Kdo je Online

Právě přítomno: 71 hostů a žádný člen

2181609
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
212
1003
7479
956121
22254
36429
2181609

Your IP: 23.20.162.200
2017-11-19 04:49

 

 

 

BUDOVA  265

 

 

 

 

09.12.2009 12:35

 

Od Roswellu po White Sands až po Areu 51 bylo o zřícení UFO a mimozemských bytostech zdokumentováno a napsáno snad úplně všechno. Penzionovaný zvláštní agent NASA Joe Gutheinz tvrdí, že mnohá tajemství byla držena za masivními dveřmi v komplexu podzemního bunkru známým pod jménem Budova 265 v Johnsonově vesmírném centru.

 

Joseph R. Gutheinz s vyznamenáním a pověřovacími listinami NASA. Bývalý zvláštní agent Kanceláře generální inspekce, později zástupce maršála USA, vlastní nejvíce vyznamenání v celé historii NASA GI. Vyšetřoval velké podvody a zpronevěry, byl soudním obhájcem u nejvyššího soudu (vpravo).

 

„Jednou v noci zněl mojí kanceláří i komplexem ostatních kanceláří, které jsem měl ve své pravomoci, nevysvětlitelný hluk. Ten se začal nepříjemně zesilovat až na nepřijatelnou úroveň až se mi začaly podlamovat nohy a rukama jsem se přidržoval střídavě jedné a pak druhé stěny, když jsem se šel podívat, co se to děje. Vyšel jsem z bezpečnostních dveří ven. Venku jsem si všiml zašpiněného náklaďáku, když se hluk zcela rozptýlil. Ten náklaďák se nepoužíval od vypuštění Apolla a naposledy v něm jeli naši astronauti. Vypadal, že s ním před chvíli někdo přijel. Jenže jen velmi málo lidí pracovalo pro NASA takhle pozdě v noci, kromě bezpečnostní služby. V té tmě jsem si všiml starého muže s bílými vousy a holí. V duchu jsem si říkal, že je to nějaký byrokrat z NASA, kterému řekli, aby sledoval naší budovu. Tato myšlenka mě rozzlobila, došel jsem k němu a řekl jsem: Pane, mohu Vám pomoci? Jmenuji se zvláštní agent Gutheinz z té budovy za mnou, která se používá pro soudní účely, takže musíme zkontrolovat každého, o kom si budeme myslet, že se ztratil. A v tuhle hodinu jste to zrovna vy.

 

On mi však řekl: Vy máte přístup do části této budovy, nikoli do bunkru. Byl jsem překvapen jeho znalostí a všiml jsem si, že nemá odznak NASA. On však vytáhl z kapsy odznak bezpečnostní služby a patřil k oddělení výzkumu energií Národních Laboratoří v Los Alamos. Odpověděl jsem mu, že tento odznak jej dostane jen přes vrátnici, ale nikoli sem, do Johnsonova vesmírného centra. On však řekl: Víte, co je to za hluk? Už jste někdy slyšel o tom, co se stalo v Roswellu v roce 1947?

 

Zasmál jsem se a mávnul rukou a řekl, že nevěřím na zelené mužíčky. Odpověděl něco v tom smyslu, že příběh o tom, že u Roswellu ztroskotalo UFO je pravdivý a že tam byly nalezeny tři bytosti, které byly drženy v dokonale zakamuflované budově. Jedna z bytostí několik hodin ještě žila. Někdy později se uskutečnily pitvy a ze všech bytostí byly vyjmuty orgány, které byly uloženy v ochranné lázni. Těla byla následně znovu „sestavena“ chybějícími orgány a dopravena do Johnsonova vesmírného centra, do budovy, ve které jsem pracoval. Naznačil, že sem byla těla přepravena někdy v 60. letech. Dále pravil, že těla byla poslána lodí s plány jak zacházet s orgány. Avšak krátce na to, co se těla odeslala, se u základny White Sands vyskytl nízký stupeň nukleárně-biologického úniku, což postihlo zaměstnance během hodiny. Od té doby bylo zařízení uzamčeno

 

 

Bunkr

 

Muž pokračoval dál a mezitím se hluk objevil znovu a stále se zesiloval a já cítil jak pomalu upadám do bezvědomí. Jak mě několik mužů i žen v chirurgických pláštích odvádí. Pamatuji si, že v budově svítilo jen nouzové světlo a všichni vypadali, že mají červené zornice. Viděl jsem jak se otevírají velké bezpečnostní dveře na mé chodbě, které vedou do bunkru. Pak mě vedli dalšími bezpečnostními dveřmi, které jsem vůbec neznal. Zaslechl jsem jak někdo mluví o vkládání nějakého vysílače/přijímače a znovu jsem omdlel.

 

Dalšího rána jsem se probudil na podlaze venku před budovou a zaměstnanci NASA stáli u mě a říkali, že jsem omdlel a nabízeli, že zavolají ambulanci, ale já odmítl. Vždycky jsem byl rozumně uvažující člověk, takže jsem si myslel, že jsem utrpěl ztrátu vědomí a zažil velmi živý sen. Později mě lékař ošetřil zlomené zápěstí a já odmítl dvouměsíční pracovní neschopnost a za pár hodil jsem byl opět v práci se zápěstím v sádře. Vysmíval jsem se sám sobě, když jsem si v duchu říkal, že to bylo skutečné. Znal jsem lidi, co si stěžovali, že jim vláda dala do mozku nějaký vysílač, než se začalo tvrdit, že jsou schizofrenní. Ovšem teď vím, že někteří z nich mluvili pravdu. O několik dní později přijeli lidé s bio-ochrannými obleky, procházeli naší budovou a hledali azbest o kterém tvrdili, že jej v bunkru našli. Za několik dní lidé v pláštěnkách a ochranných oblecích úplně vyčistili bunkr a o měsíc později nám bylo řečeno, že tuto část budovy přebírají Rusové a budou používat vchodové dveře na druhé straně budovy.

 

Na konci 90. let se pak staly dvě věci. Nejprve se i ta druhá část budovy poskytla Kanceláři generální inspekce a já tím mohl uvidět ty druhé bezpečnostní dveře, kterými jsem procházel ve svých snech. Ačkoli se mnoho změnilo, dveře byly stejné. Byl jsem velmi překvapen, že ty dveře jsou stejné jako ty v mém snu.

 

 

 

Maskovaná budova v poušti

 

Pak na konci 90. let jsem byl přidělen k jednomu případu ve White Sands v Novém Mexiku, kde byla testovací základna NASA, kde se zkoušely letecké komponenty, raketové technologie a také „nebezpečné materiály.“ Jako zvláštní agent jsem měl ten nejširší možný přístup do NASA a jejich zařízení. Při dokončování případu, na kterém jsem pracoval jsem se rozhodl objet malý komplex budov až jem přijel na přehrazenou cestu, která připomínala tu, o které se zmiňoval ten starý muž. Objel jsem zátaras a jel dál, abych vyvrátil jednou pro vždy svůj sen. U milníku s nápisem 5 mil jsem vystoupil. Nikde kolem nic nebylo a já si říkal jaký jsem blázen. Pak se jako fata morgana objevila několik metrů přede mnou ta nejzamaskovanější budova jakou jsem kdy viděl. Došel jsem k ní a zjistil, že je zamčena maskovaným zámkem. Takové detaily jsem nikdy neviděl. Z auta jsem si donesl velký klíč a tím rozbil zámek. Dveře se rozletěly a na zemi přede mnou ležely dvě lékařské uniformy.

 

V tu chvíli se rozezněl poplašný zvonek. Já zpanikařil, utekl do auta a odjížděl jsem. Náhle se objevila tři vojenská vozidla. Posádky vozů měly ochranné oděvy. Jeden z vozů se mě snažil vytlačit ze silnice. V tu chvíli mě zazněl v uších opět onen zvuk a já omdlel. Když jsem se probudil, byl jsem ve své kanceláři a na stole ležela kompletní hlášení z vyšetřování, které jsem vedl ve White Sands. Nevzpomínám si na to, že bych je kdy psal a že bych kvůli tomu cestoval stovky mil. Když jsem se postavil, svaly odumíraly a já se potácel.

 

Krátce na to, co jsem šel do penze řekla NASA, že Budova 265 byla kontaminována černou plísní a že odstranili zeminu z budovy a z nižších pater. Naposledy, kdy jsem se tam vrátil, zjistil jsem, že část Budovy 265 je stále prázdná. Když jsem procházel po jižní straně budovy, kde byl podzemní bunkr, narazil jsem na další bunkr, který je asi 35 metrů od budovy. Říkal jsem si, že NASA asi spojila bunkr podzemním tunelem s celým komplexem. Pokud ano, mohly tam být stále mimozemské mrtvoly?

 

Čekal jsem až odejdu do penze, abych svůj příběh mohl vyprávět. V noci, když se snažím usnout, slyším a cítím v hlavě rezonovat hluk jako připomínku toho, co se mně stalo. Tak jako ten starý muž mi před mnoha lety otevřel oči, předkládám nyní tento příběh o mimozemšťanech a vládním utajování vám – čtenářům.

 

překlad Karel Rašín (UFO MAGAZINE)

 

Převzato:  http://www.exopolitika.cz/

 

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.