PRUDKÉ KLIMATICKÉ ZMĚNY NA JUPITERU
15.05.06 Libor Kukliš
Nejnovější snímky Hubbleova kosmického teleskopu (Hubble Space Telescope, HST) dokazují, že na Jupiteru, největší planetě Sluneční soustavy, probíhají klimatické změny globálního rozsahu. V atmosféře plynného obra se nedávno objevila druhá rudá skvrna. Tu první v roce 1610 pozoroval Galileo Galilei a po něm v roce 1665 Giovanni Domenico Cassini. V té době už skrvna byla stabilním atmosférickým útvarem, takže je pravděpodobné, že vznikla v mnohem vzdálenější minulosti. Vědci odhadují, že průměrné teploty v některých oblastech Jupitera by se mohly během 10 let změnit až o 5,6 stupňů Celsia (10 stupňů Fahrenheita). Otepluje se především v prostoru kolem rovníku. Póly by se naopak mohly začít ochlazovat.
Jupiter kromě své velikosti dominuje planetárním statistikám svou hmotností a rychlostí rotace. Jeho atmosféra se kromě dalších stopových prvků skládá z vodíku (86 procent) a hélia (14 procent). Po chemické stránce se Jupiter podobá Slunci, nedosahuje však dostatečné hmotnosti na to, aby se z něj mohla stát hvězda. Pásová struktura mraků souvisí s rotací. Jednotlivé pásy se od sebe liší rodílnou rychlostí proudění, čímž vznikají mohutné vzdušné víry.
Velká rudá skvrna (Great Red Spot, GRS), která je s Jupiterem neodmyslitelně spojena, má průměr 25 tisíc kilometrů, je tedy dvakrát větší než Země. V průběhu 20. století byla zaznamenána postupná změna tvaru skvrny, nyní je oválnější a menší než dříve. To, co my vidíme jako načervenalou skvrnu, je ve skutečnosti obrovská bouře. Složitá anticyklóna rotuje proti směru hodinových ručiček. Vítr uvnitř víru dosahuje rychlosti kolem 430 kilometrů za hodinu. Bouře vyvrhuje hmotu asi 8 kilometrů nad úroveň okolní atmosféry.
Druhá skvrna byla známa pod označením White Oval BA a vytvořila se po splynutí tří eliptických cyklón v letech 1998 až 2000 (dvě z cyklón se objevily před 90 lety, třetí v roce 1939). Po spojení do jednoho jediného útvaru se proudění mezi různými šířkami začalo zpomalovat. Od rovníku směrem k jižnímu pólu se přesunuje tepelná energie. Odhaduje se, že se zastaví na 34. stupni jižní šířky, kde se nyní zformovala Rudá skrvna Jr. (Red Spot Jr.). Spekuluje se o tom, že se v této části vytvořila bariéra, která brání vzdušnému proudění i transportu tepla.
První snímek nové červené skvrny pořídil filipínský amatérský astronom Christopher Go letos 27. února. „Ještě v listopadu byl Oval BA bílý, ale do prosince se jeho barva pomalu změnila na hnědou a na konci února již byla červená. Nyní má stejnou barvu jako velká rudá skvrna,“ oznámil v březnu Go. Detailní pohled zprostředkoval astronomům v dubnu 2006 Hubbleův kosmický teleskop.
Jaká je příčina pozorovaných barevných změn uvnitř skvrny? Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Nejčastěji se uvádí teorie o zvedání materiálu z hlubších vrstev atmosféry. Některé částice pak mohou reagovat na ultrafialové záření ze Slunce. Stále červenější barva signalizuje, že bouře zesiluje.
Studiu rychlých klimatických změn na Jupiteru se věnuje výzkumný tým Philipa Marcuse z Kalifornské univerzity v Berkeley. Marcus zjistil, že podnebí této planety mimo jiné ovlivňuje dvaadvacetiletý cyklus související s magnetickým cyklem Slunce a další sedmdesátiletý cyklus, jehož současná fáze započala v roce 1939. V poslední době se proměny urychlily a počet cyklón začal stoupat. „Cyklóny narůstají do výšky,“ konstatovala Marcusova spolupracovnice Imke de Paterová. „Původně jako ovály nevyčnívaly nad mraky. Teď už nad ně vystupují.“ Teplota v celé oblasti kolem rovníku se zvyšuje. Mění se rovněž atmosférický tlak. V roce 2004 Marcus předpověděl celoplanetární změny teploty na Jupiteru a naznačil, že nestabilní proudění způsobí zánik většiny cyklón.
(c) 2006 Libor Kukliš
Převzato: Gnosis9
