Kdo je Online

Právě přítomno: 30 hostů a žádný člen

2181557
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
160
1003
7427
956121
22202
36429
2181557

Your IP: 23.20.162.200
2017-11-19 04:39

 

 

 

Normal 0 21 MicrosoftInternetExplorer4

 

Pyramidy - Mars - Sirius


1: Města Atlantidy a kód "365"

 

By admin - Posted on 25 August 2008

V posledních létech byly v různých koutech naší planety odhalovány uzdravující účinky konstrukce pyramidální formy. Uzdravující efekt „tvaru pyramid“ je mnohokrát patentován. Podle výzkumu francouzského inženýra J.V. Rena pyramidy, koule, polokoule i krychle samy o sobě svým tvarem představují rezonanty kosmické energie. Pyramidální zařízení, které je orientováno světovými stranami jako Cheopsova pyramida, očišťují vodu, zabíjí mikroby a také mumifikují. Tupé ostří se samo v pyramidální konstrukci nabrousí - toto je obsahem patentu českého inženýra Drbala. Tento inženýr také prohlásil, že klobouky a čapky pyramidální formy mají vliv na zdraví člověka. V Kalifornii na klinice Garswill mají pyramidy vyrobené z tyček, které jsou zavěšené u stropu, aby urychlily léčení pacientů.

Pyramidy orientované na SEVER - JIH odstraňují škodlivé vyzařování geopatogenních zón - to je výsledek bádání bulharského vědce Mileva. Podobné výzkumy prováděla i Bajkalská asociace biolokací, která zjistila, že pyramidy z drátu zesilují (zrychlují) světelnou vodivost - jsou to jakési antény v domech po jejichž použití zmizely geopatogenní zóny.

Vědci Čitinské lékařské akademie A. Ložkina , I. Landa a V. Kalčenka zase zkoumali fenomén působení forem na prostor a odhalili, že pyramida a spirála různě působí na srážení krve ve zkumavce. Ukázalo se, že po dvou hodinách se ve zkumavce, která byla postavena na vrchol kuželové drátěné spirály s rozměrem 30x30 cm, se začínala doba srážení krve zkracovat. Pyramida zhotovená z drátu rozšiřovala fluktační spektrum času srážené formy (P=30). Pyramidální konstrukce urychlila i reakci usazování eritrocitů.

Symetrické i nesymetrické předměty mají různý vliv na prostor. Pravoúhlé předměty a úhly (rohy předmětů) mají záporný (negativní) vliv na prostor (V.Chrapov a rok 1990) a naopak předměty okrouhlé a symetrické v sobě nesou zcelující energetický tok a to pro všechny životy (pyramida, koule, polokoule, kopule). Záhadu představují síťové konstrukce. Předpokládá se antigravitační průchod sítí Hartmana a Kari (síťka geopatogenních zón a energetických konstrukcí či kostry Země), skelet člověka i zvířat, bronchiální a cévní konstrukce. Evoluce forem všeho živého se snaží překonat gravitaci a asymetrii. Proto je tak důležité brát v úvahu Kosmický zákon v architektuře měst a sídlišť. K tomu nás vyzývá i tajemství Egyptských pyramid, které je těsně spjato s tajemstvím Atlantidy.


NALEZENÁ MĚSTA ATLANTIDY

O Atlantidě i pyramidách byly napsány desítky knih, ale jejich záhada stejně ještě není rozřešena. V šedesátých letech dvacátého století nedaleko ostrova Bimini a Andros v Bahamském souostroví byly odhaleny podvodní archeologickou expedicí architekturní soubory s pyramidami. Téměř současně byly v jezeře ROCK v USA odhaleny tři potopené pyramidy a architektonický soubor několika staveb.Toto jezero se nalézá 40 km od města Medison, jeho šíře je 4 km a jeho délka 8 km. Na začátku století oznámili bratři Wilsonovi v tisku, že zpozorovali pod vodou jezera kamenné stavby. Ten rok byl nadmíru suchý a úroveň hladiny jezera byla silně snížena. Oba bratři byli přesvědčeni, že viděli „mořskou pyramidu“.

Prošla třetina století a 11.04.1936 místní lékař F. Morgan letěl hydroplánem nad jezerem Rock a tohoto letadla viděl jasně na dně .… celé tři veliké pyramidy! Jeho vyprávění se stalo zlatým dolem tisku. Potápěči jeho vyprávění potvrdili. Pyramida měla tvar odříznutého kužele vysokého 10 metrů. K záhadě jezera Rock se vrátili až za 30 roků. V létě roku 1968 byl na dně jezera odhalen celý architektonický soubor. Geologové odhadli vznik jezera Rock na neuvěřitelných 10 tisíc roků. V tomtéž roce pilot R.Brash uviděl ze vzduchu obrysy velkých podvodních staveb vedle ostrova Bimini a Andros. Tímto objevem se začala zabývat skupina vědců kolem profesora Valentaina, která byla vybavena vším potřebným pro zahájení podvodního archeologického výzkumu. Prvním jejich nálezem byla kamenná stavba podobná chrámu, po celé ploše porostlá vodními rostlinami. Kolem byly stopy dalších budov a cest. Bloky staveb vážily od 2 do 5 tun.

V září roku 1968 letecký snímek ukázal, že v hloubce 30 metrů vedle Bimini prosvítají desítky architektonických objektů: pobořené stavby, pyramidy, ostatky velkého oblouku, klenby... Začal se rýsovat vzhled potopeného města. Jižně od ostrova Andros se podařily vyfotografovat kruhy z obrovských kamenů. Druhá expedice našla stavby dlouhé 70 metrů - to byl přístav s dvojitým vlnolamem a kamenným nábřežím. Město bylo odhadem staré asi 12 tisíc roků.

Vladimír Ščerbakov, autor knihy „Vše o Atlantidě“ udělal závěr, že tyto stavby náležely jedné pra civilizaci, ještě před Atlantidou - poslední ostrov, který se potopil v průběhu velkého kataklyzmatu v roce 9 541 př.n.l.

Osmdesátá léta našeho století se zdála být šťastná pro Atlanťany. Za jasného počasí piloti uviděli podvodní kanály, terasy a cesty táhnoucí se dolů až do moře do velikých hloubek. Vzpomenu velkého proroka Edgara Cayce, který nazval tento prostor místem vložených tajných letopisů Atlanťanů!

Jednoznačně je známo, že od pobřeží Venezuely se táhne po mořském dnu stěna, která je dlouhá okolo sta mil ( víc jak 160 km ). Byly také odhaleny budovy, hřiště a náměstí severněji od Kuby na ploše asi 4 ha viditelné pouze za velmi jasného počasí. Ve stejnou dobu byly nalezeny rozvaliny u ostrova Boavista v souostroví Zelený mys.

U břehů Španělska jsou zase pod vodou čtyři obrovské budovy, které objevil archeolog, Ascher. Spis o odhalených potopených městech a přístavech je velmi obsáhlý. Jsou tu pevnosti antické Olvie, Dioskurie, Chersonesu, Fanarogie, Kaspické Atlantidy Chazarin, Kyperské Salamin, finského města Tir a Sidon, přístav Cesaria, Korint, řecké Gofion a Kalidon, hrobky na ostrově Melos v Egejském moři, pevnost Egina, římský přístav Baji, před římský přístav Ostia, osady Etrusků na dně Tyrhenského moře, řecké kolonie u břehů Libye a Tunisu, přístav Royal na Jamajce, „pirátský Babylón“ - téměř okamžitě zničený zemětřesením a potopený. Konec konců, i naše Benátky se postupně noří do oceánu.


INFORMAČNÍ KÓD 365

Málo kdo z nás dnes pochybuje o existenci ohromného kontinentu pra civilizace ATLANTIDY. Historie a vývoj Atlantidy však zůstává stále jen tajemstvím a záhadou stejně tak, jako pyramidy, které byly postaveny v každém jejich městě. Jak všichni víme, v konstrukci pyramidy byly zakódovány matematické vzorce ve vazbě na průchod do jiných rozměrů Kosmu. Nebo to byly startovací plochy pro vimany - letadla a hvězdné koráby atlanťanů, které v několika vteřinách mohly obletět celou Zemi - tak se píše ve starých esoterických knihách a v Agni Józe.

Mexické pyramidy svými rozměry nezůstávají za egyptskými nijak pozadu. Pyramida Slunce ve městě Teotiahuacan poblíž Mexica má základnu 200 metrů a výšku 60 metrů. Všechny pyramidy však ještě do dnešní doby nejsou odhalené, jak říká autor knihy „ Bohové, hroby, učenci “ K. Keram. Možná, že je část pyramid skrytá bujnou tropickou vegetací a část pohltila voda i země. Ale obyvatelé země Mayů docela určitě před odchodem zasypali svoje cenné pyramidy, aby je uchránili před zničením. Mexické pyramidy, to jsou velké obětní stoly, na jejichž vršku se uskutečňovaly slavnostní obřady s oběťmi. Tyto pyramidy se od egyptských lišily tím, že byly useknuté v horní části. A tak na vzniklých terasách Mayové stavěli chrámy, ke kterým vedly od vzniku pyramidy široké schody.

Proč byly mexické pyramidy useknuté? Pitěrský badatel A.Belov tvrdí, že energeticko informační charakteristiky takovéto pyramidy jsou různé. Pyramida takovou energetickou informaci uzavírá do sebe, ale useknutá je jako fontána, protože tuto energii tryská ven. Snad právě proto je veškerá pozornost soustředěna na komplex v Gíze a speciálně na pyramidu Cheopsovu. Jestliže vezmeme v úvahu to,že useknutá pyramida tryská energii ven do prostoru a je postavena na zlomu, tak na uvedené ploše takové pyramidy mohly atlantské koráby čerpat energii, mohly se tak nabíjet před cestou na jiné světy.

Vědec P.Petrosjan tvrdí, že pyramida nese obrovskou informaci o budování Vesmíru, Sluneční soustavy i člověka. Informace je zakódovaná v geometrické formě pyramidy - přesněji ve formě OKTAEDRU. Pyramida je jeho polovina. Pyramida svojí výškou směrem nahoru symbolizuje život a směrem dolů pak smrt. Přilehlý svět Slunce se nachází v jednom ze dvou ohnisek eliptické orbity planet. Ve druhém ohnisku je pro člověka neviditelný pramen oslepujícího světla na které vzpomínali všichni ti, kteří prožili klinickou smrt.

Číselné vyjádření známého kódu, kterým je v pyramidě zašifrovaná informace o Vesmíru - je známé číslo 365 - a je to velmi závažné číslo pro Zemi. Je to celý roční životní cyklus naší planety Země. Toto číslo se totiž skládá ze tří cifer a to z čísel 3-6-5. Co tato čísla mohou označovat? Když vezmeme v úvahu toto číslování planet, pak dostaneme:


Slunce - 1
Merkur - 2
Venuše - 3
Země - 4
Mars - 5
Jupiter - 6
Saturn - 7
Uran - 8
Neptun - 9
Pluto - 10

Nyní se podívejme na číslo 365 - pak je 3 Venuše - 6 Jupiter – a číslo 5 je Mars. To znamená, že je Země silně napojena hlavně na tyto planety. Nyní si toto číslo rozložíme jako 3+6+5=14 a zde je podle našeho schématu číslo 1 Slunce - 4 Země. Kód Sluneční soustavy (pod číslem 1) je tedy těsně spjat s celým Kosmem. Také lidská ruka je sestavena na principu čísla 14. Také všeobecné číslo palců je 14. Tento kód má podobenství v souhvězdí Velké Medvědice do kterého vchází naše Slunce. V tomto souhvězdí byla ještě jedna hvězda, jejíž smrt zahubila i Faeton, planetu mezi Marsem a Jupiterem. Po této katastrofě se zaměnily charakteristiky planet Sluneční soustavy a objevil se Pluto.

Podle toho co mám k dispozici, píše P.Petrosjan v časopisu „Věda a náboženství„ v jeho čísle 12/92 - lidstvo již sedm krát přežilo světovou katastrofu. Naši dávní předkové znali Božskou vědu Vesmíru a předávali toto tajemství jen zasvěceným. A zasvěcení stavěli pyramidy a velmi odpovědně přistupovali ke studování Kódu života. Mnohé se jim dařilo, ale světová katastrofa je zastavila na určité úrovni poznání a zakódovaná informace pyramid je opět zahalená.


2: Laser a druhá kataklyzma Atlantidy


By admin - Posted on 21 September 2008

V roce 1934 v době seance Edgar Cayce mluvil ke své pacientce, že žila před 29 tisíciléty na zemi Atlanťanů v době, kdy tam byly rozvinuty energetické síly s jejichž pomocí se přemisťovaly posádky, když se četly zápisy skrze stěny, kdy se fotografie dělaly na dálku, kdy byla překonána gravitace a vyráběl se úžasný krystal obrovských rozměrů a velké moci. Mnohé z toho přineslo zkázu. Cayce potvrdil, že se Atlantida nacházela mezi Mexickým zálivem z jedné strany a Středozemním mořem ze strany druhé. Důkazy o existenci civilizace Atlanťanů je možné najít v Pyrenejích, Maroku, v Britském Hondurasu, na Yucatanu a na ostrovech Cayce dělil historii Atlantidy na 3 období.

První období počítá na 50 tisíc let před naším letopočtem, druhé období na 28 tisíc let př.n.l. a třetí a poslední éra úplného potopení mezi léty 10 500 - 10 000 let př.n.l. Atlanťané se podobali rudé rase. V mnohých článcích Cayce hovořil o době Atlanťanů, kdy probíhal boj mezi dvěma skupinami. Jedna z nich „Děti zákona Jediného“ to je světlé síly a druhá „Synové Belialu“ - temné síly. Během války mezi nimi byla část kontinentu zničena. V Atlantidě byli mnozí, kteří pochybovali o tom, zda bylo nutné, aby prostí smrtelníci znali aplikaci duchovních zákonů k hmotným principům neboť v tom byla skryta ohromná ničivá síla - říkal Cayce. Atlanťané zhotovili speciální přístroj pro aktivaci sil slunečního záření s cílem vytvořit energii pro koráby a zpracování elektrické energie. Tyto síly byly obrácené k elementům Země a vyvolaly první katastrofu.

V květnu 1941 E.Cayce v jednom sezení řekl, že v Atlantidě do prvního zničení pevniny byly využívány síly, které se nyní jen odhalují. Mohou být využívány pro spoje, přepravu i ničení. 2.prosince 1942 byla poprvé uvolněna atomová energie o které Cayce hovořil několikrát již dříve.

V roce 1933 hovořil k jednomu pacientovi : Tento subjekt na setkání představitelů států Atlantidy diskutoval otázku, jak žít s obrovskými zvířaty, která žila na Zemi. Také byly vynaloženy prostředky pro ohraničení prostoru, který by byl nepřístupný pro devianty. Byla to emanace vyzařování smrtelného super kosmického charakteru z různých bodů Země. Tyto paprsky, jak řekl Cayce, budou objeveny až během 25 roků. Na otázku, kdy proběhlo toto setkání, Cayce odpověděl, že to bylo někdy v roce 50 722 př.n.l. Jestliže připočteme k roku 1933 ještě oněch 25 roku z předpovědi, tak zjistíme, že v roce 1955 byl objeven antiprostor, v roce 1957 antineutron.

V roce 1958 již hovořil o antihmotě a o její ničivé síle jestliže vstoupila do reakce s hmotou. V roce 1958 byl objeven laser a maser. Vyprávění Cayceho o 2. a 3. etapě Atlantidy odpovídají odhalení Krystalu, který velmi připomíná krystal k využití laserem. V jedné seanci Cayce říkal: V Atlantidě ještě před druhou katastrofou, v době, kdy již byla pevnina rozdělena, byl tento subjekt mezi těmi, kdož rozšifrovali poslání získané přes krystal a také oheň ( světlo), který se musel stát VĚČNÝM OHNĚM PODSTATY.

V roce 1933 Cayce sdělil něco o technologickém rozvoji Atlantidy, popsal složitou metodu stavby budovy, ve které se nacházel „Ohnivý kámen“ nebo výše zmíněný krystal. Omylem jej umístili příliš vysoko na něco, z čeho pak vznikla druhá a ještě horší katastrofa rozdělující Atlantidu na jednotlivé ostrovy. Cayce o krystalu ještě hovořil dále - za prvé popsal, jak vytvořit takový krystal, který je v současné době ukryt na třech místech na Zemi. A to v Atlantidě, která je potopená nebo v Poseidonii, kde část chrámů bude ještě odhalena pod nánosy nedaleko Bimini u pobřeží Floridy. Za druhé v chrámu kroniky v Egyptě, kde subjekt společně s druhými se zabýval pečetěním zápisů přinesených ze země jejich původu.

Za třetí byly zápisy dovezeny na nynější Yucatán, kde několik roků zpět archeologové odhalili kameny staré stavby. Na kamenech je emblém. Tyto kameny budou v budoucnu převezeny do muzea v Pensylvánii a část bude ve Washingtonu nebo Chicagu.

Cayce tvrdil, že mnozí z těch, kdo opustili umírající Atlantidu se přestěhovali do Egypta, Afriky i Ameriky. Jmenovitě v Egyptě, jak předpokládal, se nachází veškerá historie Atlantidy.


Esoterické znalosti v pyramidách

Mezi egyptology je všeobecně uznávaným názor, že veliké pyramidy se stavěly jako hrobky vládců Egypta a neměly jiný význam či poslání. Ten pravý důvod se zatím zdá být tajný a zatím neodhalená, ale v některých publikacích je již náznak, že stavba pyramid se vedla v předtuše jakési hrozné kosmické katastrofy,že perioda návratu planety X naší Sluneční soustavy byla velmi dobře známa Žrecům ( Žrec = mág sloužící pravdě, znalý tajných, esoterních vědění, je strážcem svých tajemství a vládcem své síly ) Egypta, kteří předvídali jakousi Novou potopu. Ale egyptologové nespojují pyramidy ani s potopou ani s Atlantidou. Přesto přese všechno esoterické práce ukryté v podzemních jeskynních knihovnách v Himálaji Bratrstvem Shambally o tom hovoří. Velmi podrobně o těchto knihovnách píše Helena Petrovna Blavatská ve své známé knize „Tajná doktrína“:

"Chaldejská nejsvatější literatura také nenávratně zmizela s očí jako Atlantida... Stavitelé pyramid tyto vědomosti nepochybně ovládali a na tomto vědění byl postaven program mystérií a řada zasvěcení. Od té doby je postavení Pyramid - věčným rekordem a symbolem Mystérií Zasvěcení na Zemi a je stejné jako postavení hvězd na nebi. Cyklus zasvěcení provádí v miniatuře velkou sérii kosmických změn pojmenovaných astronomy „ Hvězdným rokem „. Při ukončení cyklu Hvězdného roku, který je 25 868 pozemských let, nebeská tělesa se vracejí ke stejným vzájemným polohám, jaké zaujímaly při zahájení cyklu. Zasvěcený Vnitřní člověk znovu nabývá prvopočáteční stav božské čistoty a vědění, se kterým zahájil svůj cyklus pozemských inkarnací.“

H.P.Blavatská "Tajná Doktrína"

"Slovo PYRAMIDA podle esoterických zdrojů pochází od slova PIR = OHEŇ což označuje symbolicky Jediného Božského Plamene Života všech stvoření. Staří zasvěcenci považovali tvar pyramidy za ideální symbol tajné doktríny a institutů předurčených pro její rozšíření.

Čtvercová základna pyramidy je stálé připomínání toho, že Chrám Moudrostí - Hlavní Pyramida Atlanťanů - byl založen na základě Kosmických Zákonů. Stavba pyramidy představuje 4 hmotné elementy z jejichž kombinace je stvořeno lidské čtyř rozměrné tělo. Od každé strany se zvedá trojúhelník, který přestavuje tří rozměrnou božskou existenci uzavřenou ve čtyř rozměrné hmotné podstatě. Vezmeme - li jako základnu čtverec, ze kterého vychází trojrozměrná duchovní síla, pak součet stran čtyř povrchů se rovná 12 a součet čtyř hypotetických čtverců se rovná 16, což tvoří základ 12 + 16 = 28. Toto číslo je posvátným číslem nižšího světa. Jestliže sečteme toto číslo 28 + 7 + 7 + 7 - a tyto tři sedmičky představují Slunce = 21, pak dostaneme číslo 49 které je rovno druhé odmocnině čísla 7 a také je to číslo Vesmíru."

Menli P.Choll "Iniciace Pyramidy"


Dvanáct znaků Zodiaku je analogické Vládci dolních světů, který je symbolicky znázorněn čtyřmi trojúhelníky - což je povrch Pyramidy. Ve středu každého povrchu - je dravec, šelma Jezechiela a struktura jako celek - se stává Cherubínem.

Tři hlavní místnosti Pyramidy jsou ve vzájemném vztahu se srdcem, mozkem a reprodukčním systémem - duchovními centry lidské konstituce. Trojúhelníkový tvar Pyramidy je podobný póze těla, která se dříve používala při meditačním cvičení (lotosový sed).

Mystéria učí, že božské energie od Bohů sestupují na vrcholek Pyramidy. Naprosto proniká skrze člověka osou Mundi přesně podle evolučního plánu přes energetická centra - čakry. Osa Mundi proniká skrze pyramidy, hory, chrámy i různé stavby. Všechny svaté hory - jako například Meru, Gerizim, Kaf, Tábor nebo Olymp - tvoří vazbu s vysokými Kosmickými energiemi. Pik hory nebo pyramidy . to je bod kontaktu s nebem, kudy proudí Kosmické energie ve tvaru spirály, která je zaměřena dolů ...

Na obrázku prvním s vyobrazením osy Mundi se trojúhelníky protínají v srdeční čakře člověka - Anahatě. Kabbala i jiná stará zasvěcená učení přidělují Anahatě roli přijímače Univerzálního Logosu přijímajícího Vyšší Kosmické energie.

U druhého obrázku, v meditační poloze „ Lotosového květu “ připomíná tělo člověka tvar pyramidy s vrcholem v čakře Sahasrara ( temenní ) - tisíci plátkovém lotosu.

Cheopsova pyramida byla vybudována na místě s podivuhodnou geometrickou polohou - na 30. rovnoběžce od rovníku a na poledníku, který rozděluje veškerou pevninu planety vystupující nad hladinu vodstva na dvě stejné poloviny. Pyramida protíná jejich vyšší bod a rozděluje deltu Nilu s velikou přesností a protíná ji i úhlopříčně. Tak přesné výpočty mohla znát jen vysoce rozvinutá civilizace Atlanťanů, jejíž zasvěcení potomci vybudovali v Egyptě svoji kolonii. Nedávno v UNESCO představili francouzští vědci neobyčejně zajímavé materiály o pyramidách v Gíze. Mezi sfingou a Velkou pyramidou se dříve nacházela GALERIE ARKÁNŮ .Dvacet starších žertovných arkánů bylo rozloženo po obou stranách galerie a byly zhotoveny z krystalů, které byly ve vzájemné součinnosti, přičemž ARKÁN = LANO. Neofit, nebo též žák přitiskl ruku na obelisk arkánu a bezprostředně dostal určitá vědění.

Nad sarkofágem, který je v králově komnatě byla odhalena podivná struktura připomínající svým tvarem úly. Struktura je složena ze čtyř elementů stejného tvaru, ale různého materiálu. Jsou vloženy jeden na druhý a sestavují tak galvanický článek. Tento galvanický článek i dnes vylučuje silnou vibraci, kterou registrují nejen přístroje, ale i jakékoliv kyvadlo. Radiosteziologické vyzařování tohoto prvku odpovídá zelenému negativnímu pólu.

Vědci zjistili Hluboké vyzařování nad Velkou Pyramidou během noci. Tato vibrace byla vlnou života nebo vlnou smrti v závislosti na tom, zda byl zasvěcenec ten, kdo se nacházel vně pyramidy. Žreci Egypta věděli, jak převádět a modulovat tuto vlnu pro léčení. Egypťan - starý Zasvěcenec ve Velké Pyramidě, byl k pyramidě stále připoután a stával se léčivým zářičem majícím současně lidskou i božskou kosmickou podstatu.

Zasvěcenec transformoval svoji nižší podstatu, dosáhl vyšší duchovní dokonalosti a proto se nacházel v harmonii se zářením pyramidy. V Chrámu Velké Pyramidy získával způsobilost rozpoznávat všechny vlny spektra a tyto filtrovat.

NEGATIVNÍ ZELENÁ BARVA i pyramidou vylučovaná radiace mají mimořádně silný vliv na člověka a jeho tělo. Toto záření je schopno tělo vysušit a mumifikovat je. Také může obnovit mrtvé tkáně o čemž hovoří i zkušenosti kabbalisty Enella. Jeho současné jméno bylo Michail Vladimirivič Sarjatin a žil v létech 1883 až 1963. Vedl výzkum v Egyptě a došel k závěru, že pyramida uzdravuje tkáně zasažené rakovinou. Tento muž použil při svém výzkumu baterie sestávající ze 4 elementů, přiklopené deseti centimetrovou polokoulí z červeného dřeva, přičemž tato struktura byla podobná té, která byla nalezena v komoře nad sarkofágem faraóna. Analogicky tedy jsou stavěny pyramidy vedle sebe. Již samotný tvar těchto pyramid dovoluje působit jako galvanický článek. Enel odhadl, že ve svazku negativního zeleného záření jsou léčivé energie, které léčí TBC i jiné nemoci. Používejte „ čistou vodu „ z pyramidy na léčení. Enell objevil, že se takto rychleji a efektivněji projevuje výsledek léčení. Podrobně o tom píše ve své knize „Vyzařování formy a rakovina“ (Paříž, Dangl 1958).

Práce dalších dvou vědců L.Schomeri a A.Belizal „Esej o vibrační radiostezii“ (Paříž Dangl 1953) také potvrzuje fakt, že je možné s pomocí pyramidy tvořit a získat vlny, jejichž síla je mnohem kvalitněji i množstevně překonává tu, kterou vydávají naše současné aparáty. Série úmrtí expedice Howarda Cartera je nyní objasněna vyzařováním pyramidy.

Zobrazení podoby Thovta - Hermese - Trismegista a soch faraóna Tutanchamóna ukazují,že v rukou drží jakési žezlo schopné vylučovat vibrační paprsek a koncentrovat kosmickou energii. Současná věda se liší od vědy Starého Egypta, zbavena duchovního pramene (zřídla)a proto dosud není schopna odhalit tato tajemství o vlivu formy (tvaru) na prostor a čas.


3: Informační fenomén velké pyramidy

 

By admin - Posted on 25 September 2008

Kdy se vlastně stavěly pyramidy? Jednotný názor na původ těchto staveb mezi vědci i badateli do této doby neexistuje. Jedni říkají 3. tisíciletí př. n. l. a jiní zase 10 000 let a ti třetí opět 70 - 80 tisíc let. K. P. Schmidt zadává oprávněnou otázku: Nebyla Pyramida postavena dříve, než vznikly hieroglyfy a dříve než vzniklo egyptské náboženství? Čas ještě ukáže, že horní sály pyramidy skrývají tajemství, které se týkají doby předcházející Egyptské říši. Ve světle tajné filozofie egyptských zasvěcenců U. Charmov neobyčejně zajímavými matematickými výpočty určil, že první ceremonie v Pyramidě byla uskutečněna asi před 68 890 lety, kdy hvězda WEGA poslal své paprsky přímo do vchodu této stavby.

Sama Pyramida byla dohotovena za 10 - 15 roků před touto událostí. Pyramidy Egypta byly postaveny průměrně před 200 000 léty, to je asi tak 10000 let před druhou katastrofou Atlantidy - říká H. P. Blavatská. Kolem 850 tisíci let proběhlo potopení velkého ostrova RUTA - části bývalého kontinentu Atlantida. DAITIE, malinký ostrov osídlený smíšenou rasou, byl zničen před 270 tisíci léty.

Tyto cifry nesouhlasí ani s jednou prací současných atlantologů, kteří připisují Atlantidě jen dobu zániku Poseidonie, posledního zbytku velikého kontinentu Atlanťanů popsaného Platónem v dialozích „Timaios a Kritias“.

Platón porozuměl vzkazu, který předali Žreci Egypta Solónovi, záměrně zaměňuje dva kontinenty (Lemurii a Atlantidu) - a tak by postupoval každý Zasvěcenec, a připisuje velkému ostrovu (Poseidonic) všechny události, které se staly na dvou starých kontinentech... Nicméně, Platón musel znát jako každý Zasvěcený Adept historii 3. rasy po jejím pádu...

Průměrně 300 milionů let uběhlo do přítomnosti obou prvních lidských ras, do vzniku Lemurie a Atlantidy, píše H. P. Blavatská. Kolem 200 tisíc roků nazpátek Učitelé Shambally zakládali impérium Egypta... Bílá lóže potřebovala více čistého prostředí a proto byla přenesena do Egypta, v tu dobu pustou, málo obydlenou krajinu. Ve stejnou dobu se objevily první oddíly přesídlenců z Atlantidy - říká se v knize „Kosmické legendy východu“ S. Stulginskise, která představuje sama o sobě krátké vysvětlení „Tajné doktríny“, „Agni jogy“ Rerichových a „Dopisy Mahátmy“.

Pyramidy byly postaveny Zasvěcenci 4. Rasy (Atlanťany) s cílem zachránit pro budoucí lidstvo obrovské vědomosti jejich civilizace. Pyramidy se stavěly s ohledem na možnost velkého zemětřesení. Váha takové pyramidy dosahuje desítek milionů tun. Atlanťané vložili do Velké Pyramidy v Egyptě všechny své vědomosti o Kosmu, získané od civilizace ze Síria a nedávná geniální matematická rozšifrování kódů Pyramidy Sergejem Proskurjakovem toto vše potvrzuje.

„Hlavní chyba oficiální vědy není v předpokládané chronologii, ale v kategorickém způsobu chování s jakým se o této chronologii hovoří, jak ona sama se zakládá na velmi skromných a časem i docela pomíjejících důkazech“ píše ve své knize „Fivy“ světově proslulý filozof, president mezinárodní organizace Nová Akropole C. A. Livraga.

Před 850 tisíci léty začala kataklyzmata, dostavující se výsledek použití energie Marmaš (tak nazývali atomovou energii ve výsledku proměny energie ve hmotu - proces zpětný, jaký známe my dnes). Kataklyzmata změnila vzhled planety a náklon její osy vzhledem k ekliptice. Velká Atlantida se rozdělila na dva kontinenty (Ruta a Daitia). Záměna zemské osy vyvolala změnu And, Amerika, část Evropy do jejich nynější podoby. Potomci Atlanťanů se přestěhovali. Na planině byla zvednuta Velká Pyramida... Nikdy nebyla určena pro pohřbívání, ale byla hmotným - materiálním zosobněním vědění, které bylo vyjádřeno přes její rozměry a jejich vzájemných vztahů (poměrů)...

Minula tisíciletí, byla postavena Velká Sfinga... Tvář sfingy měla črty jednoho z Velkých Mágů - představitele Atlantidy. Nakonec se v nových kataklyzmatech dno moře Sachary pozvedlo a části souše na severu Evropy se ocitly pod vodou.

Předcházející částečné zničení Atlantidy a změna kontinentu Severní Ameriky - země, kdysi představující jeden celek se stále více od sebe oddalovaly.... a na tisíciletí planina zvaná Gíza zůstala opuštěná. Před 12 tisíci léty v důsledku dalšího kataklyzmatu zmizel poslední pozůstatek Atlantidy - ale velká část jejích záznamů a knihoven se již nacházela v africké kolonii - v Egyptě.

Ne 4 nebo 5 tisíc roků zpět byla postavena Velká Pyramida, ale přibližně před 200 tisíci léty, v době odcházejícího rozkvětu 4. pozemské rasy -Atlanťanů. Nadarmo Herodot neříkal, že byla pyramida postavena Bohy a že do její konstrukce bylo vloženo vědění, vycházející za předěly „zlaté sklizně“ a že toto vědění přinesl Thovt -Hermes Trismegistos. A také při stavbě Velké Pyramidy Thovtem byla předána tajná písmena:

I P W T .

Inna Vasiljevna Ševaleva, neúnavná cestovatelka a badatelka přes tajemství Atlantidy píše, že souhlasně se starým textem, Thovt - Hermes Trismegistos přišel do Egypta ze západu, odkudsi za mořem. O narození Thovta je napsáno ve 24. kapitole „Knihy mrtvých“ a v hymně faraóna Ramsese IV. Tam se zmiňuje o záhadném jezeru nebo „Jezeru dvou ohňů“. Se svědectvím o tajném Jezeru Thovta se nejednou setkáváme ve starých nápisech.

Mnoho svědectví bylo zapsáno Thovtem ve 42 tajných knihách. Tyto knihy však bohužel zmizely v době požáru v Alexandrii. Není však vyloučeno, že vědomosti Thovtovy byly uloženy ve Veliké Pyramidě. Toto také potvrzuje H. P. Blavatská ve své knize „Tajná doktrína. “ „Tajná doktrína „ byla velmi rozšířena náboženstvím prehistorického světa (Atlantidy a Lemurie). Důkazy toho jsou ve svatyních tajného okultního bratrstva.

Pověst o tisíci starodávných papyrů, které byly zachráněny, když byla zničena knihovna v Alexandrii... nenadálá ztráta okultní literatury Babylónu, ztráta klíčů... tajné komentáře k Védám (Indie). To vše je podle ZASVĚCENCŮ ukryto v tajných jeskyních a svatyních.

Kniha DZIAN nebo též DZAN. To je stará kniha, která je prvopočáteční prací, ze které jsou sestaveny mnohé díly (toma)... Tajné doktríny.

ŠU - IZIN, to je čínská stará - prapůvodní Bible, a také posvátné díly egyptského Thovta - Hermese. Purany Indie, chaldejská Kniha Čísel a samotná pětidílná Kniha Dzian byly napsány senzarským jazykem, posvátným jazykem ze slov Božských Existencí. Senzar byl znám ZASVĚCENCŮM každého národa, prarodiče toltéků mu stejně tak dobře rozuměli jako obyvatelé zaniklé Atlantidy.


Informační fenomén Velké Pyramidy

Sergej Proskurjakov ve svých knihách „Stavitelé pyramid ze souhvězdí Velkého Psa“ a „Po stopách Nostradama“ napsal svůj geniální matematický model Velké Cheopsovy Pyramidy. Jeho intuitivní prozření uchvacují a udivují ty, kteří pročetli jeho knihy ale také ty, kteří se obeznámili s jeho modelem na mezinárodních výstavách. Proskurjakov uvádí:

1) Komplex pyramid v Gíze byl postaven na základě jediného projektu vysoko rozvinuté civilizace. Do základu byla vložena Pí - metrická soustava. Vzájemný svazek parametrů se opírá o veličinu π, E = základ pravých logaritmů 2,7182, dále pak F = proporce „zlaté sklizně“. 108 = univerzální konstanta Slunečního systému. Analogický svazek je pak ve vzájemném vztahu parametrů Sírius A, Slunce, Země a Měsíc. V plném geometrickém objemu Cheopsovy pyramidy 2,656 567 m3 je zašifrovaná jednota mikro a makro kosmu : přičemž je 2656567 = 137 x 19391 kde číslo 137 je stálá konstanta jemné struktury prvotního principu klasické fyziky a 19391 je konstanta parseku.

2) Architekt komplexu pyramid v Gíze se zdá být představitelem či zástupcem ze souhvězdí Velkého Psa. Kosmický kvartet Sírius A - Slunce - Země - Měsíc se nachází v klasických matematických závislostech. To znamená, že naše sluneční soustava v kosmickém měřítku vchází do souhvězdí Velkého Psa.

3) V součtovém geometrickém objemu tří velkých pyramid, který se rovná 5,132. 000 m3 je zašifrován Planetární systém Síria:

číslo 5 = společné číslo nebeských těles

číslo 1 = Sírius A

číslo 3 = Sírius - systém troj hvězdy Sírius A,B,C

číslo 2 = číslo sputniků Síria C

A toto všechno odpovídá kosmogonickým představám afrického kmene Dogonů.

V celkové geometrické stavbě pyramid v Gíze, v jejich seskupení 4 - 2 - 4 je zašifrována planetární stavba Slunečního systému : Zemní skupina, giganti Jupiter, Saturn a nejdále od Slunce i stále neznámá planeta X jejíž parametry jsou : průměr 4 090 km, velká poloosa orbity je asi 232 - 235 astronomických jednotek tj. střední vzdálenosti od Země ke Slunci. Sfinga zosobňuje Slunce.

4) Slovu PYRAMIDA je tak dán nový význam - gigantický hierarchický žebřík sestávající ze 4 masivních stupňů světové stavby : Kosmos - Sluneční soustava - Země – smrt (umírání), což ztělesňuje Sírius A - Slunce - Země - Měsíc.

Proskurjakov definoval, že prodloužená úhlopříčka Velké pyramidy přesně ohraničuje deltu Nilu a poledník procházející přes vrchol pyramidy, dělí tutéž deltu na dva stejné sektory. U Egypťanů v době faraónů nebyly žádné mapy. To znamená, že to jsou výpočty jiné civilizace.

Druhý div : z galerie vedoucí ke královské komnatě a mající úhel náklonu v poměru k horizontu 26 stupňů a 34 minut se odkrývá pohled na Polárku, která 2800 roků př. n. l. byla jednou z hvězd v souhvězdí Draka. Období precesního pohybu severního pólu Vesmíru kolem souhvězdí Draka a podle výpočtu astronomů je 26 000 roků. Mezitím, dřívější - staří naši předchůdci, udávali přesné číslo Hvězdného roku 25 920 let. U H. P. Blavatské je jeden Hvězdný rok roven 25 868 rokům pozemským.

V současné době je severní pól světa (Vesmíru) nedaleko hvězdy ALFA Malé Medvědice, proto se také nazývá Polární. Za dvanáct tisíc roků se polární hvězdou stane hvězda ALFA Lyry (Vega).

Stavitelé pyramid měli představu nejen o čísle Pí (π), ale i o základu přirozených logaritmů označovaných písmenem „e“ a rovnající se číslu 2,71828... Jak jinak objasnit tento fakt, že plocha povrchu zemské koule 510 mil. km2, dělená na světovou plochu všech 4 stěn Cheopsovy pyramidy 86980 m2 dává ve výsledku číslo 5,86572 x 109, což se přesně rovná součtu π. + E vynásobené na miliardu. V plné ploše povrchu Cheopsovy pyramidy jsou založeny vzájemné vztahy mezi povrchem světového oceánu a země a zobecněnou plochou kontinentů S3 - plocha Země, So - plocha oceánů Sm - plocha kontinentů a dostaneme vzorec:

S3 / S0 = √2 : S0 / Sm = √2 + 2

Z druhé strany je plný povrch Cheopsovy pyramidy roven 2 x 10 5 m2. Průměr geometrické plochy světového oceánu a kontinentů Země se rovná 232 mil. km2, plocha základny Cheopsovy pyramidy je 232,42 m2. Vzbuzuje to dojem vzájemného svazku S3/Sm - plocha Země k ploše kontinentů + 1,0816 a plocha základu Velké pyramidy = 1,08 22x 104 m2... P. Blavatská psala : „Vnější formy Velké pyramidy symbolizují principy, které jsou základem (podstatou) přírody a ty jednoznačně ilustruje tím samým principem geometrie, matematiky, astronomie i astrologie.“


4: Formule lásky a číslo devět

 

By admin - Posted on 28 September 2008

Podivuhodnou záhadu představují unikátní vědomosti afrického kmene Dogonů, kteří po tisíciletí chrání mýtus (teorii) o Světovém Domu. Dogoni - to jsou potomci rasy Atlanťanů. Podle jejich mýtů již před mnoha léty na naši planetu přiletěli představitelé civilizace z známé hvězdy SIGI TOLO = SIRIUS ze souhvězdí Velkého Psa. Dogoni znají stavbu systému hvězd Síria, vzdálenost od nich ke slunci, jejich množství, čas jejich oběhu i jejich orbity a také jejich hustotu.

Do tohoto systému podle údajů Dogonů vchází hvězdy: Sigi Tolo (Sirius A) jako zářivá hvězda na severní polokouli našeho nebe. Dále Po Tolo (Sírius B), neviditelná prostým okem a odhalená v lednu 1862 s pomocí teleskopu. Eimeia Tolo (Sírius C) - neviditelná hvězda, kolem které obíhají dva sputniky nebo dvě planety - Aro Tolo a Ju Tolo. Poslední jmenované ještě nejsou ve hvězdných katalozích pozemšťanů, ale v lednu 1988 se v tisku objevilo oznámení, že u Síria je odhalen planetární systém. Dogoni říkají: všechny věci stvořila AMMA (příroda, Bůh) a ony berou svůj počátek v malinkém zrníčku PO, přičemž Amma začíná ze samotné bezvýznamné věci a přidává k ní jeden a ten samý element. Přinejmenším, jakmile Amma vytvoří zrna PO - stává se věc větší a větší. Když se rozvíjí život, začíná smršť (vichřici, vánici) chápající první tvoření Amma. Sám život se rozvíjel v ten samý okamžik, kdy se sečetla zrnka PO. Slovo PO vzniklo z toho samého kořene jako slovo POK což znamená kroutit se ve spirále. Po je zakroucené kolem sebe sama a chrání slovo do toho okamžiku, kdy Amma přikáže osvobodit toto slovo, aby jej předalo všem výtvorům. Mimoto se PO může převracet do strašné síly větru, ale o tom není možné hovořit. Poslední výrok sestavuje samotné nejskrytější tajemství jejich mýtů. současnosti či v budoucnu se vysvětlí, že kroutící se vichr se vrací po spirále. Dnes je známé, že proton má vířivou strukturu po spirále. I další elementární částice mají analodickou strukturu. Mezitím se potvrdily údaje o struktuře naší Galaxie použitím radioastronomických metod.

Dostatečně jasné je i to, že proton PO může přejít do černé díry (silný vítr). Proskurjakov vysvětluje, že ve shodě se současnou teorií gravitace (R II) nepřevyšuje 100 jaderných výbuchů (10 16g/sm 3). Představitelé tohoto zaměření poukazují na nebezpečí výbuchu při práci na jaderných zařízeních typu urychlovačů elementárních částic a reaktorů.

Porovnáme-li fotografii tajfunu nad Atlantikem (z výšky 5000 m) a foto spirálové Galaxie zjistíme, že tento Kosmický zákon existuje ve všech světech, v celém Vesmíru.

Geniální myšlenka napadla Proskurjakova při měření základny Cheopsovy pyramidy pomocí EVM na 16 desetinných míst – zjistil, že všechna jsou zaokrouhlena na šestém místě a jejich optimální veličina je 233,164 m. Fenomén posvátného čísla 108 je zapsán do délky strany Velké pyramidy a to 108 x 10810 = 233 163 8 999...Cifry hlavních parametrů Velké Pyramidy tvoří čtyři samostatné trojky: 3,14. 159. 265 a 36,4. Jejich souhrn dává číslo π s přesností do 10 desetinných míst.

OSVÍCENÍ - to je číslo 12 ! Proč dvanáct souhvězdí zodiaku, 12 měsíců v roce, 12 hodin dne i noci, 12 párů žeber člověka? Cožpak v tom není ukotven princip stability a stálosti nejčastěji globálních systémů a není snad nutné na něm stavět (budovat) všechno ostatní? Jestliže Velká Pyramida svými tvary symbolizuje princip Sluneční soustavy a současně zákony algebry, geometrie, astronomie, to znamená, že se musí vycházet ze dvou hlavních bodů - prostoru a času.

Proskurjakov neočekávaně připomněl prozření M.Coswortha, že totiž je možná Pyramida - gigantickým gnomem Sluneční soustavy. Z druhé strany pak jmenovitě na ciferníku hodin - dvanáct prvních čísel, která přišla k pozemšťanům z neznámých světů Vesmíru – z EVRIKY. A co když na ciferníku rozložíme 12 cifer parametrů výšky a délky základny Velké Pyramidy s přesností do 1 milimetr? Tak Proskurjakov objevil svůj známý „Egyptský kruh“ vložený do kruhu číselníku a obvyklých hodin.

Proskurjakov spojil cifry vyjadřující délku základny Cheopsovy Pyramidy v číslech 2 3 3 1 6 4. A s lichými počínajíc od jedné hodiny - výšku této Pyramidy 1 4 6 5 9 5. A to je všechno. S pomocí „Egyptského kruhu“ došel ke geniálnímu stanovisku, k předpovědi a historické události naší civilizace - souvislost Tungusského meteoritu s odhalením štěpení atomového jádra s bombardováním Hirošimy a Nagasaki i s Černobylským výbuchem a mnohé jiné.

Uvedeme si sérii diagramů Proskurjakova, které pojednávají o jednotě času a prostoru. Je to sedm diagramů ze série jednoty prostoru a času v návaznosti na matematický základ „Egyptského kola“ a centrální diagram zasvěcení Cheopsově pyramidě a její kosmická interpretace. Diagram je postaven proti směru hodinových ručiček po číslech parseku od Síria až po Slunce 2,66 a číslu světových roků v 1 parseku 3,26. Odpovídá současně dvěma kritériím: prvnímu perimetru obrysu útvaru (26 +66+ 63+ 32) jejichž součet je 187 - číslo v metrické soustavě odpovídá délce 187,3 metrů (anofema). Druhý diagram s číslem 216 je rovno 100 s desetinným logaritmem výšky Velké pyramidy, při zaokrouhlení do 147 metrů.

První diagram je na 12 hodinách spojen s Kosmickým zákonem číslo II. na jehož bázi fungují všechny modely a drží prvních 10 znaků diagramu tohoto čísla 3,14 1592 653.

Na druhé hodině je diagram Slunce a jeho parametry.

Na čtvrté hodině je diagram středo slunečních dnů (24 hodin).

Na šesté hodině je číslo dnů v měsíčním, slunečním a přestupném roku.

Na osmi hodinách - to je vlastnost cifer Egyptského Kola v součtu 49.


Ve Starém Egyptě věděli, den prvního viditelného východu Síria připadne na 22. června - což je den letního slunovratu. Tento den připadl na počátek povodní na Nilu. Latinsky se souhvězdí Velkého Psa a Síria řekne Kanis Mayor, proto letní čas se nazýval Kanikulami - za východem Síria začínal nesnesitelný žár.

V den slunovratu stáli Sírius - Slunce - Země - Měsíc v jedné linii - kvartet, jak předpokládá Proskurjakov. Energetická součinnost v přírodě se podřizuje principu nejmenšího vydání (ztráty) energie. Odtud je realita přímé linie vzájemné přitažlivosti těles. Přímá linie - vertikála - to je realita vesmírné přitažlivosti. Při každém slunovratu (během 28 dnů) Měsíc nastupuje do jedné přímky se Sluncem a Zemí a vzniká (doslova se navléká) celá kosmická struna: Sírius - Slunce - Země - Měsíc a napnutí této struny se bude opakovat během každých 15 hodin na úseku období viditelnosti Síria se střídáním funkce Země a Měsíc - slunovrat a novoluní. Tato kosmická struna se podřizuje zvláštní matematické harmonii mající ve svém arsenálu několik desítek podivuhodných vztahů.

Jestliže vzdálenost od Měsíce k Zemi bereme za jednotku, tak v součtu pro nebeské kvarteto se získá tato závislost:

1: 4 π4: (10x π x E)4

Průměr Síria A - Slunce a Země převyšuje průměr Měsíce v takové závislosti, jakou si uvedeme v následující rovnici:

π 9: E6 a (π: E)9

Čtyři průměry těchto planet jsou mezi sebou vázány úměrou „Zlaté sklizně“, která se rovná:

1,618 tj.Φ (Fí).

Ve vzájemném vztahu průměru Slunce, Síria a Země k Měsíci dostáváme číslo Pí. = 3,14 Jedna z astro inženýrských hypotéz říká: ve svazku hrozícím výbuchem Síria B a se smrtí existencí super civilizací v tomto čase v souhvězdí Velkého Psa - jedna z jejích hvězd - Slunce nebo Sírius C by bylo vymrštěno do našeho systému a společně s ním i na Zemi a Měsíc. Ve Sluneční soustavě by vznikl další - nový organický život, jehož vrcholem je člověk.


Formule Lásky a číslo devět

Číslo 7 na hodinách Isidiných neboli na Egyptském kruhu symbolizuje muže a číslo 8 ženu. Žena se často ztotožňuje se Sluncem a během roku Slunce opisuje tutéž osmičku s poetickým názvem ANALEMMA. Na vrcholku Isidiných hodin probíhá setkání muže a ženy - ciferník pak dává číslo 78. Během 9 měsíců se jim narodí miminko - forma lidského embrya připomíná známé číslo 9. Z uvedeného diagramu vyplývá forma klasického kříže (osud) a začíná být jasné, proč se Kristus zviditelnil ve 33 letech - všechno proběhlo podle téhož Kosmického zákona č.2.

Jemu je podřízen gigantický kosmický kvartet Sírius A - Slunce - Země - Měsíc a také tajemství Velké pyramidy a v podřízenosti jeho matematických konstant je i samotný lidský život. Pí. = to je mužský začátek a E = ženský začátek. Zůstává jen zapsat vzorec jejich lásky, která rodí nový život:

E / π7 x 104 ´= 9.000

Velmi vysoký - do 4 desetinných míst - stupeň přesnosti svědčí o prvořadé zákonitosti, svázané (spojené) se čtyř rozměrným chápáním Vesmíru. S. Proskurjakov dělá tyto závěry: „Číslo 9 je v mnohých kosmických vzájemných vztazích.“ Číselná veličina 9 je ve tvaru lidského embrya ale i v období vývoje v děloze během devíti měsíců. Devět různých předmětů - je maximální číslo na kterém člověk může současně soustředit svoji pozornost (vnímání).

Je 9 velkých planet Sluneční soustavy. Devátá vlna - to je apogeum mořského (vodního) živlu:


9 x 2 = 18 - je dovršení plnoletosti

18 angstremů - průměr dvojité spirály DNK

18 - neobyčejná poloha Slunce a Měsíce na nebi

18 - stupeň II ve vztahu (poměru) objemů Síria a Měsíce

9 x 9 = 81 - poměr hmoty Země a Měsíce

9 x 10 = 90 - hvězd souhvězdí Velkého Psa ve hvězdokupě M 41

90 metrů - výška a strana čtverce základu Boglandské věže

90 metrů - délka hrany krychle vepsané do Cheopsovy Pyramidy

9 x 11 = 99 - procent neviditelné části Vesmíru

9 x 12 = 108 - základní konstanta Sluneční Soustavy

108 x 105 - koeficient dynamické formy Země

108 x 103km/hod - rychlost oběhu Země kolem Slunce

108 x 1010 - krychlových km - objem Země

1089 x 109 T - hmota Slunce

93 x 10-5 = 1/137 - stejnoměrné = konstantní slabé (tenké) struktury (složení)

9 x 40 = 360 - stupňů v kružnici

9 x 400 = 3600 - sekund v 1 hodině

108 x 10 na šestou metrů za sekundu/36 - rychlost světla ve vakuu

25 920 let - hvězdný Kosmický rok

2332800 - číslo rovné dílu (výtvoru) cifer „Egyptského kruhu“


Všechno geniální - je prosté. V čísle 9 a v Pyramidě jsou zakódovány všechny Kosmické Zákony Vesmíru, naší planety a jejího člověka. Ale kdo to všechno zakódoval a vytvořil? Tato otázka je vlastně zahalena tajemstvím, ale pomalu se odhalují veliké Pravdy harmonie sfér a čísel.


Také Fenomén čísla 108 odkrývá nové Kosmické vztahy:


108 = 9 x 12 108 x 1010 metrů - rychlost světla ve vakuu

108 - je posvátné číslo buddhismu. Ve všech buddhistických chrámech každý Nový rok 108 krát bijí zvony

108 minut - čas obletu po orbitě kolem Země s ohledem na vzlétnutí a přistání

134 - zástupy v Hypostilském sálu v koloně vysoké 108 metrů o průměru 12 metrů

108 metrů - strana základny Pyramidy Menkauerovy

108 x 1,089 metrů - strana základny pyramidy Chefrenovy

108 x 1,0810 - strana základny pyramidy Cheopsovy

Hmota Slunce - 108 x 109 = 10809 tun

Rychlost pohybu Země kolem Slunce - 108 x 103 km/hod


Pyramida je vyzdobena záhadnými znaky na jedné starobylé egyptské fresce. Rozebereme si slovo PY RA MI DA. Proskurjakov přišel k tomuto závěru: První slabika PY - se váže k pochopení Pí. na jehož základu se zrodil veškerý matematický modul a význam (důležitost) pyramidy v jejíchž podivuhodných tvarech jsou přítomny hlavní a nejdůležitější parametry kosmického kvarteta.


 

5: Záhadná sfinga a pyramidy na Marsu

 

By admin - Posted on 02 Október 2008

První slabika je PY (Pí) - to je Kosmos, v menší míře můžeme říci, že je to souhvězdí Velkého Psa s hlavní hvězdou Sírius A, kterému se klaněli staří Egypťané a ztělesňovala jej bohyně ISIDA. Druhá slabika RA - to je Bůh Slunce starých Egypťanů. Slunce také vchází do kosmického kvarteta Sírius A - Slunce - Země - Měsíc a mimo to také vchází do souhvězdí Velkého Psa. Třetí slabika MI - to je Mistr, arabsky pak Egypt, který ztvárňuje naši planetu. Čtvrtá slabika DA - u Etrusků slovo DA znamená převrácené či obrácené a pak to tedy je AD. U starých Egypťanů pak AD znamenalo na odvrácené či neviditelné straně Měsíce. Měsíc u těchto starých Egypťanů pak představoval Bůh THOVT. Egypťané považovali Měsíc za mrtvé těleso a také německy „tot“ znamená „mrtvý“. To znamená, že tento čtvrtý stupeň - slabika je spojen nebo podmíněn s pochopením umírání - smrti, nebo-li s Měsícem.


Sírius A - Slunce - Země - Měsíc

U starobylých názvů Síria byl rozšířen název PES. Ve všech teritoriích Eurasie je mytologický komplex vázán jednoznačně se souhvězdím Velké Medvědice - vozem a hvězdou - Psem vedle ní a je nebezpečným pro vesmírné stavby. Jak je vidět, tak v mýtech o Nebeském Psu leží jakási událost spojená s historií systému Síria. Je možné, že náš systém z pohledu Atlanťanů v té době byl ohrožen ze systému Síria? Nebo samotná civilizace Atlanťanů, která budovala pyramidy na svém kontinentu i na Marsu se stýkala s civilizací Síria a obdržela obrovské znalosti právě od této civilizace.


Záhadná sfinga a pyramidy na Marsu

V roce 1976 letí americký Viking nedaleko Marsu a vyfotografoval na jeho povrchu obrovskou, gigantickou lidskou hlavu, kterou nazvali Sfingou, protože tu byla nápadná podoba s hlavou Sfingy v Gíze. Současně vyfotografoval i ohromné pole poseté pyramidami.

Američané velmi rychle zchladili vášně - prý na Marsu žádné pyramidy ani sfinga nejsou, všechno je jen hra světla a stínů, optický klam - iluze. Ale i přes tato tvrzení se do světového tisku v 80. létech prosákla fakta o existenci komplexu pyramid na Marsu. Nakonec v listopadu 1994 Národní správa aeronautiky a kosmického výzkumu (NASA) oficiálně prohlásila: „Sfinga i pyramidy na Marsu existují“. Všechna tato léta v NASA probíhala tajná práce, snímky z Vikingu analyzovaly ty nejlepší počítače. Po vyřčení onoho tajemného a tolik očekávaného slova ANO byla zahájena speciální tisková konference. Vznik pyramid na Marsu odhadli na dobu od 9 tisíc do 5 milionů roků.

Ještě v roce 1961 - ještě celých 15 roků do startu Vikinga Richard Hougland z institutu v Brooklynu v USA i přes zákaz NASA shromáždil doklady o stopách starých civilizací na Marsu. V tomto dokladu nazvaném „Předpokládané následky výzkumu kosmu člověkem“ se na 178 stranách hovoří o tom, že v rajónu planiny Sydonie na Marsu jsou viditelné stopy objektů zjevně umělého původu a kolem jsou pyramidy a sfinga. Na úseku planiny Elizij „Mariner 9“ odhalil pole pyramid. V jižní polární oblasti Marsu jsou odhaleny geometrické, pravidelné struktury nazvané „Město Inků“ Na severní polokouli v pásmu Sydonie vyfotografovali „město pyramid“ a 10 km od něj sfingu, která zobrazuje ženskou tvář se slzou na líci. Tato hlava má staroegyptský účes.

To ale znamená, že marťanská civilizace byla nějakým způsobem svázána s Egyptem, atlantskou kolonií nebo se samotnou Atlantidou. Délka této tváře měřeno od podbradku až k vlasům je 1,5 km a šířka 1,3 km - její výška pak měří 0,5 km. Takový gigant mohl být postaven jen mocnou civilizací.

Vyvstává zde otázka, proč právě tvář ženy? Je to snad symbol Matky Světa, která pláče nad civilizací, která zahynula? U Sydonie je 25 pyramid - 5 velkých a 20 malých. . Největší pyramida 20x převyšuje Cheopsovu pyramidu v Egyptě. Malé pyramidy jsou stejně velké, jako ty v Gíze nebo nedávno odhalené pyramidy v džungli Bolívie s výškou do 250 m. Strany pyramid na Marsu dosahují 0,5 km při výšce 1 km. A všechno toto je na ploše velké 25 km. Vyobrazení sfingy je přesně na poledníku Marsu. V centru komplexu - je kruh o průměru 1 km. Ale co to je? Je to kosmodrom, urychlovač nebo střed města ve formě mandaly? V kruhu se pak táhne množství různých čar - cest.

Pyramidy představují uspořádaný složitý systém. Osy sfingy a hlavní pyramidy jsou orientovány na sever a osy ostatních tří velkých pyramid jsou pootočeny k poledníku přibližně na 16 stupňů, to znamená, že je to 1/22 části oblouku, známou jako úhel Alfa = 16,36 stupňů. Tento úhel je neobyčejný tím, že je položen v základu planiny Stonehenge, ale i jiných staveb dřívějška. Poloha všech útvarů (těles) je ve vzájemné koordinaci (souladu) osových linií a linií dotekových (tečny).

Poloha marsovského komplexu je srovnatelná s plánem pyramid Mexika, v Teotihuacanu, Ušmale či Palenke. Je jasné, že staré město na Marsu bylo málo kdy bombardováno meteority. Ale i přesto je vidět na levé pyramidě dva zásahy, mimo to jsou zde zřetelné křižovatky cest. Některé cesty jsou vybudované jako objížďka kolem kráterů, které způsobil pád meteoritů. Znamená to snad, že lidé stavěli toto město ve skafandrech? Na snímcích z Vikingu byla odhalena ještě jedna marťanská sfinga a to v oblasti Utopie, překvapivě podobná té první. A také zde byly odhaleny ještě další pyramidy v oblasti Deuteponilus. To znamená, že marťanská či atlantská civilizace vytvořila mnohá města ještě v době, kdy byla marťanská atmosféra vhodná pro život? A kdy to bylo? Před tisíci či miliony roků? A co když byla civilizace Síria spojena s Marsem?

Měsíc svými náhodnými a fenomenálními znaky neméně vzrušuje jak Mars. Fotografie stanice „Lunar Orbit 2“ pořízené v roce 1966 zachytily objekty pravidelné kónické formy v místech Moře klidu. Snímky byly pořízeny z výšky necelých 48 km a na nich jsou vidět ostré stíny. Nejvíce se odráží monumentální obelisk. Sergej Proskurjakov udělal kombinace schémat měsíčních snímků. Bylo zajímavé, že plán rozmístění těchto měsíčních objektů je totožný s rozmístěním pyramid Chufuova, Chefrénova a Menkaureova. Středy vrcholů objevených pyramid v systému „abaka“ jsou rozloženy s přesností do zrcadlového odrazu také tak, jako vrcholy 3 slavných pyramid v Gíze. Na schématech mají místo jedinečné egyptské trojúhelníky vyjadřující zákon měsíčních špiček (jehlanů) a systému pyramid v Gíze. Jak je vidět, znovu se nabízí ke sledování svazek civilizací Atlanťanů a Síria.

Mars zůstává jednou z hlavních záhad našeho věku. Z deseti kosmických ruských stanic vypuštěných na Mars ani jedna nesplnila svůj program až do konce. Přistály jen dvě sondy. První úspěšně přiletěla k Marsu americká stanice Marinery v listopadu 1964. Mezitím ještě několik jejich stanic udělalo na 8000 snímků Marsu. V šedesátých letech se ruským stanicím nic nestalo. V sedmdesátých létech slavily úspěch stanice Viking a ruské Marsy měly neúspěch. V osmdesátých létech opět uspěli Američané a neuspěli Rusové se svými stanicemi. Proč k sobě Mars nepouštěl ruské stanice? Jestliže zvážíme a přikloníme se k rozluštění Galaktického kódu (Jose Argueles - potomek Mayů) zjistíme, že v 80. létech se zhroutil mentální dům naší planety. To znamená, že se zhroutila agresivní orientace podvědomí nejdříve u ateisticko náladových jedinců a postupně se do ionosféry zaváděly a dopadaly duchovní hodnoty starých civilizací a dřívější kosmologie a také křesťanství pro Rusko.

Luis Ortega připomíná, že v každém tisíciletí se na Zemi vysílají Hermetické vědy (Thotha Hermese Trismegista) samozřejmě opět spojené s Atlantidou a Síriem. Na třicáté rovnoběžce, tam kde je Centrum kosmického výzkumu Američanů, je možná zanechaná stopa. Tato rovnoběžka totiž byla středobodem starých civilizací počínaje Egyptem s pyramidami, Lhasy, Yang - Tse s Konfuciem, Jerusalem a konče mysem Canaveral, Bermudskými či Kanárskými ostrovy. Tak zjistíme, že všechna centra starých světových civilizací - jsou či byly na 30. rovnoběžce severní šířky. Jak je vidět, tak se zde nacházel a nachází jakýsi výchozí pramen pole elektromagnetického nebo jiného kosmického vyzařování, zvyšující potenciál lidí. Jižní 30. rovnoběžka prochází přes Havajské souostroví a ostrovy Velikonoční - což je centrum a pozůstatek Lemurie.

Američané se jako první objevili na Měsíci a jako první rozluštili záhady Sfingy na Marsu. Setkání kosmonauta Armstronga na Měsíci 20. 6. 1969 s kosmickými loděmi jiných civilizací odhalilo novou éru pro pozemšťany. Hlas Armstronga z kosmu slyšeli ve všech státech Země mimo Ruska a Číny. Jeho hlas říkal: „Zde jsou velké objekty, UFO! Ó Bože, ony stojí z druhé strany kráteru a pozorují nás!“A potom následovalo tajemné zmizení dvou astronautů z Apolla 14 - Sheparda a Mitchela. Na měsíční modul se nevrátili v určené lhůtě. A když jim zásoba kyslíku již dávno došla - oni se vrátili a odmítli vysvětlit své neuvěřitelné zachránění. Po návratu na Zemi oba podali žádost o odchod na penzi.

Vzrušující, dávno odtajněné jsou americké dokumenty spojené s havárií a zničením létajícího talíře v New Mexico v roce 1947 na jehož palubě byli čtyři humanoidi. Od té doby se na tajných amerických základnách nacházejí těla více jak 20 pilotů UFO i samotné talíře. Rozpaky vyvolalo utajování podobných faktů. Proč asi psal Nostradamus:


"No, s čím přijdeme do XXI století? Sestupující z Hořícího Nebe - nyní je pánem Země. Konec i začátek století, vzpurným duchem žijí, člověkem odhalení Marsu svobodě hrozí".


Co asi měl na mysli Nostradamus, když hovořil ve svém čtyřverší o Marsu? O svobodě pozemšťanů, Atlanťanů nebo našich současníků snažících se představit si sebe sama jako vládce Vesmíru? Vládce Země sestoupí z hořícího nebe. Hořící nebe - Uran, bůh nebe ve starých mýtech. V lednu 1986 byl vypuštěn Voyager, americká kosmická sonda k Uranu, která odhalila neobyčejně uspořádané linie na Mirandě - měsíc Uranu a také orientaci osy rotace Uranu na Slunce a neuvěřitelné magnetické pole. Co je to vlastně za linie či přímky na Mirandě? Neobyčejně připomínají čáry na naší planině Nazca, rozprostírající se na desítkách kilometrů náhorní planiny LAMPA de Nazca v Peru. Gigantické čáry zobrazují člověka oblečeného do kosmického skafandru. Obrysy připomínají astronauta, který se vznáší ve vzduchu. Zobrazení figur je tak veliké, že ze Země není vidět, je vidět jen z letadla či kosmického korábu. Lampa de Nazca a čáry na Mirandě byly kosmodromem Atlanťanů nebo snad civilizace Síria?

Obraťme nyní pozornost k tomu, že během 4 dnů po průletu Voyageru blízko Uranu 28. 1. 1986, vybuchl americký koráb Challenger za 73 sekund po startu. I následující kosmické sondy ukončily let výbuchem hned po startu. Evropská kosmická loď Arian v tom samém roce skončila nezdarem - také vybuchla hned po startu. A potom přišla Černobylská katastrofa na přelomu dubna a května téhož roku.

Znamená to snad, že se skutečně zhroutil mentální dům naší planety v 80 - 90 létech a do vědomí pozemšťanů se přiváděly kosmické duchovní hodnoty - posílaly se vzpomínky, abychom se obrátili ke starým Posvátným Učením, písmu Mahatmy, k učení H. P. Blavatské i Rerichových, abychom poznali sami sebe,. kdo vlastně jsme ve Vesmíru, který řídí JEDINÝ KOSMICKÝ ROZUM, pro nás nepochopitelný a který od nás žádá dodržování Kosmických zákonů, které nám předal Kristus skrze Ježíše a ostatní Učitelé, zakladatelé světových náboženství.

V 80. létech NASA objevila neobyčejného průvodce Uranu UMBRIELA. Na jeho hladkém, meteority nezvrásněném světle popelavém disku je vidět divné, fantasticky jasné kolo (kruh). NASA a astronom Šklovskij vyřkli verzi o tom, že měsíce Marsu - Fobos a Deimos jsou tělesa uvnitř dutá a umělého původu. José Arguelies ve své knize „Faktor Mayů“ popisuje setkání s Richarde Houglandem, spolupracovníkem NASA v roce 1983. Hougland byl nespokojený s výkladem zpracování výsledků NASA při odhalení komplexu na Marsu. J. Arguelies prohlížel fotografie z Marsu zvětšené na počítači a byl překvapen. „Smutné vzpomínky ve mně vzkypěly, ale toto vnímání (pocit) bylo rozsáhlejší a nekonečně hlubší, jak všechny typy pamětí, které jsem znal. Vznikl u mně pocit, že civilizace, která zrodila život a rozvíjela se na Marsu zanikla, že ji postihl neslavný tragický konec.

Také jsem pochopil, že vědomost o této události ještě nějakým způsobem existuje v „poli vědomí Země“. Jednou náhodou otevírá Arguelies knihu Luci Lipar a tam vidí fotografii - model sochy Vikinga a byla nazvána Isamu Nogučiho - kopie sfingy z Marsu. Model byl zhotoven v roce 1947, to je třicet let před misí Vikingu a byla nazvána „Socha, kterou uvidíme na Marsu“. Odkud mohl Noguči vědět o existenci marťanské Sfingy? Jaký je vzájemný vztah mezi znalostmi a vzpomínkou dávno minulého, které se stalo s civilizací před miliony roků?


 

 

6: Smrt civilizací nemusí být pochopena

By admin - Posted on 05 Október 2008

Byla civilizace na Marsu spojena s Atlanťany, kteří stavěli pyramidy na Zemi - na kontinentu Atlantidy a v Egyptě? Nebo byla marťanská civilizace mnohem starší jak civilizace Atlantská? Jasné je jen jedno, a to, že tyto civilizace byly s vyšší a rozvinutější civilizací Síria a od ní získali své kosmické znalosti, které jsou uložené v pyramidách pro případ světové kosmické katastrofy. Obě civilizace nesprávně použily tyto znalosti a obě skončily velmi neslavně a tragicky. Jestliže planetární řetězec ve shodě s „Tajnou doktrínou“ chápe svoji sedmerou historii na planetách Sedmerých Kosmických systémů, podobných Slunečnímu, tak na Marsu mohla být civilizace, která byla těsně spojena se Síriem.

H. P. Blavatská upozorňuje na toto: „Nebezpečí bylo v tom, že takové doktríny jako Planetární řetězce a Sedm ras v současnosti dávají klíč k sedmeré podstatě člověka, neboť každý princip je ve shodě se známým plánem, planetou či rasou a lidské principy v každém plánu jsou ve shodě se sedmerými okultními silami. Tak se může stát, že chybným využitím okultních věd může člověk napáchat nevyčíslitelné zlo... “ Dokumenty Atlanťanů byly ukryty, ale samotné znalosti a jejich skutečná existence se nikdy neskrývala před Hierofanty Chrámů, kde se Mystéria vždy přijímala s disciplínou a byla stimulem ke zdokonalení.

To jsou velmi stará svědectví, která stále chránili Velcí Adepti počínajíc Pytagorem a Platónem až nové náboženství nazaretských vneslo změnu k chudší taktice věků. Bohužel současná doba dokonale odpovídá poslední době Atlantidy - říká se v „Živé Etice“ (Agni Jóga) Heleny Rerichové - titíž lži proroci, titíž lži spasitelé, titíž vojáci, totéž vedení a duchovní učení. Nyní se pod hříchy hrbí civilizace přesně tak, jak Atlanťané uměli rychle přelétnout planetu, aby rychleji ošidil druh druha. Také se ničily chrámy a věda se stala předmětem spekulace a posuzování. Také se bouřili proti Hierarchii a také se dusili vlastním egoismem. Narušili rovnováhu podzemních sil a vytvořili společnými silami katastrofy. (Hierarchie 145 „Živá etika“) Stav planety je tak katastrofický, že není možné udržet národy od páchání zvěrstva...

Karma lidstva je sestavena z mozaiky samých děsivých vykoupení. Ale Ohňový strážce Hierarchie spasí lidstvo. (Agni Jóga, Živá etika) Kataklyzmata probíhají v rozporu ohně s plamenem v usazeninách planety. Ty planetární plyny, které jsou zrozeny jedem rozkladu, přivádí k činnosti nezkrotnou energii KAMADURO, jinak řečeno - tělo těla se nespojuje a ohněm. Svítící hmota se snaží smířit s počátkem a to, co se nazývá tmou, paralyzuje počátek světové hmoty - a právě tam probíhá kataklyzma. Naše současnost - doba přechodu k Šesté, vysoce duchovní rase lidstva, to je doba začátku činnosti Vyšších Kosmických energií, na což nás upozorňovali Rerichovi i H. P. Blavatská. Naše doba velmi připomíná poslední éru Atlantidy, proto je tak důležité vysvětlovat lidstvu příčiny katastrof, které zahubily civilizaci Atlanťanů a Marsu. V doslovu knihy věnujeme kapitolu Heleně Ivanovně Rerichové, která přijala od Kosmických učitelů Mahátmů Shambally „Učení živé etiky“ (Agni jógy), grandiózních 15 kapitol práce, filosofické otevřenosti a tajemství Světového domu a Kosmických Zákonů. Bez pochopení a přijmutí srdcem těchto zákonů nemohou pozemšťané vejít do rytmu a řetězce kosmické evoluce a kosmického přátelství (solidarity) a nemohou ovládat Psychickou energii - druh prostorového kosmického ohně - nepostižitelnou nejjemnější substanci mající nekonečně velkou sílu a dovolující člověku v sobě odhalit možnosti telepatie, jasnovidnosti a mnohé jiné fenomény. Neuznávaná a nesprávně používaná Psychická energie se dnes může obrátit v mocnou ničivou sílu a zakončit evoluci vaší planety gigantickým výbuchem.

Již nyní probíhá transmutace každého člověka v ohnivých sférách a polích. Všechno živé na Zemi projde Ohnivým Křestem. Jen lidé čistého a ušlechtilého bytí, se srdcem, které přijímalo přikázání Krista mohou tyto energie vydržet. Nevěřící v Boha, ti co nedodržují přikázání, ti co trpí mysli zlo a emoce - tyto energie nevydrží. Kosmos od nás potřebuje jasné vyzařování, které se dosáhne službou společnému blahu, láskou ke světu, k bližnímu i k Bohu. Kosmická vyzařování budou nás spalovat plazmou vysoké úrovně vibrací. Tyto vibrace jsou léčivé pro světlé bytí a zhoubné pro temné. Vyvarujte se zlostných myšlenek a rozčilení. Obraťte se ve svém srdci k Tvůrci modlitbou. H. P. Blavatská tvrdí, že 4. rasa pozemšťanů Atlantů začala svoji existenci před 5 miliony let, když se 3. rasa s jejím kontinentem Lemurií pomalu skláněla k zániku. V průběhu 4,5 milionů let Lemurie a Atlantida existovaly současně. Kolonie Atlanťanů byly i v Lemurii a kultura těchto civilizací se prolínala. Ale vědecké úspěchy Atlanťanů VIMANY, Velký krystal, překonání gravitace, to bylo mnohem výš než úspěchy Lemurijců.

Nedávné vyřešení kreseb na Planině Nazca letcem Babaninem (jeho kniha „Tajemství planiny Nazca“), kde tvrdí, že: Atlantida i Lemurie byly spojeny jediným vzdušným mostem za pomoci vimanů a planina Nazca v symbolice a v ekvivalentu vzdálenosti projekce je mapou dřívějších kontinentů - Afriky, Lemurie, Atlantidy a dalších kontinentů. „Lemurie... nesmíme zaměňovat s kontinentem Atlantidy stejně tak, jak nezaměňujeme Evropu a Ameriku. Oba kontinenty - Lemurie i Atlantida se ponořily i se svými vysoce rozvinutými civilizacemi i Bohy - i když mezi oběma katastrofami proběhla doba přibližně 700.000 let, přičemž Lemurie dosáhla svého rozkvětu a zakončila svoji kariéru v době, která předcházela epoše Eocen, neboť její rasa byla 3. rasou. Pozůstatky tohoto provždy velikého národa je možné vidět v některých ploskohlavých Abogirejců v Austrálii. Malajci a Papuánci představují smíšenou skupinu, která je výsledkem míšení nižších subras Atlanťanů se 7. subrasou 3. kořenové rasy Lemurijců. A také Hotentoti se jeví jako vedlejší větev Lemuro - Atlantů.“ H. P. Blavatská „Tajná doktrína.“ Souhlasně s H. P. Blavatskou - Lemurie se prostírala podél rovníku a zabírala velkou část Indického a Tichého oceánu od úpatí Himálaje. Moře se tehdy prostíralo přes Tibet, Mongolsko a poušť Gobi. A kontinent Lemurie zabíral nynější Jižní Indii, Cejlon, Sumatru, Madagaskar, Tasmánii a Austrálii, bez několika stupňů až do Arktického kruhu a k Velikonočním ostrovům.

Část kontinentu zasahovala do Jižní Afriky a stáčel se k severu do Norska. V samém středu 3. kořenové rasy před 18 miliony let se Sedm Velkých Kumárů, Velikých Duchů Kosmické Hierarchie Světla - postavilo do vedení naší planety. Oni se vtělili do králů a Žreců Lemurie a vládli této zemi. Gigantický vzrůst Lemurijců (až 18 m) během milionů roků se zmenšil na 6 metrů. Sochy Velikonočního ostrova zvěčnily podobu pozdních Lemurijců. Pozůstatky těchto starých Lemurijců se objevují u národů etiopského typu. Kosmická hierarchie se stala hlasatelem náboženství Lemurie a dala lidem kosmogonické vědomosti a první impuls k vynálezům, ke zdokonalení věd a umění (zručnost, šikovnost), astronomii, architekturu, botaniku i matematiku. Odhalili jim tajemství ohně a přinesli ovoce i označení dalších planet. Lemurijci stavěli svá ohromná skalní města z vyvřelin lávy, z bílého kamene z hor i z černého podzemního kamene.

První města Lemurie byla u nynějšího Madagaskaru. Rozvíjející se kontinent Lemurie se za miliony let začal potápět do oceánu, drobil se na oddělené ostrovy. Podle Kosmického zákonu Zrodu a smrti hlavních ras, člověka vždy doprovází kataklyzmata, když probíhá změna ve sklonu zemské osy a rotace planety. Staré kontinenty se potápějí do oceánu a hory se zvedají tam, kde dříve byla voda (moře). Povrch Země se vždy mění při výměně ras. Tento zákon vždy existoval v přesně naznačené době se souhlasem s Kosmickými zákony. Nynějším pozůstatkem Lemurie je Austrálie, nynější ostrov Cejlon byl severní náhorní planinou ostrova Srí Lanka, na které 3. Rasa dovršila svůj osud. Lemurie byla zničena činností vulkánů, zemětřesením a podzemním ohněm, ale i rozestupováním dna oceánu. Lemurie zahynula zhruba před 700.000 léty, to je do začátku toho, co nazýváme eocénem.


 

7: Sochy Velikonočního ostrova

 

By admin - Posted on 09 Október 2008

Dnes nám sochy Velikonočního ostrova připomínají Lemurijce. Celkem 550 gigantických kolosů - soch se nachází na tomto dalekém oceánem obehnaném ostrově. Kniha Života dává odpověď: kdo to byl. V té době žili na Zemi obři, mocní a vážení staří lidé... „A Bůh řekl, že byli odpovědni za to, že se Země naplnila násilím a proto je odsoudil ke smrti společně se zemí. Den strašného soudu obešel záhadný ostrov, kde se rozkládá mauzoleum a chrám, ve kterém mocná vláda i bojovníci s kavkazskými rysy tváře se setkávali s duchy mrtvých“, píše ve své knize „Zapomenutá města Jižní Ameriky“ americký vědecký pracovník přes Atlantidu a Lemurii G. Wilkins.

Je to zlověstný ostrov, na který přicházíš, pociťuješ, že zde obýval duch dřívějšího ďábla, známý pod jménem Velikonoční ostrov. Leží 2 tisíce mil k západu od Tihuanaca. Ostrov je ze všech stran obehnán vysokými skálami, na planinách staří architekti a projektanti budovali kolosální rampu z megalitů, velkolepě přizpůsobených druh druhu a upevněné bez jakéhokoliv zpevnění (malta a pod.). Představitelé této základní rasy, která postavila toto překvapivé ostrovní mauzoleum, využívali, jako staří Egypťané, sílu otroků. Kamenné plošiny jsou ze všech stran obehnány skálami. Stavitelé budovali vrstvu za vrstvou, terasu za terasou. Na každé terase se v přesné vzdálenosti stavěly kamenné, navždy znehybněné, mlčky stojící hromadné lidské sochy s výhružně zvednutým obočím a upírajícím pohledem do hlubin ostrova, ne k moři, ale do středu ostrova. Každá sucha má na hlavě posazený vysoký klobouk červené barvy. Jedna ze soch je tak ohromná, že 30 anglických námořníků si mohlo v době kapitána Cooka, odpočinout v jejím stínu.

Sevřené rty a chladný výraz ve tváři těchto obrovských kolosů doslova likvidují pokus proniknou dovnitř amfiteátru. Za plošinou složenou z bloků buší vlny Tichého oceánu a mocné vytí větrů se slévá do zvuku, který je podobný orkánu.

U většiny z 550 soch zobrazující vojevůdce i vládce nemá nohy. Mezi nimi není ani jediná tvář, která by byla podobná jiné. Není pochyb, že všechny sochy zobrazují reálné existující lidi a ne bohy. U některých z nich je blahobytný a přemítavý výraz v obličeji - to jsou filosofové nebo fyzici a může být, že to jsou i učitelé nebo mudrci. Všechny sochy mají vystouplé čelisti, podbradek a dlouhé uši.

Tento ostrov – to je záhadná podoba s pohřebištěm. Představitelé veliké rasy zde nikdy nežili, jejich impérium - ostrovní kontinent - ležel daleko za Tichým oceánem...

Do hloubi ostrova vedly linie podobné kolejnicím položené na nafukovacích kožených měších. Po této cestě se přivážely klobouky zhotovené z červeného vulkanického tufu.

Do hloubi ostrova vedou 4 velkolepé kamenné dlažby s lidskými sochami. Tyto čtyři vydlážděné cesty vedou na volné náměstí, kde stojí mnohostranný a mnohoúhelný chrám ozdobený kupolí, každý kout zdobí socha. Znak ve tvaru ženské vulvy na některých deskách svědčí o tom, že se tato rasa skláněla před kultem zrodu.

Druhý symbol ve tvaru kruhu, dost často přetnutý, zobrazovaný na zátylku a spáncích soch ukazoval, že se tato rasa klaněla Slunci. Za skalními plošinami jsou ukryté podivné polopyramidy se zaoblenými špičkami. V jeskyních a katakombách byly odhaleny s lidskými ostatky a na stěnách jsou fresky s gravírováním, vyobrazující existence s kočičí hlavou, ohnutým lidským tělem a s dlouhýma tenkýma rukama.

Surový a zastrašující vzhled a chladně sevřené rty kamenných kolosů, viditelně označovaly něco zlověstného a tajemného v okultních rituálech.

V kráteru ostrova byla nalezena obrovská ženská socha, povalená tváří dolů. Mnoho soch zobrazuje muže s oválnými tvářemi a zkráceným horním rtem. Fresky ukazují, že tento národ plaval na troj stěžňových korábech a znal ptáka na čtyřech nohách. U některých soch jsou veliké boltce uší. Jak tato civilizace zvedla tak ohromné bloky, které váží mnoho tun? To je záhada. Staré mýty mnohých národů vyprávějí o obrech. Pověsti starých Aztéků hovoří o tom, že země ANAUKAK (MEXIKO) před velkou katastrofou byla osídlena obry, kteří se snažili vybudovat velikou pyramidu. Jevpolemij, autor ztracené historie asirijských židů říká, že starobylý Babylón byl založen obry, kteří se zachránili před potopou. Oni takém postavili znamenitou babylónskou věž a zahynuli v době Veliké katastrofy.

Na naší planetě je ještě jedna připomínka rasy Lemurijců a Atlanťanů. V centrální Asii, v Afghánistánu na poloviční cestě mezi Kabulem a Balim je město Bamian. Nedaleko tohoto města se zvedá 5 obrovských soch - symbolů lidských ras na Zemi. Největší měří 52 metrů je symbolem 1. lidské rasy, zobrazuje člověka zahaleného do čehosi na způsob tógy - ale éterického. Druhá socha má výšku 36 metrů a zobrazuje druhou rasu Země. Je to rasa potom narozených. Třetí socha je vysoká 18 metrů - to je vzrůst Lemurijců 3. rasy člověka. Třetí rasy padlé a začínající první fyzickou rasu - „narozenou od otce a matky“. Poslední potomci této rasy jsou zobrazeni na sochách Velikonočního ostrova. To jsou Lemurijci 6 - 6,5 metrů výšky, v době kdy již byla Lemurie zatopená.


H. P. Blavatská „Tajná doktrína“

Dvě zbývající afghánské sochy zobrazují 4. rasu Atlanťanů a 5. současnou rasu lidstva. Těchto 5 soch - kolosů přináleží práci rukou ZASVĚCENCU čtvrté rasy Atlanťanů, kteří po potopení jejich pevniny našli útočiště v pevnosti na vrcholcích Centrálně Asiatském horním pásmu. Tyto sochy nám ilustrují tok postupné evoluce 7 ras na Zemi, o které podrobně hovoří H. P. Blavatská.

Pátá kořenová rasa, která dnes stojí na vrcholku lidské evoluce pochází z 5. bílé podrasy Atlantů - prvotních semitů. Nejlepší rodiny této podrasy byli odloučeny a usazeny kolem jižních břehů Centrálního moře Asie dávno před zánikem Atlantidy.


Atlantida - Tetraktis a Vesmír

Rasa Atlantů se zrodila tam, kde je nyní střed Atlantického oceánu. V tom místě bylo seskupení ostrovů, časem se zvedly a spojily se do jednoho velkého kontinentu zvaného ATLANTIDA. Rukopisy o Atlantidě jsou bezodkladně ztracené a spálené právě tak, jako knihy Thotha - Hermese v době požáru knihovny v Alexandrii, ale zůstaly zachovány v tajných archívech podzemních knihoven BRATRSTVA ZASVĚCENÝCH v Himaláji. Během sedmi let by se měly odhalit. H. P. Blavatská studovala tyto práce. Až do XVI. věku byla otázka Atlantidy - díky Aristotelovi, který obvinil svého učitele Platóna ze lži, zahalena tajemstvím. Ale i temná léta středověku mořeplavci hledali Atlantidu a odhalili v Atlantiku ostrovy Madeira, Azorské, Kanárské a Antily jako pozůstatek Atlantidy. Na glóbu Martina Bekaima (1492) tyto ostrovy již vidíme.

V knize architektů Tamary Drozdové a Eleonory Jurkinové „Hledání odrazu Atlantidy“ jsou zajímavé mapy zobrazující Atlantidu podle Platóna. Na glóbu pak jsou vyobrazeny 4 ostrovy Atlantidy o kterých hovořil Platón. První je větší jak Asie, jeho rozměry jsou dobře viditelné na mapě Eratostena a je charakteristický jako velká pevnina. Na glóbu je tato pevnina obtažena velkou křivkou.

Druhý ostrov Atlantidy by dosáhl až na sever Anglie a zabral by i Kanárské a Azorské ostrovy. Jeho kontury jsou o něco slabší. Třetí ostrov Atlantidy je na glóbu vyznačen velkým kroužkem a čtvrtý ostrov Atlantidy představoval malý prostor, všeho všudy 24 kilometrů velký. Na glóbu je znázorněn jako celkem nepatrný bod.

Platón byl ZASVĚCENEC egyptských Žreců (Žrec - ochránce církevních rituálů mystických zasvěcenců, mág sloužící pravdě, sám sobě je strážcem svých tajemství a vládcem své síly) a věděl, že Atlantida za miliony let své existence prožila 4 velké katastrofy a po každé katastrofě se kontinent zmenšoval a drobil se na stále menší ostrovy.


Historie Etiopie (Marcelia) říká: „V její době bylo 7 ostrovů v Atlantickém moři zasvěcených Proserpině. A mimo těchto 7 ostrovů byly ještě 3 ostrovy, jeden byl zasvěcen Plutovi, druhý Ammonovi a třetí, který byl střední velikosti byl zasvěcen Neptunovi. Egyptští Žreci hovořili o historii Atlantidy, a tato historie byla napsána na sloupech, které byly zachráněny v době 300 let př. n. l.“

„Platónská Atlantida symbolizuje trojnou podstatu Vesmíru a lidského těla. Deset králů Atlantidy - jsou tetraktisem, neboť jsou to čísla rodící se z 5 párů protikladů. Čísla od 1 do 10 pohybují světem a čísly ve své podstatě, vládne MONÁDA nebo jednička, nejhlavnější uprostřed nich.“

Menli P. Choll „Atlantida a bohové antiky“

Atlantidu v prvopočátku řídil Poseidon a při narození svých 10 dětí (pět párů dvojčat) rozdělil ostrov na soustředěné kruhy souše a vody. Deset králů Atlantidy (děti Poseidona) vládlo obyvatelům 7 malých a 3 velkých ostrovů. Filosoficky 10 ostrovů symbolizovalo trojnou sílu Vyššího Božstva a jeho sedmi regentů.

To znamená, že Atlantida byla založena KOSMICKÝMI HIERARCHIEMI SVĚTLA, jako ztělesnění VELKÉHO MYSTÉRIA s přesností zobrazující Kosmické zákony. Zajímavý fakt: 3 hlavní vrcholky Azorských ostrovů jsou spojeny překvapivou matematickou závislostí. Nade vše se vypíná Pik-Alto, na jedné linii s ním na východě je Santa Barbara, na západě Kaldeiro a vzdálenost každé hory od hlavní je rovno 12 kilometrům. Jak vidíme, tyto tři vrcholy vládly na ostrově Azorida v době Atlantidy, když Pik-Alto byl o 3 km výše jak nyní a tato tříhlavá hora mohla být praobrazem gigantického trojzubce Poseidona - symbolem Atlantidy a také majákem. „Nebeská hora“ mohla být i praobrazem „Stromu života.“

Autoři knihy „Hledání obrazu Atlantidy“ předpokládají, že ostrov Kanarida se mohl nacházet poblíž Afriky. Souostroví Kanárských ostrovů zahrnuje do sebe 7 velkých ostrovů. zahrnuje do sebe 7 velkých ostrovů. Na Kanárech jsou také hory připomínající severní trojzubec Azorských ostrovů. Hora na ostrově Tenerife je o 1 kilometr vyšší jak Pik-Alto, z leva i zprava od ní jsou také dva vrcholy - na ostrově Iomera a Gran Kanaria - to je jižní trojzubec.

Třetí ostrov „Podkova“ se trošku přimykal ke břehům Evropy, téměř se království Evmela - dvojče Atlanta dotýkalo břehů Španělska a rozkládal se mezi podmořskými horami Amper a Josefin.

Rozloha deseti království na třech uvedených ostrovech studuje zákonitosti: Království Atlanta je orientováno hlavní osou ke sjednocujícímu království Evmela a Diarepa, ve dnech rovnodennosti letního slunovratu. Hlavní město Atlantidy zosobňuje centrum (střed), ze kterého vycházely paprsky a dopadaly na ostatních 9 hlavních měst devíti království Atlantidy. Všechny tři ostrovy ze severu byly chráněny horami.

Platón nám popsal hlavní město posledního království Atlantidy - Poseidonicu, jehož katastrofa proběhla 9.000 let př. n. l.


 

8: Město zlatých bran - hlavní město Atlantidy

By admin - Posted on 12 Október 2008

Jaká byla Atlantida v době svého rozkvětu před milionem roků? O tom píše H. P. Blavatská ve své „Tajné doktríně“. Atlantida - kontinent zaujímala tehdy velkou část Atlantského oceánu. Severní okraje kontinentu zabíraly Island, Shetlandy, Irsko a část Anglie. Jižní okraje Atlantidy - současné město Rio de Janeiro, Texas, Mexiko, mexický záliv a část USA a Labradoru. Rovníkové oblasti zabíraly Brazílii a veškeré prostranství oceánu ke zlatému pobřeží Afriky. Azorské ostrovy byly nedosažitelné sněžné vrcholy.

Lidé 4. rasy vzešli z výběru 7. podrasy Třetí Rasy (Lemurské). První Atlanťané dosahovali výšky 2,5 metru. V průběhu tisíciletí se postupně zmenšovali. Barva kůže 1. podrasy byla temně rudá, druhé červeno - hnědá, severní Atlanťané – ário-hyperborejci měli bílou pokožku, světlé vlasy a světle modré oči. Jejich vědomí vedli Velcí Učitelé Shambally, kteří se vtělili mezi prvními Atlanťany v podobě jejich vůdců. Od Kosmických učitelů Atlanťané přijali víru ve Vyšší Kosmický Rozum pronikající vše živé. Tak byl ustanoven Kult Slunce jako symbol tohoto nejvyššího chápání. Na oslavu Atlanťané vystupovali na vrcholky hor, tam z jednoho kusu kamene stavěli podoby kruhů, které představovaly návraty slunce v jarní a zimní rovnodennosti. Kruhy sloužily pro astronomická pozorování. Stonehenge je jednou z těchto observatoří.

Přibližně před jedním milionem roků Atlantida dosáhla svého vrcholu rozvoje. Její hlavní město - Město Zlaté Brány se nacházelo ve východní části kontinentu. Králové země používali tajné vědomosti Hierarchie Světla, dosáhli spravedlivého a blahodárného vedení (vlády). Národ Atlantidy v tu dobu dosáhl nejčistšího a pravdivého chápání BOŽSKÉ IDEJE i ZÁKONU KOSMU. Kult ohně a slunce se oslavuje ve velkolepých chrámech gigantických rozměrů. Obytné domy i chrámy zdobili věžemi, které sloužily jako observatoře. V tu dobu bylo zakázáno vyobrazení Božstva. Disk Slunce je jediným jeho symbolem a ten byl v každém chrámu. Tento zlatý disk se nacházel na takovém místě, že první paprsek slunce ozářil jeho čas jarní rovnodennosti nebo letního slunovratu.

Deset králů Atlantidy se liší druh od druha v práci, která se dotýká uspořádání vojska. Jejich vzájemný vztah byl vymezen kodexem vytesaným do kamene již v době prvních deseti králů. Stéla s tímto kodexem stojí v chrámu Poseidona ve Městě Zlaté Brány. Během každých 5 nebo 6 let se zde konaly slavnosti s dary a každý král zde dával slib věrnosti na posvátném písmu.

Hlavní zákony králů Atlantidy byly: „Nezvedat ruku jeden na druhého, přijít na pomoc jeden druhému v případě nebezpečí.“ Ani jeden král se nemohl rozhodovat o životě a smrti svých poddaných bez názoru většiny z desíti.

Uprostřed hlavního ostrova Atlantidy se zvedala hora, která vrhala obrovský stín a vrcholek se dotýkal sféry éteru. Tato hora se počítala za Osu Světa. Na ní stál chrám Bohů a Atlantů ve tvaru PYRAMIDY. Hlavní město bylo městem Bohů, Svatým městem a v jeho středu na vrcholu planiny se vyvyšoval chrám Veliké Pyramidy - Centrum moudrosti - náboženství Atlantidy. Odtud Žreci (ti, kteří bděli nad dodržováním tajného vědění, mágové sloužící pravdě, jsou sami sobě strážcem svých tajemství a vládci své síly) NESLI KLÍČE UNIVERSÁLNÍ MOUDROSTI nejvzdálenějšího koutku Země. Mýty starých národů hovoří o Atlanťanech jako o lidech ze zámoří ve zlatých oděvech, kteří ovládali hada s převahou moudrosti a svátosti svých symbolů KŘÍŽE A HADA. Všude, kde Atlanťané zapojili místní národy na svoji víru, tam budovali pyramidy a chrámy podobné těm, které byly ve Městě Zlaté brány. Takový je vznik Pyramid v Egyptě, Mexiku i ve střední Americe.

Pyramida byla symbolem Světového domu, uzavírala v sobě matematické parametry stavby Kosmu, byla akumulátorem kosmické energie i tvarem harmonizujícím s prostorem. Atlanťané měli vlastní abecedu, psali na tenoučké kovové listy a uměli roznožovat texty. Ve školách a univerzitách se učili zákony skrytých psychických sil, astrologii i astronomii, botaniku i chemii. Učili se o nejskrytější síle rostlin, barevných kovů i drahých kamenů. Většina Atlanťanů uměla řídit psychické síly.

Učitelé Moudrosti přinesli Atlanťanům z jiné planety pšenici. Vždyť ne náhodou se divoký druh pšenice na Zemi nepotká. Atlanťané zkultivovali banán, který byl do té doby bez dužiny a plný jadérek. Dojná zvířata byla podobná velbloudům, ale menšího vzrůstu. Lamy z Peru jsou potomci těchto zvířat. Podoba koně byla také výsledkem mnoha zkušeností. Astronomické zákony vedly jejich zemědělství - Atlanťané si dokázali podle přání přivolat déšť.


Město zlatých bran - hlavní město Atlantidy

Hlavní město Atlantidy - Město zlatých bran se rozkládalo na svazích pahorku i po rovině klesající k mořskému břehu. Platón popsal toto město v těch největších podrobnostech. Město bylo rozděleno za pomoci umělých kanálů na 3 soustředěné pásy. V centru Akropole na vyvýšenině se zvedal dvorec imperátora, obehnaný sadem, přes který protékal potok zásobující vodou imperátorský dvůr i parkové fontány. Potok stékal v kaskádách do kanálu, který obtékal dvůr. Z něj pak vytékaly další čtyři kanály, které zásobovaly vodou ostatní kruhové kanály položení níže. Nyní si představíme plán Akropole podle rozměrů, které ukázal Platón a také celkový vzhled hlavního města. Čtvrtý kanál se nacházel již na samotné rovině vylévajíc své vody do moře. V nejvrchnějším pásu, který se přimykal ke dvorci imperátora byla rozložena dostihová pole a ohromné veřejné sady, velká část vládních úřadů, hotely i hostince.

Následující 2 kruhové pásy obsahovaly blízko sebe domy a chrámy bohaté třídy. Podstatně chudší část osídlení žila v rajónu nižšího kruhového pásu a na druhé straně kanálu až u samého moře.

Ve dnech největšího rozkvětu Města zlatých bran tu bylo víc jak 2 miliony lidí a celkový počet Atlanťanů dosahoval až 2 miliard. Obytné domy Atlanťanů byly obehnány sady a v každém domě byla věž s kupolí na rohu nebo ve středu budovy. Věž sloužila jako observatoř. Fasády domů byly vyzdobeny freskami, sochou nebo květinovým ornamentem. Atlanťané milovali světlé a zářící barvy. Světlo do domu propouštěla okny látka podobná sklu, ale méně průhledná. Veřejné budovy a chrámy překvapovaly svými masivními a gigantickými rozměry a podobné egyptským pyramidám. Chrámy byly vyzdobeny uměleckými díly a plastikami ze zlata. Ve dvorech byly fontány. Polotropické klima velkolepý lesový porost krajiny, fontány a sochy, čistá ekologie, znalost Zákonů Kosmu a energií éteru, létající Vimany - toto všechno odpovídalo Edenu, kvetoucímu ráji na Zemi, zlatému věku dětství lidstva.

POSEIDONŮV chrám v centru Poseidonie předstihl svými rozměry všechny budovy svojí délkou 185 metrů a šířkou 96 metrů. Zvenčí byl celý stříbrný a jeho vršek zlatý. Uvnitř byl chrám vyzdoben zlatem, stříbrem a jinými cennostmi. Jedna stěna byla zdobena litým orichalkem, který vyzařoval ohnivé záření. Akropole hlavního města byla založena na skalnatém vršku, ostatní část města se pak rozkládala na rovině. Veškerá rovina kolem města byla lemována horami, které se táhly až k moři, k jeho hladině... píše Platón. Celá tato část ostrova nastavená jižním větrům byla ze severu chráněna horami. Celý tento kraj ležel poměrně vysoko. V chrámu stála veliká socha Poseidona ovládající kolesku, kterou táhne šest okřídlených koní a kolem něj je stovka nereid (vodních víl) na delfínech. Zvenčí budovy stálo 10 soch prvních králů Atlantidy a jejich žen.

Vedle tohoto velikého chrámu byl ještě jeden nevelký chrám zasvěcený Kleito a Poseidonovi (relikvie Atlanťanů), který byl obehnaný zlatou hradbou. Zde se narodilo prvních deset následovníků trůnu a každý rok jejich potomci přicházeli do tohoto chrámu s dary, chvalozpěvy a zde obnovovali přísahu věrnosti Kodexu Atlantidy.

Chrám podle popisu Platóna a podle překladu T. Drozdové a E. Jurkinové byl obklopen posvátným hájem Poseidona, kde rostly stromy neuvěřitelné krásy a velikostí... dokonce zde bylo i velké množství slonů. Všechny stěny tohoto chrámu byly vyloženy stříbrem a akroterie byla vyložena zlatem. Stěny samotné Akropole byly oblity orichalkem, takže zářila jako oheň.

Město chránila ohromná hradba po obvodu 9520 metrů od posledního vodního kola. Akropole měla 925 m v průměru. První vodní kanál byl široký 185 metrů, dvě následující kola - vodní i pozemní byla široká 370 metrů a nakonec největší kruhy byly po 555 metrech. Když Atlanťané zakončili stavbu mostů a kanálů, začali obklopovat svoje město nepřístupnými hradbami, které šly přesně po obvodu města. První hradbu postavili kolem Akropole a celou ji polili roztaveným orichalkem, takže ohnivě zářila. Druhou hradbu postavili kolem prvního pozemního valu a oblili ji olovem. Třetí hradba stála kolem vnější strany velkého pozemního valu a oblili ji roztavenou mědí. A potom postavili velkou, kolem 74 kilometrů okrajovou hradbu, která byla součástí i hranicí města. Hradba začínala od samého oceánu a možná, že v ní byla Zlatá brána na jejíž počest město pojmenovali Městem zlatých bran. V lesích a sadech města byla horká i chladná zřídla, bylo zde mnoho chrámů zasvěcených různým božstvům, místa pro odpočinek obyvatel, lázně i obranný hipodrom. Ve vhodných místech byly vybudovány přístavy a do přístavů vplouvaly koráby všech mořských držav. Město bylo natolik přelidněno, že ve vzduchu byl neustále slyšet šum a hovor.

Kolem města byly velmi blízké hory. Obyvatelé sklízeli dvě úrody do roka. Během zimy pršely deště a v létě zabezpečovaly pole vodou nesčíslné kanály. Na severní straně Akropole po obou stranách byly plovárny a také ZOO Poseidona. Zde bylo možné vidět zvířata a ptáky ze všech koutů světa. Velkou vzácností, na kterou byli všichni patřičně hrdí, byl posvátný Poseidonův háj sestávající ze stromů neuvěřitelné výšky. Pravidelně jej rosila zřídelní voda. Háj se rozkládal z jihovýchodní strany Akropole, uprostřed byl vodní systém z jezer, potoků, vodních kaskád a vodních divadel. Tento systém byl napájen z nesčíslných zřídel a pomáhal v rosení Poseidonova háje. Na březích jezer byly rozmístěny dvorce všech dětí krále. Hosté se účastnili vodních projížděk po kruhu hluboké zřídelní vody. Z nejvyššího bodu Akropole se odhalovalo překrásné panoráma celého města i roviny za městem, daleké hory na severu, věčně se zvedající trojzubec Poseidona na jihu a nedozírný oceán.

Kolem Poseidonova chrámu byl vodní bazén, ve kterém plavaly stovky nereid čili vodních víl sedících na delfínech. První paprsek slunce v době letního slunovratu dopadal na vzácnou Poseidonovu sochu. Hlavní město Atlantů překonávalo svými rozměry všechna ostatní jejich města. Krajina kolem se rozprostírala na gigantické pravoúhlé rovině. Povrch této roviny byl téměř hladký a podlouhlého tvaru. Její délka byla téměř 555 kilometrů a šíře 370 kilometrů. Veškerá rovina byla směrována k jihu a od severních větrů byla chráněna horami, které spadaly až do moře. Kolem roviny byl vykopán příkop hluboký celých 32 metrů a široký 85 metrů. Jeho délka pak byla 1850 km (cifry jsou převzaty od T. Drozdové a E. Jurkinové. Platón uvádí tyto rozměry ve stádiích, přitom jedno stadium je rovno 185 metrům). Kanál procházel ze severu k městu a vléval se do oceánu z ohromné výšky ve formě dvou vodopádů.

Celé teritorium této roviny bylo protknuto příčnými kanály, které vedly ze severu na jih a šířka každého z nich byla po 30 m a jejich délka 370 metrů. Voda Atlantidy byla vždy proudící a čistá voda z hor. Celkem 289 příčných kanálů se oddělovalo jeden od druhého ve vzdálenosti 18,5 kilometrů. Město zaujímalo 1/7 celé roviny. Rovina pak byla rozdělena na čtvercové části o rozměrech 1850 x 1850 metrů a bylo jich neuvěřitelných 60 tisíc. Tak popisoval Platón Atlantidu založenou Poseidonem a předanou svému prvorozenému synovi.

Jak vidíme u Atlanťanů byl překrásný, až oslepující přístav se skalními břehy ze tří barevných kamenných žil, kde se skály třpytily a hrály všemi barvami od padajících vodopádů nad Zlatými bránami. Ti, kteří připlouvali k Atlantidě vždy viděli na jižní trojzubec s vulkánem věčně zahaleným do blankytného oparu, který všem připomínal „STROM ŽIVOTA“.

Platón připomíná, že celý ostrov byl hustě osídlen. Mimo toto hlavní město v království dvojčat - bratrů Atlantů bylo ještě mnoho dalších - horských osídlení.


Mandala - plán starých měst

Hlavní město Atlantidy mělo tvar MANDALY (několik kruhů s centrem ve středu). Atlantida měla tvar čtverce a všechny obytné městské čtvrti byly čtvercové. To znamená, že v plánu Atlanťanů byl zakotven Kosmický zákon mandaly nebo jantry, nebo Zákon vlivu forem na prostor a čas. Nedávno akademik Anatol Akimov v Moskvě dokázal, že libovolný geometrický tvar narušuje strohý pořádek fyzického vakua a společně s ním se tvoří torzní pole. Takové pole je tam, kde je rotace od atomu ke Galaxii.

Mandala - je starý symbol Kosmu v jeho nekonečnosti od mikrokosmu až do makrokosmu. Střed - to je počátek mandaly - symbol Absolutna, Tvůrce, jakákoliv planeta, galaxie, atom, elektron, molekula - všechno má tvar (formu) mandaly. Oko člověka, vyzařování molekul berylia, elektronové dráhy zlata, pancíř mořského ježka, květy - do nekonečna můžeme vyjmenovávat předměty mající tvar mandaly a zosobňující zákon, který sepsal Hermes Trismegistus: „To, co je nahoře, je i dole“, „mikrokosmos je i makrokosmem“.

MANDALA vytváří energii, která harmonizuje prostor. Soustředění se na mandalu - to je technika tvoření životní síly uvnitř člověka. To je léčebný modul. Mandala se skládá ze série soustředěných tvarů, určitých svazků mezi různými rozměry.

Vesmír neustále vibruje v harmonicky nastaveném rytmu. Všechny jeho formy i živé existence jsou sestaveny z rytmického kmitání, které jsou jeden s druhým v součinnosti a sjednocují se v jedinou dynamickou síť. Evoluční rytmus Vesmíru proniká úplně všechno pulzujícími vlnami. V centru mandaly je vibrace zobrazena jako klidný centrální bod, ze kterého se rodí a kudy se vracejí všechny pulsace. Z tohoto počátečního výchozího bodu energie vychází miliony různých forem života. Proud se rozlévá do kosmických světů a projevuje se v prostoru a čase a naše pozemská existence je s nimi nejintimněji spojena. Promítněte svůj mentální komplex na kosmickou síť mandaly, očistíte svůj rozum a vstoupíte do rezonance s vyššími kosmickými energiemi. (Podrobně je o mandale psáno v knize Jose Arguelse „Mandala“).

Atlanťané stavěli města na způsob mandaly a proto se jejich města stávala „městy síly“. My máme přesvědčivý důkaz - Stonehenge v Anglii a také nedávno nalezené staré město Arkaim na Urale. Oba objekty jsou postaveny ve tvaru mandaly.


 

 

Středem Arkaimu je chrám - observatoř s průměrem 160 metrů - přesná kopie Zodiaku, připomíná ohromný horoskop - 28 dílků slunečních zastávek (zakotvení), 18 bodů východu a západu slunce ve dnech rovnodennosti a slunovratu.

Vnitřní kruh v Stonehenge je zobrazen 30 vertikálně stojícími kameny a vnitřní kruh ze tří linií a 56 kamenů. Oba kruhy zobrazovaly určité úhly mezi kameny a dovolovaly pozorovat pohyb nebeských těles. Stonehenge je rozloženo na 51. stupni a 11 minutě severní šířky. Arkaim je naopak rozložen na 52 stupni a 56 minutě severní šířky. Rádius kruhu ve Stonehenge je do centimetru roven rádiusu vnitřního kruhu Arkaima. Přesně se shodují hlavní osy i řada menších detailů. Shoda těchto starých měst - observatoří hovoří o sounáležitosti k jedné civilizaci.

ŠRÍ JANTRA - je jedna z nejsložitějších a mocných janter, které působily a působí na prostor a vědomí člověka - jedna ze starých sakrálních symbolů. Tyto jantry byly používány pro splnění meditací spojených s působením na prostor kolem sebe.

Šrí jantra opakuje poučky a vztahy uložené v Plánu Vesmíru. Uvnitř Svaté a nedotknutelné Plány Vesmíru a kolem - ochrana před negativním působením sil. Uprostřed - je série pyramid a trojúhelníků kolem nichž jsou kruhové pásy - a zvenčí je čtverec a dvě svastiky zobrazující maltézský kříž.

 

 

Přesně na tomto principu se stavěla města v Atlantidě - v centru pyramidy a chrámy, potom soustředěné kruhy souše a vody a nakonec celá Atlantida v sobě uzavírala formu obdélníka a čtverce.

Bílý bod uprostřed Šrí jantry je symbolem počátečního stavu Vesmíru, ve kterém vládl chaos. Trojúhelníky ve středu, to jsou symboly rozvoje Vesmíru. Dva kruhy s lístky lotosu mají na zřeteli Plán reality. Čtverec ze dvou svastik, sluneční a temné - to je symbol Ochrany Vesmíru od sil chaosu a entropie. Vnější maltézský kříž dělá systém vyrovnaný a uspořádaný.

Šrí jantra odráží Zákony slabé struktury člověka - čaker, energetických center a kanálů. Vnější čtverec je spojen s nižší čakrou - Muladharou, ochránkyní energie Kundaliní. Kruh s lístky lotosu modro - světle modré barvy je spojen s pohlavní čakrou - Svadhistanou. Kruh s lístky červené barvy - s čakrou Slunečního pletence - Manipurou. Dále každý kruh Jantry je spojen s dalšími vzestupnými čakrany - Anahatou, Višudhou, Adžnou a Sahasrarou. Bílý bod ve středu - to je východ do Vesmíru, svazek s Božstvem.

Jantra rezonuje s kosmickými toky a slouží jako prostředník mezi Kosmem a člověkem. Takovými prostředníky byla i města Atlantidy.

droj: Will Landa: „Vesmírná tajemství pyramid a Atlantidy“

Čerpané z: Matrix-2001.cz

 

 

9: Vimany a silový krystal hlavní pyramidy

Atlantidy

 

By admin - Posted on 16 Október 2008

V ústředním archívu města Delhi je uchovaná kniha „Vimanika Shastra“ napsaná sanskrtem. V roce 1930 byla vystavena na Mezinárodním knižním veletrhu v Československu. V tomtéž roce angličtí filologové ji přeložili ale nevnikli do smyslu. Počítali s tím, že mají dílo se zamlženým indickým folklórem. V 70. letech se tato kniha dostala do rukou filologa, který znal sanskrt a najednou se ukázalo, že „Vimanika Shastra“ je unikátní příručka k létajícím strojům dávné civilizace. Přesněji - je to návod pro piloty létajících strojů, které zde nazývají vimany. Tato zpráva byla uveřejněna v článku A. Kulčického „Šest tisíc roků před kosmickou érou“, který publikoval v časopisu „M-ský trojúhelník“ v roce 1990 a také v knize „Kontaktéři dnů apokalypsy“ od Ally Ter-Akopjanové.

Kniha má více jak deset kapitol a v jedné z nich jsou vypsány druhy vědeckého studia, které se musí pilot naučit. Ve druhé kapitole jsou popsány přístroje, které se nacházejí mimo určení vzdálenosti do cíle a zaměření jejího pohybu ještě i pohlédnout do kabiny s cílem poslechnout si a podívat se, co hovoří a dělá posádka.

V následující kapitole jsou popsány kovy a materiál, ze kterého jsou vimany sestrojeny a jakým způsobem byly získány. V jedné z kapitol je popsána konstrukce vimanů. Tam je uvedeno, že bývá 12 typů vimanů a uvádí popis tří jednodušších. Autor knihy dále píše: „Já nepíši o jejich stavbě proto, že neznám, ale proto, že tuto znalost zatím nelze dávat lidem, protože by zničili sebe i Zemi.“

V jedné z kapitol knihy se uvádí 3 takovéto charakteristiky vimanů: pro stavbu vimanu je nutná speciální pevná a lehká slitina schopná vydržet ničivé síly nebe. A také:

  • 1) ZRCADLO pro hromadění a vstřebání energie u okolního meziprostoru s následnou Kumulací.
    2) KONSTRUKCE pro odvrácení úderů blesku.
  • 3) ZRCADLO vnějšího pohledu s jehož pomocí je možné sledovat i tu jistě nejmenší změnu v okolí.
  • 4) ZAŘÍZENÍ pro změny rozměrů a formy vimanů během letu.
  • 5) ZAŘÍZENÍ pro vytvoření umělé tmy.
  • 6) ZAŘÍZENÍ k určení a rušení špatného slova.
  • 7) ZAŘÍZENÍ pro vytvoření kruhového ochranného pole, které ochraňuje viman během letu před nepřátelskými silami.


Mimo to se vimany mohou:


1) Pohybovat se cik cak jako had.

2) Generovat záření, které může zničit všechno živé.

3) Stát se průzračným, neviditelným, schopným napodobit mraky.

4) Využívat energii Slunce i vzdušných vírů.

5) Vydávat, vyzařovat tmu.

6) Zářivým paprskem sežehnout vražedné - nepřátelské vimany.

7) Okamžitě se maskovat.

8) Vypouštět paprsky, které paralyzují.


Tato kniha „Vimanika Shastra“ byla nalezena v archívech Delhi a je to zatím jediný dokument o letectví Atlanťanů. Mimo to zůstaly na celé planetě, na všech kontinentech staré fresky zobrazující vimany. Vladimír Avinský napsal o těchto freskách črtu „Hvězdná předhistorie lidstva“, povídat si o ní budeme v části, která pojednává o UFO. Na východě létaly vimany vybavené laserem a využívající sluneční energii s neuvěřitelnou rychlostí mezi hvězdami. V našich speciálních archívech zůstala vzpomínka na tuto historii ve spojení s Atlantidou a jejím obyvatelstvem, které ovládalo ve kterých je možné převážet lidi i náklad z jednoho konce Země na druhý, ale také z planety na planetu. Toto všechno bylo řečeno znamenitému italskému kontakterovi E. Siracusovi vyšší civilizací Kosmu.

Eugenio SIRACUSA - to je učitel Georgia Bondgiovanniho, člověka - legendy nesoucího na sobě znak Bohorodičky, nehojící se krvavé rány - STIGMATA na rukou i na nohou. O Siracusovi a jeho žákovi byla vydána kniha Oracia Valenti pod názvem „Kam kráčíš lidstvo?“.


Silový krystal a hlavní pyramida Atlantidy

Edgar Cayce řekl, že: „Atlantové ovládli síly, které v kombinaci se silami elektrické energie a rozšiřujících se plynů vyvolávaly vulkanické erupce. Zápisy o systémech vyrábějících elektrickou energii se nacházejí u Bimini. Epicentrum zemětřesení, které rozdrobilo Atlantidu - kontinent na 5 ostrovů se nacházelo na Bahamských ostrovech. Po druhé katastrofě se rozeběhla emigrace obyvatel Atlantidy do Afriky a Jižní Ameriky. Atlanťané odhalili tajemství koncentrace slunečné energie s pomocí krystalu s magnetickými vlastnostmi. Velký kámen představoval cylindrický krystal s mnoha hranami. Jeho vrchol přijímal sluneční energii, která se koncentrovala ve středu cylindru. V roce 1933 několik malých kamenů podobného tvaru bylo nalezeno na Yukatanu, ale lidé nepochopili jejich význam.

Velký silový krystal Atlanťanů ještě stále odpočívá na dně Atlantického oceánu v Bermudském trojúhelníku. Čas od času se tento krystal nabíjí energií a proto tam mizí beze stopy mnoho lodí i letadel. Obrovský krystal - největší úspěch atlantické civilizace byl zhotoven, kdy již mohli Atlanťané zkrotiti sluneční energii za pomoci malých krystalů. Kosmičtí učitelé jim pomohli vyhledat mohutnou křemennou žílu, která mohla svými rozměry odrážet všechny paprsky Slunce i Měsíce. Atlanťané mohli vytěžit ze země tento balvan křemene a opracovat hrany s takovou přesností, že odrážely každý paprsek, který na ně dopadal. Krystal byl používán dnem i nocí mimo deštivé dny.

Po 1. katastrofě a po prvním rozpůlení pevniny začali Atlanťané používat onen gigantický krystal s agresivním cílem. Jejich pýcha došla tak daleko, že se rozhodli napadnout vojensky dnešní Čínu, která ležela na opačné straně Zemského glóbu. Když paprsky krystalu zamířili skrze střed Země, vznikl výbuch neuvěřitelné síly a kontinent Atlantidy šel ke dnu.“

Raymond Bernard zasvěcený do Tajných učení Rosikruciánů v knize „Neviditelná impéria“ píše: „Atlantida byla kontinentem vysoce rozvinuté civilizace. Pro srovnání s atlantskými, jsou naše prostředky spojení a transport úplné nic...“

V hlavní Pyramidě Atlantidy zasedalo Kolegium Mudrců, ochránců tajných vědění. Pouze jedna jediná pyramida zobrazovala Nejvyšší Pyramidu Atlanťanů a to ještě v jiném měřítku. Je to Cheopsova pyramida.

Atlanťanům byla známá moc a podstata některých kosmických sil, speciálních zemských telurických toků. Harmonické řízení těmito toky jim dovolovalo zabraňovat geologickým katastrofám. Pyramidy splňovaly tuto roli, speciálně hlavní pyramida. A celá země se díky ní stala efektivním příjemcem Kosmických sil.

Vědomosti získali Atlanťané z jiných Galaxií. Nyní jsou mezi pozemšťany inkarnovaní mnozí Atlanťané, jejich Učitelé Moudrosti a oni dnes řídí lidstvo Země a jednají se svolením Vyššího výboru A (tajný název rosekruciány nerozšiřovaný - R. Bernard „Neviditelná impéria“).
V roce 1940 Edgar Caysi předpověděl odhalení zatopených stěn Bimini a Baham. V tom samém roce ještě předpověděl, že Poseidonic musí být prvním ostrovem Atlantidy, který se objeví nad úrovní moře a toto by mělo proběhnout během let 1968 - 1976 - píše ve své knize „Zaniklé světy“ celosvětově známý badatel Robert Sharru - dříve i hlava Rosikruciánů mistr Velancova publikoval tutéž předpověď ve své knize „Neviditelná impéria“.

A skutečně v roce 1970 francouzský potápěč Dmitrij Ribikof jako první zpozoroval podvodní geometricky pravidelné hromady nedaleko západního břehu Bimini. Společně s americkým profesorem získal přesvědčivé letecké snímky a dokázal, že to jsou staré stěny ve hloubce 20 feetů a mající délku 250 feetů. Tyto stěny byly vystavěné z obrovských bloků na prostoru asi 60 čtverečních feetů. Podobné stěny byly ještě odhaleny nedaleko ostrova Andros.

E. Cayce v roce 1940 řekl na jedné besedě, že zápisky o systémech s jejichž pomocí Atlanťané vyráběli energii budou nalezeny nedaleko Bimini společně s částí chrámu. Tyto zápisy doposud nalezeny nebyly, ale stěny u Bimini jsou odhaleny. Podle Cayceho první katastrofa Atlantidy proběhla asi 15.600 roků př.n.l. a epicentrum zemětřesení, které rozdrobilo Atlantidu na 5 ostrovů bylo na Bahamách. Tři hlavní ostrovy byly nazvány POSEIDONIC - ARIN - OG a před 12.000 léty proběhla druhá katastrofa Atlantidy.

H. P. Blavatská a Tajná Doktrína udávají jiná data čtyř katastrof Atlantidy. Jedna z nich proběhla před milionem roků, a potom přibližně po 100 tisíci létech po „zlatém věku“ Atlanťanů.

Zdroj: Will Landa, „Vesmírná tajemství pyramid a Atlantidy“


Čerpané z: Matrix-2001.cz

http://www.cez-okno.net/node/707


10: Kosmické cykly a katastrofy na Zemi

 

By admin - Posted on 19 Október 2008

H. P. Blavatská vidí příčinu první katastrofy Atlantidy v tom, že králové upustili od zásad Kosmických Zákonů Hierarchie Světla a zneužili tajné vědy v agresivních cílech. Blavatská popisuje příčiny neštěstím postižených Atlanťanů: „Pod vlivem špatných iniciací jejich démona TEVTATA, rasa Atlanťanů se stala národem zlověstných (snad i černých) mágů. Následkem toho byla vyhlášena válka, jejíž historie je příliš dlouhá, abychom ji celou vyprávěli, ale i tak je možné ji odhalit v BIBLI u rasy Kaina, obrů, Noa a jeho rodiny. Konflikt je ukončen pohlcením Atlantidy vodou, což našlo své místo v příběhu o potopě. Obři a mágové..., všichni z masa a kostí zemřeli..., všichni lidé, mimo Noa a Keisutra, kteří byli svojí duší ve shodě s Velikým otcem. A také mimo tlinkity z posvátné knihy Guatemalců „Popol Vuh“, která vypráví o spasení, které je podobné spasení indického Noa Vajsvasvaty.“

Atlanťané pochopili hřích šílené Třetí rasy - soužití se samicemi zvířat - což se projevilo ve zrodu velkých, člověku podobných opic. S těmito opicemi později Atlanťané obnovili hřích šílených. Výsledkem jejich přestupku byly opice známé dnes jako antropoidi. Atlanťané dovršili tento pád s plnou odpovědností a znalostí následků.

V knize S. Stulginské „Kosmické legendy východu“ a „Sedm tajemství Kosmu“ se píše:

„Vzápětí za tím vším následoval duchovní pád Atlanťanů, kteří padli do tenat šílenství a samo zničení, každý z nich začal bojovat za svoje egoistické cíle a používali přitom ČERNOU MAGII. Kult Slunce byl zapomenut. Atlanťané vytvářeli svoje vlastní podoby na sochách a těmto sochám se pak klaněli. Sochy tvořili z vyvřelin lávy, z bílého mramoru či černého podzemního kamene a dávali je do chrámů. Ti nejbohatší najímali kněze, aby sloužili kultu jejich sochy. Žízeň po bohatství a vládě či moci, pustošení, vraždění nepřátel s cílem obohacení se zavládlo vědomím Atlanťanů. Rozkoš, zvěrstvo, barbarství, čáry, války, rozdělení, likvidace jeden druhého, naplnily jejich životy. Zvířata vidí krutost svých pánů a také začínají týrat jedno druhé.


Když se město „Zlatých bran stalo peklem díky své krutosti, první velká katastrofa otřásla celým kontinentem Atlantidy. Hlavní město bylo smeteno vlnami oceánu a miliony lidí byly zahubeny. Tuto katastrofu nejednou předpovídal sám Imperátor Atlantidy i její Zasvěcenci. To se stalo přibližně před 800 tisíci léty. Atlantida ztratila svoje polární oblasti, její střední část se zmenšila a rozdrobila. Americký kontinent se oddělil od Atlantidy průlivem. Od odtrhnuté východní části se utvořila plocha: ostrovy Velké Británie vytvořily část jednoho velkého ostrova, byla pohlcena Skandinávie, sever Francie a všechna okolní moře. Zbytky Lemurie se ještě zmenšily a budoucí teritoria Ameriky, Afriky a Evropy se znatelně rozšířily.

Druhá katastrofa Atlantidy proběhla asi před 200 tisíci léty. Pevnina se rozdělila na dva ostrovy - na severní velký nazvaný RUTA a menší jižní DAITIO. Skandinávie se přimknula k Evropské pevnině, proběhly záplavy Egypta a došlo k velkým změnám na Americkém kontinentu. Po těchto katastrofách úsilí Učitelů Shambally nějakou dobu zadržovalo Atlanťany od používání černé magie. Ale později na ostrově Ruta Atlanťané zopakovali přestupky svých předků. Asi tak před 80 tisíci léty proběhla Třetí katastrofa Atlantidy, která svojí silou a prudkostí převyšovala obě předešlé. Daitia zcela zmizela a z ostrova Ruta zbyla nevelká část - Poseidonis. Teprve nyní je jasné proč Platón ukazuje ve svých dialozích Čtyři Atlantidy. Ta první, ze které vznikla víc Asie a Livie, obě spojené a poslední, která představovala sama o sobě jen nevelký ostrov POSEIDONIS.

Mnozí atlantologové chybně a po svém impretují Platóna obviňujíc jej v tom, že on mnohokrát zaměnil data i cifry. Atlantologové dokonce katastrofu na ostrově Strongele před 2.000 lety nazývají katastrofou Atlantidy a neberou v úvahu ani ten fakt, že to již byly žalostné pozůstatky někdejšího obrovského kontinentu. Strongele se žádným způsobem nemůže přirovnat k civilizaci Atlantidy. Posledním z ostrovů Atlanťanů byl ostrov Poseidonis. Platón uvádí dvě data záhuby Poseidonis a to rok 8.750 a 9.570 př. n. l. V roce 9.564 př. n. l. mnohá zemětřesení zničila Poseidonis, ten se potopil do moře a tím vytvořil ohromnou vlnu a zanechal po sobě památku v myslích lidstva o obrovské ničivé potopě, o čemž v povědomost dává Bible i jiná Posvátná písma.

Vědci spojili data zániku Poseidonie a srážky Země s velkou kometou Galileovou a s pádem asteroidu „A“ a tím získali rozdíl všeho všudy 28 roků. Jestliže jádro komety bylo 10 kilometrů, tak při srážce se Zemí byla získaná energie rovna výbuchu půl milionu vodíkových bomb, přičemž výbuch by proběhl ještě před srážkou. Roztavené jádro, které by spadlo do oceánu by změnilo vodu v páru, ta by se smísila se zemí a voda temně hnědé barvy by se opět zřítila na Zem.


Kosmické cykly a katastrofy na Zemi

Vědci poukazují na datum katastrofy od střetu Galileiho komety se Zemí na květen - prosinec roku 9.541 př. n. l. A datum pádu asteroidu A na 5. července roku 8.499 př. n. l. V mayském kalendáři je uváděn začátek nového „nultého roku“ na 5. července roku 8.498 př. n. l. Před katastrofou Poseidonise na jedné a té samé astronomické linii se nachází Slunce, Venuše, Měsíc a Země. Možná, že právě toto změnilo orbitu asteroidu „A“ a způsobilo tak srážku se Zemí. Dalo by se říci, že tento fakt, tato hypotéza, je potvrzena odhalením v Severní Americe nedaleko Floridy. Hlavní těleso asteroidu dopadlo do Atlantického oceánu nedaleko Bahamských ostrovů. Průměr asteroidu byl 10 kilometrů a průběh pádu a dopadu, vlastně rachot při tomto jeho pádu bylo slyšet po celé Zemi.

Vladimír Ščerbakov autor knihy „Všechno o Atlantidě“ odhalil vulkanický popel na hřbitově mamutů v okresu Bereleh nedaleko Vladivostoku. Tato vrstva byla neobyčejně silná. Stáří těchto nánosů bylo odhaleno badatelem Leningradské univerzity a to na celých 11.830 roků.

Toto datum plně odpovídá zániku Atlantidy podle Platóna. Pád asteroidů vyvolal i záměnu zemských pólů, což přiznává mnoho vědců. Severní pól do katastrofy byl na 60 stupni severní šířky tj. o 30 stupňů jižněji od nynějšího severního pólu. Změnil se i náklon Země k orbitě. H. P. Blavatská to vysvětluje takto: „Po ukončení hvězdného roku se nebeská tělesa vrátila k těm vzájemným polohám, jaké zaujímala na raném začátku tohoto roku...“

Seneka Beroz učil prorokovat o každé budoucí příhodě i kataklyzmatech podle zodiaku a údobí, které on ustanovil pro zničení světa ohněm (pralája) i pro potopu odpovídající údobím, která jsou uvedena v jednom Egyptském papyru.

Podobná katastrofa přichází vždy při každém obnovení cyklu Hvězdného roku vyčísleného jako 25.868 pozemských roků. Zodiak je přiřazen ke starověku... Egypťané uchovávali astronomická pozorování a zápisy po dobu 630 tisíc roků. Doba trvání dvou cyklů precesí - je 51.736 pozemských roků.

(T1 S 728 „Tajná doktrína“ H. P. Blavatská)


Možná, že poslední katastrofa Atlantidy připadla na stejnou dobu s cyklem Hvězdného Roku, s jeho počátkem. Ženy Atlantidy věděly dříve o této katastrofě i o předcházejících katastrofách a proto byl dosavadní příbytek Bratrstva Světla - Shamballa přenesen po druhé katastrofě z Atlantidy do Egypta. Toto vše také popisuje H. P. Blavatská.

Vědci, neobeznámení s Učením stařešinů a s tvorbou H. P. Blavatské se dokonce bojí připustit takové ohromné časové úseky existence Atlantidy a Lemurie. Ale jestliže „Den Brahmy“ je stejný jako Posvátná Učení a trvá 4.320.000.000 roků, pak proběhlo miliony roků v evoluci ras na naší planetě, ale i na jiných planetách, neboť Zákon sedmeričnosti se týká celého Kosmu. Naše Zemská koule je náchylná k sedmi periodickým a úplným proměnám, které doprovází rasy. Tajné Učení říká, že v době tohoto kruhu musíme projít sedm zemských praláj, které jsou vyvolány změnami ve sklonu Zemské osy. To je zákon platný v uvedené době v přesné koordinaci se Zákonem Karmy.

V okultismu se tento zákon jmenuje „Veliké zklidnění“… věda toto vysvětluje vnější srážkou Země s kometami, ale my dáváme přednost esoterickým objasněním vzhledem k tomu, že FOHAT - druh zářivé kosmické energie - má jako vůdce Vesmírný Rozum.

(T2 s 372 H. P. B. „Tajná doktrína“)


Pevnina Lemurie se začala rozčleňovat na menší kontinenty… toto proběhlo následkem zmenšení rychlosti zemské rotace.

Když se kolo vrací s obvyklou rychlostí, jeho póly (okrajové body) se zharmonizují s jeho středním kruhem (rovníkem). Když se vrací pomaleji nebo se kývá ve všech směrech, probíhají na Zemi velké otřesy a vody se vrhají ke dvěma koncům a nové země se zvedají ve středním pásu (rovníkové země), kdežto vody nacházející se na koncích vstupují do praláji následkem záplav. Takovým způsobem je Kolo Země podřízeno a řízeno Duchem Luny…

Ke konci věků KALPY (Velké kořenové rasy) vládci Luny (otcové Pitri) začínají přitahovat silněji a také zplošťovat Kolo kolem jeho pásu. Když klesá v jednom místě a zvedá se na jiném a zvedání se zaměří k okrajovým bodům (pólům), nové země se zvedají a staré budou vtáhnuté. Rasová kataklyzmata nejsou potopou Noa.

(T2 s 367 H. P. B. „Tajná doktrína“)

Více jak před 120 léty bylo publikováno chronologické srovnání starých kalendářů a co je překvapivé, jejich cykly připadaly na stejnou dobu jako cykly komety Galilea a doběhly v době příchodu Galileovy komety a souhlasí i s daty záhuby Atlantidy a to 11.524 př. n. l. a 11.653 př. n. l. To je shodný okamžik pro všechny čtyři kalendáře - příklad událostí kosmického měřítka - katastrofa.

Staroegyptský kalendářní cyklus čítal 1.460 roků a jeden z cyklů se ukončil v roce 1.322 př. n. l. Jestliže budeme odečítat od tohoto roku 7 cyklů zpět, tak získáme rok 11. 541 př. n. l. - předpokládanou dobu zániku posledního ostrova Atlantidy - Poseidonis.

Staroasyrský kalendář byl sestaven z měsíčních cyklů po 1.805 rocích a konec jednoho z cyklů připadá na rok 712 př. n. l. Jestliže od něj odebereme šest cyklů zpět, znovu získáme rok 11. 5425 př. n. l.

Staroindický Luno-Sluneční kalendář sestával z cyklů po 2850 rocích a jeden z cyklů začínal v roce 310 př. n. l. Jestliže od tohoto data odečteme 3 cykly, tak získáme rok 11.652 př. n. l.

V jednom z Mayských kalendářů se začínala nová kalendářní éra v roce 3.373 př. n. l. a cyklus obsahoval 2.760 roků. Jestliže ubereme opět 3 cykly, znovu přicházíme ke známému datu 11.653 př. n. l.

Americký atlantolog I. Donelli předpokládá, že průsečíkem všech starých kalendářů je datum zániku Atlantidy a datum průletu komety Galileo. Tato dvě data to je 11.653 a 11.542 př. n. l. někteří atlantologové berou za počátek a završení epochy katastrofy Posiedonis a tím také Atlantidy. Jako druhé datum zániku Poseidonis Platón ukazuje jako rok 9.570 př. n. l. Polský vědec Kaminski zpracoval tabulky podle objevování se komety Galileo poblíž Země během 75-77 let a získal mayský rok 9.541 př. n. l.

L. Zaidler rozpracoval jeho práci a získal přesnější datum 18.12.9541 př. n. l. a tím udělal závěr, že sestupný (klesající) uzlový bod Galileiho komety v tom roce byl na kritické vzdálenosti od Země a část těla komety mohla spadnout na Zemi.

Sovětští astronomové Voroncov a Veljaminov počítají s tím, že jádro komety bylo 30 km v průměru (jádro Tunguzského meteoritu 150 m). Jestliže by kousek komety v roce 9. 541 př. n. l. spadl do Atlantiku, tak by bylo všechno zničeno na tisíc kilometrů čtverečních.

Otto Muk zase bere jako příčinu zániku Atlantidy srážku s asteroidem A to 5.7.8498 př. n. l. A to odpovídá datu zániku Atlantidy - Timea t.j. 8.570 př. n. l. Schéma ukazuje rozložení na jedné linii Slunce-Merkur-Venuše-Země. A toto se skutečně stalo léta páně 5.7.8498 př. n. l.

A - orbita asteroidu A. Takové položení planet změnilo orbitu asteroidu A zdálo se být příčinou katastrofy. Kolem poloostrova Florida jsou kolosální trychtýře v počtu asi tří tisíc. Hlavní masa asteroidu spadla do Atlantického oceánu podle názoru O. Muka nedaleko od Bahamských ostrovů. Průměr asteroidu byl cca 10 km.

Nulový bod v mayském kalendáři je 5.7.8498 př. n. l. Znamená to, že lidé, kteří se zachránili, mohli počítat začátek nové éry právě od této katastrofy? Mahátmá ukazuje ve svém písmu stejné datum zániku Poseidonise (Dopis 92 od října 1882).

Existence kontinentu Atlantida náleží k miocénské epoše. Všechno probíhá ve svém daném čase a prostoru v evoluci velkých kruhů, jinak by nebylo možné pro lepšího jasnovidce vyčíslit přesný čas i rok, když... velká či malá kataklyzmata musí proběhnout... Nyní mohou být události předpovězeny s takovou matematickou přesností, stejně tak zatmění a jiné jevy v prostoru, jako nikdy předtím.

Potopení Atlantidy započalo v době miocénské periody postupně, stejně tak, jako my v současnosti sledujeme postupné potápění některých kontinentů - i ono dosáhlo nejvyššího bodu nejprve ve zmizení samotného velkého kontinentu - události související s vyzvednutím Alp a potom s posledním z překrásných ostrovů, který vzpomínal Platón.

Egyptští Žreci (mágové sloužící pravdě, sám sobě je strážcem svých tajemství a vládcem své síly) Seise říkali jeho předkovi Solonovi, že Atlantida, jediný zachovalý velký ostrov, zahynula po 90 tisíci létech jejího trvání. To nebylo vymyšlené číslo neboť oni po celá tisíciletí pečlivě chránili své znalosti. Ale tehdy se zmiňovali pouze o Poseidonisu a nikdy by neodhalili svoje nejtajnější chronologie ba dokonce ani velikému řeckému zákonodárci ne...

Hloubkové sledování moří zvláště Challengerem plně potvrdilo dohady geologie a paleontologie. Veliké události našich „Synů Světla“ - obyvatel Shambally (tehdy ještě ostrov v Centrálně-Azijském moři) , se přihodily nad sebe milujícími ale zkaženými mágy Poseidonise před 11.444 léty. Potvrzení tradice a historie uváděné Donnelim nacházíme jako hlavní a správné, ale mnohem víc je uvedeno v „Izidě“.

(Dopis Mahátmy, dopis 92)


Štěstí a neštěstí národů je těsně spojeno s počátkem i koncem Siderického cyklu (Hvězdný rok). Každý siderický rok odstupují obratníky od pólu na čtvrtý stupeň při každém obratu , počínajíc od bodů rovnodennosti po obratu rovníku přes souhvězdí Zodiaku. V současné době obratník leží jen na 23 stupních, zlomek od rovníku. Proto musí ještě proběhnout 2,5 stupně do konce Siderického Roku. To dává lidstvu odklad kolem 16.000 roků.

(H. P. B. „Tajná doktrína“)


V 92. dopise Mahátma také oznámil Sinnetovi: „Poslední osud Vašich Britských ostrovů - prvních v seznamu obětí, které budou zničeny ohněm (podvodními vulkány) a vodou. Francie a jiné země budou následovat. Když se znovu objeví poslední Sedmá subrasa Šesté kořenové rasy budoucího lidstva, bude rozkvétat v bývalé Lemurii a Atlantidě, které se znovu objeví v tuto dobu a jejich nové objevení se bude následovat ihned po zmizení nynějších ostrovů a kontinentů. Velmi málo moří a velkých vod bude na Zemi - vody také jako země mizí a znovu se objevují, mění se periodicky, každý ve své době.

Již čtyři celoplanetární kataklyzmata spojená s výměnou ras, náklonem zemské osy a změnou pólů proběhla na Zemi. Planeta musí projít ne čtyřmi, ale sedmi Pralájemi. Od tohoto Kosmického zákonu nikam neutečeš, stejně tak od cyklu Dne Bráhmy (Malé Manvantary), ale jejich časové úseky jsou tak velké, že jsou nepochopitelné pro většinu lidstva.

Staré pověsti o posledních dnech Poseidonise v knize Stulginské „Kosmické legendy východu“: ... a rmoutil se car Zářící tváře, hlava všech žlutolících vidouce hříchy černolících (Atlanťanů, kteří padli do černé magie). I vyslal svoje vzdušné lodě (vimany) se spravedlivými lidmi ke všem svým bratrům - vládcům, hlavám jiných národů a plemen řka: „připravte se, povstaňte vy lidé Dobrého Zákona a přepravte se přes zemi, pokud je ještě suchá. Vládci bouře hrozí! Jejich vozy se blíží k zemi. Jen jednu noc a dva dny prožijí Vladykové tváře (kouzelníci, mágové) na této trpělivé Zemi. Ona je odsouzena a oni se nesmí svrhnout společně s ní.

Vladykové Ohně hlubin - gnómové i živloví duchové ohně připravují magické ohně, ale vladykové jízlivého pohledu jsou silnější než živloví duchové, a jsou tak otroky Mocných. Jsou znalí v astra vidění, vyššího magického umění. Povstaňte a použijte naše magické síly abyste se mohli postavit silám čarodějů. Nechť každý Vladyka Zářící tváře (adept sil Světla) zastaví vimany každého vládce temné tváře, zasáhne do jeho vlády, aby se ani jeden z čarodějů nemohl díky němu zachránit před vodou a utéct před žezlem Čtyř Karmických Božstev a zachránit své špatné následovníky.

Nechť každý žlutolící pošle spánek na černolícího. Ať dokonce čarodějové uniknou od bolesti a strádání. Ať každý člověk, který je věrný Slunečním bohům paralyzuje lidi věrné Měsíčním bohům, aby nestrádal a utekl od svého údělu. A nechť každý žluté tváře dá svoji vodu života (krev) mluvícím zvířatům (tato zvířátka oduševňovali a povzbuzovali džinové - elementálové Atlantů – černokněžníků - a pouze krev čistého člověka jej mohla zahubit) která náležela černé tváři, aby nevzbudila svého chovatele. Černá magie je hotová. Probouzí se její osud. My jsme sluhové Čtyř Velkých Kosmických Božstev. Ano, vrátí se Králové světla, Velký vládce Atlantidy upadl na svoji zářící tvář. Když se vládci vypravili, vody se již zvedly. Ale národy již přešly suchou zem, byly již za předělem úrovně vody. Vládci je dostihli ve svých vimanech a vedli je do země Ohně a Železa (východ a sever).

Meteority padaly jako průtrž na zem černolících, ale oni spali. Mluvící zvířata (magické stráže) byla spokojená. Vládci hlubin očekávali rozkazy, ale ty nepřicházely neboť jejich vládci spali.

Vody se pozvedaly a zalily údolí od jednoho konce Země až po druhý. Zůstaly jen náhorní roviny, a také země protinožců zůstala suchá. Tam bydleli ti, kteří se zachránili, lidé žluté tváře a přímého pohledu (duchovní lidé, zachovávající příkazy Sil Světla). Když se vladykové temné tváře vzbudili ve svých vimanech a rozhodli se zachránit od zvedajících se vod zjistili, že již vody zmizely.

Odvedené národy byly tak mnohočetné, jako hvězdy Mléčné dráhy... mnohé bojácné zahynuly na cestě, ale většina byla zachráněna. Někteří z mocných mágů temných tváří, kteří se probudili dříve jak ostatní, začali dobíhat ty, kteří utíkali a kteří je „oloupili“ a nacházeli se v posledních řadách. Pronásledovatelé se hnali za těmi, kterým se pozvedla hlava a hruď nad vodu, tak dlouho, pokud je samotné nakonec nezastihly vody a oni do jednoho nezahynuli. Půda se pod jejich nohama propadla a Země pohltila ty, kteří ji poskvrnili.

Tak poslední pozůstatek Atlantidy, ostrov Poseidonis zahynul zdola vodou a shora ohněm. Veliká hora Atlantidy nepřestala vyvrhovat plameny. Oheň vyvrhující nestvůra zůstala jedinou uprostřed rozvalin vlastního ostrova.

Vladimír Vernadský napsal: „Život Atlanťanů zasáhne představivost současného člověka... Není vyloučeno, že Atlantida došla, při vysoké úrovni rozvoje vědy a při invazi do života přírody, k nepředvídatelným následkům. Člověk sám sebe považoval za pána Vesmíru a příroda se krutě pomstila - Atlantida zahynula uprostřed rozkvětu své civilizace.

Osud Atlantidy jako i učení o ionosféře V. Vernadského nás upozorňuje na odpovědnost lidstva za duchovní obal planety, za každou mysl, pocit i děj, aby nenarušilo Kosmický Zákon.


 

 

11: Mrtvá města Brazilie - Kolonie Atlantidy

 

By admin - Posted on 23 Október 2008

Atlantidu a Lemurii nám dnes připomíná množství rozvalin, soch a pyramid na celém světě. Robert Scharru ve své knize „Zmizelé světy“ píše, že na většině ostrovů Mikronezie a Polynesie se nacházejí rozvaliny měst, soch a přístavů, jejichž rozměry a architektura svědčí o civilizaci bezesporu více rozvinutou, než ta, která existuje na těchto ostrovech dnes. Korálové ostrovy oplývají rozvalinami osad, přístavů i chrámů.

Na ostrově Ponape je 800 staveb, 400 čedičových osad, zvedá se tu chrám a kovové přístaviště a kanály. Chrám je postaven nad sítí komor a sklepů spojených kanály a v centru je místnost ve tvaru pyramidy. Na ostrově Kusas je cyklická ohrada a kanonický chrám a vše je obehnáno vysokými stěnami. Na jiných ostrovech jsou pyramidy stejné, jako na ostrově Soglasia. Ohromný megalitický blok na ostrově Tungatabu s výškou 20 stop a váhou 95 tun. Na fotografiích Thora Heyerdala na Maledivách jsou dlouhouché modly jako na Velikonočních ostrovech. To jsou Lemurijci. Také zde vyfotografoval pozůstatky kamenných tabulí se znakem svastiky - starým symbolem ponoření se Ducha do hmoty a také starým symbolem člověka. Také jsou zde znaky mandaly - symbolem Slunce, znaky nekonečnosti jako ležaté osmičky, znaky ryb a jakéhosi létajícího stroje nebo ptáka. Patrně je to výtvor prvních podras Lemurijské rasy. Také odhalené tabulky v Indii, které dostaly název „Svatý alfavit Lemurie“ (státu Mu) obsahovaly již více než jemné znaky podobné písmu. Uprostřed nich je symbol Slunce - tečka či bod v kruhu. Také strom života - kříž uzavřený v kruhu, prostý kříž, svastika a znaky již více upravené a podobné písmu byly nalezeny v Tichých (mrtvých) horách Brazílie. Znaky patřily pozdním rasám Lemurijců nebo prvním rasám Atlanťanů.
Také v Indii byly nalezeny tabulky Naakalů plukovníkem Jamesem Churchwardem, který zde žil plných třicet roků, v jakémsi chrámu, který nejmenuje. Rozšiřování tabulek hovoří o tom, že před 50 tisíci léty v Tichém oceánu existoval kontinent Lemurie a jeho 40 milionů obyvatel bylo zničeno jakýmsi kataklyzmatem. Podrobně o tom píše Robert Sharru ve své knize „Sto tisíc let neznámé historie lidstva“.

Plukovník hovoří o 2600 tabulkách, které byly nalezeny nedaleko Mexica geologem Nivenem. A tyto tabulky se shodují se „Svatým alfavitem“ země Mu - Lemurie. Písmena pak jsou podobná runovému alfavitu, odhalenému na Měsíci americkými astronauty. Jaká civilizace je tam zanechala? O tom se píše v kapitole „Znaky a symboly Seleny“. Mariánské ostrovy v Mikronézii - vulkanické, byly vystaveny velkým tajfunům a zemětřesení, ale i zde jsou rozvaliny Lemurie. Na ostrově Rota je velká plošina obehnaná sloupy. Na ostrově Tipian jsou sloupy pyramidálního tvaru, některé z nich jsou obehnány kopulovitými (polosférickými) kameny.
Na všech ostrovech jsou pyramidy. Na ostrově Samoa je pevnost ze sklovitých kamenů. Na Havaji, kolem Haiti, v Austrálii, na Markézách - všude jsou rozvaliny pyramid. Podivuhodné Rudé hrady v pouštích Ameriky se vztyčují na stovkách metrů na IDEÁLNĚ PYRAMIDÁLNÍM ZÁKLADU. Věda neobjasní tyto stavby, vše připisuje přírodnímu zvětrávání nebo vulkanické činnosti. Ale to je příliš nepřesvědčivé. Znalci historie Atlantidy je zcela jasné, že jsou to pozůstatky chrámů Atlanťanů na pyramidálním základu. A co takové viklany, které na sobě stojí a dotýkají se jen špičkami. Jak se takový balvan drží na malinkaté základně? Zde je funkční zákon gravitace nebo symetrie naší civilizaci zatím neznámý. Stejně tak i bumerang s jeho překvapivým geometrickým tvarem, vytvořen starou civilizací planety. Proč se bumerang vrací k tomu, kdo jej poslal, jestliže nedosáhl cíle? Do jeho konstrukce je vložena pro nás neznámá matematická závislost.

Gigantické koule ve státě Arizona v USA se drží jen na jednom bodu základny a je možné je rozkutálet, ale nepadají. A čím objasníme celý ostrov na Shetlandách, složený z ideálně pravidelných šestiúhelníků? Jmenovitě takový tvar mají mnohé krátery na odvrácené straně Měsíce. To znamená stará intelektuální rasa do nich vkládala zákony vlivu tvaru na prostor a čas.

Podivuhodné skalní tvary v kaňonu Tinajani v Peru a „Věž ďáblova“ ve státě Wyoming - věda také přirovnává ke zvětrávání a vulkanické činnosti. Ale nemálo vědců se přiklání k tomu, že Ďáblova věž se svojí výškou 390 metrů byla prací rukou člověka a uznávají její věk asi tak na 200 milionů let.

Odpověď na všechny tyto otázky zatím nemáme, ale v prospěchu Atlantidy a Lemurie je příliš mnoho neprověřených faktů.

Na Kanárech na ostrově Grand Kanaria jsou kameny s obrázky, jako jsou spirály, kruhy, kříže a hadi. Nadpisy na kamenech připomínají latinská písmena B.H.C.I (nebo V.N.S.I). O podobných nápisech píše americký badatel G. Wilkins ve své knize „Zapomenutá města Jižní Ameriky“. V roce 1938 v archívech královské knihovny v Rio de Janeiro se dostal k podivnému rukopisu na starém pergamenu. Wilkins strávil velmi mnoho svého času na překladu tohoto díla a setkal se tak s jinými prameny, které se zmiňují o zasypaných a ztracených mrtvých městech Jižní Ameriky a s jejich tajemnou historií.

 

Mrtvá města Brazilie - kolonie Atlantidy

Uvedu úryvek z rukopisu G. Wilkinse: „Historická studie o starém a tajuplném velkém městě bez obyvatel, které bylo nalezeno v roce 1753 v Americe... my v hloubi krajiny, přiléhající k... Mistr Kan... a jeho oddíl se 10 roků posunují po této divoké houštině a pátrají po starých stříbrných dolech...

My jsme vyšli do horního pásma, které bylo natolik vysoké, že se sbíhalo s nadzemskými prostorami... Třpyt hory ještě z dáli probouzel naše nadšení a zvláště, když ji slunce osvětluje, ukáží sluneční paprsky na sta barev na třpytících se krystalech...

Jeden z našich černochů náhodou odhalil cestu procházející mezi dvěma horami. Dobré tři hodiny jsme vystupovali po této staré cestě, vábily nás začarované krystaly, které se tam na skalách třpytily a leskly barvami duhy... Na vrcholku jsme udělali přestávku a před námi se otevřelo nádherné panoráma, uviděli jsme veliké město... Potom nám bylo jasné, že je město neobydlené...
Do mrtvého města jsme vešli po jedné cestě... přes 3 vysoké oblouky. Pod hlavním obloukem jsme viděli jakási písmena, ale nemohli jsme je přečíst ani napodobit pro jejich velikou výšku nad zemí.

Dále šla ulice široká jak 3 oblouky, tu a tam byly rozhozené domy, masivní fasády již časem zčernaly. Na stranách byly nápisy odhalené k prohlídce, ale těžké pro chápání. Zdálo se, že nepatřily ani k jedné kultuře, ale k mnohým kulturám. Byly tu i terasy odkryté a bez stříšek. Ty byly pouze v domech. V některých domech byla spálená podlaha a v jiných již rozmáčené desky. S pocitem strachu a neklidu jsme zašli do některých domů, ale ani v jednom jsme nenašli zbytky zařízení nebo jakéhokoliv nábytku podle kterého by bylo možné něco zvědět o lidech v nich žijících. Uvnitř domů bylo temno, jen stěží tam mohlo proniknout denní světlo, a když klenby odrážely naši řeč ozvěnou, tak jsme se lekli svého vlastního hlasu.

Bylo to podivné město a my jsme šli dlouhou ulicí vedoucí ke krásnému náměstí v jehož středu byla neobyčejně veliká a majestátní kolona asi sta sloupů z černého kamene a na nich , na jejich vrcholku se rozprostírala socha člověka... jedna jeho ruka spočívala na stehně a druhá byla natažena vpřed a ukazovala na sever. V každém koutě náměstí stály obelisky ze stejného černého kamene, ale nyní byly silně poškozené a byly na nich znát zásahy blesků.

Po pravé straně náměstí se nacházela velikánská budova, která byla viditelně tou hlavní ve městě... za vchodem byl veliký sál. Hejno netopýrů vzlétlo přímo před námi. Když jsme opět se vypravili na ulici, nad hlavním vchodem jsme objevili vyobrazení mladíka, který byl vytesán ze stejného kamene, stál napůl otočený s obnaženým tělem do půl pasu a v ruce držel štít. Hlava byla ověnčena vavřínovým věnečkem, tvář byla bez vousů a boky mu obepínal pás, oblek byl rozhalen na štíhlé postavě. Pod štítem se podařilo rozlišit napůl setřené znaky.

Na levé straně náměstí je druhá, plně rozbořená budova, ale ruiny hovořily o tom, že zde očividně byl chrám, neboť se zachránila veliká fasáda a uvnitř stály kamenné sochy. Tento chrám zaujímal velký prostor a v jeho zničených sálech zůstalo množství překrásných předmětů, kamenných soch a kříže rozličných tvarů...

Za touto budovou ležela velká část města v rozvalinách, pohřbená pod masami půdy nebo rozpukané velkými puklinami. A v tom dopuštění nebylo ani travičky, ani keře, ani stromy. Kolem byly jen hromady kamení...

Z jedné strany náměstí protékala velmi klidná řeka dostatečně široká a plná vody. Pole za řekou zarostla zelení a květinami... My jsme byli nadšení celou řadou jezer, kolem kterých rostly divoké růže a hemžila se hejna kachen... Tři dny jsme šli dolů po řece dokud jsme nenarazili na bouřlivou, ohlušující a pěnivou peřej. Dále se řeka rozlévala doslova jako oceán. Celý prostor byl plný poloostrůvků pokrytých zelení.

Na východě této peřeje jsme odhalili různé podzemní jeskyně a úžasné propasti. Za rozbitými kameny jsme našli pruty stříbra, které mohly být vytěženy v dávno zavalených šachtách. Některé jeskyně byly přikryty kamennými deskami a označené tajnými značkami.

Mimo toho nad portálem chrámu jsme uviděli další písemné vyobrazení. Na vzdálenost výstřelu z děla od mrtvého města se nacházela budova podobná záhadnému domu, který byl dlouhý 250 stop a pyšnil se velkým přístřeškem ze kterého schody z různobarevného kamene... vedly do velkého sálu a odtud do 15 menších komnat. V každé z těchto místností byla fontána... s jejíž pomocí se vody stékaly ve vnějším dvorku... kolonády na jihu ve tvaru pravoúhelníka, ručně opracovaná, byla korunována také zvláštními znaky. Tak tedy, opustili jsme tuto podivnost a sešli jsme ke břehům řeky k průzkumu zlata.

A tak 41 znaků tohoto tajemného rukopisu ne víc jak 20 je téměř stejné jako písmena řeckého alfavitu. Dva znaky jsou podobné arabským cifrám. Tyto záhadné nápisy na deskách, které byly odhaleny v daleko vzdálených místech jako je Teylor a Brazilské pobřeží, skutečně patří staré civilizaci Atlantidy nebo Lemurie.

O třináct roků později po odhalení tohoto mrtvého města Brazílie - dne 23.3.1773 v archívech gubernátora jižní brazilské provincie San Paolo se objevil zápis o náhodném odhalení druhého mrtvého města neznámého původu. Město bylo nalezeno a odhaleno v ohbí řeky Rio Pekari.

V mnohých mýtech a rukopisech z Jižní Ameriky se dozvídáme o bílých vousatých Indiánech se světlými vlasy a modrýma očima. G. Wilkins přepisuje vyprávění účastníka druhé expedice v roce 1926 k mrtvému městu Jižní Ameriky.

Cesta nás přivedla do dlouhého tunelu, který procházel skrze skálu. Tajil se až dech... mrtvé město s rozvalinami a chrámy, ozdobené množstvím sloupů, neobyčejné pyramidy pokryté letitými stromy a utopené v džungli. Velkolepé sochy zpustly, fontány byly zanedbány. Pod námi byla stará stěna tak vysoká, že lesní stromy sotva dosahovaly jejího vrcholku. Prošli jsme se dál po starém městě a došli jsme tam, kde stály dvě fantastické vysoké věže. Jedna připomínala FALUS a druhý vrcholek byl podoben hrušce zaoblené u úpatí. Přímo u paty dvou dalších stěn se rozprostíralo množství kamenných domů.

Tady se nám podařilo vystopovat a zajmout jakéhosi trpaslíka (pidimužíka). Měl hustou chundelatou bradu (vous) dlouhou až po pás, ruce měl silné a velké. Opásán byl podivuhodným řemenem ozdobeným přezkami z čistého zlata. Jinak byl nahý. Setkali jsme se i s jiným Pygmeji - ale u všech byla bílá - až nezdravě bílá pokožka. Měla barvu jako velmi stářím zažloutlá slonová kost.

Viděli jsme i jejich ženy, které měly velmi hezké črty ve tváři, měly dlouhé vlasy a krásné světle modré oči. Tyto ženy byly také obnažené a vlasy jim splývaly až k nohám, ruce měly ozdobené zlatými náramky a šíje zlatými náhrdelníky.

My jsme se zajímali o průzkum obrovského chrámu - pyramidy, která uvnitř celá zářila zlatem. Pozlacené byly i sloupy, stropy i stěny. Na zlatých plátech byla vyražena písmena. V některých chrámech - pyramidách, kde jsme chodili, šly nám vstříc hluboké mramorové s modrým žilkováním oltáře potřísněné starou krví nebo rzí… Tady ale bylo tolik zlata!...

Vysoko nad hlavou byly niky či galerie zaplněné zlatými předměty, nádobami, řetězy, řády či jakási rozlišení a také štíty a tabulkami hustě pokrytými hieroglyfy. Úplně jsem ztuhnul před 8 okouzlujícími slunci ze zlata. Na stěnách tohoto mauzolea byly vyobrazeny skupiny nádherných mužů a překrásných žen a nad jejich hlavami jako svatozář zářily hvězdy a měsíc ze zlata... Vše bylo popsáno záhadnými znaky.

Mnohé expedice měly později zájem projít mrtvými městy Brazílie, ale byly zničeny Indiány. Zobrazení nádherní mužové a ženy náleželi k rase Atlanťanů daleko jemnějších tvarů nežli kamenné tváře gigantů Lemurijců. Nápisy v těchto městech jsou velmi podobné (snad identické) řecké abecedě.

Francouzský badatel Frott se setkal s tímto písmem v jeskyních Kanárských ostrovů a obrázky mrtvých brazilských měst jsou na pilířích - totemech nacházejících se v Britské Kolumbii.“


 

 

 

12: Ostrov Maradžo a oblačný přístav Tiahuanaco

 

By admin - Posted on 26 Október 2008

A ještě jedna senzace času - kameny z Icy, které byly nalezeny v Peru v departementu ICA nedaleko Planiny Nazca se záhadnými obrovskými čarami - liniemi a obrázky. Kameny z Icy byly nalezeny ve starém řečišti. Tyto černé kameny s četnými obrázky nesou ohromující informaci o vysoce rozvinuté staré civilizaci Země. Jeden kámen zobrazuje operaci srdce. Je jasně vidět ruka lékaře držící srdce. Jsou zde vyobrazeny i operace lebky, anomální porod, operace jater, ledvin a také mozkových hemisfér. A mnoho jiných. Je to prostě naprostá fantazie, něco neuvěřitelného.

Kameny z Icy zobrazují, jak stará civilizace využívala prostředky, aby se zabránilo odmítnutí darovaného orgánu - takové orgány se zkrápěly krví těhotných žen neboť operovanému předávali ledviny s nadledvinkami toho samého dárce.


 

Současné medicíně je známo, že organizmus těhotné ženy vyrábí hormon progesteron, aby nedošlo k potratu oplodněného vajíčka. A obal nadledvinek dává hormony stimulující výměnu látkovou v molekule a neutralizující toxiny. Znamená to snad, že Atlanťané již tenkrát toto znali? Jiné kameny zobrazují polokoule na první pohled neznámé planety. Při důkladném pozorování se však zjistilo, že je to vyobrazení planety Země, ale takové jaké byla nebo mohla být před miliony roků, bez polárních čepic. Sedm kontinentů obepínalo náš glóbus, pahorky se vypínaly k atmosféře. Voda moří se tehdy intenzívně odpařovala.

Kameny Icy zobrazují mapu světa, člověka s teleskopem a komplexy komet, oblačností i souhvězdí. Jeden kámen zobrazuje larvy zkamenělé ryby „agnato“ jejíž výskyt byl před 4 miliony let. Na dalším kameni je vyobrazen vývoj dinosaura od fáze malého pulce až do vzrůstu dospělého jedince. Proč tato stará civilizace zapečetila takové znalosti do těchto kamenů? Ona věděla, že planeta protrpí množství kataklyzmat a zachránit se mohou jen kameny, aby donesly informaci dalším pokolením.

V roce 1974 v tom samém departementu Icy na Planině Nazca odhalil německý mineralog Klaus Dikudt podivný minerál podobný obsidianu - tmavou skleněnou vulkanickou horninu. Pod rentgenologickým pozorováním minerálu a zkoušce ve 4000 stupňů nedošlo k žádné změně minerálu. Možná, že tímto minerálem byla pokryta letecká přistávací dráha kosmického přístavu na planině Nazca. Podle Michaela Galiského na planině Nazca mohou být odhaleny mohutné vrstvy železné rudy, pokud vyobrazení opic se spirálovitě zatočeným ocasem symbolizuje mohutná elektromagnetická pole sloužící jako zřídlo energie pro start kosmických lodí.

Tato teorie je potvrzena na kamenech z Icy a je jich hodně. Na jednom z těchto kamenů je vyobrazeno 13 zodiakálních souhvězdí seskupených na nebeské báni, jako u starých Sumerů. To pak ale znamená, že staří Sumerové jsou také následovníci Atlanťanů!

A ještě jeden senzační nález - lebka z jednoho kusu křemene - křišťálu, kterou ukazoval film podle knihy Erika von Dänikena „Vzpomínky na budoucnost“. Tato lebka je plně průzračná, bez jediné rýhy či kazu, místy v ní prosvítají kouřové skvrnky a malinké bublinky vzduchu. Ale ani jedna puklinka či rýha! S nezvyklou pečlivostí jsou provedeny ty nejmenší detaily lebky a jejích proporcí. Ještě v roce 1927 lebku objevil americký archeolog Chedgeyev ve „městě spadlých kamenů“ Lubaantune, staré citadely Mayů v džungli Britského Hondurasu. Tato lebka byla vypracována z jednoho kusu křemene a vyhlazena. Ale kým a čím byla takto opracována? A jakou technologií? Neobyčejně pohyblivá spodní část lebky je zasazena do hlazených důlků na kloubech. Již při malém závanu se čelist začala otvírat. Staří tvůrci této lebky ovládali neznámou technologii, vytvořili složitý systém čoček, hranolů a dutých kanálů v lebce, takže se třpytila při přiblížení ohně zobrazujíc obličeje lidí, hory, zvířata. Nyní je tato krystalová lebka uchována v muzeu Amerických Indiánů v New Yorku.

V říjnu 1928 na Azorských ostrovech, (posledním kousku Poseidonis - Atlantidy) francouzský archeolog Boluen našel velký blok křemene vážící 1360 kg. Na něm byly obrázky lidské hlavy, kolem ní poháry, dále otisky ohromné lidské nohy, koňských kopyt a velkých žlabů (koryt). O této senzaci psaly francouzské a anglické časopisy. Na Azorských ostrovech jsou i jiné tajemné věci. V roce 1945 zde z oceánu vyrostl nový ostrov nedaleko ostrova Faial. Objevila se část Atlantidy, ale v hořící mase vulkanického popela nebylo možné najít nějaké stopy po Atlantidě. Robert Charru píše, že Azory se dříve nazývaly Začarovanými ostrovy. Na ostrově Sant Miguel se odhaluje jedna z nejkrásnějších krajin na světě - obrovská zelená dolina posetá hortenziemi a azalkami. Na jejím dně jsou dvě jezera jejichž harmonické obrysy se proplétají z pohledu symboliky nekonečnosti. V jednom jezeře je voda modrá a ve druhém smaragdově zelená.

Po roce 1898 nezůstalo pochyb o tom, že v okolí Azor bylo kdysi mořské dno souší. Z vraku lodi zde byl vyzvednut úlomek horniny Tachilia. Zjistilo se, že tato hornina tvrdne pouze na vzduchu, na souši. A v tomto místě mohl být jedině kontinent Atlantida.


Ostrov Maradžo a oblačný přístav Tiahuanaco

Pás skal Jižní Ameriky pokrytý petroglyfy Slunce a Měsíce, obrovských krokodýlů a křížů se táhne na 500 čtverečních mil. Na Rio Negro skalní malby zobrazují vysoké lidi archaického typu v dlouhých oblecích. Jedna ruka je zvednutá a druhá svírá dlouhou berlu (či žezlo). Podobné postavy byly nalezeny na Horním Orinoku, na skále v Timeru (Holandská Guayana) a také ve starých ruinách vysokohorského Tiahuanaco, v Kolumbii a v Mexiku.

Na ostrově Maradžo nedaleko ústí Amazonky bylo nalezeno pohřebiště s urnami na nichž bylo vyobrazení různých rasových typů lidstva. Jejich město bylo odhaleno pod úrovní Eqvadorského pobřeží. Byla zde nalezena veliká obsidiánova zrcadla ve tvaru čoček a zvláštní, podivuhodné tvary hranolů na jejichž hranách jsou gravírované různé symboly a znaky.
Asi 60 mil dolů od Magdaleny v divokých džunglích San Augustino byly nalezeny irigační kanály a kolosální sochy vytesané z monolitní skály. Domy byly a jsou dodnes plné antických soch, které stojí i na náměstích. Viditelně existuje spojení mezi těmito starými ruinami a Velikonočním ostrovem, Ponape, Maledivami i Markýzami. Skalní obrázky zobrazují dvě vysoké osoby oblečené do dlouhé řízy a jeden z nich je s žezlem v ruce. Jejich účesy jsou podobné těm, které byly objeveny na freskách tajemného oblačného města Tiahuanaco. Toto město bylo jako by speciálně vyzvednuto, jako památník Lemurie do ohromné výšky And titánskou silou živlu až do atmosféry.

Toto město kdysi před miliony let se nacházelo na pobřeží Tichého oceánu. V předhistorické výzdobě jsou vyobrazeny létající ryby a v jeho rozvalinách byly odhaleny pozůstatky námořních přístavů. Toto město leželo před miliony roků na úrovni moře. Jezero Titicaca přimykající se k Tiahuanacu má mělčinné usazeniny starých (dřívějších) mořských řas do hloubky 2 yardů. Toto jasně ukazuje, že tento horský hřbet byl kdysi přímořským pobřežím.

Do podobné výšky bylo vyzvednuto „Pole gigantů“ nedaleko Bogoty v současné Kolumbii. Toto pole je plné zkamenělých kostí mastodontů kdysi obývajících pobřežní pastviny. Tito mastodonti jsou také namalovaní na úlomcích keramiky z Tiahuanaca.

Chrám Slunce - Kalasa Saya v Tiahuanacu a ruiny starého přístavu vedle náměstí a ohromná socha s podivnou plochou čepičkou na hlavě, přidržujíc jednou rukou na hrudi žezlo s hlavou kondora a ve druhé ruce drží tabulku – s hieroglyfy - toto všechno hovoří o sounáležitosti Lemurského kontinentu, který byl zničen před 700.000 léty jak sdělili Mahátmové Sinetovi.

Gigantická socha, kolos s tlustými pevně semknutými rty a čtvercovým mocným podbradkem se liší od antických soch Brazílie, které patřily k jemnější rase Atlanťanů. Kolos z Tiahuanaca je Lemurijec.

Ještě v 16.století byly mnohé památníky Tiahuanaca celé, o čemž píše misionář Alkobaco: „Viděl jsem obrovský sál se střechou imitující v kameni doškovou střechu. Vody jezera omývaly stěny velkolepého dvora v městě mrtvých a na mělčině, na poli kde se zvedaly překrásné sloupy bylo množství velkolepých soch mužů i žen. Byly jako živé, tak zajímavě byly sochařem vytesány. Některé sochy držely v rukou poháry a číše a jiné seděly obklopené vším, jako v životě. Některé šly v proudu vody, která omývala staré stěny. Ženy držely na rukou děti a některé nesly na zádech.“ Tyto sochy byly zničeny vojsky konkvistadora Pissara v roce 1545. Když první vládcové Inků vešli do Tiahuanaca ve druhém století, město již dávno předtím bylo neobydlené. Jeho ulice byly krásně vydlážděné a velkolepé chrámy stály uprostřed pustých náměstí. Zachránily se pozůstatky překrásného akvaduktu a zvláštní sochy zdobily lože a strany vodovodů. Obyvatelé města byli rudokožci, ale setkávali se i s černokožci a negroidním typem tváře.

Chrám Slunce byl postaven na vrcholku useknuté pyramidy. Astronomové města měli všechny detaily teleskopů, reflektory i čočky. Je zde také socha s hlavou žirafy - ale ta se nenachází v Jižní Americe! To ale znamená, že v době Lemurie zde byla šíje spojující kontinenty s Austrálií. Ruiny Tiahuanaca v sobě nesou stopy obrovského zemětřesení. Keramika, nádobí, kousky budov, vše je promícháno.

V době konkvistadorů bylo nalezeno v Peru, Mexiku a Patagonii několik pochovaných obrů - ohromné lidské kosti. Vzrůst těchto obrů byl 2,5 metru. A to jsou pozdní Lemurijci. A oni také postavili Tiahuanaco. Nedávno byly v Tiahuanacu nalezeny terakotové figurky vyšších Žreců (mágové sloužící pravdě). Na různobarevných hlavových úborech těchto sošek jsou vyobrazeny čtyři symetrické symboly ve tvaru sloupu s černým křížem a koulí (snad glóbus Zemský) ve středu. S těmito symboly jsme se setkali u Mayů a různých národů Jižní Ameriky. Je to symbol Slunce a ducha Božstev rodícího se do hmoty. Znak žebříku či schodů na všech čtyřech stranách od koule věrně zobrazoval stupňovité pyramidy jako ztělesnění Kosmických Zákonů.

Všechny tyto rozvaliny zničených civilizací ilustrují reálné potvrzení SVATÉHO UČENÍ dřívějška o rasách Země o kterých také souhrnně píše H. P. Blavatská ve své „Tajné doktríně“.
Bohužel je ve světě mnoho ostrých protivníků této verze mezi učenými archeology, etnografy i geology. Toto se hlavně projevilo v létech rozkvětu socialismu. Protivníci kategoricky a bez důkazů popřeli jakékoliv pokusy zdůvodnit fakta ve prospěch Atlantidy a Lemurie nebo verzi Ericha von Dänikena a proto si vzali jako osnovu fotografie záhadných měst planety. Kategoričnost a dogmatismus dlouhých nudných rozborů těchto ateistických autorů s učenými stupni a zemskými zvláštnostmi již zapadly do řeky zapomenutí. Popření je neočekávané. Ale unikátní vědění H. P. Blavatské a geniální předpovědi E. Cayceho, R. Charru, Wilkinsona, E. von Dänikena a dalších atlantologů vzrušuje lidstvo a zájem o knihy těchto autorů neopadl ani v dnešní době.


 

13: Záhada mapy Piriho Reise

 

By admin - Posted on 30 Október 2008

V šedesátých letech vzrušil celý svět nález mapy tureckého admirála Piriho Reise (1513). Na této mapě byla zobrazena část Jižní Ameriky a pobřeží západní Antarktidy spojené mezi sebou šíjí. Na mapě nebyl ledový příkrov Antarktidy - byla zde zobrazena pevnina. Mapu nalezl turecký archeolog Chilil Edem v roce 1929 v knihovně Topkani v Konstantinopoli. Dohadů o této mapě bylo vyřčeno mnoho, ale jeden z nich, zdá se, je nejdůležitější - na mapě byla zobrazena situace mnohem starší než si dovedeme představit. MAPY - to je oblast vědění, kde se přesné zprávy předávaly z pokolení na pokolení, a tyto dokumenty potvrzují hypotézu o zmizelých civilizacích.

Mapa Piriho Reise byla nakreslena na pergamenu a byla datovaná rokem 919 muslimského kalendáře. Byla na ní rodina admirála turecké flotily Piriho Reise. Je známo, že Piri Reis používal kolem dvaceti map, hlavně mapy Alexandra Makedonského a také mapy sestavené na strohé matematické osnově - píše Chepgood, profesor Harvardské university ve své knize „Mapy mořských králů“. Přichází v ní k názoru, že mapa P. Reise byla kopií mapy jakési dřívější civilizace a také mapy Orontia Finnea (1531), Andrea Beninkaze; takovou kopií byly mnohé další mapy. Staré mapy možná převzali od letitých mořských králů starověkého Kritu (Kritias) i Finové, kteří po dobu tisíce let byli velkými mořeplavci.

Mapy, aby se vypracovávaly a dalo se z nich učit, byly před katastrofou v Alexandrijské knihovně převezeny na jiná místa, jmenovitě do Konstantinopole. Mapa – prvopočátek - byla posunuta na severu přibližně na pět stupňů. Tak se zjistilo, že mapa Piriho Reise byla sestavena z několika menších map teritoriálních (možná vytvořených v různých dobách a různými lidmi). A tak se zjistilo, že staří kartografové si za základ svých map brali poledník Alexandrie vyčíslený astronomicky. Alexandrie byla kolonií Atlantidy, a ve vyhořelé Alexandrijské knihovně byly shromážděny mnohé práce pozdní Atlantidy.


 

Mapa Piriho Reise se zakládala na původním pramenu zakresleném s použitím metody plošné trigonometrie. Trigonometrie byla starým Řekům v době Eratostena ještě neznámá. Ten sestavil mapu zaoblení Země s jakýmsi převýšením. Teprve 100 let po Eratostenovi Hiparchos stanovil datum rovnodennosti a matematicky popsal kartografické projekce, čímž položil základ planometrie a sférické trigonometrie. Jeho knihy jsou však ztracené a my nevíme, zda mu skutečně náleží prvenství v odhalení trigonometrie.

Eratosten udává obvod Země 252.000 stádií, přičemž skutečný obvod je 24.800 mil, což znamená neshodu o 4,5%. Ovšem obvod Země podle Eratostena byl brán jako základ mapy Piriho Reise. To znamená, že řečtí geografové v Alexandrii, když tvořili světovou mapu s použitím obvodu Eratostena, měli před sebou kartograficky původní pramen, narýsovaný bez chyb tohoto učence a dokonce bez jakýchkoliv omylů.

K tomuto závěru došel Happgood, když ve spolupráci se svými studenty odvedl nad starými mapami obrovskou badatelskou práci. Došel k závěru, že lidé, kteří tyto starodávné mapy sestavili, ovládali tuto nejnovější vědu mnohem dříve než Řekové. Autor map vedl první poloměr ve středu mapy přímo k pólu a ne k rovníku. A rovník byl odkloněn na několik stupňů. Pak bylo jasné, že starověcí kartografové při sestavování čerpali z dohadu, že na sever a na jih od rovníku se zeměpisná délka fakticky zmenšuje podle přiblížení se poledníku k pólu. Chepgood při rozboru map De Ceneria z roku 1502 pochopil, že síťka používaná Ptolemaiem a odhalená na mapách Piriho Reise, pochází z dřívějších dob, kdy se již používala sférická trigonometrie.

Mapa - výchozí bod byla zvednutá o 5 stupňů na sever. Neznamená to však, že severní pól byl v tu dobu, v době staré civilizace, přece jen na jiném místě ? Karibská část mapy P. Reise přinesla samé velké záhady. Zdá se, že pobřeží je narýsováno nesprávně. Vypadalo to jakoby tam byl ještě jeden sever. Linie Piriho Reise šla od horního kraje mapy a protínala to, co bylo podobné dnešnímu poloostrovu Yucatan - místo západního pobřeží Atlantidy, které bylo potopené, a také jejího hlavního města. Káhira se nachází nedaleko centra projekce P. Reise. Kuba je v této projekci v přímém úhlu k rovnoběžce jdoucí přes Káhiru. Kuba - to je pozůstatek zatopené Atlantidy. To znamená, že světová mapa – prvopočátek, měla střed v Egyptě, východní kolonii Atlantidy?

K nám došel traktát Piriho Reise o zeměpisném Středomoří s velkou kvalitou map, narýsovaných osobně P. Reisem. Tyto mapy jsou velmi zdařilé, ale nemají projekci a jsou zbaveny rozměrů. Podobnou mapu měl i Kolumbus. Nyní je jasné, proč se Kolumbus pletl. On nepochopil, že mapa - obrázek vedla k pokroucení směru o 14 stupňů a k odklonění správné vzdálenosti přes Atlantidu o 840 mil, což téměř způsobilo nezdar jeho expedice.

Kolumbus neměl mapy - prvopočátek, které používal Piri Reis, kde již byla zobrazena Jižní Amerika. Kolumbus byl v plné neznalosti kontinentů ležících jižně od Karibského moře. Kolumbus o tomto kontinentu zvěděl jen proto, že narazil na vody ústí Orinoka v otevřeném oceánu. Piri Reis našel tyto staré mapy v Konstantinopoli. Později řečtí učenci zachránili tisíce manuskriptů ještě dříve, než v roce 1453 padlo město Konstantinopol, a všechny manuskripty odvezli do Itálie.

V roce 1204 zaútočila veronská flotila na Konstantinopolis, a tak po dobu 60 roků měli italští kupci možnost překreslovat mapy uchovávané v Konstantinopoli.

Mapa Jižní Ameriky Piriho Reise také překvapuje tím, že na ní není současný ostrov Maradžo (byly zde nalezeny rozvaliny mrtvého města) v ústí Amazonky. To znamená, že tento ostrov byl kdysi součástí souše na severním břehu řeky. Na druhé mapě P. Reise je ostrov Maradžo zakreslen, ale v rozdílném kartografickém provedení. Nic podobného není v žádné mapě ze 16. století, počítaje v to i rok 1543. Na mapě P. Reise je k východu od jihoamerického pobřeží zobrazen velký ostrov Antilie, který nyní neexistuje.

O ostrovu Antílie hovoří i mapa francouzského geografa 16. století Filipa Busche. Přitom mezi Antílií a Africkým pobřežím je ostrovní díl souše. Ale tato mapa má příznaky toho, že již tehdy tyto ostrovy neexistovaly - zmizely. To znamená, že ostrovy Zeleného mysu a Kanáry byly kdysi spojeny s Afrikou? A samotná mapa Busche je ilustrací potopené Atlantidy?
Velký ostrov Antílie na mapě P. Reise je rozložen přímo nad středově - Atlantickém hřbetu, který se dříve jmenoval hřbet Delfín. Nyní zde z vody vystupují malé skály Svatého Petra a Pavla. Na mapě P. Reise místo řeky Orinoko jsou zobrazeny dva zálivy hluboko zaříznuté do souše. Na mapě je i neznámá řeka Artato na Yucatanu, jejíž pramen je v západních Kordillerách And. Ale Andy, stejně jako Yucatan, nebyly ještě v roce 1513 známy. Mapa Kanárských a Virginských ostrovů je sestavená Pirim Reisem na základě dřívějších výchozích bodů alexandrijské a atlantské civilizace s nanesením ostrovů, které objevil Kolumbus. K tomuto názoru dospěl C. Chepgood. Kanáry jsou naneseny s mimořádně přesnou šíří i délkou, ale Virginská skupina vzdálená od skutečné polohy má zkreslený rozměr a je chybně narýsována - tato mapa je viditelně dopracovaná Kolumbem a později překreslena Pirim Reisem s překrytím dvou různých sítěk.

Na jižním fragmentu mapy Antarktidy P. Reise vidíme kontury zeleného kontinentu. Jsou zde zakresleny hory, které jsou dnes pokryty tisíciletým ledovcem. Arktické pobřeží je pozvednuto na sever a průliv Dreika není mezi jižním americkým mysem a Antarktickým poloostrovem. To znamená, že ztráta pobřežní linie Jižní Ameriky byla 16 stupňů západní délky, a plus 4 stupně a máme Dreikův záliv. Chepgood odhalil tuto chybu na mnohých mapách Atlantidy a se stejným číslem i na mapě Aranteuse Finause (1532). Opravdu však Atlanťané připustili takovouto chybu na mapě - prvopočátku ? Kam se poděla podstatná část Jižní Ameriky? Odpověď je jenom jedna - v době Atlantidy byla tato část součástí Antarktidy. Tak se ukázalo, že Antarktidu umístili speciálně nakřivo, a je nutné ji vrátit na 20 stupňů k východu, aby zapadala s věrnou orientací k ostatním kontinentům.

Později ve sledu zkoumání Happgood zjistil, že se tato mapa skládá z několika místních map různých pobřeží a zároveň narýsovaných v různých projekcích.

Mapa ukazovala rovněž nepřítomnost ledovců. Expedice mezinárodního geografického roku (1959) s pomocí seismických sond vytvořila formu zemského povrchu Antarktidy, která je skrytá pod ledovcovou čepicí. Tak se zjistilo, že západní břeh moře Rossa na mapě skutečně není a skalní lože kontinentu prochází níž, pod úrovní oceánu. Druhá polovina Antarktického poloostrova Palmer je nyní vypuštěna z mapy Finase, ale je na mapě Piriho Reise.

Podle výsledků zkoumání Mezinárodního geografického roku se zjistilo, že takový poloostrov skutečně neexistuje. To dokazuje, že existovaly dřívější a mladší mapy různých částí Antarktidy, které měl Piri Reis. Mapa Busche ukazuje, že ledovce v Antarktidě vždy nebyly a kontinentem protékaly řeky. Toto všechno dokazuje, že Antarktida se měnila během tisíciletí a možná i během milionů let. Kanonická věda tvrdí, že antarktický led je velmi starý a představuje několik milionů let.

V roce 1949 expedice sira Berda shromáždila ze dna moře nedaleko Antarktidy vzorky usazenin, které skladovali v institutu Karnegi (Washington). Došlo se k závěru, že vrstvy usazenin přinesly do moře řeky z pevniny, která ještě na sobě neměla ledovcový příklop. Jak je možné vidět v úseku posledního milionu roků, v Antarktidě byly 3 epochy mírného klimatu, kdy břehy Rossova moře byly bez ledu. To souviselo s celosvětovými katastrofami, kdy se potápěla Lemurie a Atlantida.

Happgood zkoušel staré mapy Merkatora, Gerharda Kremera, Hadži Achmeda, Finause, de Kanerio, Duljcerta (1339) a jiné staré mapy, přičemž došel k závěru, že pracivilizace, která sestavila mapu – prvopočátek, přesně znala rozměry Země a také jí byla známa velká část zemského glóbu. Mapa - prvopočátek byla narýsována s ohledem na zakřivení Země.

Na mapě Beninkaze jsou jasně patrné ledovce Skandinávie v hranicích, jaké existovaly před 14 tisíci lety. Na mapě Ptolemaia Alexandrijského jsou také ledovce ve Skandinávii a v Německu. Jak lze vysvětlit, že nákres Antarktidy na těchto mapách je proveden s udivující přesností a Evropa je pokryta ledem? Vědci na tyto záhady neznají odpověď, ale odvolávají se na mýty mexických Indiánů, na Zenel - Avestu starých Peršanů, védy Indické i učení Egyptských Žreců o tom, že potopu vyvolanou potopením Atlantidy (Poseidonis) provázela vnější změna klimatu celé planety.

Takové prudké změny klimatu je možné objasnit jen záměnou zemské osy. Vodopád Niagara vznikl před 13 tisíci lety. Tajemné jezero Titicaca a přístav Tihuanaco se zvedly do výšky 4 kilometrů, a jeho rozvaliny v oblačné výšce lze pozorovat i v současnosti. Sladkovodní rostliny a vulkanické útvary nalezené na dně Atlantického oceánu mají podle mínění vědců původ před 13 tisíci lety.

Podle výzkumu doktora Yuri se ukázalo, že říční naplaveniny v Antarktidě se vytvářely v průběhu tisíce let v podmínkách mírného klimatu. To znamená, že se ochladilo až po zmizení Poseidonis, a to postupně. Antarktida postupně zaledovala a ledovce severu Evropy a Ameriky pod vlivem Golfského proudu roztály a osvobodily pro život rozsáhlé oblasti.


 


14: Kosmická spirála

 

By admin - Posted on 02 November 2008

Mapa staré Arktidy – Hyperborey - se k nám dostala v kopiích Merkatora, který žil v 16. století. Publikace s různou interpretací zobrazuje na mapě Hyperboreu jako překvapujíce zelenou, okrouhlou pevninu na Severním pólu, která je ve tvaru kříže protnuta čtyřmi řekami. Hyperborea symbolizovala OSU SVĚTA, STROM ŽIVOTA, ZEMSKÝ RÁJ. Z jeho středu, ze samého podnoží Stromu Života, vytékaly 4 řeky na 4 světové strany, a nesly s sebou kosmickou projekci kříže na plochu Zemského globu. Čtyři ostrovy zobrazovaly čtyři kontinenty planety. Stará náboženství popisují Kříž jako „strom ve středobodu světa“. STROM - to je jeden z mnoha symbolů Světové osy. Vertikála kříže - to je Osa světa. Strom je ve středu světa neboli v jednotě světů. Esoterický znak - kříž uzavřený v kruhu - Strom světa se potkává na všech starých kontinentech.

KŘÍŽ - to je symbol Ducha ponořujícího se do hmoty! Znak vytvářející vír je turbulent, pohyb na tenkých plátech rodícího se života. Evoluce vzájemného vztahu tajemství Kosmu a růstu vztahu duchovně-fyzického byla zapsána geometrickými proměnami tvaru (formy) - píše H. P. Blavatská. Ani jedna z publikací pojednávajících o mapě Hyperborey od Merkatora nesdělila, co byla tato Hyperborea vlastně za stát.

Odpověď nám dává „Tajná doktrína“ H. P. Blavatské. HYPERBOREA byla nejen oddanou součástí Atlantidy, ale také severní částí Lemurie, a jakoby toho stále nebylo dost, byla i samotnou kolébkou ze 7 kolébek lidstva (7 lidských ras na Zemi) a rovněž mohylou většiny lidstva v této oblasti v době Třetí rasy, když se gigantická pevnina - Lemurie - začala rozčleňovat na menší pevniny. To proběhlo postupně zmenšováním rychlosti zemské rotace.

V Puranách každá zmínka o severní oblasti od Meru je spojena s tím prvopočátečním Eldorádem, s nynější oblastí severního pólu, která tehdy byla pevninou s kvetoucími magnóliemi. Věda hovoří o starém kontinentu, který se rozprostíral od Špicberků dolů do průlivu Duvra. Tajné učení tvrdí, že v nejranější geologické periodě byly tyto oblasti součástí pevniny, mající tvar koňské podkovy, jejíž jeden – východní - konec ležel mnohem severněji nežli severní Cornwalis, a zabíral dnešní Grónsko.

Druhý konec pojímal Behringův průliv jako kousek vnitřní země a pokračoval na jih k Britským ostrovům, které se v tu dobu nacházely pod dolním ohybem půlkruhu. Tato pevnina byla zvednuta současně s rovníkovým potopením části Lemurie... O nějaký ten věk později se některé pozůstatky Lemurie znovu objevily nad oceánem. Proto Atlantida tvořila část sedmi velkých pevninských ostrovů, neboť 4. rasa začala vládnout tomu, co zůstalo po Lemurii. Usadila se na ostrovech, vtáhla je do své země a pevniny. Velikonoční ostrov byl tak podroben některými Atlanťany, kteří se zachránili před kataklyzmaty, a usídlili se na tomto pozůstatku Lemurie.

Stejně jako evoluce První rasy - kdy z těl Pitri pocházela rodina, dokonale vzdálený druh od druhu v oblastech u severního pólu na tehdy jediné zemi - rovněž tak se dovršila konečná proměna Třetí rasy... a bylo to tehdy, když bylo v polo-polárních oblastech polo-tropické klima. Tato oblast v době objevení se člověka nejednou pravidelně zamrzala anebo se stávala tropickou. Rozvoj nejdůležitější pevniny Atlantidy H. P. Blavatská přičítá k době před čtvrtým obdobím. Její severní souostroví zaujímalo Švédsko, Norsko, severní části východní Evropy a Sibiře, Kamčatku, ostrovy Severního ledového oceánu, Grónsko, to a vše se jmenovalo „Bílý ostrov“.

Země Atlanťanů se sjednotila s Bílým ostrovem, přičemž tento Bílý ostrov byla právě RUTA. O tomhle vypráví finský epos Kalevala. Právě z Ruty pocházela prarodina bílé podrasy Atlanťanů - Áriů. Arkaim na Urale byl pak městem této podrasy.

Po zatopení hlavních ostrovů Atlantidy (před 850 a 250 tisíci léty) se pozůstatky jižních Atlanťanů a jejich potomků objevily na jihu Eurasie a v Africe. Zlatožlutá rasa Atlanťanů se stala černou - píše H. P. Blavatská. Evropané přišli do Eurasie ze severu, a nebyli to potomci lidem podobných opic! Všechny přechodné druhy od opic k člověku vznikly smíšením černé podrasy Atlanťanů a bílé podrasy Áriů - severních Atlanťanů, a také jako výsledek spolčení jižních Atlanťanů s divokými zvířaty.

Ve Védách i v Avestě se připomíná severní prarodina všech ras - země Áriů. Árijci nikdy nepřestali bojovat s potomky prvních gigantických ras. Tato válka se protahovala téměř až do konce věků, předpovídaném v Kali-Józe, a nazývala se Mahabharata neboli Velká Válka.

(H. P. Blavatská: „Tajná doktrína“)


V době pozdního paleolitu (10 - 25 tisíc let př. n. l.) se Árijci posunuli na jih a zaujali velké teritorium od Přibajkalí a Altaje až k Rýnu. Na svých cestách se setkávali s potomky Atlanťanů, kteří se zbožně klaněli zvířatům. Árijci se klaněli Slunci a Kosmickým silám, stejně tak, jako první Atlanťané! Symboly a glyfy Áriů nalezené na Arkaimu jsou spojeny s Kosmem.
Francouzský astronom Balji ještě před 200 léty tvrdil, že astronomické znalosti přišly ze severu, ze Sibiře - ze země Áriů. Kalendářně - astronomické systémy Áriů nacházíme i ve Stonehenge a v Arkaimu. V dávných bitvách probíhala setkání Áriů s černými potomky Atlanťanů. Tato válka Bohů proti silám hlubin v jejich posledním pozemském žití se přirovnává k válce mezi árijskými Atlanťany rodící se 5. rasy a mágy Atlantidy, démony hlubin.
(H. P. Blavatská: „Tajná doktrína“)

Kontinent Hyperborea na Severním pólu ve tvaru kříže v kruhu představuje velmi významný znak Kosmu, který pozemšťané ještě musí rozluštit. Dřívější, staré kříže byly vracející se (svastika) antropomorfní a statické. Starý mexický kříž - to je schéma světa. Indická svastika Kchuri znamená symbol rozkvětu.

„Evoluce vzájemného vztahu tajemství Kosmu a růstu duchovně- fyzického byla dříve zapsána geometrickými změnami tvaru (formy). Každá kosmogonie vycházela z kruhu, bodu, trojúhelníka a čtverce do čísla 9, když byla shrnuta první linií a kruhem - mystickou dekádou Pythágora, součtem všeho, držící v sobě a vyjadřující tajemství veškerého Kosmu... Čísla 3 a 4 dávají ve svém součtu 7, také čísla 5, 6, 9, 10 jsou kameny základu okultních kosmogonií.

Tuto dekádu a tisíce jejích kombinací nacházíme v každé části světa. Setkáváme se s ní v jeskyních i chrámech vytesaných ve skalách v Centrální Asii, v pyramidách nebo památnících Egypta i Ameriky, v katakombách, na nepřístupných sněžných výšinách Kavkazu, v rozvalinách Palenke i na Velikonočním ostrově.

Číslo 3 a 4 - trojúhelník a čtverec, nebo všechny světové symboly mužského i ženského počátku, to je první aspekt odhalovaného Božstva, navždy uzavřen jako v Jižním Kříži na nebi, tak i v Egyptském kruhu Ansata. Rozevřená krychle dává Tau, kříž egyptského tvaru (Anhem) nebo křesťanský kříž...“

Osnova Velikonočního ostrova uprostřed Tichého oceánu je pozůstatek vrcholků hor patřících potopené pevnině. Tyto vrcholky jsou hustě pokryté sochami, pozůstatky civilizace velkého a osvíceného národa (Lemurie). Na zadních stranách těchto soch se setkáváme s egyptským křížem v pozměněné podobě připomínající kontury lidského těla.

... Stará sochařská díla na vrcholcích hor Jižní Ameriky... zobrazují kontury člověka s rozpaženýma rukama na kříži v celé sérii obrázků, kde tvar člověka přechází do tvaru kříže...

Shoda mezi památníky Aztéků a Egypťanů je velmi dobře známá. Číslo aztécké pyramidy PAPANTALA naznačuje číslo 318 - znak lidového kalendáře Aztéků. Číslo 318 u gnostiků označuje Krista a číslo obřezaných a zkoušených sluhů Abraháma.

S totožnými čísly a esoterickými symboly se setkáváme v Egyptě, Peru, Mexiku, v Indii, na Velikonočním ostrově i v celé Asii - jsou to hlavně rozpažené ruce lidí a symboly příchodu ras od Bohů...

(H. P. Blavatská: „Tajná doktrína“)


A nakonec byly americkými kosmonauty při letech Apolla odhaleny kříže na Měsíci - latinský kříž nedaleko kráteru Keplera, a také socha připomínající kvítek lilie či vracející se kříž neboli svastika. A aby toho ještě nebylo málo, na dně kráteru Koperník byla nalezena písmena, v jejichž středu byl kříž. O těchto senzačních nálezech hovoří kniha amerického badatele Georga Leonarda:


„Na našem Měsíci je ještě kdosi“, která byla vydána v Moskvě roku 1995 s právy na rukopis Ufologickým centrem v Mezinárodní akademii informatizace. Autor v této knize odhalil nejtajnější informace NASA a uvedl desítky fotografií a obrázků.

Další symbol, který viděli na odvrácené straně kráteru, byl kruh a v něm kříž. Je to symbol Stromu života. Tento symbol se opakuje na mnoha místech - kříž je vždy uzavřen v kruhu nebo oválu. „Strom života - to je jeden z nejstarších symbolů lidstva“.

Tento otřesný fakt ještě jednou hovoří o tom, že civilizace Atlanťanů se svými vimany - kosmickými stroji zanechala znaky své návštěvy na Marsu, v pyramidách i na Měsíci, kde život a práce civilizací z jiných planet probíhaly v průběhu milionů let po zániku Atlantidy.

A jestliže kříž Hyperborey, tvořený čtyřmi řekami, uzavřený do oválu kontinentu byl založen Vyšším Rozumem na naší planetě, lze pak říci, že to byl znak RÁJE. Nebeská krůpěj, znak návratu všeho duchovně úplného do počátečního stavu, kdy konec cyklu odpovídá počátku.


Kosmická spirála

Když vycházíme z Kosmických Zákonů Tajných učení, stavba hustého materiálu naší planety, její koagulace, musela projít po spirále.

To znamená, že tvar prvních kontinentů musel uchovat obrázek víru - a první pevniny musely mít tvar spirálových protuberancí, víru - kříže, zaměřených ve svém pohybu po časové střelce. Přibližný obrázek tohoto procesu dala Helena Anopová ve své knize „Sezame, otevři se!“. A třebaže je v její knize mnoho sporného, všechny tyto ideje jsou velmi podobné mapě Merkatorově s vyobrazením Hyperborey, kde jsou pevniny rovněž jakoby zakrouceny do spirály, která se otevírá k jihu.

Oko tajfunu nad Atlantikem (fotografováno z výšky 5 tisíc metrů) a foto Spirální galaxie svědčí o tom, že tento Kosmický zákon existuje ve všech světech.

Obrázek z knihy Kirchera „Edip Egyptský“ formuluje tento zákon takto:


Text na horní spirále: „PROCES ROZVOJE ZEMSKÉHO DUCHA“

Text na nižší spirále, kde jsou nakresleny znaky planet se Sluncem od středu: „NÁVRAT

CHA K CENTRU AKTIVITY“

Hyperborea tento zákon pochopila.


 

15: Záhadné objekty na Měsíci

 

By admin - Posted on 06 November 2008

Měsíc vzrušuje lidstvo neméně jako Mars, hlavně po příhodách amerických astronautů, kteří se tam setkali s létajícími stroji jiných civilizací. Společně s NASA v kráteru Aristarchos 112 krát registrovali různé optické jevy. Totéž pozorovali v kráteru Platón (29x) a v údolí Schretra (15x), v Moři krizí (16x). Všeho všudy během posledních pěti roků bylo na Měsíci pozorováno kolem 400 proplétajících jevů. Ještě v padesátých létech našeho století několik zvědavců a obdivovatelů bylo překvapeno zvláštními objekty a jevy, které viděli na Měsíci - ohně, pohybující se světelné pásy, poznávací znaky a inženýrské stavby. Při Měsíčním programu Apolla či jiných, bylo pořízeno na 140133 snímků Měsíce.

Vědci mnoha zemí zaznamenali na těchto snímcích záhadné objekty. NASA však tyto informace utajila. Mnozí vědci zkoumali Měsíc v rámci svých zájmů a jen někteří mohou spojit všechny zprávy dohromady. Astronomové věnují Měsíci velmi málo pozornosti, jeho milovníci mnohdy znají víc než oni. Komplexní analýza tohoto materiálu vypracovaná nebyla - určila se úzká specializace a oddělenost různých odnoží.

V prostředí mnohaletého utajování unikátních faktů před lidstvem Země, které jsou spojeny s Marsem, Měsícem, UFO a také odhalení zahynulých představitelů jiných planetárních civilizací v 70. létech, vyšla kniha Georga Leonarda „Na našem Měsíci je ještě někdo“. V ní je víc jak 100 tisíc fotografií NASA a také popsané besedy s účastníky Měsíčního programu a bylo dokázáno, že se Měsíci projevil mimoplanetární rozum.

G. Leonard začal svoje pozorování již v roce 1952 malým domácím teleskopem. Pracoval na zájmové úrovni a byl v kontaktu s vážnými výzkumníky. Předměty a objekty, které jsme na Luně viděli odpovídají vysoké matematické úrovni - píše Leonard - odlišují se jasnými, zřetelnými geometrickými parametry a jsou zjevně projektovány myslícími existencemi.

Na Měsíci je myslící rasa! Ne lidé, možná že ani nejsou ze Slunečního systému. Nikdo nezná vznik Měsíce ani to jak se do naší Sluneční soustavy dostal. Jeho průměr je 400 krát menší jak průměr Slunce a jeho vztah k Zemi je takový, že k ní má 400 krát blíže jak ke Slunci. Je docela možné, že civilizace, která tvořila tento systém do něj vložila stroze matematické proporce vyjádřené ve Velké Pyramidě a podrobnosti v parametrech Měsíce. Astronauté z Apolla 17 našli v kráteru oranžovou horninu. Všude na povrchu byly černé, červené a oranžové korálky. Nikdo neví, jak se na Měsíc dostalo barevné sklo.

Kráter Bulliald široký 37 mil ve středu jihovýchodního čtverce Měsíce není klidný. Vybavení Apolla ukázalo několik silných otřesů. Oblast mezi Bullialdem a Ljubeneckým je nejfantastičtější na celém Měsíci. Na fotografiích tohoto místa je vidět vyčnívající ozubené kolo a to právě nedaleko kráteru Ljubenecký. A tento masivní mechanismus byl zničen nějakým kataklyzmatem. Jeho průměr byl kolem 5 mil. Doktor Whitcomb z NASA zasvětil G. Leonarda do sporu astrofyzických kruhů. "Poměrně hodně kvalifikovaných lidí nyní přiznává, že se na Měsíci dějí zvláštní věci", řekl Whitcomb. Nikdo z nás se ani jednou nezmínil o UFO, ale jsou velmi reálná. To ví každý, kdo danou tematiku zkoumal. A UFO musí mít někde základnu. Měsíc - to je naprosto logická základna pro UFO dotýkající se naší kultury ze staré doby.

Mnohé viditelné objekty Měsíce jsou zničené - jsou to vlastně ruiny. A mlýnský kámen (žernov) - mamut v kráteru Ljubenecký není výjimkou. On je kdoví proč povalen - něčím, co odervalo část obalu (pláště).

V zóně Billiald - Ljubenecký je velmi rozměrná konstrukce podobná krytu generátoru - gigantická konstrukce se sklonem a okrouhlou střechou nahoře. Skutečně je to generátor nějaké energie. Povrch pod střechou vypadá jako generátor stejnosměrného proudu s rámem a plošinou. Oblouk korpusu má překvapivě pravidelnou formu (tvar). Možná, že generátor pracuje na sluneční, atomovou či jinou energii, kterou si jen ztěží lze představit.

Někteří specialisté NASA počítají, že toto zařízení je gigantický kosmický koráb, který se dostal do Sluneční soustavy před mnoha tisíci léty po nějaké kosmické katastrofě. Jeho obyvatelé se snad snažili koráb opravit, protože mechanizmy jsou viditelné v různých částech Měsíce.
G. Leonard píše :


„Jeden z inženýrů v Centru kosmických letů Goodarda v Grinbeltě, který znal můj zájem, mi přinesl fotografii, která kolovala mezi jeho spolupracovníky v centru. Byla to mozaika . Konečné snímky byly pořízené částečně skenovací technikou. Fotografie byla sestavena z těchto částí v laboratoři reaktivních motorů Kalifornského technologického institutu (NASA, Pasadena, Kalifornie.)

Popis na nižší části fotografie je: ´fotografie s částečným skenováním byly pořízeny z výšky 8000 – 10000 stop od povrchu Měsíce a ukazují samé malé krátery v průměru 3 stopy. V levém rohu je vidět velký objekt, dále vidíme 6 objektů, které jsou provedeny se závidění hodným mistrovstvím na sluneční straně dna nevelkého kráteru, asi 200 mil od kráteru Bullialda.´

A ještě jeden společný pohled na nevelký kráter, který je sestaven ze dvou fotografií. Krátery podobné tomu prvému, plné zajímavých objektů a kterých je plný Měsíc. Jsou všude. Blýskající se předměty, které na obrázku přecházejí do stínu. Velký objekt na odvrácené straně má matně kovovou úpravu, měkké okrouhlé obrysy, je symetrický a má kopuli nebo věžičku. Maskování bylo stejné jako u tří objektů dole pod věncem. Dále přehled všech možných abeced různých národů ukazuje, že například podtržené velké V. je podobné staro semitskému S, které bylo nalezeno na posledním MAOBYTSKÉM kameni, který se datuje 900 roků př.n.l. A také se neobyčejně podobá písmenu ´S´ ve staré abecedě KAROŠI. KAROŠ = to je staroarménská abeceda, kterou používal Ježíš podle vyjádření symboliky indických jazyků. Je možné, že obyvatelé Měsíce, představitelé nad civilizace Síria pomohli pozemšťanům napsat historii Nového Odkazu a také VÉDY, kde je popsaná historie UFO.“


Znaky a symboly

Na Měsíci byla odhalena další písmena abecedy v rajonu Moře IMBROS. Je možné, že všechny písmenkové a číselné symboly se opakují na nespočetných planetách naší Galaxie? Znaky z pohledu písmen A a P je možné vidět všude na Měsíci. Hieroglyf oktagonu v kráteru Ticha je vidět ze vzdálenosti mnoha mil – tak je veliký. Na Měsíci jsou tucty zobrazených gigantických písmen E a F. Jsou v kráteru Plato i Gessendi i na dně kráteru Koperníka.

Na symetrických vrcholcích kráteru Kopernik vědci viděli nějaké konstrukce a na dně pak stavby připomínají staré mohyly nebo rampy pozemšťanů, které se zvedají k vrcholu a na jeho boku je jakési poselství. Je tam velká číslice 3. Z fotografií je patrné, že zde jsou písmena všech abeced a dokonce i slepeckého Breilova písma či Run. Na mnoha místech Měsíce je zřetelný symbol „Stromu života“, kříže který je vždy uzavřen v kruhu či oválu Je to jeden ze starých symbolů člověka.

Tento otřesný fakt hovoří o tom, že zanechat tyto symboly na Měsíci mohla jen stará civilizace Země – Atlanťané a mimozemské civilizace pokračovaly v práci na měsíci během milionů let po zániku Atlantidy.

Američtí astronauti viděli nesčíslné blýskající se kříže na Měsíci. Kříž – to je starý symbol Atlanťanů. Latinský kříž na Měsíci v Keplerově kráteru je 4 míle dlouhý a 1/2 míle široký a je zvednutý nad zemí. Co je to? Památník starých astronautů?

Ale na Měsíci jsou i jiné kříže a je jich velké množství, neprotínají se přesně ve středu, ale jak je pravidlem, jedním koncem jsou zabodnuty do půdy. Na jedné fotografii je jeden kříž na okraji kráteru a je jasně modrý. Tyto kříže či poznávací znaky jsou pro kosmické stroje označením místa pulsujících kráterů. V těchto místech jsou obyčejně X-drony zaneprázdněné hledáním užitečných nerostů. Poznávající kříže jsou obyčejně bílé a blýskají se. Na Měsíci jsou také poznávací šipky - například na plošině Kinga (Mystický kráter). Šipka ukazuje na rozsedlinu, kde jsou další znaky. Poznávací znaky jsou obyčejně na vyvýšených objektech a na zvláštních „vlajících“ provazech, vlnkách a lanech, které pokrývají celé úseky jakoby síťkou. Překrásná vyobrazení lilie jsou na skalnatých výstupcích. Astronauti byli překvapeni, když tyto znaky uviděli.

Celé hory se zdály být vytvořeny v krásné estetické formě a je to vidět jak na kopcích tak i v údolích. Alpské údolí na Měsíci ohromuje sochami z kamene. Jsou zde kopulové stavby postavené na vrcholcích na blýskajících se plošinách. Tyto stavby Alpského údolí jsou pojmenovány jako blýskající se alabastrové hory. Jsou zde jasně vidět ohromní ptáci.

daleko horského masívu RUK a kráteru Shikarda jsou vyfotografovány kopule na plošinách. Jsou to snad města? Nepochybně, estetika, to je významná část existence této kosmické rasy.

Uvedená plošina je zaplněna ovály a kruhy, které se zvedají k překrásným geometrickým kopulím. Každá kopulovitá stavba zabírá od 2 – 10 mil a s výškou cca. 1/2 míle a má 6 mil v průměru. To znamená, že uvnitř takové kopule je možné rozmístnit celé americké město. Oktaedr s průměrem 31 mílí nemohl na Měsíci vzniknout jen tak. Vidíme zde krátery ve tvaru pravidelných mnohaúhelníků, stejně tak pyramidy nebo kónusové konstrukce, které mají nějakým způsobem vliv na prostor a čas a civilizace pracující na Měsíci využívá tento zákon Prostoru a času.

Odvrácená strana Měsíce má více kráterů tvaru mnohostěnu a cvičný, snad vojenský polygon s různými geometrickými tvary jako oktaedry (oktagony) hexaedry (hexagony). A viditelná strana Luny má krátery kruhové. Odvrácená strana je více propracovaná, své konstrukce se na ní rozhodly postavit mimozemské civilizace. 26. 8. 1966 Lunar Orbiter I udělal fotku kráteru ve tvaru oktaedru v průměru 1 míle.

Apollo 14 vyfotil divný objekt vysoký 1 míli a za pět roků stejný objekt, ale na jiném místě. Nazvali je „Super zařízení 1966“ a „super zařízení 1971“. Oba jsou na odvrácené straně Měsíce. Druhý objekt se dívá přímo nahoru a je zkonstruován z filigránových kovových elementů.

Na Měsíci je mnoho gigantického zařízení, která vypadají jako dva překřížení červi a tyto červy nazvali „X-drony“. Jejich rozměra jsou různé a to 1-3 míle. Nevypadají jako kovové a během práce mohou zvedat jednu nebo dvě nohy či konce. Pohybují se okolo kráteru a zvedají stovky tun půdy, rozrývají a ulamují okraje kráterů.

Ještě jeden objekt je na Měsíci jehož snímek dodal Magui (observatoř KUASAN, Japonsko) vyobrazený v knize spisovatele Patricka Mura „Zkoumání Měsíce“ Objekt je vyfotografován v oblasti Pifagora a Sinus Pidium Pifagor – zdařilý název kráteru z různých geometrických obrazců. Ve čtvercovém kráteru se napříč táhne jakási šňůra. Takových objektů je na Měsíci mnoho. Objekty ve tvaru kolosálních kuželovitých jehlic nebo ohromného děla mají jednu nebo dvě míle, jejich „nosy“ – výběžky – jsou namířeny nahoru. Jakou hrají roli?

V kráteru Ticha jsou vyfotografovány kopule připomínající mongolské jurty. Jsou to obydlí mimozemských? Když Georg Leonard zkoumal fotky kráteru Kong uviděl, že X-drony se zakusují do stěny kráteru, aby zničily skalní horninu a vydali proud písku. Speciální aktivita na vypuštění toku je zafixovaná na odvrácené straně Měsíce v kráteru Ticha, v Alpském údolí, v moři Krizí. V zóně Bulliald-Ljubenecký nejsou vidět X-drony. To ale znamená, že na Měsíci existují 2 principiálně různé rasy, každá se svými vlastními zónami, technologií i kulturou?

Na fotografiích Kinga jsou viditelné hromadné naběračky, lžíce, lopaty vytáhnuté z vesla a poslané rozrušovat vrchní horninu. U podnoží je zde jeden z X-dronů dlouhý 1,5 míle. Využívat zařízení na Měsíci je pro pozemšťana čtyřicetkrát těžší. A postavit betonové potrubí o průměru 1 míle je pro nás nemyslitelné. Také zde vidíme objekt podobný ohromnému dělu. Toto dělo vystřeluje napříč kráteru vlákna.

V zóně kráteru King je ještě jeden překvapující objekt, který je na několika místech Měsíce. Je vždy pozvednut pod nějakým úhlem, vždy má dvě šišky (boule) symetricky rozložené a s visícím vedením. „Viděl jsem, že byl spojen se super strojem, který pracoval na vrchní terase kráteru“ – píše G. Leonard. Byli jsme přivedeni do rozpaků, říkal specialista NASA, když jsem pronikl až do středu. Na Měsíci je totiž mnoho neobjasněných věcí. Těžce jsem se dostával do knihovny centra NASA, musel jsem telefonovat, vyplňovat testy, žádat o propustky. Kolik tajností!

Specialisté NASA zamlčovali to hlavní a odmítali cokoliv vysvětlit k objektům na Měsíci a G. Leonard stále více pochyboval o tom, že někdy zdolá tu tajemnou stěnu, kterou vytvořily vyšší vojenské hodnosti. Vědecký důkaz Apolla 17 ukázal, že čediče v mořích Měsíce jsou neobyčejně bohaté na železo a titan. Výsledky analýzy gama paprsků ukázaly, že rajon v kráteru Kopernika je velmi bohatý na radioaktivní prvky. Pás jdoucí k severu od FRA MAURO a k západu od bodu přistání Apolla 17 je země 20x bohatší na uran a thorium než jiná teritoria na Měsíci.

Když D. Leonard dal barevné fotografie NASA z kráteru Ticha dětem z ligy mladých astronautů, tak je komentovaly jako „osmihran s hieroglyfy – symbolika slouží pro ustanovení kontaktů s jinými civilizacemi, to je jasné všem!

Umělecká sekce dýchá harmoničností. Je jasně vidět cylindr s jedinečnými otvory, kruh, zřetelné hřebínky. Na dně kráteru Ticha je velká plošina na které se přesně opakuje fenomén kráteru Ljubenecki-Bulliald. Možná velké ovály - to je panely, které soustředí energii a upravují ji do přístrojů. Níž od oválů jsou vidět protuberance POKRYTÍ z pohledu polosfér. V kráteru Ticha stále probíhají jevy jako ohně, záře apod.


 

16: Hierarchie Světla a Kosmická Etika

 

My víme málo o Luně i o měsících Sluneční soustavy. V dokladech letu Apolla 17 je řečeno, že původ a vznik Luny je stále neznámý. V roce 1877 A. Choll objevil 2 malinké měsíce Marsu – Fobos a Deimos. Snímky Marineru ukazují díru kráteru na Fobosu, podobnou hrdlu láhve s pravidelným tvarem. Fobos obletí Mars za 1/3 času obratu Marsu. Deimos potřebuje o 5,5 hodiny více, než se Mars otočí kolem své osy. Astronomové předpokládají, že marťanské měsíce jsou umělé a vypuštěné na orbitu v roce 1870.

Země přitahuje Měsíc poloviční silou, než s jakou ji přitahuje Slunce. Vzniká dvojitý planetární systém. Těžko pochopit proč má Luna jiné složení než Země, speciálně v poměru kovů. Může být, že Měsíce našeho systému jsou makrokosmické koráby jakési „nadcivilizace“? NASA na základě získaných dokazujících údajů zjistila přítomnost několika mimozemských ras. Veškeré tyto informace však jsou tajné.

V zahraničním tisku byla nedávno Morisem Vedlerem odtajněna tato informace NASA: američtí astronauté dovezli z Měsíce kousek půdy, ve které byla nalezena kovová, asi 30cm velká soška. Byl to anděl s ženskou tváří, kudrnatými vlasy a roztáhlými křídly, které rostly ze zad. Tento kov se nalézá pouze na Měsíci a je neobyčejně zvláštním způsobem obroušen či ohlazen. Chemická analýza ukázala, že tato soška byla zhotovena nejméně před 200 tisíci léty.
To znamená, že Měsíční rasa vyznávala stejné náboženství analogické našemu křesťanství? Znamená to snad, že etické principy jsou pro všechny civilizace stejné? V roce 1993 američtí astronauté našli na Měsíci lidský zárodek zakonzervovaný uvnitř měsíční půdy. K jaké rase náležel? A jak se vlastně tato získaná informace rozšířila? Pokud nadnárodní organizace oficiálně neodtajní celou informaci o Měsíci a kontaktech s mimozemskými civilizacemi, musíme se spokojit jen se zprávou, kterou odposlechneme nebo si ji přečteme v tisku.


Kosmické hierarchie

Pozemšťané, lidé planety Země, získávají informace přes mentální kontakt s vyššími civilizacemi, přes řetězce Kosmické Společnosti (solidarity) HIERARCHII SVĚTLA. Hierarchie – to jsou skuteční MANVANTAŘI. V současném cyklu života bude převedena tato hierarchie na vyšší světy a postoupí své místo nové Hierarchii vybrané ze středu našeho lidstva. Celý Kosmos vede, kontroluje a oduševňuje téměř nekonečná série Hierarchií, uvědomělých existencí, ze kterých má každá existence svoji určenou misi. Oni jsou prostředníky Karmických a Kosmických zákonů.

(H. P. Blavatská „Tajná doktrína“)


DHIAN – COCHANOVÉ jsou synové Duchovních existencí – ANDĚLSKÉ hodnosti v křesťanství. ELOHIMOVÉ a HLASATELÉ (Poslové) u Židů jsou průvodci Božské Mysli a Vůle. To je Hierarchie duchovních existencí přes které se projevuje CELOSVĚTOVÝ ROZUM.
(H. P. Blavatská „Tajná doktrína“)


Všechny filozofie i náboženství vzešly z JEDINÉHO PRAMENE nebo VELKÉHO ROZUMU – přinášejíc světlo a impuls ke vzniku myslí na úsvitu našeho lidstva, a pokračovaly v jeho přenosu do podoby pomalého procesu evoluce lidského vědomí. Vzpomeňme si na Sedm Velkých Duchů nebo KUMÁRŮ, o kterých se hovoří v „Tajné doktríně“ H. P. Blavatské. Speciálně těchto Sedm a uprostřed nich ten NEJVYŠŠÍ, který přijal Dozor Světa, se objevilo na všech bodech historie naší planety. Jejich vědomí se snažilo dát lidstvu jedinou Pravdu, jimi přinesenou a zahalenou v různých filosofiích a náboženstvích odpovídajících času.
(H. Roerich „Dopisy“)


Na všech úsecích za dobu mnoha milionů let evoluce Země je lidstvo plně zavázané těmto SEDMI VELKÝM KUMÁRŮM, rodících se ve všech rasách i národech na pokraji každého rozhodujícího posunu vědomí, v každém měnícím se okamžiku historie. Oni na sebe brali velké oběti, byli osočováni, pronásledováni i ponižováni. Oni si vypili číši plnou jedu z rukou lidstva až do dna.

Jejich jasné tváře jsou nám známy jako Budha, Mojžíš, Božská matka Marie, Ilatona, Pifagoras, Konfucius, Radoněžský, Johanka z Arcu, Giordano Bruno, František z Asisi, Zaragostra, Orfeus, Rama a nakonec i Ježíš Kristus. Velké Bratrství těchto Svatých je SHAMBALLA, žebřík Jákoba nebo Kosmická Hierarchie Světla. Tito kosmičtí učitelé plánují dalekou evoluci naší Sluneční soustavy a sami jsou hlavními vykonavateli těchto plánů a berou na sebe hlavní váhu zla.

Velcí Kosmičtí Učitelé dosáhli božského stavu tím, že prošli lidskou evolucí. Oni jsou zachránci světa, neboť tento název dostává každý, kdo dosáhl božsko-lidského stavu a který se zasvětil službě světu.


Kosmická etika a blížící se Apokalypsa

Energetický tok dělal neviditelné koráby a lidi na něm unášel do jiných úrovní reality, z čehož se potom zbláznili nebo navždy zmizeli neznámo kam.

To znamená, že tento energetický tok je mnohem horší, než zbraně v rukou agresivně naladěných pozemšťanů. Tento světelný tok je schopen otřást a zničit základy gravitačních a magnetických polí planet Sluneční soustavy a blízkého Kosmu. A zde je třeba udělat srovnání s Atlanťany. Jejich civilizace možná došla až k této úrovni – řízenému návratu magnetickými poli. Vyrobila zbraň shodnou s tou, jež vyrobil Einstein v roce 1943 a proměnila tuto zbraň ve zlo, což způsobilo osudné odklonění v Kosmu. Porušilo orbity blízkých planet a narušilo orbitu Venuše, o čemž hovoří mnohé staré mýty a možná dovleklo do orbity Země ohromný asteroid, který zničil celý kontinent Atlantidy.

Tyto osudové případy ukázaly, že všechno v Kosmu je vzájemně propojené a podřizuje se - jediným pro všechny Galaxie – KOSMICKÝM ZÁKONEM, že KOSMOS není pustina ani mrtvé prostranství, ale ohromný Makrobios, živý organizmus ,řízený jádrem VESMÍRNÉHO ROZUMU. Jestliže již pozemšťané porušili Kosmické zákony, trest je nemine. Pokud znovu tyto zákony poruší a zneužijí ve zlo Vyšší Důvěru, dovolující jim odhalit síly rotujících se magnetických polí a rozbití atomového jádra a laser, to je pak záhuba kontinentů nebo planety nevyhnutelná.
Takže otázka zachování KOSMICKÉ ETIKY je dnes na prvním místě. Proto Vyšší Civilizace a SHAMBALLA vysílaly přes dvě vynikající ruské ženy a to Helenu Petrovnu Blavatskou a Helenu Roerich, koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století překrásné vysvětlení těchto Kosmických zákonů. Jsou obsaženy ve dvou velkých celoživotních dílech: „ŽIVÁ ETIKA“ (Agni jóga nebo ohnivá jóga) a „Tajná doktrína“. Většina vědců o existenci těchto prací neví nic. A pokud něco vědí, tak je ignorují.

Helena Roerich nás upozornila ve svých dopisech na to, že „Veškerá zemská kůra kmitá (chvěje se), a veliký posun (krok) se přibližuje. V této době nám hrozí nevinný chvost komety, námi porozené emanace – neshody s přibližujícími se ohňovými nálety – vyvolají neočekávané posuny. Ještě jeden úkaz: když tvoříte nový stupeň, když Uran chystá Šestou rasu, tak je třeba přijmout tvrzení o velikých přeměnách, o veliké době …. Pravdivě v krvavém potu na bezejmenném dozoru stojí Velcí Duchové, rozrážejíc svými paprsky ničivé energie…


Cyklus Kali Jugy naší planety se blíží ke konci. Satja Juga musí začít s upevňováním Šesté Rasy, jejichž malé skupinky se již objevily na Zemi. Ale opravdové nastoupení období, které se nazývá Satja Juga na naší planetě se může uskutečnit jen a jen po očištění planety od špatného materiálu a s objevením se Nové pevniny.


Pro útěchu řeknu, že všechno opravdově předané Světlému vědění a společnému blahu odejde na Vyšší planety. Smutný úděl pouze ponechaných se vznáší kolem rozbitého korábu nebo kolem těch těl, jež odešla na Saturn. Nakonec Vladykové Světla – Jákobův žebřík, přijímají všechna opatření, aby udrželi planetu od ohrožujícího strašného osudu. Jestliže lidstvo zemře, tak lepší část bude převedena na Vyšší planety, střední část lidí se přemístí na planetu podobnou Zemi, která v případě výbuchu Země se po elipse přiblíží k naší planetě (a je zatím neviditelná). Ostatní lidé musejí odejít na Saturn. Ale bohužel si nikdo neumí představit, jaké zdržení proběhne v evoluci většiny pozemského lidstva v případě smrti planety, jaké eóny proběhnou, než bude moci Země dát nová a vhodná těla. Východ dávno věděl o těchto hrozných dobách.

(H. Roerich – Dopisy 3. kapitola)


Kosmická kataklyzmata probíhají podle změny náklonu zemské osy… Jmenovitě Šestá Rasa musí začínat novou éru a těžká je doba přípravy. … V době katastrofy, která patří k Šesté rase budou shromážděni na bezpečných místech… Tak nebezpečná epocha Ohně, která nesla očistu, nese i strašné utrpení zničením celých infikovaných krajin podzemním ohněm a také náporem epidemií, proti kterým se mohou postavit jen ti, kteří dostatečně očistili svoji auru a asimilovali prostorový oheň. Poslední kosmická lhůta proběhne během několika desítek roků, ale staletí se nezavrší. Nic bližšího říci nemohu.

(H. Roerich – Dopisy 3. kapitola)


Vyšší Kosmické energie již začaly svůj očistný proces naší planety od zla vytvořeného lidstvem – jaderných arsenálů, temných myslí i ekologických katastrof, a proto v nejbližších létech planetu čekají kataklyzmata, která již započala.

Rok 1995 je možné nazvat rokem zemětřesení. Započalo v Japonsku, vyvrcholení přišlo v krvavé válce v Čečně. V březnu se otřásala země v Japonsku, na Kamčatce a v Burjatské republice. Také v Americe jančily mnohé seismografy. V květnu bylo zemětřesení v Řecku, na Sachalinu. V červnu se země znovu zatřásla na Kypru , v Řecku a ve Francii. Probudil se vulkán na Filipínách a strašné povodně byly v Indii v měsíci září. V říjnu bylo další zemětřesení v Indonesii, Mexiku, Japonsku, Sachalinu a v Itálii. V listopadu bylo zemětřesení v Izraeli, na Filipínách a Kamčatce.

„Speciálně lidský duch je původcem probuzení vulkánů a zemětřesení“ – říká se v „Živé etice“. „Nízká mysl a zaměření lidstva způsobilo strašnou dusivou atmosféru Země, způsobující sjednocení ohně prostorového s ohněm podzemním.“

O tom píše i Albert Vejnik, člen korespondent Běloruské akademie věd. „Negativní vyzařování psychiky lidí dosáhlo na Zemi takové koncentrace, že začalo mít zhoubný vliv na atmosféru i civilizaci jako takovou. Vlastnostmi chronálního pole se vysvětlují všechny parapsychologické fenomény jasnovidectví, léčitelství, proutkaření nebo i jiné neobjasnitelné jevy z hlediska kanonické vědy. Myšlení lidí je zkažené mravním rozpadem, je nutné se přeprogramovat na duchovnost, dobrotu a lásku…

Je nutný rozsudek a pokání každé špatné mysli a jednání nebo činů. Završením musí být pokání intenzívní, jiskrné a emocionální – opakované několikrát, aby převýšilo negativní informace, které je třeba zničit v ionosféře.“ Ionosférní toky jsou v přímé rezonanci se slunečními a měsíčními poli, oscilují s rychlostí 7,8 Hz, ionosféra rezonuje s lidským mozkem, který rovněž osciluje s rychlostí 7,8 Hz, odráží stav SAMÁDHÍ nebo meditativního pohroužení. Jedině rychlost mozku a ionosféry je HLAVNÍM KLÍČEM pro rozšifrování Kosmických Zákonů.

Daleko za předělem ionosféry jsou dva komponenty elektromagnetické baterie Země – a to je radiační pás: SPODNÍ, kladně nabitý protonový LUNO GALAKTICKÝ pás a VRCHNÍ záporně nabitý elektronový sluneční pás. Tyto pásy podobné buněčné membráně regulují mocné elektromagnetické toky sjednocující Zemi se Slunci jiných systémů Galaktického Jádra…

V polární rezonanci s vnějšími radiačními pásy je vrchní informační obal Země: je to PSI-Banka, Globální rozum, Egregor, Ionosféra, sféra Archetypů evolučního vývoje.

„Fungování individuálního rozumu a paměti planety je neoddělitelné od celoplanetárního zprostředkovatele v pohledu elektromagnetické energie obšírného Galaktického oceánu …“ K tomuto závěru došel Jose Argueles ve své knize „Faktor Mayů“. Jeho závěry opět hovoří o odpovědnosti člověka za každou svoji myšlenku, tj. energie myšlenky okamžitě dosahuje Galaktického Jádra a dává rezonanci celému Galaktickému poli.

Sledování poltergaistů v Tomsku ukázala, že poltergaisti se obyčejně iniciují rodinnými spory či jinými silnými emocionálními zážitky. Většina sledovaných se nacházela nedaleko biografů, které promítaly filmy s hrůzným dějem. Poltergaistovy předměty se vždy pohybovaly z vysoce napjatého pole do zóny pole klidného. Tj. energie myšlenky negativního výboje nutila pohybovat se od materiálního těla z vysoce napnutého emocionálního pole do pole harmonického.

V červnu 1994 ve dnech bombardování Jupiteru kometou Schumacher-Levi 9 dvě skupiny operátorů biolokace měřily v různých místech informační pole Jupitera a došli k jedinečným závěrům. Nejvíce zničené informační pole Jupiteru pozorovali 17.6.94

Tento experiment potvrdil možnost okamžitého zaměření informačního pole jakéhokoliv předmětu vzdáleného od Země. A změny v informačním poli Jupitera jsme získali za pět hodin od pádu prvního meteoritu. Tato Jupiterská příhoda musí nám pozemšťanům otevřít oči, protože informační pole Galaxie člověk zachycuje velmi rychle. Elektromagnetická nebo vlnová frekvence proniká Kosmos jako komplex všech polí, přijímajíc všechny Vesmírné informace. V červnu patologie sfér zachvátila nejen zemskou kouli, ale i sluneční systém. To znamená, že rezonance jakékoliv negativní příhody na Zemi nebo na jiné planetě se okamžitě zaznamenává v Informačním poli Galaxie.

Filadelfský experiment v roce 1943, který porušil elektromagnetickou rovnováhu Země, se okamžitě projevil ve všech koutech Galaxie a vyvolal mimořádné znepokojení u vyšších civilizací. Ne náhodou zakrátko došlo k havárii „létajícího talíře“ v New Mexicu se čtyřmi mimozemskými, kteří zahynuli. A jak víme, byli to roboti. O této příhodě hovoří kontaktér Eugenio Sirakusa ve své knize „Kam jdeš lidstvo?“. Kontakt s těmi, kteří mají sklon přijímat naše evoluční hodnoty, stále probíhá.

Takový kontakt může probíhat na velké vzdálenosti, budoucí silou nesoucí obrazy v mysli. A k tomu existuje kosmická vlna, ovládající toto jednou tak velkou rychlostí, než je rychlost světla. To je ta pohybující síla, která řídí naše koráby a může nás přenášet, když je třeba, z jednoho světa do druhého, z jedné Sluneční soustavy do druhé.

Vy jste psychicky infikováni, ale my jsme udělali opatření, abychom se nákaze vyhnuli. V našem uspořádání máme roboty, kteří jsou schopni nás vystřídat či zastoupit v nebezpečné situaci a reagovat na násilí. Jejich schopnost zapomínat je dvacetkrát větší jak u lidí. Jsou schopni pilotovat vzdušné průzkumné prostředky, zapomínat rozhovory na úrovních, na kterých pracují… Proto radíme při kontaktu s robotem, nepociťujte k němu žádnou agresivitu a omezte se na pozorování a myslete na lásku a mír.

Také můžeme plně a věrohodně prohlásit, že ti čtyři mrtví v New Mexiku byli roboti. Na základnách v USA je nyní uchováváno 20 těl mimozemských robotů. Nejsou to však představitelé vyšších civilizací. A létající UFO, která zde havarovala, byla speciálně vyrobena vyššími civilizacemi pro nás, aby se pozemšťané rychleji naučili principu těchto létajících kosmických plavidel.

Naše magnetické přístroje kloužou po tratích (liniích), které můžeme protáhnout v potřebném směru – říká Sirakusa. Vně předělu našeho Kosmu, ve vaší Sluneční soustavě jsou kosmické koráby, vyrobené na naší planetě, využívající techniky letu velmi se přibližující ke koncepci teleportace. U nás nemáme problémy ochrany a nepohodlí.

Ovládáme techniku pro vás nemožnou, nepochopitelnou. Ale my ji využíváme jen pro pozitivní cíle a pro všeobecné blaho.

My jsme podřízeni Vyššímu Rozumu, který řídí vše. My jsme vykonavateli Vyšší Vůle Starých Tvůrců, Hvězdné Existence, Šiřitelé Božské ideje, Sluneční Bohové. Veškerá naše činnost se podřizuje zákonu, který nesmí být porušen ve jménu egoistických pohnutek nebo zničen jakoukoliv formou násilí.

Plně se shodujeme s H. P. Blavatskou o nesčíselném množství Kosmických Hierarchiích a jejich představitelů, kteří jsou podřízeni jediné Božské Vůli Kosmu – ABSOLUTNU. Ani jedna Hierarchie nemá právo porušit Kosmický Zákon a vůli Absolutna. To nejsou násilnické Hierarchie, ale vysoce duchovní, založené na principu lásky a soucitu ke všem existencím. Odtud jsou i slova Kristova „BŮH JE LÁSKA“. Láskou je prostoupen celý Kosmos, všechny jeho rozměry a světy. Láska je harmonie, harmonie sfér, kterou přijímáme ve formě hudby, v číslech, v lásce dvou a zrození života i v umění.

Degradující stavy hudby a umění pozemšťanů, naplněné satanskými vibracemi a zvuky hovoří o nevyléčitelné duchovní nemoci většiny lidstva. Nyní velmi těžce nacházíme dvě zharmonizované lidské aury, lidé nevědí o Kosmických zákonech a stále je narušují plni podvědomé agrese, závisti a odcizení.

Karma lidstva je příliš tíživá a rozřešit karmické uzly nyní mohou jen planetární kataklyzmata nebo všeobecné pokání, ve které se těžko doufá.

Apokalypsa nastoupila a každá negativní mysl nebo slovo, nehovoříc o skutcích, přidávají nové negativní náboje k naší nevyléčitelně nemocné ionosféře. Sergej Lazarev, autor knihy „Diagnostika karmy“ řekl: „Moje výzkumy říkají, že od 1. července 1987 v informačně energetických strukturách Země proběhly silné negativní změny, začala aktivizace programu ničení a nyní jakákoliv negativní myšlenka či emoce zesilují negativní program Informačního pole Země.“

Lidé se dělí na dva tábory – na ty, co usilují k lásce a soucitu a na ty, u nichž probíhá duchovní rozpad, degradace skrze nasycení biopolových struktur negativními programy.

Dále Eugenio Sirakusi sděluje: „Naše prostředky, naše ohromné koráby jsou vně hranic Slunečního systému. Naše pomocné základny jsou na všech planetách a měsících Sluneční soustavy. Naše výzvědné prostředky mají možnost se setkávat, mizet nebo se dělit v jediné minutě, pokud je to třeba, když je to nutné. Představte si město, které je možné rozebírat podle nutnosti… Naše města jsou v Kosmickém prostoru a také mimo čas a prostor…“

Potvrzení této citace – nedávná senzační příhoda s americkým Habblovým teleskopem, který 24. prosince 1994 vyfotografoval velké bílé město, které plavalo v Kosmu na okraji Galaxie. Tento fakt uvedl v roce 1995 rusko - americký časopis „Vesmírné noviny“ č. 2. Náhle po tom, co v polovině prosince 1994 astronauti odmontovali kosmický teleskop, jeho gigantické čočky byly zaostřeny na hvězdnou magnetickou deklinaci na okraji Galaxie a teleskop vyfotografoval toto záhadné město. Představitelé NASA oznámili, že teleskop předal stovky snímků do Centra kosmických letů. Byla to požehnaná neděle 26. prosince. Vyšší světy předaly pozemšťanům znamení. Snímky jasně ukázaly velké město, které plynulo jako nadpřirozený přízrak ve tmě Kosmu.“

Představitelé NASA přiznali, že bylo odhaleno něco, co může změnit budoucnost celého lidstva. Když doktor M. Messon získal tyto jedinečné snímky, řekl, že má NASA šanci o tom všem říci pravdu celému společenství Země. Vláda USA to však opět plně tají.“

My používáme posledních 24 roků synchronizující fáze Velkého Cyklu podle Mayského kalendáře. Velký Cyklus Galaktického kalendáře Mayů v délce 5125 roků začal v roce 3013 př. n. l. a bude dovršen 24. 12. 2012, píše Jose Argueles ve své knize „Faktor Mayů“. V roce 2012 nastoupí Hlavní Galaktická synchronizace, což přinese harmonickou transformaci na Zemi. Došli jsme k velkému okamžiku transformace.“

Současný mentální dům se ruší. V této evoluční fázi se shoduje kulminace s rezonancí Země. Signál o této kulminaci byl získán již v roce 1945 při pokusech s atomovou bombou… Se vstupem URANU do Vodnáře v roce 1996 začne duchovní přerod světa. „Černý cyklus“ Pluta (přiblížení k bodu perigea v roce 1989) začal prudkou energetickou transformaci na Zemi. Ta se prodlouží do konce „černého plutonovského cyklu“ do roku 2009. A to budou roky apokalypsy. Proroctví londýnské věštkyně Marie Gebriel v roce 1992 o ohromné kometě, která se zřítí na Jupiter se plně potvrdilo. Úder na Jupiter byl varováním pozemšťanům za jejich nesprávné počínání. V tyto roky musíme dojít k pokání, aby nás nepostihl stejný osud jako Atlantidu, Lemurii či Marťanskou civilizaci.“


 

17: Helena Petrovna Blavatská

 

By admin - Posted on 13 November 2008

Helena Petrovna Blavatská (dále jen zkratka HPB) – to je záhada, titán, prorok a reformátor, mystik i filosof 19. století. Ona je jedna z Hlasatelů, skromných, velikých, světlých a záhadných DUŠÍ, které odhalují lidstvu věčné Pravdy. Objevení se záhadné postavy HPB na kulturní evropské scéně uprostřed 19. století vyvolalo šok a všeobecný smích. Ona svým osudem názorně dokázala realitu neviditelných světů. Bylo nutné tak překvapit svět, který byl pohroužen do materialismu, aby přešel most od naučného positivismu do oblasti ducha a dokázat součinnost mezi neviditelným a viditelným světem. Splnit tuto misi mohla jen osobnost, která sama ovládá psychické síly, které by ukázaly přítomnost neviditelných světů. H. P. Blavatská byla ohnivou vyslankyní BÍLÉHO BRATRSTVA – píše o ní Helena Rerich – ona měla štěstí, že získala postupně Učení od Velkých Učitelů v jednom z Ášramů v Tibetu. Ona byla Velkým Duchem, který na sebe vzal těžký úkol dát pohyb vědomí lidstva připoutaného v mrtvých tenatech dogmatismu a uvízlého v poutech atheismu.

HPB ovládala živlové vlastnosti, čímž se liší všichni titáni. Ve 33 letech navštívila Ášramy Velikých Učitelů v Tibetu, navázala kontakt s Mahátmy, navštívila neviditelná centra Bílého Bratrstva – Shamballu, mající kosmické vědomosti, které lidstvo Země dávno pozbylo s dobou Atlantidy. Velicí Učitelé ji vedli po cestě služby od okamžiku narození. HPB byla člověkem nepochopeným, zneklidňujícím, protože její učení, její napadení tvrze materialismu vyvolalo velké pobouření a zlobu. Její učení o Bohu a metafyzických osnovách a Božské Evoluci Kosmu, přírody i člověka přivedly k šílenství náboženské instituce, které vylévaly svoji zlost na jedinečné ženě, rytíři, která je odhalila.

Oficiální věda se také postavila proti ní s nemalým počtem pomluv. Blavatská tak prošla těžkými zkouškami. Bylo však třeba rozbouřit stereotyp, přejít posměšky, které ji provázely celým životem – a to bylo nad její síly. Učedníkovi, který nese „číši s jedem světa“ a v srdci – soucit, lásku a službu všemu živému. Předala světu samotnou tajnou část Esoterického Učení, aby probudila masy od duchovní inercie (setrvačnosti). Blavatská rozdělila úděl mezi mnohé věštírny (posly): Svatá pravda byla rozdupána doslova jako perly pod nohama sviní.

HPB se narodila 31. dubna (12. 9.) 1831 v ruské dvořanské rodině v Jekaterinoslavli. Matka, známá spisovatelka Zinajda Gan zemřela na TBC když bylo Heleně 11 roků. V osmnácti byla donucena se provdat za 40. letého vicegubernátora Erivani Blavatského, ale utekla od něj během dvou týdnů a odcestovala do Řecka, Turecka a Egypta. O této době jejího života je známo jen velmi málo. Říká se, že se sešla se známým basistou Mitrovičem a sama byla koncert mistrem v Milánské opeře. Její telepatické kontakty s Učiteli Shambally začaly po datu 12. 8. 1851 kdy dovršila své dvacáté narozeniny a když se v Londýně setkala s učitelem El MORIOU, který ji v dětství zázračným způsobem zachránil. Ona tehdy spadla s koně, ale noha jí zůstala ve třmeni. Byla by se zabila o kameny, ale nějaká neznámá síla ji vedla a zastavila koně. HPB za chvíli uviděla svého spasitele – vysokého a překrásného Inda, který najednou zmizel.

V den setkání s El MORIOU v Hyde parku u Londýna v srpnu 1851 Helena získala solidní dědictví po své kmotře, kněžne BAGRATION. Ihned se připravuje na cestu - Kanada, USA, Mexiko, Peru, Ceylon, Indie, Barma a Jáva.

Do Ruska se vrátila v roce 1859 a žila tam do roku 1865. Porodila syna, ale ten během několika roků zemřel. Po roce 1865 navštívila HPB Transylvánii, Maďarsko, Srbsko, Itálii, Austrálii, byla na straně Garibaldiho a byla zraněna v bitvě pod Metanou. Všechna ta léta chtěla do Tibetu, ale učitelé doporučili navštívit jejich Ášramy až po jejím 33. věku. Sedm roků prožila v Indii a Tibetu.

V prosinci 1870 se vrátila do Evropy, navštívila opět Řecko, Maltu, Egypt. V červnu 1873 přijela do USA kde se setkala s plukovníkem Henry Olkotsem, který se stal jejím přítelem i mužem. On byl z anglosaské rodiny prvních osídlenců, byl v občanské válce na straně severu a stal se člene výboru prezidenta Linkolna.

V roce 1875, přesně 12. září vydali dílo „Theosofická společnost“ (theos=bůh, sofia=moudrost), které mělo zobrazit jádro všelidského bratrství bez rozdílu pohlaví, náboženství nebo národnosti, učit všechna náboženství, jmenovitě východu, aby dokázala, že ve všem je skryta jedna a ta samá Pravda, že všechna náboženství vzešla z jednoho Zřídla. V roce 1878 založila společnost z Ameriky do Indie na předměstí Madrasu – ADJAR. .

Theosofické učení – to je syntéza vědy, filosofie a náboženství všech dob a národů. Ale jaký poryv nenávisti vyvolala skupina Blavatské, propagující bratrstvo lidstva a úcta k PRAVDĚ!

HPB opustila Indii vysílená a nemocná, aby v Evropě našla samotu nutnou pro napsání „Tajné Doktríny“. Poslední její dny strávila v Londýně u žákyně Anny BEZANTOVÉ. Přemáhala svoje nemoci a pracovala denně 12 hodin.

V úvodu k „Tajné Doktríně“ Blavatská píše: „Cílem této práce je dokázat, že příroda není náhodné spojení atomů. Také ukázat lidstvu jeho zákonité místo ve schématu Vesmíru, zachránit je od návratů archaické pravdy, která je osnovou všech náboženství a odhalit (do určitého stupně) odkud jsme všichni přišli, odkud pocházíme…“

Posledních 17 roků jejího života bylo spojeno s americkým plukovníkem Henry Olkottem. „Miloval jsem v ní jinou, vyšší existenci s vysokým stupněm tajnosti a zázraku – psal on. Do posledního dne byla pro mne záhadou. Jindy se mi zdálo, že ji naprosto dobře znám. Vládla parapsychologickými způsoby budoucího mága a udivovala všechny svojí moudrostí duše. Měla hudební a umělecký talent, měla silný, nám nepochopitelný dar mentálního poučení.

…Na její povel se kolem ní začaly linout zvuky, vznikaly kouzelné zámky a pohádkové krajiny. Tato veliká ŽREKYNĚ (Žrec = mudrc a mág sloužící Pravdě, sám sobě je strážcem skrytých tajemství a vládcem své síly, ochraňuje tajná učení-pozn. překladatele.) jednou jen svojí silou pohledu tvořila samé zázraky. Poupata květů se rozvíjela před očima a vzdálené předměty jen na jedno zavolání se blížily k jejím rukám. Pokoje jejího bytu byly naplněny zvuky neviditelných zvonků a vzduch byl provoněn božskou vůní. Jindy ona sama zmizela na dlouhou dobu. Po návratu s úsměvem odpověděla, že byla pozvána k tajné práci ke svým Učitelům.
Gnómové, sylfové, udiny i salamandři ji vždy poslouchali, spravovali její korespondenci a hospodařili v kuchyni. Její tělo říkalo, že to byla obyčejná světská žena. Láska k abstraktním vědeckým pozorováním, náboženským tajemstvím dřívějška, Alexandrijské telurgii, archaickým filosofiím, její znalost hieroglyfů, sanskrtu, hebrejštině, řečtině, latině – to se jí nemohlo zdát jen ve snu. To se nemohla učit jen ve snu! Toto také dokazuje dopis, který napsala své tetě N. Fadějevové.

U nás ve sdružení jsou velmi učení členové, stále se mne ptají a zjišťují, že mnohem lépe znám východní jazyky a vědu … jak se jen mohlo stát, že jsem do svých zralých let, jak jistě víš, byla úplný nevzdělanec – a najednou jsem se stala fenoménem učenosti! Vždyť to je mystérium!… Já jsem psychologická záhada, rébus a enigma pro příští pokolení – sfinga!… Zapřemýšlej jen, vždyť já, která jsem se v životě ničemu nenaučila, já která neměla ponětí o fyzice, chemii či zoologii – nyní píši o všem tom disertace. Diskutuji s vědci a vycházím jako vítěz… Nechápu, jak se to stalo…Nacházím chyby ve statích vědců, v lekcích Tindala Herberta Spencera. Scházejí se u mne od rána do večera profesoři, doktoři věd, teologové. Přicházejí spory a ukazuje se, že mám pravdu… odkud to všechno je? Cožpak mne vyměnili?

HPB se stala nástrojem, translátorem Božského Impulsu nebo impulsu Velkých Učitelů, Vysokých Duchů, kteří plní paralelně s Poslem ještě větší úkoly.


Z dopisu učitele Olkotty.

„My nejsme přizváni námi a věrností k Pravdě. Dejte lidem pochopit, že u nás není více milovaných nebo méně milovaných žáků, a že nejen člověk osobně nás přitahuje, ale jeho dobré skutky a humánnost. Proto přicházíme na pomoc tomu lepšímu co my máme – Poslům. A mezi nimi je v posledních třiceti létech nejznámější na světě HPB (my ji ale nazýváme jinak). Jen těžko najdeme někoho lepšího, než byla ona. A to musí pochopit i theosofové. Ona byla vždy věrná naší práci, musela mnoho trpět a nikdy, ani já ani moji Bratři na ni nezapomeneme. Já jsem nevynechal ani jednu z vašich myšlenek o „Tajné doktríně“. Ujišťuji vás, že to, co vzbudilo pozornost ve vědeckých či jiných vydáních, bylo předloženo námi. Všechny chyby a lživá pochopení jí udělané a objasněné, byly opraveny buď mnou nebo na můj příkaz. Tato kniha je cennější jak předcházející, v ní je vysvětlena podstata OKULTNÍ PRAVDY. Ještě dlouhé roky bude tato kniha zdrojem vědění a informací pro budoucí žáky…“
H. Olkott popisuje první setkání s H. P. B.


„Nejprve moje oči přitáhla krásná garibaldovská chlamida, kterou nosila místo blůzy. Vždy ostře kontrastovala s temnotou všeho, co ji obklopovalo. Vlasy měla rezavé, měkké, prostě hedvábí a kroutící se jak jehněčí srst. Tyto dvě věci přitáhly moje vědomí dříve, jak její tvář s kalmickými črtami, vyzařující sílu, velikost a kulturu jako kontrast s obyčejnými tvářemi okolních lidí. Sedl jsem si naproti ní, abych mohl studovat charakter.

Postarší žena asi tak 40-50-90-letá. Stařena, její kalmicko – budijsko – tatarská tvář nebyla přitažlivá ani v mládí. Přede mnou seděla žena, jejíž nehezká tvář, medvědí vzhled a mužský oblek, jak se zdálo, byly předurčeny pro to, aby přiváděly do úžasu ty elegantní stáhnuté ženským korzetem. HPB si vzala cigaretu a já jsem se na ni obrátil se slovy: „Dovolte paní“ a zapálil jsem jí cigaretu. Tak se z ohně cigarety zrodilo naše přátelství, které se převrátilo v oheň, který neuhasl ani jeden den…“

„Nedostatky“ osobnosti HPB mnohokrát posuzoval skandální tisk, obviňujíc ji z toho, že mnoho kouří, že se rouhá jako poslední kočí. Ano, ona vždy protestovala proti licoměrnosti, protože věděla díky svému daru jasnozření, s jakou lstivostí a nenávistí tito licoměrníci o ní za jejími záda klevetí. Ale blízko svých přátel byla věčně mladá, byla to čistá jiskrná duše Mudrce-dítěte.
V září 1877 opublikovala svoji první filosofickou práci „Odhalení Isidy“, kde poprvé ukázala, že v přírodě existují tajné zákony „nepochopitelné vědcům se slepou duší“. Opovrhla myšlenkami Darwina a Hexliho o tom, že všechno vzešlo z protoplazmy. NE! Různorodost a Božskost Přírody a Kosmu – to je základ ze kterého všechno vzniklo. HPB dokázala, že Vesmír vzniká z ABSOLUTNA, Vrchní Moudrosti ze dvou počátků, a to mužského a ženského. Isida a Panna Marie – jsou různé časové obrazy VĚČNÉ ŽENSKOSTI.

V roce 1878 dostala HPB americké občanství a v roce 1879 v únoru společně s Olkottem znovu přijela do Bombaye. Žili zde 5 roků a HPB zde začala pracovat na „Tajné doktríně“ a na knize „Z jeskyní roklin Hindustánu“.

V tu samou dobu se objevily znamenité „Dopisy Mahátmů k Sinnetovi“. Tyto dopisy byly vydány ve znamenité knize „Číše východu“. V ni jsou poprvé dána témata vzájemného vztahu kosmické a zemské energie, pozemského (fyzického) a astrálního těla, viditelného a neviditelného světa, objasňovala zákon karmy, reinkarnace, procházení duše skrze sedm cyklů, jejichž cílem je duchovní evoluce každé lidské individuality. Později tyto telepatické kontakty s Mahátmou vzali na sebe Rerichovi.

V roce 1884 se HPB i Olkott vrátili do Evropy. Olkott byl silný magnetizér a léčitel, často viděl Učitele El Moriu v astrálním těle. V témže roce – a vrazi Theosofické společnosti nespali – v Indii vzešlo spiknutí proti HPB a proti Olkottovi. Pomluvy, podvržené dopisy, jakoby zfalšované dopisy Radž Jogínů. A to všechno udělali lidé, které nechala ve svém domě a které zachránila od smrti hladem. V tisku Indickém i Americkém proběhlo mnoho opovržení. HPB se trochu se trošku pozdravila a v listopadu téhož roku byla již opět v Indii.

Tam se s ní setkali studenti vyšších učilišť. Indové jí děkovali za to, že Theosofická společnost změkčila kastovní předsudky a donutila Angličany se blíže seznámit s filosofií Hinduismu a Buddhismu. Když HPB vešla do svého indického kabinetu a uviděla postavení pomlouvačů, znovu onemocněla. Tři týdny bojovala se smrtí.

Nenadále se uzdravila, ale chodit nemohla. A tak ji i s křeslem dali na vlak a převezli ji do Evropy v těžkém duchovním i fyzickém stavu. Ale i zde ji našly a zasypaly dopisy. Poselství sedmdesáti Indických vědců otiskly všechny theosofické časopisy světa: „Byli jsme nepředstavitelně udiveni, když jsme přečetli zprávu Londýnského Psychiatrického sdružení o theosofii. Můžeme poznamenat, že existence MAHÁTMů není žádným způsobem nikým vymyšlena ! Naši prapradědové, kteří žili daleko dříve, než se madam Blavatská narodila, měli plnou víru v jejich psychické síly neboť je znali a stýkali se s nimi.

I v současnosti je v Indii mnoho lidí, kteří nemají nic společného s Theosofickým Společenstvím ale jsou s jedním či druhým Mahátmou ve stálém kontaktu. My máme mnohé prostředky pro důkazy existence a činnosti těchto VYŠŠÍCH EXISTENCÍ.

V říjnu 1884 psala HPB Olkottovi, „že stále více pracuje na „Tajné Doktríně“, že všechno vidí nesrovnatelně zřetelněji. Jasněji než v New Yorku. Přede mnou, píše – jsou mapy, panorama, scény, předpotopní dramata. Ještě nikdy jsem lépe neslyšela a neviděla.“

Tajná doktrína – to je dílo o původu Vesmírů, planet, lidských ras, mýtů o Atlantidě a Lemurii a jejich roli v naší civilizaci. Čtyři díly této znamenité antropogenese dnes otřásají představivostí čtenáře rozmachem (délkou) citovaných vědců dřívějška a stává se jasným, že prostému smrtelníkovi bez pomoci Učitelů by nebylo možné tuto práci napsat.


 

18: Využití energoinformačních polí ve spojení

 

By admin - Posted on 23 November 2008

V bájích, ve starých rukopisech, ale i v současné literatuře se popisují některé události geologického plánu jako jsou potopy, zemětřesení potopení se do moře celých ostrovů i pevniny. Také popisují různé stavby - například pyramidy a také sfingy. Doba jejich stavby a její trvání však nejsou známy. Autor zkusil řešit tyto otázky pomocí dotazů v „Informačním poli“. Odhad doby pak odvozoval pomocí biolokačního rámečku (Parapsychologie a psychofyzika č. 3/15/1994 str. 9-21 N. N. Sočevanov, Informační pole, jeho charakteristiky a zvláštnosti.) a to při určení času té které události v řádu jednoho sta až dvou set roků a jeho pokračování 10-20 roků.

Bylo vybráno 15 událostí. Prvním a nejstarším případem jsou katastrofy, které zahubily Atlantidu. Zmínka o tomto státě je u Platona („Timaios a Kritius“), H. P. Blavatské („Tajná doktrína“) a Rerich („Agni jóga“). Všichni tito autoři ujišťují, že zánik Atlantidy proběhl ve čtyřech fázích ničivého zemětřesení. Další dva autoři (T. N. Drozdová a E. T. Jurkinová v knize „Hledání obrazu Atlantidy“ ve strojopise 1992, 310 stran) probírají dvě hypotézy:

a) Umístění Atlantidy v Atlantickém oceánu

b) Středozemní mořská adresa Atlantidy

Následná bádání je přivedla k názoru, že mimo hlavních ostrovů, které ležely v Atlantickém oceánu, náležely k Atlantidě ještě i kolonie, které se nalézaly v Evropě i Africe. Důkazů o existenci celých zatopených měst v Atlantiku je mnoho a jsou to jak snímky z letadel za jasného počasí, tak i z práce podvodních archeologických expedic.


1) Na pobřeží Venezuely na mořském dnu se táhne stěna, která je dlouhá 160 km a je postavena z mnohatunových kvádrů.

2) V roce 1968 pilot Braut nedaleko ostrova Bimini – v Bahamském souostroví nalezl jakési zbraně a expedice profesora Valenteina zde objevila nejen chrám, ale i různé cesty na dně moře.
3) F. Morgan na dně jezera RON nedaleko Medisonu v USA z letadla uviděl zatopené pyramidy.

To jsou jen tři z mnoha příkladů. Datum zániku hlavního města Atlantidy Poseidonie a jejího ponoření se do mořských hlubin se pohybuje zhruba 10 – 20 tisíc roků př. n. l. Údaje o době tří prvních katastrof, které způsobily rozpad jediné pevniny Atlantů na oddělené ostrovy však v literatuře chybí. Některé údaje týkající se druhé hypotézy – a tou je nález Atlantidy ve Středozemním moři, ji dělají hodnověrnou při zkoumání údajů a různých vyobrazení na planině Nazka. Na tato vyobrazení se mnoho badatelů dívá jako na pozůstatky existence Atlantů. Planina Nazka se nachází u pobřeží Tichého oceánu v Peru. A samotný komplex obsahuje na 13 tisíc různých linií, 100 spirál, 700 geometrických náměstíček a víc jak 30 obrázků různých zvířat. Podle výzkumu A. Belokoně bylo třeba ke zhotovení celého komplexu alespoň jedno sto pozemských roků.

Velmi zajímavé pro hodnocení středozemské hypotézy Atlantidy je široké pásmo na samém okraji planiny. Když se tento pruh prodlouží, odhalí se v severozápadní Africe kresba člověka podobná těm z Nazka. V současnosti tato linie prochází Portugalskem, Španělskem, Marokem, Alžírem a Mali. Pokud se zhotovením těchto linií skutečně zabývali Atlanťané, pak je možné mimo jiné tvrdit, že jejich vliv se rozprostíral na jihu Evropy a také na severu Afriky.



Č.

Popisovaný fenomén

Počátek stavby v tis. létech

Trvání stavby v létech

1

Atlantida - 1. potopení

116,20

110

2

Atlantida - 2. potopení

82,30

120

3

Atlantida - 3. potopení

72,20

100

4

Atlantida - 4. potopení

11,60

40

5

Egyptská Sfinga

44,20

1200

6

Egyptské Pyramidy

32,30

150

7

Celosvětová potopa (Noe)

24,30

-

8

Sochy na Velikonočním ostrově

17,60

350

9

Obrázky na planině Nazca

17,10

230

10

Mexické Pyramidy

16,50

340

11

Železný sloup v Indii

15,30

3500

12

Dolmeny

11,50

3500

13

Mars - Velké Pyramidy (5 kusů)

32,300

450

14

Mars - Malé Pyramidy (20 kusů)

25,200

320

15

Mars - Sfinga

24,500

420


Z této tabulky, kterou vypracoval Akademik Akademie Energo-informačních věd N. N. Sočevanov v roce 1995 vyplývá, že Egyptská Sfinga se budovala dříve, než pyramidy a ještě dříve, než proběhla potopa popisovaná v Bibli a za života biblického Noa. A doba stavby Sfingy byla víc jak před tisíci léty. Řádky uvedené pod čísly 5-11 této tabulky spadají do doby 30 tisíc roků, které odpovídají době mezi třetím a čtvrtým potopením Atlantidy. Sochy Velikonočního ostrova prostudoval Thor Heyerdal, ale doba stavby i jejich autor zůstávají neznámí.
Mexické pyramidy, jejichž kvalita je skutečně veliká (byly částečně zasypány), mají na rozdíl od Egyptských pyramid seseknutou špičku s vytvořenou plošinou a na jejich stavbu bylo třeba víc jak 3 století. Sloup z nerezavějícího železa, který stojí v Indii se dobou výroby velmi blíží sochám z Velikonočního ostrova, kresbám na planině Nazca i pyramidám v Mexiku. Dolmeny - ideální kruhové stavby z uspořádaných horských balvanů. Jejich rozměry jsou od jednoho do několika desítek metrů a jsou na mnoha místech naší planety. Tyto kameny jsou z různých druhů hornin. Jejich tvorba a lhůta, kterou bylo třeba k jejich vytvoření se počítá snad i na několik tisíciletí a jsou velmi kvalitní.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat řádku 13-15 této tabulky. Jsou to stavby odhalené pomocí tisíců fotografií, které byly získány při letech automatické sondy USA okolo Marsu. Analýza fotografií potvrdila specialistům to, co se zdálo být fantazií. Na fotografiích je pět velkých a 20 malých pyramid naprosto stejných jako jsou v Egyptě i se Sfingou. I na Marsu je sfinga - na obrázcích je zřetelná tvář ležící (asi postavy) na zádech a dívající se do nebe. Rozměry všech staveb na Marsu jsou mnohem větší než na Zemi. Nos u marťanské sfingy je o 300 m výše od základu sochy a délka tváře je několik kilometrů.

Posloupnost staveb se však od pozemských liší. Na Zemi byla nejprve postavena sfinga a potom pyramidy. Na Marsu byly nejprve postaveny pyramidy a potom před dvanácti tisíci léty byla postavena sfinga. Stavba pyramid na Zemi i na Marsu se shoduje s přesností do 100 let. Kdo byl budovatelem staveb na Marsu? Není vyloučeno, že to byli Atlanťané mezi jejich 3. -4. katastrofou. Tím víc, že je v literatuře zmínka o tom, že Atlanťané měli létající stroje, které jim dovolovaly létat do kosmu.

Procesy zemětřesení, zkáza a zánik pevniny se v geologické chronologii podobá alpskému vrásnění. Cifry, které jsou uvedeny v tabulce jsou prověřovány 2 - 3x v nezávislém pozorování na první výsledek, ale i tak se otevírá možnost chyby ve stanovení správného trvání či prodloužení času. Proto je velmi důležité pochopení časové posloupnosti výše popsaných událostí. V tabulce je uveden čas začátku posuzované události v tisíci letech před naším letopočtem a jeho trvání je uvedeno v počtu let.


ENERGOINFORMAČNÍ SPOJENÍ: PYRAMIDY - MARS – SIRIUS

Komplex pyramid v Gíze byl postaven podle jediného projektu vysoce rozvinutou civilizací – k tomuto závěru došel moskevský vědec Sergej Proskurjakov. Sergej Proskurjakov sestavil matematický modul Cheopsovy pyramidy a poodhalil informační tajemství tohoto divu světa. Fragmenty matematického modulu mnohokrát demonstrovaly jeho výzkum na mezinárodních sympoziích a výstavách v mnoha městech a měly mezi vědci obrovský úspěch. Nedávno vydal badatel S. Proskurjakov knihu „Po stopách Nostradama“ a knihu “Budovatelé pyramid ze souhvězdí Velkého psa“. V základech komplexu v Gíze je uvedena veličina PI - metrický desítkový systém a fundamentální veličina PI - proporce zlatého průřezu a univerzální konstanta Slunečního systému - píše S. Proskurjakov.

Jeho výpočty ukázaly, že Slunce, Země a Měsíc jsou spojeny se Síriem. Architektem celého komplexu pak jsou představitelé civilizace ze souhvězdí Velkého Psa. Ale to neznamená, že pyramidy jsou postaveny mimozemskými. Kosmický kvartet Sírius - Slunce - Země - Měsíc jsou v klasických matematických závislostech a naše Sluneční soustava v klasickém měřítku vchází do souhvězdí Velkého psa.

V celkovém geometrickém objemu tří velkých pyramid je zašifrovaný planetární systém Síria a planetární stavba Sluneční soustavy, zemská skupina, obři Jupiter - Saturn i nejvzdálenější od slunce planeta X. V podobě velké Sfingy je pak zvěčněn architekt Chemiun. A faraón Cheops? Mumie faraóna Cheopse na věky odpočívá pod pyramidou stejného jména v úctyhodné hloubce 27 metrů.

PYRAMIDA - to je gigantický hierarchický žebřík zbudovaný ze čtyř fundamentálních stupňů Plánu světového budování a bytí (neboli existence či života.). Kosmos – Sluneční soustava – Země – Smrt v kosmickém měřítku, ztělesňuje pak čtveřice Sírius - Slunce - Země - Měsíc.

Při stavbě Gízského komplexu jsou využity technologie, jejichž tajemství jsou do dnešní doby neobjasněná. Proskurjakov přináší sedm diagramů ze série jednoty prostoru a času v souhrnu s matematickým základem „Egyptského kruhu“ a současně přiznává, že neodhalil celé tajemství prvního divu světa. Dokonce stále zůstává velkým tajemstvím proč a kým byly pyramidy postaveny.


19: Prokletí pyramid a kosmické město poblíž

Mexika

 

By admin - Posted on 27 November 2008

„Smrt rychlým krokem zastihne toho, kdo naruší klid Faraóna“ - hlásá nápis na pyramidě v Gíze. Tajní strážci esoterních věd Atlanťanů, ukrytých v pyramidách, jsou vždy ve střehu. Na jaře roku 1923 mnohé noviny a časopisy světa otiskly zprávu o smrti anglického egyptologa Carnarvona v Egyptě, který společně s Angličanem Carterem vedl veškeré vykopávky v hrobce velkého faraóna Tutanchamona, který žil ve 14. století n.l. Egyptologové zde nalezli ohromné pohřebiště i s proslulou zlatou faraónovou maskou. Tato hrobka byla nalezena pět měsíců před Carnarvonovou smrtí.

„Když jsme ukončili práci v přístupové hrobce, náš nervový systém byl neuvěřitelně napnutý“ - psal později jeho kolega Carter. Carnarvon se nebál vejít do faraónovy hrobky, ale uběhlo jen několik dní a on náhle zemřel. Po něm ještě zesnulo několik dalších lidí, kteří se zajímali o pyramidy a tyto vykopávky. V jednom ze sálů archeologové odhalili tento nápis: „DUCH SMRTI ZLOMÍ VAZ TOMU, KDO SEM VEJDE - JAKO HUSE.“ Prokletí Tutanchamona sbíralo novou úrodu. Zemřel Američan Meis a následovalo jej ještě několik dalších osob. Pomsta faraónova neušetřila ani anglického byznysmana Volfa, který přijel do Egypta, aby si jen prohlédl hrobku. Egyptolog Carter zemřel po dlouhých šestnácti létech.

V roce 1993, přesněji 4. prosince napsala agentura Asociates Press, že je v Gíze odhalena hrobka faraóna Reteti a jeho ženy. Její věk se odhaduje na celých neuvěřitelných 4.600 roků. V této hrobce je také nápis, a to velmi zajímavý: „VELIKÁ BOHYNĚ HÁTHÓR DVAKRÁT POTRESTÁ KAŽDÉHO, KDO POSMĚCHEM POSKVRNÍ TUTO MOHYLU.“ U vedoucího vykopávek pana Zahi Havasse náhle vypukl srdeční záchvat - málem přišel o život. Zemětřesení zničilo dům jeho kolegy archeologa, ztratil fotoaparát a nakonec vlak, na kterém převážel nalezené relikvie, vykolejil.

Nedávno skupina fyziků s Luisem Alvaresem z Los Angelské univerzity se pokusila zkoumat Velkou pyramidu s pomocí kosmických paprsků. Snímky však byly neadekvátní. Doktor Arm Goched nakonec prohlásil, že: „Geometrie pyramidy snad vnáší překážky, nebo jakási síla narušuje zákony vědy při práci uvnitř pyramidy.“ Skutečně, v hrobce faraónů existuje jakési prokletí, snad psycho energetické zhuštěniny, poslané egyptskými Žreci (žrec je mág sloužící pravdě - je sám sobě strážcem svých tajemství, vládcem své síly) silou vůle do různých předmětů - amuletů. Takoví tajemní a neviditelní strážci jsou schopni ochránit tajemství faraóna a jeho hrobku po celá tisíciletí. Nevíme však s jakým cílem a také ani proč.

Znamenitý antropolog Carlos Castaneda - žák dvou velkých mexických jogínů Dona Juana Matuse a Dona Henara Florese, ve své knize „DAR ORLA“ píše, že ve městě Tulu v provincii Idalgo v Mexiku (dřívější epicentrum impéria Toltéků) jej překvapila skupina pyramid a čtyř kolosálních za sebou jdoucích figurín 5 metrů vysokých, které nazývají „Atlanťany“ a které stojí na ploché střeše pyramid. Po dalších 6 metrech za sochami je řada ze 4 čedičových sloupů. Sochy představují ženy - 4 světové strany, 4 větry, 4 směry pyramid - jako centrum stability a řádu. Figury žen - to je základ i osnova pyramidy. Samotná pyramida podpíraná 4 ženami, vyzvednutá výš. Atlanťané byli jasnovidní - píše dále Castaneda - tyto figury představují samy o sobě řád jiného vnímání, proto jsou takové lekající a záhadné. Ony jsou - vyjádřením boje, ale ne ničení. A vzadu se nacházející řada sloupů představuje pevné vnímání. Jsou to svůdci, jsou pokryty nápisy velmi moudrými, milujícími klid a mír.

Jedna zvláštní pyramida v Tulu byla průvodcem změněného vnímání. Byla rozbourána a zničena. Některé pyramidy nebyly obydlím, ale místem, kde se vojáci učili bojovat ve snových vizích a ve stavu změněného vnímání. Všechny tyto děje byly zachyceny na obrázcích a nápisech. Mezitím proběhly války, kde bylo povoleno použít všechno, co se kdo naučil ve snových vizích. Proto znalí Mágové a Žreci tyto pyramidy i s veškerým věděním, prostě se vším co v nich bylo - zničili. Jestliže naše normální vnímání pojímá vědomí fyzického těla, pak jiné, změněné nebo také druhé vnímání přijímá náš svítící kokón. A to třetí - to je nezměnitelné vědomí, které v sobě uzavírá aspekty fyzického i svítícího těla. Třetí vnímání - to je šplouchnutí energie, druhé (změněné) vnímání - to je pole bitvy vojáků jako polygon přípravy k dosáhnutí třetího vnímání. Pyramidy jsou škodlivé zvláště pro nechráněné a chaotické vojáky, kteří jsou podobni nám - píše dále Castaneda.

Není nic vážnějšího, jak špatná soustředěnost druhého - změněného vnímání. Když se vojáci učí zaměřovat na slabé straně druhého-změněného vnímání, nic je nemůže zastavit na jejich cestě. Stávají se z nich lovci lidí - vampýři. A jestliže již zemřeli, mohou se dostat ke svým obětem skrze čas, jakoby existovali tady a teď. Proto, když vcházíme do jedné z těchto pyramid, stáváme se obětí - pastí či léčkou druhého - změněného vnímání...

My můžeme vydržet jednu cestu (výlet) do pyramid... Při druhé návštěvě budeme pociťovat nejasný smutek podobný chladivému větru „brízy“, který nás dělá malátné a unavené. Takové vyčerpání se brzy převrátí do smůly a potom během nějakého času se staneme nositeli neštěstí. Naše nezdary jsou vyvolány svévolnou návštěvou těchto rozvalin - pyramid.

Don Juan Matus podtrhl, že všechny historické rozvaliny v Mexiku, hlavně pyramidy, jsou škodlivé pro nezasvěceného současného člověka. Popsal pyramidy jako výtvory cizího projevu našich myslí a činnosti. Každý detail, každý obrázek v pyramidách byl úmyslným úsilím vyjádření takových aspektů vnímání, které jsou nyní pro nás cizí a nepochopitelné. Všechno co tam bylo předmětem všemohoucí přitažlivosti, má pro nás nepřipravené škodlivý potenciál.


Kosmické město poblíž Mexika

Nejen pyramidy Egypťanů - Atlanťanů mají astronomickou orientaci, ale i záhadné město Teotihuacán nedaleko Mexika a záhadné obrazce na planině Nazka v Peru i podivné kavkazské kameny, i portugalské dolmeny, které plní roli kalendáře civilizace Atlantidy a také Lemurijců.

Ve vzdálenosti cca 50 km od Mexika se rozkládá starý Tiahuacan, který místní obyvatelé nazývají „městem bohů“. Velkolepá je projekce tohoto města v jehož středu jsou dvě pyramidy pojmenované na Pyramidu Slunce a Luny a také soubor chrámů „citadel“. Výška pyramidy Slunce je 63 metrů a čtvercová základna v obvodu je 1000 metrů. Sluneční pyramida je o 19 metrů vyšší jak pyramida Měsíční.

Vědci nedávno zjistili, že vzájemný vztah mezi těmito pyramidami a citadelou je stejný jako vztah mezi drahami pohybu planet Merkuru, Venuše a Marsu.

Za citadelou kdysi protékala posvátná bystřina v uměle vybudovaném kanálu. Nedaleko od ní leží ruiny neznámé stavby. Její vzdálenost od střední linie citadely odpovídá vzdálenosti mezi Sluncem a Jupiterem. I Saturnu zde odpovídala jedna ze staveb, která je však v současné době také zničená. Od cesty mrtvých do střední linie Měsíční pyramidy v tomto městě je vzdálenost, která odpovídá vzdálenosti planety Uran. Za Měsíční pyramidou je hora, jejíž výška odpovídá známé planetě Neptun a nedaleko této hory je věž, kterou místní obyvatelstvo nazývá „kvítek“.

Vzdálenost této věže od hory odpovídá vzdálenosti planety Pluto. Není pochyb, že toto město postavila velká záhadná civilizace Atlanťanů, ovládajících Zákony Kosmu. Americký astronom Howkins zjistil, že podélné i příčné ulice města byly zaměřeny ve formě mřížky. Azimut ulice vedoucí na východ byl 106,9 stupňů a EVM dala přesný směr na Alfu Velkého Psa neboli SIRIA, nejjasnější hvězdu nebeské klenby. V západním směru ulice ukazovala na bod západu PLEJÁD. Ulice vedoucí na sever ukazovala na Alfu Velké Medvědice, nejjasnější hvězdu tohoto souhvězdí. Na jihovýchodní stráni hory Serra Color nedaleko tohoto města byl objeven jakýsi symbol a jeho dvojník byl v jednom z domů ve městě. Když se přímkou spojily oba tyto symboly - je to stejné jako spojnice Sírius - Plejády. Proto, aby směr kolmic odpovídal přesně kosmickému projektu, byla řeka odvedena do nového řečiště.

Na místě současného Mexika bylo kdysi staré město Tenohtitlan a z něj zůstalo množství staveb - jako například stupňovité pyramidy, kolmé rampy, kamenné stavby. Atlantologové došli k závěru, že zřejmě celé teritorium - území USA od severu a Kanady včetně Mexika, leží v „geometrickém sítu“ hustě pokrytém stavbami a petroglyfy, které jsou spojeny s Teotihuanakem. Toto mohla provést jen civilizace Atlanťanů znající Kosmické zákony a mající kontakt se 4. rozměrem. To byl jakýsi kosmický systém, jehož stavby přesně odpovídaly poloze planet Sluneční soustavy, Síria, Plejád a dalších objektů Kosmu. Nebeská část systému - pyramidy, vypínající se do nebe, pozemské, ale harmonické spojení horizontálních linií.

Tato kosmogonická koncepce je svázána se symbolem Pěti sluncí - nebo též s Pěti velkými érami - rasami lidstva na Zemi, na které nám ukazuje „Tajná doktrína“ H. P. Blavatské, „Dopisy Mahátmy“ a také „Učení Agni jógy“.


20: Proroctví Edgara Cayceho

 

By admin - Posted on 01 December 2008

Jestliže vezmeme jako koncepci „geometrické sítě“ Americký kontinent, tak záhadné figurky na planině Nazca ji potvrzují. Tato oblast se prostírá 1.500 km dolů od tichooceánského pobřeží Peru. Komplex těchto kreseb se skládá z 13 tisíc linií, 100 spirál, 700 geometrických plošek a kolem 30 obrázků zvířat. Planina zabírá plochu 500 kilometrů čtverečních mezi údolími řek Nazca a Inchenie a má neobyčejně suché klima. Technika provedení těchto kreseb neodpovídá ani jedné lokální indiánské kultuře. Podle expertizy kyjevského UFO experta Ally Belokoně, kterou provedl na základě výsledků expedice Joshua Howkinse, by práce na vytvoření všech obrazců na planině Nazca trvala řádově tisíce lidských roků. Stopy člověka však na této planině zůstanou navěky.

Obrazce - trojúhelníkové i lichoběžníkové plošinky jsou široké až 70 metrů. Spirály, sinusoidy i cikcaky mohly vzniknout složením vracejícího se pohybu s postupným. Přímočarost všech obrysů se zachovává dokonce na protínající krajině. Všechny obrázky jsou provedeny v jedné nepřerušené linii, nikde uzavřené a nikde neprotínají samy sebe. Vchod i východ z obrázku - oba vypadají jako dvě paralelní linie. Podle odhadu vědců jsou tyto kresby stopami činnosti nám neznámého Rozumu. Jeho otisky vznikly při činnosti směrované energie neznámé podstaty na zemský povrch. Tento Rozum ovládl zdroj úzce zaměřené energie.
A. Belokon se domnívá, že obrazce, cikcaky, sinusoidy i spirály zobrazují typické manévry UFO. Na složitém reliéfu kontur obrazců není žádné zkreslení, což svědčí o tom, že jsou vyfotografovány ze stejné pozice jako projekce - a to z letadla nebo létajícího předmětu. Asymetrie obrazců připomíná zkreslení, která se získávají nebo se stávají při fotografování pod určitým úhlem.

Na okraji této planiny je několik paralelních linií velmi zajímavých svým rozšířením. Vzdálenost mezi liniemi vytváří úměru 4:6:7:8. Na třetí linii je rozložené centrum, okolo něj na svahu hory je vytesán obraz člověka - sovy. Kolem něj tři páry paralelních linií spojující další centra zobrazující uzavřený šestiúhelník.

Třetí centrum je možné ztotožnit s naší planetou a systém koordinačních linií se Slunečním systémem. Jiná centra se pak ztotožňují s planetami Mars, Jupiter, Saturn, Neptun a centrum páté linie - zničené planetě Faeton.

Vladimír Babadin - letec, v časopisu Anomálie č. 10/1993 i ve své knize „Tajemství peruánské planiny Nazca“ vypráví verzi o tom, že obrazce z Nazca nejsou nic jiného, nežli gigantická mapa Země - sdělení pro kosmické koráby a letadla a současně sdělení o dřívějších civilizacích planety - Atlantidy a Lemurie. Přičemž tato mapa je vypracována v dřívější vzdálené projekci podobné známé mapě Píriho Reise. Je tvořena ne podle rovnoběžek a poledníků, ale podle vzdálenosti hledaných strategických bodů od bodu výchozího. Obrazce Nazca - to je gigantický kosmodrom a mapa - ukazatel významných center Atlantidy a Lemurie.
Na planině Nazca v Peru je široká oblast dlouhá 1 kilometr. „Když jsem sestavoval svoji mapu, tato oblast byla v severozápadní Africe“ – píše vědec Babadin.

A skutečně v Africe, jako prodloužení linií obrazců Nazca, vzniká široká čára táhnoucí se od řeky Niger přes Gibraltar na Pyrenejský poloostrov. V současné době tato linii prochází teritoriem Portugalska, Španělska, Maroka, Alžíru a Mali. Babadin odhalil i další linie Nazca v Africe, ale také v Austrálii. Tyto linie potvrzují, že kolonie Atlantů byly též v Africe a Austrálii, Indii, Americe a také na ostrovech mezi těmito kontinenty.

Podle mínění Petra Oreškina, autora knihy „Babylónský fenomén“, je na sarkofágu faraóna Tutanchamóna v pyramidě v Gíze starobylý nápis: „Věky nésti pravdu žijícím, že ty vraždíc se ptáš, přehrady tomu stavějíc.“

Jakouže pravdu měli na mysli stavitelé pyramid na tomto nápisu? Zdá se, že ji rozluštil veliký prorok Edgar Cayce. Tento člověk byl velkou senzací 20. století a jsou o něm napsány desítky knih a nesčíslně publikací. On uměl nejen výborně předpovídat budoucnost ( všechna jeho proroctví se vyplnila s překvapivou přesností) , ale i viděl minulé životy lidí. On tvrdil, že my všichni – my, současné lidstvo, jsme vyšli ze staré Atlantidy. První skupina obyvatel USA žila v Atlantidě, Egyptě, Římě a v ranném americkém období. Druhá skupina žila v Atlantidě, Egyptu, Římě, Francii a byla v americké občanské válce.

Ze dvou a půl tisíce zápisů zasvěcených „čtení životů“ byla třetina zasvěcena Atlantidě. Všechny tyto zápisy jsou zachyceny v knize jeho bratra „Edgar Cayce o Atlantidě“. Edgar Cayce tvrdil, že jmenovitě v Egyptě, v pyramidách je historie Atlantidy. Kopie všech dokumentů Atlantidy o její historii i civilizaci byly přeneseny do Egypta Atlanťany (Mágové-Žreci) a uschovány v Sále letopisů, v nevelké pyramidě, která leží mezi pravou tlapou Sfingy a řekou Nil. V archivu jsou těla imigrantů z Atlantidy. Když „Sál letopisů“ v pyramidě Cheopsově bude odhalen, bude nalezena výzdoba oltářů CHRÁMU DNE, logaritmické tabulky, pečeti, chirurgické nástroje, léky, tkaniny, hudební nástroje, korouhve, zlato a šperky Atlanťanů. Edgar Cayce předpovídal, že i na Yucatanu v Americe se odhalí CHRÁM BOHYNĚ IŠTAR, kde jsou uloženy letopisy Atlanťanů. Na Yucatan se Atlanťané ve své době dostali loděmi a letadly. Cayce potvrdil, že Cheopsova pyramida byla postavena někdy mezi lety 10.490 – 10.390 př.n.l.

Přibližně v té samé době byla postavena i Sfinga. Cayce upřesňuje, že: „INFORMACE musí být nalezena u základny levé přední tlapy Sfingy, ale ne v podzemních tunelech pod Sfingou. Informace je uložena v překrásném kameni základu této tlapy. V samotné Cheopsově pyramidě budou nalezeny informace týkající se doby, kdy ve starém Egyptě proběhl velký přerod po příchodu vysoce rozvinuté civilizace Atlanťanů.“ Informace v Cheopsově pyramidě obsahuje veškerou historii lidstva až do roku 1998.

 

Cayce o tom dále hovoří: „ta doba přijde, až Země změní svoji polohu, a na Zemi se znovu objeví VELKÝ MESIÁŠ aby vyplnil proroctví zachovaná v archívu.“ Cayce nazval Cheopsovu pyramidu PYRAMIDOU POROZUMĚNÍ. Podle něj byla postavena s využitím levitace a Vesmírných zákonů, které dovolují železu, aby se vypařilo ve vzduchu. V této pyramidě se nachází sál zasvěcení a cíl pyramidy je mnohem vyšší než-li jen jako pohřební místo. Uvnitř pyramidy jsou matematické i astronomické propočty a kalkulace o ukončení zemského cyklu, o možné změně pólů a o příchodu nového Mesiáše, který provede změny na Zemi. Také zde mají být zaznamenány údaje o tom, jaké to budou změny. Tyto změny jsou zašifrovány.
Spisovatel a himálajský badatel E. Thomas ve své knize „Shamballa - oasa světla“, píše: “V poslední čtvrti dvacátého století se lidstvo musí připravit na příchod Arhatů a Maitrei (Kristus)“. Když Sfinga v Gíze oznámí svoji výstrahu, my musíme být připraveni na veliké události.
Jako strážci kulturního dědictví zmizelých civilizací odhalíme tajné archívy v Egyptě a ukážeme existenci vysoce rozvinuté vědy a technologie dávných věků. Na svých televizorech diváci uvidí překvapující úspěchy civilizace, existující mnohá tisíciletí před námi. Závěr z tohoto nálezu bude jasný: „My můžeme přinést stejnou zkázu, jak ty předešlé národy.“

V roce 1934 v době seance Edgar Cayce říkal ke své pacientce, že žila před 29 tisíci léty na zemi Atlanťanů v době, kdy tam byly rozvinuty energetické síly s jejichž pomocí se přemisťovaly posádky, když se četly zápisy skrze stěny, kdy se fotografie dělaly na dálku, kdy byla překonána gravitace a vyráběl se úžasný krystal obrovských rozměrů a velké moci. Mnohé z toho přineslo zkázu.

Cayce potvrdil, že se Atlantida nacházela mezi Mexickým zálivem z jedné strany a Středozemním mořem ze strany druhé. Důkazy o existenci civilizace Atlanťanů je možné najít v Pyrenejích, Maroku, v Britském Hondurasu, na Yucatanu a na ostrovech u Ameriky, speciálně na Bimini.

Cayce dělil historii Atlantidy na 3 období. První období počítá na 50 tisíc let před naším letopočtem, druhé období na 28 tisíc let př.n.l. a třetí a poslední éra úplného potopení mezi léty 10.500 – 10.000 let př.n.l. Atlanťané se podobali rudé rase. V mnohých článcích Cayce hovořil o době Atlanťanů, kdy probíhal boj mezi dvěma skupinami. Jedna z nich „Děti zákona Jediného“ to je světlé síly a druhá „Synové Belialu“ - temné síly. Během války mezi nimi byla část kontinentu zničena. V Atlantidě byli mnozí, kteří pochybovali o tom, zda bylo nutné, aby prostí smrtelníci znali aplikaci duchovních zákonů k hmotným principům neboť v tom byla skryta ohromná ničivá síla - říkal Cayce. Atlanťané zhotovili speciální přístroj pro aktivaci sil slunečního záření s cílem vytvořit energii pro koráby a zpracování elektrické energie. Tyto síly byly obrácené k elementům Země a vyvolaly první katastrofu.

V květnu 1941 E. Cayce v jednom sezení řekl, že v Atlantidě do prvního zničení pevniny byly využívány síly, které se nyní jen odhalují. Mohou být využívány pro spoje, přepravu i ničení. 2. prosince 1942 byla poprvé uvolněna atomová energie o které Cayce hovořil několikrát již dříve.

V roce 1933 hovořil k jednomu pacientovi: Tento subjekt na setkání představitelů států Atlantidy diskutoval otázku, jak žít s obrovskými zvířaty, která žila na Zemi. Také byly vynaloženy prostředky pro ohraničení prostoru, který by byl nepřístupný pro devianty. Byla to emanace vyzařování smrtelného super kosmického charakteru z různých bodů Země. Tyto paprsky, jak řekl Cayce, budou objeveny až během 25 roků. Na otázku, kdy proběhlo toto setkání, Cayce odpověděl, že to bylo někdy v roce 50.722 př.n.l. Jestliže připočteme k roku 1933 ještě oněch 25 roku z předpovědi, tak zjistíme, že v roce 1955 byl objeven antiprostor, v roce 1957 antineutron.

V roce 1958 již hovořil o antihmotě a o její ničivé síle jestliže vstoupila do reakce s hmotou. V roce 1958 byl objeven laser a maser. Vyprávění Cayceho o 2. a 3. etapě Atlantidy odpovídají odhalení Krystalu, který velmi připomíná krystal k využití laserem. V jedné seanci Cayce říkal: V Atlantidě ještě před druhou katastrofou, v době, kdy již byla pevnina rozdělena, byl tento subjekt mezi těmi, kdož rozšifrovali poslání získané přes krystal a také oheň (světlo), který se musel stát VĚČNÝM OHNĚM PODSTATY.

V roce 1933 Cayce sdělil něco o technologickém rozvoji Atlantidy, popsal složitou metodu stavby budovy, ve které se nacházel „Ohnivý kámen“ nebo výše zmíněný krystal. Omylem jej umístili příliš vysoko na něco, z čeho pak vznikla druhá a ještě horší katastrofa rozdělující Atlantidu na jednotlivé ostrovy. Cayce o krystalu ještě hovořil dále - za prvé popsal, jak vytvořit takový krystal, který je v současné době ukryt na třech místech na Zemi. A to v Atlantidě, která je potopená nebo v Poseidonii, kde část chrámů bude ještě odhalena pod nánosy nedaleko Bimini u pobřeží Floridy. Za druhé v chrámu kroniky v Egyptě, kde subjekt společně s druhými se zabýval pečetěním zápisů přinesených ze země jejich původu.

Za třetí byly zápisy dovezeny na nynější Yucatan, kde několik roků zpět archeologové odhalili kameny staré stavby. Na kamenech je emblém. Tyto kameny budou v budoucnu převezeny do muzea v Pensylvánii a část bude ve Washingtonu nebo Chicagu. Cayce tvrdil, že mnozí z těch, kdo opustili umírající Atlantidu se přestěhovali do Egypta, Afriky i Ameriky. Jmenovitě v Egyptě, jak předpokládal, se nachází veškerá historie Atlantidy.


Zdroj: Will Landa, „Vesmírná tajemství pyramid a Atlantidy“

Převzato: http://www.matrix-2001.cz/

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.