Kdo je Online

Právě přítomno: 26 hostů a žádný člen

2181553
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
156
1003
7423
956121
22198
36429
2181553

Your IP: 23.20.162.200
2017-11-19 04:38

 

 

Anunnaki

 


Vydáno dne 26. 05. 2009

 

 

SETI (Search for ExtraTerrestrial Intelligence)

 

 

Nevyvážená rovnice minimálně o čtyřech notoricky známých neznámých: Zatímco program SETI prý již deset let marně hledá mimozemské signály a mocnáři se naopak snaží potlačit, či znehodnotit informace o reálných technicko – fyzikálních jevech, úzce související vývoj směřuje do naprosté dekadence s fašizoidní policejní nadstavbou povinné virtuální reality plné bezprávných čipizantů.

 

Typický scénář sofistikované nízkoenergetické mimozemské agrese?

 

V následujících článcích si dovoluji postupně zveřejnit úryvky podstatně širšího díla, které (budou-li hvězdné konstelace příznivě nakloněny) zveřejním tiskem, v elektronické i zvukové podobě (zřejmě v MP3 formátu).

 

Přiblížit možné příběhy dávných časů, které mají navždy zmizet z naší historické paměti, kde se stále ještě drží drábkem legend, je nesnadnost sama. Přičteme-li osudovou poziční válku dosazené idealistické nomenklatury vysvětlující historii dle ideově podstrčených tézi. Pečlivě seřazených dle datumů oslavujících mnohdy jen podlé vítězství, či bezbřehé vraždění. Tehdy se jeví jakýkoliv pokus o pravý opak a nápravu, jako marnost předem odsouzená k nezdaru.

O to méně příznivěji vyzní posouváme-li se legendami, dávnými eposy i nepsanými dějinami starověku. A navíc s pracovní hypotézou silného a trvajícího kontaktu s mimozemským fenoménem.

Co lze odpustit náboženské víře (andělé, poslové Boží, genetické inženýrství při Adamově a Evině stvoření, neviditelnost), to nelze, ani náhodou, nikde jinde. Jakkoliv je hovořeno o tomtéž samém produktu. Jen v jiné konstelaci.

Můj pesimistický optimismus vyplývá jednak z osobních pozorování, ze současného rozporu mezi vyskytujícími se reálnými technicko fyzikálními jevy a nadnárodní globalizovaně řízenou negací, jednak s neobyčejnou podobností těchto jevů s jevy a ději v nedávné, dávné, ale i pradávné možné historie lidstva.

 

Dříve než vyložím svůj názor na tu část Mojžíšovy knihy týkající se Synů nebes, jež smilnili s lidskými dcerami, aby byli zrozeni obři, právě ti mocní, kteříž zdávna byli muži na slovo vzatí… si zařaďme tento silně zcenzurovaný starozákonní text do širších souvislostí.

Je to neobyčejný příběh Anunnaki, jež se táhne skrze tisíciletí: Nejen napříč chaldejskými eposy.

Prozatím se uspokojme tvrzením, jakkoliv nic není tak nejisté, že se Enochův příběh odehrává v předpotopních Adamových časech a který vyvrcholil všeobecnou zkázou v podobě biblické potopy. V dobách praotce Noema.

Z dávných příběhů je patrné, že v inkriminovaném časoprostoru Mr. Jareda již existoval celý komplex propojených energetických sítí vybudované mimozemskými entitami a jejich klony, jež lidstvo mělo později vnímat jako oddělená centra pohanských Slunečních kultů.

Není rovněž pochyb, že Anunnaki jsou zákrytným pojmem vymezující celou škálu starověkých mimozemských aktivit, v níž je potřeba jednou provždy udělat jasno.

Dříve než „vzbouření“ strážci nebes, tedy omezený kontingent části všech Anunnaki, sestoupí na horu Hermon, je již dávno funkční Bab ili – Brána bohů - první Babylon. Tentýž, jenž byl založen, podle prastaré pavučinami naučené nevědomosti zakryté legendy, Semiramidou. Ženským klonem mezi nágyní a domorodým mužem v jezerních, či podmořských laboratořích poblíž Aškalonu.

Chaldejské a starobabylonské eposy naopak tvrdí, že dávno předtím, než byl v předpotopních časech v bažinatém kraji na březích Eufratu založen kámen nebes Babylon, sestoupilo království z nebes do města E_ri_du. Stalo se tak v dávno zašlých dobách pradávných legend, kdy lidé současné epochy nebyli ještě k mání a Anunnakové s Igigy budovali v Chaldejsku zavlažovací systém. V časech, kdy Měsíc ještě neexistoval a prastaré město Nip pur obýval božský Enlil, bohyně Ninlil společně se svou matkou Nin Še Baraguna (epos Enlil a Nin_lil).

V témže čase byla součásti celoplanetární sítě Porta Coeli (Stargate – Bran Bohů) nejen „hvězdná brána“ v království Magan, ale i podobné zařízení v oblastech, kde se později nalézal chaldejský Ur, přičemž celé Chaldejsko i samotný Bab ili bylo za časů Enlila a později i Enkiho, zakryto ochranou kupolí hrozivé záře, jež byla podobná té, kterou starozákonní i jiné texty vzpomínají jako „Slávu Boží“.

Samotný Babylon, i za nočního času s nádherně osvětlenými vysutými zahradami panovnice Semiramidy je pro idealistickou vědu nemyslitelnou fikcí. Nicméně legendy právě o tomto fenoménu rády vyprávějí.

I když to měl být právě ten čas, kdy byl Adam, klon s podstatnými genetickými informacemi pocházejícími z té „správné“ části Anunnaki, označené starozákonními texty jako Elohim a později Jahwah, osazen v „rajské“ zahradě Eden. Tedy se vší pravděpodobností na samý jih nedaleko Adenského zálivu. Když někde poblíž lze do dnešních dní vytušit jednu z mnoha podmořských pevností jisté části Anunnaki. Na zcela opuštěném a dobře chráněném místě, kde dnes řádí jen piráti a vojenské síly globalizované i neglobalizované moci.

V téže době, o níž hovoříme, je i Tiahuanako (na americkém kontinentě) živoucím sídlem té části mimozemských, jež bude zakrátko, podobně jako ostatně část vzbouřených Anunnaki - Nephilim, smetena z povrchu zemského. I ze svými potomky.

Biblickou potopou?

Nic není tak nejistého, jakkoliv naší planetu postihla, během několika tisíciletí, celá řada po sobě následujících celoplanetárních katastrof, z nichž jako jedna z posledních je zaznamenaná jako tajfun přicházející z nebes.

Příběh zčásti naznačený ve Starém zákoně, i apoštolem Petrem v Novém zákoně, má své dramatické vysvětlení v již zmíněné apokryfní Henochově knize, ze jejíchž původních pramenů pravděpodobně apoštol Petr i autoři starozákonních textů čerpali:

 

Poznámky pod čarou:

 

Hermon

Seskupení třech hor ležící v horském pásmu Antilibanonu na pomezí Syrie a Libanonu v nadmořské výšce 2 814 metrů. Horu Hermon, kam dle legend sestoupili strážci nebes, aby smilnili s lidskými dcerami, nazývali staří Amorejci „Senír“, Kananejští „Baal chermon“. Arabský název je „Dlabal aš Šajch“.

Antilibanon je právě tím magickým místem předpotopních Anunnaki, které bylo součástí rozsáhlé energetické sítě, ale i místem, kam za časů Jaredových sestoupili padlí strážci nebes. Soudě tak nejen skrze starozákonní texty, ale zejména podle tzv. apokryfní Henochovy knihy. Když i Baalbecké terasy, ležící v údolí Bikaá, jsou nedaleko. Tak jako ostatně legendární sídlo vodních nágů a nágyň, ležící na opačné straně (na jih od Hermonu, tedy i mnohem vzdálenějších Baalbeckých teras), poblíž palestínského „Askalonu“. Rovněž tak někdejší pevnost Jebuzejců Sion (Uršalim - Jeruzalém) byla pravděpodobně součástí předpotopního energetického, možná i slunečního systému, vystavěného v podobné konstelaci, jako Sluneční chrám v Baalbeku.

 

Baalbecká terasa

Nachází se v podhůří Antilibanonu. Prakticky v proláklině mezi severními horami Libanonu a jižně položeným Antilibanonem. Asi 87 km od Bejrútu. Její podstatu tvoří tak zvaný trilitón - tři obří hrubě opracované kamenné kvádry dosahující impozantních rozměrů i váhy. Největší z nich je dvacet metrů dlouhý, vysoký pět a široký čtyři metry o hmotnosti cca 1000 tun. Tyto tři kamenné kvádry pak byly vyzdviženy do výše sedmi metrů, což je i pro současné technologie zajímavě komplikovaný úkol. Čtvrtý, rozpracovaný kamenný blok (21 x 4,8 x 4,2 metry) leží dodnes kamenolomu stále spojen s mateřskou skalou. Jsou na něm i stopy dlát možných otroků pracujících pro Annunaki.

Baalbeck oficiálně odvozuje svůj název od Balla, hlavního božstva foinického společenství, jehož stoliční městské uskupení byl Tyr. Tedy oblast, z níž pocházel stavitel a osnovatel znovu vybudování Slunečního chrámu v Uršalim za vlády judského Šalamouna.

 

Roku 3761 př. n. l. Nippur (Sumer - Chaldejci)

Nippur – jedno z nejstarších měst, obývaný zřejmě klony mimozemských entit, jehož legendární historie se vztahuje do časů, kdy Semiramidis založila první, tedy předpotopní Babylon.

V Nippuru zaveden sumerský kalendář, jenž byl spuštěn roku 3761 př. n. l. Byl odvozen od pohybu Země a Měsíce a přímo souvisí se sumerskou číselnou soustavou (6, 10, 60, 12, 15, 30 atd.). Odvozeně od sumerského je roku 3761 př. n. l. stanoven i počátek staroslovanského kalendáře , když ostatní odvozené kalendáře jsou datovány rokem 3760 před n. l.)

 

Tajfun přicházející z nebes

6340 př. n. l. Uragan z nebes (Typhon z řeckých bájí, tajfun, větrná smršť).

Ti, co vystřídali obry, nová rasa lidí žila po potopě (zánik hypotetické pevniny, mayské pravlasti kolem roku 10 350 př. n. l.) plných 4010 př. n. l. Pak byli smeteni uraganem z nebes. Mnozí zahynuli, jiní se změnili v opice, aby nakonec i ony byly pohlceny jaguáry, kteří přišli z nebes. Zachránila se dvojice skrytá mezi kamením. Jejich potomci, lidé z kamení, pak žili celých 4800 let (až do roku 1540 př. n. l.).

Mayský kodex Teleriano Remensis a Rios

V souvislosti s touto katastrofou vzpomínaní jaguáři připomínají, či spíše jejich vyobrazení, entitu Alalu, krvelačné bytosti s psí hlavou požírající lidské maso, či entitu starohinduistických eposů Rakšasy, někdejší vazaly Asurů živící se rovněž lidským masem.

Již zmíněný čas 6340 př. n. l. však ani zdaleka neodpovídá jak popsané katastrofě, tak naopak dataci biblické potopy.

 

Anunnaki „předpotopních“ dob

Anunnaki, Igigové (entita ovládající Chaldejsko)

druh Elohim (Jahwah)

druh padlých strážců nebes (Nephilim)

Archónti, mocní duchové gnostických temnot – hadí, či dračí entita klonující své geny s první ženou Adama Lylith, jež zrodila pekelné bytosti z dračího semena. Archónté v gnostické literatuře naváději Noreu, Evinu dceru, aby jim byla po vůli. Zde osciluje úmysl Archontů pozměnit geny žen pocházejících z Evy.

Dragoni – dračí entita (Enki)

Ciakara – draví létající ještěři

Insektoidi – hmyzu (mouchám) podobné bytosti

Vodní Nágové

Vzdušní Nágové (Tata Naga – Táta Had, slovanská Jadži Baba – čarující Jadži, Tezcatlipoka).

Asurové (Šedivci a jejich klony), Rakšasové (entita Alalu, draví jaguáří z nebes)

Entita Tezcatlipoca (Tiahuanako)

 

 

Anunnaki - padlí strážci nebes...

Vydáno dne 28. 05. 2009 (587 přečtení)

 

 

Mezi souhrnem mimozemských aktivit (které jsem si dovolil nazvat pravým, nicméně zřejmě rozčilujícím pojmem „Anunnaki“) a domorodými borci současného stvoření dlouhodobě panovalo nesporné napětí. Vyplývající nejen z nepřeberného množství faktorů zásadních odlišností, ale i antagonistických zájmů uvnitř jednotlivých mimozemských uskupení.

Mnohdy ústící do nepochopitelných a zcela pragmatických lokálních masakrů, jindy postihující celou planetu nebývalými kataklyzmaty.

Když postavení domorodců nebylo nikdy záviděníhodné.

Nicméně za sebe tvrdím, nic tak krásného, jako jsou ženy a děti Země a okolní hvězdný vesmír očima domorodce, jsem snad nikde jinde neviděl.

 

Zásadní odlišnost domorodců a těch druhých zřejmě spočívala a stále ještě spočívá zejména v našem způsobu rozmnožování, jež je spojený s celou řadou emocí, biochemických pochodů, či citovými projevy rozvíjejícími duchovní oblasti i samotnou motivaci lidstva, jež nás v celém souhrnu přibližuji k samé podstatě Geneze Univerza. Nepočítaje možnost, jakkoli ochuzeni o příslušná IQ, máme cosi, co nás řadí, sice velmi komplikovaně, do vyššího řádu kosmických bytostí. Tedy podstatně výše, než je zařazen jistý kontingent Anunnaki – dravčí podstaty . Jakkoli nás, nejméně o jeden řád, převyšují v našem hmotném světě.

A právě na tuto zásadní oblast neobyčejné plodnosti lidstva mimozemští lovci zaútočí skrze své importované klony nejdříve. Na příklad zákony o nezákonnosti sexuálního harašení. Což je ve své podstatě útok na samý princip rituálu rozmnožování, zcela přirozeně očekáváný u převážné množiny tvorů na této stále ještě zázračně plodné planetě.

Z téhož se dá usoudit, že převážná část Anunnaki tyto potěšující aktivity nahradila řízeným rozmnožovaním, skrze umělé líhně, genetické inženýrství vycházející z partogeneze. Pokud jiná část nebyla androgýny, či mnozí z nich i bezpohlavními specialisty.

Představíme-li si energeticky náročnou přepravu z dálav hlubokého vesmíru, v přesně vymezeném prostoru (lhostejno zda relativitou skrze bezrozměrný vesmír, či cestami světla), pak nezbytnou nutností jsou přesně stanovené počty zúčastněných, které samy o sobě určily postupnou degradaci původního možného způsobu rozmnožování, když řízená genetika sehrála dominantní roli.

A zde je nutné hledat motivující stimuly budoucích padlých „Strážců nebes“, kontrolující jistou část nebes i Země. Shodou okolností kdesi nad dnešním Blízkým východem (Chaldejskem, Asyrským Baalbeckem i Aškalonem). Výzkumný team padlých Synů nebes, se jednoho krásného dne rozhodl, přiblížit smyslné i citové lidské radovánky k nebeskému poznání. Včetně snadnějšího získání vzácných endorfínů, lymfatických tekutin, či krve z různých emočních stadií bohaté lidské nezkrotnosti. Když ve své mnohačetné škále dozajista předčí vzácné tekutiny získané jen z lidských strachů, stresů, bolestí i úzkostí. Tolik ceněných mimozemskými obchodníky.

Když základem celého projektu bylo vytvoření klonů předáním genů mezi touto skupinou Anunnaki a pozemskými krasavicemi - přirozenou cestou.

Průzkumu bojem, navrhnutý vůdcem vzpoury Semjásou, se zúčastnilo na dvě stě sexuálně harašících Strážců a svatých knížat nebes. A ti za dnů Jareda sestoupili z nebes na horu Hermon.

 

Apokryfní Henochova kniha

 

Kapitola 6

 

1. Poté, co se lidské děti rozmnožily, rodily se jim v oněch dnech krásné a líbezné dcery.

2. Když je však uviděli andělé (poslové), děti nebes, zatoužili po nich i pravili mezi sebou: Nuže vyvolmež si ženy mezi dcerami lidskými a zploďmež s nimi děti.

3. Semjása však, nejvyšší z nich, k nim pravil: Obávám se, že vy tento čin nebudete chtít vykonat a mně samotnému bude pykati za tento velký hřích.

4. Tu mu všichni odpověděli, řkouce: My všichni složíme přísahu a zaklínáme se mezi sebou, že se nevzdáme svého záměru, nýbrž vykonáme zamýšlené dílo.

5. Tu přísahali všichni dohromady a zaklínali se mezi sebou. Bylo jich dvě stě, kteří za dnů Járeda sestoupili na vrchol hory Hermon.

 

Nyní se do našeho otrle nevědeckého pátrání zabodne první osten pochyb. Stará křesťanská legenda, jež sice není součástí kanonizovaných posvátných textů, nicméně někdejší učitelé a učitelky (kdysi povinného náboženství) tuto pasáž velmi zdařile vyprávěli: Synové nebes, duchovní bytosti, si při sestupu do hmotného světa lidí opatřili hmotná těla, aby mohli tento hanebný skutek spáchat. O podobném fenoménu hovořil na Svatopetrském náměstí, relativně nedávno, i papež Jan Pavel II. (Karol Vojtyla) v souvislosti s laskavými duchovními bytostmi provázejícími každou lidskou bytost jejím životem. Vraťme se však zpět k padlým „andělům“. Nelze jinak, než přistoupit na tvrzení, že padlí andělé se zbavovali svých těl, aby zbaběle prchali před přicházející spravedlností, opouštějíce své děti i své pozemské krasavice, v časech seslané potopy.

Jakkoliv nemám pro tento jev odpovídající okamžité logické a univerzálním zákonům odpovídající materialistické vysvětlení, pokusím se oklikami postupně dospět k plné spokojenosti váženého, čistě materiálisticky založeného čtenáře, k několika variantám řešení téhož.

V této souvislosti připomínám své nezvyklé tvrzení o bytostech vyššího řádu, jež mohou snaze zasahovat do paralelního světa nižšího řádu, tedy světa lidských bytostí, nikoli však do světa vyššího řádu, kam může, ale nemusí dosáhnout, byť komplikovaně, lidský duch. Nikoli však jeho maso a kosti.

Pokud je mi rozuměno.

Hovořím-li o podstatě Geneze Univerza, pak nelze mlčet o některých historicky zaznamenaných zvrhlostech jisté části mimozemských aktivit při výzkumu v oblasti genetické vybavenosti a samotného prvotního principu stvoření – Genesis. Vytvářením genetických zvrhlostí a zrůd (viz Manethón).

Strážci naopak přísně střežící zachování Stvořitelem určených principů stvoření, jsou dalším neuvěřitelným fenoménem, jenž souvisí nejen s potrestáním padlých synů nebes, ale pravděpodobně i s nepříliš komentovaným konfliktem v Dulce (Spojené státy).

Podle dochované tradice se jedná o nejvyšší bytosti, které stráží hmotně neuchopitelný prostor univerza nejvyššího řádu. My je známe jako bájné Cherubíny.

Jsou to nejvyšší duchovní bytosti, strážci božského vědění a veškerého vědění vůbec. Symbolem cherubínů je, jak jsem si přečetl: Hlava s dvěma zlatými křídly. Jejich tvářnost je evangelisty spojována se čtyřmi podobami: Podobou býka, lva, orla a člověka. Bývají též popisováni jako bytosti, jejichž oči září červeně, jako žhavé uhlíky.

Setkání s nimi probíhá-li v lidské podobě, tak, že se zahalují se do zářících plamenů, přičemž ani neviditelnost není žádným nepřekonatelným problémem.

Jsou nekompromisními strážci tajemství Geneze, semene života Univerza a všech Božích zákonů, jež sehrávají dominantní roli ve vyšším stavu bytí. Jakékoliv pokusy s genezí a genovým fondem neumělými technologiemi, tedy bez přítomnosti Boží invence, tvrdě postihují. Přicházejí téměř okamžitě a je rozumné zdaleka se vyhnout problémům vyplývajících při setkání s Nimi. Neváží prý svoji cestu do materiálního vesmíru, jen tak pro naše potěšení, či potěšení padlých Strážců nebes.

Příště, po tomto krátkém, nicméně důležitém mikro exkurzu, konečně vlastní příběh padlých strážců nebes. Přičemž se zároveň omlouvám za neumělou, neboť uspěchanou kompilaci výňatků podstatně širšího cyklu. Přičemž chci opětovně zdůraznit, že se stále pohybujeme, odkojeni materialisticko inkvizičním systémem, nepochopitelným světem legend, eposů a posvátných i apokryfních spisů, které jsou ve všech důsledcích součástí i tohoto světa - až do dnešních dní. Ano provází nás životem v četných podobách. Lhostejno, zda takovou možnost připustíme, či nikoli.

Pokud ji nepřipustíme, necháme se jednoho dne překvapit, kam jsme my a vše kolem nás dospěli. Neboť jsme nedávali pozor odkud a kam směřujeme?

 

Poznámky pod čarou:

Anunnaki

Anu - Nebe, též bůh Anu

na - na

Ki - Zem

Podle chaldejské verze část nižších chaldejských božstev sestupujících z nebes, či zpět na nebesa.

Starý Zákon byl povětšinou doplněn po roce 597 př. n. l. v Babylonském zajetí, opisy chaldejských a babylonských tabulek, které ve své podstatě vyprávěly o dávné historii lidstva, o níž neměli překvapení tvořitelé Bible přišlí z Jeruzaléma, na rozdíl, od svých souvěrců, toho času usedlých v Babylonu, do té chvíle ani ponětí. Textů, jež tak skvěle doplňovaly stará kmenová vyprávění.

Při pravidelné generální audienci na Svatopetrském náměstí, kterou oficiálně pořádá úřadující Papež, oznámil Jan Pavel II. (polský rodák Karol Wojtyla) potvrzení církevního dogmatu o existenci neviditelných nebeských bytostí.

Existence andělů byla účelově popírána již od dob saduceů (konzervativní křídlo vyšších judských kněží pracujících jako protějšek farizeů).

Ve středu 9. července 1986 cítil Pontifex Maximus opětovně závěry 1. vatikánského koncilu potvrdit. Andělé jsou nesmrtelné duchovní inteligentní bytosti se svobodnou vůlí. Jsou to neviditelné bytosti provázející nás všemi našimi lidskými touhami a nadějemi.

Odvážné vyhlášení, jež, pochází-li od samotného papeže, se musí opírat o příslušný důkazní materiál! Každopádně se budeme otázce duchovních inteligencí, o nichž na Petrském náměstí hovořil Jan Pavel II., podrobnějí a odděleně věnovat.

 

 

Kloni, kteříž zdávna byli

Vydáno dne 04. 06. 2009 (516 přečtení)

 

Nejstarší známé pojmenování míst (Palestiny), ve kterých se, sice již zřídka, vyskytovali potomci někdejších klonů padlých knížat nebes, je Martu (Západní země), či Amurru – země Amorejců.

Hebron je, dle nepříliš věrohodných pramenů, prastarým městem vystavěným sedm let před egyptským Soanem. A pravděpodobně, soudě podle osídlení potomky Anaků, neskonale starším. To místo podle tradice obýval lid Achíma, Šešaj a Talmaj, potomci Anakovi (Anunnaki).

 

Nás zajímají právě jen ti obyvatelé Kánaanů, o kterých píše tzv. IV. Mojžíšova kniha: Potomci Anakovi, vysokých postav z pokolení obrů, obývající velká a pevná města Kánaánu. Když naopak Hetejci , Jebuzejci a Amorejci žili v horách a lid Amalech v kraji poledním, tvrdí výzvědné Mojžíšovo komando, mající zjistit, zda je možné bezpečně zaútočit a zda poklady oné země stojí za takové úsilí:

 

Kapitola 13 verš 34

Také jsme tam viděli obry, syny Anakovy, kteříž jsou větší než jiní obrové, ješto se nám zdálo, že jsme proti nim jako kobylky a tak jsme jim i připadali.

 

Tehdy zahynulo království Og, posledního z obřích králů, když všichni obyvatele i s dětmi byli do jednoho vyhubeni, aniž byl kdokoli zanechán na živu. Tehdy za časů Mojžíšových.

 

Kap. 3/11

Sám toliko Og, král Bazan, jediný jež (ještě) z obrů pozůstal, aj lůže jeho železné ještě zůstává v Rabat u synů Ammon devíti loktů zdéli, čtyř loktů zšíři, jakž jest loket muže.

 

A zde je pokračování a počátek příběhu padlých Strážců nebes, jenž byl i počátkem konce krále Bazán Oga, posledního z obrů. Potomka někdejších klonů Anunnaki a domorodých žen. Vše poctivě sepsáno spravedlivým Henochem, následujícímu pokolení.:

(podstatně kráceno)

 

Apokryfní Henochova kniha:

 

Kapitola 6.

 

6. A nazvali tuto horu Hermon, protože na ní přísahali a zaklínali se mezi sebou navzájem.

7. Toto jsou jména jejich vůdců: Semjása, jejich nejvyšší, Urakib, Arammeel (Sammael?), Akibeel, Tamiel, Ramuel, Danel, Ezequeel, Saraquial, Asasel, Armers, Batraal, Anani, Zaqebe, Samfaveel, Turel, Jomjael a Arasjal.

8. Toto jsou jejich činy:

 

Kapitola 7.

1. Tito a všichni ostatní s nimi pojali ženy, každý zvolil jednu a počali k nim vcházet a se na nich znečisťovat, učili je kouzlům, zaříkáním, řezání kořínků a vyjevili jim léčivost bylin.

 

Průšvih na sebe nenechal dlouho čekat. Jakkoliv zřejmě mnohé z nich při porodu zahynuly, lidské dcery krasavice počaly a mnohé z nich porodily obry. A to jsou ti, kteříž zdávna byli muži na slovo vzatí. Mocní klonové části padlých Anunnaki.

Obři postavou i duchem, využívající nebeská tajemství svých vzdušných otců k ovládnutí lidských dětí.

V první generaci nad poměry dlouhověcí a moudří. Ovládající mnohá tajná umění, velcí stavitelé Slunečních energetických chrámů i prvních pyramid, genetičtí manipulátoři vyrábějící si klonováním zrůdy pro své pobavení (viz Manethon), zneužívající čisté energie Země k zištným válkám, se stali skrze svá zasvěcení nebeským tajemstvím, neomezenými vládci nad dětmi Země a opanovali široké okolí v pásmu života planety na dlouhý čas.

Když dlužno poznamenat, že mohli být nepříjemnou konkurenci pro jiná mimozemská uskupení, s nimiž vedli i krvavé spory.

Avšak, jak se i nadále mísili mezi sebou a dětmi smrtelného života, božská jiskra v nich rychle pohasínala a degenerace dostoupila vrcholu. Délka jejich života ani zdaleka nedosahovala, jak již to u klonů první a další generace bývá, ani deseti procent prvotního genového zdroje. A stále postupně klesala. Jednoho dne jim lidé již nemohli ničeho dát, neboť obří vládci strávili všechnu práci lidí. Tehdy se obři obrátili proti nim a pohltili je.

A tehdy nastal všeobecný úpadek:

 

5. A lidé se počali prohřešovat na ptactvu, zvěři, plazech a rybách. Pak ze sebe samých navzájem maso ožírali a pili krev.

6. Tu žalovala země na tyto nespravedlivé.

Kapitola 8. 1. Asael naučil lidi zhotovovat meče, zbraně, štíty, náprsní krunýře a ukázal jim kovy i jejich zpracování, náramky a šperky, používání očního líčidla a krášlení víček, nejvybranější vzácné kamení i všelijaká barviva.

2. Tak zavládlo mnoho bezbožnosti a oni páchali smilstvo, dostali se na scestí a všechny jejich cesty byly zkažené.

3. Semjása učil lidi zaklínadlům a řezání kořínků. Armers jak rozvázat zaklínadla, Baraquel hvězdářství, Kokabeel astrologii, Ezeqeel pozorování oblak, Arakiel znamením Země, Samfaveel znamením Slunce, Seriel znamením Měsíce. A lidé hynuli a jejich křik doléhal až do nebes.

 

Kapitola 9. hovoří o množství krve, jež byla klony padlých strážců prolita na Zemi, o všem bezpráví hlasitě volající skrze liduprázdnou Zemi, až k branám nebeským. Tehdy shlédli Archónti, praví strážci nebes (Michael, Uriel, Rafael a Gabriel), aby všechny bídy zaznamenali a předali stížnost nejvyššímu.

V Kapitole 10. apokryfní Henochovy knihy Nejvyšší a Svatý vynese rozsudek: Vodní záplava zachvátí celou Zemi a vše, co je na ní zahyne, neboť lidé již od „padlých strážců“ znají mnohá tajemství nebes. Pouze Noe má být poučen jak se skrýt, aby skrze něho a jeho potomstvo, zachoval lidský rod. Viníci mají být spoutání mrákotami a uvrženi do temnot jámy v Duadelu uprostřed pouště, aby v den velikého soudu byli uvrženi do ohnivé propasti podobné kotli, aby tam v mukách věčně přebývali. Až do skonání pokolení.

 

9. Ke Gabrielovi promluvil Pán: Vytáhni proti míšencům, zavrženým a dětem děvek. Vyhlaď syny Strážců z prostředku lidí. Vypusť druha proti druhu, aby se sami mezi sebou bojem zničili, neboť dlouhý život jim nebudiž údělem.

10. Otcům jejich nebudiž za ně (jejich děti) dovolena žádná prosba, ačkoliv doufají, že budou žít život věčný, neboť každý z nich žije pět set roků.

12. Až se jejich synové navzájem pobijí, a až uvidí záhubu svých milých, uvaž je na sedmdesát pokolení pod pahorky Země - až ke dni jejího soudu a jejího dokonání, až bude vykonán věčný poslední soud.

15. Znič všechny duchy zavržených i syny Strážců...

 

Problématika nežádoucích klonů, co výsledku odvážného genetického inženýrství jisté části Anunnaki z vysokého nebe, používajících k mísení genů systém „in natura“, rozsudkem ještě zdaleka nebyla vyřešena. Krátce poté, co byl vysloven rozsudek, sešli se hlavní viníci, někdejší spirituální bytosti ze sedmého nebe, aby sepsali prosebnou „petici“…

 

 

 

Anunnaki - poslední soud...

Vydáno dne 09. 06. 2009 (659 přečtení)

 

Stále ještě nevíme, do jaké skupiny Anunnaki máme zařadit padlá „nebeská knížata“ a do které jejich soudce. Jakkoliv se může zdát, že soudní dvůr nebeských bytostí pochází z entity Elohim (Jahwah), nemusí tomu tak být.

Když mé největší podezření padá na duchovní tvory, kteříž zdávna kontrolují dodržování řádu Stvořitele, pilně střežící všechna tajemství i jakékoliv porušení univerzálních základů Genese. Spirutuální bytostí bytující o několik řádů výše, než bychom kdy tušili u průměrného domorodce, kteří jakékoli hrubé narušení Univerzálního řádu okamžitě, bez jakýchkoliv emocí, odměňují „červenou kartou“ všem přítomným. Nikoli jen viníkům. Přičemž se zdá, že jim kupodivu nevadí vzájemná záměna časových linií, ačkoliv prvotní operace směřující k záměně časových linií, směřují ve skutečnosti ke genetickým manipulacím, neboť jsou logickým důsledkem všech důsledkově navazujících průšvihů. Připočítáme-li kalkulaci s tragickou úrovní IQ světového mangmanetu, jenž je v plánech mimozemských agresorů očividně započítán, pak si mimozemské bytosti nemusí stěžovat na omezování svých práv a svobodných rozhodnutí. Naopak…

 

S programově naučenou nevědomostí slyšící neslyší, vidoucí nevidí, jsou to právě oni, kteří budou přímo odpovědni za vývoj a určený směr velmi velkého Průšvihu. Přičemž mimozemští agresoři jsou, v tomto cvičném případě, prozatím jen lehce přihlížející.

Tedy v očích strážců univerzálních zákonů a tajemství vesmíru, zcela bez viny, při totálním zničení lidské pospolitosti i své planety.

Které si lidstvo zaviní samo.

A to právě mimozemským agresorům, od samého počátku jimi generovaného průšvihu „kráčí“. Když vsadili svůj nízkoenergetický lov na pažravou sebestřednost a dominující egoizmus již zmiňované Sběře a strach pevně poutající logické odezvy ostatních.

Byla to dobře mířena trefa do černé duše lidstva.

V kapitole 12. je psáno, že se Enoch ukryl v těch dnech a žádný z lidských dětí nevěděl, kde. On sám říká, že pobýval u Strážců, jimiž byl později vyslán za těmi, co se prohřešili:

 

4. Strážci nazvali mne - Enochem písařem - a řekli mně: „Enochu, tys písař spravedlnosti, jdi oznámit těm strážcům nebes, kteří opustili vysoké nebe, svaté věčné místo, a znečistili se s ženami, a činili tak, jako děti země dělají. A vzali sobě ženy“:

5. Mají být tepáni při velikém zničení na Zemi: A nebudou mít žádného míru, ani odpuštění hříchu.

6. A protože radují se svými dětmi, smrt svých milovaných každý z nich uvidí, a nad zničením svých dětí budou bědovat, a snažně své prosby vysílat k věčnosti, ale milosrdenství a mír k nim nedosáhnou."

 

A Enoch vyhledal na hoře Hermon jednoho z vůdců hříšníků Azalea, aby mu sdělil rozsudek, jenž byl nad nimi vynesen. Azael vida, že záležitost je velmi vážná a nesnese odkladu, svolal ostatní hříšné syny nebes, aby i k nim Enoch promluvil.

4. A oni všichni byli v obavách a strachu. Roztřesení veliké je postihlo. I zapřísahali mne, abych načrtl (prosebnou) petici, jež by umožnila nalézti pro ně odpuštění. Abych četl jejich petici v přítomnosti Pána nebes.

5. Protože od té doby nesměli mluvit (s Ním), ani vystavit své oči

Po té odešel Henoch do země Dan, na jihozápad od Hermonu, kde si pročítal prosebnou petici, až zaspal tvrdým spánkem. V časovém intervalu mezi tvrdým spánkem a opětným vyhledáním hříšníků jej provázelo vidění, jež obsahově patří mezi starověké sci-fi:

 

9. Větry mi propůjčily křídla k vidění a vyzvedly mne vzhůru. Nesly mne do nebe. Vstoupil jsem, až jsem se přiblížil zdi, která byla vystavena z křišťálových kamenů a obklopena ohnivými jazyky počala mi nahánět strach.

10. Vstoupil jsem do ohnivých jazyků a blížil se k velkému domu postavenému z křišťálových kamenů. Stěny onoho domu se podobaly podlaze vyložené takovými kameny a jeho podlaha byla z křišťálu.

11. Strop byl jako dráha hvězd a blesků, mezi nimi ohniví cherubové

12. a jejich nebe bylo z vody. Ohnivé moře obklopovalo stěny

13. a jeho dveře hořely ohněm. Vstoupil jsem do onoho domu, který byl žhavý jako oheň a studený jako led. 14. Nebyla tam žádná potěšení: Strach zakryl mne a třesení veliké se mne zmocnilo. Chvěl jsem se a třásl, i padl jsem na tvář a patřil na vidění.

15. A hle – již tu byl jiný dům, větší než onen první

16. a všechny jeho dveře mi byly otevřeny. Byl vystavěn jakoby z ohnivých jazyků, v tak znamenité nádheře a rozlehlosti, jež nemohu ani popsat.

17. Jeho podlaha byla jako z ohně. A nad tím vše tvořeno blesky s cestami kroužících hvězd,

18. Strop tvořil planoucí oheň. Pohlédl jsem a spatřil vysoký trůn, jeho vzezření bylo jako jiné křišťálové sklo, kolem něho bylo něco jako jasně svítící Slunce obklopené cheruby.

19. Zpod trůnu vycházely oslnivé proudy plápolajícího ohně, že nemohl jsem patřit na něj.

20. A veliká Jeho Sláva seděla na něm. Jeho roucho zářilo jasněji než Slunce a bylo bělejší než sníh.

21. Žádný z andělů nemohl předstupovati před Jeho tvář, neboť taková byla Jeho nádhera a sláva.

22. Žádný (tvor) z masa jej nemohl spatřit. Kolem i před Ním žhavý a veliký oheň zabraňoval přistoupit blíže.

23. Deset tisíckrát deset tisíců stálo před Ním, ač On nepotřeboval žádné jejich rady.

25. A Nejvyšší pán zavolal mne před svou tvář a řekl mi: Enochu slyš má slova. I přistoupil ke mně jeden ze svatých - vzbudil mne, postavil na nohy poblíž dveří.

I sklonil jsem tvář dolů.

Kapitola 15

2. Jdi tam a vyřiď Strážcům nebes, kteříž tě poslali, abys tu za ně prosil: Měli byste vy prosit za lidi, a nikoli lidi za vás.

3. Proč jste opustili vysoké svaté nekonečné (věčné) nebe, ač byli jste svatí, žijící věčný život, spali jste s ženami, znečistili se s dcerami lidskými, brali je za ženy, jako dělají děti Země, a zplodili syny - obry?

4. A ač byli jste svaté duchovní bytosti, žijící věčný život, sami sebe znečisťujete krví žen, a plodili jste děti s krve a masa, a jak děti člověka nyní bažíte po masu a krvi, jak to také dělají smrtelníci podléhající zkáze.

7. Ale vy jste však byli dříve spirituální (duchovní bytosti), žijící věčný život, a nesmrtelní, po celá pokolení světa.

A proto nemohu ustanovit ženy i pro vás; protože, pokud jde o duchovní z nebes, v nebesích je jejich obydlí.

8. A nyní obři, kteří jsou zplozeni jako duch a maso, budou nazýváni zlými duchy uprostřed Země

9. a na zemi bude je jejich obydlí. Zlo duchů pochází z jejich těl; protože se narodili z lidí a svatých strážců - tam je jejich počátek a neuspořádaný původ.

 

V kapitole 16 je opakován tvrdý rozsudek o zničení potomků padlých andělů a to již bez ustavení dalšího soudu: Přičemž zbabělé strážce nebes, kteří za sebe vyslali vyjednávat Enocha s prosebnou peticí, nečekal lepší osud. Nemají mít od té chvíle žádného pokoje a klidu. Navíc se můžeme v téže kapitole verši 3. dopátrat odkud vlastně hříšná knížata nebes přijuchala na přídi času: „Vy jste žili v sedmém nebi (duchovní bytostí poblíž nejvyššího řádu) a ač všechna tajemství vám nebyla ještě odhalena, ználi jste mnohá z nich a v tvrdosti svého srdce jste je předali ženám a skrze ně pak mezi lidmi na Zemi způsobí mnoho zla“…

 

Jak je z textu patrné, znalosti top univerzálních technologií, jsou nepochybně doménou jen bytostí nejvyššího řádu, o nichž je v Henochových apokryfech rovněž zmíněno: Cherubové tvořící kolem nejvyššího auditora soudní dvůr.

Enoch po svém návratu z nebes, nevěda si rady, jak s peticí naložit, odebral se zpět do Abelsjailu, jež se nalézá mezi Libanonem a Senseremm, opět vyhledal padlé strážce. Ty nalezl vystrašené a plačící. I vykládal jim svá vidění, jež jej provázela při vyzdvižení k nebesům, aby přednesl prosebnou petici padlých andělů Nejvyššímu z nich.

Nyní si dovolím parafrázovat sv. Petra, jenž o této části Anunnaki rovněž hovoří: „Neboť Bůh neodpustil andělům, kteříž zhřešili, ale strhna je do žaláře, řetězům mrákoty je oddal, aby k závěrečnému soudu chováni byli“…

 

Závěrečná část dramatu, kterou chaldejské eposy a starozákonní texty popisují jako Potopu seslanou na hříšný svět, je časově nezařaditelná, jakkoliv pan Wolley je po svých archeologických vykopávkách přesvědčen, že se odehrála kolem roku 4250 př. n. l.

Vzhledem k chaldejským legendám se zdá být mnohem přijatelnější datum 6340 př. n. l., kdy byl souhrn katastrof doprovázen i potopě podobným efektem, když samý počátek průšvihu je popisován jako Uragan z nebes (Typhon z řeckých bájí, tajfun, větrná smršť).

Každopádně lze z textů vyčíst, že vybraní jedinci o blížící se pohromě věděli s předstihem, Přičemž osud starozákonního Metuzaléma, stařičkého kmeta, je nanejvýš pozoruhodný, Jakkoliv se i na něj společně s Noe a jeho rodinou vztahovala výjimka, rozhodl se setrvat ve starém mizícím světě s ostatními. Při kataklyzmatu zahynul, jakkoliv o tomto faktu starozákonní texty mlčí.

Je rovněž psáno, že Noe, patrně významný a povedený klon entity Elohim, jako jediný ze spravedlivých se svojí rodinou přežil, je nanejvýš pravděpodobné, že tomu tak nebylo. Anakové, obři a potomci Anunaků, či král Bazan Og, jsou toho důkazem. A pokud bychom bezuzdné vraždění v následující historii lidstva dešifrovali, mohli bychom možná vystopovat několik různých lidských skupin, jež byly a jejich potomci stále ještě jsou započítáni mezi ztracené a neperspektivní.

Odsouzeni k zániku. Na podkladě informací z centrálních genových databází? Odděleni již na počátku svého zrození i na podkladě dat právě budovaných centrálních informačních systémů a čipového hospodářství? Z jiné části Henochova apokryfního spisu vyplývá, že Noe, syn Lamechův byl vyjimečné konstitutce, zjevně lišící se od zavedeného lidského typu a to tak, že vystrašený Lámech prchl ke svému otci Metuzalémovi a ten se okamžitě odebral vyhledat svého otce Enocha, jenž pobýval v pevnosti na „konci země“, mezi strážci nebes.

Co, tak Lamecha vystrašilo, byla Noeho podoba se strážci nebes:

 

Kapitola 106.

2. A jeho tělo bylo bílé jak sníh a červené jako kvetoucí růže, a vlasy na jeho hlavě i jeho dlouhé kadeře byly bílé jako vlna, a jeho oči krásné. A když otevřel své oči, rozsvítil se celý dům jako slunce, a celý dům.

 

Je-li dovoleno odvozeně posoudit vzhled jisté části Anunnaki, pak popis Noeho, tak podobný andělům z časů setkání Abrama v chaldejském Uru, hovoří o bílé rase, s bílými vlasy a očima svítícíma jako samo Slunce. Téměř severský typ?

Přibližnou představu o fyzis těchto bytostí můžeme odvodit z následujícího textu, jenž je v souladu se starozákonním Enochovým příběhem:

 

…“I bylo Enochovi všech dni třista šedesát a pět let. A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín, neboť vzal jej Bůh“…

Kapitola 82. Část, jež nalezneme pouze ve slovanském překladu apokryfní Henochovy knihy.

Enochu, patři na písmo nebeských desek, čti, co je na nich napsáno, a pamatuj si vše jednotlivě. Hleděl jsem na všechno na nebeských deskách a četl vše, co na nich napsáno, zapamatoval jsem si vše a četl knihu.

Toto je úplná nauka o pravdě sepsaná Enochem, kteráž si zaslouží od všech chvály a je soudkyní celé země...

Když jsem dosáhl třista šedesáti pěti let, byl jsem jednoho dne sám doma. Tu se mi zjevili dva velcí mužové, které jsem na zemi nikdy nespatřil. Jejich tvář zářila jako slunce, jejich oči byly jako zářivé pochodně. Z jejich úst šlehal oheň, jejich oděv a jejich zpěv byly nádherné, jejich paže byly jako zlatá křídla. Stáli u záhlaví mého lože a volali mne jménem. Procitl jsem ze spánku a vstal z lože. Pak jsem se před nimi poklonil, v obličeji bledý hrůzou. Tu ke mně oba promluvili: Buď dobré mysli, Enochu, nestrachuj se!

Věčný pán nás posílá k tobě, máš dnes s námi jít do nebe. Dej svým synům a své čeledi příkazy, co mají činiti ve tvém domě. Žádný však ať tě nehledá, dokud Pán tě opět k nim nepřivede.

 

I o takové entitě vyšších postav bývá marnotratně hovořeno v souvislosti Gizeh inteligence (pobývající v podzemních prostorách egyptské Gizy.

A tak se mapa podzemních a podmořských pevností možných mimozemských uskupení slibně rozšiřuje. Když jiná legenda je vyprávěna z oblasti Erythrejského moře. To je však již jiný příběh. Jakkoliv úzce může souviset s udivujícím vývojem současné epochy.

 

Převzato:http://smit.wz.cz/

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.