Kdo je Online

Právě přítomno: 60 hostů a žádný člen

2180740
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
346
1146
6610
956121
21385
36429
2180740

Your IP: 54.80.227.189
2017-11-18 06:16

  

 

Tajné zbraně a projekty

 

AUDIO LETTER(R) No. 57, topic #2.

 

HURIKÁN ALLEN A ROZŠIŘOVÁNÍ RUSKÝCH KLIMATICKÝCH ZBRANÍ

 

(c) Dr. Peter Beter, 31.8.1980

 

Když jsem minulý měsíc nahrával audio-list č. 56, hovořil jsem o sílící ruské kampani proti Spojeným státům pomocí klimatických zbraní. Na toto téma jsem poprvé mluvil letos v únoru v audio-listu č. 54. Jak jsem tehdy vysvětloval, ruské klimatické zbraně jsou odvetou za americké obří embargo na obilí proti Rusku. Embargo a další techniky bojkotování, použité v poslední době Spojenými státy proti Rusku, byly uvaleny satanskými bolševiky, kteří nyní ovládají americkou politiku.

Když jsem letos v únoru nahrával audio-list č. 54, uvedl jsem podrobnosti významného ruského objevu v řízení počasí. Je to technika, pomocí níž je možné na moři uměle vyvolat velké systémy cyklonů, tyto cyklony potom mohou být vedeny do zvolených cílových oblastí a tato technika umožňuje, aby byl podle přání zadržen nebo spuštěn déšť. Podrobnosti o této technice jsem uvedl v poslední části audio-listu č. 54. Je to část, která musela být vydána jako nouzový přepis z důvodu mého infarktu. Byl jsem přesvědčen, že je pro vás důležité vědět o této nové hrozbě klimatických zbraní; a během následujících šesti měsíců Rusko tuto novou techniku skutečně použilo k provedení drastických změn v našem počasí. Ale - soudě podle mé pošty – zdá se, že někteří mí posluchači tento přepis nečetli pozorně. Mohlo to být způsobeno jejich tehdejší obavou o mé zdraví; nevím. V každém případě, věřím, že neuškodí si několik věcí zopakovat, protože klimatické zbraně vedou k nedostatku potravin, stejně jako k dalším problémům a vy se proti tomu nemůžete bránit, jestliže nepochopíte, proč se počasí v Americe zbláznilo.

Nemohu zde opakovat vše, co jsem se vám pokoušel sdělit letos v únoru, ale dovolte mi připomenout vám několik důležitých bodů. Jedním z nich je ten, že první ruská zkouška nové umělé vichřice se konala 22. října 1979 nad Jižním Atlantikem. Začala obrovským dvojitým zábleskem, který byl náhodně zaznamenán jakousi starou americkou družicí Vela. Když o tom začaly pronikat informace na veřejnost, bolševici ve zdejší vládě spustili dezinformační kampaň, která měla každého zmást. Začali oznámením falešného data 22. září a chvíli strašili nepravdivým tvrzením, že šlo o zkoušku atomové bomby Izraele nebo Jihoafrické republiky. Mezitím byla v Bílém dome vytvořena zvláštní studijní skupina a další skupiny údajně proto, aby to vyšetřily. Minulý měsíc, v polovině července, byly zveřejněny závěry skupiny z Bílého domu, Zpravodajské služby ministerstva obrany a Výzkumné laboratoře námořnictva. Všechny zprávy si vzájemně odporují. Jedni říkají že to byl jaderný výbuch, druzí, že to nemohl být jaderný výbuch a veřejnost dál tápe ve tmě. Ale v části nouzového přepisu audio-listu č. 54 z února letošního roku jsem vám řekl, co tento dvojitý záblesk ve skutečnosti způsobilo. Byl vytvořen dvěma “výstřely” z částicové paprskové zbraně, kterou Rusové umístili na Měsíci. Byl to přesně ten samý dvojitý záblesk, o němž jsem se poprvé zmínil v audio-listu č. 29 z prosince 1977. O jeho důsledku jsem informoval letos v únoru. Abych použil stejná slova jako tehdy, budu citovat:

“Ohromné množství mořské vody v cílové zóně bylo okamžitě přeměněno v přehřátou páru. Horká vodní pára a okolní horký vzduch začaly rychle stoupat do stratosféry. Chladnější vzduch začal rychle proudit do cílové zóny, aby vyplnil vzniklé vakuum. Vítr ženoucí se dovnitř se vlivem zemské rotace začal točit a v cílové zóně začal klesat barometrický tlak. Během několika minut atmosféra nad cílovou zónou vytvořila rotující spirálovitý komín, který zvedal vzduch a vodní páru. Nad Jižním Atlantikem se zrodilo první tornádo na světě, které bylo vytvořené člověkem.”

Potom jsem pokračoval s podrobnostmi o metodách, použitých skupinami kosmosfér, aby od tohoto bodu řídily pohyb středu tornáda. Popisoval jsem, jak jsou používány svazky elektronů, aby byla ve vzduchu udržena vodní pára a nemohla se srážet a vytvořit déšť.

Tato základní technika byla toto léto ve Spojených státech použita k zabránění přirozené tvorbě mraků. Výsledkem bylo rozsáhlé sucho a vražedné vlny vedra nad velkou částí naší země. A nyní začíná být nedostatek potravin, před nímž jsem se vás pokoušel varovat před šesti měsíci. Úroda americké jarní pšenice a kukuřice je o hodně nižší, ztráty utrpěly i další plodiny. Důsledky se již začínají projevovat ve vyšších cenách ve vašem supermarketu. A nyní v některých oblastech začíná být nedostatek vody.

Ale dosud nejdramatičtější ruský klimatický vojenský útok začal právě několik dní poté, co jsem minulý měsíc namluvil audio-list č. 56, kdy bylo ve větším měřítku použito technik, o nichž jsem podrobně mluvil v únoru. Když jsem 30. července nahrával audio-list č. 56, upozorňoval jsem na rozšiřování ruských klimatických zbraní a varoval jsem, že, cituji: “Nyní, přátelé, se musíme připravit na hurikány, které Amerika dosud nezažila”

Když jsem říkal tato slova, ruské klimatické zbraně byly již v činnosti nad Atlantickým oceánem na východě karibské oblasti. Využívaje příznivých podmínek, uvedli do pohybu tropickou bouři “Allen”, první v sezóně. O čtyři dny později, 3. srpna se tato zpráva objevila v novinách. “Hurikán Allen” rychle rostl. Tu noc se přehnal přes ostrov Barbados s rychlostí větru 125 mil za hodinu. Potom změnil směr, aby minul Saint Lucia. V Karibiku po něm zůstalo ležet osm mrtvých lidí. 5. srpna již tvořil titulky jako “Hurikán století”.

Když byl vytvořen nad otevřenými vodami Karibiku, již tehdy vítr dosahoval rychlosti 160 mil a jeho rychlost stále rostla. Příští den byl zařazen do “kategorie 5”, nejhorší jaký může být. Maximální rychlost větru byla 170 mil za hodinu a v Portoriku, 250 mil od epicentra, poryvy větru dosahovaly rychlosti 70 mil za hodinu. Allen byl hurikán zabiják, nejhorší, jaký kdy postihl karibskou oblast; ale prvních několik dní většina meteorologů ve Spojených státech byla přesvědčena, že našemu pobřeží nic nehrozí. Vypadalo to, že míří do jižního Mexika nebo Střední Ameriky – ale ve skutečnosti ho řídily ruské kosmosféry. Hurikán nasměrovaly do úzké mezery mezi mexický poloostrov Yucatan a západní pobřeží Kuby.

Do tohoto bodu byla cesta Karibikem vedena proto, aby byl co nejmenší kontakt s pevninou, a to ze dvou důvodů. Rusové chtěli minimalizovat počet nezamýšlených obětí a škod, ale ještě více chtěli zachovat maximum síly hurikánu pro konečný cíl – naše pobřeží v Zálivu! To je důvod, proč hurikán Allen oklamal meteorology svými neočekávanými změnami směru. Jediným místem v Karibiku, kde se hurikán Allen odchýlil k pevnině, byla jihovýchodní oblast Kuby. Oko hurikánu mířilo přímo na Jamajku, ale na poslední chvíli změnilo směr a prošlo mezi Jamajkou a jihozápadem Haiti. Rozdrtilo naši námořní základnu v zálivu Guantanamo na jihovýchodě Kuby a potom se přesunulo opět nad moře. Zničilo cíp mexického poloostrova Yucatan, ale vyhnulo se obydleným oblastem.

Potom hurikán vnikl do Mexického zálivu. “Hurikán století” mířil na jižní pobřeží Texasu. Snršť-zabiják, která za sebou zanechala 100 mrtvých, mířila přímo na Brownsville. Ale Rusové neměli zájem zničit Brownsville, a proto tornádo zastavili, když jeho střed byl ještě 90 mil od pobřeží. Američtí meteorologové se opět dívali s otevřenými ústy, jak jim nevyšla další předpověď. Hurikán Allen si nevšímal Brownsville a vyrazil na sever. Do této chvíle ruský plán útoku pomocí hurikánu Allen vycházel, ale od tohoto bodu se začínal rozpadat.

Rusové doufali, že pomocí jediného hurikánu zasáhnou tři cíle podél pobřeží Zálivu. Zamýšlenými cíli byly oblast Houston/Galveston, potom New Orleans a nakonec Mobile, Alabama. Toho mělo být dosaženo udržováním oka hurikánu na moři. Kosmosféry měly vést hurikán podél pobřeží houstonské oblasti, potom směrem k pevnině, aby způsobil co nejvíc škod. Potom měl být hurikán vrácen zpátky na moře, aby zde nabral sílu než se zhroutí nad pevninou. Podle plánu se měl zregenerovaný hurikán přesunout nad New Orleans, proces zopakovat a tak dále.

Ale hurikán Allen byl zdaleka největší cyklonový systém, který se ruští klimatičtí válečníci pokoušeli řídit; a když hurikán obrátili na sever směrem na Brownsville, tak se přepočítali. Pokoušeli se hurikán Allen přimět jít proti velmi mocným přírodním silám, a chtěli to udělat příliš rychle. Kosmosféry nad Mexickým zálivem generovaly oblaka protonů v atmosféře ve třech bodech. Tyto body byly jižně od Houstonu a jižně a východně od pobřeží Louisiany. Jak jsem popsal v audio-listu č. 54, oblaka protonů se používají k řízení systému cyklonu, ale tentokrát Rusové udělali vážnou chybu při výpočtu rozmístění protonových mraků. Cyklon se začal pohybovat na sever směrem na Hoston, jak bylo plánováno a cestou způsobil nějaké škody v Corpus Christi, Texas, ale největší účinek protonových mraků nebyl naplánován. Tyto mraky nechtěně přerušily cirkulaci větrů kolem hurikánu. Jako výsledek se cyklon rychle rozpadl.

Díky ruské chybě při výpočtu zabiják “hurikán století”, hurikán Allen, skončil v tlakové níži. Ale, přátele, ruští klimatičtí válečníci se z této chyby poučili, stejně jako se poučili z minulých chyb. Umělé bouře –dešťové bouře, hurikány nebo sněhové vichřice – jsou nyní mocnou zbraní v ruském arzenálu a válečně plány typu kamikadze našich bolševických vládců způsobují, že tyto klimatické zbraně jsou používány proti vám a mě.

 

Zdroj: http://peterbeter.host.sk/

Přeložil: Ladislav Kopecký

 

 

 

AUDIO LETTER(R) No. 42, topic #3

 

UFO, IFO A HLAVNÍ RUSKÁ TAJNÁ ZBRAŇ

 

(c) Dr. Peter Beter, 31.1.1979

 

Zhruba před rokem začalo mohutné dunění ve vzduchu nad mořem otřásat domy a děsit tisíce lidí podél amerického východního pobřeží. Mluvčí vlády se je chvíli snažil ignorovat, ale toto dunění, nyní známé jako třesení vzduchu (v originále AIR QUAKES-lk), neustávalo. Potom se tomu v kontrolovaných hlavních médiích vysmívali, ale tato taktika se také rychle změnila, protože to slyšelo příliš mnoho lidí na to, aby to přijali jako nějaký žert. Nakonec, když toto třesení vzduchu trvalo několik měsíců, vláda se pokusila tento úkaz všemožně vysvětlovat pomocí vrtochů počasí. Údajní odborníci se pokoušeli udělat dojem na veřejnost slátaninami o neobvykle chladných vrstvách vzduchu, někteří se to pokoušeli vysvětlit pomocí vojenských letadel, pohybujících se nad mořem stovky mil od pobřeží. Jiní s vážnou tváří tvrdili, že ty rány způsobují nadzvuková letadla Concord. Nějakým způsobem, říkali, rázové vlny od letadla dosáhly východního pobřeží Ameriky více než hodinu před letadlem samotným a s  neuvěřitelnou silou. Absurdita podobných vysvětlení byla viditelná i z jejich tváří; přesto mnoho Američanů, toužících po uklidnění, přijalo tyto urážky jejich inteligence jako pravdu. Většina z velkého množství třesení vzduchu, která se vyskytovala po celé zemi, byla tiskem ignorována a lidé se uklidnili. Dokonce i mnoho mých posluchačů nevěřilo pravdě o třesení vzduchu, kterou jsem zveřejnil krátce po jejich prvním výskytu v audio-listu č. 29 v prosinci 1977. Bylo způsobeno novými ruskými operačními kosmosférami, pálícími ze svých částicových paprskových zbraní v defokusovaném módu do vzduchu nad Atlantickým oceánem.

Když jsem pořizoval záznam audio-listu č. 29, nad Spojenými státy kroužilo sedm kosmosfér, ale v měsících, které následovaly, se počet kosmosfér rozrostl na stovky po celém světě. Nyní, kdy média třesení vzduchu drží pod pokličkou, byla v tichosti společností Miter provedena vládou sponzorovaná studie. Zpráva, vydaná na začátku minulého měsíce, uvádí seznam 594 třesení vzduchu od prosince 1977 do června příštího roku. V červnu ovšem tyto údajné “abnormální vrstvy chladného vzduchu” z minulé zimy musely dávno zmizet. Studie se ostatně pokouší svést vinu za tyto rány na letadla, ale 181 třesení vzduchu bylo nemožné spojit, dokonce ani uměle, s nějakou přijatelnou příčinou, a tak zpráva nepřesvědčivě uzavírá, že musí být přírodního původu – nepřipustila přece jenom skutečnou příčinu.

Kosmosféry, přátelé, jsou ruskou verzí vznášejících se zbraňových plošin, před nimiž se před čtrnácti lety pokoušel varovat zesnulý generál Thomas Power. Generál Pover, bývalý šéf Výzkumu a vývoje letectva a později Strategického vzdušného velení, věděl, o čem mluví. V audio-listu č. 32 z letošního března jsem podrobně referoval o úsilí generála Powera varovat americký lid; ale podobně jako mnoho dalších, kteří se nás v minulých letech snažili varovat, jeho úsilí bylo potlačeno a ignorováno.

Jak se počet kosmosfér za uplynulý rok násobil po celém světě, počet pozorování UFO rostl jako houby po dešti. Podobně jako v minulosti, některá pozorování UFO dnes jsou “Unidentified Flying Objects” (neidentifikované létající objekty); ale nyní by v mnoha případech bylo pozorované objekty nazývat IFO, tj. “Identified Flying Objects” (identifikované létající objekty), protože se nejedná o neznámé návštěvníky z kosmu, ale o identifikovatelné ruské kosmosféry. V některých případech se však jedná o kombinované pozorování, která zahrnují jak kosmosféry, tak skutečná UFO.

V minulosti bylo UFO přitahováno letadly, raketami a kosmickými loděmi, zvláště když byly nové nebo experimentální. Kosmosféry nejsou výjimkou tohoto pravidla. Kdekoli se nyní kosmosféry slétnou nad vojenskými cíli, ukáží se příležitostně UFO a manévrují mezi kosmosférami. Nejznámější případ tohoto typu se nedávno udál na Novém Zélandu. Koncem minulého měsíce, 30. prosince večer australský televizní štáb způsobil světovou senzaci, když z letadla nafilmoval UFO letící nad Novým Zélandem. Film, nějakých sedm minut dlouhý, byl prodán BBC a televizní síti CBS. 2. ledna CBS ukázala méně než 50 sekund z tohoto filmu, který zobrazoval žhnoucí kulový objekt a většina objektů, viděných ten večer štábem kameramanů a dalšími pozorovateli byla popisována jako světelné koule. S filmovým klipem byl však zároveň přehrán i zvukový záznam. Australský novinář popsal odlišný objekt. Řekl, že to vypadalo jako “létající talíř”. Walter Cronkite neřekl, jestli byl zvukový záznam pořízen zároveň s filmovým klipem. V každém případě kulový objekt ve filmu byla ruská kosmosféra, ale pokusy diskreditovat film jsou ozvěnou směšných historek vlády o třesení vzduchu z minulého roku. 25. ledna večer, právě před šesti dny, Walter Cronkite z CBS News připomněl divákům UFO z Nového Zélandu; potom pokračoval: “Ano, letecké síly Nového Zélandu dnes oznámily, že za úkaz jsou zodpovědné abnormální atmosferické podmínky, nikoli návštěvníci z vesmíru. Vyšetřovatelé řekli, že konečnou příčinou byla neobvykle jasná Venuše vycházející na východní obloze.”

Přátelé, nedávný rozruch kolem pozorování tak zvaných UFO nad Austrálií a Novým Zélandem byl ve skutečnosti způsoben kosmosférami – a to z dobrého důvodu. V poslední době slýcháme o tzv. mobilních raketách MX; ale ve skutečnosti jsou americké mobilní rakety již rozesety po celém světě jako pražená kukuřice. Naši bolševičtí vládci doufají, že Rusko zaskočí pouhou přítomností velkého množství stanovišť raket. Zmíněné rakety jsou založeny na našem standardním Minutemanu. Jako rakety s pevným palivem jsou vhodné pro mobilní stanoviště – vlastně, v první řadě byly konstruovány pro nějakou verzi Minutemana; a nyní je Nový Zéland hostitelem dvou amerických mobilních raketových základen. Jedna z nich leží nedaleko Hamiltonu na North Islandu, druhá je blízko Alexandry na South Islandu. Jsou ukryty v horských oblastech. Podobně, velký raketový komplex je v severní oblasti Austrálie. Rozprostírá se u řeky Robinson River a zaujímá plochu 18 krát 22 mil. V této oblasti není nikdo, kdo by sledoval, co se zde děje, kromě aligátorů a domorodců.

Rusové si udržují podrobný přehled o všech amerických raketových základnách, nových i starých, pomocí svých kosmosfér. Jak jsem vysvětlil dříve, jejich paprskové částicové zbraně mohou zničit naše rakety v okamžiku vypuštění; ale naši bolševičtí vládci věří, že objevili způsob, jak kosmosférám znemožnit činnost na dostatečně dlouhou dobu, aby byly rakety bezpečně vypuštěny proti Rusku. Vědečtí zpravodajští analytici ve Spojených státech chápou, že kosmosféry se vznášejí proto, že plují v elektrostatickém poli Země. Také předpokládají, že Rusové používají stejných technik jako my, abychom zaměřili jejich částicové paprskové zbraně – tj. kombinace infračervené detekce a radaru. Uvažují, že kdyby kosmosféry mohly být vyrušeny ze vznášení v jejich poloze a kdyby jejich snímací systém mohl být oslepen, jejich částicové paprskové zbraně by nepracovaly správně. I kdyby se jim podařilo vystřelit, nedokázaly by přesně zamířit a naše rakety by minuli. Řešení, které vymysleli, se nazývá kobaltová ionizační bomba. Na rozdíl od běžné kobaltové bomby, toto zařízení není konstruováno k vytvoření obrovského výbuchu; jeho prvořadým účelem je vytvořit obrovské množství částic totálně ionizovaného kobaltu – to znamená, atomy kobaltu jsou zbaveny všech svých elektronů a jsou ponechána pouze holá jádra. Plánem je nechat je vybuchnout v různých oblastech v horních vrstvách atmosféry, v co největší výšce, ale níž než se vznáší kosmosféry. Výsledkem bude obrovská bouře elektronů, které se rozprostřou horizontálně v zemském magnetickém poli pod úrovní kosmosfér. Toto, jak věří, nakrátko přeruší elektrostatické pole kolem každé kosmosféry a také vyřadí z funkce infračervené a radarové systémy, používané ke sledování raket pod nimi; a zatímco budou kosmosféry nakrátko vyřazeny z činnosti, naši vládci plánují vypustit naše rakety ICBM. Mezitím budou použity pozemské vysoce výkonné lasary k sestřelení kosmosfér. Ale přátelé, naši vládci se stali oběťmi mezery ve zpravodajství, kterou sami před lety vytvořili, protože Rusové dobře chápou důležitost momentu překvapení, včetně technologického překvapení. A tak zatímco dovolili, aby ve zpravodajských kruzích byla známa jejich kosmická trojice, protože již byla rozmístěna, mají pro případ války v rezervě hlavní tajnou zbraň. Touto zbraní je systém k ochraně Achilovy paty jejich paprskových zbraní – schopnosti přesně zamířit. Nazývá se "Psychoenergetic Range Finding", nebo PRF. PRF nespoléhá na konvenční radiaci jako je infračervené záření nebo radar – místo toho je založena na detekci skutečné atomové signatury cíle a běžné techniky rušení na PRF nemají žádný vliv. Takže když americké kobaltové ionizační bomby explodují, kosmosféry budou schopny zamířit přes elektronové bouře a zničit naše rakety. A tak, přátelé, den za dnem ateističtí bolševici vedou anglosaský Západ do kotle termojaderné války! Ve svých nozdrách již můžeme cítit blížící se zkázu, přesto stále odmítáme cokoli udělat, abychom to zastavili. Jestliže dovolíme, aby Západní civilizace byla zničena, odváží se přeživší říci, “Může nám Bůh odpustit?”

 

Zdroj: http://peterbeter.host.sk/

Přeložil: Ladislav Kopecký

 

 

AUDIO LETTER No. 54, topic #2

 

MODIFIKACE POČASÍ JAKO ZBRAŇ ODPLATY

 

(c) Dr. Peter Beter, 24.2.1980

 

Před několika dny, 21. února, CBS Evening News přinesly senzační zprávu. Zpráva tvrdila, že Izrael loni na podzim provedl první zkoušku atomové bomby. CBS tvrdila, že bomba explodovala nad Jižním Atlantikem 22. září 1979. Také se tvrdilo, že s touto jadernou zkouškou Izraeli pomáhala Jihoafrická republika. Všechno to zní jako jasná odpověď na slavnou záhadu obrovského dvojitého záblesku v této oblasti před několika měsíci.

Záhada začala loni 25. října 1979. V toto datum Spojené státy vydaly prohlášení prostřednictvím Ministerstva zahraničí. Prohlášení začínalo zprávou, kterou Spojené státy obdržely, cituji:”Indicie naznačují možnost, že 22. září došlo k menší jaderné explozi.” To jsou velmi neurčitá slova, ale zbytek prohlášení je ještě vágnější. Například: Poloha domnělé exploze byla umístěna dolů do, cituji: “oblasti Indického oceánu a Jižního Atlantiku, včetně částí Antarktidy a jižní části Afriky.” To je oblast o rozloze několika milionů čtverečních mil. Kromě toho, vláda Spojených států připustila, že nemá žádné podpůrné důkazy o tom, co se stalo, a prohlášení končilo nejasnými slovy: ”Pokračujeme v zjišťování, zda k takové události skutečně došlo.

Mnoho lidí bylo zneklidněno neurčitostí prohlášení. Bylo zřejmé, že nedaleko Jižní Afriky se odehrálo cosi nevšedního, možná atomový výbuch; ale Spojené státy si nebyly jisty, co to bylo, nebo kde k tomu došlo nebo dokonce, jestli se to skutečně stalo. Mnozí lidé si kladli otázku, “Jak se to mohlo stát?”

Neustále je nám říkáno, že Spojené státy mohou sledovat svět pomocí špionážních satelitů a systému včasného varování. Jsme vedeni k víře, že nikdo na nás nemůže vystřelit raketu ani z ponorky na moři, aniž by byl chycen při činu našemi satelity. Aby situace byla ještě horší, zpravodajové brzy zjistili, že satelit, který zachytil záhadný dvojnásobný záblesk, nebyl ze systému včasné výstrahy, ani špionážní satelit. Byl to letitý relikt, vypuštěný před několika desítkami let, nazývaný “Vela Satellite”. Je to nezdolný poslední exemplář ze série monitorovacích družic pro sledování dodržování zákazu jaderných zkoušek ve vzduchu (Atmospheric Test Ban Treaty) a bylo spíše šťastnou náhodou, že minulý podzim zachytila onen záhadný dvojitý záblesk. Kdyby k zábleskům došlo mimo dosah Vely, Spojené státy by se o něm vůbec nedozvěděly, protože Spojené státy již nemají špionážní satelity, ani satelity systému včasného varování, které neustále obíhají zeměkouli. Rusko dokončilo jejich sestřelování téměř před dvěma lety, jak jsem informoval v audio-listu č. 33 z dubna 1978.

Ani po oznámení dvojitého záblesku, k němuž došlo loni v říjnu, Spojenými státy, nebylo vysvětleno, co se vlastně stalo. Loni v listopadu Bílý dům svolal poradu vědeckých konzultantů, ale ti nedošli k žádnému závěru. Potom před několika dny přišla zpráva CBS, popisující údajnou jadernou zkoušku Izraele v Jižním Pacifiku.

Přátelé, Izrael má (atomovou) bombu, ale zpráva CBS o jejím testu je lež. Již příští večer, 22. února, CBS svou zprávu o izraelském testu atomové bomby stáhla. Je pravdou, že v Jižním Atlantiku došlo minulý podzim k mohutnému dvojitému záblesku, ale dál jste slyšeli jen samé lži a nepodložené dohady o této záhadě. Tyto lži začaly vládním prohlášením 25. října, v němž bylo uvedeno falšované datum a čas incidentu a od té doby se zmatky jen stupňovaly.

Přátelé, nyní jsem schopen předložit vám svou zprávu o záhadě tzv. jihoafrického dvojitého záblesku. To, co se stalo, je něco, o čem byste měli vědět z důvodu vašeho přežití. Jasné záblesky zachycené satelitem Vela byly vytvořeny experimentálním testem, ale nebyla testována atomová bomba. Test neprováděl Izrael, ani Jižní Afrika, ale Rusko a to, co se Rusko z tohoto testu naučilo je právě nyní používáno proti Spojeným státům. Řady neuvěřitelných cyklonů, které nedávno zdevastovaly jižní Kalifornii a Arizonu, nebyly přirozeného, ale umělého původu!

Původní oznámení Ministerstva zahraničí z 25. října nepopisovalo, co satelit Vela viděl. Jednoduše řeklo, že to vypadalo jako jaderná zkouška, ale během jednoho nebo dvou dnů proniklo na veřejnost, že to byl pár oslepujících záblesků, které šly po sobě. První z nich byl silný, ale druhý byl ještě mnohonásobně silnější. Od té doby pokračuje vzrušená debata, zda byly výsledkem jaderného výbuchu.

Světlo vytvořené jaderným výbuchem se chová způsobem, který je podobný tomu, co satelit detekoval loni na podzim – tj. jasný záblesk, následovaný za okamžik druhým mnohem jasnějším zábleskem. Tak co je na tom tak záhadné? Právě toto: Viditelné světlo není jediná radiace při atomovém výbuchu. Jaderná exploze generuje záplavu smrtonosných paprsků gama, rentgenového záření a neutronů. Družice Vela je vybavena pro detekci všech těchto věcí, pokud jsou přítomny, ale v tomto případě přítomny nebyly. Byl to pouze obrovský záblesk světla – žádné rentgenové paprsky, žádné gama paprsky, žádné neutrony; a později se po celém světě nenašel žádný radioaktivní spad. Akustické senzory na zemi potvrdily, že došlo k nějakému druhu obrovské exploze, ale otázkou zůstalo: Exploze jakého druhu?

Přátelé, minulý měsíc jsem vám připomněl obrovské dunění ve vzduchu, k němuž docházelo před dvěma lety na východním pobřeží. Po mnoho týdnů tisíce lidí od Jižní Karolíny po Connecticut i jinde byly vyděšeny tímto duněním. Veřejní činitelé vymýšleli všemožná komická vysvětlení, aby veřejnost uklidnili. Vědci z Cornellovy univerzity a další odborníci prokázali, že to jsou nesmysly; ale naši Vládci si přáli jediné – aby lidé na tato dunění po čase zapomněli. Skutečným důvodem tohoto vzdušného dunění před dvěma lety bylo to, o čem jsem mluvil v audio-listu č. 29 v prosinci 1977. Bylo vytvářeno několika vznášejícími se kosmickými plošinami, nově rozmístěnými Rusy. Tyto plošiny, nazývané kosmosféry, tvoří třetí nohu ruské tajné kosmické triády a tyto obrovské vzdušné detonace vytvářely palbou částicovými paprskovými zbraněmi do vzduchu v defokusovaném módu.

V pozdějších audio-listech jsem informoval o kosmosférách mnohem víc, včetně jejich použití pro modifikaci počasí. Ale tyto kosmosféry samy o sobě nikdy nebyly tak účinné při modifikaci počasí, jak by si Rusko přálo. Ruští vědci tvrdě pracovali, aby vynalezli výkonnější druhy klimatických zbraní pro použití v mimořádných situacích; a nyní se jim podařilo vyvinout nový a výkonnější systém pro modifikaci počasí. Ruský nově zprovozněný systém pro klimatické války představuje dvě nohy jejich kosmické trojice, která pracuje společně. Jednu nohu tvoří kosmosféry; druhou je Měsíc se svou sítí obrovských částicových paprskových zbraní.

Když jsem poprvé informoval o nových ruských kosmosférách v audio-listu č. 29, hovořil jsem také o první provozní zkoušce ruských základen na Měsíci. Částicové paprskové zbraně na Měsíci jsou minimálně 100-krát výkonnější než ty, které jsou umístěny na palubě kosmosfér. Když vypálí na Zem, mohou okamžitě zničit velkou oblast, a tak pro první zkušební střelbu vybrali cílovou oblast, o níž se domnívali, že si jejích účinků nikdo nevšimne; ale jejich volba se ukázala být tragickou. V audio-listu č. 29 jsem tuto zkušební střelbu z Měsíce na Zem popsal.

(V tomto bodě dr. Beter přestal mluvit a je slyšet záznamový technik.)

 

* * * * * * *

 

Následující text je “nouzový přepis” (nezaznamenaná poslední část audio-listu č. 54), který došel poštou o několik dní později. Začínala touto vysvětlující poznámkou:

Poznámka: “24. února se dr. Beter pokusil zaznamenat svůj audio-list č. 54. Z důvodu krajního přepracování se necítil dobře, ale přesto se o to pokusil. Chtěl, aby jeho posluchači byli co nejrychleji informováni o jistých naléhavých záležitostech, týkajících se modifikace počasí, která právě probíhala ve Spojených státech, stejně jako o jiných věcech.

Dr. Beter dokončil první stranu (mag. pásky), ale nahrávání druhé strany bylo přerušeno, když byl očividně slabý a nemocný. Ukázalo se, že dr. Beter utrpěl silný srdeční infarkt.

Aby se vyhnul dalšímu zdržení svých posluchačů, dr. Beter požádal, aby nezaznamenaná finální část jeho zprávy byla vydána v tištěné formě. To je pro nás nákladná a abnormální procedura a věříme, že pochopíte, že jsme pracovali pokud možno co nejrychleji, aby se tento přepis dostal k vám co nejdříve.

Víme, že mnozí z vás si budou dělat starosti o draví dr. Betera a budou chtít být informováni o jeho zdravotním stavu, ale žádáme vás, abyste nám netelefonovali. Zpravodaje o vývoji nemoci dr. Betera budou pravidelně zasílány všem aktivním předplatitelům. Slova povzbuzení pro dr. Betera můžete posílat na adresu jeho kanceláře:

Dr. Peter Beter, 1629 K Street NW, Washington, D.C. 20006

Zájemci z řad těch, kteří nejsou předplatiteli, mohou obdržet kterýkoli zpravodaj o dr. Beterovi, když pošlou ofrankovanou obálku s vlastní adresou na adresu kanceláře dr. Betera.

Posledních sedm let dr. Beter věnuje svůj život nám Američanům. Nyní dr. Beter a jeho rodina potřebují naši podporu. Modleme se všichni za jeho úplné uzdravení, aby mohl pokračovat ve své misi pro blaho nás všech.

 

* * * * * * *

 

(Přednáška dr. Betera nyní pokračuje – poslední věta je zopakována.)

V audio-listu č. 29 jsem tuto zkušební střelbu z Měsíce na Zem popsal. V Bengálském zálivu na jihovýchodě Indie byl obrovský cyklon o průměru mnoha set mil – dokonalá kamufláž pro zkušební střelbu. Alespoň to si Rusové mysleli. Při volbě cílového bodu na Zemi se malinko přepočítali. Věděli, že paprsek částic bude vychýlen zemským magnetickým polem a pokusili se o korekci. Ale při této korekci došlo k drobné chybě – a výsledkem bylo, že částicový paprsek dopadl na hladinu moře příliš blízko pobřeží Indie.

V audio-listu č. 29 jsem citoval slova očitého svědka, který viděl výsledky. Byla to britská záchranářka, která BBC řekla: “Byly tam DVA ohromné OSLEPUJÍCÍ ZÁBLESKY a celá obloha byla osvětlena jako při požáru. Pak následovala obrovská přílivová vlna – dlouhá asi 30 mil a 18 stop vysoká, která se přes ně přelila.”

Přátelé, gigantický dvojitý záblesk, o němž jsem mluvil před dvěma lety v souvislosti s indickou pohromou vyvolanou cyklonem, měl stejný zdroj jako gigantický dvojitý záblesk z loňského podzimu v Jižním Atlantiku. Oba byly způsobeny ruskou částicovou paprskovou zbraní, umístěnou na Měsíci.

Když se z Měsíce střílí na nějaký cíl na Zemi, vystřelí po sobě dvě paprskové zbraně. První výstřel je z větší části pohlcen atmosférou. Účelem tohoto výstřelu je vytvořit skrze atmosféru ionizovaný kanál. Za okamžik je na stejné místo vystřelen druhý paprsek, který proletí ionizovaným kanálem, vytvořeným prvním paprskem. Cíl na zemském povrchu prudce exploduje – dokonce i tehdy, když je cílem moře. A tak lunární útok paprskem částic vytváří dva záblesky. První je poněkud rozptýlený, protože musí překonávat odpor vzduchu; ale druhý je koncentrovanější a intenzivnější. Toto, přátelé, je to, co naše stará, unavená družice Vela náhodou zachytila minulý podzim v Jižním Atlantiku.

Když zdejší vláda 25. října 1979 učinila první prohlášení, lhala jak v případě datumu, tak času. Oficiální verze říká, že k dvojitému záblesku došlo ve 3:00 ráno 22. září 1979. Ve skutečnosti k němu došlo 22. října – právě tři dny před vládním oznámením 25. října. 22. říjen je datum, kdy bývalý íránský šáh dorazil do New York City. Na jedné straně Rusové v šáhovi vzbudili naděje, že íránská krize nebude řešena bolševickou strategií, jak jsem informoval v audio-listech č. 52 a 53. Ale současně by Rusové zintenzívnili nepřátelské akce v případě, že by jim záměry s šáhem nevyšly.

Další zajímavou věcí, kterou vám mohu sdělit, je to, že k dvojitému záblesku došlo okolo tří hodin odpoledne – ne ráno, jak se oficiálně tvrdilo. Vláda Spojených států zfalšovala datum a čas události jako past pro neopatrné – a mnozí do této pasti spadli. Pohádka CBS z 21. února o izraelské zkoušce atomové pumy je pouze jeden příklad.

V době prvních zpráv pro veřejnost o dvojitém záblesku loni v říjnu ruský experiment v Jižním Atlantiku dosud probíhal. Začal 22. října, kdy dva lunární paprsky částic byly nasměrovány do Jižního Atlantiku. Požadované oko tornáda bylo na souřadnicích 35 stupňů jižní šířky a 26 stupňů západní délky. Tento bod leží v zeměpisné šířce dolního cípu Jižní Afriky, ale je trochu blíž Jižní Americe než Africe.

Dvě ruské částicové paprskové zbraně na Měsíci byly zamířeny a připraveny k palbě. Mezitím se k cílové oblasti přibližovala čtveřice kosmosfér. Čtyři kosmosféry byly rozmístěny v rozích čtverce o straně 800 mil, v jehož středu byl předpokládaný cíl. Vznášely se ve výšce 100 mil. Očekávalo se, že měsíční základny dosáhnou nyní mnohem vyšší přesnosti než před dvěma lety. Ale z důvodu bezpečnosti byly kosmosféry rozmístěny v bezpečné vzdálenosti od cíle.

Potom obě měsíční zbraně vystřelily směrem k Zemi. Přestože střílely ze vzdálenosti čtvrt milionu mil, paprsek minul střed čtverce o straně 800 mil o pouhých 10 mil. Paprsek dopadl na souřadnicích 34 stupňů, 54 minut jižní šířky; 26 stupňů, 10 minut západní délky.

Děsivá kvanta mořské vody v cílové zóně se v mžiku změnila v přehřátou páru. Horká vodní pára a okolní horký vzduch začaly rychle stoupat do stratosféry. Chladnější vzduch začal proudit do cílové zóny, aby vyplnil vzniklé vakuum. dovnitř proudící větry začaly vířit vlivem zemské rotace a v cílové zóně začal klesat barometrický tlak. Během několika minut se atmosféra nad cílovou zónou změnila v rotující spirálovitý komín, zvedající vzduch a vodní páru. Nad Jižním Atlantikem se zrodilo první tornádo na světě, které bylo vytvořené člověkem.

Tento proces spustily mohutné paprsky vystřelené z Měsíce. Potom přišla na řadu čtveřice kosmosfér, které jej udržovaly v činnosti. Obrovské množství vodní páry vyslané k obloze výbuchem způsobeným paprsky by začalo v chladném vzduchu horních vrstev atmosféry rychle kondenzovat. Normálně by to rychle vedlo k místním dešťovým srážkám. Výsledkem by bylo, že většina vody by spadla zpět do moře nedaleko od cílové oblasti. Ale byly zde čtyři kosmosféry, aby tomu zabránily.

Ihned po výstřelech z Měsíce, které způsobily obrovský dvojitý záblesk, přišly ke slovu kosmosféry. Každá z nich začala vystřelovat silné elektronové paprsky do cílové zóny v defokusovaném módu. Elektrony se smísily se záplavou stoupající vodní páry a daly vytvořeným vodním kapičkám záporný náboj. To způsobilo, že se nepatrné kapičky vody začaly odpuzovat, takže nemohly zkondenzovat v déšť. A tak vodní pára byla přinucena zůstat ve výšce a nemohla spadnout ve formě deště zpátky do moře.

Kosmosféry zůstaly na místě několik dní, aby dokončily experiment. Mohly potvrdit, že umělé bouřkové mraky zůstaly stabilní a že se větrem pohybovaly na východ. Také monitorovaly cílovou zónu, aby zjistily, jak rychle se podmínky vrátí k normálu. Na začátku listopadu 1979 konečně zmizely. Umělý střed cyklonu se sám postupně rozpadl a nevzbudil žádnou pozornost.

Na začátku minulého měsíce, 4. ledna 1980, Spojené státy oznámily opatření, která vyvolala novou studenou válku. Byla spuštěna celá řada embarg a omezení proti Rusku. Nejdůležitějším z nich bylo embargo na 17 milionů tun obilí, objednaných Ruskem.

Embargo na obilí, přátelé, je dílem zdejších bolševiků, kteří Rusy chtěli zasáhnout na životně důležitém místě. Za čtyři dny po jeho oznámení bylo embargo podepsáno mluvčím Bílého domu jako nejrepresivnější ze všech kroků proti Rusku; a od té doby se zdejší bolševici snažili přimět další země, aby se k embargu připojily.

Na začátku tohoto měsíce, 6. února, Rusové vyhodnotili svoji situaci. Ten den byly v celém sovětském tisku články, že Carterova administrativa chce vyhladovět ruský lid; a protože bolševici vždy používali hladovění jako mocenský nástroj, nezůstalo jen u plané kritiky.

Hned příští den se začaly objevovat zprávy, o podivném vývoji počasí na jihozápadě Spojených států. Například Nové Mexiko zažilo silnou sněhovou bouři kombinovanou s hromy a blesky. Ale další týden, 13. února, se teprve začaly dít věci. Nevídané dešťové bouře začaly bičovat jižní Kalifornii a Arizonu.

Každý den jedna bouře stíhala druhou. Přehrady se plnily a začaly přetékat. Protrhávaly se hráze. Domy byly smetávány do kaňonů. Rakve byly odplavovány ze hřbitovů. Laviny bahna zachytily několik obětí a pohřbily je zaživa. Byly odplavovány mosty. Celé obce byly zaplavovány a odříznuty od okolního světa. Phoenix zažil tak rozsáhlou záplavu, že další podobná je očekávána za 500 let. A v životně důležitých zemědělských oblastech jižní Kalifornie rychle narůstaly škody.

19. února, sedmý den dešťů, zpráva CBS Evening News říkala: “Je to jako organizovaný útok – jedna bouře za druhou.” A organizovaný útok to skutečně byl, přátelé. Čtyři ruské kosmosféry operovaly v oblasti, jejíž střed byl v bodě 576 mil západně od San Diega. Na základě svého experimentu z minulého podzimu Rusové zdokonalili svou techniku; a každý výstřel z měsíční základny na Zem byl přesnější. Takže čtverec západně od San Diega měl délku strany pouze 100 mil a kosmosféry operovaly ve snížené výšce 40 mil.

S použitím techniky, testované loni na podzim v Jižním Atlantiku, Rusové vytvářeli ohniska bouří jedno za druhým a tentokrát tato ohniska nenechali zaniknout. Místo toho je zavlekli přesně do těch oblastí jižní Kalifornie a Arizony, které byly zasaženy živelnými pohromami. Potom byly bouře spuštěny dalšími kosmosférami, vznášejícími se nad těmito oblastmi.

Ve výšce 85 mil nad Yumou, Arizona, se vznášela dvojice kosmosfér. Téměř 100 mil na sever, v blízkosti Bkythe, Kalifornie, se vznášel druhý pár kosmosfér. Obě lokality jsou na řece Colorado, lemující významnou zemědělskou oblast Kalifornie - Imperial Valley. Tato dvojice kosmosfér použila svých paprskových zbraní k naplnění atmosféry protony, které jsou kladně nabity. Tyto částice přitahovaly umělá ohniska bouří s jejich záporně nabitými mraky. To je důvod, proč bouře drtily stále stejná území; a byly také protonové mraky, které reálně spouštěly bouře. Neutralizovaly elektrony v bouřkových mracích, voda kondenzovala v déšť a výsledkem byly devastující bouře.

Nakonec, po devíti dnech a škodách přes půl miliardy dolarů, Rusové na chvíli bouře zastavili. Ale to je, přátele, pouze vzorek toho, co může čekat zemědělské oblasti po celých Spojených státech!

Zatímco živelné pohromy na západě plnily titulky novin, Rusové testovali své systémy řízení počasí méně dramatickými způsoby po celých Spojených státech. Do těchto operací bylo zapojeno pět dalších čtveřic kosmosfér nad mořem a patnáct dalších dvojic kosmosfér nad pevninou. Rusové jsou rozhodnuti se pomstít za bolševický hladomor v Rusku stejným způsobem. Pokud američtí bolševici budou udržovat tento bojkot potravin proti Rusku, potom nedostatek potravin bude plnit novinové titulky příští rok v Americe!

Do té doby máte možnost udělat si zásoby potravin – a já, přátelé, nebudu ztrácet čas a udělám to samé.

 

Zdroj: http://peterbeter.host.sk/

Přeložil Ladislav Kopecký

 

 

Bitva o Měsíc

dr. Peter Beter

 

Před dvaceti lety 4. října 1957 začal kosmický věk vypuštěním Sputniku 1 Sovětským svazem. O pouhé tři a půl roku později, 25. května 1961, Prezident John F. Kennedy učinil vzrušující oznámení, že Spojené státy vyšlou člověka na Měsíc a bezpečně jej vrátí zpět ještě před koncem tohoto desetiletí. Mnoho Američanů nemohlo uvěřit svým uším, šok se Sputnikem ještě nepominul a sovětský kosmický program byl mnohem dál před naším vlastním. A o několik let později, po Kennedyově prohlášení, se myšlenka, že Rusové v závodě o Měsíc budou poraženi, zdála být ještě absurdnější. Američané byli frustrováni, když sledovali, jak Sovětský svaz vrší jeden rekord v kosmu za druhým -- první člověk ve vesmíru, první žena ve vesmíru, první procházka v kosmickém prostoru, rekordní doba pobytu na orbitu, atd., atd. Ale Kennedyho oznámení v roce 1961 signalizovalo mnohem víc než pouhý závod s Rusy -- byl to prioritní program, desetkrát větší než projekt Manhattan na vývoj atomové bomby v 2. světové válce, a postupně se začínal vyplácet. Vysílání jednoho člověka do vesmíru v rámci projektu Mercury otevřelo cestu dvoučlenným misím projektu Gemini a potom konečně přišel projekt Apollo s tříčlennou posádkou. Nakonec to byli Američané, kdo dělal rekordy v kosmu, zatímco Rusové zdánlivě začali zaostávat. Ti byli zaneprázdněni misemi na orbitální dráhu, ale bylo stále zřejmější, že člověka na Měsíc vůbec nepošlou. 20. července 1969 se nemožný sen stal skutečností. Po osmi letech a s náklady 24 miliard dolarů lunární modul Apolla XI provedl dokonalé přistání na Měsíci v Moři klidu. Neil Armstrong, když udělal první šlápotu na Měsíci, pronesl tato slavná slova: "Toto je jeden malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo." Sovětský svaz byl rozmrzelý, že byl poražen, rudá Čína křičela, že celá věc je podvod, ale zbytek světa se radoval. Byla to pro Američany velká chvíle. Po tři roky Amerika a celý svět sledoval, jak se Američané procházejí po Měsíci, ale potom náhle byl program Apollo ukončen -- aby se ušetřily peníze, bylo nám řečeno. Po šesti úspěšných přistáních na Měsíci poslední tři, potenciálně nejproduktivnější a nejokázalejší ze všech, byly v tichosti odvolány -- údajně proto, aby se ušetřilo jedno procento nákladů na první přistání na Měsíci. Konec konců, každý věděl, že jsme letěli na Měsíc jen pro vzrušující dobrodružství a posbírat tam několik kamínků pro vědce, aby si měli s čím hrát. To se stalo a bylo nám řečeno, že bude lepší pár dolarů určených na lety Apolla ušetřit a věnovat je na sociální péči nebo na kulky pro Vietnam. A tak 19. prosince 1972 posádka Apolla 17 odstartovala z Moře klidu a Amerika dala Měsíci sbohem. Toto nám bylo řečeno, přátelé, ale to není to, co se stalo!

V Audioletteru č. 19 z prosince 1996 jsem vám pověděl, proč Američané nebyli prvním národem, který poslal na oběžnou dráhu kolem Země satelit -- a nyní vám mohu odhalit pokračování, pravý účel a výsledek závodu o Měsíc. Americký kosmický program byl vždy líčen jako čistě mírový, vědecký podnik bez žádných skrytých motivů. Ale přátelé, Rockefellerové nikdy neutratili 24 miliard dolarů, ani když to byly naše peníze, na nic, co neslibovalo pěknou odměnu. A odměna v případě kosmického programu zdaleka převyšovala zisky, které sklidily jejich letecko-kosmické společnosti. Od samého začátku měla americká snaha vyslat člověka na Měsíc vojenský cíl. Podnětem pro tento cíl byl zdánlivě nesouvisející vývoj laseru, který byl vynalezen v roce 1960. Laser byl předvídatelným výsledkem dřívějšího amerického vynálezu zvaného Maser z roku 1953, a tedy v době, kdy laser udělal svůj debut, byl intenzivně studován, protože se očekávalo jeho vojenské využití. Prvním náznakem věcí, které měly přijít, byl návrh laserových vědců v roce 1961, čili ve stejném roce, kdy prezident Kennedy vyhlásil svůj radikální program vyslat člověka na Měsíc. Vědci navrhovali, aby laser, který produkuje úzký intenzivní paprsek světla, byl použit pro meziplanetární komunikaci pomocí kódovaného signálu, tvořeného záblesky světla. O čem se vědci nezmiňovali, bylo, že ničivé, účinné a neobyčejně výkonné lasery mohou být použity také jako zbraně schopné zasáhnout cíl na obrovskou vzdálenost skrze kosmický prostor. Co bylo ještě horší, teoretické studie již odhalily, že mohou být vytvořeny ještě ničivější zbraně založené na energetických paprscích. Touto pokročilou zbraní na obzorů byl hrozný částicový paprsek, na který poprvé upozornil veřejnost na začátku tohoto roku generál George Keegan, čerstvě penzionovaný šéf zpravodajské služby letectva USA. V částicové paprskové zbrani jsou obrovská kvanta atomů roztrhána na kusy a vystřelována z hlavně na cíl spojitým koncentrovaným paprskem, který letí rychlostí, která se blíží rychlosti světla. Tento proces vyžaduje fantastické množství energie a účinek na cíl je také fantastický. Samotné atomy, které tvoří cíl, jsou paprskem roztrhány na kusy a cíl expoloduje. S lasery a paprsky částic, vynořivšími se jako nové potenciální vojenské zbraně, se Měsíc náhle stal vítaným vojenským cílem. Měsíc je vzdálen čtvrt milionu mil od Země a kosmické lodi trvá několik dní, než tam doletí, ale světlo tuto vzdálenost urazí za jednu a půl sekundy. Z měsíční základny by tedy bylo možné pomocí laserových a paprskových částicových zbraní zasáhnout jakékoli viditelné místo na Zemi během dvou sekund po stisknutí knoflíku a během 24 hodin všechny nebo téměř všechny obydlené oblasti na Zemi jsou z Měsíce viditelné. Jedinými výjimkami jsou polární oblasti během určitého období každého měsíce. A jelikož paprsek částic je schopen proniknout mraky a zasáhnout cíl, měsíční základna by se stala zbraní použitelnou za každého počasí. Například, kdyby byla na Měsíc vystřelena raketa s jadernou hlavicí s cílem zničit tam základnu, byla by neúčinná. Dlouho předtím než by dosáhla Měsíce, by mohla být zničena částicovou paprskovou zbraní. Když se Rockefellerové dozvěděli o velkém potenciálu Měsíce pro vojenské účely, bylo rozhodnuto spustit rozhodující program zmocnění se Měsíce pro tento účel.

Sovětský kosmický program započal vypuštěním Sputniku 1, což byla pro Američany strašná potupa, a pod železným vedením inženýra jménem Leonid Brežněv se náskok Sovětů každým dnem zvětšoval. Ale ruský přístup k využití kosmu pro vojenské účely byl silně orientován směrem k aplikacím pro zemskou orbitu. Kosmické stanice měly přijít nejdříve, zatímco mise na Měsíc by mohly být podniknuty někdy v budoucnosti. Navzdory celé té propagandě, kterou jsme slyšeli v té době, vyslání člověka na Měsíc nebylo v roce 1961 nejvyšší prioritou Sovětů. Ale v roce 1961 šok ze Sputniku ještě nepominul a sovětský kosmický program byl v té době nepopiratelně před naším programem. Takže pro Rockefellery nebylo příliš těžké přesvědčit Ameriku prostřednictvím hlavních médií, která měli pod kontrolou, že Rusko se chystá dobýt měsíc a opět nás porazí, pokud něco nepodnikneme. Po vyvoláním veřejného zájmu o tuto otázku nám Rockefellerova mediální mašinérie nabídla řešení, jak nás zbavit obav. Neprozkoumaný vesmír nám byl prodán jako příkladný statečný duch "nové hranice" prezidenta Johna F. Kennedyho. Spící a potlačovaný americký duch svobodného podnikání byl probuzen a nasměrován k nadšené a bezvýhradné podpoře pro kosmický program, přestože se nám nedostalo ničeho jiného než vágního ujišťování. A tak vojenský projekt, převyšující projekt Manhattan, byl dán do pohybu, za přímého pohledu veřejnosti a s využitím nejlepších talentů a zařízení, jež lze koupit za peníze, pouze účel měsíčního projektu byl držen v tajnosti a toto tajemství bylo uchováno ozářením celého kosmického programu světlem nepřetržité publicity. Byl to chytrý plán a fungoval. V době mise Apollo 17 v prosinci 1972 se kosmický program pro mnoho Američanů stal rutinou a ti se poohlíželi po jiných cirkusech, aby se nějak zabavili, a bylo jim jich poskytnuto mnoho, včetně obzvláště nadějného skandálu Watergate. Kosmické cestování nyní mohlo být bezpečně odstraněno z dohledu veřejnosti a tajně v něm pokračováno s mnohem menším nebezpečím prozrazení než o deset let dříve. Mezitím Rockefellerové, prostřednictvím jimi kontrolované CIA, horečně pracovali za totálního utajení na paprskových zbraních v lokalitách mimo území Spojených států -- jako je například laserová experimentální instalace ve Španělsku, podporovaná CIA. V roce 1972 měly tyto experimenty ještě daleko ke zbraním vhodným k umístění na Měsíci. Ale hrozivý vývoj v Sovětském svazu vedl k rozhodnutí ukončit program Apollo, aby konstrukce tajné měsíční základny mohla jít rychle kupředu.

V roce 1967 Sovětský svaz spustil svůj vlastní masivní program vývoje částicové paprskové zbraně. Místo letu na Měsíc koncem 60. let se Rusové soustředili na vývoj této zbraně. Potom v roce 1971 byl urychlen program sovětské civilní obrany a 4. října 1972 byla sovětská civilní obrana povýšena na statut rovný vojenské službě. O necelé tři měsíce později, v prosinci, se Apollo 17 stalo posledním americkým letem na Měsíc, který byl oznámen veřejnosti. 4. října 1972 povýšená sovětská civilní obrana iniciovala pětiletý plán s vysokou prioritou, který končí ode dneška za čtyři dny -- den po vypršení smlouvy SALT JEDNA. Podle tohoto plánu velká část Sovětského svazu šla doslova pod zem, spolu s podzemními sily naplněnými americkou pšenicí a tisíci podzemních krytů, schopnými odolat útokům raket středního doletu. Centra strategického velení a komunikační sítě jsou v Sovětském svazu nyní v podzemí. A toto bylo provedeno nejen pro přežití raketového útoku, ale také pro poskytnutí jisté ochrany proti možnému útoku paprskovou částicovou zbraní z Měsíce.

Začátkem roku 1973, brzy po domnělém ukončení amerického měsíčního programu, jsme začali slýchat o místě zvaném Diego Garcia v Indickém oceánu. Údajně jsme tam pouze stavěli komunikační zařízení, přesto byl podniknut drastický krok přestěhování všech 20.000 domorodých obyvatel tohoto ostrova do jiné oblasti. Nedávno jsme slyšeli o ostrově Diego Garcia jako o stanovišti nové americké námořní základny; ale, přátelé, stále ještě vám neřekli celou pravdu. Diego Garcia, přátelé, je nová kosmická základna, odkud byly vypouštěny tajné mise na Měsíc během stavby měsíční základny. Na rozdíl od mysu Canaveral, odkud startují rakety Saturn, které nelze ukrýt, Diego Garcia je odlehlý a izolovaný ostrov a nejsou zde ani domorodci, kteří by mohli pozorovat, co se tady děje. Co víc, Diego Garcia je prakticky dokonalé startovací místo pro lety na Měsíc, protože leží téměř na zemském rovníku, a kosmická loď odsud vypuštěná východním směrem má více než polovinu své dráhy na orbitu pod sebou pouze vodu. Rané stádium letu kosmické lodě, odstartované z Diego Garcia, lze tudíž monitorovat pouze z lodí. Pokud vám nebylo jasné, proč Jimmy Carter tolik mluvil o demilitarizaci Indického oceánu - což znamená "Rusko, vyhýbej se tomu místu" - nyní to víte.

Poprvé jsem byl upozorněn na existenci tajné základny na Měsíci minulý listopad 1976 -- ale bylo to jedno z nejlépe střežených tajemství Rocefellerů a teprve před několika týdny jsem byl schopen potvrdit její existenci a dozvědět se celý příběh; a od té doby se události hnaly rychlostí světla. V průběhu tohoto roku se konal skrytý, ale vražedný závod, kdo bude mít jako první paprskovou částicovou zbraň: Rockefellerové na své tajné měsíční základně; nebo Sovětský svaz na zemské orbitě. Letos na jaře byla vypuštěna kosmická loď Saljut s posádkou, která provedla předběžné testy paprskové částicové techniky, přičemž použila laseru pro simulaci částicového paprsku. Potom 17. července 1977 byl vypuštěn velký satelit Kosmos 929. Přitom zmátl ty, kteří satelit sledovali, protože vysílal podivné radiové signály. Většina pozorovatelů došla k závěru, že je bez posádky, neboť nezaznamenali žádnou hlasovou komunikaci; ale byl s posádkou! Je to dvojitý satelit skládající se z velitelského modulu a oddělené části s modulem částicové paprskové zbraně. Veškerá komunikace mezi posádkou Kosmosu 929 a sovětskou kontrolní stanicí probíhá po modulovaném laserovém paprsku, která nemůže být detekována nikým, kdo není v dráze paprsku. Částicový paprsek je hrůzostrašnou zbraní a téměř dva měsíce usilovných příprav přezkoušení všech systémů předcházely první zkoušce. Američtí astronauti mezitím na Měsíci pracovali šíleným tempem na uvedení do provozu jejich částicové paprskové zbraně. Na začátku září, tento měsíc, byla na Měsíci smontována první jednotka částicového paprsku. O několik dní později posádka Kosmosu 929 testovala svou jednotku částicového paprsku střílením do otevřeného prostoru, aby ověřila, zda správně funguje. Fungoval! Dalším krokem bylo otestovat paprsek pro cíli -- zvoleným cílem byla americká špionážní družice, až bude přelétávat nad observatoří v Petrozavodsku, který leží jihovýchodně od Finska. Kosmos 929 byl téměř 1000 mil jižněji nedaleko Černého moře, místní čas byl zhruba 4 hodiny ráno, úterý, 20. září 1977 a Měsíc byl na druhé straně Země. Posádka měsíční základny tedy nemohla zkoušku zbraně vidět. S pomocí počítačů Kosmos 929 zamířil a vystřelil. Americký satelit explodoval do obrovské ohnivé koule, kterou sovětská tisková agentura Tass popsala jako obrovskou hvězdu, která vzplanula na temné obloze a poslala paprsky světelných impulzů na zem. Trvalo několik minut, než se změnila na rudou pohasínající kouli a shořela, když padala východním směrem, a svědkové ji viděli až v Helsinkách, více než tři sta mil západně. Noviny ten den v Sovětském svazu celou věc odbyly jako podivné UFO podobné medůze. O čtyři dny později, 24. září, sovětské námořnictvo, bez jakéhokoli vysvětlení, vykázalo všechny britské a francouzské rybářské lodě, mezi jinými, z Barentsova moře. Současně byly sovětské rybářské lodě ve vodách Evropského společenství odvolány domů. 26. září americký personál na tajné Rockefellerově měsíční základně, uhnízděné v kráteru Copernicus, byl s prací téměř hotov. Jejich částicový paprsek byl téměř funkční -- ale bylo již pozdě. Večer tohoto dne Sovětský svaz začal bombardovat měsíční základnu neutronovým paprskem. Po celou noc a celý den 27. září byla měsíční základna nemilosrdně bombardována neutronovým zářením, jaké produkuje neutronová bomba; a toho večera, kdy se Američané dívali na klidný úplněk nad jejich hlavami, známý jako "Harvest Moon" (Výraz "Harvest Moon" znamená úplněk v blízkosti podzimní rovnodennosti--pozn. překl.), několik posledních Američanů na Měsíci umíralo na neutronové záření. Američané prohráli bitvu o Měsíc.

Přátelé, v roce 1945 se Amerika stala prvním národem na Zemi, který vlastnil strašlivou novou superzbraň -- atomovou bombu; ale nyní je to Sovětský svaz, který vyhrál závod o novou superzbraň -- částicový paprsek, který dnes může být stejně rozhodující, jako byla atomová bomba v roce 1945. Rockefellerové odzbrojili Ameriku, když všechno vsadili na měsíční základnu a mysleli si, že tento závod vyhrají; ale strašně se přepočítali -- a nyní my všichni poneseme důsledky.

(Audioletter #26)

 

 

Audioletter No. 29, topic #1

 

CYKLONY, VZDUCHOVÉ RÁZY

A SOVĚTSKÉ ZASTRAŠOVÁNÍ AMERIKY

 

(c) Dr. Peter Beter, 22.12.1977

 

Minulý měsíc jsem vám pověděl o polohách stanovišt sovětských částicových-paprskových zbraní, které jsou nyní umístěny na Měsíci, a varoval jsem vás, že “…pokud Sověti budou pokračovat ve svém obvyklém počínání, můžeme ve velmi blízké budoucnosti očekávat zkoušku paprskové-částicové zbraně, umístěné na Měsíci, namířenou proti nějakému cíli na Zemi. Jestliže k ní dojde, bude se pravděpodobně konat za okolností, kdy její účinky bude možné vysvětlit jinou příčinou.” Události nyní běží velmi rychle, přátelé. Když jsem minulý měsíc, 21. listopadu, nahrával tato slova, první sovětskýzkušební výstřel, namířený proti Zemi, již probíhal, ale v té době jsem o tom ještě neměl zpravodajské informace. Dokonalou příležitostí pro sovětské účely poskytl obrovský cyklon v Bengálském zálivu, který se přiblížil k jihovýchodnímu pobřeží Indie. Sovětští kosmonauté na dvou z instalací paprskové zbraně na Měsíci připravovali své zbraně a čekali, až zuřící bouře dosáhne nejlepší polohy pro zahájení zkoušky. Tento čas nastal večer 19. listopadu 1977, kdy cyklon bičoval linii pobřeží indického státu Andhra Pradesh. Když miliony Indů bojovaly se silným větrem a deštěm provázejícím cyklon, dvě sovětské částicové-paprskové zbraně, vzdálené čtvrt milionu mil, se tiše zaměřovaly na svůj cíl. Zbraně byly namířeny na dvě blízké lokality v moři uvnitř bouře. Aby se vyhnuli možnosti interference paprsků během jejich cesty k cíli, nebyly vystřeleny najednou, ale krátce po sobě. Při rychlosti rovnající se prakticky rychlosti světla, každý z paprsků dosáhl Země za méně než dvě sekundy. Jak jsem vám říkal v audio-listu č. 26, paprsek nabitých částic rozbije atomy všeho, do čeho narazí a způsobí, že explodují. To je důvod, proč jsem vám říkal, že je to zbraň do každého počasí – prorazí vzduch, mraky, vodu, pancéřovou desku a vše, do čeho narazí. Když každý z paprsků, namířený do cyklonu, dosáhl svého cíle, způsobil jasný záblesk a obrovskou explozi na vodní hladině. Paprsek způsobil explozi části vody a vytvořil lokální umělou přílivovou vlnu. Výsledek, popsaný oběťmi, které ji přežily, byl vysílán stanicí BBC 13. prosince. Záchranářka, která se právě vrátila z místa pohromy, ji popsala jako úplnou devastaci pobřežní oblasti. Všechno, včetně solidně postavených budov, bylo srovnáno se zemí, a ztráty na životech byly ohromující; a to, co zlou bouři změnilo na totální zkázu, přátelé, byla jediná přílivová vlna, která uprostřed bouře náhle smetla pobřeží. Nyní budu přesně citovat slova britské záchranářky, která tlumočila to, co jí řekli očití svědkové: “Byly tam DVA ohromné OSLEPUJÍCÍ ZÁBLESKY a celá obloha byla osvětlena jako při požáru. Pak následovala obrovská přílivová vlna – dlouhá asi 30 mil a 18 stop vysoká, která se přes ně přelila.” Přátelé, přílivová vlna není normální součástí cyklonu – vysoká voda, ano; záplavy ano; a normální vlny způsobené větrem, ano – ale žádné přílivové vlny. A přesto zjistíte, když budete studovat novinové zprávy ze všech zdrojů, že ve všech se píše o jediné devastující přílivové vlně. Očití svědkové ji popisují jako vlnu, co přišla náhle a smetla vše, co jí stálo v cestě, včetně jejich blízkých; a způsobila devastaci vnitrozemí do neslýchané vzdálenosti od pobřeží, kde nikdy předtím nebyl důvod k obavám z cyklonu. Například 12. prosince NEW YORK TIMES citovaly převozníka ve vesnici Penumudi, který řekl, “Nikdy předtím v životě jsem se tolik nebál. Jsme 20 mil od moře, a přesto sem přišla přílivová vlna a zničila naše lodě a náš život.” S deseti tisíci mrtvých, více než dvěma a půl tisíci zničených vesnic a dvěma miliony lidí, kteří přišli o střechu nad hlavou není divu, že je tento cyklon považován za nejhorší, který zasáhl Indii za více než sto let. Ze sovětského hlediska to byl dokonalý úspěch. Schopnost jejich částicového paprsku zasáhnout s devastující silou kterýkoli cíl na Zemi z Měsíce byl potvrzen; a provedením svého testu uprostřed zuřícího cyklonu se jim podařilo zamaskovat umělou katastrofu její kombinací s přírodní pohromou. Parskové částicové zbraně Sovětského svazu, jak lunární, tak ty, které operují na zemské orbitě, musí být nyní považovány za plně funkční a ověřené. Ale dříve než byla dokončena zkouška lunárního částicového paprsku, začaly testy ještě jiné tajné sovětské zbraně!

Minulý měsíc jsem vám připomněl bleskový pokrok ve zbraních, který byl veřejně viditelný až do začátku 60. let (20. století), ale tajná úroveň vojenské technologie dělala ještě rychlejší pokroky. Již v roce 1962 vysocí vojenští důstojníci měli vážné obavy z budoucí hrozby Americe, která již byla viditelná na technickém horizontu. Tento hrozivý budoucí vývoj spočíval ve vesmírných plošinách, schopných levitovat v neměnných polohách nad našemi důležitými městy nebo nad dalšími strategickými pozicemi. Tyto plošiny by neobíhaly jako běžné družice země; místo toho by se skutečně dlouhodobě vznášely nad jedním místem. To nemůžete udělat s obíhající družicí s výjimkou těch, které jsou umístěny ve výšce 22.000 mil nad rovníkem. Spojené státy byly již dlouho schopny stavět tyto levitující plošiny s posádkou čítající 40 mužů, kteří mohli zůstat na palubě po dobu dvou měsíců. Bylo tedy zřejmé, že jednoho dne Sovětský svaz také vyvine tuto schopnost a naši vojenští velitelé chtěli být v postavení vyloučit jakékoli sovětské plošiny, které by jednoho dne mohly proniknout do prostoru nad naší zemí. Ale jejich naléhavé prosby o povolení a financování vývoje obrany proti očekávané hrozbě létajících plošin byly hrubě přehlíženy – nehodily se do programu světové vojenské nadvlády o dvou bodech, který jsem vysvětloval minulý měsíc. Amerika měla postupně stáhnout své zbraně z pevniny; zatímco měsíční program měl americkým tajným vládcům v naprostém utajení poskytnout nepřiznanou možnost zničit Sovětský svaz v posledním podfuku.

Nyní, o patnáct let později, leží velká konstrukce našich tajných vládců v troskách – rozbitá na padrť před necelými třemi měsíci v převratné vítězné bitvě Rusů o Měsíc 27. září. Muži a ženy z americké tajné měsíční kolonie v kráteru Copernicus leží pohřbeni po bombardování sovětskou paprskovou neutronovou zbraní, obíhající zemi. Kromě toho, Kreml, popoháněný nebezpečím ztráty rozhodujícího závodu o částicový paprsek, utratil fantastické sumy peněz na vývoj úžasné škály vojenských zbraní všech typů. Kdekoli to bylo možné, vypůjčili si a zneužili celé technologie vyvinuté na Západě za naše peníze. Koupili kritický hardware k vyplnění mezery v jejich technologii a zaplatili za ni finančními půjčkami od Spojených států, za něž ručili američtí daňoví poplatníci. Uzavřeli kontrakty se západními nadnárodními společnostmi na stavbu celých výrobních zařízení v Rusku – továrem, jež nemají zde doma obdoby; a zbavili se potřeby vyvíjet mnoho věcí sami, byli schopni soustředit se na pokročilé projekty, které v některých oblastech předčily naši vlastní technologii. A jednou z těchto oblastí je levitující kosmická plošina, před níž někteří naši velitelé zhruba před patnácti lety varovali.

Po mnoho let měl Sovětský svaz světové prvenství oblasti fyziky vysokých energií, stejně jako v mnoha oborech pokročilé matematiky. To jim umožnilo vyhrát závod o částicovou-paprskovou zbraň a umožnilo jim to i zkonstruovat levitující kosmickou plošinu, která pracuje na pokročilejších principech než naše armáda před patnácti lety předpokládala.

Koncepce sovětské levitující plošiny je postavena na oboru fyziky, o němž většina lidí nikdy neslyšela a který se jmenuje elektrogravitace. V současné době Sovětský svaz používá elektrogravitační plavidla jak na Měsíci, tak v prostoru blízko Země. Teoreticky budou tato plavidla jednoho dne schopna cestovat mezi Zemí a Měsícem a dokonce podnikat meziplanetární lety, ale přechod z gravitačního pole země do gravitačního pole měsíce je potenciálně riskantní, proto tyto lety zatím nebyly uskutečněny. Místo toho pro cesty mezi Zemí a Měsícem sovětští kosmonauti používají rakety a elektrogravitační levitace je používáno na samotném Měsíci. Elektrogravitační dopravní prostředky dosud vyvinuté Sovětským svazem jsou velmi hrubé – jsou schopny pohybovat se nahoru a dolů, k čemuž využívají levitačního pole, ale pro pohyb do stran používají malé raketové motory; ať jsou však hrubé či nikoli, Sovětský svaz tyto levitující kosmické plošiny nyní má a my ne; nemáme ani žádné prostředky, jak proti nim bojovat, protože naši tajní vládci od roku 1962 nechtějí dovolit, aby nějaké obranné prostředky byly vyvinuty.

Nyní mohu odhalit, že Kreml začal rozmisťovat levitující kosmické plošiny nad Spojenými státy a na dalších místech, vyzbrojené částicovými-paprskovými zbraněmi. V TUTO CHVÍLI JE JIŽ SEDM LEVITUJÍCÍCH KOSMICKÝCH PLOŠIN NA SVÝCH STANOVIŠTÍCH NAD AMERIKOU A V PŘILEHLÝCH VODÁCH!

Plošina č.1 se vznáší 672 mil nad místem v Atlantickém oceánu zhruba 170 mil východně od Charlestonu, Jižní Karolína. Č. 2 je 821 mil nad místem v Pacifiku 256 mil jihozápadně od Los Angeles, Kalifornie. Č. 3 se vznáší 784 mil nad místem asi 42 mil západně od oblasti zvané Four Corners zahrnující Utah, Colorado, Arizonu a Nové Mexiko. Č. 4 je 821 mil přímo nad místem, kde se stýkají hranice států Idaho, Montana a Kanada. Č. 5 se vznáší 597 mil nad místem které je asi 50 mil východo-severovýchodně od Denveru, Colorado. Č. 6 je 560 mil nad Illinois nad zhruba 80 mil jihozápadně od Chicaga a 50 mil východně od Peorie. Č. 7 je ve stejné výšce, 560 mil, nad místem ležícím asi 10 mil severozápadně od Morgantownu, Západní Virginie, a na jihozápadní hranici Pennsylvanie.

První čtyři plošiny jsou s lidskou posádkou, ostatní tři, vypuštěné později, jsou dosud dálkově řízeny než budou osazeny posádkou, která tam bude dopravena elektrogravitačním vozidlem.

Na začátku tohoto měsíce, 2. prosince 1977, posádka sovětské plošiny č. 1 dostala rozkaz z Moskvy. Ten zněl zahájit zkoušky paprsku v defokusovaném módu. Defokusovaný paprsek se neustále rozšiřuje, až se rozptýlí v prostoru; výsledkem je, že když široký paprsek narazí do atmosféry, většinu energie pohltí vzduch. (To je přesně v protikladu k situaci z 19. listopadu, kdy úzký paprsek částic z Měsíce prošel indickým cyklonem a s velkou energií zasáhl moře.) Posádka nastavila částicovou-paprskovou zbraň tak, aby paprsek byl do předepsané míry rozostřený, potom přibližně v 10 hodin dopoledně namířila svou zbraň na místo v moři ležící kolem padesáti mil od pobřeží Jižní Karolíny a vystřelila. Vzduch nad oceánem byl přiveden k výbuchu silou stovek tun TNT. Podél pobřeží Jižní Karolíny tisíce lidí slyšely děsivé dunění od výbuchu na moři, nádobí drnčelo a rozbilo se několik oken. V geologické laboratoři Lamont-Doherty na sever od New York City přístroje pro monitorování zvuku skočily mimo svůj rozsah. Každý, kdo je slyšel, se divil, co se stalo. Kolem 3:45 odpoledne byla posádka plošiny č. 1 připravena na druhý zkušební výstřel. Cílovou oblastí bylo moře u pobřeží New Jersey – 650 mil na severo-severovýchod od plošiny č. 1.Částicová-paprsková zbraň byla znovu seřízena, aby se vykompenzovala větší vzdálenost cíle, a zazněl výstřel. V všech místech podél pobřeží od Cape May, New Jersey, po Connecticut tisíce lidí slyšeli silnou ránu a rozbilo se ještě víc nádobí a oken. Akustické monitorovací přístroje opět byly mimo rozsah. 15. prosince plošina č. 1 začala opět střílet. Toho dne bylo vystřeleno nejméně pětkrát do vzduchu nad Atlantikem. 20. prosince, právě před dvěma dny, zaznělo ještě víc výstřelů; ale hlavní tištěná média začala celou věc brát jako žert. Většina Američanů ovšem nežije na východním pobřeží a tyto rány neslyšela. Ale poslouchejte, jaká slova použila žena v domácnosti v Manhattanu, když mi popisovala jednu z explozí: “Byl jasný slunný den a mé starší děti byly ve škole. Byla jsem v domě, když náhle přišla ta ohromná, ohromná rána. Znělo to jako kdyby to bouchlo hned za dveřmi nebo to mohlo být milion mil daleko – to vám nedokážu říct. Byl to nízký, hromový, hluboký, všezahrnující zvuk. Znělo to jako bomba, ale myslela jsem si, že by to mohlo být zemětřesení. Uchopila jsem děti, mé mladší děti, které byly doma, a běžela ke zdi. Podívala jsem se na hodiny – bylo právě po jedné. Čekala jsem, co se dál bude dít, ale nedělo se nic. Zapnula jsem rádio, abych zjistila, co se stalo, ale v rádiu nic nebylo, nic o tom, co se stalo. Děti ve škole byly všechny vystrašené. Učitel řekl: ‘To je Con-Edison.’ Kdyby to byl Con-Edison, celá čtvrť by vyletěla do povětří. Znělo to, jako kdyby něco zasáhlo podloží země.”

Sovětské zastrašování je stále častější a zlomyslnější. Včera večer, kolem sedmé hodiny, bylo od východního pobřeží slyšet další řadu tak zvaných záhadných explozí, a dnes dvě obilní sila – jedno v Louisianě, druhé v Mississippi – explodovala hodinu po sobě. K první explozi došlo dnes ráno 22. prosince, v obrovském silu společnosti Continental Grain Company na západním břehu Mississippi River, několik mil proti proudu od centra New Orleansu. Očitý svědek řekl: “Explodovalo to jako vodíková bomba.”Země se chvěla několik sekund jako při zemětřesení, do výšky možná jedné míle se zvedl mohutný hřibovitý oblak a trosky konstrukce začaly padat do řeky jako peří. Celé zařízení, uskladňující obilí v ceně 100 milionů dolarů, bylo zničeno a desítky lidí byly zraněny, možná dva tucty bylo zabito. Část sila nejblíže k řece úplně zmizela. Přátelé, když jsem loni v srpnu nahrával svůj audio-list č. 25, varoval jsem, že je zde 158 sovětských jaderných min – to jsou malé vodíkové bomby – ukryté pod vodou podél Mississippi River. Zničení obilného sila nedaleko New Orleansu dnes ráno je výsledkem detonace první z těchto bomb, která byla umístěna v řece blízko nákladního doku. Další sovětské jaderné miny čekají na odpálení několik mil od tohoto místa. Jedna z nich leží na druhé straně řeky v oblasti známé jako Carrolton Bend. Další je asi míli proti proudu od zničeného sila pod jihovýchodním koncem mostu Huey P. Long. Po proudu další sovětská jaderná mina číhá ve vodě pod mostem Greater New Orleans. Dál po proudu je jedna na začátku mola Chalmette Ship Wharf No. 2. Další dvě jsou ve vnitřním navigačním kanálu přístavu – jedna je hned nad zdymadlem a druhá je od tohoto místa třičtvrtě míle na sever. A není zaminovaná jenom řeka – jaderná mina je například v jezeře Pontchartrain nedaleko hráze. Jsou to čtyři měsíce od té doby, kdy jsem odhalil situaci na řece Mississippi. Od té doby mě nikdy nekontaktoval ani jeden úředník, který má kompetenci jakéhokoli druhu podél řeky Mississippi, aby zjistil více o situaci. Nikdo nevyvinul sebemenší úsilí, aby něco podniknul a nyní mnoho lidí ztratilo život a mnoho dalších bylo zraněno. Zhruba o dvě hodiny později náhle explodovalo druhé obilné silo v Tupelu, Mississippi. Jako v prvním případě, bylo zničeno sovětskou jadernou minou; ale Tupelo neleží na řece, a tak mina byla uložena poblíž v zemi.

Když nejdříve zaminovali americké vodní zdroje, potom důležitá vládní a vojenská stanoviště, sovětští agenti křižují naši nedotčenou zemi a dělají sabotáže u našich skladišť potravin. Hlavní obilná sila po celém Středozápadě, Great Plains a další obilnářské oblasti jsou již podminovány jako silo, které dnes explodovalo v Tupelu.

Přátelé, jak dlouho budeme čekat a jen se dívat? Kolik lidé zemře než ostatní otevřou oči pravdě, jaká je? Bude to muset dojít tak daleko, kdy strádající lidé, přeživší jadernou válku, se budou prodírat kouřícími ruinami Ameriky se sto šedesáti miliony mrtvými?

 

Zdroj: http://peterbeter.host.sk/

Přeložil Ladislav Kopecký

 

From: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Newsgroups: talk.rumors

Subject: Russia's OPERATIONAL Starwars Defense System

Message-ID: <Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Date: 6 Oct 92 17:28:08 -0600

Organization: University of Wisconsin Eau Claire

 

 

 

Lines: 229

 

RUSKÝ OBRANNÝ SYSTÉM TYPU "HVĚZDNÉ VÁLKY"

 

V dubnu 1992 ruský prezident Boris Jelcin navrhl Spojeným státům a Organizaci spojených národů globální obranný štít (se zbraněmi typu "Star Wars") ZALOŽENÝ NA RUSKÉ TECHNOLOGII.

Někteří lidé se mohou divit, co "zaostalí" Rusové mohou mít, co by mělo hodnotu pro výzkumný a vývojový program SDI.

Málo známou pravdou je, že Rusové začali rozmisťovat svůj fungující obranný systém typu "hvězdné války" v září 1977 a od té doby se významně rozrostl a zdokonalil. Je to VESMÍRNÁ TRIÁDA vybudovaná na bázi zbraní využívajících PAPRSKU NABITÝCH ČÁSTIC a PAPRSKU NEUTRONŮ.

V tomto článku popíšu tento ruský systém, jak se vyvíjel v letech 1977 - 1983 a uvedu několik příkladů jeho použití během tohoto období. Ale nejdříve se pokusím čtenáře přesvědčit o důvěryhodnosti mého hlavního informačního zdroje.

Mým zdrojem jsou články, publikované v legislativním týdeníku, WISCONSIN REPORT (WR), vydávaném v Brookfieldu, Wisconsin (P.O. Box 45, zip 53005), psané zesnulým dr. Peterem Davidem Beterem, váženým státním zástupcem ve Washingtonu, DC, doktorem práv a odborníkem a konzultantem v oblasti mezinárodního práva, financí a zpravodajských služeb, který mnoho ze svých informací dostával od svých spolupracovníků v CIA a ve zpravodajských službách dalších zemí, kteří nesouhlasili s mnoha věcmi, které se děly nebo byly plánovány za scénou. Věřili, že alespoň částečné veřejné odhalení může oddálit a nakonec zabránit v uskutečnění nejhorších z těchto věcí, jako je jaderná válka a celonárodní diktatura.

Dr. Beter se začal objevovat v diskusních pořadech místních rádií a televizních stanic, ale brzy mu byl do nich znemožněn přístup, což byl důsledek hrozeb vlády, že jim zruší licenci na vysílání. A tak začal jednou měsíčně nahrávat magnetofonové kazety o délce jedné hodiny, které rozesílal vzrůstajícímu počtu předplatitelů. Od 21. června 1975 do 3. listopadu 1982 namluvil osmdesát "audio-listů dr. Betera" plus osm "audio-knih" a tři kazety na zvláštní téma. Od 1. září 1977 začal týdeník Wisconsin Report publikovat přepisy těchto kazet.

Na základě informací od svých informátorů dr. Beter předpověděl bombový útok na lodě v Beirutu celý rok předtím, než se to stalo, varoval že americký Pentagon a izraelský Mossad se spikly a naplánovaly tuto akci, aby v Američanech vyvolali nenávist vůči Arabům a aby široká veřejnost podporovala plánovanou vojenskou akci proti nim. Informoval o hrozbě zavraždění egyptského prezidenta Anvara Sadata šest dní předtím, než k vraždě došlo. A dr. Beter předpověděl "odchod do důchodu", jak to nazval, Leonida Brežněva týden předtím, než Brežněv oficiálně "zemřel" (všimněte si, že výraz "odchod do důchodu" byl používán pro likvidaci replik ve filmu "Blade Runner" z roku 1982) a jeho rychlé nahrazení Andropovem, který se objevil pouhé tři dny po "smrti" Brežněva, k překvapení celé vlády a analytiků médií. Objednávkové formuláře na kazety dr. Betera obvykle říkaly, "Předplaťte si audio-list d.r Betera a uvidíte, že zprávy začnou dávat smysl."

 

 

 

RUSKÁ KOSMICKÁ TRIÁDA ZBRANÍ TYPU HVĚZDNÝCH VÁLEK

 

V září 1977 Rusové začali vypouštět na zemskou orbitu satelity-zabijáky s lidskou posádkou, nazývané "COSMOS INTERCEPTORS", vyzbrojené zbraněmi s paprskem nabitých částic. Do dubna 1978 jich byly asi tři tucty a dokončily likvidaci všech amerických špionážních družic a družic ze systému včasného varování.

27. září 1977 došlo k události, kterou dr. Beter nazval "THE BATTLE OF THE HARVEST MOON", kdy družice Cosmos Interceptor, obíhající Zemi, použila neutronový paprsek k likvidaci tajné americké základny v kráteru Copernicus na Měsíci, která byla vybavena téměř provozuschopnou laserovou paprskovou zbraní. Rusové rychle rozvinuli své vlastní vojenské základny na Měsíci -- druhou nohu jejich kosmické triády, počínaje 4. říjnem 1977, se sedmi základnami vybavenými neobyčejně silnými zbraněmi s paprsky nabitých částic na přivrácené straně Měsíce a třemi podpůrnými základnami na odvrácené straně.

K prvnímu testu zbraní umístěných na Měsíci došlo 19. listopadu 1977, ironicky zhruba ve stejný čas, kdy byl uvolněn do distribuce první film "Hvězdné války". Rusové zamířili do oka cyklonu nedaleko Indie. Avšak špatně vypočítali ohyb paprsku zemským magnetickým polem a paprsek dopadl na hladinu oceánu příliš blízko pobřeží a způsobil přílivovou vlnu, která zabila mnoho lidí. Paprsky nabitých částic, vystřelené ze dvou nebo více ruských měsíčních základen rychle za sebou, způsobily v místě dopadu výbuch rovnající se účinkům vodíkové bomby.

Třetí nohou ruské triády kosmických zbraní jsou "kosmosféry". První generace kosmosfér byly zbraňové plošiny založené na elektrogravitačním principu, s atomovým pohonem; horizontální pohyb zajišťovaly malé raketové motory; byly neviditelné pro radar od vzdálenosti asi 40 mil (možná díky speciálnímu nátěru, který absorbuje radarové vlny); vyzbrojené zbraněmi na principu paprsku nabitých částic (přinejmenším stokrát slabšími než ty na měsíčních základnách); vybavené "psycho-energetickým zaměřovačem" ("PSYCHO-ENERGETIC RANGE FINDING", PRF), který se nalaďuje na skutečnou atomovou strukturu cíle nebo objektu a nemůže být rušen (např. elektromagneticky); a některé z nich byly vyzbrojeny mikrovlnným zařízením, které ovlivňuje činnost mozku.

Koncem roku 1977 a začátkem následujícího roku vyvolaly rozruch obrovské vzdušné exploze, k nimž docházelo na východním pobřeží Spojených států a v dalších oblastech. Tyto vzdušné rány nebyly nikdy uspokojivě vysvětleny ani vládou, ani vědeckým establishmentem, ani hromadnými sdělovacími prostředky. Nemohly být způsobeny nadzvukovými, ani jinými letadly mj. proto, že byly mnohem hlasitější než aerodynamický třesk letadla. Obrovské vzdušné dunění bylo ve skutečnosti způsobeno ruskými kosmosférami vystřelujícími paprsky nabitých částic do vzduchu v nezaostřeném módu, aby svou přítomnost oznámily válečným štváčům v americkém Pentagonu.

Hlavním účelem obranného systému "hvězdné války" je chránit stát proti jadernému útoku. Během víkendu 20. ledna 1980 ruské kosmosféry takovou misi uskutečnily. Jaderný první úder proti Rusku provedený Spojenými státy, tehdy kontrolovanými bolševiky, byl zahájen pomocí 82 speciálních tajných letadel, které mohou plout pod hladinou podél pobřeží, vynořit se, změnit konfiguraci, vzlétnout a letět ve výšce korun stromů ke svým cílům. Dr. Beter popsal část této akce v audio-listu č. 53, namluveném 21. ledna 1980: "V tomto bodě již probíhala skutečná akce v Kaspickém moři a u severního pobřeží Norska. Ponorky s izraelskými piloty byly na cestě. Pluly pod hladinou v první fázi své útočné mise...

V sobotu pozdě večer washingtonského času byl vyslán ponorkám kódovaný signál, aby pokračovaly podle plánu. V té době byl severní kontingent ponorek v Bílém moři. Jižní kontingent dosáhl severního konce Kaspického moře. Pro kontingenty ponorek již byla neděle 20. ledna ráno po rozednění. Měly rozkaz čekat do večera pod vodou, z dohledu; potom, pod rouškou noci, měly pokračovat v cestě ke svým cílům. Ponorky striktně dodržovaly klid rádia. Také byly dostatečně hluboko pod vodou, aby byly neviditelné ze vzduchu pro radar nebo lidské oči. Kromě toho se ukrývaly ve vodě podél pobřeží, která byla příliš mělká pro ruský sonar. A jejich infračervená signatura byla nepatrná, jako výsledek rozsáhlého vývoje. Zkrátka, pomocí standardní západní technologie byly nedetekovatelné. Ale v audio-listu č. 42 jsem odhalil ruskou hlavní tajnou zbraň. Je nazývána "psycho-energetický zaměřovač" (PRF). Na rozdíl od sonaru a podobných technik se PFR nalaďuje na skutečnou atomovou signaturu cíle a neexistuje žádná známá metoda, pomocí níž by bylo možné PRF rušit.

Přemístěním svých námořních sil do Arabského moře Rusové předstírali, že byli oklamáni bolševickým odpoutáním pozornosti pomocí letadlových lodí. Tímto způsobem povzbudili bolševiky k vypuštění ponorek směrem k jejich cílům. Počkali, až ponorky budou daleko od svých základen a z dohledu bolševiků, kteří řídili americkou operaci prvního úderu. Ale po celou dobu byly sledovány kosmosférami pomocí PRF a včera v noci krátce po 1:00 hod. východního standardního času kosmosféry začaly pálit ze svých zbraní s paprskem nabitých částic. V Bílém moři bylo 10 ponorek. Každá z nich zmizela v záplavě vodní páry, kouře a ohně. V severní části Kaspického moře bylo 19 ponorek - ty stihl stejný osud."

Třetí generace ruských obřích kosmosfér byla poprvé rozmístěna v dubnu 1981, souběžně s první misí amerického raketoplánu. Úspěšně zasahovali do této vojenské mise způsobem, který úspěšně prováděla NASA použitím technik podobným těm, které byly ukázány ve filmu "Kozoroh 1".

Obří kosmosféry jsou mnohem větší než modely první generace a používají elektromagnetický pohon místo raketových motorů, používaných pro pohyb do stran.

Přibližně dva roky poté, co dr. Beter v listopadu 1982 přestal nahrávat své audio-listy (z důvodu potíží se srdcem), jeho distributor, Audio Books, Inc., publikoval několik bulletinů s názvem "NewsALERT", přinášejících informace, které obdržel od dr. Betera nebo je získal přímo od jeho zdrojů. Zvláštní vydání s datem 26. března 1984 popisuje, jak ruské obří kosmosféry zajaly dva komunikační satelity hned poté, co byly vypuštěny při desáté misi amerického raketoplánu, našly se protidružicové rakety (ASAT) namontované na jedné z nich, a oba satelity byly odhozeny na neužitečné oběžné dráhy. NASA se to pokoušela vysvětlit dvojím selháním vysoce spolehlivého raketového motoru PAM-D satelitu.

Ruská nabídka sdílet svůj obranný systém "Hvězdné války" se zbytkem světa by mohla být také rozšířena na vědecký výzkum kosmu. Například Spojené státy plánují podniknout dva nízké oblety komety bez lidské posádky a další mise, které by měly přivézt zpátky vzorky. Tyto mise by stály miliardy dolarů a přípravy by zabraly 15 let a mohly by ztroskotat desítkami způsobů. Ruská kosmosféra by mohla uskutečnit takovou misi s lidskou posádkou v průběhu několika měsíců, pokud to už neudělaly, protože tyto kosmosféry mohou neustále akcelerovat.

Poznamenejme, že Spojené státy oznámily dohodu o koupi minimálně jednoho kosmického reaktoru od Ruska. Nyní víte, co Rusové původně vyvinuli a používají pro své účely.

Rozmnožování a rozšiřování této informace v nezměněné podobě je povoleno a povzbuzováno.

Robert E. McElwaine B.S., Physics and Astronomy, UW-EC

 

 

Zdroj: http://members.aol.com/rem547/

Přeložil Ladislav Kopecký

 

 

Převzato:  http://www.free-energy.webpark.cz/

 

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.