost se zachovává v současnosti. Nikdo neví s čím v současnosti každý národ v duchovním světě souvztaží. Taková znalost by byla krajně nebezpečná a zničily by působení Božské prozřetelnosti Nejvyššího. Na základě této znalosti by se mohl předpovědět budoucí vývoj duchovních záležitostí těchto národů. Toho by využil negativní stav, aby podkopal a zničil celkový akt spasení Nejvyššího). V tomto ohledu se mohly učinit kroky k dobytí a odstranění negativního stavu jen z pozice pseudonitra. Považování nejzevnějších faktorů za pravé „uvnitř“ ustanovuje základnu negativního stavu. V pravém nitru neexistuje žádný negativní stav. Takže inkarnace do negativního stavu vyžaduje inkarnaci do tohoto pseudonitra. Je třeba nejdříve sledovat zákon pozice vzhůru nohama, by se tato zvrácená pozice odstranila. Židovský národ v té době souvztažil s touto situací; odtud potřeba Ježíše Krista inkarnovat se do židovského národa.

Avšak jak se vnímala a chápala přirozenost Nejvyššího z pozice, kterou dle zákona souvztažností zaujímal židovský národ v době inkarnace Ježíše Krista ?

Ve své negativní souvztažnosti reprezentuje židovský národ úplnou deformaci a znesvěcení všeho niterného, takže nic z niternosti nezůstalo. Vše niterné se zritualizovalo, externalizovalo, dostalo vně a odpojilo od svého duchovního nebeského zdroje. Za těchto podmínek je jediné poznání a chápání Boha, které lze zachovat a pojímat takové, že Bůh je nedotknutelný, bez jakékoli formy a tvaru, místa, času: že je neviditelný, neosobní, vzdálený, nelidský, úplně někde mimo v nepřístupné oblasti a kdokoli by Ho uviděl či uslyšel, byl by okamžitě zničen. Tímto pojímáním Boha byla zajištěna cesta k popírání Božské existence, to jest k ateismu a materialismu. Toto pojímání se velmi zjevně odráží v doslovném smyslu Mojžíšova zákona. Nikdo nemůže vidět a slyšet Boha a přežít. Takže zřejmým závěrem je, že Bůh nemůže být nikdy žádným způsobem spatřen, slyšen, pochopen; nebo být někomu nějak přístupný, osobní či blízký.

Jestliže by za takových okolnosti Ježíš Kristus ve fyzickém těle prohlásil, že On je pravým Bohem, Nejvyšším, Židé by Ho okamžitě ukamenovali k smrti, jak to téměř učinili při několika příležitostech, když se odvážil naznačit, že On a Otec byli jedno a že před Abrahámem JÁ JSEM. Podívejte se opět na výše citované v Evangeliu dle Jana. Jestliže by se to stalo, Ježíš Kristus by ve svém poslání selhal a veškeré Stvoření by se zničilo, jelikož by ho pseudotvůrci ovládli. (Jak víte, v době inkarnace Ježíše Krista pseudotvůrci a jejich negativní stav převažovali nad pozitivním stavem, kterážto situace si vyžádala inkarnaci Ježíše Krista.)

Proto bylo pro Ježíše Krista přijatelnější hovořit o Synu Božím a Synu člověka nebo o Mesiášovi, Synovi Požehnaného, protože v doslovném, zevním, vnějším pojímání Syn není tentýž jako Bůh – Otec, Jehož nelze nikdy přímo u vidět či uslyšet nebo k Němu přistoupit. To je dalším důvodem, proč Ježíš Kristus velmi často hovořil o Svém Otci, Bohu, tak jako by byli odlišnými bytostmi, osobami či entitami.

(3)

Jak každý ví, v negativním stavu zóny vymístění se takové kategorie, jako pravda, moudrost, víra, maskulinita a tak dále vnímají jako oddělené kategorie od dobra, lásky, dobročinnosti, feminity a tak dále. Nevnímají se jako nerozlišitelné, ale odlišné a oddělené jedna od druhé. Z tohoto důvodu se běžně vyskytuje, že jeden může být dobrý, ale zároveň má velmi málo pravdy nebo pravdu zkreslenou anebo žádnou: Nebo že někdo může mít, vlastnit či znát veškerou pravdu, ale nemá žádné dobro. Někdo muže byt velmi znalý a zdánlivě moudrý, ale postrádá veškerou lásku, nebo jeden může mít hojnost lásky, ale zároveň může byt velmi nemoudrý. Taková je povaha negativního stavu. Kvůli této základní separaci a rozštěpení není v této zóně možné náležité, úplné a celkové sjednocení, spojení a jednost těchto principů. Tyto se vždy objevují odděleny a nezávislé jeden na druhém. Za těchto podmínek by inkarnace Ježíše Krista jako kompletního sjednocení a jedností s Nejvyšším a se všemi Jeho/Jejími Absolutními principy vytvořila takový šok, že by to zničilo vše a každého zde. To by vedlo k destrukci veškerého Stvoření (jak se uvádí v bodu číslo jedna).

Proto se, jak se ukazuje v první kapitole Evangelia dle Jana, Slovo stalo tělem. Slovo Boží znamená čistou Božskou pravdu. Takže to byla Božská pravda Nejvyššího, která se inkarnovala jako Ježíš Kristus do této zóny na tuto planetu. Z této pozice, z pozice Božské pravdy, se mohlo provést sjednocení všeho, co reprezentoval Ježíš Kristus na této planetě, aby se tak Božská pravda Nejvyššího mohla ještě jednou připojit k Božskému dobru. Božské dobro či Božská láska je tím co se nazývá Otec. A Božská pravda či Božská moudrost je tím, co se nazývá Syn.

První krok v procesu spojení je znalost pravdy. To je důvodem, proč Ježíš Kristus říká: „Neboť poznáte pravdu“, to jest Ježíše Krista, „a ta vás osvobodí.“ A: „Já jsem pravda, cesta a život,“ a tak dále. Pravda vede k Dobru.

Avšak protože je zde tento smysl mediace, stává se Ježíš Kristus jako Božská pravda čili Syn Boží mediátorem Božského dobra čili Boha – Otce. Z pozice vnějšího vnímání lidské zevní mysli se tento vztah jeví tak, jako by tu byly dvě oddělené osoby či entity, které mají vztah jedna ke druhé z pozice oddělenosti a odlišnosti, jsouce mediátorem jedna ke druhé.

Když se Ježíš Kristus modlil nebo hovořil ke Svému Otci, jako by Jeho Otec byl oddělenou osobou, modlil se a hovořil z pozice Božské pravdy (v Esenci zvané Synem Božím a Synem člověka v Substanci) k pozici Božského dobra (v Esenci zvané Jehova čili Otec nebo Bůh v Substanci), což z časo – prostorově vázané a zlem – nepravdou podmíněné zóny vymístění poskytuje nesprávnou a zdeformovanou iluzi a jevení se, jako bychom zde měli dvě zcela odlišné osoby či stavy.

Avšak v pozitivním stavu stvoření žádná taková separace neexistuje. Nikdo tudíž nepociťuje Boha – Otce a Syna – Ježíše Krista jako dvě oddělené osoby nebo jako dva bohy. Namísto toho jsou vnímáni jako dva sjednocené aspekty. Jednoho Nedělitelného Boha – to jest jako Božská pravda Nejvyššího, která se stala tělem a funguje ve formě Ježíše Krista jako Vykupitele a Spasitele veškerého Stvoření, a jako Božské dobro Nejvyššího (Otec), které bylo duchem a duší čili životem této Božské pravdy čili Ježíše Krista.

(4)

Jak se uvedlo předtím, v dobách inkarnace Ježíše Krista na tuto planetu pseudotvůrci a negativní stav jimi aktivovanýplně ovládali tuto planetu, jakož i veškerou zónu vymístění. Skrze intermediální svět měli přímý přístup k veškerému pozitivnímu stavu, kde tehdy založili své pevnosti. Z této pozice neustále pronikali všemi nebesy (jak to lze vidět z výroků v Bibli Svaté – Job, kapitola první, verše šest až dvanáct; Job, kapitola druhá, verše jedna až sedm a prorok Zachariáš, kapitola třetí, verše jedna až tři) a postupně také přebírali vládu nad pozitivním stavem Stvoření Nejvyššího.

Za těchto podmínek byla situace na planety Zemi taková, že všechny národy na ní existující v době inkarnace Ježíše Krista byly zcela ovládány pseudotvůrci. Tyto národy uctívaly démony, ďábly a satany (to jest pseudotvůrce). Tyto, jako celek, vzhledem ke svému souvztažnému významu, smyslu a reprezentaci neměly vůbec žádné pojetí pravého Boha – Nejvyššího (s velmi málo výjimkami několika jednotlivců) a Jeho/Její pravé přirozenosti. A tak postrádali jakýkoli přímý přístup k pozitivnímu stavu. Pouze židovský národměl nějaké duchovní uvědomění existence Boha – Stvořitele jako Jednoho Boha Nedělitelného.

Avšak jak se ví z dějin tohoto národa, jak je odráží Svatá bible, Židé stále chtěli a následovali ostatní takzvané bohy jiných národů, které měli zničit. Takže Židé jako celek nikdy plně nepřijali Božskou pravdu Absolutní substance Nejvyššího. Namísto toho udržovali nějaké temné uvědomění Božského dobra Absolutní esence Nejvyššího jako Jednoho Boha Nedělitelného. Kvůli jejich choutkám po ostatních bozích a zvykům černé magie, které v té době na planetě převažovaly mezi všemi národy, postupně zvrátili a následně úplně zdevastovali Božskou pravdu, která jim byla k dispozici v Mojžíšově zákoně. Tento zákon brali velmi doslovně a zevně. Ritualizovali ho do takových rozměrů, že pro ně nebylo nijak a v žádném ohledu k rozeznání nic významu niterného a souvztažného. Když taková situace nastává, Božská pravda čili Absolutní substance pravé přirozenosti Nejvyššího opouští lidskou mysl a u lidí nezůstává žádné náležité poznání, chápání, přijímání a praktikování jakékoli pravdy. To je smrtelně nebezpečná situace, protože jakmile postrádáte jakékoli poznání, chápání, přijímání a praktikování Božské pravdy, uzavírá se také cesta k Božskému dobru. K Božskému dobru není žádné jiné cesty než skrze Božskou pravdu. Že by mělo k této situaci dojít, bylo plánem pseudotvůrců. Nepřáli si nic více, než dosáhnout úplné devastace Božské pravdy v lidské mysli, aby se také uzavřela cesta k Božskému dobru, to jest k Absolutní esenci Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Jestliže by v tomto uzavření pseudotvůrci uspěli, zvítězili by a ovládli veškeré Stvoření. Takže celé Stvoření by nakonec bylo zničeno.

Tato situace vyžadovala přímou intervenci Nejvyššího ve formě inkarnace Ježíše Krista čili Božské pravdy Božského dobra Nejvyššího. Ježíš Kristus se nemohl inkarnovat jako Samo Božské dobro, neboť na planetě Zemi a v celé zóně vymístění se nezanechala žádná Božská pravda. Je třeba si zapamatovat, že cesta k Božskému dobru je skrze Božskou pravdu. To je řád stvoření. Takže inkarnace Božského dobra by vedla k úplnému zavržení Boha, protože nebyla k dispozici žádná pravda, jíž by jeden mohl vnímat, chápat, uznávat a přijímat toto Dobro. Vnímání, uznání, chápání, přijetí a praktikování Dobra je možné jen Pravdou. Jestliže jeden nemá žádnou Pravdu, je úplně slepý a nemůže vnímat řádné Dobro. Bylo tudíž pro jako Ježíše Krista nutné inkarnovat se jako Božská pravda, aby navrátil lidi k této Pravdě, takže by se mohli připravit k vnímání, poznání, pochopení a přijetí a praktikování Dobra. V procesu Svého pozemského života počal Ježíš KristusBožská pravda, která poráží, dobývá a podřizuje si všechna zla a nepravdy negativního stavu, to jest všechno pekelné, a znovu sjednocuje tuto Božskou pravdu s Božským dobrem, stávaje se pravým Nejvyšším také v zóně vymístění.

Je třeba chápat, že Božské dobro, vzhledem ke Své esenciální povaze Božské lásky, nikoho neporáží, proti nikomu nebojuje, nikoho neodsuzuje ani nikoho do ničeho nenutí. Je to Božská pravda Božské moudrosti, která tak činí kvůli věčnému zachování Božského dobra. Božské dobro je nejpodstatnější aspekt života, život sám, jež musí být chráněn proti jakýmkoli útokům přicházejícím z negativního stavu, který chce zničit tento sám život. Proto by inkarnace Božského dobra na tuto planetu nic nepořídila, neboť nepotírá zla a nepravdy. Přijímá vše tak, jak je. Ježíš Kristus by tudíž jako Božské dobro nemohl dosáhnout žádného spasení Stvoření od pseudotvůrců a negativního stavu jimi aktivovaného. Jestliže by se Ježíš Kristus zjevil pouze jako Božské dobro, byl by odmítnut stejně tak, jak byl odmítnut židovským národem jako Božská pravda. Odmítnutí Božského dobra znamená okamžitou smrt, sebevraždu, protože jakmile se odmítá Život Sám (což je Božské dobro Božské lásky), pak co máme ?  Veškerý život okamžitě přestává.

Avšak odmítnutí Božské pravdy neznamená odmítnutí života. Znamená pouze uzavření cesty k Božskému dobru, které nakonec vede k duchovní smrti, kterou je peklo, ale nikdy k doslovné věčné smrti, jak by to učinilo odmítání Božského dobra.

Jestliže by se za existujících podmínek na planetě Nula v době inkarnace Ježíše Krista, jak se popisuje výše, Ježíš Kristus objevil lidem jako spojené Božské dobro a Božská pravda, to jest jako Nejvyšší – Jeden Nedělitelný Bůh, výsledkem by bylo totální odmítnutí jakéhokoli Dobra a jakékoli Pravdy. Tímto zavržením by nastala profanace Svatosti Absolutní jednoty a Spojení Božského dobra a Božské pravdy. V okamžiku této profanace by se nemohl uchytit žádný akt spasení. (Toto je to, co znamená neprominutelný hřích proti Duchu Svatému. Spojení a jednota Božského dobra a Božské pravdy jako Božské lásky a Božské moudrosti Nejvyššího se rovná Duchu Svatému. Toto tedy znamená jedno pojetí Ducha Svatého, a ne třetí osobu Božství.)

Takže za takových podmínek bylo nutné dovolit, aby se zpočátku od Božského dobra oddělily určité aspekty Božské pravdy, která se v podobě Ježíše Krista inkarnovala na tuto planetu a objevila se zde tak, jako by Ježíš Kristus byl odlišnou osobou od Svého Otce – Božského dobra, a ne jako Jeden Bůh Nedělitelný. Kdykoliv byl Ježíš Kristus pokoušen negativním stavem, kdykoli potíral zla a nepravdy, které ho stále napadaly, fungoval jako Božská pravda z Božského dobra, která musela být oddělena od Božského dobra (Otec), aby se takové pokoušení a utkání mohlo vůbec odehrát. Je to proto, že Božské dobro nelze pokoušet. V tomto stavu oddělení hovořil Ježíš Kristus o svém Otci (Božském dobru), modlil se k Němu, měl k Němu vztah, jako by Otec byl od Něho oddělenou entitou.

Tento způsob vztahu je zachován též v Apokalypse (zjevení Ježíše Krista), kde Ježíš Kristus hovoří o Svém Otci či říká „Můj Bože“ tak, jako že jsou dvěma oddělenými osobami. Tento typ řeči je v Apokalypse zachován proto, že Apokalypsa se v prvé řadě zabývá devastací a destrukcí současných křesťanských církví a jejich nauk zly a nepravdami.Křesťanská církev nepřijala z určitých duchovních důvodů nikdy plně doktrínu Jednoho Boha Nedělitelného. Právě naopak přidala osobu třetí ve formě Ducha Svatého. Takže završila nesprávnost chápání přirozenosti Nejvyššího mezi většinou křesťanů. Protože se toto násilí učinilo, jak se ještě jednou opakuje, na Božské pravdě, je to Božská pravda čili Ježíš Kristus v Apokalypse, jakoby oddělená od Božského dobra (Boha – Otce), která funguje jako Soudce. Jedině Božská pravda může soudit. Božské dobro nesoudí nikoho. V procesu stavu takového souzení se Božská pravda (čili Syn) objevuje jako oddělená od Božského dobra (Boha – Otce) a hovoří o svém Dobru, to Jest Otci, jako by nebyli jedno a totéž.

Co se křesťanského pojetí Ducha Svatého týče, je velmi zřejmé, že jestliže se jeden Bůh rozdělí do dvou osob, taková separace otevře dveře mnohým dalším možným separacím. Avšak ze Svaté Bible je velmi zřejmé, že Duch Svatý postupuje z Ježíše Krista jako duch Pravdy Ježíše Krista (viz. Evangelium dle Jana, kapitola šestnáctá, verše sedm až patnáct a na jiných místech) a není oddělenou entitou. Toto je duch inspirace, osvícení a iluminace, který jedince vede v Pravdě k Dobru Nejvyššího. Že je tomu tak, je velmi zjevně zobrazeno v Evangeliu dle Jana, kapitola dvacátá, verš dvacet dva. Ten říká: „Dýchl na ně a řekl jim: Přijměte Ducha Svatého.“ Toto je velmi prostá a zjevná ilustrace faktu, že Duch Svatý není odlišnou entitou, ale inspirací Ježíše Krista, která z Něj vystupuje („Dýchl na ně“).

Výše uvedené krátké zpracování a zjevení lze považovat bez stínů pochyb za důkaz, že Otec, Syn a Duch Svatý nejsou tři odlišné entity, ale Jeden Bůh Nedělitelný, Kdož Je naším milovaným Pánem, Ježíšem Kristem – pravým Nejvyšším. Poskytuje také světlo těm, kdo chtějí pochopit, proč měl Ježíš Kristus tak často vztah k Bohu – Otci, jako by byli dvěma oddělenými osobami.“

VI.

DOPLNĚNÍ NA TÉMA PROČ SI LIDÉ VOLÍ JÍT DO PEKLA

„Dne 22. května 1982 byly zjeveny (v „Poselství z nitra“, strany 257-263) určité důvody pro lidské volby jít do pekla. Tehdy bylo naznačeno, že vedle čtyř zjevených důvodů takové volby existují nejméně tři další její hlavní důvody. Tyto dodatečné tři důvody nebyly tehdy zjeveny, protože většina lidí nebyla duchovně připravena je přijmout nebo je chtít pochopit.

Avšak v současné době existuje na této planetě dostatečný počet duchovně smýšlejících lidí umožňujících Nejvyššímu zjevit tyto tři dodatečné důvody toho, proč si lidé volí jít do pekla.

Aby se náležitě porozumělo tomu, co následuje, případnému čtenáři se radí, aby si přečetl poselství „Proč si lidé volí jít do pekla ?“ v knize tohoto autora „Poselství z nitra“, strany 257-263.

Za účelem kontinuity nyní znovu velmi krátce uvedeme první čtyři důvody.

(1) První důvod vyvěrá z faktu, že většina lidí na této planetě se v současné době inkarnuje z negativního stavu, to jest z pekel. Většina z nich tudíž ze své svobodné volby odchází na nějakou úroveň pekel, aby pokračovali ve své lásce ke zlům a nepravdám.

(2) Druhý důvod je osobní, známý jen Nejvyššímu a Niterné mysli toho, kdo volí. Je jím také poskytování neustálého příkladu toho, jak se vypořádat s vlastními problémy a osvobodit se od falešných lásek a ztotožňování se a vyjít ven z pekel.

(3) Třetí důvod lze nalézt v odmítání principů svobodné volby a namísto něho v tendenci obviňovat Boha ze všech ohavností a ošklivostí negativního stavu s požadavkem, aby Nejvyšší okamžitě vše změnil a aby On/Ona zcela odstranil/la negativní stav.

(4) Čtvrtý důvod je výsledkem lidské zamilovanosti do dogmat jim odpovídajících náboženství, která absolutizují, aniž si dovolí jakoukoli změnu či pokrok ve svém duchovním a duševním životě.

Předcházející čtyři důvody zůstávají platnými důvody pro volbu jít do pekla. Jediná nutná modifikace v jejich pojímání se vztahuje k procentu, jak je reflektováno v důvodu číslo jedna. Zde se řeklo, že přibližně 40 % populace je inkarnací z pekel a 60 % populace je inkarnací z jiných stavů odlišných od pekel. Skutečná situace se drasticky změnila a fakticky byla nesprávně vnímána dle myšlení podle přání pisatele. Avšak v současnosti je reálná situace na planetě Zemi taková, že přes dvě třetiny populace přichází z negativního stavu a méně než jedna třetina ze stavu pozitivního. Z této jedné třetiny se přibližně 95 % stává otroky negativního stavu a zvolí si v některé či jiné době jít do pekel a jen 5 % z této jedné třetiny si ponechá svou pozitivní povahu až do samého konce anebo se jí opětovně zmocní v procesu potírání zel a nepravd, kterému je každý na této planetě vystaven.

(1985: Tedy těch 5 % ze 1/3 odpovídá 1,66 % z celého lidstva na planetě Zemi, tj. ze 6,2 miliard v roce 2001, a je to 103 milionů lidí – také zhruba takový počet lidí pozitivního stavu s určitým rozptylem bude v nejbližší době po roce 2000 Stvořitelem odvoláno – jejich převibrování přirozeně se Zemí či v krajním případě převibrování evakuací Vesmírnými lidmi, za účelem nastolení plnosti negativního stavu na planetě Zemi. Údaj cca 100 milionů lidí (počet se mírně mění) odpovídá i informaci od Vesmírných přátel z roku 2000 o počtu lidí tehdy schopných převibrování, viz www.universe-people.cz – pozn. zpracovatele).

Z důležitých duchovních důvodů se toto číslo rapidně mění k negativnímu spektru, jak specifická lidská éra bude docházet ke svému konci a ke svému zrušení také v zóně vymístění na pseudoplanetě Zemi.

Aby se dále přispělo k ukončení této specifické lidské éry na této planetě, zjevuje nyní Nejvyšší dodatečně tři důvody, proč si lidé volí jíl do pekel.

(5) Jedno ze současných zjištění veřejného mínění ve Spojených státech o duchovních a náboženských otázkách odhalilo, že ačkoli 80 % jeho účastníků věřilo v existenci Boží či v nějakou nadpřirozenou sílu či bytost, jen přibližně 20 % všech připouští existenci pekel a negativních, zlých duchů. Tyto výsledky naznačují, že většina lidí nevěří, že existuje takový stav jako pekla a že jsou negativní a zlí duchové, kteří zaujímají, udržují, napájejí a zvěčňují negativní a zlý stav vmultidimenzionální univerzální zóně vymístění za účelem ovládnutí veškerého Stvoření a zrušení pozitivního stavu.Takový falešný systém víry logicky a nevyhnutelně vede k závěru, že vše zlé je dobré a že všechny ošklivosti a ohavnosti krveprolévání, běd, strádání, zhroucení, krizí, revolucí, válek, zločinů, nemocí či cokoli máte v takové hojnosti na této planetě, jsou přirozeným a dobrým stavem věcí a v nejzazším smyslu byly vytvořeny Samým Bohem.

Jestliže jeden věří v Boha – Stvořitele všeho, co je, ale zároveň popírá existenci negativních a zlých duchů a jim odpovídajících pekel, nevyhnutelně a neodvratně skončí tak, že připisuje původ všeho zla a nepravdu, všech ošklivostí a ohavností Bohu. Konec konců to byl Bůh, kdo stvořil nedokonalé lidi a tudíž skutečností samého tohoto aktu stvořil Bůh ze Sebe Samého/Samé vše zlé a negativní. Proto je zlé a negativní dobré a pozitivní.

Toto je zvrácené a zdeformované chápání a pojímání Absolutní přirozenosti Nejvyššího, kterážto Přirozenost je Absolutně pozitivní. Cokoli je Absolutně pozitivní, nemůže obsahovat nic negativního, a tedy nemůže dát vzniknout něčemu negativnímu. Negativní přichází jen z negativního, jež je výsledkem popírání tohoto faktu o pravé Přirozenosti Nejvyššího. Nic povahy negativní nemůže vyjít z něčeho, co je pozitivní. To by bylo v rozporu se strukturou Stvoření.

V tomto ohledu je nutné si uvědomit, že umístění někoho ve Stvoření Nejvyššího nebo někde jinde (jak se zjevuje v knize „Čtvero pojetí duchovní struktury Stvoření“) je vždy určeno zvoleným přístupem a chápáním i postojem k Nejvyššímu a Jeho/Její Přirozenosti. Jestliže si někdo zvolí vnímat Nejvyššího jako původce negativního stavu, automaticky se obrátí zády k pravé Přirozenosti Nejvyššího, obrátí se zády ke všemu pozitivnímu, náležitému, správnému a Božskému. Takže se obrací zády ke všemu skutečně pozitivnímu a dobrému. Jestliže se jedinec pevně ztotožní s tímto zvráceným pojímáním Přirozenosti Nejvyššího, automaticky sám sebe vyloučí z pozitivního stavu Stvoření Nejvyššího a následně se umísťuje do pekel. Pekla se kromě dalšího skládají ze všech, kdo nevěří v existenci pekel a v pravou Přirozenost Nejvyššího, jako Absolutně pozitivní. Takoví lidé v peklech nevěří, že v peklech jsou, neboť vše pekelné považují za dobré a pozitivní. Z takové pozice jim nepřipadá žádná potřeba se změnit, uznat vlastní problémy či hříchy, kát se, vyznat vlastní negativitu a požádat o milosrdenství a odpuštění.

(Tedy jim chabí zpětná vazba k řešení problému, také planeta Země je přírodním, fyzickým peklem – pozn. zpracovatele.)

Je třeba si uvědomit, že popření existence pekel a jejich zlých a negativních duchů neučiní jednoho automaticky pozitivním. Pouze to znamená, že cokoli kdo v negativním smyslu dělá, činí tak dle své vlastní vůle, a ne pod vlivem pekel. Cokoli kdo ze své vlastní vůle dělá, se tomu jedinci musí přidělit a přivlastnit bez ohledu na to, zdali připustí či nikoli, že jednal negativně.

Jestliže by jedinec připouštěl a uznával, že vše zlé a negativní přichází z pekel, a jestliže by se kvůli tomuto důvodu chtěl vyhnout spojení s něčím negativním či pekelným, nic zlého či negativního by se tomuto jedinci nemohlo přidělit. Takže jeden by si nikdy nezvolil jít do pekla, neboť nic z pekel by se do něho nikdy nemohlo vloudit. Jestliže v takovém jedinci není obsaženo nic z pekel či negativního stavu, pak by tento jedinec nemohl nalézt cestu do pekel.

Jestliže se na straně druhé začne věřit, že neexistují žádná pekla nebo zlí, negativní duchové a že jedinec je původcem všeho, co se přihodí v jeho životě, ať je to dobré nebo špatné, tento se nevyhnutelně činí producentem či původcem všech zel a nepravd, vytvářeje tak svá vlastní pekla, což ho přivádí ke společnosti podobně věřících, tedy do pekel.

Jediný způsob, jak se vyhnout peklům a jejich zlým a negativním duchům, je uznání jejich existence. Existence pekel nastává faktem, že si někdo zvolí umístit původ všeho špatného, zlého a nepravdivého nebo všeho dobrého, správného, náležitého a pravého do nesprávného zdroje nebo popírá zcela jeho existenci. Obě tyto volby – umístění do nesprávného zdroje a popření jeho existence – každému znemožňují, aby ve svém životě poznal, uznal, pochopil a odstranil negativní stav.

To, že se tak neučiní, ustanovuje pravou povahu pekel, a tedy odevzdává jedince peklům. Jinými slovy zvolením si nepřijmout existenci pekel a jejich zlých a negativních duchů odevzdává se jedinec nevyhnutelně jejich moci za účelem poznání reální pravdy. Je zřejmé, že když jedinec popírá pravdu o peklech a jejich negativních, zlých duších, není v pravdě. Jestliže není v pravdě, je tedy v nepravdě. Jestliže je v nepravdě, žije život, který je nesprávný. Takový život vede k vytváření zla, které se omlouvá, ospravedlňuje a racionalizuje přijatými nepravdami či popíráním pravdy o negativním stavu. Jestliže se někdo ztotožňuje s takovým postojem, volí si být v peklech, dokud o nich a o jejich negativních a zlých duších nepozná pravdu.

Jediným důvodem, proč lidé jako tito volí jít do pekla, je poznání pravdy o realitě pekel. Na žádném jiném místě než v peklech se nemůže poznat tento neoddiskutovatelný fakt. Jakmile poznají pravdu, bez ohledu na to, kolik času to zabere, stává se pro ně možným zvolit si konverzi do stavu pozitivního. V okamžiku této jejich volitelnosti jim Nejvyšší poskytne dostatečné příležitosti k tomu, aby vyšli z jim odpovídajících pekel a zapsali se do Nové školy opětovného duchovního probuzení, poznávání a uspořádání a následného nadělení novým duchem, novou duší, novou myslí, novou osobností, novým tělem a novým posláním v pozitivním stavu nebes.

Při pohledu na tato fakta je zřejmé, jak životně důležité je správné pochopení, přijímání a postoj k pravé Přirozenosti Nejvyššího a k pravdě o peklech a jejich negativních a zlých duších. Tato náležitá a správná znalost je každému dostupná v jeho Niterné mysli. Takže každému se radí, aby se obrátil do nitra dle kroků a postupů, jak jsou popsány v knize „Kdo jsi a proč jsi zde ?“, a poznal pravdu o těchto a všech jiných záležitostech.

(6) Pod vlivem rigidního, finalistického a dogmatického negativního stavu, který existuje v aktivním a dominantním módu na pseudoplanetě Zemi, budují lidé všelijaké obludné, rouhavé a pseudooslavné tradice, zvyky, konvence a kultury. Mnozí lidé přijmou a přisvojí si životní styl v souladu se svou kulturou a jejími tradicemi, konvencemi a zvyky. Začnou věřit, že žádná jiná forma nebo kondice života není možná nebo myslitelná, a proto za žádných podmínek nechtějí nic mínit. Se svým životním stylem se cítí pohodlně, milují ho, zbožňují ho a chtějí, aby pokračoval věčně. Mnozí lidé je obdivují, uctívají je, lpí na nich a považují je za zbožné a pozitivní.

Jednu z nejvíce devastujících zvyklostí a tradicí takové povahy lze shledat v instituci pozemských manželství a v tom, jak lidé chápou a praktikují svou sexualitu. Pod vlivem pekelných nauk a pekelného občanského práva se lidé v tomto ohledu stávají ovládanými pocity majetnictví, vlastnictví, výlučnosti, zotročování, závislosti a žárlivosti vzhledem k ostatním lidem a zvláště k opačnému pohlaví. Mají pocit, že jsou oprávněni vlastnit jinou lidskou bytost pro své vlastní potřeby a užitek a že nikomu jinému není dovoleno sdílet s nimi jejich vlastnictví. Doslovně vzato, že mají na takové vlastnictví úřední povolení. Tato výlučnost a majetnictví i vlastnictví je nejvíce zřejmé vzhledem k vlastnímu choti a sexualitě. Neexistuje na této planetě jiná oblast, ve které jsou tabu této společnosti, náboženství a kultur tak explicitní, jako při sdílení vlastního chov a vlastní sexuality. Tato jsou ovšem posilována společenskými a náboženskými zákony, které označuji lidi, odchylující se jakkoli od tohoto pravidla, jako cizoložníky, smilníky, hříšníky, jako lidi promiskuitní a nemístné.

(Pro zpestření o stavu manželství v ČR, 60 % manželství se rozvádí během 20 let, a z 5 milionů mužů (včetně dětí a důchodců) má povinnost platit 3,3 miliony lidí výživné na „své“ potomky (a 3 %, tj. 100 tisíc je neplatí vůbec). Tedy prakticky každý muž v produktivním věku platí výživné na své potomky ! (rozvrácené manželství) – pozn. zpracovatele).

Podle logiky této věci je logické, že vše, co uvnitř vlastní osobnosti produkuje stavy a pocity žárlivosti, majetnictví, vlastnictví, výlučnosti, otroctví a zotročení, závislosti a podobné stavy, nemůže vycházet z ničeho dobrého a pozitivního. Takže to nemůže být od Nejvyššího. To je velmi zřejmé z toho, co Ježíš Kristus odpovídá saduceům ohledně manželství po vzkříšení. (Evangelium dle Matouše, kapitola 22, verše 23-27; Evangelium dle Marka, kapitola 12, verše 18-27; Evangelium dle Lukáše, kapitola 20, verše 27-38):

„Neboť po vzkříšení se ani nežení, ani se nevdávají, ale jsou jako andělé Boží v nebi.“

Saduceové ovšem položili tuto otázku ze stanoviska tradičního pojímání manželství, jak je z textu zřejmé. Avšak Ježíš Kristus velmi jasně zdůraznil, že po vzkříšení žádná tradiční manželství neexistují, ale namísto toho je zde něco zcela odlišného. Ale co to je ?  Odpovědí je, že jsou jako andělé Boží v nebesích. Avšak co to je být andělem Božím ?  V zásadě je to být osvobozen od každého pocitu a stavu žárlivosti, majetnictví, egoismu, sobectví, vlastnictví, sebelásky, lásky k zevnějšnostem, k světským, tělesným a bezcenným věcem, zotročení, výlučnosti, závislosti a podobných negativních a bezbožných stavů. Být andělem Božím je být v pravém manželství Lásky a moudrosti, Dobra a Pravdy, Účinné: Lásky a Víry, Maskulinity a Femininity a všeho ostatního z pozitivního stavu za účelem vzájemného prospěchu, společného blaha, výměny, užitku a sdílení se všemi. Toto je stav nebes čili pravý pozitivní stav. V jsoucnu a bytí neexistuje žádný jiný pozitivní stav.

Když však někdo přichází do duchovního světa po odchodu z pseudo-Země (po fyzické smrti), přichází sem s určitými očekáváními, že věci budou pokračovat přesně stejně dle toho, co kdo přijal v souladu s tradicemi kulturu a náboženství, v níž byl vychován a s nimiž se plně ztotožnil.

Když je taková osoba poprvé konfrontována s pravdou o věci, je takříkajíc šokována až k zbláznění. Pro mnohé lidi je obtížné přijmout tuto nečekanou skutečnost o pravé povaze pozitivního stavu. Po chvíli jim je ovšem dáno na výběr: Pokračovat v předchozím, pozemském životním stylu ovládání, žárlivosti, výlučnosti, egoistického vlastnění, závislosti, zotročení a zotročujícího způsobu života, nebo ho opustit a přijmout odlišný, nebeský životní styl. Někteří lidé se cítí nebeským životním stylem ohroženi. Mnozí lidé se cítí být ohroženi tímto novým stylem života a volí si pokračovat v něčem, co je jim důvěrněji známé a s čím se plně identifikují. Jelikož tento starý životní styl tradic, zvyků, konvencí, kultur, institucí, ustanovení a podobných věcí vychází z pekel a je pekly podporován, volí si jít do pekel. Zde je jim dána příležitost poučit se o pravém původu všech institucí, ustanovení, tradic, zvyků, konvencí a kultur pseudočlověčenstva na této pseudoplanetě Zemi a obzvlášť o pseudomanželství a praktikování sexuality. Poté, co dostanou své hořké lekce a začnou vykazovat ochotu se změnit, je jim poskytnuta možnost napravit své chyby, odstranit svá zla a nepravdy a konvertovat do pozitivního stavu tím, že projdou procesem transformace a nového nadělení v Nové škole pro opětovné duchovní probuzení, poučení a uzpůsobení.

(7) Jak každý ví, lid se na této pseudo-Zemi rodí do totální nevědomosti o všem. Takže nemají žádnou vědomou znalost toho, že existuje nějaký jiný život a realita než realita a život na této planetě Zemi. Znakem aktivace a panování pekel a jejich negativního stavu je být zcela nevědomý o jakémkoli praném duchovním životě. Mnozí lidé na této pseudoplanetě si z pozice této nevědomosti volí plně se ztotožnit s pozemským životem, věříce, že má stálou hodnotu, a že se budou tudíž vždy navracet na tuto Zem skrze proces takzvané reinkarnace. Zamilují si pseudoživot na této pseudoplanetě a nevyhnutelně vyvinou ohromnou žádost a touhu, aby se neustále vraceli zpět čili reinkarnovali na tuto Zemi tak dlouho, jak je to možné. Posedlost takovými ideami, jako je idea reinkarnace, odvrhuje schopnost přijmout skutečnou pravdu o tomto či o něčem jiném. Takoví lidé se stávají skutečně slepými a hluchými ke všemu, co se nehodí k jejich životnímu stylu či jejich pojímání života. Takže když přijdou do duchovního světa, odmítají přijmout progresivní způsob jsoucna a bytí, který činí pro každého nemožným, aby se fyzicky reinkarnoval na totéž místo nebo na tutéž planetu dvakrát či vícekrát. Odmítají se učit či poslouchat cokoli, co nesouhlasí s jejich filosofií a chápáním života. To je uzavírá před uzřením a přijetím pravdy a následným odstraněním jejich falešného systému víry.

Takže se takovým postojem dobrovolně odlučují od každého či jakéhokoli stavu, který není souhlasný s jejich systémem víry. Proto vyhledávají lidi a společnosti, které jsou v podobném systému víry a šťastní se k nim připojují, očekávajíce, že se kdykoli fyzicky reinkarnují na planetu Zemi. Protože ale žádná reinkarnace nepřichází, stávají se v určitém bodě zuřivými a navrací se na planetu Zemi ve formě duchů a přidávají se a vloudí do myslí lidí, kteří pokračují ve víře ve fyzickou reinkarnaci (nebo se přidržují jakéhokoli falešného systému víry), a začnou nepříjemně ovlivňovat život takových lidí, předstírajíce, že jsou jejich pravými duchovními rádci. Takoví duchové nebo falešní duchovní rádci vkládají do lidí vzpomínku na jejich předcházející životy, způsobujíce, že věří, že to byl vskutku jejich život a že museli na této planetě být mnohokráte předtím.

Těmito ohavnostmi se tento druh duchu stává – prostřednictvím procesu nenápadného vnucování a podporování svých vlastních systémů víry u jiných na planetě Zemi – negativním a zlým umisťuje se do módu odplaty za svádění jiných, odsuzují tedy sami sebe do pekel až do doby, kdy budou ochotni připustit, že se mýlili a začnou vykazovat touhu po změně. Když doba odplaty uplyne a budou se kát a začnou ukazovat touhu zanechat svých falešných systémů víry, bude jim poskytnuta příležitost ke konverzi zápisem do Nové školy pro opětovné duchovní probuzení, poučení a uzpůsobení a následné nadělení novým pozitivním typem ducha, mysli, osobnosti, těla a životního stylu a umístění do pozitivního stavu nebes.

Z tohoto závěru je velmi zjevné, jak velmi je nebezpečné lpět na svých vlastních falešných systémech víry bez ohledu na to, jaké mohou být nebo jak pravdivé se zdají být, namísto toho, aby se vlastní mysl udržovala otevřená a požádalo se o pohyblivost a ohebnost a o schopnost být v každé době proměnlivý a hotov ke změně jak je třeba a kdy je to třeba. Je také zřejmé, jak nebezpečné je přijmout bezprostředně takový názor, že se každý, kdo se objeví kupříkladu ve vlastním duchovně – hypnotickém transu, může považovat za pozitivního a dobrého, obzvláště když ten někdo podporuje náš systém víry nebo naše myšlení dle vlastního přání. Jedním z důvodů, proč Nejvyšší nadiktoval knihu „Kdo jsi a proč jsi jde ?“, bylo účel poskytnutí přesných postupů pro přísné vyzkoušení všech objevujících se duchů ve formě duchovních rádců, aby se eliminovali ti, kteří se vracejí zpět k lidem na této Zemi, aby jako odvetou sváděli, zaváděli a napájeli jejich vlastní systémy víry, protože věci nejsou takové, jaké očekávali, že budou, když vstupovali do duchovního světa poté, co odešli ze svého těla na této Zemi (což znamená poté, co zemřeli). Bezprostředním nepřijetím takových duchů či pseudoduchovních rádců se jim fakticky pomáhá si uvědomit, že věci mohou být zcela odlišné, než jaké se očekávají být. To je pravdou daleko více, když jeden začne nesouhlasit se zjevně nesprávným závěrem a nabádáním, že tento druh duchů se snaží vnucovat někomu, kdo je v duchovním transu. Tím, že se jim poskytne příležitost se změnil a přijmout pravdu o realitě pozitivního stavu, lze každému takovému duchu vskutku pomoci, aby se vyhnul vcházení do pekel, ale aby se namísto toho zapsal do Nové školy pro opětovné duchovní obrození, poučení a uzpůsobení pro odstranění falešných systémů víry a zel i nepravd, ke kterým takový duch lne.

Toto je jeden z mnoha důvodů, proč se Nejvyšší rozhodl zjevit tyto tři dodatečné důvody toho, proč lidé volí jít do pekla. Činí se to lak, aby každý, kdo je ochoten a připraven, byl s to pomoci upozornit tyto duchy a falešné duchovní rádce na to, jak nesmírně nebezpečné je lpět na svých starých systémech víry a udržovat je bez ohledu na to, z čeho se tento systém skládá nebo jaký je. To se neomezuje jen na víru a reinkarnaci, ale na vše ostatní tohoto druhu. Zároveň také pochopení těchto několika důvodů toho, proč si lidé volí jít do pekla, může každému, kdo si tak ze své svobodné vůle a volby zvolí, pomoci se vyhnout nutnosti odsoudit se do pekel tím, že se akceptují všechny tyto důvody a zajistí se, že nenásleduje cestu, která ho/ji může vést do pekel bez ohledu na to, na jak krátkou či dlouhou dobu.“

VII.

JAKÉ JSOU PRAVÉ DŮVODY EXISTENCE TAK MNOHA ODLIŠNÝCH

A ČASTO PROTIKLADNÝCH NÁBOŽENSTVÍ

A JEJICH POČETNÝCH SEKT NA PLANETĚ ZEMI?

„Jak každý ví, existuje na této pseudoplanetě několik hlavních náboženských systémů s jim odpovídajícími početnými sektami. Většina z nich má sklon prohlašovat, že vlastní nejpokrokovější, nejsprávnější a pravé poznání o Bohu a způsobu praktikování života, který vede ke spasení od zlých a negativních sil a od odporného života plného bídu a strádání. Všechna tato náboženství a jim odpovídající sekty přijaly sadu zavedených pravidel, předpisů, rituálů, obřadností a zásad jejich dodržování a praktikování, za což se jejich následovníkům slibuje věčný život štěstí a požehnání. Všechna z nich odkazují na určité spisy a odvozují se z určitých spisů, které se celkem vzato považují za svaté a za pravé slovo Boží, mající poslední slovo absolutní autority, a předpokládá se, že obsahují absolutní pravdu. Všechna z nich vyvinula sobě odpovídající nauky za účelem náležitého výkladu, pochopení a aplikování zjevení, obsažených v těchto svatých spisech.

Protože ale lidé ve svém omezeném a relativním stavu a rozpoložení mají sklon vykládat různá tvrzení v těchto svatých písmech různě, vynacházejí odlišné doktríny a sady pravidel, které se stávají základnou, na které se budují a prosperují odlišné a velmi často protikladné sekty dokonce i uvnitř téhož náboženského systému.

Jelikož nejrůznější vykladači těchto svatých písem upadají do iluze, že jejich výklad je pouze tím jediným, který uskutečňuje náležité chápání a praktikování pravdy, stávají se netolerantními a velmi často nenávistnými vůči jakémukoli jinému náboženství a jemu odpovídajícím sektám dokonce i uvnitř jejich vlastního náboženského systému.

Jediným společným jmenovatelem, který všechny tyto náboženské systémy a jim odpovídající sekty mají, je to, že všechna učí o Bohu, o duchovním životě a prostředcích uctívání, komunikování a vztahu s Bohem. Vnímání, chápání, uznávání, uctívání tohoto Boha a vztah k Němu, jakož i nutný životní styl odpovídající požadavkům náboženských systémů a jim odpovídajících sekt je od jednoho náboženství k druhému a od jedné sekty ke druhé určován v odlišném smyslu a s odlišným důrazem na to, co je a co není důležité.

Dalším společným jmenovatelem většiny z těchto náboženství a jim odpovídajících sekt je to, že lidé jsou jimi vyučováni ze zevnějšností. To znamená, že ve většině případů jsou lidé nuceni slepě věřit tomu, co jim jejich kněží, duchovní učitelé či vůdci říkají, i když to odporuje logice zdravého rozumu. Následovníkům není dovoleno diskutovat o nauce či jejích důvodech, ale prostě ji přijmout takovou, jaká je. Jediné zdůvodňování a rozumování, které je dovoleno, je takové, které pouze potvrzuje dogmata a doktrínu vlastního systému víry.

Ačkoli některá náboženství Východu zdůrazňují nutnost vcházení do nitra pro nalezení skutečné pravdy, která je uvnitř,chápání a definice toho jak dosáhnout náležitého osvícení a poznání ohledné duchovní cesty, je striktně určena pravidly odkázanými někým, kdo byl považován za osvíceného. Takže jeden je nucen věřit, že cokoli mu tento osvícenec říká a hovoří, aby ze své vnější pozice učinil, je pro každého bez jakýchkoli otázek a pochyb zcela použitelné.

Jestliže účelem každého náboženství a jemu odpovídajících sekt je vyučovat lidi o Bohu, duchovním životu a o věcech příbuzných, pak proč je tomu tak, že existuje tak mnoho odlišných a velmi často nesmiřitelných doktrín a učení ohledně těchto důležitých záležitostí ? Proč to Nejvyšší dovoluje a toleruje ?

Existuje několik důvodů této situace:

(1)

Pravá Přirozenost Nejvyššího je absolutní. Znát Boha v absolutním smyslu tudíž vyžaduje být absolutním. Ale nikdo není absolutní, jen Nejvyšší. Nikdo tedy nemůže znát Nejvyššího v absolutním smyslu. Lidé jsou tedy relativními k Absolutnímu stavu Nejvyššího. Proto mohou vnímat, znát, chápat a přijímat Boha pouze ze své relativní pozice. Každá relativní pozice k Absolutnímu stavu zaujímá odlišný úhel pohledu. Žádné dvě osoby nemohou zaujímat přesně tentýž stav a rozpoložení, tudíž žádné dvě osoby nemohou mít přesně stejný úhel pohledu ve vztahu k Nejvyššímu.

Takže vnímání, chápání, pociťování, poznání a přijímání Boha bude u každého poněkud nebo zcela odlišné v závislosti na hledisku, z jakého se jeden snaží mít vztah k Absolutnímu stavu Nejvyššího.

Před tím, než negativní stav vstoupil do své aktivace a dominance, byla taková situace pro všechny ve Stvoření Nejvyššího nanejvýš vítaným stavem a rozpoložením. Každý věděl (jak je tomu i dnes v pravém Stvoření), že tyto rozmanitosti a odlišnosti pohledů, vnímání, chápání, poznání, přijetí a hledisek, z nichž se jeden vztahuje k Nejvyššímu, přispívaly k principům vzájemného sdílení, k úplně správnému poznání Absolutního Nejvyššího. Takže tato situace se nepociťovala jako rozpor, ale jako hodnotný příspěvek do studnice poznání Nejvyššího z pozice, hlediska, stavu a rozpoložení každého.

Jestliže by si někdo mohl zobrazit situaci, v níž existují nekonečné počty různých lidí a entit ve Stvoření Nejvyššího, a jestliže by každý ochotně, šťastně a rád přispěl svým vnímáním, poznáním, pochopením a přijetím Nejvyššího, pak by jeden pociťoval, že souhrnný součet všech těchto vnímání, znalostí, pochopení a přijetí Nejvyššího by ve svém celku poskytl Absolutní poznání Absolutního Nejvyššího. Toto je princip duchovního sdílení pro vzájemný prospěch, společné blaho a užitek pro všechny, protože skrze takové sdílení je každý schopen získat větší poznání (a jeho použití) o Nejvyšším, o druhých a o sobě samém. S takovou znalostí a její aplikací se každý stává lepší, šťastnější a duchovnější i užitečnější osobou.

Takže původní účel, za jakým bylo Nejvyšším dovoleno tak mnoho rozmanitých názorů a náboženství, byl právě tento důvod. Dát lidem příležitost poznat lépe Boha, nejen z jejich omezené perspektivy a hlediska, jaké každý z nich zaujímá, ale i z hlediska kohokoli jiného. To jim pomáhá být duchovnějšími a více znalými ve všech záležitostech života. To je původní či pozitivní zdroj existence tak mnoha náboženství a jim odpovídajících sekt před takzvaným pádem.

Avšak když takzvaní pseudotvůrci učinili rozhodnutí aktivovat negativní stav, vychytrale využili situace, aby v lidech rozvinuli negativní a zlý postoj sebeospravedlnění, sebevýjimečnosti a nenávisti vzhledem ke všemu odlišnému od jejich pozice, hlediska, stavu, názoru a rozpoložení.

Takže v procesu „geneze“ negativního stavu se všechna náboženství a jim odpovídající sekty staly hlavním hnízdem, ve kterém se zrodily a byly vyvinuly všechny falešné, zvrácené a zdeformované náboženské doktríny a pseudoduchovní trendy.

Tato situace byla Nejvyšším dovolena za účelem získání jednoho z nejdůležitějších duchovních poučení: Co se stane, když se ztratí náležité chápání potřeb pro rozmanité duchovní trendy; popírá se homogenita jejich existenčního účelu; a vymýtí se potřeba duchovního, vzájemného sdílení bez jakýchkoli vnějších nátlaků a sebeospravedlňujících se postojů jednoho stavu, hlediska, názoru a chápání.

Výsledky a následky této situace jsou živě zobrazeny a demonstrovány v krvavých dějinách náboženství člověčenstva na Zemi, ve všech peklech a v zóně vymístění intermediálního světa duchů.

Toto je takzvaný „negativní“ důvod toho, proč existuje tak mnoho náboženství a jim odpovídajících sekt.

(2)

Původní lidé na planetě Zemi byli pravým nadělením Nejvyššího a Nejvyšším. To odráží výrok: „Učiňme člověka k Našemu obrazu, dle Naší podoby;“ (Geneze, kapitola 1, verš 26). Učinit člověka k obrazu Božímu znamená, kromě mnoha dalších věcí, učinit ho ve stavu úplné svobody a nezávislosti. Učinil člověka dle Boží podoby znamená, kromě mnoha jiného, učinit ho kvůli jedinečné, neopakovatelné a velmi zvláštní manifestaci určitých rysů a aspektů Absolutní přirozenosti Nejvyššího v relativní kondici.

Kvůli této struktuře je nejdůležitější věcí, které lidé musí čelit, ať jakkoli, aby ve své svobodě a nezávislosti (k obrazu Nejvyššího) učinili rozhodnutí nejen o tom, zdali chtějí, nebo nechtějí být relativními projevy určitých absolutních aspektu a rysů Absolutní přirozenosti Nejvyššího (Jeho/Její podoby), ale, a to je nejdůležitější, jaké aspekty a rysy si zvolí, či nezvolí projevit nebo se stát, či nestát jejich konkrétním zobrazením a předvedením či projevením.

Jak si ale nějaká relativní, neabsolutní entita či bytost může zvolit něco z Absolutna, jestliže není k dispozici žádná úplná či okamžitá, subjektivní a přímá znalost všech nekonečných aspektů a rysů Přirozenosti Nejvyššího ?

Prvním krokem v tomto kritickém a vitálním vztahu je, aby se z vlastní svobodné vůle a volby (z obrazu Nejvyššího) souhlasilo být v relativní kondici manifestantem, reprezentantem a ilustrátorem některých aspektů a rysů Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Jakmile jedinec souhlasí tak učinit, je v okamžení, uveden ke všem potenciálním a již v relativním stavu a kondici dostupným reprezentacím podoby Nejvyššího a jejích aspektů a rysů.

Nekonečné variety reprezentací rozličných aspektů Přirozenosti Nejvyššího dávají popud k vytváření různých náboženství a spiritualistických trendů, které reprezentují tento jeden aspekt a přísluší k tomuto jednomu aspektu z několika určitých aspektů Přirozenosti Nejvyššího. Lidé, kteří reprezentují určité aspekty, které jsou si navzájem blízké, mají sklon se shromažďovat a sdružovat s ostatními. Čím menší vzájemná blízkost aspektů a rysů, tím menší podobnost a potřeba pro těsnější sdružování. Odtud původ odlišných náboženských systémů a jim odpovídajících početných sekt.

Avšak tato situace má jinou výhodu: Konkrétní ilustrace příkladem takových shromáždění, rysů, charakteristik a aspektů Absolutní přirozenosti Nejvyššího poskytuje tomu, kdo si ji případně zvolí, živé zobrazení výsledků svobodné volby být reprezentantem některých důležitých aspektů Nejvyššího v relativní kondici, stávaje/stávajíc se tak extenzí a procesem Nejvyššího.

Výše popsaná situace je sama o sobě a sebou pozitivní, protože poskytuje každému příležitost ocenit, pochopit, respektovat některé jiné aspekty a mít vztah k některým jiným aspektům Nejvyššího, který neprezentují jiní a jejich duchovní a náboženská sdružení. To značně přispívá k většímu, hlubšímu a lepšímu poznání Nejvyššího, ostatních a sebe sama, což činí jednoho šťastnější, lepší, užitečnější a duchovnější lidskou bytostí a osobou.

Avšak po aktivaci negativního stavu pseudotvůrci byla tato situace využita k tomu, aby se nesprávně prohlásilo, že aspekt, rys či vlastnost Absolutní přirozenosti Nejvyššího, jak je reprezentován některým náboženstvím nebo sektou či osobou, je buď nejdůležitější nebo výlučný anebo jediný existující, reprezentující tedy veškerou Absolutní přirozenost Nejvyššího. Je-li toto pravda, nemají ovšem žádné jiné aspekty, vlastnosti či rysy Absolutní přirozenosti Nejvyššího žádný užitek či platnost a neměl by se na ně brát zřetel a jejich následovníci by se měli zlikvidovat či by měli zkonvertovat k tomuto jednomu aspektu, který představují ti, kdo proklamují takovou nepravdu. Takové prohlašování ovšem vede k destrukci pravé duchovnosti a jakéhokoli pravého smyslu odlišných náboženských systémů víry.

Opakuje se, že Nejvyšším bylo dovoleno, aby se tak stalo za účelem získání dalšího hlavního, důležitého poučení o negativním stavu: Co se stane, jestliže se vyjme jeden aspekt Absolutní přirozenosti Nejvyššího z Jeho/Jejího Nekonečného, Absolutního stavu a prohlásí se za jediný dostupný, možný, za výlučný, nejdůležitější či za pouze jediný ve jsoucnu a bytí.

Tato situace také poskytuje možnost volby odmítat vše a ilustrovat život nejen falešné a zdeformované duchovnosti, ale i žádné duchovnosti.

Z této pozice se může každý ve Stvoření Nejvyššího na živoucím a živém příkladu poučit o tom, co NEVOLIT. Takže možnost volby nezvolit něco je učiněna vitální možností skrze takto zvrácené a neduchovní náboženské systémy a jejich početné sekty, jak existují na této planetě.

(3)

Jsoucno a bytí negativního stavu ve formě různých pekel a jejich početných projevů je možné pouze za podmínky buď úplného popření Božího jsoucna a bytí, nebo blokování schopnosti nabýt správné poznání a chápání pravé Přirozenosti Nejvyššího. Takže život pekel vyvěrá ze stálého fabrikování a následného promítání různých idejí, myšlenek, pocitů, pojetí a stavů, které vedou buď ke konečnému popření bytí a jsoucna Boha, či k úplnému zkreslení a falzifikaci náležitého chápání a přijímání Přirozenosti Nejvyššího.

Za tímto účelem pekla fabrikují početné náboženské systémy a jim odpovídající početné sekty, do nichž vkládají taková nesprávná a zdeformovaná pojímání a ideje a činí je „svatými“, hodnými všech možných obětí. Avšak hlavním, skrytým účelem všech takových náboženství a jim odpovídajících sekt je udržovat lidi, aby nezískali náležité a správné pochopení, poznání, přijetí a vztahování vzhledem k pravému Nejvyššímu. Pokud mají pekla úspěch v zásobování, napájení, udržování a podporování početných odlišných a rozporných náboženských věroučných, systémů víry a jim odpovídajících sekt, je zabezpečen a bezpečně zajištěn status quo a neustálé pokračování negativního stavu.

Takže v současné době má negativní stav úspěch v nulifikaci každého pozitivního dopadu existence rozličných náboženství a jim odpovídajících sekt na této planetě, jak se popisuje v bodě jedna a dva. Zůstává pouze dopad negativní. Naneštěstí tato situace naznačuje, že všechny v současnosti existující náboženské systémy a jejich početné sekty jsou pekly buď úplně zfabrikovány, či úplně zkaženy. To znamená, že v současnosti se v nich NEZANECHALO NIC z původního významu.

Z tohoto závěru je zřejmé, proč na této planetě existuje tak mnoho odlišných a protikladných náboženství a jim odpovídajících sekt: Jsou reflexí pravé povahy negativního stavu, který je schopen existovat v aktivním a dominantním stavu pouze neustálými útoky na náležité vnímání, chápání, poznávání a přijímání pravé Přirozenosti Nejvyššího, Jeho/Její duchovní principy, Jeho/Její pozitivní stav a veškeré Stvoření.

Jediný způsob, jakým se to může zajistit, je produkcí, fabrikací, podporou a napájením tolika odlišných a protichůdných náboženství a jim odpovídajících sekt, kolik je možné, která by si neustále navzájem šla po krku, jak to krvavé náboženské války na této planetě tak živě ilustrují.

Této situaci Nejvyšší dovoluje pokračovat za účelem poučení všech ve Stvoření Nejvyššího, jak působí negativní stav; jaký je skutečný zdroj jeho jsoucna a bytí; jak by se mohl odstranit; proč by se mělo volit neztotožňovat se s ničím negativním; a proč se neangažovat v žádném v současnosti na této planetě existujícím náboženském systému či jemu odpovídající sektě.

(4)

Největší nebezpečí pro jsoucno a bytí negativního stavu a všech jeho pekel je lidská schopnost vejít do nitra, do své Niterné mysli a objevit zde reálnou pravdu o těchto a jiných záležitostech. Negativní stav dobře ví, kde lze najít pravdu. Proto, aby se udrželo a úspěšně pokračovalo jsoucno a bytí negativního stavu, bylo nutné nějak zablokovat cestu do nitra lidí, do jejich Niterné mysli a učinit je závislými na vnějších vstupech afaktorech. To by negativnímu stavu dovolovalo lidem vnucovat zvenčí ideje, názory, pojetí a životní styly konzistentní s potřebami přežití negativního stavu, spíše než s niternými, duchovními potřebami lidí samotných. Nejlepší způsob, jakým toho dosáhnout, je ZANEPRÁZDNIT lidi zevnějším stavem věcí a učinit, aby ve všech záležitostech života PŘIJALI ZEVNÍ AUTORITU. Jestliže se někdo naučí soustavně poslouchat či spoléhat na někoho jiného, spíše než na svou vlastní Niternou mysl a svou vůli, především pochybuje o všem, co přichází z nitra, z vlastní Niterné mysli, a za druhé učí se důvěřovat pouze tomu, co přichází od někoho jiného, kdo je v pozici autority, která to ví lépe.

Takže negativní stav a pekla zfabrikovala početné vnější autority ve formě různých filosofií, náboženství, sekt, bratrstev, spirituálních trendů atd., které si nárokují mít nutné poznatky a způsoby pro šťastný a naplněný život každého. A protože negativní stav obvykle využívá vnější myšlení dle přání lidí, aby byli takoví či onací, či konat bohoslužbu tak či onak atd., přizpůsobuje obsah každé náboženské doktríny lidskému myšlení dle přání.

Tímto uspořádáním negativní stav dosahuje dvou důležitých věcí: Za prvé udržuje každého v zevnějšnostech, v módu uzavření přístupu k vlastnímu pravému Zdroji, to jest k pravému Nejvyššímu ve vlastní Niterné mysli, zajišťuje tak, že se nepozná žádná skutečná pravda; a za druhé ustavuje rozporné náboženské systémy víry a jím odpovídající početné sekty, které uvádí lidi do zmatků a zadržují je před získáním náležitého a správného poznání a přijetí pravé Přirozenosti Nejvyššího.

Toto je tedy další důvod a zdroj tak mnohých náboženství a jejich početných sekt v jsoucnu a bytí na této planetě. Tíhne-li kdo odvozovat jakékoli poznatky ze zevních činitelů a s úplným přehlížením čehokoli niterného se spoléhá pouze na ně, skončí v deformacích a nepravdách, které nakonec vedou ke zlým činům a k životu negativity. Zevní faktory života, jsou-li odděleny od svého niterného zdroje, jsou založeny na rozporech a zmatcích. To bylo důvodem, proč negativní stav mohl vzniknout pouze v nejzevnějším stupni Stvoření, který je v nejtěsnější blízkosti stavu zmatků a rozporů. Konec konců pravá povaha negativního stavu je založena na rozporech a zmatcích. Když někdo věří ve zmatky a rozpory, nedostane se mu ničeho více než zmatků a rozporů. V negativním stavu neexistuje jistota o ničem. Nejistota jeho rozpoložení vede k fabrikaci početných náboženských systémů a jim odpovídajících sekt, které odrážejí pravou povahu negativního stavu: Zmatky, rozpory a nejistotu. Taková je povaha zevnějšností, jestliže se oddělí od svého niterného Zdroje, pravé Niterné mysli čili stavu niterností, kde sídlí pravý Nejvyšší.

Takové rozpoložení negativního stavu vede k založení různých frakcí a protichůdných filosofií, pojetí a spiritualistických trendů, které neustále vedou válku proti sobě navzájem, prohlašujíce každá, že má konečné odpovědi pro vyřešení všech nejistot, zmatků, rozporů a problémů negativního stavu. Tato pekelná situace a její politika se promítá na planetu Zemi, kde se objevuje ve formě různých náboženství a jim odpovídajících početných sekt.

Takže z tohoto hlediska je velmi zřejmé, že většina ze současně existujících náboženství a jejich sekt na této planetě není ničím jiným, než odrazem statu quo pekel. Jsou přímými fabrikacemi rozličných pekelných skupin a frakcí za účelem udržování a napájení jejich života a jejich pseudoduchovních filosofií a doktrín, z nichž se odvozují a pro něž se neustále vedou líté duchovní bitvy.

Opakuje se ještě jednou, že tato situace byla Nejvyšším dovolena za účelem poučení všech ve Stvoření Nejvyššího o tom, co se stane, když se pravý niterný Zdroj poznání pravdy a Nejvyššího nebere na zřetel a vše se odvozuje ze zevních činitelů a jejich stavů a rozpoložení.

Toto jsou tedy některé hlavní opravdové důvody existence tak mnoha rozporných náboženství a jejich početných sekt na této planetě. Toto zřejmě nejsou jediné vyčerpávající důvody. Ale znalost toho, co se nyní zde předkládá, je v této době dostatečná k tomu, aby podala představu o co se vůbec jedná.

Že současně existující náboženství a jejich početné sekty na této planetě mají negativní původ a povahu, a tudíž nijak nesplňují duchovní potřeby lidí, je zcela zřejmé z těchto dvou výroků, které zde budeme citovat z Bible Svaté. V proroku Jeremiášovi, kapitola 31, verše 33 a 34 lze číst:

„Po těch dnech Hospodin řekne: Vložím Svůj zákon do jejich myslí a zapíšu jej do jejich srdcí; a budu jejich Bůh a oni budou Můj lid.“

Verš 34:

„Nebude již každý člověk poučovat svého souseda a svého bratra řka: Poznej Hospodina, neboť Mne poznají všichni, od nejmenšího po největšího z nich, říká Hospodin. Neboť jim odpustím jejich nepravost a jejich hřích už nevzpomenu.“

Z tohoto výroku („Nebude již každý člověk poučovat svého souseda a svého bratra řka: Poznej Hospodina, neboť Mne poznají všichni, od nejmenšího po největšího z nich, říká Hospodin“) je velmi zjevné a zřejmé, že odkazuje na pravý niterný Zdroj poznání Boha, které nevyžaduje žádné vnější poučování či spoléhání se na vnější učitele nebo náboženství či sekty nebo cokoli vůbec, kde není nic jiného než zmatek, rozpory, problémy, nepravosti a hříchy, ilustrované životem dětí Izraele, které zde reprezentují veškeré lidstvo na této planetě.

A jiný citát z Bible Svaté, který je zaznamenán ve Zjevení Ježíše Krista, kapitola 2, verš 22. Zde se praví:

„Avšak neviděl jsem v něm žádný chrám, neboť chrámem je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek.“

„Chrám“ v této konotaci reprezentuje všechna a vztahuje se na všechna náboženství, sekty, duchovní trendy a jejich různá dogmata a doktríny, které musí být bezpodmínečně zrušeny, aby se ukázala pravá doktrína Nového Jeruzaléma, kterou je pravé Nové zjevení Ježíše Krista a Jeho/Její skutečný druhý příchod v Niterné mysli každého. Jedině uvnitř vlastní Niterné mysli, kde je a přebývá Nejvyšší, Pán Ježíš Kristus (beránek – Božské lidství a Lidské Božství Nejvyššího), Duch Svatý, Jeden Bůh Nedělitelný, je možno objevit pravé poznání Boha přímo od Boha a žít pravý život nezamořené, neznečištěné a neotrávené duchovnosti.“

VIII.

O DŮVODECH INKARNACE NEJVYŠŠÍHO NA PLANETĚ ZEMI

VE FORMĚ A PROJEVOVÁNÍ SE JEŽÍŠE KRISTA

„Většina praktikujících křesťanů na Zemi má nějakou vágní obecnou představu o tom, kdo je Ježíš Kristus a proč se inkarnoval na tuto planetu. Avšak tyto představy jsou buď neúplné, nebo zcela zkreslené.

Nejobvyklejším názorem, který v tomto ohledu mnozí křesťané vyznávají je ten, že Adam a Eva v zahradě Eden porušili smlouvu, odpadli od milosti svého Stvořitele a svým hříšným činem zahájili divoký zmatek všech zel a nepravd, které napevno ustanovily panování negativního stavu a počaly jsoucno a bytí pekel. Stvořitel, mající soucit s lidstvem, tedy na tento svět seslal svého jednorozeného Syna – Ježíše Krista, aby obětováním svého života na kříži za hříchy lidstva tuto od lidí sňal a poskytl jim příležitost, aby své hříchy smyli Jeho krví, kterou prolil na kříži, a dal jim tak příležitost ke spasení aktem přijetí Ježíše Krista jako Spasitele lidstva, Jenž byl samotným tímto aktem s to uklidnit hněv Boha – Otce.

Tato či obdobná pojetí poslání Ježíše Krista na této Zemi převažují mezi mnoha křesťany. Přesto, jak už zdůraznil Swedenborg ve svých vynikajících spisech, toto nebyl jeden z hlavních důvodů pro to, že se Nejvyšší inkarnoval na planetu Zemi ve formě Ježíše Krista.

Některé z těchto pravých důvodů byly zjeveny skrze Swedenborga a prostřednictvím zápisů zaznamenaných v různých knihách autora této knihy.

Abychom měli lepší pochopení a jasnost v tom, jaké jsou hlavní důvody inkarnace Ježíše Krista na této Zemi, budou shrnuty a zjeveny v následujících bodech:

(1)

Před tím, než se dovolilo negativnímu stavu se aktivovat a uvést do dominance v čase a prostoru, bylo tak učiněno za následujících podmínek:

Nejvyšší učinil slib všem dobrovolným účastníkům v negativním stavu a všem, kdo byli zfabrikováni z idejí negativního stavu, že On/Ona Sám/Sama podstoupí dobrovolnou inkarnaci v čase a prostoru a plně se vystaví negativnímu stavu za účelem vydláždění cesty ven z negativního stavu pro každého, čímž se tedy stane Spasitelem všech, kteří se stanou ztracenými ve zlech a nepravdách produkovaných negativním stavem.

Jak se zdůrazňuje v některých jiných knihách autora, aby se učinil negativní stav reálným (za účelem ilustrace jeho pravé povahy), je nutné, aby ho někdo chtěl a ztotožnil se s ním. Jsoucno a bytí negativního stavu se, jako vše ostatní odvozuje a závisí na něčí vůli a ztotožňování se. Nic nemůže existovat mimo sebeuvědomělou senlientní mysl. Takže aktivace negativního stavu zcela závisí na volní produkci, přijetí a ztotožnění se s tím, že se k němu vyvine silná oddanost. Pokud se nevyvine hluboká láska k negativnímu stavu, ten má jen velmi malou možnost pro svou manifestaci a přežití.

Nejvíce účastníků v negativním stavu, obzvláště ti, kdo byli zfabrikováni z ideji čisté negativity, hluboce milují a zbožňují buď veškerý negativní stav, nebo některé jeho aspekty. Rozsah lásky k negativnímu stavu je určen rozsahem praktikování nebo žití toho, co je negativní, zlé a falešné. Taková láska odpuzuje každou jinou formu či kondici života.

Jakmile si někdo zamiluje negativní slav, bez ohledu na jeho formu a projev, skrze tento proces tohoto milování se negativní stav stává jediným možným a dostupným zdrojem vlastního života. Z takového rozpoložení nemůže povstat žádný pocit nebo potřeba nijaké změny nebo odstranění negativního stavu z vlastního života. Odstranit za těchto okolností negativní stav z vlastního života se fakticky rovná eliminaci vlastního života.

Tato situace je jedinou možnou pro aktivaci negativního stavu. Všichni dobrovolníci v něm si před tím, než souhlasili stát se těmito dobrovolníky, uvědomovali tento krajně nebezpečný požadavek a podmínku, za jakých by se mohl negativní stav aktivovat. Každý si uvědomoval nejenom nebezpečí, ale i nutnost ztratit se pozitivnímu stavu, nemít žádné vzpomínky na volby učiněné v tomto ohledu a nemít žádnou schopnost dostat se ven z negativního stavu dle své vlastní vůle.

Je zřejmé, že je zcela nemožné dostat se ven z negativního stavu vlastní vůlí, kvůli prostému důvodu, že vůlí každého dobrovolníka je být negativní. Vždyť to je to, pro co se dobrovolník dobrovolně rozhodl. Jak by se kdo mohl dostat ven z negativního stavu, jestliže ho chce a miluje, identifikuje se s ním a považuje ho za zdroj svého života ?  Za takové situace a s takovým postojem se jeden stává v negativnímu stavu zcela ztraceným bez jakýkoli touhy po tom či proveditelností toho, aby se sám od sebe z něho ven.

Jestliže by se tomuto rozpoložení dovolilo přetrvávat, nikdo v negativním stavu by navěky nechtěl z něho vyjít ven. To by znamenalo, že by negativní stav se všemi svými ukrutnostmi a ošklivostmi navždy musel být i existovat do věčnosti. To by také znamenalo, že negativní stav by, bez jeho omezování nakonec ovládl veškeré Stvoření a veškeré Stvoření by v zevním smyslu bylo zničeno, neboť nejzazším cílem negativního stavu je zničení veškerého Stvoření Nejvyššího.

Z tohoto důvodu bylo nutné, aby Stvořitel Sám učinil slib, že všem dobrovolníkům a těm, kdo jsou zfabrikovaní z idejí pekel, a těm, kdo se stali aktivátory a zvěčňovateli negativního stavu, bude v jednom bodě času a prostoru živým a konkrétním příkladem ukázána cesta ven z negativního stavu.

Takové poslání a pověření – ukázat živým a konkrétním příkladem cestu ven z negativního stavu – je možno provést jen tomu, kdo je Absolutně pozitivní a neobsahuje žádnou negativitu či relativitu. Nikdo jiný než Nejvyšší by nebyl s to provést toto poslání, protože nikdo jiný než Nejvyšší není Absolutně pozitivní. Poslat do negativního stavu někoho, kdo není absolutní, ale je relativní a stvořený znamená ohrozit toto poslání, protože negativní stav byl počat a uveden do dominance z pozice této relativnosti k Absolutnu. Takže takový akt spasení lidí z negativního stavu by byl jen relativním a neměl by žádnou Absolutní hodnotu. Takže každý v negativním stavu by se nakonec snažil vrátit zpět do negativního stavu.

Spasení lidí z negativního stavu lze logicky započít jen ze stavu, který je Absolutně pozitivní a nelze jej zamořit relativitou, z níž negativní stav pochází. Stav zahájení něčeho nemůže být zároveň stavem eliminace tohoto něčeho, protože v relativní kondici není žádná motivace k tomu, aby se dal popud k eliminaci něčeho, co je tímto něčím produkováno.

Takže ve Své Absolutní lásce a Moudrosti, Soucitu a Empatii, dovolující aktivaci negativního stavu za účelem důležitého duchovního poučení, Nejvyšší slíbil, že se dobrovolně podvolí k tomuto životnímu a důležitému poslání a stane se Spasitelem veškerého Stvoření od spárů a rakoviny negativního stavu. Proto se Nejvyšší inkarnoval na planetu Zemi ve formě Ježíše Krista, aby splnil tento důležitý, kritický a životní slib Svému Stvoření.

(2)

Původní aktivátoři negativního stavu, kteří býti nazváni pseudotvůrci, se aktem této aktivace stali neoddiskutovatelnými a nepochybnými mistry, pány a vládci negativního stavu. Majíce neobvykle ohromné poznatky o principech Stvoření a pozitivního stavu, použili toto poznání k postupnému ovládnutí veškerého Stvoření. Krok za krokem uspěli v této snaze až do bodu, kdy započali ovládat nejenom zónu vymístění do níž původně vypadli, ale taktéž veškeré intermediální světy a první oblasti nebes. Aby toho dosáhli, potřebovali nějak přimět a přesvědčit Samého/Samou Nejvyššího, aby se jim podvolil se slibem, že odevzdají pod Jeho/Její kontrolu vše, co do té doby bylo pod jejich vládou. Celá záležitost převzetí vlády se v době inkarnace Ježíše Krista odvíjela okolo pokušení Nejvyššího ve formě Ježíše Krista, aby přenechal Svou pozici vládcům negativního stavu.

Aby se přivodil konec panování pseudotvůrců, bylo pro Nejvyššího nutné dovolit, aby se taková pokušení vůči Němu odehrála. Důvod tohoto dovolení spočívá ve faktu, že pokud se konkrétně a zkušenostně nezobrazí to, že Absolutní pozitivní stav Nejvyššího nemůže být sveden k podlehnutí pokušením negativního stavu, nikdo jiný z pozice negativního stavu nemůže poznat, že je nejen možné, ale i absolutně nutné odolat pokušením negativního stavu. Tato situace se pěkně odráží v Evangeliu dle Matouše, kapitola 4, verše 1-11 a u Lukáše, kapitola 4, verše 1-13.

Avšak pokušení Nejvyššího – v Jeho/Jejím Absolutním stavu a v kondici bytí Absolutně pozitivním – někým a něčím, co je samo o sobě a sebou relativní, a tudíž negativní, je nemožností. Jestliže by se dovolilo, aby se taková snaha o pokušení odehrála, nikdo zúčastněný v této snaze pokoušet Nejvyššího by nebyl s to přežít ani na zlomek vteřiny. Přítomnost Absolutního stavu samou svou povahou stráví beze stopy vše, co nepochází z Jeho Absolutního zdroje. Absolutní stav je všezahrnující. Cokoli je tomuto vše zahrnujícímu Absolutnímu stavu cizí, přestává existovat, neboť to nepochází z pravého Jsoucna a Bytí.

Toto je jeden z hlavních důvodů, proč původní aktivátoři negativního stavu byli v okamžiku jeho aktivace vyvrženi do zóny vymístění neboli do takového stavu úplné separace od Absolutního zdroje. V zóně vymístění nebyla v té době žádná přímá přítomnost Absolutního stavu Nejvyššího. Přítomnost Nejvyššího zde byla u každého jen nepřímá v jeho vůli být negativní. Aby se ale lidem ukázala cesta ven ze zóny vymístění a negativního stavu, bylo pro Absolutní pozitivní stav nutné, aby vstoupil do stavu negativního a byl jím pokoušen, aby se navěky zastavila tato úspěšná expanze pseudotvůrců.

Je třeba si zapamatovat, že v době inkarnace Ježíše Krista na této planetě ovládali pseudotvůrci a jejich negativní stavzónu vymístění, ale měli také úspěch při ovládání nebes. Takže situace v té době byla taková, že negativní stavpřevládal a, jak již Swedenborg naznačil, byla smrtelně ohrožena rovnováha, řád a svoboda stvoření. A protože opětovné nastolení rovnováhy a řádu je možné pouze ze stavu Absolutní rovnováhy a Absolutního řádu, bylo pro Nejvyššího nutné, aby se Sám/Sama ve formě Ježíše Krista inkarnoval na této planetě, zakusil fyzická pekla, vstoupil do pekel pseudotvůrců,Stvoření, uzavřel je, izoloval od zbytku Stvoření, odstranil jejich panování, a přímý vliv na Stvoření,pekla nejen plně stáhl je z veškerého odstranil jejich pozici nepochybné vlády, uváděje/uvádějíc každého do řádu a rovnováhy, podřizuje/podřizujíc si všechna a uváděje/uvádějíc je všechna pod Svou vládu.

V tomto bodě je nutné si uvědomit, že aby Nejvyšší byl schopen vstoupit do pekel, aniž by nikoho z těch, kdo byli v peklech, nezničil, bylo pro Něj/Ni nutné přijmout fyzickou formu původně zfabrikovanou pseudotvůrci, v níž by mohl být pseudotvůrci pokoušen a kterážto forma by mohla fyzicky zemřít. Toto je jediný způsob, jak vstoupit do pekel. Bez zmírnění Své Slávy, kterou charakterizuje Absolutní stav Nejvyššího, by nikdo v peklech nemohl přežít Jeho/Její přítomnost. Protože Nejvyšší ale se Sebou vzal Své lidské tělo – původní fabrikát pseudotvůrců, byl s to vstoupit do pekel v tom, co souvztaží s pozemským fyzickým tělem, a provést Své poslání, aniž by někoho v tomto procesu zničil. Toto je jeden z hlavních důvodů, proč Nejvyšší ve formě Ježíše Krista dobrovolně inkarnoval na planetu Zemi.

(3)

V době inkarnace Ježíše Krista na planetu Zemi nikdo v negativním stavu neměl žádnou vhodnou znalost způsobů a prostředků, jak se z něj dostat ven. Ale nejenom to, nikdo, nebo jen velmi málo, neprokázal touhu dostat se ven z negativního stavu. Lidé převážně věřili jen v pozemský, materiální, tělesný typ života, a proto vložili veškeré své snahy do prodlužování svého pozemského života přímo nebo nepřímo skrze své potomstvo.

Tato situace byla následkem faktu, že v té době negativní stav bezkonkurenčně převládal a jeho panství na této planetě vzkvétalo. Za těchto podmínek neměli lidé žádné náležité ideje o pravé povaze negativního stavu, hříchů, zel či nepravd a jejich ohavností a ošklivostí. Jako takové je brali jako nutné zdroje života, činíce je náležitými, žádoucími dobrými. Avšak nebezpečí této situace bylo takové, že tentýž postoj se začal ustanovovat v intermediálním světě duchů a, což bylo nejnebezpečnější, začal se ustanovovat v první stráži nebes. Někteří členové pozitivního stavu nebe, jsoucí tehdy v ohromné menšině, začali ztrácet pravou perspektivu duchovního stavu věcí a v tomto zatemnění byli blízko tomu, aby podlehli negativnímu stavu. Jestliže by se dovolilo, aby se tak stalo, veškeré Stvoření by bylo zničeno a negativní stav by svou věc vyhrál. Je nutno si uvědomit fakt, že nebesa pozitivního stavu zaujímala pozici Niterné mysli Stvoření, kde nastává Život z Nejvyššího. Nebesa ze své role a pozice přirovnatelné k Niterné mysli přenášela Božský život od Nejvyššího zbylému Stvoření a všemu žijícímu, ať se nacházelo kdekoli, dokonce i v nejhlubších, nejnižších peklech, takže jestliže by negativní stav uspěl v překonávání a dobývání nebes, jak se již k tomu chýlilo, přenášení života by bylo udušeno a zničeno a přijímání Života ve formě sentientních entit a bytostí by nikde nemohlo přetrvat. Přestal by existovat každý a vše. Avšak členové negativního stavu a lidé na Zemi, jakož i členové pozitivního stavu, si v té době tento fakt neuvědomovali, protože žádné náležité poznání povahy negativního stavu neexistovalo. Jedině Nejvyšší měl takovou znalost a schopnost zabránit takovému příšernému ovládnutí a zničení života negativním stavem. Bylo tudíž nutné, aby se Nejvyšší inkarnoval na planetu Zemi a každému ve Svém Stvoření zobrazil příkladem pravou povahu negativního stavu a ukázal každému cestu ven z negativního stavu prostřednictvím postupného uznání Ježíše Krista.jako Spasitele, vyznáním vlastních hříchů, pokáním, požádáním o milosrdenství a odpuštění a o přijetí touhy změnit se.

Protože pravá povaha negativního stavu je založena na nevědomosti a spoléhání se na zevní faktory bez žádného ohledu na cokoli niterné, každá snaha vysvětlit negativní stav niternými, nebeskými pojmy bez jakýchkoli příkladů a ilustrací v zevnějšnostech jazykem zevnějšností, by minula svůj terč a lidé by ji nikde nebyli schopni pochopit a přijmout. Konec konců negativní stav vznikl v tom nejzevnějším. Tudíž jeho náležité pochopení a cesta ven z něho se mohou poznat zevními nástroji. Nástroje zevnějšností jsou konkrétní ilustrace a živoucí příklady.

Takže bylo nutné, aby se Nejvyšší osobně stal takovou ilustrací a živým příkladem pro všechny. A jelikož takové ilustrace a příklady jsou možné a nutné jen na téže úrovni a místě, kde vznikl a panuje negativní stav, bylo nutno, aby se Nejvyšší inkarnoval na této planetě, kde konkrétnost, hmatatelnost a zvnějšnění je ve své konkrétnosti nejkrajnější. Z této pozice byl Nejvyšší s to každému odhalit pravou povahu negativního stavu a nastínit cestu ven z něho.

Že pravé poznání negativního stavu nebylo tehdy k dispozici dokonce ani lidem v pozitivním stavu, je velmi zjevné z jazyka Ježíše Krista, který používal pro Svá vysvětlení negativního stavu a při ukazování cesty ven z něho osobním příkladem. Jak každý ví, Ježíš Kristus hovořil většinu času v přirovnáních a souvztažnostech. To je univerzální řeč, které rozumí každý v pozitivním stavu Stvoření. Negativní stav této řeči nerozumí, ale namísto toho má příklad dle života zobrazeného Ježíšem Kristem během období Jeho/Jejího pokušení pseudotvůrci, kdož jsou v Bibli Svaté nazýváni ďábly a satany.

Je zde třeba si uvědomit, že prvním krokem ve spasení je spasení těch v pozitivním stavu, kteří byli ohroženi negativním stavem. Z toho vyvěrá nutnost hovořit v přirovnáních a sestoupit do pekel za účelem podrobení a uzamčení pseudotvůrců a stát se nejzazším Pánem pekel. Že toto přesně provedl Nejvyšší; je zjevné z toho, co Ježíš Kristus říká ve Zjevení Ježíše Krista v Bibli Svaté, kapitola 1, verš 18:

„Já jsem Ten, kdo žije a byl mrtev, a hle jsem naživu věčně. Amen. A mám klíče podsvětí i smrti.“

Z tohoto verše je nyní velmi zřejmé, co Ježíš Kristus podstoupil a jakým druhem pekelného rozpoložení a stavu musel projít, aby zachránil navždy Život. Z tohoto verše je též velmi zřejmé, že se stal nepochybným vládcem, velitelem a pánem všech pekel, jelikož mít klíče podsvětí a smrti znamená úplně ovládat veškerý negativní stav. Samotným tímto krokem se zajistil nepřerušovaný tok života. Nikdo již nikdy nikde nebude pod hrozbou věčné smrti, jak tomu bylo v době inkarnace Ježíše Krista na planetě Zemi.

Jakmile se tento nejdůležitější krok spasení završí, může nastat krok druhý. Nyní se mohou učinit veškeré snahy spasit lidi, kteří jsou v samotném negativním stavu a kteří jej milují a ztotožňují se s ním. Aniž by se prve neprovedl krok první, nebylo by možné spasit nikoho v negativním stavu. Tento druhý krok spasení je v procesu své aktivace a naplnění. Kolik mu zabere času, aby se toto provedlo, může být známo jen Nejvyššímu.

(4)

V Absolutním stavu absolutního rozpoložení Nejvyššího existuje Absolutní znalost všeho včetně povahy negativního stavu. Avšak v tomto rozpoložení není přítomna žádná přímá soukromá, osobní zkušenost negativního stavu, protože je nemožné zakusit negativní stav někým, kdo je Absolutně pozitivní. To by vedlo ke ztrátě Absolutního stavu a Přirozenosti. Ztráta Absolutního stavu by měla za výsledek přerušení všeho života ve Stvoření a v zóně vymístění, protože Život může emanovat, být přenášen a podporován pouze ze svého Absolutního zdroje. Jestliže se tato Absolutní kondice Života odstraní tím, že se do sebe přijme něco, co není absolutní, ale jen relativní, a nejen to, ale něco, co odporuje samému Životu (toto je pravou podstatou negativního stavu – odporovat pravému Životu !), souběžně se odstraňuje veškerý Život. Takže život by přestal být a existovat a negativní stav by vyhrál svou věc.

Aby se tedy odhalila pravá povaha negativního stavu a dostala se pod vládu Absolutního zdroje Života – Nejvyššího, bylo nutné nejprve ho zakusit, být jím pokoušen a přímo se mu vystavit. To se provedlo způsobem, popsaným v jednom z předcházejících esejů, který pojednává o důvodech, proč Ježíš Kristus hovořil o Nejvyšším, Bohu – Otci, jako by byl dvěma oddělenými osobami, a ne Jedním Bohem Nedělitelným.

Nejvyšší ve Svém aspektu Absolutní pravdy z Absolutního dobra omezil Sám Sebe časem a prostorem, přijal fyzické tělo, původně zfabrikované Toto je další důležitý důvod, proč bylo nutné, aby se pseudotvůrci, které Mu/Jí umožnilo přímou zkušenost negativního stavu, dovolujíc Mu/Jí tedy živě, konkrétně a živoucím příkladem zobrazit pravou povahu negativního stavu a ukázat cestu ven z něho. Nejvyšší inkarnoval na této Zemi ve formě Ježíše Krista.

(5)

V době inkarnace Ježíše Krista na této planetě bylo převládání negativního stavu takového rozsahu, že většina lidí ztratila svou perspektivu v tom, že existuje něco jiného než negativní stav. Za těchto podmínek se vyvinul a ustanovil sklon vnímat status quo této situace jako jedinou alternativu, která je k dispozici. Jestliže je negativní stav jedinou alternativou k mání, pak je jediným možným způsobem života. Negativní stav je tudíž fakticky pozitivní a dobru a vše ostatní je iluzí a neexistuje. Takový závěr vede nevyhnutelně k falešnému pocitu, že nikdo nemá svobodu volby.

Nebezpečnost této situace je obzvláště zřejmá, když negativní myšlenky a pochyby začnou vstupovat do myslí těch, kdo jsou v nebesích. V té době pseudotvůrci uspěli v nakažení členů pozitivního stavu – první stráže nebes – snažíce se, aby uvěřili, že není jiná alternativa než negativní stav a že negativní stav je fakticky stav pozitivní.

Kdyby pseudotvůrci ve svém podniku uspěli, členové pozitivního stavu v nebesích by ztratili svou svobodu volby a veškeré Stvoření by se zničilo, jelikož jeho život vyvěrá ze schopnosti každého svobodně volit ze své svobodné vůle. Takže svobodná vůle by se potlačila a nebylo by žádné volby. Bez této schopnosti volit by negativní stav vyhrál svou věc a každý by byl zničen. Proto bylo nutné, aby se Nejvyšší ve formě Ježíše Krista inkarnoval na Zemi ve stavu úplného zotročení a svázanosti negativním stavem, aby se znovu nastolila lidská svoboda volby tím, že se jim dává alternativa Jeho/Její osobnosti a života – alternativa, kterou by mohli mít k negativnímu stavu. Jsa Absolutní svobodou a Nezávislostí, byl Nejvyšší pouze jediným, kdo mohl úspěšně a účinné ilustrovat a demonstrovat Sám ze Sebe a Sebou, že existuje lepší život, pozitivní život, život jiný než negativní stav. Tento pozitivní život je pravým životem, pravou alternativou negativního stavu, který je padělaným, bídným a mrtvým životem. Kvůli povaze negativního stavu byla tato ilustrace nutná konkrétním živoucím příkladem někoho, kdo je absolutně svobodný a Nezávislý. Nikdo jiný mimo tuto Absolutní kondici by nemohl provést takové poslání vzhledem k nejistou vlastní relativní kondice. Každá nejistota je zranitelným místem pro porážku negativním stavem, který se vyživuje na lidském zdráhání a nejistotě. Tudíž jedině někdo, kdo byl absolutně jistý a rozhodný, bez žádných znamení zdráhání a pochyb, mohl zobrazit a přinést veškerému Stvoření alternativu k negativnímu stavu Svým pozemským životem, chováním a osobností. Toto byl jeden z hlavních důvodů, proč bylo nutné, aby se Nejvyšší osobně dobrovolně inkarnoval ve formě Ježíše Krista na této planetě.

(6)

V době inkarnace Ježíše Krista na planetu Zemi byla převaha a moc negativního stavu takového rozsahu, že většina lidí ve stvoření Nejvyššího včetně pozitivního stavu byla přesvědčena, že negativní stav je navždy a že každý je navždy uvězněn v jeho rozpoložení či stavu. Protože každý v té době věřil, že tomu má tak být, umožňovalo to každému uvěřit, že ať by učinil cokoli, ať by to sebevíce chtěl, ať by okolnosti byly jakékoli, nemohl by na věčnost změnit svůj stav a rozpoložení. Tato situace je členy negativního stavu velmi vítaná, protože v lidech zabíjí každou motivaci se změnit či se vzdálit od negativního stavu. Takže je tu tendence zanechat vlastní snahy být dobrý, protože konec konců žádné úsilí nemůže překonat ustanovené pravidlo, že jedinec je navždy uzamčen ve svém rozpoložení a stavu.

Je velmi zřejmé, že tato situace je pro veškeré Stvoření velmi nebezpečná, protože překáží všemu a blokuje všechno úsilí lidí o duchovní pokrok, na němž je založen a zakládá se život Stvoření. Je-li někdo uzavřen navěky v negativním stavu nebo v jakémkoli jednom stavu vůbec, nemá žádnou příležitost pro změnu, povýšení se, zlepšení se, růst a pokrok. Tento postoj rezultuje ve stavu stagnace a scestnosti. Namísto toho, aby byl lepší a lepší sentientní entitou a bytostí, duchovnější sentientní entitou a bytostí, by tu byl sklon stát se horší a horší sentientní bytostí. Při takové situaci by negativní stav vyhrál svou věc a veškeré Stvoření a jeho žití by přestalo existovat.

Proto bylo nutné, aby se Nejvyšší Sám/Sama, kdož je Absolutně dynamický a Progresivní, inkarnoval ve formě Ježíše Krista na této Zemi a z pozice nevědomosti a omezení negativního stavu zrušil tuto situaci tím, že ukáže každému, že kdokoli v Něj/Ni věří a činí Jeho/Její Vůli, může se osvobodit a vymknout z každé pozice, i když je to v nejnižších a nejhlubších peklech. Vždyť proč by Ježíš Kristus chtěl sestoupit do pekel, pokud by neměl připravit cestu pro to, aby si všichni v peklech a každý jednou začali uvědomovat, že nikdo nemusí zůstávat v žádné kondici na věčnost, pokud si tak nezvolí ze své svobodné vůle ?  Posláním Ježíše Krista v peklech bylo kromě mnoha jiných věcí ustanovit kondici, která by nakonec, když bude pravá doba, později vedla k započetí druhého kroku Jeho/Jejího spasení, ke spasení každého v negativním stavu a všech jeho peklech.

Prvním důležitým krokem tohoto podniku bulo, aby se každému dostalo do vědomí, že nikdo NENÍ navždy uzamčen ve své kondici a stavu. Aby se ale takto učinilo, je nutné nejprve poskytnout lidem způsoby a prostředky, aby se vymkli ze svého současného rozpoložení a stavu.

Svou inkarnací na této planetě ve formě Ježíše Krista poskytl Nejvyšší každému ve všech místech prostředky a způsoby, jak zařídit právě toto. Bez tohoto kriticky závažného a důležitého aktu spasení Ježíšem Kristem, by byl každý přesvědčen, že každý je navěky odsouzen zůstat takovým, jaký je. Vždyť doposud neexistovala žádná cesta, jíž bylo možno provést změnu vlastního rozpoložení. Ježíš Kristus se Svými činy a příklady stal touto cestou. Nyní existuje cesta ven z každého rozpoložení bez jakékoli výjimky a výluky, dokonce i jestliže je to cesta ven z nejhlubších a nejnižších pekel.

(7)

V době inkarnace Ježíše Krista na této planetě měl převládající negativní stav úspěch při vkládání nesprávných idejí a chápání pravé Přirozenosti Nejvyššího čili Boha do myslí lidí. Je jen logické dojít k závěru, že je-li negativní stav jedinou existující alternativou – tedy je pozitivní, pak Bůh, Nejvyšší, je v zásadě této negativní povahy. Proto se Bůh vnímá jako hněvivý, žárlivý, krutý, nepřátelský, planoucí, krvežíznivý vrah, který s potěšením přináší lidem všemožná strádání a utrpení, obzvláště pokud Ho slepě nenásledují a neposlouchají. Jak lze vidět, Nejvyšší se zde popisuje a vnímá v lidských projekcích, které jsou projekcemi negativního stavu. To je nevyhnutelný závěr, když negativní stav převládá, protože takové je pojetí Přirozenosti Nejvyššího negativním stavem.

Smrtelné nebezpečí takového pojímání Přirozenosti Nejvyššího spočívá ve faktu, že je-li Nejvyšší takto negativní, pak toto je pozitivní způsob, a tudíž jeden by se měl snažit být něčím či někým podobným takovému Bohu. Takže takový druh pojímání se stává schválením, ospravedlněním, racionalizací a omluvou pro všechna jsoucí a existující zla a nepravdy a pro jsoucno a bytí negativního stavu v obecnosti. Konec konců je to Bůh, kdo je negativní. A protože negativní v této konotaci je dobré a božské, je dobré a božské být zlý, negativní a být v nepravdách. Takováto situace dává negativnímu stavu nepochybnou moc, panství a vliv nad životy lidí a jejich dušemi.

Problémem v této situaci bylo, že pseudotvůrci začali mít úspěch s vkládáním těchto odporných myšlenek o pravé přirozenosti Nejvyššího dokonce i do některých členů pozitivního stavu nebes. Když tato situace nastala, bylo nutné – aby se veškeré Stvoření zachránilo od zničení (jestliže někdo konec koncil přijme nepravdu, že Nejvyšší je negativní, nezůstává nic pozitivního, a jelikož pozitivní stav je samotným přenašečem Života z Absolutně pozitivního Zdroje Života – Nejvyššího, přestal by se veškerý život přenášet a každý by byl zničen) – aby se Nejvyšší osobně inkarnoval ve formě Ježíše Krista na tuto Zemi za účelem zobrazení pravé Přirozenosti Nejvyššího živoucím příkladem.

Takže poprvé Ježíš Kristus konkrétně a živě zobrazil a manifestoval živoucím, osobním příkladem, jaký je Nejvyšší, Jeho/Její pravou Přirozenost a to, na jaké bázi lze mít s pravým Nejvyšším vztah. Takže Ježíš Kristus Sám/Sama zobrazil, že Nejvyšší je Absolutní láska a Absolutní moudrost a že On je Absolutním milosrdenstvím, Odpuštěním a Soucitem a že je Absolutně pozitivním stavem neobsahujícím žádnou negativitu a že miluje každého do takové míry, že se Sám/Sama z pozice této Lásky a Moudrosti dokonce inkarnoval do negativního stavu, aby spasil každého od nesprávného pojímání pravé Přirozenosti Nejvyššího, a tak od nejzazší záhuby.

Jestliže by se někdo jiný než Sám/Sama Nejvyšší pokusil zobrazit pravou Přirozenost Nejvyššího, nebyl by s to uspět, protože by to bylo jen zprostředkováním, ale ne přímou ilustrací a zkušeností. Kdokoli menší než Nejvyšší by byl neúspěšný, protože všichni členové Stvoření by si museli učinit závěr, že Láska Boží není absolutní, jelikož Nejvyšší nepociťuje, že Jeho/Její Stvoření není hodno Jeho/Její oběti a lásky. Vždyť jak se dokazuje láska ke druhému ?  Ochotou obětovat svůj život pro jiného, jestliže je to nutné. Jestliže se Stvořitel není ochoten obětovat za Své Stvoření, není Absolutní láskou. Pak je pojímání pravé Přirozenosti Nejvyššího negativním stavem správné. Za těchto podmínek nelze ustanovit žádný náležitý, láskyplný, laskavý, moudrý, osobní, intimní a věčný vztah s Nejvyšším. Jestliže by se žádný takový vztah nemohl ustavit, nemohl by si nikdo přivlastnit nic pozitivního. V takovém případě by každý byl odsouzen být v negativním stavu navždy.

Avšak ilustrací pravé Přirozenosti Nejvyššího a veškerého pozitivního stavu poskytl Ježíš Kristus, jako pravý Nejvyšší, každému ve Stvoření a v zóně vymístění věčnou alternativu k negativnímu stavu, čímž každému umožnil ustanovit láskyplný, osobní, laskavý, intimní a pozitivní vztah s Nejvyšším, jako s nebeským Otcem/Matkou/Bohem, Kdož se skutečně stará. Do té doby nebyl nikdo s to ustanovit takový vitální vztah s Nejvyšším.

(8)

Když Nejvyšší tvořil Své Stvoření, učinil věčný slib každému, kdo byl stvořen, že v jednom bodě času a prostoru se inkarnuje v zevní formě Stvoření, aby vešel ve známost ve všech aspektech Svého Stvoření od nejniternějšího po nejzevnější včetně zóny vymístění. Tento slib byl nutnou podmínkou pro to, aby lidé byli dobrovolně stvořeni. Vždyť pozice, stav, rozpoložení, proces a duchovní pokrok u každého závisí na správném a smysluplném vztahu s Nejvyšším. Jinými slovy život jedince závisí na jeho vztahu s Nejvyšším.

Avšak problémem v této situaci bylo, že Nejvyšší je Absolutní a každý v Jeho/Jejím Stvoření je relativní k tomuto Absolutnímu. Naneštěstí nic z Absolutní přirozenosti nelze náležitě vnímat, rozeznávat, pojímat, chápat a vztahovat ze stavu relativního rozpoložení. Jedině Absolutní stav tak může učinit vzhledem k jinému Absolutnímu stavu. Ale žádné dva Absolutní stavy nemohou být a existovat, protože pokud by tomu tak bylo, navzájem by se vylučovaly. Žádný z nich by nebyl absolutní, a tedy by nic včetně Boha nemohlo existovat.

Aby však Stvoření bylo a existovalo, je nutné, aby každý ve Stvoření vytvářel vztah k Absolutnímu Nejvyššímu. Avšak jak se ustanoví vztah k někomu, kdo je Absolutnem, a nemůže tudíž být vnímán, objeven, pochopen či smyslově pociťován v žádném relativním zkušenostním módu ? Za těchto podmínek nelze ustanovit žádný náležitý vztah.

To je důvod, proč Nejvyšší před časem a prostorem učinil takový slib všem případným sentientním bytostem a entitám a všem, kdo měli být zfabrikováni v peklech, že, až bude doba nutná, Sám/Sama Sebe omezí časem a prostorem a přijme nějakou formu a kondici, která by každému ve Stvoření a v zóně vymístění umožnila ustanovit hmatatelný a zkušenostní vztah s Nejvyšším.

Jedním z nejmystičtějších a nejtajemnějších důvodů, proč bylo negativnímu stavu Nejvyšším dovoleno dojít svého dozrání, bylo, že to poskytlo Nejvyššímu příležitost splnit tento slib Jeho/Jejímu Stvoření a každému v jsoucnu a bytí, ať je to kdokoli a kdekoli se nachází.

Protože taková manifestace Nejvyššího musí být všezahrnující a ne výběrová, splnění tohoto slibu se muselo provést na úrovni, která je nejméně duchovní a nejvíce negativní. Inkarnace na kterékoli jiné úrovni kromě nejnegativnější by nebyla tím dílem, protože každý pod touto úrovní, v níž se Nejvyšší inkarnoval, by nebyl s to tuto úroveň vnímat či pojímat. U některých Lidí by tudíž byla vyloučena tato vitální a kriticky závažná schopnost mít vztah s Nejvyšším.

Na straně druhé je inkarnace Nejvyššího do nejnegativnější úrovně (planeta Země) všezahrnující, protože každý je s to vnímat, rozeznávat, chápat a dosáhnout této úrovně. Duchovním pravidlem zde je, že nejnižší úroveň může být a existovat pouze z úrovně nejvyšší, a tudíž každý v nejvyšších úrovních může snadno vnímat a rozeznávat vše v nižších úrovních, protože to z nich následuje nebo je k tomu v opozici. Avšak nic a nikdo v následujících či opačných úrovních nemůže vnímat někoho či mít přímí vztah s někým v předcházející či pozitivní úrovni. To je obzvláště pravdou o negativním stavu, který v podstatě popírá jsoucno a bytí pozitivního stavu. Aktem tohoto popírání negativní stav vylučuje sebe ze všech úrovní Stvoření, a tudíž nemůže vnímat vůbec nic z pravé přirozenosti Stvoření Nejvyššího. Na strana druhé může pozitivní stav snadno vnímat stav negativní, protože jeho jsoucno a bytí závisí od jsoucna a bytí pozitivního stavu. Cokoli je v závislé pozici, je vnímatelné a chápatelné každým, na kom je to závislé. Toto je důvodem, proč Nejvyšší zvolil inkarnovat se v nejnegativnější úrovni, kterou je pseudoplaneta Země, aby tak zahrnul všechny v pozitivním a negativním stavu za účelem splnění Svého slibu.

Takže přijal fyzické, lidské tělo původně zfabrikované pseudotvůrci. Tímto přijetím učinil Nejvyšší Své Božství také lidským. Doposud neexistovalo v Božské esenci a Substanci Přirozenosti Nejvyššího nic lidského. Skrze takovou lidskou formu se Nejvyšší stal viditelným, rozeznatelným, přístupným, dotknutelným, vnímatelným a hmatatelným všemi ostatními formami a manifestacemi na všech úrovních jsoucna a bytí včetně všech úrovní negativního stavu. Nyní se každý ve Stvoření a v zóně vymístění může konkrétně, osobně, intimně a soukromě vztahovat k Nejvyššímu. Jakmile Nejvyšší učinil Své Božské lidským skrze fyzický zrod do negativního stavu, bylo dalším důležitým krokem učinit tuto lidskou formu Božskou, aby se tato hmatatelná forma zachovala na věčnost. Bez tohoto kritického kroku by se nemohlo dosíci věčného zachování konkrétní formy Nejvyššího a mohla by se vrátit předešlá nežádoucí nehmatatelná situace a kondice. To by učinilo nemožným, aby následující cykly Stvoření Nejvyššího ustanovily tento vitální a kriticky závažný vztah k Nejvyššímu. Nejvyšší by se, jak se opakuje ještě jednou, stal nehmatatelnou, vzdálenou, nepřístupnou, nerozeznatelnou, nepochopitelnou a cizí Absolutní bytostí, o níž by žádná lidská mysl nemohla dosáhnout žádného pojetí.

To je důvod, proč bylo nutné učinit přijatou lidskou formu negativního stavu Božskou. Ale nic z negativního stavu nemůže být obsaženo v Božském, protože pak by to nebylo Božské. Proto Nejvyšší podrobil Svou lidskou formu a její negativitu silnému pokušení pekly, jímž v průběhu svého pozemského života z tohoto lidského těla postupně vypuzoval všechna zla, nepravdy a negativnosti. Proces učinění lidského těla Božským byl Nejvyšším završen v okamžiku Jeho/Jejího vzkříšení.

Takže po vzkříšení vzal Nejvyšší toto lidské tělo, které bylo nyní učiněno Božským, se Sebou a od té doby se každému ve Svém Stvoření a v zóně vymístění jeví ve formě Ježíše Krista. Toto je důvod, proč Ježíš Kristus na rozličných místech evangelií prohlašuje, že nikdo nemůže přijít k Otci, to jest k Nejvyššímu, než skrze Něho/Ni – to jest skrze Jeho/Její Božské lidství a lidské Božství.

Zakončením tohoto důležitého kroku splnil Nejvyšší Svůj slib, který učinil před časem a prostorem všem budoucím bytostem a entitám ve Svém Stvoření a v zóně vymístění. Toto je pravděpodobně jeden z nejdůležitějších důvodů, proč se Nejvyšší dobrovolně inkarnoval na tuto planetu ve formě Ježíše Krista.

(9)

Jeden z vitálních aspektů schopnosti negativního stavu být a existovat spočívá v nerovnosti, sebevýlučnosti, sebeospravedlnění, parcialitě a přednostním zacházení. Tyto aspekty negativního stavu dávají popud vzniku mnoha národů, ras, tříd, skupin, náboženství, filosofií a jejich diskriminaci,jakož i diskriminaci pohlaví.

Za této situace a kondice začal převládat velmi nebezpečný názor, že Nejvyšší dává přednost jednomu národu před druhým, jedené rase či třídě před druhou, jednomu pohlaví před druhým (obzvláště mužům před ženami), jednomu náboženství a filosofii před druhým atd. Takže zdroj vší diskriminace, stranickosti, nespravedlnosti a nerovnosti byl umístěn a promítnut do Nejvyššího.

Za těchto okolností negativní stav vzkvétá, pokrokově se vyvíjí a roste geometrickou řadou ve své moci a panování. Lidé mají sklon ospravedlňovat, omlouvat a racionalizovat svou nenávist, diskriminaci, rasismus, zlobu a podobné záležitosti, protože věří, že Nejvyšší je také takový. Taková situace je nesnesitelná, protože činí pro každého nemožným, aby měl náležité a správné chápání pravé Přirozenosti Nejvyššího a ustanovil s Ním/Ní a s každým jiným v Jeho/Jejím Stvoření náležitý vztah. Pokud by tato situace měla pokračovat, veškeré Stvoření by nakonec bylo zničeno.

Proto se Nejvyšší ve formě Ježíše Krista dobrovolně rozhodl inkarnovat na Zemi, kde tato filosofie panuje, a manifestovat a ilustrovat živým příkladem, že Bůh je nestranný a že každého ve veškerém Stvoření a na všech úrovníchzóny vymístění miluje stejně bez ohledu na to, jak dobrý či zlý je, jaké rasy, pohlaví či třídy je nebo k jaké rase, pohlaví či třídě náleží a bez ohledu na to, je-li lidským tvorem, mužem, ženou, démonem, ďáblem či satanem nebo pekelným tvorem, a že toto pociťování nerovnosti nepochází z Přirozenosti Nejvyššího, ale od příjemců lásky a Moudrosti Nejvyššího. Odlišnost není v Nejvyšším, Kdo je Absolutní láskou a Absolutní Moudrostí a pro něhož je vše rovné, ale v samotných bytostech, entitách a věcech, které jsou umístěny v odlišných stavech, kondicích, úhlech, percepčních a recepčních módech Lásky a Moudrosti Nejvyššího. To lze pěkně ilustrovat slovy Ježíše Krista, jak je zaznamenalo Evangelium dle Matouše, kapitola 5, verš 45:

„Neboť On dává Svému slunci vycházet nad zlé i na dobré a sesílá déšť na spravedlivé i na nespravedlivé.“

Takže obrazně řečeno to není Slunce, které způsobuje odlišné reakce, jelikož svítí stejně na vše a na každého, ale je to příjemce slunečních paprsků, který odlišně reaguje na jejich vliv.

Mise a ilustrace Ježíše Krista v tomto i všech ostatních aspektech vedla k opětovnému nastolení náležitého chápání toho, kde spočívá pravá odpovědnost sentientních životů. Jestliže před tím byl Bůh obviňován ze všeho, je v současnosti velmi zřejmé, že to není Bůh, kdo způsobuje lidské strádání a utrpení, ale lidé sami tím, že si zvolili zaujmout nesprávnou a nedostatečnou pozici vzhledem k Nejvyššímu a negativnímu stavu.

Toto náležité chápání dostává vše do správné a pravé perspektivy a dává ohromný nástroj a odpovědnost, aby se vyšlo ven z negativního stavu způsoby a prostředky, které ilustroval, demonstroval a do lidské pozornosti uvedl Nejvyšší. To je další důležitý důvod, proč se Nejvyšší ve formě Ježíše Krista dobrovolně inkarnoval na této Zemi.

V závěru této kapitoly je důležité zdůraznit každému čtoucímu tuto knihu, kdo je tak laskav, že tak činí, že jako u všeho ostatního existuje přesahující chápání důvodů inkarnace Nejvyššího na této Zemi, které je nad tím, než co se odráží v těchto devíti bodech. Avšak v současné době nemohou být zjeveny. Až doba dozraje, pak je Nejvyšší zajisté odhalí.“

IX.

PROČ NEJVYŠŠÍ DOVOLIL NEGATIVNÍMU STAVU,

ABY NA ZEMI A JINDE ZŮSTAL V AKTIVOVANÉM A DOMINANTNÍM MÓDU

DOKONCE I POTÉ, CO VE FORMĚ JEŽÍŠE KRISTA OVLÁDL, PODŘÍDIL A

UVEDL POD SVÉ PANSTVÍ VEŠKERÁ PEKLA?

„V „Základech lidské duchovnosti“ (1982), strany 178-192 [Strany 93 až 102 čes. překladu. -pozn. překl.], bylo Nejvyšším v obecnosti ve třinácti bodech zjeveno, proč bylo negativnímu stavu dovoleno, aby došel svého plodného dozrání. V předešlé kapitole této knihy byly zjeveny a probrány některé důležité důvody inkarnace Nejvyššího na tuto planetu.

Ze shora uvedené rozpravy vyvstává důležitá otázka: Jestliže Ježíš Kristus přišel na tento svět, aby každého spasil z negativního stavu, podřídil si všechna pekla a uzavřel pseudotvůrce, proč tedy negativní stav stále existuje ? Zdá se, jako by negativní stav na této planetě a jinde neztratil svou sílu a panství, ale stal se dokonce i mocnějším, vlivnějším a ničivějším. Selhal Ježíš Kristus ve Svém důležitém poslání ?

Jestliže někdo pečlivě čte proroky a evangelia ve Svaté bibli, může jasně vidět, že První příchod Pána Ježíše Krista na tuto Zemi nebyl vůbec za účelem eliminace negativního stavu.

V Evangeliu dle Lukáše, kapitola 4, verše 17-21, čteme:

„I podali mu knihu proroka Izajáše. A když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo psáno:

Verš 18:

Duch Hospodinův je nade Mnou, Protože Mě pomazal. Abych kázal evangelium chudým;

Poslal Mě, abych uzdravil mající zlomená srdce,

Abych vyhlásil propuštění zajatcům,

A navrátil zrak slepým,

Abych propustil zdeptané na svobodu,

Abych vyhlásil vítaný rok PÁNĚ.

Verš 20:

Pak zavřel knihu a dal ji zpět sluhovi a posadil se.

A oči všech, kdo byli v synagoze, byly na Něj upřeny.

Verš 21:

A začal k nim promlouvat: Dnes se naplňuje toto Slovo, kterému nasloucháte.

Povšimněte si, prosím, že Ježíš Kristus zastavil čtení proroka Izajáše právě uprostřed věty, uniž by pokračoval dále, a řekl: „Dnes se naplnilo Slovo, kterému nasloucháte.“

Ale jak pokračuje prorok Izajáš? V Proroku Izajášovi, kapitola 61, verš druhý, (jehož čtení bylo Ježíšem Kristem přerušeno po první větě: „Abych vyhlásil vítaný rok Páně“) pokračuje následovně:

„A den pomsty našeho Boha;

Abych ulevil všem, kdo truchlí,

Abych utěšil ty, kdo truchlí v Sionu,

Abych jim dal krásu místo popela,

Olej radosti místo truchlení,

Závoj chvály místo ducha tísnivosti;

Aby se mohli nazývat stromu spravedlnosti,

Sadba Pána Aby mohl být oslaven.“

Z tohoto textu je nyní velmi zřejmé, že První příchod Ježíše Krista nebyl kvůli totálnímu odstranění negativního stavu. Namísto toho bylo jeho účelem poskytnout alternativu negativnímu stavu, jak se popisuje v předešlé kapitole; otevřít dveře pozitivnímu stavu; ukázat a vyznačit cestu ven z negativního stavu a do pozitivního stavu dávajíc každému příležitost, aby se kál před tím, než by se pustil do dalších kroků.

Jak se v předešlé kapitole uvádí, spasení Stvoření od negativního stavu a jeho pekel se v obecném smyslu skládá ze dvou ale V první fázi bylo nutné ochránit a zabezpečit pozitivní stav a jeho obyvatele, aby je neovládly síly negativního stavu. Jestliže by negativní stav v tomto snažení uspěl a pozitivní stav by mu podlehl, veškeré Stvoření a zóna vymístění se všemi jejich obyvateli by se nauky zničily. Toto je důvod, proč nejkritičtějším a životně nejzávažnějším úkolem, který Ježíš Kristus v první fázi měl, nebyla eliminace negativního stavu a uzavření všech pekel,spasení pozitivního stavu před kolapsem. základních a hlavních fází.

Jak si kdo pamatuje, v době prvního příchodu Ježíše Krista negativní stav značně převládal nad stavem pozitivním a jeho aktivátoři, které tento autor nazývá pseudotvůrci, měli přímý přístup dokonce takříkajíc i k trůnu Božímu. Znalosti a schopnosti pseudotvůrců, aby pronikli všemi strážními stanovišti pozitivního stavu dokonce i do nejvyšších nebes, byly takové, že nikdo, jen Nejvyšší Sám/Sama, by nemohl zabránit jejich vlivu a vpádu.

Když bylo dosaženo bodu, kdy pseudotvůrci měli úspěch při invazi do prvních oblastí nebes, bylo na čase, aby Nejvyšší do toho vstoupil. Za tím účelem se Nejvyšší ve formě Ježíše Krista inkarnoval na planetu Zemi a vypudil pseudotvůrce a všechny ostatní negativní síly z nebes, odstranil jejich panování, vládu a řízení negativního stavu a všech jeho dimenzí i úrovní, odstranil určité vitální a kritické poznatky tajemství tvorby života a jejího používání, uzavřel je do nepřístupných oblastí speciálně vytvořených pekel, přerušil všechny přímé obousměrné přístupy pekel do pozitivního stavu, omezil jejich vliv pouze na zónu vymístění a donedávna na určité oblasti intermediálního světa duchů a dostal všechna pekla v negativním stavu pod Svou nejzazší kontrolu.

Bez tohoto kriticky závažného počinku by nikdo v celém Stvoření a v zóně vymístění nikdy nemohl být spasen nebo zůstat naživu.

V tomto činu Ježíše Krista spočívá pravý význam Jeho/Jejího prvního příchodu na tento svět a do ostatních oblastí zóny vymístění. Je zde nutné si jednou a provždy uvědomit, že První příchod Ježíše Krista nebyl omezen pouze na Jeho příchod na planetu Zemi. Byl to také Jeho první příchod do intermediální zóny vymístění a do všech oblasti pekel. Tento fakt není lidem na Zemi příliš znám. Avšak Ježíš Kristus by nic nemohl zařídit, jestliže by Jeho první příchod měl být omezen pouze na Jeho aktivity na fyzické pseudozemi. Když byl ukřižován, před svým vzkříšením vstoupil do všech ostatních oblastí zóny vymístění včetně pekel pseudotvůrců a úspěšně zde provedl Své poslání. Je třeba si zapamatovat, že tyto světy nejsou omezeny zákony času a prostoru jako je fyzický Vesmír a fyzická zóna vymístění. Tři dny a tři noci pozemského času, které Ježíš Kristus strávil v peklech, se ve skutečnosti mohly rovnat mnoha stoletím nebo tak dlouhému období, jaké bylo třeba, aby se úspěšně provedla tato poslání.

Jakmile se první fáze spasení završila a negativní stav byl vyhnán z pozitivního stavu Stvoření s výjimkou některých oblastí intermediálního světa duchů, mohla se začít druhá fáze postupné eliminace veškerého negativního stavu ze jsoucna a bytí. Tato druhá fáze a její taktiky a postupy je tím, co kromě mnoha jiných věcí znamená Druhý příchod Pána Ježíše Krista.

Při pohledu na tato fakta je nutné získat náležité porozumění tomu, proč bylo nejen nutné, ale velmi vitální a kritické, aby jsoucno a bytí negativního stavu a všech jeho pekel a všech jeho dimenzí, pseudosvětů a úrovní pokračovalo po určitou dobu přidělenou Nejvyšším kvůli velmi důležitým duchovním důvodům. Aby se takového pochopení dosáhlo, budou nyní zjeveny určité důvody tohoto stavu věcí.

(1)

V době bezkonkurenční vlády a říše pseudotvůrců nad značnou většinou stvoření tito také ovládali produkci nového života ve formě sentientních entit a bytostí. Majíce znalost tvoření rozličných forem života a jejího používání, zfabrikovali všemožné druhy bytostí a lidí a určili jejich počty a rozmístěni: Protože PRVOTNÍM ÚČELEM PSEUDOTVŮRCŮ BYLO OVLÁDNUTÍ VEŠKERÉHO STVOŘENÍ, KOHOKOLI SVÝMI MAGICKÝMI A KORESPONDENČNÍMI PROSTŘEDKY VYTVOŘILI, VYTVOŘILI HO POUZE ZA TÍMTO ÚČELEM. Takže lidé se na této Zemi rodili a byli tvořeni někde jinde v zóně vymístění bez jakékoli svobody volby, ale s pouhým určením být zlí a negativní a ovládnout veškeré Stvoření.

V době prvního příchodu Ježíše Krista bylo mnoho obyvatel této Země, jakož i obyvatel ostatních oblastí zóny vymístění a intermediálního světa duchů touto fabrikací a produkcí pseudotvůrců. Takže nikdo z nich NEMĚL žádnou svobodu volby či vědomí, že taková svoboda volby vůbec existuje a je možná. Pseudotvůrci do nich vštípili představu, že vše je pouze z nutnosti, a tudíž Nic jiného není jako alternativa k mání. A protože jim zároveň byl dán silný instinktivní pud být a existovat jako živoucí a sebeuvědomující se entity, byli předurčeni věčně pokračovat tímto životním stylem nesvobody a bez možnosti volby. Takže v době bezkonkureční říše pseudotvůrců nebyl nikdo zrozen či vyprodukován (při několika výjimkách) s nějakým vědomím či potřebou nějaké volby, ale jen s volbou být zlý a negativní. Tato situace byla pro ně nejzazší „svobodou volby“. Proto odstranit náhle tuto kondici z jejich životů znamená eliminovat samotný jejich život.

Jestliže by Ježíš Kristus měl za těchto okolností eliminovat negativní stav, odstranil by sám jejich život a nahradil by jeden způsob nutnosti jiným – tentokrát nutností být pozitivním. Povaha negativního stavu je zbudováno na nutnosti být takovým či onakým. Takový je život negativního stavu.

Povaha pozitivního stavu je na straně druhé vybudována na svobodě volby a proměnlivosti. Lze si zvolit být takovým či onakým, ale nikdo není navždy uzavřen v tom, aby takovým či onakým byl věčně. Každý se vždy muže změnit. Taková je samotná proměnlivost pozitivního stavu. Takový je pravý život pozitivního stavu. Takže pozitivní stav nemůže přežít či přijmout nic a nikoho pouze z nutnosti, ale musí tak učinit ze svobodné volby.

Svoboda volby uzavřít se nutnosti být zlý a negativní závisí na svobodné volbě zůstat takovým, jaký jsem. Jestliže by se negativní stav odstranil předčasně, odňala by se taktéž tato svoboda volby negativních entit zůstat takovými, jaké jsou. Takže by nenastala žádná aktuální změna, protože žít z nutnosti, byť i v pozitivním stavu, je stavem negativním.

Z tohoto kriticky závažného důvodu bylo nutné negativnímu stavu dovolit, aby pokračoval ve svém jsoucnu a bytí ve všech oblastech zóny vymístění, aby se každému dala příležitost být takovým, jakým chce být.

Rozdíl mezi situací, která existovala před Prvním příchodem Páně a po něm, je fundamentální a kriticky závažný. Před Jeho/Jejím prvním příchodem zůstával každý z negativního stavu v něm z nutnosti, protože neexistovala žádná jiná alternativa. Avšak po Prvním příchodu Ježíše Krista, kdy byla Pánem živoucím a konkrétním příkladem ukázána a zobrazena cesta ven z negativního stavu, každý v negativním stavu v něm zůstává z vlastní SVOBODNÉ VOLBY.

Takže, jak se uvádí v předešlé kapitole, Ježíš Kristus znovu nastolil svobodu volby pro každého, dokonce i v nejhlubších peklech. Již nikdo není nikde z nutnosti, ale pouze ze svobodné volby. Toto je sám první krok k odstranění negativního stavu. V průběhu aktivace druhé fáze je každému v negativním stavu neustále prezentována příležitost dostat se ven z negativního stavu. Každý se učí způsobům a prostředkům provedení tohoto kroku. Toto učení se je možné jen srovnáváním a příkladem. Jestliže by se negativní stav měl eliminovat kvapem, nebylo by možné žádné srovnání pozitivního stavu se stavem negativním a obráceně a nebylo by možné ukázat žádný příklad. Bez této situace by nemohlo nastat pravé poučení, ale namísto toho by byl každý z nutnosti donucen slepě věřit, že pozitivní stav je lepší a jediná volba. Takový násilný nátlak odnímá svobodu volby, a tedy znemožňuje zažít to, čím vůbec je pravý pozitivní stav.

Toto je jeden z hlavních důvodů, proč je negativnímu stavu dovoleno pokračovat i po Prvním příchodu Ježíše Krista. Má pokračovat tak dlouho, jak je nutno vystavovat každého ve veškeré zóně vymístění tomuto poučení a příležitosti konvertovat do pozitivního stavu. Avšak v jednom bodě, kdy dostatečné poučení a příležitosti budou učiněny dostupnými každému v pseudojsoucnu a pseudobytí negativního stavu, odehraje se Druhý příchod Ježíše Krista. V této fázi spasení se zbytek všech pekel uzavře a izoluje a veškerá zóna vymístění se vyprázdní. Ty entity v negativním stavu, které budou tvrdošíjně setrvávat ve svém zlu a negativitě, samy sebe ze své svobodné volby odsoudí k nejsoucnu a nebytí. Jejich jedinečné životy z nich budou staženy do Absolutního zdroje Života v Nejvyšším, kde budou očištěny a vyčištěny od všech nečistot, jedů a zamoření zly a nepravdami pekel a následně dle svobodné volby opětovně uvolněny do nových, pozitivních, sebeuvědomělých forem a přijímačů tohoto života. Předešlé negativní formy a projevy tohoto života odpadnou a obrátí se v nicotu, protože byly vybudovány z iluzí, klamů a nereality. Takže se logicky stanou nereálnými, to jest neexistujícími.

(2)

Pravou povahu negativního stavu nemůže poznat vůbec nikdo, jestliže všichni účastníci negativního stavu žijí v iluzi, že jsou v něm jedině z nutnosti, aniž by byla k dispozici nějaká jiná alternativa volby.

Každý si pamatuje, že Nejvyšší dovolil aktivaci a dominanci negativního stavu za účelem důležitého duchovního poučení. Jsoucno a bytí negativního stavu nemůže naplnit svůj účel a užitek, jestliže jeho účastníci podléhají dojmu, že negativní stav je stavem pozitivním, protože je to jediná alternativa, která je k dispozici. Na druhé straně by počáteční aktivaci negativního stavu bulo nemožné provést, jestliže by se negativní stav prezentoval vědomé mysli k uvážení jako možnost a ne jako nutnost. Nikdo by si ho vědomě ze svobodno vůle nezvolil. To je důvod, proč všichni dobrovolníci dobrovolné souhlasili s tím, že všechnu vědomé vzpomínky a uvědomění si dobrovolnosti a volby negativního stavu budou odstraněnu až do určené doby či až do konce tohoto časového cyklu a jediným uvědoměním a poznáním, které by měli, je to, že negativní stav je z nutnosti a je jedinou volbou, která je k mání. Toto je jediný způsob, jakým lze aktivovat negativní stav.

Takže aby nastalo poučení o povaze negativního stavu, bylo nutné postupovat ve dvou krocích:

(a)

Za prvé poskytnout dojem, že negativní stav je z NUTNOSTI, a ne na základě volby a plného ztotožnění se vlastní mysli s ním, jako s jedinou možnou alternativou. (To umožňuje negativnímu stavu dosáhnout plodnosti.)

(b)

A za druhé v jednom bodě, poté, co se pevně ustanoví úplné zamilování se do negativního stavu a ztotožněni se s ním, dostat do povědomí každého účastníka v něm, že negativní stav je jen na základě volby a nikoliv z nutnosti.

Za těchto okolností je tedy negativní stav vybrán jako způsob života, kterému se dává přednost, a jeho povaha může v posledku být plně projevena a poznána každým ve Stvoření. Toto je druhý důležitý krok ve fungování negativního stavu a užitku, který poskytne Stvoření Nejvyššího.

Takže když se Ježíš Kristus inkarnoval v čase a prostoru, nebylo to za účelem eliminace negativního stavu, ale kvůli jeho uvedení do náležité pozice, aby se mohla projevit, zobrazit a poznat plnost jeho pravé povahy z jediné pozice, ze které lze dosáhnout jakéhokoli poučení – z pozice svobodné volby být negativní.

Jestliže by odstranil negativní stav předčasně, nemohlo by se nikdy řádně odpovědět na tuto kritickou otázku, která deptala veškeré Stvoření (jaký by byl život, jestliže by se odvozoval z nějakého jiného zdroje než z Nejvyššího a z Jeho/Jejích duchovních principů ?). Bez toho, aby měl takovou odpověď a poučení, by každý ve Stvoření byl ochuzen o životně nejzávažnější a nejkritičtější znalost toho, jaký by byl život bez Nejvyššího nebo s falešným Nejvyšším. Nebylo by nikomu k dispozici žádné srovnání a nebylo by možné ustanovit žádný pravý, láskyplný a moudrý vztah k Nejvyššímu a k pozitivnímu stavu. Za těchto okolností by stvoření v nejzazším smyslu mohlo zaniknout ve svém jsoucnu a bytí.

Aby se poznala odpověď na tuto životně závažnou a kritickou otázku, bylo nutné dovolit negativnímu stavu pokračovat i po prvním příchodu Ježíše Krista. Nyní je ale jeho existence dovolena za zcela odlišné podmínky jako svobodná volba, jelikož každý může poznat způsoby a prostředky, jak se dostat ven z negativního stavu, zobrazené, předvedené a ukázané Ježíšem Kristem.

Aktuální poučení o pravé povaze negativního stavu by nemohlo začít, dokud nebyl tento krok završen a dokud se neuskutečnila první fáze poslání Ježíše Krista.

Jestliže není žádná volba, ale jen nutnost něco přijmout takové, jaké to je, přijímá se to slepě bez možnosti pochopit jeho pravou podstatu a důvod jeho jsoucna a bytí. Za těchto podmínek by nikdo nemohl poznat nic o ničem. Předkládají-li se na straně druhé někomu alternativy k svobodné volbě, volí si to, co chce, začne to milovat a chápat a skutečně poznává jeho pravou povahu. Jinak by to nezačal milovat.

Jakmile se odehrálo úplné poučení o pravé povaze negativního stavu jako svobodné volbě, jeho jsoucno a bytí vyčerpá svou užitečnost a navždy bude deaktivováno. Akt této deaktivace je jedním z mnoha významů Druhého příchodu Ježíše Krista.

(3)

V době prvního příchodu Ježíše Krista do negativního stavu neexistovalo žádné náležité poznání a chápání pozitivního stavu čili království Božího. V této době pseudotvůrci uspěli ve své snaze v takovém rozsahu, že každý měl názor, že království Boží je nedosažitelné, anebo je-li dosažitelné, pak jedině úplnou svatostí vlastního života a vzdáním se všech pozemských, tělesných, hmotných a jakýchkoli jiných rozkoší. Takže království Boží se vnímalo jako něco velmi negativní, zakazující, nudné, omezující a vážné, bez jakékoli radosti či potěšení. S takovýmto převládajícím názorem neměl nikdo touhu snažit dosáhnout vstupu do nebeského království.

Jiným falešným pojetím, které tehdy převládalo, bylo, že království nebeské bylo velmi vzdáleným místem, mimo dosah každého a že jediný způsob, jak by do něj někdo mohl vstoupit, byl násilím a silou. Tedy proto, že království nebeské je velmi negativní místo a rozpoložení, vznikají v něm všechny bídy a strasti, které existují kdekoli mezi živými bytostmi a entitami. Aby se tudíž zbavilo všech utrpení a strádání, je životně závažné a absolutně nutné ovládnout nebeské království, to jest pozitivní stav a zrušit jeho pravidla a podmínky a namísto toho ustanovit pravidla a zásadu negativního stavu. Jedině tehdy se všechny bídy, strasti a problémy odstraní a ustaví se věčné požehnání a štěstí.

Taková byla tehdy víra většiny lidí v negativním stavu. Tato pozice byla nazvána pozicí negativního stavu vzhůru nohama. Jestliže by za těchto okolností Ježíš Kristus eliminoval negativní stav, nastalo by ohromné vakuum, protože všichni účastníci v negativním stavu by bez žádného náležitého poznání a pochopení principů pozitivního stavu nemohli ustanovit žádný řádný a láskyplný vztah s pozitivním stavem.

Jak se uvedlo předtím, zdrojem života je u každého jeho láska. Jestliže se někdo této lásky zbaví, i když je to láska k negativnímu stavu, bez toho, že by se nahradila nějakým odlišným typem lásky, se jeden zbaví vlastního života. Nelze vstoupit do žádného vztahu, aniž by se náležitě miloval a přijímal z vlastní svobodné volby.

Zbavit lidi za těchto podmínek negativního stavu by znamenalo zbavit je jejich životů a jejich schopnosti naučit se milovat pozitivní stav. V této schopnosti milovat spočívá vlastní spasení. Jestliže se lze učit milovat negativní stav, je zřejmé a logické, že se také lze naučit přestat ho milovat a nahradit tuto lásku láskou k pozitivnímu stavu.

Ale jak lze rozvinout nějakou lásku k něčemu, co se považuje za kruté, nelidské, vážné, vždy uvážlivé, zakazující a omezující ?  Nikdo takové rozpoložení nemůže milovat. Tudíž zbavit lidi negativního stavu, aniž by se jim dala příležitost poznat pravdu o stavu pozitivním, znamená prostě je zabít. To by odporovalo principům pozitivního stavu a Absolutní Božské lásce a Božské moudrostí Páně.

Proto během prvního příchodu Ježíše Krista tento učil příkladem lidi pravdě o pozitivním stavu a o jeho podmínkách a umístění (království nebeské je uvnitř). Řekl jim, že poznání pravdy o tom či onom každého osvobodí. To dostane každého do pozice, aby učinil správnou a náležitou svobodnou volbu ubírat se každým takovým směrem, kterým chce jít nebo si zvolit cokoli, co si zvolit chce.

Protože se však tato nová situace musí vyzkoušet a zobrazit živými příklady, je nutné na nějaký čas zachovat negativní stav,negativního stavu, a přesto být pozitivním a členem pozitivního stavu. Konec konců závisí na sklonech a motivaci, jakou kdo má při přístupu k čemukoli ve svém životě. Do tohoto bodu byla záležitost úmyslu a motivace nadbytečná, protože každý věřil, že byl ve svém rozpoložení z nutnosti bez ohledu na svůj úmysl a motivaci. Každý projev jakéhokoli úmyslu a motivace je možný jen na základ srovnání a ilustrací důsledků a následků. aby se každému ukázalo, že je možné radovat se ze života, být bohatý, mít všechny zdroje

Jestliže by se negativní stav odstranil předtím, než by tato ilustrace mohla přinést plody, nebylo by nikdy možné dosáhnout náležitého úmyslu a motivace být pozitivním. Každý by byl odsouzen k tomu, aby na věčnost zůstal takový, jaký tehdy byl. Jestliže by se nejdříve nezobrazily důsledky a následky jak pozitivního, tak i negativního úmyslu na živých příkladech lidí, nikdo by nikdy nemohl získal jakékoli pochopení toho, proč a z jakého důvodu je takový, jaký je. Jeden by byl zotročen nutností být takovým, jaký je, aniž by někdy měl příležitost pochopit pravý význam této situace.

Pozitivní stav je vybudován na náležité ZNALOSTI PRAVDY a touze po této pravdě a po rozvíjení lásky k této pravdě a na motivaci touto pravdou. Jedincův úmysl znát pravdu za účelem jejího použití ve vlastním životě je nutnou podmínkou objevení pozitivního stavu a ztotožnění se s ním. Tuto znalost pravdy nelze získat, aniž se nejdříve nerozezná, že se vězí v nepravdách a jejich zlech.

Jestliže se jeden ztotožní s náhledem, že vše pozitivní je negativní a vše negativní je pozitivní, zůstává otrokem této nepravdy a nemá žádnou touhu změnit nic v sobě, jelikož to je jediná realita, kterou zkušenostně pozná.

Jestliže by se negativní stav eliminoval s takovou identifikací, jako je tato, navždy by se také odstranila možnost poznání pravdy o pozitivním stavu, protože při této eliminaci by nezůstal nikdo naživu, aby tuto pravdu poznal.

Takže v prvním kroku je každý vyučován pravdě srovnáváním zel a nepravd negativního stavu a ilustracemi živoucího života těch, kdo jsouce pozitivními a dobrými jsou v negativním stavu. To je důvod, proč negativní stav musí pokračovat v existenci i po prvním příchodu Pána Ježíše Krista, aby se každému dala příležitost poznat pravdu a získat motivaci pro rozvíjení pozitivních úmyslů aktualizovat a uskutečňovat tuto pravdu ve svém životě tím, že postupně opouští všechny nepravdy, které miluje či do tohoto bodu miloval. Takto lze poznat a přijmout pravdu o pozitivním stavu ne jako nutnost, ale ze svobodné vůle a volby.

(4)

V době prvního příchodu Pána Ježíše Krista do negativního stavu pseudotvůrci uspěli v úplném uzavření, izolaci a separaci Niterných myslí lidí, takže je zcela uzavřeli před Bohem a před královstvím Božím, jež je v nitru jejich Niterných myslí. Jediná věc, která jim zůstala, byla jejich vnější mysl. Všechny hodnoty se umístily do zevních, světských, pozemských, tělesných, smyslných a hmotných věcí. Tyto záležitosti se považovaly za jedinou realitu a jedinou příčinou vlastního jsoucna a bytí, která stojí za to. Tehdy neexistoval žádný přímý přístup k Niterné mysli, a tedy k Nejvyššímu a Jeho/Jejímu nebeskému království. Toto byl následek a důsledek aktivace negativního stavu. Jakmile se tento krok provedl a nastala plná láska a ztotožnění se se zevnějšnostmi,zevnějšnosti se staly jediným zdrojem lidských životů.

Veškeré poznání toho, že existuje něco niterného nebo že v Niterné mysli je Bůh a nebeské království, bylo beznadějně ztraceno. Lidé začali uctívat vše zevní včetně zevních bohů ve formě model nebo, v případě dítek izraelsksých, ve formě zevních, neužitečných a bezvýznamných rituálů a tradic. Zevní tradice a rituály se staly bohem a jedinou smysluplnou cestou života.

Jestliže by za těch to podmínek Ježíš Kristus náhle odstranil negativní stav (což bylo v Jeho moci učinit), každý v negativním stavu by byl navěky zničen, protože každý vložil svůj život do těchto zevnějšností. Náhle otevření Niterné mysli by bylo tak ohromující a nesnesitelné, že by nikdo takou akt nemohl přežít. Konec konců je třeba si pamatovat, že nikdo v té době nevěděl, že Niterná mysl vůbec existuje nebo co Niterná mysl byla. Náhlá konfrontace s Niternou myslí by mohla způsobit tak nesnesitelný pocit viny a studu, že by se nemohl udržet vůbec žádný pozitivní úmysl či motivace k žití. Jestliže se konec konců eliminuje negativní stav, eliminuje se jakékoli spoléhání se na zevnějšnosti a to má za výsledek odkrytí a uvědomění si jsoucna a bytí Niterné mysli. Bez náležité přípravy postupného přijímáni existence Niterné mysli nemůže nikdo v kondici, v níž se plně ztotožňuje se zevnějšnostmi a podobnými věcmi a miluje je, přežit plnost přítomnosti Niterné mysli.

Takže sám první krok, který bylo v tomto ohledu třeba provést, bylo přivést lidi k uvědomění si, že vlastní život nezávisí na zevních faktorech, ale že existuje něco zcela jiného, co je důležitější a životně závažnější a na čem vlastní život vskutku závisí. Ježíš Kristus svým příkladem, učením a konkrétním životním stylem dal každému příležitost toto poznat a uvědomit si, že jeden není v zevnějšnostech z nutnosti, ale dle VOLBY. Pojetí volby předpokládá, že existuje odlišná alternativa k životu než život v zevnějšnostech.

Od tohoto bodu se mohou živým příkladem lidského života zobrazit obě alternativy tak, že alternativní příležitost zvolit si pozitivní stav by byla dostupná každému v negativním stavu. Jestliže by se negativní stav eliminoval před tímto zobrazením obou alternativ a před tím, než by se odehrály důsledky svobodné volby obou alternativ, nikdo by nebyl s to poznat, co je život zač, jestliže se vše koná z pozice Niterné mysli a Boha a pozitivního stavu. Bez takového poznání by nemohlo nastat otevření vlastní Niterné mysli. Bez takového otevření by při eliminaci negativního stavu v zevnějšnostech nikdo nemohl přežít ani na zlomek vteřiny.

To je další důvod, proč bylo negativnímu stavu dovoleno pokračovat i po prvním příchodu Ježíše Krista. Provedení toho účelu vyžaduje čas, aby se každému dala příležitost vše toto poznat. Jakmile jsou každému dány dostatečné příležitosti a nastává veškeré poznání, tehdy se plně aktualizuje druhý příchod Ježíše Krista a negativní stav dojde ke svému věčnému konci.

(5)

Jak se shora uvádí, byli všichni účastníci se v negativním stavu v době prvního příchodu Ježíše Krista přesvědčeni, že negativní stav byl jedinou alternativou v životě a že existuje z nutnosti a nikoli volbou. Kvůli této filosofii se negativní stav považoval za pozitivní a jediný možný zdroj života. S takovýmto ztotožněním neměl nikdo v negativním, jakož i pozitivní stavu žádnou znalost, chápání a přijetí toho, jaký je pravý původ, zdroj, povaha, účel a cíl negativního stavu. Jedině Nejvyšší a pseudotvůrci znali jeho pravý původ, zdroj, povahu, účel a cíl. Takže vše bylo zahaleno pod maskou něčeho jiného, než to skutečně bylo. Taková je povaha negativního stavu, protože bude-li se znát, chápat a přijímat pravá povaha, původ, cíl a účel negativního stavu, nikdo by nikdy nechtěl být jeho součástí. Proto bylo Nejvyšším dovoleno, aby načas nikdo neznal skutečný původ, zdroj, povahu, účel a cíl negativního stavu, aby tak negativní stav mohl mít možnost dosáhnout svého a umožnit každému získat odpověď na výše uvedenou životné důležitou a kritickou otázku.

Avšak jakmile se negativní stav pevně ustanoví, může začít poznávání jeho původu, zdroje, povahu, účelu a cíle. Pokud ale negativní stav zůstává skryt, zamaskovaný a utajovaný, nikdo o něm nemůže nic znát. Proto je během prvního příchodu Pána Ježíše Krista učiněn konec této situaci a otevírají se dveře k tomu, aby se postupně krok za krokem vynesla na povrch pravda o negativním stavu. Jestliže by Ježíš Kristus eliminoval negativní stav v rozpoložení, ve kterém byl v době Jeho prvního příchodu, nikdo by se nikdy nepoučil o pravém původu, zdroji, významu, povaze, účelu a cíli negativního stavu. Za těchto podmínek by se odpověď na tuto otázku nemohla nikdy získat.

Jedním z poslání prvního příchodu Ježíše Krista bylo odstranit pseudotvůrce ze zbytku Stvoření a uzavřít je, aby již neblokovali, nezastírali a neudržovali v tajnosti a nezakrývali tyto důležité věci o negativním stavu. Poté, co se to provedlo, mohl negativní stav ukázat a projevit na povrchu svou tvář ve srovnání s pozitivním stavem, který byl Ježíšem Kristem odhalen jako alternativa k negativnímu stavu.

V pozemských časových pojmech to zabere hodně času, aby se tyto záležitosti o negativním stavu vynesly na povrch a náležité se zobrazily pro poučení veškerého Stvoření. Avšak jakmile se to provede a veškerá povaha negativního stavu a jeho zdroj, původ, účel, cíl a význam se plně ukáže a dostane na povrch, negativní stav se bude eliminovat na základe volby každého. Tento proces ustanovuje jeden z mnoha významů druhé příchodu Ježíše Krista.

(6)

Jak se uvádí výše, v době prvního příchodu Ježíše Krista pseudotvůrci uspěli v tom, že učinili každého tak, že přijímal názor, že negativní stav existuje z nutnosti, a že tudíž není k dispozici jiná alternativa. Tímto krokem se každý v negativním stavu stal úplným otrokem této nutnosti. Jakmile se toto provede, nikdo v negativním stavu nepociťuje žádný smysl pro odpovědnost za to, co se v jeho životě odehrává, protože je to vždy mimo jeho kontrolu. Přichází to spíše jako výsledek této nutnosti, než důsledek vlastní volby. Jelikož v negativním stavu neexistují žádné volby, nemůže tu být odpovědnost za nic, co se ve vlastním životě odehrává. Vše je nevyhnutelné a předurčené nutností žádné volby. Takže v negativním stavu se nikdo necítí být odpovědný za nic. Kvůli této situaci nelze v negativním stavu získat či pojmout náležité pojímání, obraz a vnímání sebe sama jako sebeuvědomělého, svobodného, nezávislého a volby konajícího individua. Proto lidé v negativním stavu nemají žádné ponětí o tony, kým jsou a proč jsou tam, kde jsou, a co to vše vůbec znamená. Nejen že o tom nemají žádnou představu, ale ani se nestarají to znát či se ani nesnaží mít takovou představu či znalost. Toto je jeden z nejzazších výdobytků negativního stavu. Taková je cesta negativního stavu.

Jestliže se jedinec ztotožní s tímto postojem a životním stylem a miluje ho, je nevědomým otrokem negativního stavu. Veškerá odpovědnost je přenechána někomu či něčemu – někomu vedle, daleko mimo – nikdo se nemusí o nic starat.

Jestliže by za těchto okolností negativní stav měl být eliminován, žádný jeho účastník by neměl žádnou příležitost poznat pravdu o sobě samém, přijmout náležité pojetí a obraz sebe sama a stát se svobodnou, nezávislou, sebeuvědomělou a odpovědnou bytostí a entitou. Kvůli takové situaci by každý v negativním stavu byl nakonec věčně zničen. Ten, kdo je nezodpovědný a nemá žádné pojetí o tom, kým je a proč je, a kdo si myslí, že nemá vůbec v ničem žádnou možnost volby, nemůže být uveden do stavu pozitivního.

V prvním příchodu Ježíše Krista bylo prvním krokem v tomto ohledu odstranit tuto slepotu a nezodpovědné chování a identifikování se a ZOBRAZIT, že každý je zodpovědný za vše, co se v jeho životě odehrává, protože každý má alternativní volbu.

Ve druhém kroku je každému dána příležitost ZAŽÍT výsledky svobody volby a nést následky svých jednání, aniž by se někdo obviňoval. To vede k možnosti ustavení pocitu sebe sama jako jedinečné, zvláštní, neopakovatelné bytosti, která může praktikovat nové získaný dar svobody volby. Jediný způsob, jak lze být schopen získat jakékoli pojímání, obraz a vnímání sebe sama, je schopností svobodné volit z mnoha alternativ.

Ale v době prvního příchodu Ježíše Krista nebyly žádné takové alternativy k dispozici, protože vše bulo z nutnosti a ne dle svobodné volby. Jestliže by tudíž Ježíš Kristus mel eliminovat.negativní stav za takových podmínek a vnutit pozitivní stav členům negativního stavu, přijali by ho jako nutnost a ne jako alternativu, a žádná svoboda volby by tudíž nikdy nepřinesla své plody. V takovém případě by se pozitivní stav stal opravdu negativním.

Proto bylo nejdříve nutné upozornit lidi na pravý stav věcí ohledně jejich situace a poskytnout jim zkušenost života, v němž by si mohli svobodně zvolit být pozitivní noho negativní, čímž by se učinili zodpovědnými za všechny dobré či zlé důsledky svých svobodných voleb. Takto by mohli nabýt pocit, že jsou jedinečnými, svobodnými a nezávislými jedinci, kteří žijí ne z nutnosti, ale dle své vlastní svobodné volby.

Tato nová situace je dalším kritickým krokem v přípravě k nejzazší eliminaci negativního stavu během druhé fáze spasení, to jest během druhého příchodu Ježíše Krista.

Postupně a pomalu, krůček za krůčkem, mohou lidé poznávat na svých vlastních příkladech všechny tyto důsledky jak negativních, tak pozitivních voleb, a nakonec si v jednom bodě svého poučení zvolit jen stav pozitivní. Jakmile každý dojde do bodu, kde chce volit jen pozitivní stav, negativní stav přestane být a existovat. Ovšem jen Nejvyšší přesně ví, jaká drastická opatření, příklady, zkušenosti a experimenty jsou třeba k přesvědčení lidí, aby svobodně zvolili jen pozitivní stav.

A to je další důležitý důvod, proč je negativnímu stavu dovoleno pokračovat. V tomto časovém bodě nevyčerpal svou užitečnost pro poučení a konání voleb.

(7)

V době prvního příchodu Ježíše Krista pseudotvůrci zcela uspěli v přesvědčení každého v zóně vymístění, že tato zóna je jedinou pravou a původní realitou a že vše ostatní je nereálné nebo padělané. Takže dle nich je jen zóna vymístění pravým zdrojem života a všeho pozitivního; tudíž její vládci jsou praví a nepochybní stvořitelé a bohové. Každý v zóně vymístění se s touto ideou ztotožňoval a plně upadl do lásky ke všem fabrikacím a životnímu stylu této zóny. Žádné jiné poznání a chápání nebylo žádné jiné realitě k dispozici. Proto neexistovala žádná touha a motivace ověřit si či zkontrolovat, zda-li to, co se členům negativního stavu o této či nějaké jiné situaci předkládá, je pravdivé, či nepravdivé. Za těchto okolností lidé ztratili jakoukoli perspektivu toho, co je skutečně pravdivé a žádoucí a přijali falešnost této situace jako takovou.

Na straně druhé měli lidé považovat tehdy za dobré a zbožné malou nebo žádnou vědomou představu o tom, že existuje nějaká jiná forma života než ta, kterou měli na planetě Zemi. Fyzická smrt pro ně tudíž byla koncem každého života.

Protože zóna vymístění byla považována za jedinou realitu jsoucí k dispozici jejím obyvatelům, každý zde by dlel z nutnosti, a ne dle svobodné volby. Jestliže někdo nemá ponětí o tom, že existuje nebo je reálné něco jiného, nemá v tom žádnou možnost volby a je zde či onde z nevyhnutelné nutnosti. Jsouc tomu tak, vkládá každý veškerou svou důvěru, spoléhání se, víru a naději v nevyhnutelnou nutnost a ztrácí jakoukoli touhu hledat něco jiného, jelikož nic jiného neexistuje.

Jsouc tomu tak, vkládá každý veškerou svou důvěru, spoléhání se, víru a naději v nevyhnutelnou nutnost a ztrácí jakoukoli touhu hledat něco jiného, jelikož nic jiného neexistuje.

Jestliže by Ježíš Kristus za těchto okolností eliminovat negativní stav, zároveň by eliminoval všechny jeho obyvatele a jejich víru, důvěru, spoléhání se a naději v jedinou věc, se kterou se ztotožnili. Je zřejmé, že jestliže se odejme vlastní zdroj víry, důvěry, spoléhání se, odnímá se tím i vlastní život. Takže nikdo v zóně vymístění by nemohl být spasen. Proto bylo v tom či v čemkoli jiném nutné zahájit odlišný přístup – ponechat lidem jimi přijatý zdroj života, realitu, totožnost, lásku, víru, důvěru, spoléhání se a naději či cokoli, co měli, a ZÁROVEŇ uvést všechny ostatní alternativy, zobrazit jejich pravou povahu, výsledky, důsledky a následky živým příkladem těch, kteří se ztotožnili s pozitivním stavem a zjevit lidem, že jejich život nekončí jejich fyzickou smrtí.

Během Svého prvního příchodu Ježíš Kristus otevřel dveře všem ostatním alternativám a do ostatních dimenzí, ponechávaje zároveň negativní stav v dominanci v zóně vymístění, aby tak nemohlo nastat náhlé pohlcení života tím, že se odejme přijatý zdroj a identita lidského života a milování. Zároveň uvedl nový způsob života – pozitivní stav, který měl koexistovat se starým, aby každému v zóně vymístění posloužil jako příklad a srovnání toho, jaké je to být v pozitivním stavu.

Tato podivná a zvláštní situace je Nejvyšším tolerována, dokud každý v zóně vymístění nebude mít dostatek času a příležitosti učinit pravé srovnání mezi negativním a pozitivním stavem a naučit se z mnoha příkladů lidí v pozitivním stavu učinit konečně svou vlastní svobodnou volbu v této věci. Když se toto stane, se vyprázdní a stane se neobydlenou a negativní stav je odstraněn, zóna vymístěnípravá realita pozitivního stavu Stvoření Nejvyššího navždy převezme vládu. A to je dalším důvodem, proč bylo negativnímu stavu dovoleno pokračovat i po prvním příchodu Ježíše Krista.

Výše uvedených sedm bodů nyní odráží některé z důvodů toho, proč je negativnímu stavu dovoleno pokračovat i po prvním příchodu Ježíše Krista. Je myslitelné předpokládat, že existuje přesahující chápání těchto důvodů, avšak body zde v této věci zjevené jsou v této době dostatečné k úvaze pro každého.“

Konec první části