Oteplování uvolňuje metan z mořského dna
Dopady na životní prostředí, o nichž sotva uslyšíte.
Mimo oxidu uhličitého (CO2) může teplotu atmosféry významně ovlivnit ještě i jiný a mnohem nebezpečnější „skleníkový“ plyn – metan (CH4). Jeho sublimáty, takzvané hydráty metanu, jsou uloženy v kontinentálních šelfech. Mnohdy až několik metrů silné vrstvy těchto hydrátů se vyskytují pod mořským dnem v místech, kde teplota vody nepřesáhne 5°C. Plynný metan je zde uložen ve formě sublimátu ne nepodobného pevnému oxidu uhličitému, známému jako „suchý led“. Krychlový metr hydrátu metanu obsahuje něco přes 160 m3 plynu.
Už jistou dobu jsou při různých příležitostech pozorovány kusy metanového substrátu, které vyplouvají na hladinu oceánu kde bouřlivě sublimují na plyn. Dnes se však zdá, že se nás stále teplejší mořské dno, přes všechny optimistické „nálezy“, sdělující, že metanu v atmosféře v posledních pěti letech ubývalo[1], které se nás snaží přesvědčit o opaku.
Vypadá to, že věci jsou opravdu na hraně.
Cisternové lodi hlásí nárůst odvětrávání metanu z podmořských ložisek.
Podle zdrojů amerického obchodního loďstva oznamují kapitáni tankerů rostoucí počet planých poplachů na palubách jejich lodí. Spouštějí je bezpečnostní čidla, určená k detekci úniků uhlovodíkových plynů a specificky metanu. Přitom ovšem nejde o nebezpečné průsaky z nádrží ani z čerpacích stanic na samotné lodi – čidla irituje metan, prchající ve stále větších množstvích ze svého uvěznění v kontinentálním šelfu do atmosféry. S růstem teploty mořského dna uniká z hlubin oceánských polic stále více metanu. Důležitým faktorem přitom je, že tento plyn má až 21 krát vyšší schopnost zachytit a udržet teplo v atmosféře, než zatracovaný kysličník uhličitý.
Jedním z hlavních zdrojů zvyšujících se výronů metanu je Hudsonský podmořský kaňon, táhnoucí se od přístavu New York – New Jersey 400 mil do Atlantiku. Dalším místem s rostoucí ventilací metanu je kanál Santa Barbara na kalifornském pobřeží.
V první třetině ledna 2007 byl postupně ohlášen silný zápach sirovodíku, obvykle provázející výrony přírodního plynu, v Manhattanu, Brooklynu, Jersey City, Weehawken a Newarku. Silný zápach plynu byl hlášen i v Union City, Secaucus a Hoboken. V loňském srpnu skončilo ve Staten Island a Queens kvůli podobnému neobjasněnému „plynovému útoku“ přírody mnoho lidí s potížemi v nemocnicích. Ačkoli samotný metan je bez zápachu, jeho přirozený výron často provází ostře páchnoucí sirovodík, vedlejší produkt bakteriálního rozkladu.
US pobřežní stráž poslala lodím a remorkérům v zálivu a na moři jižně od jihu New Yorku výzvu s žádostí o jakékoli zprávy o zápachu zjištěném na moři. Nepotvrzené zprávy o podobně silném zápachu přišly také z delawarského pobřeží poblíž Lewes. Pach je obzvlášť patrný vane-li v New Yorku a New Jersey slabý jižní vítr.
Zprávy o výskytu plynu v rámci globálního oteplování už jen podtrhují v tomto ročním období nezvykle vysoké teploty na jižním pobřeží USA. Ve Washingtonu (DC) a New York City předčasně rozkvetly třešně a azalky, jabloně a broskvoně v Marylandu, zatímco Connecticut se těší z růží, zlatého deště a krokusů… Spousta lidí na východním pobřeží začala trpět alergiemi obvykle zakoušenými až v dubnu.
Je to podivné a jistě ne normální. Šéfové zpravodajských médií však tlačí na to, aby úhledně učesaní rosničkáři s plastovými obličeji prezentovali v televizních vstupech současné abnormálně teplé počasí jako neočekávaný „dárek přírody“. Mnozí jsou z tohoto počasí nadšení a je zřejmé, že si ve své krátkozrakosti neuvědomují, že naše budoucnost na této planetě visí na vlásku.
Něco vědy
Studie amerických vědců z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře (University of California, Santa Barbara, UCSB) poukázala na reálné nebezpečí destabilizace ložisek metanových hydrátů. V krystalických sublimátech pod mořským dnem je uskladněno gigantické množství metanu. Metan je skleníkový plyn s přinejmenším dvacetkrát silnějšími účinky než oxid uhličitý. Koncentrace metanu v ovzduší se během posledních 200 let zvýšila o více než dvojnásobek. Náhlé uvolnění mnoha miliard tun tohoto plynu by značně zdramatizovalo průběh globálního oteplování. Studii, kterou provedli Dr. Ira Leifer a Dr. Bruce Luyendyk zveřejnil 20. července 2006 odborný časopis Global Biogeochemical Cycles.
Hydráty metanu jsou utvořeny ze zmrzlé vody a molekul metanu. Vznikají působením vysokého tlaku za nízkých teplot při průnicích metanu ze zemské kůry a rozkladem organické hmoty.
„Vystavíte-li hydrát vodě, která je teplejší než obvykle, začne se destabilizovat. Nepochybuji o tom, že pokud přespříliš ohřejeme atmosféru, budou následovat oceány, a tak vznikne situace, která se od určitého bodu stane kritickou,“ řekl Leifer. „Možná máme méně času, než si myslíme.“
Současný vývoj mu, bohužel, nejspíš dává za pravdu.
Podcenit ovšem nelze ani další fenomén. S tajícími arktickými ledy a ledovci se do oceánů dostávají nezanedbatelná množství sladké vody. Tato voda je lehčí, a proto utváří na povrchu pokrývku, která kvůli menšímu objemu rozpuštěných minerálů pojme méně tepla. Tato „sladká uzávěra“ plní dvě role – brání úniku metanu absorbovaného ve vodě, ale současně tlačí teplé mořské proudy níže ke dnu. Důsledky jsou snadno domyslitelné.
Vědci z Kalifornské univerzity byli roce 2002 svědky mohutného výronu metanu z oceánského dna. Měřící přístroje expertů i blízká meteorologická stanice zaznamenaly průsak metanu o objemu přesahujícím 140 tisíc litrů. Výzkumný tým měl na místě malé letadlo, jehož prostřednictvím nafilmoval událost z ptačí perspektivy. Metan se vynořil na hladinu z hloubky 18 metrů během pouhých 7 sekund. Vývěr doprovázel hukot, jakoby kolem projížděl nákladní vlak. Podobné události byly pozorovány i z obchodních lodí, rybářských člunů a plavidel pobřežní stráže USA i soukromých jachet, a to nejen u amerického pobřeží, ale například v japonských vodách.
Metan unikající po jednotlivých bublinách zpravidla bývá absorbován vodou a do atmosféry se nedostane. Úplně jiná situace ovšem nastává, když se uvolní nárazově, ve velkém objemu. Spoluautor studie, profesor mořské geofyziky a geologie Bruce Luyendyk, vysvětlil, že tehdejší přímé pozorování usnadnilo vytvoření nového počítačového modelu umožňujícího zpřesnit procentuální odhad. Ukázalo se, že při vývěrech v poměrně mělkých vodách se až k hladině a následně do atmosféry dostává 99% metanu. Ale k téměř shodným výsledkům badatelé dospěli i při simulaci vývěru z hloubky 250 metrů…
Hypotéza o náhlých výronech metanu, kterou rozvinul profesor geologických věd z UCSB James Kenett, objasňuje rychlé přechody mezi meziledovými a ledovými dobami. Příznivci této hypotézy ovšem v rámci „korektnosti“ rádi dodávají, že „průmyslová revoluce odstartovala nebezpečný neřízený experiment, který může vyvrcholit stejně radikálním výkyvem podnebí“.
Hmm. Člověk se v rámci této tupé logiky nutně musí ptát, čímpak takový proces odstartovali naši předkové nebo dlouho před nimi dinosauři… Osobně si myslím, že je to všechno kvůli kouření! Jen to ještě nepíší po krabičkách…
Podle vědců z UCSB se za globálního oteplování ohřívá jen povrch moří, zatímco teplota ve větších hloubkách zůstává prozatím stabilní. To se ovšem generelně nedá tvrdit, ale i kdyby tomu tak bylo nemusí to dlouho vydržet. Je pravděpodobné, že teplé proudy nakonec prohřejí i mořské hlubiny a metan uvězněný v rozsáhlých depozitech začne unikat. Tento substrát je součástí „tmelu“ zčásti držícího pohromadě pevninská podloží, takže při rozpadu hydrátů může docházet k sesuvům hornin a vznikům nebezpečných tsunami. Posílený skleníkový efekt pak ještě více zvedne teplotu, což bude mít za následek další uvolňování metanu. Podobný zpětnovazební proces může být příčinou oteplení až o 10° Celsia.
Ložiska metanových hydrátů se nacházejí stovky metrů pod hladinou moře také v místech jako je Mexický záliv či Arktida. Celosvětové zásoby jsou obrovské a donedávna byly považovány za potenciálně významný zdroj energie, který by dokázal nahradit současné rezervy ropy a uhlí. Metanhydrát se v malém množství těží v Rusku vháněním teplého plynu do podloží, odkud je pak jímán spolu s uvolněným metanem. Po nedávných výzkumech se však těžba ve větším rozsahu nepovažuje za rentabilní a technicky proveditelnou. Mimo to by zejména v pobřežních oblastech znamenala značné nebezpečí se shora uvedených důvodů.
Autoři studie plánují sledovat četnost a intenzitu vyvěrání metanu. Z tohoto důvodu chtějí v aktivní zóně při západním pobřeží USA zřídit stálou observatoř.
Mapa světa s vyznačenými ložisky metanu. Body jsou vyznačeny zásoby metanu v mořských sedimentech; trojúhelníky je znázorněn výskyt metanu vázaného v permafrostu; křížky upozorňují na místa, kam se od 70. let 20. století soustředil výzkum laboratoří amerického námořnictva – NRL (Naval Research Laboratory).
Zdroj: NRL (Ocean Floor Methane Gas Hydrate Exploration)
[1] www.sciencedaily.com/releases/2006/11/061120182053.htm
Zpracováno podle:
– http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006070017
– UCSB (19.07.2006, Gas Escaping From Ocean Floor May Drive Global Warming)
– MSNBC (21.07.2006, Study: Methane leaks could worsen warming)
– www.waynemadsenreport.com – (8.1.2007) News: „The environmental „surge“ you´re not
earing anything about.“
Další zdroje:
– Climate Ark (20.07.2006, Undersea gas could speed global warming – study)
– LiveScience.com (03.02.2005, California Storms Fuel Increase in Offshore Oil Leaks)
– Daily Nexus (31.10.2001, UCSB Scientists Study Ocean Seeps)
– Bubbleology (Curriculum Vitae : Ira Leifer)
– UCSB (Bruce P. Luyendyk)
– Global Biogeochemical Cycles
článek byl otištěn v čísle 61/2007
