Kdo je Online

Právě přítomno: 73 hostů a žádný člen

2181613
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
216
1003
7483
956121
22258
36429
2181613

Your IP: 23.20.162.200
2017-11-19 04:50

 

 

 

 

Tajemství Mohave

By admin - Posted on 06 Máj 2008

Autor následujícího příběhu je Indián kmene Navaho. Odhalil tajemství svého kmene, které mu sdělili Pajutové, kmen Indiánů, kteří obývají Velkou pánev a poušť Mojave v Utahu, Nevadě a Kalifornii. Tento domorodý Američan, který je znám pod jménem Oga-Make, je spojován s následujícím příběhem o kmenu Navaho. Článek se objevil na jaře roku 1948 v časopise, který se zabýval záhadnými „znameními“ a „světly“ na obloze, která ve zmíněném i následujícím roce způsobovala velké zmatky a rozsáhlou diskusi. Článek o kmenu Navaho, který v časopise vyšel v dřívějším vydání, popisoval útrapy, kterými musel kmen projít v uplynulých zimách a vyzýval čtenáře, aby zasílali jídlo a ošacení (což mnozí z nich udělali), a pomohli tak kmenu přestát nadcházející zimu v letech 1948-1949. Oga-Make jako formu ocenění materiální pomoci zveřejnil následující „legendu“, která vypráví o tajné historii Američanů, kteří se začali ubírat svou cestou pravděpodobně tisíce let předtím, než se bílý muž poprvé dotknul nohou jejich půdy: ... Většina z vás čtenářů jste pravděpodobně bílí, jejichž krev přišla z Evropy jen před jedním nebo dvěmi sty lety. Ve vašich novinách hovoříte o létajících talířích a záhadných lodích jako o něčem novém a zvláště typickém pro dvacáté století. Jak byste si mohli myslet něco jiného? Kdybyste však byli rudé barvy a byli krve, která se zrodila a rozplozovala v této zemi po mnoho a mnoho tisíc let, věděli byste, že to není pravda. Věděli byste, že vaši předkové, jejichž nesčetné generace žily v těchto horách a prériích, spatřili lodě už dříve a předávali příběh v podobě legend, které se staly nepsanými dějinami vašeho lidu. Nevěříte? A proč byste vlastně měli? Vypravěči mého lidu semkli v hořkosti své rty, nevyjevili nic ze svého poznání, protože známe váš pohrdavý postoj.

Přesto vypravěčům říkám: Teď, když byly lodě spatřeny znovu, je moudré, že my, starší rasa, si necháváme poznání pro sebe? Takže se mnou, americkým Indiánem, hovořili někteří moudří mého lidu a jestli chcete, dovolím vám se mezi nás posadit a tiše naslouchat.

Přichází soumrak na výjimečném místě, které bílý muž nazval „Údolím smrti“. Podávám tabákové listí... staršímu náčelníkovi Pajutů, který sedí naproti mě u malého ohně a nad plameny rozhazuje kukuřici...

Starý náčelník seděl, potahoval ze své dýmky a vypadal jako vrásčitá mumie. Ale jeho oči nebyly nevidomé, zdálo se, že se dívají zpět, na dlouhou cestu věků. Než přišel bílý muž, žil jeho lid po dlouhá staletí v Inyo, Panamintu a Údolí smrti. Teď jsme seděli v údolí, kterému dal bílý muž pojmenování po smrti, ale Pajutové ho nazývají Tomeša – Planoucí země. Můj pohled byl upřený k východu, úpatí Smutečních hor, které tvoří východní část Údolí smrti, bylo zahaleno do purpurového a modrého závoje, zatímco stěny hor byly šarlatově rudé. Za mnou se tyčila obrovská stěna pohoří Panamint, celá temná v zapadajícím slunci.

Starý Pajut dlouho kouřil dýmku, než s úctou vypustil dým do čtyř světových stran. Nakonec promluvil.

„Ptáš se, jestli jsme slyšeli o velkých stříbrných vzdušných lodích v čase, než bílý muž přinesl železné cesty do této země?“

„Ano Velký Otče, přišel jsem si pro poznání.“ (U všech našich kmenů je oslovení Velký Otec vyjádřením toho nejvyššího respektu, který můžeme druhému projevit.)

„My, národ Pajutů, o těchto lodích víme už po mnoho a mnoho generací. Věříme, že víme také něco o lidech, které je řídí. Říkáme jim Hav-musuvové.

„Kdo jsou Hav-musuvové?“

„Je to lid z pohoří Panamint a jsou tady tak dlouho, jako samotné pradávné údolí Tomeša.“

Usmál se – vypadal jsem zmateně.

„Nechápeš? Samozřejmě, nejsi Pajut. Tak bedlivě naslouchej, provedu tě zpět po stezce mlhavé minulosti.“


Říká se, že když byl svět ještě mladý a toto údolí, které je dnes vyprahlou pouští, bylo svěžím chráněným přístavem blízko pobřeží modrého moře, rozkládajícího se od poloviny pohoří až po Kalifornský záliv, Hav-musuvové sem přišli ve velikých rychlých lodích. V pohoří Panamint objevili rozlehlé jeskyně a v nich vybudovali jedno ze svých měst. V té době byla Kalifornie ostrovem, o kterém Indiáni řekli Španělům a ti to tak zaznamenali do svých map.


Hav-musuvové ovládali ze svého ukrytého města pomocí rychlých lodí celé moře, obchodovali se vzdálenými národy a přiváželi prazvláštní zboží k obrovským hrázím, které prý dodnes v jeskyních existují.


Uplynula nesčetná staletí a podnebí se začalo měnit. Hladina jezera ustupovala, až cesta do moře přestala být. Na počátku těchto změn byla cesta přerušena jen jižním cípem hor, přes které mohlo být zboží přenášeno. Ale časem vody dále ubývalo, až z velkého modrého jezera zbyla jen vyschlá solná slupka. Pak přišla poušť a Bůh ohně začal chodit po Planoucí zemi – Tomeše.
Hav-musuvové už nemohli používat velké rychlé lodě, a tak začali přemýšlet, jakými prostředky by mohli dosáhnout vzdálených zemí. Předpokládám, že tak se to stalo. Víme, že začali používat létající kanoe. Zpočátku tyto stříbrné lodě s křídly nebyly velké. Jejich pohyb byl doprovázen slabým vrčením a pohybovaly se jako orel.


Staletí plynula a přinesla další změny. Kmen za kmenem se proháněl celou zemí ve snaze ji na okamžik vlastnit a pak zase zmizeli jako písečná bouře. Hav-musuvové prodlívali v míru, stále ve svém městě v jeskyních hory, vzdáleni jakémukoliv konfliktu. Někdy byli zdálky spatřeni, ve svých létajících lodích nebo jak jedou na sněhově bílých zvířatech, která je vozila po útesech od obzoru k obzoru. Tato zvláštní zvířata jsme nikde jinde neviděli. Staletí přinesla lidu jen větší a větší lodě, pohybující se tišeji.“


„Viděl jste někdy Hav-musuvy?“


„Ne, ale máme o nich mnoho příběhů. Z určitých důvodů je dobré nebýt příliš zvědavý.“


„Z určitých důvodů?“


„Ano, tito zvláštní lidé vlastní zbraně. Jedna vypadá jako malá trubka, která dokáže člověka ochromit pichlavým deštěm kaktusových trnů. Člověk se pak nemůže po hodiny hýbat a záhadní mezitím zmizí za obzorem. Další zbraň je smrtelná. Je to dlouhá stříbrná trubka. Když je na tebe namířená, smrt příjde okamžitě.“


„Řekněte mi ale o těch lidech. Jak vypadají? Jak se oblékají?“


„Jsou to krásní lidé. Jejich pokožka je zlatavá a čelenka na hlavě stahuje z obličeje dlouhé tmavé vlasy. Oblékají vždy jemný bílý oděv, který jejich tělo zahaluje kolem dokola a je sepnutý na rameni. Na nohy obouvají světlé sandály...“


Jeho hlas utichnul ve výdechu kouře. Purpurové stíny šplhající po stěnách Smutečních hor je omývaly jako vlny ducha jezera. Jakoby starý muž upadl do jakéhosi krátkého tranzu, ale já měl ještě jednu otázku.


„Hovořil někdy některý z Pajutů s Hav-masuvem, byli Pajutové zde, když se velké rychlé lodě prvně objevily?“


Chvíli jsem váhal, jestli mě vůbec slyšel. Čekal jsem trpělivě na odpověď, jak je naším zvykem. Znovu zopakoval rituál vyfouknutí dýmu do čtyř světových stran a pak tichým hlasem pokračoval:


„Ano. Jednou, v nedávné minulosti, ale i tak to bylo mnoho generací předtím, než přišli Španělé, jeden náčelník Pajutů náhle navždy ztratil svou nevěstu. Ve svém nezměrném a nepřekonatelném zármutku si vzpomněl na Hav-masuvy a jejich zbraň – smrtelnou trubku. Přál si se setkat se svou nevěstou, a tak se rozloučil se svým posmutnělým lidem a vydal se hledat Hav-masuvy. Náčelník žádné nenašel, dokud nezačal šplhat přes téměř nezdolatelné pohoří Panamint. Najednou se před ním objevil jeden z mužů v bílém, s dlouhou trubkou, a naznačoval mu, aby ustoupil zpět. Náčelník mu naznačil, že chce zemřít a pokračoval vpřed. Muž v bílém dlouze zapískal, znělo to téměř jako zpěv, a objevili se další Hav-musuvové. Hovořili spolu zvláštním jazykem a pak se zamyšleně podívali na náčelníka. Nakonec mu srozumitelně naznačili, ať jde s nimi.


Mnoho týdnů poté, co lid svého náčelníka oplakával, se náčelník Pajutů vrátil zpět do svého tábora. Vyprávěl, že byl v obrovském podzemním údolí Hav-masuvů, kde v noci i ve dne září bílá světla, která nikdy nepohasnou a nepotřebují žádné palivo, a osvětlují starodávné město mramorové krásy. Naučil se tam jazyk a historii záhadného lidu, výměnou za jazyk a legendy Pajutů. Říkal, že by býval rád navždy zůstal na tom místě míru a krásy jejich bytí, ale nabídli mu, aby odešel a využil své vědomosti pro svůj lid.“


Musel jsem se zeptat:


„Věříš náčelníkově příběhu?“


Než odpověděl, jeho oči několik minut zkoumaly stoupající dým.


„Nevím. Když se člověk ztratí v Tomeše a Bůh ohně se prochází po solné kůře, zvláštní sny zamlží jeho mysl. Žádný člověk nemůže dýchat a zůstat dlouho při smyslech kvůli horkému dechu Boha ohně. Pajutové si to mysleli. Nikdo nezná nálady Tomeši lépe než oni.


Ptal ses mě na legendu o létajících lodích. Řekl jsem ti, co maldí muži kmene neznají, protože už neposlouchají příběhy z minulosti. Teď se mě ptáš, jestli věřím. Odpovídám takto. Otoč se. Podívej se na stěny pohoří Panamint. Kolik obrovských jeskyní by tam mohlo být, ukrytých ve skalách hrou světel a stínů? Kolik by jich tam mohlo být směrem ven i dovnitř a nebýt nikdy spatřených za šípy vrcholů tyčícími se před nimi? Kolik lodí by se mohlo vrhnout střemhlav z nebe jako orel, za letních nocí, kdy oheň písečně výhně uzavře údolí před zraky bílého muže?


Kolik Hav-musuvů by mohlo žít v nekonečném klidu, daleko od řinčení zbraní bílého muže v té nedobytné pevnosti? Toto byla vždy země plná tajemství. Nic to nemůže změnit. Ani létající stroje bílého muže, protože když se příliš přiblíží ke stěnám pohoří Panamint, ostrý vítr může jako letící šíp vychýlit křídlo. Tomeša skrývá tajemství i v zimě, ale žádný muž zde nemůže slídit, když Bůh ohně zahalí cesty do svého závoje horkého dechu.


Musím tvou otázku zodpovědět s pochybností v srdci, protože hovoříme o zvláštní zemi. Bílý muž ji stále nezná, stejně jako ji neznají Pajutové, kteří ji vždy měli v úctě. Je to stále zakázaná Tomeša, půda Planoucí země.“


Výše zmíněný článek se pod názvem „Vzpomínky kmene na létající talíře“ objevil v zářijovém vydání časopisu FATE v roce 1949. Ať už to je náhoda či nikoliv, takřka stejná „legenda“ je otištěna v knize Bourkeho Lee „Muži z Údolí smrti“ (Macmillan Co., New York, 1932). Nicméně Lee uvádí, že se nejedná o legendu, nýbrž o zprávu o objevení města (nyní opuštěného) v pohoří Panamint – tak jak ji slyšel od tří jiných lidí, kteří údajně dávný div ukrytý pod zemí spatřili.


Věřte nevěřte, ti, kteří s Bourkem Lee hovořili, zmínili dávné jezero v Údolí smrti, staré město v pohoří Panamint a dokonce dlouhý tunel – přístaviště pro starodávné lodě na bývalém břehu na východním svahu pohoří Panamint, který vedl do dávného města... staré artefakty, o kterých přísahali, že je viděli na vlastní oči.



By admin - Posted on 14 Máj 2008

Vydavatel časopisu FATE uvedl vyprávění navažského Indiána následujícími slovy: „FATE vám v tomto vydání představuje dva nové příběhy o létajících talířích. První je šokující zpráva leteckého zpravodaje o setkání se dvěma létajícími talíři (dva týdny poté pořídil fotografie čtyř talířů a byl frustrován faktem, že žádný ze známých plátků nechtěl fotografie otisknout a prokázat tak vyvolaným zděšením jejich pravost); a druhým příběhem je tajemství indiánského kmene Pajutů, které časopis FATE získal jako formu ocenění za článek o kmenu Navaho, který byl uveřejněn na jaře roku 1948, a pomohl tak kmenu přestát krutou zimu. Vydavatele oba články zaujaly a spatřuje v nich možné vysvětlení původu a povahy známých létajících talířů. Oba příběhy došly do redakce ve stejný den. Navzájem se doplňují. Věříme, že šetření prokáže pravdivost obou příběhů. Přesto připouštíme, že dokud nebude fyzicky k dispozici létající talíř, pak nebudeme schopni prokázat pravdivost příběhu o Hav-musuvech. Vydavatel je dlouholetým přítelem amerického Indiána a ten viděl jen velmi vzácně svého soukmenovce schopného lži.Vydavatel je přesvědčen, že příběh, který naleznete v tomto vydání, je pravdivý a nezkreslený. Co to znamená? Skutečně Hav-musuvové existují? Příběh o Hav-musuvech se zdá být klíčovým dílkem ve skládačce všech možných fenoménů na nebi i pod zemí, které v průběhu tohoto století mystifikují mnohé badatele.“

Nemálo těchto neobvyklých fenoménů se objevuje v souvislosti s takzvanými „contactees“ – svědky z oblasti Kalifornie, kteří v průběhu 50. a 60. let popisovali svá vlastní setkání s „laskavými“ bytostmi podobajícími se lidem. Tyto bytosti byly spatřeny nedaleko záhadného pohoří Panamint, jak vystupují z létajících talířů.

Je to právě poušť Mohave, kde William Shatner údajně zažil setkání s UFO v podobě „stříbrného talíře“, který mu zachránil život poté, kdy se ztratil v nadpozemském prostoru pouště Mohave. To vše se stalo dávno předtím, než byl pasován na kapitána Kirka vesmírné lodě Enterprise v seriálu Star Trek.

Co se týká setkání se zvláštními vzdušnými objekty, je z tohoto pohledu kalifornská poušť Mohave pravděpodobně jednou z nejzajímavějších oblastí na světě. V jistých menších oblastech Kalifornie a některých městech v poušti Mohave, jako je například malé městečko Anza, vás mohou považovat za blázna, pokud nevěříte v UFO, spíš než kdybyste věřili. Létající objekty byly v průběhu let spatřeny tolikrát, že jsou tito návštěvníci z nebes přijímáni jako skutečnost.

Neméně zajímavé je, že dva nejčastěji zmiňované typy „obyvatel“, byly popisovány tisíci svědků po celém světě (v souvislosti s fenomény UFO), hrají významnou roli také v příběhu z pouště Mohave. Jsou to dvě skupiny, o kterých se nejčastěji hovoří jako o „Saurian Greys“ („šedých“ plazího původu") a „Nordic Blonds“ (bytostech severského typu, „seveřanech“).

Oba tyto druhy se objevily v mnoha zprávách popisujících setkání nejen s takzvanými mimozemskými bytostmi, ale také – což je méně známý, nicméně opakovaně se objevující fakt, ve zprávách o cizích bytostech v rámci naší vlastní planety. V tomto dokumentu se budeme zabývat mnohými zprávami, ze kterých vyplývá, že bytosti severského typu by mohly být našimi předky, kteří měli několik tisíc let před vznikem moderní civilizace k dispozici technologii, díky které pronikli hluboko pod povrch země a vybudovali tam rozsáhlé umělé metropole a krátce poté byli schopni z méně hlubokých míst země vystřelit sami sebe jako z praku ve vlastních létajících lodích do meziplanetárního nebo dokonce mezihvězdného prostoru.

Mezi „ufology“ se však objevují neobvyklá tvrzení lidí, kteří byli v kontaktu s těmito bytostmi – že ještěří bytosti, které se nově vyvinuly nebo spíše plazí rasa známá jako „šedí“, jsou po stovky, možná tisíce let v konfliktu nebo trvalém válečném stavu s bytostmi severského typu (označení „severský“ může být opravdu blíže pravdě, než jsme schopni si nyní představit, jak uvidíme později). Vysvětlení skutečného původu jiné zlovolné a kruté rasy, podobné „šedým“, ze strany některých badatelů vás může skutečně šokovat.

Vznik tohoto dokumentu je podpořen faktem, že možná patříte k 80% Američanů (jak udávají veřejné výzkumy), kteří jsou přesvědčeni o existenci fenoménů UFO v té či oné podobě nebo možná dokonce patříte k těm dvěma procentům lidí, kteří udávají, že se stali terčem únosu.

Pokud náležíte do skupiny zbývajících 20% lidí, kteří nevěří a nebo nechtějí uvěřit v existenci UFO, pak vás následující text nemusí oslovit. Pokud si nepřejete, aby vaše vlastní koncepce světa byla do základů zbořena a pak celá znovu postavena, pak můžete na tento dokument upozornit někoho jiného, jehož mysl je otevřenější. Ale pokud se s námi vydáte na cestu, odhalíme vám ukrytá tajemství jednoho místa na Zemi, které se zdá být bránou do jiných světů. Do takových světů a dimenzí, že vám pak vaše vlastní realita bude připadat zcela nepodstatná.

Jestli si troufáte, čtěte dál...

V knize „Někdo další na Měsíci“ („Somebody else on the Moon“, David McKay Co. Inc, New York, rok vydání 1967) cituje autor George H. Leonard slova Morrise K. Jessupa („ufologa“, který zemřel za záhadných okolností poté, co odhalil takzvaný Philadelphský experiment), a ten se ptá: „Kdo nás před stovkami nebo tisíci let předstihl na Měsíci?“. Leonard na základě vlastního výzkumu a výzkumu některých bývalých zaměstnanců NASA potvrzuje podezření, že NASA ví o boji o vlastnictví Měsíce, který po stovky let probíhá mezi cizí rasou (zřejmě „šedými“) a rasou podobnou lidem, neboť na Měsíci byly spatřeny různé důlní stroje a další zařízení, která na tomto místě dokazují aktivitu.

Leonard říká: „Více než jedna... rasa obývá Měsíc. Stopy civilizace a technologie, které byly viděny na Měsíci, jsou velmi různorodé... Z věrohodného zdroje víme o jedné nebo více cizích rasách, které na nás pohlížejí s opovržením a neváží si lidského života... Rasy schopné mezihvězdného přemísťování... a přítomné na Měsíci jsou schopné nás zničit, jak se jim zachce. To pravděpodobně (a pochopitelně) způsobuje paniku mezi lidmi zodpovědnými za obranu Země.“

Leonard se během jednoho rozhovoru pro svou knihu dověděl následující znepokojivá fakta od bývalého zaměstnance NASA, který vystupuje pod pseudonymem (aby chránil svou skutečnou identitu) Dr. Sam Wittcomb:

„... A Sam Wittcomb si přečetl můj rukopis a pak seděl a zíral do tmy. Pak promluvil tlumeným hlasem – nikdy předtím jsem ho neslyšel tak mluvit:

´Na jaře v roce 1975 svolali vědce z různých zemí. Setkání se konalo v Anglii. Chtěli si v ústraní promluvit o mimozemšťanech a jejich záměrech. Mnoho lidí bylo vyděšeno.´

Po zádech mi přejel mráz. Sam se ke mně obrátil:

´Pozvali fyzika z Colorada, jmenoval se Joachim Kütner, který pracoval na programu o Měsíci a věděl, co se tam děje. Měl informace z první ruky. Informace o překotném budování a dolování, které se tam odehrávalo, o zkrápění kráterů a odtěžování jejich okrajů. Nevím přesně, o čem mluvili. Ale můžete se vsadit, že vědí, že Měsíc není náš – jestli vůbec kdy byl. Je jejich.´“

Jak už jsme zmínili, alespoň jedna rasa na Měsíci je lidského původu – nebo podobná rase zde na Zemi. Pokud je to tak, pak se musíme zákonitě ptát: „Odkud se tady na Zemi vzali a jak se dostali na Měsíc dřív než ´my´?“. Ta otázka je na místě.

V hinduistických spisech existuje mnoho podpůrných důkazů (Ripleyová by řekla „věřte tomu nebo klidně nevěřte“), které krátce zmíníme. Podle nich staří Řekové před mnoha tisíci lety vyvinuli létající lodě. Je možné, že Hav-musuvové (o kterých bylo řečeno, že to může být nová rasa řeckého původu kvůli jejich způsobu oblékání a bydlení v „mramorových“ městech) pouze přirozeně rozvinuli cestování vzduchem. To znamená, že se pokusili přistát na Měsíci... a nakonec na Marsu... a později možná na dalších planetách poblíž naší sluneční soustavy?

Za posledních sto let zaznamenaly Spojené státy neuvěřitelný pokrok v této oblasti, a to díky takzvané technologické křivce (což znamená, že časově souběžná snaha výzkumu na jedné části přispívajících činitelů vede nakonec ke znásobení skoku ve vývoji technologie).

Pokud Amerika vyslala člověka na měsíc jen 70 let poté, kdy bratři Wrightovi otevřeli nebe cestování vzduchem, co jiného pak můžeme očekávat od Hav-musuvů a jiných jim podobným? Technologie se v naší společnosti stává každým rokem tisíckrát sofistikovanější. Není možné, že staří Řekové a další civilizace zažili „skok ve vývoji technologie“ už před tisíci lety? Pokud tomu tak je, pak mohli založit kolonie na Měsíci, Marsu a možná ještě dále!

Můžeme jen dodat, že někteří dokonce tvrdí, že tajemství cestování mezi dimenzemi bylo odhaleno náhodně jen 40 let poté, kdy bratři Wrightovi úspěšně vyzkoušeli letadlo u města Kitty Hawk. Bylo to během supertajného experimentu amerického námořnictva, takzvaného projektu Rainbow, který se uskutečnil v roce 1943 v námořním přístavu Philadephia.


By admin - Posted on 06 Jún 2008

Jestliže jsme schopni se od koňských povozů posunout k člověku na Měsíci za méně než sto let (k cestování mezi dimenzemi jen za 40 let!), pak kam se asi mohla ve výzkumu a cestování dopracovat rasa, která tři nebo čtyři tisíce let vlastní létající stroje a technologie vyvinutější, než jsou naše vlastní? Jeden z očitých svědků prohlásil, že se v jeskynních systémech hluboko pod současným Údolím smrti nachází velký „vesmírný přístav“.

V souvislosti s touto informací citujeme ze stručné zprávy, která popisuje zkušenost Jeffersona Souzy, brazilského svědka a která se objevila v katalogu Knihovny UFO v Kalifornii (Ventura Boulevard 708, Studio City, 91604, Kalifornie). V tomto katalogu jsou evidovány nabízené nahrávky rozhovorů nebo prohlášení, která mnohdy popisují setkání s přátelskými bytostmi severského typu nebo bytostmi podobnými lidem, které řídily neznámé stroje. Je možné zde také nalézt svědectví vypovídající o manipulativních a krutých „šedých“ nebo bytostech plazího původu.

Zde je citace z popisu zážitku Jeffa Souzy:

„Reakce na první setkání s UFO je nepředvídatelná. Jeff Souza se poprvé s UFO setkal v roce 1979, kdy mu bylo 13 let. Vzpomínka zůstala zastrčená v zákoutích jeho mysli. Ani dvacet setkání během nadcházejících deseti let tuto vzpomínku nikdy plně neobnovilo. Tyto roky však byly naplněny těmi nejzajímavějšími zážitky z kontaktu s cizími rasami, které kdy byly zaznamenány.

Mladý Brazilan byl nadán inteligencí a intuicí. Před ukončením studia střední školy dokázal vystudovat a zakončit první semestr lékařské fakulty.

Jeff se setkal se dvěma mimozemskými rasami v Brazíli, Argentině a Spojených státech. Ale ve srovnání s tím, co a kolik se toho dověděl, není místo určení tak důležité.

Mírumilovní Vegané a Ummité (viz. "Kauza UMMO" - tento seriál bude pokračovat, pzn. J.CH.) s duchem obchodníků sdělili Souzovi o technologii a životě na jiných planetách víc, než si kdy dokázal představit. Byl přepraven na loď prostřednictvím světla (antigravitačními paprsky?) a ukázali mu jiné planety a jiné části světa. Na jedné z cest zaznamenal zvláštní reakci – vypadaly mu všechny vlasy. Na každé cestě se mu porouchaly hodinky.

Jeff Souza byl zpovídán specialisty z oblasti mimozemských kontaktů. V hypnóze byl přenesen zpět do doby prvního setkání, ale odpovídal pouze portugalsky. Tehdy totiž Jeff anglicky nemluvil.

Podrobnosti, které uvedl, byly neuvěřitelně podnětné. Odpovědi ohledně času, místa, hmoty, energie, života a spirituality se z jeho úst linuly zcela spontánně. Vše zapříčinil jeho minulý a současný styk s cizími bytostmi.

Rozhovory s Jeffem Souzou a jím uvedené podrobnosti o početných setkáních poskytují dodnes nezaznamenané informace o mnohých cizích rasách včetně záhadných a obávaných „šedých“. Od Jeffa Souzy jsme se dověděli o sedmi rasách (pravděpodobně podobných lidem a / nebo plazího původu), cizím názvu Země, podzemní vesmírné stanici v Údolí smrti a získali jsme také odpověď na otázku, zda může být nemoc AIDS vyléčena mimozemšťany.

Jeffu Souzovi bylo bytostmi, se kterými se stýkal, předáno varování, které bychom měli všichni znát, protože ničíme naši planetu a pokud své chování nezměníme, ani tyto přátelské bytosti nám pak nebudou schopny pomoci.“

Z této nahrávky vyplývá jasné spojení mezi podzemním prostorem Údolí smrti, které je údajně obýváno novořeckou rasou (?) Hav-musuvy a lidskou společností ze souhvězdí Vega a Ummo, a – jak uvidíme později, podle některých svědků tvoří tyto rasy „federaci“ s dalšími lidskými koloniemi nebo civilizacemi na Tau Ceti, Epsilon Eridani, Alpha Centauri, v Plejádách a jinde.

Ačkoliv Jefferson Souza udává, že se s Ummity setkal ve vesmírné lodi zde na Zemi, byli to Vegané, kteří mu nejčastěji umožnili cestovat na své lodi. Vegané mu také ukázali obrovský komplex základny pod Údolím smrti. Základna byla rozdělena do sálů, které měly v průměru kilometry a skládala se z oddělení, která byla uzpůsobena svou gravitací, atmosférou a prostředím k účelu různých reprezentantů Federace, kteří základnu používají při svých aktivitách na Zemi. Pokud máme věřit Souzyho zkušenostem, Hav-musuvové byli v posledních tisíci letech velmi zaneprázdnění.

Musíme dodat, že se Souza dověděl o dvou dalších mimozemských druzích, které jsou do určité míry znesvářené s humanoidními rasami, se kterými udržují kontakt. Jeden z druhů je rasa hmyzího typu, druhým jsou plazí bytosti. Tato plazí rasa se skládá jednak z rasy „mistrů“, vysokých stvoření s výrazným plazím zjevem, dále z menších „šedých“, bytostí plazího původu, kteří jsou této rase podřízeni. Podle Souzy existují minimálně tři typy „šedých“:

- ti, kteří se rodí v líhních z vajec ti, kteří se reprodukují klonováním

- ti, kteří se rozmnožují polyembryonálně (pozn.: dvě a více bytostí s identickým genetickým vybavením vzniká z jedné zárodečné buňky)

Musíme se ptát: Jestliže někteří z našich předků byli tak inteligentní, že mohli vyvinout létající stroje, proč o tom nenacházíme žádné důkazy? Důkazy existují, ale jsou ve velkém měřítku opomíjené konzervativními vědci, kteří nedokáží zasadit existenci dávných vyvinutých civilizací do svého teoretického rámce.

Uveďme příklad:

Dávné sofistikované artefakty, které byly objeveny v pouzdře z masivního kamene (včetně starého zapalovače, kovových kostek, zlatých řetězů, kovových nádob, hřebíků, šroubů a dokonce i elektrických baterií – jako jsou ty, které popsal Rene Noorbergen v „Tajemství ztracených druhů“, (vydalo Bobbs-Merril Co., New York), stejně jako artefakty nalezené na oceánském dně, dokazují fakt, že naši dávní předkové prokázali na poli vědy mnohem vyšší inteligenci, než jim přisuzujeme. Yves Naud ve své knize „UFO a mimozemšťané v historii“ (vydalo Ferni Publishers, Ženeva, v roce 1978) takový důkaz popisuje:

„V roce 1900 na mořském dně poblíž řeckého ostrova Kythéra nalezli sběrači mořských hub zrezivělé kusy kovového zařízení. Vědci na první pohled usoudili, že se jedná o zbytky astronomického zařízení z roku 65 př. Kristem. V roce 1959 učinil anglický vědec Solla Price objev, který po zveřejnění v časopise „Natural History“ v roce 1962 udivil vědecký svět:

´Zdá se, že tento předmět je skutečným počítačem, který dokáže určit a popsat pohyby Slunce, Měsíce a pravděpodobně dalších planet.´

Tento moderní vědec se cítil zahanbený a skládal poklonu vyvinuté vědě našich předků, ačkoliv tato poklona měla nádech obav.

´Je poněkud děsivé´, píše se v červnu roku 1959 v časopise „Scientific American“, ´zjistit, že krátce předtím, než se zhroutila veliká civilizace starého Řecka, se Řekové přiblížili naší době nejen způsobem uvažování, ale také technologií.´“

Zpět k záhadě pouště Mohave. Na základě mnohých zpráv (o kterých bude ještě řeč později) se zdá, že poušť Mohave v jižní Kalifornii a poušť západní Nevady mohou být utajeným bitevním polem, kde se pohybují vojenské jednotky americké vlády ve spojení s cizí rasou – „seveřany“, bytostmi severského vzezření. Proti komu bojují? Podle mnohých zdrojů je jejich boj namířený proti „šedým“, kteří se v průběhu posledních sta let, možná ještě dříve, sami usadili v podzemní základně v oblasti pouště Mohave a jinde.

Americká vláda údajně spolupracuje se „seveřany“, kteří sídlí v hoře Shasta poblíž města Weed v Kalifornii a dalšími bytostmi z blízkosti naší sluneční soustavy, jako jsou ti, které jsme zmiňovali a kteří mají základnu pod pohořím Panamint v oblasti Údolí smrti. Jejich plazí protivníci údajně spolupracují s jinými svého druhu v podzemní síti s centrem pod horou Archuleta v oblasti města Dulce na severozápadě Nového Mexika (tato oblast se také zdá být americkým střediskem aktivit takzvaných MIB – Men In Black, únosů, zmrzačení, zmizení, zaznamenání plazích entit a tak dále).

„Šedí“ údajně spolupracují s Draconiany, kteří se usídlili na:

- Alpha Draconis
- Epsilon v souhvězdí Pastýře
- Zeta Reticuli
- Altair v souhvězdí Orla
- Rigel
- Bellatrax v souhvězdí Orionu
- a pravděpodobně také v jiných blízkých systémech


Proč není tato „válka“ vedena otevřeně? Částečně proto, že vláda Spojených států nevěří, že by americká veřejnost pravdu přijala. Jen si vzpomeňte, jakou paniku způsobil rozhlasový pořad Orsona Wellse „Válka světů“.


By admin - Posted on 01 Júl 2008

Jeffrey L. Kretch se o dvojhvězdě Zeta Reticuli, odkud údajně mnoho „šedých“ pochází, zmiňuje ve svém článku „Věk blízkých hvězd“ („The age of nearby stars“, který vyšel v časopisu Astronomy jako odpověď na článek „Příhoda na Zeta Reticuli“ Terence Eckersona z prosince 1974, který popisoval únos v Hill. Článek vyvolal větší zájem ze strany čtenářů než kterýkoliv jiný uveřejněný v tomto časopise.) nedostatek prvků kovu a uhlíku v systému této dvojhvězdy. Podle jeho názoru se život založený na uhlíkové struktuře nemohl v takovém prostředí vyvinout a jeho tvrzení je podpořeno faktem, že někteří „šedí“ uneseným „sdělili“, že se vracejí na Zemi, jejich rodnou planetu. Kdyby to byla pravda, pokusí se tento argument použít při pokusu plánovaného převzetí nadvlády nad Zemí. Jistý badatel K.S. byl nedávno osloven rodinou amerického zpravodaje (OSI, pozn. Office of Scientific Intelligence – Úřad vědeckého zpravodajství), který si říkal „Tucker“. Ten krátce předtím zmizel. Příslušníci rodiny byli vyděšení, protože v jeho osobní skříňce objevili mnoho dokumentů popisujících důvěrné informace týkající se města Dulce v Novém Mexiku a nevadských podzemních prostor. Ve stozích dokumentů byl také nalezen dopis s označením „tajné“. Dopis, jehož kopie se dostaly také do rukou několika dalších badatelů, říkal:


„Milý Johne... Píšu ti, abych ti sdělil něco, co neuvádím ve zprávě. Nad nevadskou testovací oblastí je trojúhelník. Jsou tam vlastně dva, mají společnou hranici. Jeden je elektromagnetický, ten tam umístila skupina z Majestic 12. Je to štít, který má chránit dobrovolníky (s lidským vzezřením) z EBE – Extraterestrial Biological Entities (pozn. EBE – mimozemské biologické entity) nebo „šedé“ – pomáhají nám s vývojem protiútoku / obrany. Druhý trojúhelník je „past“, která drží dobrovolníky pod kontrolou... V cípech elektromagnetického trojúhelníku se nacházejí stanice BLM (pozn. Bureau of Land Management – Úřad správy pozemků) a ty slouží jako vysílače štítu.


Naproti každému z vysílačů se nachází také vysílač EBE... Po světě jich je mnoho. Je důležité, aby ses nedostal do konfliktu snahou zničit některé z těchto míst, protože oni by pak byli schopni „zdvojnásobit“ svůj vliv a svrhnout tak pozici. Pokud by takové spojení bylo zničeno, náš podpůrný tým by neuspěl. EBE působí na naší straně s velkou obezřetností. Jsme jako Číňané – nemůžeme je předstihnout v technologii, jen v počtu. Zejména proto, že se zde nemůžou rozmnožovat a bez naší pomoci se nemůžou vrátit domů. Mnoho elektromagnetických trojúhelníků funguje jako obrana proti jejich nadměrnému rozšíření. Nemohou opustit naši sluneční soustavu, protože naše elektromagnetické pole má nevhodnou frekvenci a jejich pohonný systém není výkonný. To také vysvětluje, proč EBE nemohou dopravit více strojů do naší sluneční soustavy.“


Pokud bychom měli uvěřit některým badatelům, lidé v nevadské testovací oblasti mohou být ve skutečnosti oběťmi lstivé propagandy a zastrašování ze strany plazí rasy. Tento zdroj kupříkladu věří, že všechny bytosti plazího původu nebo EBE jsou mimozemšťané. Opakovaně jsme však prokázali, že plazí aktivity se odehrávají po mnoho staletí po celém světě v úrovních hluboko pod zemí. Je nesporným faktem, že plazí bytosti, ať už pozemského nebo mimozemského původu, se před lidmi ukrývají. Existují také zprávy, podle kterých se plazí bytosti, „šedí“ a další hojně polyembryonálně množí v podzemních nádržích, pod městem Dulce i jinde a nejsou tak „rozšíření“, jak se nám možná snaží podsouvat.


Nicméně na druhé straně strach, který mají lidé z předčasného útoku na nepřátelské pozice, může být také výsledkem propagandy, jejíž cílem je, aby lidé nepodnikali žádné útočné akce s pocitem, že drží „šedé“ i jiné „v hrsti“, zatímco „šedí“ ve skutečnosti napadají ve skrytu lidskou společnost hromadnými únosy, podvody, implantáty, manipulací mysli, vytvářením „páté kolony“ a infiltrací. Nevěříme v příměří. Ve válce neexistuje neutralita, jedna ze stran vždy útočí (různými prostředky) a nebo je napadána – různými způsoby, jichž si nemusí být vědoma. Dopis pokračuje slovy:


„Velení tohoto místa se nachází v Deep Springs v Kalifornii. V této oblasti se nachází ´škola´ pro komunistické homosexuály, kteří se snaží získat přízeň EBE poskytováním své pomoci, včetně reprodukce klonováním a zajištěním umělých děloh, výměnou za příslib léku proti AIDS. Jejich sperma oplodňuje vajíčka, která byla odebrána uneseným. Asi nebude možné, abys spatřil hybridní stvoření uvnitř hory, pokud nebudeš mít... speciální dalekohled. Jsou tam také bytosti podobné lidem, které se jeví jako zlovolné (ziskuchtivé). Ve stejné době, kdy byli Sověti v NTS, tam také působilo devět jejich členů. Doufali a stále doufají, že je přibereme na naši stranu.


Spolupracovníci používají krytí organizace „Natural Resources Defense Council“ (pozn. Rada ochrany přírodních zdrojů), která má sídlo v New Yorku a ve Washingtonu (New York Avenue 1350, 20005, Washington D.C., tel. (202) 783-7800). Organizaci vede Tom Cochran, členové jsou Kevin Priestly z UNR, John Brune z UNR, Holly Eisler z unviersity v San Diegu, Gary Reisling z kalifornské univerzity v Pasadeně, Holly Nelson z New Yorku, Mary Manning z LV Sun, Ed Vogel z LVR a mnozí další, o kterých ti můžu říct později.


Je možné zjistit, že každý cíp trojúhelníku se nachází nad základnou v horách. V každém místě můžeš najít mnoho vchodů do podzemních systémů. Nezkoušej tam proniknout, pokud nechceš, aby se z tebe stala tekutá bílkovina. Dva cípy EBE je možné narušit umístěním velkého magnetu na stěnu vstupu... (umístění magnetu do druhých dvou vchodů každé lokality nebude mít žádný účinek). Dokud se spolupracující tým nepůjde podívat, co se děje, dočasně to naruší jejich komunikaci s Deep Springs.


Pokud umístíš do vchodu velký magnet (blízko povrchu se nachází velký počítač, jeho chod je slyšet), bude to mít za následek okamžité vypnutí. Takže ho za chvíli (1 hodina) můžeš odstranit a vzít s sebou. Budou muset přijít a celý systém resetovat. Když umístíš magnet (maskovaný jako kus skály) do okolí vchodů, EBE nebudou moct vyjít ven a zaprodanci je nebudou schopni najít. EBE jsou také citliví na cukr ve vysoké koncentraci. Najdeš dvě místa poblíž jejich východů, kde jsem rozsypal cukr. V blízkosti těchto míst měj vždy u sebe magnety, narušují orientační smysl EBE (mají stejný vnitřní „kompas“ jako stěhovaví ptáci) podobně, jako když my ztratíme rovnováhu při poškození ušního bubínku.


Jestli máš k dispozici letadlo, počkej prosím, až se vrátím, rád bych udělal nějaké letecké snímky, můžeme je udělat společně.


Znak naší aliance, symbol elektromagnetického štítu a naše značky a popisky jsou tajné. Nikomu je neukazuj, protože pak je budou používat všichni a ty pak nebudeš schopen poznat, kdo se za nás jen vydává.


Neznáš mě a já neznám tebe. Tento dopis nikde nezveřejňuj. Horlivci by mohli narušit rovnováhu před dnem vítězství EBE.“


Jiný vědec, který se jmenuje Jason Bishop (možná je to jeho pseudonym) odhalil, že „John“, kterému je dopis adresovaný, není nikdo jiný než John Lear (jeden z nejčastěji vyznamenávaných pilotů v americké historii, jehož otec William Lear založil společnost Lear Jet Corporation, vynalezl osmistopý audiorekordér atd.), který sám prohlašoval, že je v kontaktu se „zasvěcenými“ lidmi. Soudě dle dopisu, obě místa – jak nevadská testovací oblast, tak Deep Springs, jsou oblastmi konfliktu mezi americkou vládou a skupinou „seveřanů“, kteří jsou ve válečném stavu se „šedými“ nebo plazími bytostmi, protože vnitřní uzpůsobení „šedých“ mluví spíš pro plazí než savčí původ.


Jason Bishop také prozradil další informace, které prostřednictvím Johna Leara obdržel od autora dopisu, ze kterého jsme právě citovali. Podle Leara je autorem dopisu zaměstnanec tajné služby z testovací oblasti, který několikrát telefonoval do rozhlasové talk show Billy Goodmana (KVEG radio – Las Vegas v Nevadě). Tato osoba používá krycí jméno „Yellowfruit“, což je podle něj také název tajné skupiny, která v oblasti působila a jejímž byl členem. „Yellowfruit“ také poslal Learovi kopii učení „dobrovolníků“.


„Dobrovolníci“ v testovací oblasti údajně spolupracují se skupinou Majestic 12 a jsou to bytosti severského nebo árijského typu podobné lidem. Není jasné, zda jsou tito „mimozemšťané“ nějakým způsobem spojeni s takzvanými mimozemskými Plejáďany, pozemskými Árii, Antarkťany nebo podzemními „seveřany“ – Telosiány, neboť podle různých zdrojů tyto tři skupiny skutečně existují, avšak v minulosti byly navzájem zaměňovány. Všechny tři skupiny mají k dispozici létající talíře, ale ve skutečnosti se jejich společenství od sebe jakýmsi způsobem odlišují.


Učení „dobrovolníků“ (níže je uvedena pouze část) obsahuje toto:


„Nevhodné: sport nebo aktivity, které nemohou být využity v běžném životě, jako je motokros, závody aut, skateboarding, bruslení, fotbal, baseball, hokej.


Taktéž nevhodné: rafinovaný cukr, sacharidy, nealkoholické nápoje, bílé pečivo.


Vhodné: vyučování hlavních náboženství (bez obřadů), přípravné sporty (aktivity, které je možné využít v běžném životě) – plavání, běh, turistika, bojová umění, techniky přežití.


Zakázáno: alkohol, drogy, nikotin, neodůvodněné zabití.


Nutné: vyhnout se slabosti (zlo pramení ze slabosti), popravte zlé vězně, abyste ostatním vězňům pomohli.


(poznámka amerického vydavatele: Jedna z teorií hovoří o tom, že všichni ´nenapravitelní´ vězni odsouzení k smrti, by mohli být umístěni do uzavřeného a přísně střeženého ´vězení´ s jedním vchodem hluboko pod zemí, bez možnosti podmínečného propuštění, společně s podobnými jejich vlastního druhu a pohlaví. Měli by zajištěny základní životní podmínky, dokonce i křesťanské konzultace nebo televizi ve víře, že ´peklo´, které připraví sami sobě navzájem, by je motivovalo, aby v další existenci po tomto životě hledali lepší způsob života.)


Nutné: držet humánně v karanténě nemocné, kteří trpí nakažlivými chorobami (AIDS), ukázat sílu, zastavit užívání drog, zastavit ničení životního prostředí, zastavit znečišťování, použití nukleární síly.


Studovat: listinu práv, biologii, počítače, ekonomii, zeměpis, dějiny, latinu, matematiku, filozofii, prohlášení o nezávislosti Spojených států, ústavu Spojených států, odborné dovednosti.“


Yellow fruit také předal souřadnice elektromagnetických trojúhelníků, o kterých hovoří ve svém dopise:


· A: N 37 22 30 - E 117 58 0

· B: N 38 21 0 - E 115 35 0

· C: N 35 39 0 - E 114 51 0

· Také jezero Yuca: N 37 0 30 - E 116 7 0


Podle dříve zmiňovaného dopisu můžeme usoudit, že na světě „existují mnohé“ oblasti konfliktu nebo „příměří“ mezi lidmi a plazí rasou. Ti, kteří si uvědomují, že takový konflikt existuje, jako jsou vlády v pozadí, nevarují před tímto problémem širokou veřejnost, zřejmě se obávají. Ovšem měli jsme možnost vidět důkazy o tom, že skrytý konflikt mezi lidmi a plazí rasou probíhá ve větším měřítku už od dávných časů. Musíme si však uvědomit, že kvůli pravděpodobně obnovené pradávné technologii (stejně tak i existujícím skrytým společným skupinkám lidí a plazích bytostí na Zemi, které tyto technologie používají a dále je rozvíjejí), se možná může rozhořet na povrchu země „válka“, která se rozšíří do podzemních prostor a později může přerůst i do meziplanetárního i mezihvězdného prostoru.


Jak se technologie rozvíjely, z hlubin Země se vynořily obě „rasy“, aby získaly kontrolu nad co největším územím dřív než ti druzí. Motivací lidí bylo rozšířit civilizaci pro dobro celé společnosti a plazí rasa (a zřejmě i lidští „zaprodanci“, kteří s nimi spolupracovali) byli motivováni imperialistickými tendencemi, včetně ustavení jakési „nadvlády bohů“ nad veškerým stvořením, bez ohledu na vesmírná práva, „základní pravidla“, atd. Musíme však připomenout lidem, že jsou částečně na vině oni sami. Otevřeli dveře těmto inteligentním a zkaženým stvořením, aby mohli vpadnout do naší společnosti a zřejmě také cizopasně zamořit nebe.

Možná že „válka na nebesích“ mezi Michaelem a drakem nebo „starodávným hadem“, o které se hovoří v kapitole 12 Knihy zjevení, také zapadá do tohoto scénáře.




By admin - Posted on 14 August 2008

Je nejisté, která z ras byla za pomoci dávných technologií a jejich rozvinutí za pomoci procesu znásobení schopna přistát na Měsíci a jiných planetách jako první: lidé nebo plazí rasa? Existují důkazy, že obě tak mohly učinit před několika tisíci let, ne-li ještě dřív. Podle Johna Leara, jeho zdroje z tajných služeb, byli američtí astronauti varováni lidskými UFO před nebezpečím během objevování vesmíru. Tyto bytosti je údajně sledovaly a doprovázely během mnohých letů do vesmíru – asi něco takového, jako když starší sourozenec učí jezdit mladšího na kole, i když v tomto případě se jednalo o něco mnohem většího. Mnohá z těchto „nebezpečí“ bezpochyby zahrnovala i zlovolné mimozemské bytosti. UFO údajně doprovázeli i americké lety do vesmíru, jako bylo Apollo a lety raketoplánu, druzí jmenovaní nafilmovali něco, co vypadalo jako bitva mezi cizím létajícím strojem a pozemskými SDI (pozn. SDI – Strategic Defence Initiative, strategická obranná iniciativa). Let Apollo byl ze Země následován UFO, což by mohlo hovořit pro teorii, že dávná pozemská civilizace, která prošla fází „vesmírných závodů“ už před několika stovkami či tisíci let, byla znepokojená chabou snahou „mladších sourozenců“ přesunout se do vesmíru.

V současnosti existují důkazy, které podporují možnost existence dávné pozemské rasy, která rozvinula způsob cestování do vesmíru, jak uvidíme později v tomto dokumentu. Když si uvědomíme, že Spojené státy se staly světovou mocností v průběhu méně než dvou staletí a že jsme se posunuli z dob koňských povozů k meziplanetárnímu cestování za méně než 75 let, pak v kolika různých mimozemských oblastech se odráží tisíce let trvající aktivita lidských a plazích bytostí, jejichž „věda“ se vyvíjela ruku v ruce?

Mají dobrovolní mimozemšťané lidského vzezření, kteří působí v nevadské testovací oblasti, něco společného s Hav-musuvy, které jsme popsali dříve? Byly obsazené „lidské“ základny na Měsíci, které podle George H. Leonarda i dalších spatřili představitelé NASA, vybudovány Hav-musuvy a nebo jinou s nimi propojenou civilizací? Toto jsou otázky, které se pokusíme zodpovědět v tomto dokumentu.

Jak už jsme řekli, mnohé zprávy naznačují, že v útrobách hory Shasta v Kaskádovém pohoří v severní Kalifornii žije dávná rasa, která využívá vyvinutou technologii. Podle badatele Williama F. Hamiltona, který tvrdí, že se setkal s představiteli tohoto společenství, jsou obyvatelé podzemního „města“ pod horou Shasta obvykle vysocí, modroocí, s blond vlasy. Jejich populace v podzemním městě, které měří přes třicet kilometrů a má pět úrovní, čítá více než jeden a půl miliónu příslušníků.

Hora Shasta je po desetiletí významným místem UFO kontaktů. Oblast se hemží historkami o zvláštních lidech spatřených na svazích i indiánskými legendami. Tyto zprávy jsou tak dobře známé, že dokonce i cestovní průvodci o oblasti Shasta zmiňují legendy o dávném lidu, který přebývá ve starém vulkánu.

Vedle zjevného „řeckého“ propojení s podzemním městem, které se údajně rozkládá pod horou Shasta (což je „Telos“, řecké slovo, které znamená „nejzašší, záměr“) uvádí W.F. Hamilton, že někteří Telosiáni prohlašují, že jsou potomky starých kultur, jako jsou Quetzalové a Naga-Mayové. To naznačuje možné mezoamerické spojení nebo původ některých obyvatel hory Shasta. Je možné, že jihoamerické a středomořské kultury, například staré Řeky, spojilo jejich nadšení objevovat vesmír?

James Churchward (který je autorem mnoha knih zabývajících se dějinami potopeného ostrova – kontinentu, který prý existoval v Indickém oceánu jako země Mu) naznačuje, že Naga-Mayové byl kmen lidí ve staré Indii. Není jasné, jestli Telosiáni jsou potomky z Mayapan, Indie nebo Řecka. Jak bylo naznačeno ve zprávě o Hav-musuvech, je možné, že se dávné říše mezi sebou stýkaly, obchodovaly spolu a vzájemně se do značné míry ovlivňovaly.

Jeden z prvních archeologů Augustus Le Plongeon a také jeden z prvních badatelů, který se do hloubky zabýval jazykem Mayů, sklidil kritiku ze strany konzervativních vědců, když prohlásil, že rozluštil mayskou řeč a dověděl se tak o úzkém spojení, které Mayové udržovali s Egyptem, Indií a starým ostrovním kontinentem nazývaným Mu. Ačkoliv Churchward umístil Mu do Indického oceánu, podle Le Plongeona se nacházela někde v Karibiku, zřejmě v oblasti Bermudského trojúhelníku – možná ji zaměnil s dávnou Atlantidou.

Podle ostatních se země Mu nebo Elam-mu nacházela západně od severoamerického pobřeží nebo dokonce s dávným královstvím Mu ztotožňují současnou Kalifornii. Země Mu byla v minulých dobách poloostrovem nebo velkým ostrovem vedle pobřeží Kalifornie, jak naznačuje zpráva o Hav-musuvech. Je také možné, že Muriané obývali po světě více kolonií.

Zecharia Sitchin, autor mnohých knih, tvrdí, že Mayové původně přišli z Egypta. Důkazem je evidentní podobnost mezi Egypťany a Mayi, mezi jejich pyramidami a tak dále. Jinou možností, kterou navrhuje Churchward, je, že Mayové nebo Naga-Mayové přišli z Indie. Ale i kdyby byl jejich původ v Egyptě, spojení s Indií není vyloučené, protože například starořecký spisovatel Philostratus trvá na tom, že první Egypťané byli původně mořeplavci z Indie!

Ať už byli nebo nebyli Mayové potomky Egypťanů nebo potomky Indů, existuje mnoho dokladů o tom, že Mayové byli civilizací velmi na výši ve vědecké oblasti. Měli pokročilou znalost medicíny, astronomie, architektury a matematiky. Charles Berlitz, autor knih o Bermudském trojúhelníku, Philadelphském experimentu a dalších záhadách, odkazuje na zprávu Jose Arguellese, dějepisce umění z Colorada.

Arguelles tvrdí, že potkal mayského mudrce jménem Humbarty, který mu řekl, že jeho lid – Mayové, stále existuje coby civilizace (pod zemí?) a že v průběhu posledního tisíciletí za pomoci technologie umožňující vesmírné cestování uspěli v „dobývání“ nejméně sedmi blízkých planetárních systémů.

Muž jménem Morris Doreal, taktéž z Colorada (uvádí se nebo uvádělo se, že Colorado je domovem vyspělé lidské kultury přebývající pod zemí), vlastní organizaci s názvem „Bratrstvo Bílého chrámu“. Doreal údajně navštívil několik starých podzemních měst a udává, že mnoho členů jeho organizace jsou guatemalští Indiáni, potomci mayských předků, kteří mu předali znalosti o podzemních městech, která jsou obývána dobrými a zlými (plazími?) bytostmi.

Je pravdou, že v oblastech Yucatanu a Guatemaly jsou různé zvláštní jeskyně. Ve východní Guatemale se nachází jeskyně Silpino, která byla zkoumána po měsíce směrem ke staré vulkanické hoře, ale odvážní speleologové nenašli ani konec labyrintu. Jeskyně Loltun na Yucatanu mají ještě zajímavější historii – opředenou legendami o starodávných pokladech, nekonečných chodbách, lidech žijících staletí, kteří obývají hlubiny jeskyní a dokonce o kmenech, které zmizely v jeskyních, když utíkaly před svými nepřáteli a už je nikdy nikdo nespatřil.

Pojďme se vrátit zpět k Hav-musuvům a tajemné Mohave v Údolí smrti.

K výše zmíněným informací existuje mnoho důkazů. Před několika tisíci lety připluli na západní pobřeží Ameriky skandinávští Vikingové. Je otázkou, jestli nějak zapadají do tohoto scénáře. Nejpravděpodobnějším původem Hav-musuvů a také samotných Telosiánů se zdají být staří Řekové a Mayové (Řeko-Mayové?), ačkoliv jsme naznačili, že mnohé dávné civilizace se navzájem ovlivňovaly. Říká se, že Řekové od Indů v době Alexandra Velikého převzali vědecké poznatky, následně je aplikovali v praxi a na oplátku se o ně podělili s indickými vůdci. Jak uvidíme později, staří Řekové a (Ariové?) východní Indové možná spolupracovali před tisíci lety na „vesmírném závodu“, díky kterému se dostali k blízkým hvězdným soustavám možná i několik tisíciletí před příchodem Krista.

Časopis Search ve svém říjnovém vydání v roce 1961 uveřejnil na stranách 76 – 81 dopis od Gene A. Statlera z Jacksonu v Missouri. Výňatek z dopisu následuje:

„Vážený pane Palmere, před několika dny jsem vám napsal dopis, ve kterém jsem vás upozornil na inzerát, který jste v inzertní části časopisu Search uveřejnili v prosinci 1959. V inzerátu jste žádali jakoukoliv informaci týkající se místa pobytu L. Taylora Hansena, který byl v době zveřejnění inzerátu nezvěstný již dvanáctým rokem a citovali jste, že objevil černou lesklou šachtu, která vedla do podzemí poblíž Údolí smrti.

Jistě si vzpomínáte, že jsem zmínil, že je poněkud zvláštní číst báseň „Prokletí Tippecanoe“, jejíž autorem je L.T. Hansen, pokud je již 14 let nezvěstný. Opravdu se stydím. Když pročítám nejnovější vydání časopisů Search a Flying Saucer, nacházím nejméně pět článků podepsaných jménem L.T. Hansena. Takže předpokládám, že už není nezvěstný! Prosím, přijměte mou omluvu za mé ukvapené závěry. Pokusím se být příště při svém pátrání vnímavější a nezpůsobit takové ´zemětřesení´.

Nicméně mám jeden návrh. Proč neinformovat všechny, pokud jste tak ještě neučinil, o celém příběhu za zmizením L.T. Hansena a jeho znovuobjevením? Co byla ta černá lesklá šachta?“

Odpověď vydavatele Raye Palmera panu G.A. Satlerovi byla následující:

„... Je pravda, že jsme pana Hansena hledali celé ty roky a když jsme ho našli, pronesl na vysvětlení svého zmizení jen záhadnou poznámku: ´Bude lepší to prostě nechat být.´ Ale pan Hansen je zpátky, píše pro nás články a nejen to, máme dokonce v tisku rukopisy jeho knih – jednu o Atlantis a druhou o Lemurii. Jsme si jistí, že to bude senzace a možná se dovíme i odpovědi na otázky týkající se samotného zmizení pana Hansena a jeho záhadného dvanáctiletého mlčení.“

Jak už jsme viděli na příběhu o Hav-musuvech a v dalších zprávách, skryté a technicky vyspělé civilizace, potomci ze starověkého Řecka i jiné kultury, mohly docela dobře rozvinout cestování vzduchem před stovkami či tisíci let.

V duchu tohoto předpokladu, pokud pradávné civilizace, jaké popisuje Oga-Make, William Hamilton a další, dosáhly cestování vzduchem, pak cestování do vesmíru by bylo dalším logickým krokem. Existují předpoklady, že Hav-musuvové byli jen jednou z mnoha dávných „pozemských“ skupin, které objevily volnou energii, elektromagnetický pohon a Hav-musuvové nebyli zajisté poslední.

Problém je, že když jistá skupina lidí, například intrikánští vědci, narazí na tajemství elektromagnetického pohonu (nebo pohonu založeného na rtuti nebo atomové, iontové či tachyonové energii – tachyony jsou podle kvantových fyziků částice rychlejší než světlo), mají tendence si tyto informace držet jen sami pro sebe. Podle některých zpráv jsou tyto snahy motivovány zejména strachem, že technologie bude zcizena a použita ke zničujícím účelům. Jen v průběhu posledních staletí tento „techno-imperialismus“ tajných vědeckých bratrství zeslábl, protože veřejnost také žádala svůj díl technologického „koláče“, a tak lidstvo také získalo temnou stránku jejich práce na technologii – automatické zbraně, atomové zbraně, střely

.


By admin - Posted on 03 September 2008

Lidé jsou vůči příslušníkům vlastního druhu pochopitelně poněkud podezřívaví, a to zřejmě vedlo mnohé kultury, například ty žijící pod zemí, k tomu, aby vyvíjely svou technologii potají. Některé skryté společnosti, jako jsou MIB – Men In Black, jsou obzvláště bdělé vůči vetřelcům a používají „psychologický terorismus“, aby udržely svá tajemství z dosahu těch, kteří jsou na povrchu, a to zejména poté, kdy se technologie „mezinárodních“ společností stávají více rafinované. Tato paranoidní potřeba MIB se bránit může být vysvětlena jejich vlastním pocitem viny, který pramení z jejich dávného spojení s plazími rasami a následnou mentální kontrolou, kterou plazí rasy převzaly nad svou vlastní rasou i nad těmi, které s nimi spolupracovaly. Mnozí z MIB jsou vězni vlivu okolí a nemohou být souzeni za to, že se narodili do takové společnosti (máme namysli „lidské“ MIB, ačkoliv i plazí Men In Black byli zaznamenáni).

Není známo, kolikrát se stejný scénář v průběhu tisíciletí opakoval – příběh společenství, které objevilo elektromagnetickou energii a vydělilo se následně z civilizace. Co se týká Men In Black, kteří jsou podle badatele Johna Keela společenstvím podobným Illuminati, spolupracujícím se zlovolnými plazími bytostmi, jejich černá auta byla spatřena, jak vjíždějí do podzemních oblastí a zase je opouštějí. V Kalifornii poblíž pohoří vede mezi městy Hopland a Lakeport silnice, na které podle jistého svědka údajně zmizelo v průběhu let několik aut, včetně vládních vozidel.

Obyvatelé Haiti hovoří o autech, která se pohybovala bez viditelného řidiče, stejně jako autíčka na autodráze. Pověrčiví Haiťané, z nichž mnozí patří mezi stoupence Voodoo a uctívání hadů, si myslí, že se jedná o boj čarodějů a dodávají, že pokud někdo spatří velké černé auto bez řidiče, je lepší si ho nevšímat. Jak už jsme zmínili, je zaznamenáno množství zpráv o tom, že Men In Black nejsou vůbec lidského původu.

Existuje mnoho společenství – mnohá jsou technologicky velmi vyspělá a vznikla skutečně dávno a ukrývají se před civilizací na povrchu – ať už jsou jejich důvody jakékoliv, ať už patří k těm „dobrým“ nebo „zlým“. Máme důkazy o tom, že tato dávná „high-tech“ společenství existovala už v dávných dobách:

Yves Naud ve své knize „UFO a mimozemšťané v průběhu časů“ (UFOs and extraterrestrials in history“) zaznamenal současné zprávy o dávných továrnách na zpracování kovů a zdokumentoval, že těmto kulturám byla důvěrně známá jaderná věda. Říká:

„... Nalezené kovové předměty (poznámka amerického vydavatele: velmi vyspělá forma metalurgie by byla nezbytná pro výrobu strojů nebo létajících plavidel) musejí pocházet z příslušných továren. I přesto, že současná věda od tohoto názoru ustupuje, nemůžeme ignorovat existující důkazy. Dr. Korioun Meguertchian upozornil na naleziště, kde se zpracovávaly měď, olovo, zinek, mangan, ocel a další kovy. Vědci, kteří pochybovali, že tyto vysoké pece mohly kdy existovat, mají nyní hmatatelný důkaz: dvacet pět podobných staveb bylo objeveno, ale bylo vypočteno, že jich muselo být aspoň na dvě stovky.“
Zdá se, že dávní vědci měli také neutuchající snahu skrývat vědomosti před nezodpovědnými lidmi, ovšem budeme-li věřit zprávám o starých nukleárních výbuších, jejich znalosti zřejmě přeci jen padly do nesprávných rukou.

Yves Naud odhaluje:

„V Indii jsme zaznamenali stopy dávné jaderné vědy. Brahmánské spisy Vaisesiké a Njaja, části svaté knihy vasišty jógy, hovoří o struktuře hmoty: ´V nicotě každého atomu se ukrývají rozlehlé světy, tak rozličné jako prach v paprscích slunce.´

Dávní předkové neodhalili nic z tajemství vědy a nezpronevěřili se, aby nebyla síla atomu zneužita ke zničujícím koncům – byli moudřejší než my a byli si vědomí nebezpečí, jaké jaderná energie představuje. Před jedním tisíciletím nebo ještě dříve jistý Číňan napsal: ´Odhalit tajemství našeho umění vojákům by byl ten největší hřích.´

Staré civilizace sice znaly strukturu atomu, ale byly také schopné způsobit jaderný výbuch? Vědci si nad touto otázkou dlouho lámali hlavu, dokud neobjevili hindský text zvaný Drona parva, který podrobně popisuje výbuch jaderné bomby:

´Byla vypuštěna jasně svítící střela, zářící jako plamen bez dýmu. Velká temnota náhle zastínila nebesa. Mraky se zahřměly v nejvyšších sférách a uvolnily příval krve. Jakoby se svět zachvěl v zimnici, spálený žárem této zbraně.´

Fyzik Frederick Soddy se ptá:

´Nemůžeme ve starých příbězích zahlédnout jakési odůvodnění názoru, že naši dávní předkové, zapomenuté rasy lidí, nejen že dosáhli úrovně znalostí, které jsme my získali teprve nedávno, ale že našli i sílu, kterou my ještě nevládneme?´

Během prací na starých vykopávkách byly zaznamenány stopy umělé radioaktivity v různých částech světa. V Indii byla z hrobu vyzvednuta kostra, která vykazovala silnou radioaktivitu. To by potvrzovalo teorii prehistorických jaderných výbuchů.“, uzavírá Y. Naud.

Daniel Cohen ve své knize „Dávní návštěvníci“ („Ancient visitors“, vydalo Doubleday & Co. Inc., New York, v roce 1976) spojuje zprávu ze starého textu se zařízením, které se zdá být létajícím strojem, sestaveným dávnou rasou:

„Mnoho starých indických eposů popisuje ohnivé létající vozy. Nalézáme řádky, jako je tento: ´Bhima letěl ve svém Vimanu na ohromném paprsku, který zářil jako Slunce a vydával zvuk jako hrom bouře.´“

Yves Naud dává do souvislosti další zprávy, podle kterých se staří pozemšťané pokusili o cestu do vesmíru... úspěšně:

„Číňané na Měsíci o 4300 dříve než Rusové a Američané: Dávné kultury, které užívaly znalosti astronomie možná docílily objevování vesmíru.

´Cesta byla dlouhá, zahalená temnotou.´, objasňuje Chu Yan, ve své čínské básni ze 3. století před Kristem. Čínská tradice líčí úchvatné dobrodružství Hou Yih, konstruktéra císaře Yao, který se, před 4300 roky rozhodl, že poletí na Měsíc s ´nebeským ptákem´. Během letu ukazoval pták cestovateli přesné pohyby východu, vrcholení i západu Slunce. Hou Yih poté vysvětloval, že se ´plavil na proudu světelného vzduchu´. Mohl by tento proud být zážeh rakety?

Cestovatel zdůrazňuje, že ´už nevnímal otáčivý pohyb Slunce´. Současní astronauté udávají, že ve vesmíru není možné rozeznat denní cyklus Slunce. A jak čínský konstruktér popisuje Měsíc? Viděl ´horizont, který vypadal jako led´. Aby se uchránil před ledovým vzduchem, vybudoval si ´Palác velkého chladu´. Jeho žena Chang Ngo se k němu přidala na Měsíci, který popsala jako ´jasně svítící kouli, zářící jako led, obrovskou a velmi studenou´.“

Pokud byl tento let na Měsíc úspěšný, pak se musíme domnívat, že následovaly další. Yves Naud cituje další pradávnou čínskou legendu, podle které byla obrovská snaha objevovat a kolonizovat blízké planety realitou a výsledkem tohoto nesmyslného závodění bylo uvržení světa do temného věku, kdy byl takřka přerušen veškerý kontakt a komunikace mezi starou civilizací a kolonisty na jiných planetách.

Úryvek z legendy:

„... Mao-tse byli rasou odpadlíků, jejichž příslušníci unikli do jeskyní. Říká se, že jejich potomci dodnes žijí v okrajových částech Kantonu. Pak pod vlivem Tchu-Yeo způsobili rozsáhlé problémy a jejich vůdci se stali loupeživí muži. Chan-Ty, král z takzvané ´božské´ dynastie, pochopil, že jeho lid ztratil veškerou čest. Přikázal Tchangovi a Lhy, aby přerušili spojení mezi nebem a zemí. Od těch dob už nikdo neodlétal, ani nepřistával.“

V souvislosti s touto legendou není zřejmě náhodou, že John A. Keel uvádí ve své knize „Proroctví Motýlího muže“ („The Mothman Prophecies“, vydalo Signet Books, New York, v roce 1975) následující svědectví UFO:

„... V některých případech se na létajících objektech objevují řecké nebo čínské znaky. Je to stále stejné. Po měsících, možná letech, svědek znovu spatří stejný počet písmen na objektu...“

Ve starém textu Brihat kahta se můžeme dočíst, že dávní obyvatelé Indie věděli o létajících strojích, které byly sestrojené jistými Řeky, kteří si byli jistí svými vědeckými znalostmi a dovednostmi v mechanice. Ve staré zprávě se dočteme:

„Padmavit vysvětluje, že královna Vasavadotta si přeje letět ve voze a navštívit jiné části Země. Vasantoké, mistr osvícení, se začne smát a říká: ´Ženy, které slouží králi, mají úplně stejné přání. Řekl jsem jim, aby na dva háky zavěsily houpačku a použily ji jako prostředek cestování vzduchem. Jestli si královna přeje cestovat vzduchem, pak musí udělat totéž!´ Všichni se začali smát, ale Rumanavit je přerušil: ´Dost bylo smíchu´, pravil ´pojďme nyní hovořit vážně.´ ´Hovoříme zde o prázdném prostoru´, řekl Yangandharayamé ´To je záležitost pro řemeslníky.´

Rumanavit svolal tesaře a dal jim nařízení, aby okamžitě vyrobili létající stroj. Všichni řemeslníci se shromáždili a po dlouhé době snahy vyřešit celý problém vyslali své přestavitele, chvějící se strachem, k Rumanavitovi. ´Víme o čtyřech druzích strojů,´ řekli mu ´o těch, které jsou z vody, ze vzduchu, z prachu a o těch, které jsou složené z mnoha součástí. Ale létající stroj jsme nikdy neviděli. Yavanas (Řekové) jsou ti, kteří takové stroje znají.´

Pak Brahmin hovořil o tesaři Pukrasakovi, kterému král řekl o existenci jistého Vicvity, který byl přiveden, aby sestrojil mechanického kohouta. Cizí vyslanec šeptal: ´My nesmíme nikdy prozradit tajemství létajících strojů, nikomu, ani řemeslníkovi. Je velmi složité to pochopit, když nejsi Řek.´

Pak se náhle objevil cizinec (Řek?). Povolal Rumanavita, aby mu předal nezbytný materiál a sestavil létající kočár ve tvaru Garudy (orla s lidským tělem, oře boha Višnu). Kočár byl ozdoben květinami. Pak královna a její manžel obletěli celý svět a vrátili se do města...“

Tento příběh, jak můžeme vidět, hovoří o spojenectví mezi Indy a Řeky, kteří spolupracovali na sestavení létajícího stroje. Může to vysvětlovat údajný vliv novořecké, možná indické a mayské kultury na lidská společenství, žijící v rozličných jeskynních systémech v Kalifornii?


By admin - Posted on 13 September 2008

Existují další náznaky – vedle těch, které jsme již uvedli, podle kterých byla úroveň vědy starých Řeků velmi na výši a Řekové použili tyto znalosti k objevování neznámých oblastí. Je možné, že před pádem Řecké říše jistí členové společnosti pokračovali ve vývoji na opačné straně země v nedostupných základnách? Podle židovsko-křesťanských dějin a proroctví (kniha Danielova) měla existovat čtyři „království“ před návratem mesiáše, který se nakonec postaví do čela věčného království. První je babylonská říše, druhá perská, následně řecká říše, která si podrobí „celý povrch zemský“ (verš 8:5, 21), poslední je římská říše, která povstane a povede národy a pak „padne“, ačkoliv si udrží znatelnou kontrolu nad „náboženským“ světem (Kniha zjevení, 17-18) a pak znovu povstane jako „destetirohá“ říše vedená falešným mesiášem. Myšlenka, že se řecká říše rozroste po „celém povrchu zemském“, může být významná v souvislosti s Hav-musuvy, kteří mohou být propojeni se starým Řeckem. Vysoce intelektuální charakter Řeků byl potvrzen apoštolem Pavlem, kter o svém pobytu v Athénách napsal: „Athéňané a cizinci, kteří tam byli, trávili celý čas tím, že buď říkali nebo poslouchali nové věci.“ (17:21)

Pokud zvážíme možnost, že civilizace podobná té řecké rozvinula cestování vzduchem před tisíci let a porovnáme to s dnešními zprávami „ufologů“, můžeme najít jisté souvislosti. Mnozí moderní historikové připisují vznik dnešní vědy řeckým filosofům. Tato věda byla ale během temného věku římské inkvizice potlačována. Co když ale – jak někteří naznačují, jisté řecké filosoficko-vědecké společnosti pro sebe objevily místa, ukrytá před útlakem společnosti a jejich vývoj zde ve skrytých koloniích svobodně a tvořivě pokračoval?

Jedna zajímavá zpráva, která zdá se dokazuje, že technologicky vyspělá lidská společenství kolonizovala planetární systémy před tisíci let, se objevila v časopise Search. Článek nazvaný „Vzchopte se“ byl napsaný bývalým zaměstnancem NASA, který si říká „Doktor“. Zpráva byla v časopise otištěna v zimě 1988-1989. Bývalý zaměstnanec NASA na začátku článku uvádí dvě zajímavé věci, které se dověděl, když pracoval pro NASA. Jedna z nich zahrnovala objev, že povrch Slunce nemusí být oblastí nepřetržité termonukleární aktivity, jak se obecně věří. Vědci objevili, že Slunce je spíš elektromagnetický generátor nebo koule, která postupně generuje elektromagnetická pole planet. Jinak řečeno, zdá se, že Slunce je spíše gigantickým elektrickým „světlem“ nebo koulí, než obrovský termonukleární reaktor, ačkoliv nukleární reakce se zde také odehrávají, ale nikoliv do té míry, jak mnozí věří.

Někteří uvádějí, že "sluneční „teplo“, které dopadá na povrch planet nezávisí tolik na vzdálenosti planety od Slunce, ale na objemu a typu atmosféry, ve které sluneční záření a paprsky reagují a vytvářejí tak napětí a teplo. Jednoduše řečeno, Slunce není „horké“, jak většina z nás věří. Sluneční exploze, které se na povrchu Slunce objevují, jsou spíše obrovské elektrické výboje, než nukleární reakce.

Druhé „odhalení“, které Doktor získal od kolegy v NASA, se týká amerického námořnictva, které po mnoho let podniká průzkumné a pozorovací cesty, které mají za úkol sledovat cizí „bublinová“ města na dně oceánu.

Několik let po odchodu z NASA, kdy Doktor provozoval homeopatickou praxi ve Phoenixu v Arizoně, se v roce 1984 setkal s mladým mužem, který se v jeho ordinaci zastavil pro fotografie UFO, které půjčil jinému doktorovi při předchozí návštěvě. Bývalý zaměstnanec NASA se dal s mužem do hovoru. Následuje výňatek z rozhovoru mezi mladým mužem a Doktorem během návštěvy. Muž hovoří s Doktorem o fotografiích:

„Takže víte něco o UFO?“

„Jen to co jsem od padesátých let četl a slyšel od jiných, kteří UFO viděli. A co vy?“

„No, v naší atmosféře se takové stroje pohybují, mají základny pod povrchem země a vody. Jedna ze skupin je velmi vyvinutá a může vás vzít na kterékoliv místo ve vesmíru.“

„Byl by Einstein naštvaný, kdyby to slyšel?“, pomyslel jsem si.

„Existuje celá věda o cestování do vesmíru rychlostí vyšší, než je rychlost světla. Ta skupina lidí je tak vyspělá, že většina světa není připravená něco takového přijmout a ocenit jejich hodnoty a znalosti.“

„Ale je jedno, jak jsou technologicky vyspělí. Co se týká spirituality, nacházejí se ve stejné situaci jako my. Jsme všichni duchovní bratři a sestry a musíme vyřešit záhadu, jak se vrátit k našemu Zdroji.“

Podíval se na mě pronikavým pohledem a pokračoval:

„Když mi bylo osm a hrál jsem si s kamarádem venku na poli, nedaleko od nás přistálo plavidlo. Vyšli z něj muži i ženy, šli směrem k nám, usmívali se a oslovovali nás našimi jmény. Zdálo se, že o mě všechno vědí – do jaké školy chodím, které předměty mám nejraději, řekli mi, že se za určitou dobu vrátí a znovu mě navštíví. Řekli mi také, že si přejí, abych se dobře učil.“

„Vrátili se?“, zeptal jsem se s úsměvem, trochu nevěřícně.

„Ano, kupodivu se vrátili. Asi po pěti letech, to mi bylo třináct nebo čtrnáct. Řekli mi, že jsem jeden z nich a že jsem zde na této planetě, abych jim v budoucnu pomohl.“

„Neuvěřitelné!“, předstíral jsem.

„To jste ještě neslyšel to nejlepší. Když mi bylo devatenáct, jel jsem večer zalesněnou oblastí Connecticutu a najednou nad mým autem přeletěl létající talíř. Málem jsem sjel ze silnice, jak jsem se vylekal. Jen si mě tak přeměřovali, talíř se vznášel nad mým autem a najednou se z mého autorádia, které bylo vypnuté, ozval hlas. Znali mé jméno, opakovaně se ptali: ´Dave (pseudonym), kdy se vrátíš domů? Jsi pryč už tak dlouho.´

Opravdu to mnou otřáslo. Pak nějak zvedli moje auto a přenesli mě přes kopec a pak mě snesli dolů na tutéž silnici, aniž by gumy auta vydaly sebemenší zvuk. Nakonec řekli, že se zase vrátí.

Zastavil jsem u první telefonní budky a volal jsem rodičům do Vermontu. Když moje matka zvedla telefon, byl jsem tak otřesený a vyděšený myšlenkou, že mi rodiče neřekli pravdu, že jsem se ani neobtěžoval jí cokoliv vysvětlovat a rovnou jsem se zeptal: ´Mami, kdo jsem?´

´Dave, jsi můj syn.´

´Mami, jsem doopravdy tvůj syn? Jak jsem přišel na svět?´

´Chlapče, přišel jsi na svět stejně jako ostatní. Porodila jsem tě v nemocnici.´

´Mami, já ti nevěřím. Navštěvují mě znovu a znovu lidé v létající lodi, oni mě prostě nějak znají. Říkají, že jim mám jednoho dne pomoct. Jejich loď právě letěla nad mým autem, oslovovali mě jménem a ptali se mě, kdy se vrátím domů, zpátky k nim. Pak zvedli moje auto ze silnice a užil jsem si docela divokou jízdu. Jsem jiný, že jo. Chci slyšet pravdu.´

V telefonu nastalo dlouhé mlčení.

´Dobře. Stejně jsme ti to chtěli jednou říct, protože jsi pořád o těch věcech mluvil. Tvůj otec a já jsme tebe a tvou sestru našli jednou večer, když jsme šli na procházku kousek za chatu, jako vždycky každý den po večeři. Našli jsme tebe a tvou sestru na kopci, byli jste zabalení do přikrývky, která byla vystlaná takovými oblázky. Nemohli jsme uvěřit vlastním očím. Byli jste oba oblečení do jednodílného lesklého oblečku. Byl vám oběma asi rok. Ptali jsme se v okolí, ale nenašli jsme nikoho, kdo by znal vaše rodiče. Uvědomili jsme si, že jste byli opuštění a pocítili jsme touhu se o vás postarat, než by někdo přišel a ptal se po vás.´“

Vrtěl jsem hlavou: „A navštěvovali vás přátelé i nadále?“

„Ano, častěji, jako podle kalendáře.“

„A odkud jsou?“, ptal jsem se se zaujetím.

„Znáte souhvězdí Sedm Sester?“

„Myslím, že ne.“

„Říká se mu také souhvězdí Plejád.“

„Proč jsou... jste tady?“

„Nechtějí zasahovat do společenských problémů a osudu Země. To je jejich pravidlo.“

Stál jsem naproti němu a vypadal jsem smutně: „To je mi líto...“

Doktor ho pak prohlédl, protože mladý muž přišel původně kvůli problémům se zády. Ale pak řekl Doktorovi, že záda ho už netrápí a že pospíchá, aby stihl let do Švýcarska a opustil kliniku.

„Jak jsem se vracel do ordinace“, pokračoval Doktor, „jeden z chiropraktiků na mě zavolal, mířil chodbou ke mně a v ruce držel rentgenový snímek.“

„Prohlédni si ten snímek. Ten chlapec je zvláštní.“

Podíval jsem se na snímek. Dva krční obratle navíc.

„Má také abnormálně nízké vitální funkce – krevní tlak, puls. Nejsem si ani jistý umístěním orgánů...“

Hleděl jsem na bezradný výraz ve tváři mého kolegy. ´Je to tvůj známý?´

´Ten chlapec právě odešel, potřeboval stihnout let do Švýcarska.´ Zíral jsem do prázdné haly, jako bych se viděl zdálky...


By admin - Posted on 19 September 2008

Ve své knize „Světelné roky“ („Light Years“, vydalo Atlantic Monthly Press, New York, v roce 1987), odhaluje Gary Kinder svědectví Eduarda „Billy“ Meiera ze Švýcarska, který se od hvězdných cestovatelů dověděl, že „oni“ jsou z Plejád, vzdálených asi 430 světelných let od Země. Plejády je poměrně blízká a „otevřená“ hvězdokupa skládající se ze stovek hvězd. Podle vědců samotné slunce (nebo Sol) a další sousední tělesa obíhají okolo Alcyonu, centrální hvězdy souhvězdí Plejád. Plajády jsou ale velmi mladý systém a je nepravděpodobné, že by se zde vyvinul život, dokonce sami Plajáďané uvádějí, že tato část galaxie není jejich rodným místem. Plejáďané říkají, že jisté planety „přetvořili k obrazu Země“, aby zde mohli žít život mnohem podobnější životu v jejich místě původu, které se v mnohém podobá Zemi a nachází se v souhvězdí Lyry, vzdáleném asi 30 světelných let od sluneční soustavy.

Jinak řečeno, přesunuli se ve směru dále od Země. Podle B. Meiera jsou nám Plejáďané velmi podobní, vlastně vypadají takřka jako my, ačkoliv mnozí z nich mají „severský“ vzhled – někteří mají blond vlasy, jiní tmavší odstíny. Na jejich planetě Erra, v plejádském systému Taygeta, žije něco přes 500 miliónů Plejáďanů. Podle toho se dá usuzovat, že na této planetě žili relativně krátce, ve srovnání s obyvateli Země, kterých je přes 7 miliard (pozn. Planeta Erra je asi o 10% menší než Země).

Plejáďani uvádějí, že na jejich planetě žijí tvorové typičtí pro Zemi – koně, krávy, králíci, ryby a další. Zdá se velmi pravděpodobné, že původ Lyro-Plejáďanů a obyvatel Země je úzce propojen prostřednictvím starých civilizací. Ve skutečnosti bylo B. Meierovi řečeno, že „jejich“ dávný rod se pojí s pradávnými obyvateli Země. Když zvážíme, že Plejáďané přišli původně ze souhvězdí Lyry, které je naší planetě mnohem blíže a vezmeme v potaz neuvěřitelnou podobnost mezi pozemským a lyro-plejádským životem, pak se musíme ptát, jestli samotná Lyra nebyla kdysi původně kolonizována Hav-musuvy nebo jinými kulturami jako byli Mayové, Řekové, Číňané nebo lidé z Východu, kteří podle mnohých zdrojů vlastnili před tisíci let stroje umožňující cestování vzduchem nebo cestování mezi planetami.

Existuje další skupina „mimozemšťanů“, kteří svou identitu odhalili různým svědkům a ti tvrdí, že jsou propojeni s Plejáďany a dávnou Zemí, což zvyšuje pravděpodobnost, že se původ těchto i Plejáďanů zrodil na (pradávné) Zemi, před mnohými tisíciletími. Mohla by být Země semínkem původu, ze kterého povstal veškerý život ve vesmíru?

Podle mnohých informací z channelingu by se nám mohlo zdát, že Země byla původně kolonizována bytostmi z jiných světů. My však máme opačný názor a myslíme si, že mnoho obydlených částí naší galaxie bylo kolonizováno expedicemi, které – podle neoficiálních dějin, byly vyslány ze Země skrytými společnostmi, které během uplynulých třech či čtyř tisíciletí rozvinuly možnost cestování mezi planetami i hvězdami. Druhá strana v tomto „sporu“ může určitě poskytnout veškeré důkazy na podporu vlastní teorie, ale my si zde dovolíme využít stejné privilegium. Cítíme, že pokud uvádíme názor, že planeta Země byla prapůvodním semínkem veškerého života v naší galaxii, pak máme povinnost uvést důkazy podporující naši teorii, takže se nebudeme omlouvat za to, že většinu informací obsažené v tomto dokumentu, pravděpodobně všechny, jsme shromáždili za účelem podpoření našeho názoru.

Tuto možnost neuvádíme z nějakých egoistických pohnutek – vyzdvihnout důležitost Země nad všechny jiné „světy“, ale proto, že se zdá být jediným vysvětlením, které spojuje všechny zde uvedené zprávy. Zmíněná „jiná“ skupina vesmírných cestovatelů, která je údajně spojená s Plejáďani, pochází z hvězdných systémů Tau Ceti a Epsilon Eridanus, které jsou také systémy orientovanými okolo slunce, jako je ten náš, a jsou nám nejbližší v této části galaxie.

Podle B. Meiera se největší meziplanetární bitva a masový lidský exodus odehrál před mnoha a mnoha lety v systému Lyry. Výsledkem těchto událostí bylo, že velké procento lidských obyvatel bylo donuceno opustit svou planetu a mnoho jejich předků bylo údajně zabito ve válce. Podle našich informací se B. Meier nedověděl, kdo byli útočníci, ale jistý svědek tvrdí, že útočníky v „Lyřanských válkách“ nebyl nikdo jiný, než mezihvězdní parazité nám známí pod názvem „šedí“. Někteří lidé, kteří byli uneseni, viděli holografický záznam této meziplanetární války, který „šedí“ hrdě ukazovali ve své monstrózní nabubřelosti vyděšeným obětem únosů.

Podle B. Meiera byla výsledkem „Lyřanských válek“ skutečnost, že velitel jménem Pleiore vedl masový útěk přeživších uprchlíků ze systému Lyry ve snaze dosáhnout Plejád, Hyjád a Vegy, a kolonizovat je. Někteří svědci dnes zmiňují moderní Vegany, stejně jako Plejáďany. Není jisté, jestli byl systém Tau Ceti kolonizován v důsledku exodu z Lyry a nebo jestli byl obydlen pradávnými pozemšťany z Lyry. Je ovšem zajímavé, že při pohledu na souhvězdí Býka spolu Plejády, Velryba a Eridanus sousedí a rozprostírají se v jedné výseči oblohy. B. Meier se od Plejáďanů dověděl, že jsou součástí skupiny mezihvězdných kolonizátorů a civilizací, které čítají přes 127 miliard lidí. Dalším zajímavým faktem je, že „seveřané“ nebo Plejáďané před námi mají asi 3000 let náskok v technologickém vývoji!

(Tato malá vzdálenost na časové lince, když ji srovnáme s vývojem galaxie čítajícím mnoho miliard let, se zdá být velmi neobvyklá, stejně jako fakt, že téměř všechny lidské kultury v této části vesmíru, které kontaktovaly pozemšťany, udávají, že před námi mají jen několik málo tisíc let náskok ve vývoji. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že lidská existence v naší části galaxie vznikla na jediném místě a rychle se rozšířila do jiných systémů, kde se přizpůsobila novým druhům prostředí, zejména poté, kdy se cestování hyper-prostorem stalo realitou.)

Jsou jiné zprávy, které mohou podpořit scénář popsaný výše?

V jarním čísle z roku 1991 časopisu „UFO Journal of Facts“ (Box 17206, Tucson, 85701, Arizona) popisuje velmi zajímavě badatel Forest Crawford létající talíř po nehodě, která byla nahlášena bývalým vysoce postaveným zaměstnancem pracujícím pro vládu, o kterém se F. Crawford zmiňuje pouze jako o „Oscarovi“. Ze zřejmých důvodů není uvedeno Oscarovo příjmení. Jeho příběh, který F. Crawford uvádí, je následující:

„... Vajíčka opět postrádala pevnou konzistenci a párek chutnal spíš jako kus mastné gumy než jako vepřové. Poplach mě zachránil před tímto snídaňovým experimentem. Vypravili jsme šest týmů COMPTRAPAC z podmořské jednotky v San Diegu, abychom byli ´vystřeleni do potrubí´. Uložil jsem si do krabičky nějaké šperky a vyšplhal jsem do válce, abych se vydal vstříc neznámému úkolu. Zajímalo mě, co bylo tak důležité, aby nám kvůli tomu zvýšili plat z E-3 na E-6 těsně předtím, než jsme měli odjet a kvůli čemu jsme ani nemohli dojíst snídani.

Když jsem dostal povolení vyrazit, objevil se známý nepříjemný pocit. Když v autě prudce šlápnete na plyn, setrvačnost vás zatlačí do sedadla. Ale když cestujete potrubím, necítíte pohyb, ale víte, že když se dveře otevřou, budete na jiném místě, vzdáleném stovky, možná i tisíce kilometrů. Abych se nějak uklidnil, podíval jsem se do kapsy, jestli jsou tam pořád moje schované hodinky. Zkontroloval jsem čas, abych zjistil, jestli stále fungují. Hodinky jsou v pořádku, tak proč žádné šperky? Snad kvůli elektrickým výbojům?

Jemné břinknutí dveří ve mně znovu vyvolalo pocit napětí. Necítil jsem, že bychom zastavili! Kouknutím na hodinky jsem zjistil, že uběhlo jen 30 minut. Musíme být někde v Kalifornii, Nevadě nebo Arizoně, pomyslel jsem si. Jak jsem vystupoval z kabiny bez oken, uslyšel jsem mumlání armádního policisty: „Hoši od soustružníků...“ Naše pověst nás přecházela. Znovu jsem si na sebe bral šperky a mělo přijít moje první překvapení.

Vysoce postavený námořní důstojník z OSS (pozn. Office of Strategic Services – úřad pro strategické nasazení) nás informoval, že nám není dovoleno vycházet na povrch, dokud budeme v Severní Dakotě. Severní Dakota! Většina z nás byla odvedena do velikého hangáru, který byl rychle přestaven na laboratoř. Na těžkých podstavcích uprostřed sálu odpočíval létající stroj ve tvaru talíře. Vedoucí vědecký pracovník nám byl představen jako profesor Bear. Během informativní schůzky a následných diskusí jsem s tímto talentovaným a otevřeným mužem navázal bližší kontakt.

Stroj, který měl kolizi poblíž Phoenixu v Arizoně, byl přepraven na tuto základnu v Severní Dakotě. Vně stroje byla nalezena dvě mimozemská těla, ozářená smrtelnou dávkou radiace. Vzpomněl jsem si na svůj výcvik u OSS, který se týkal zacházení s takovými stroji po kolizi a pamatuju si, jak jsem si říkal: ´Proč se tady trápit, stejně nikdy nebudeme mít možnost být u něčeho tak zajímavého.´ Nejen, že jsem u toho mohl teď být, ale stal jsem se dokonce členem týmu ochrany. Znamenalo to, že až se stroj otevře, půjdu dovnitř první! Je jasné, že by tam neposlali vysoce postaveného důstojníka nebo vedoucího vědeckého pracovníka, aby třeba vpadli do nějaké mimozemské pasti a nebo se nakazili mimozemským virem. Jak jsem tak o tom přemýšlel, moje vyhlídky nebyly moc růžové. Profesor Bear připravil na otevření talíře ultrazvukový generátor a moje obavy zesílily. Koneckonců, kvůli tomu všemu jsem tady. K tomu jsem byl vyškolený.“


By admin - Posted on 29 September 2008

"Když Bear přiblížil zařízení ke stroji, jeho pevný hladký kovový povrch se začal vlnit, jako když hodíte kámen do vody. Když se vlnění harmonicky ustálilo, nyní tekutý kov se roztáhl jako oční duhovka. Vstoupil jsem dovnitř a zaznamenal jsem vůni čerstvého jehličí a zvláštní uhlazenost prostoru – byl zakulacený, bez zjevných hran a nýtů. Jakoby zdi, podlaha a strop vznikly najednou, dokonce i stůl uprostřed jakoby vyrůstal z podlahy. Kontrolní panely neměly knoflíky, spínače, ani tlačítka. Na futuristicky jednoduchých displejích svítily zvláštní symboly. Vnější povrch stroje neměl viditelné známky poškození, ale interiér vykazoval jakousi deformaci, zřejmě způsobenou nárazem. Vedle panelů jsem viděl něco, co odporovalo mým znalostem ze školení, co navždy změnilo mé vnímání reality.

Stroj byl zkrátka jen technickým zařízením, ale vedle panelů seděl člověk! Byl to na první pohled muž. Kdyby na sobě neměl ten neobvyklý oblek, mohli byste ho potkat v místním obchodě a nevzbudil by zvláštní pozornost. Uviděl jsem zranění, která měl na hlavě a instinktivně jsem k němu přistoupil, abych mu pomohl. Jeho pleť měla snědou barvu, připomínal člověka z okolí Středozemního moře nebo z Jižní Ameriky. Jeho vlasy byly hnědé a velmi krátké, měly střih římského nebo vojenského stylu. Jediným rozdílem oproti lidskému vzhledu byly uši, které byly trochu špičaté. Připomínal mi vyobrazení Quetzalcoatla, dávného toltéckého boha." (poznámka: Toto mytické stvoření bylo také známé jako opeřený had, buď plazího nebo lidského vzezření – podle různých popisů Mayů, Toltéků atd.) "Byl při vědomí a trpěl velkými bolestmi. Jedna noha byla částečně vykloubená deformujícím se interiérem. Poprvé jsem se ho dotkl, když jsem prohlížel řezné rány na jeho tváři a rtu. Když jsem uslyšel jeho hlas ve své hlavě, zaplavil mě neuvěřitelný pocit soucitu. Aniž by se jeho ústa pohnula, jasně jsem mu rozuměl. Dorozumívání bylo čistě telepatické."

(poznámka: V tomto případě měl na mysli „empatické“. Máme několik důkazů, že komunikace dvou myslí je možná, bez pomoci jakékoliv sofistikované technologie. I kdyby bylo možné zformovat v Oscarově mysli slova, jednalo by se zřejmě o úplně cizí řeč. Většina lidí, kteří něco podobného zažijí, popisují, že se nejedná o myšlenky v podobě slov, ale že telepatie je spíše pocitem empatie či to jsou obrazy, která jsou „za slovy“. Pocity jsou „univerzálním jazykem“ všech lidských bytostí – ať už pocházejí odkudkoliv.)

Mnozí experti se shodují na tom, že slova hrají roli jen asi ve dvaceti procentech komunikace mezi lidmi. Mimoverbální komunikace v podobě výrazů ve tváři, pocitů, očního kontaktu a postojů prozrazuje mnohem více než ´pouhá slova´ o tom, co si člověk myslí. Důvodem je to, že lidé jsou „duální“ bytosti – fyzické a zároveň duchovní. Zrovna tak jako astronom může určit chemické složení hvězdy ze spektrografu, lidské bytosti jsou jako světlo hvězd, které může být „interpretováno“ druhými, kteří jsou vnímaví vůči pocitům, výrazům a postojům, které vysíláme. Naše emoce, pohledy i myšlenky jsou kombinací lidské fyzické a duchovní stránky.

Pokračujme tedy po této poznámce v Oscarově příběhu:

„Vnímal jsem jeho strach z možného ublížení a řekl jsem mu, že se postarám o to, aby ho nikdo nezranil. Díky hlasu přicházejícím z chodby jsem zaměřil svou pozornost opět na daný úkol.

Zavolal jsem, že máme jednoho naživu. Stroj se zaplnil lékařským personálem v maskách a rukavicích, pomohli mu ven. Byl rychle odnesen pryč a uložen na lékařské lůžko. Zaznamenal jsem, že na svou výšku byl poměrně těžký – i ostatní, kteří také asistovali, souhlasili. Teď když byl mimozemšťan v rukou lékařů, pozornost profesora Beara se zaměřila na stroj. Našel něco, co považoval za hvězdnou mapu konstelace Eridanus a uvažoval, jestli je to místo, odkud přicházejí. Po krátké diskusi o způsobu komunikace mě Bear požádal, abych s ním šel do lékařské laboratoře. Cestou jsme spolu hovořili, nalezenou bytost jsem nazýval ´Hank´. Profesor se mě ptal, jestli mi to jméno prozradil mimozemšťan.

Vysvětlil jsem mu, že tu přezdívku jsem mu vybral podle toho, co by Indiáni pojmenovali jako ´neklidný duch´. Profesor se usmál a řekl: ´Takže Hank...´, zdálo se, že se mu to jméno zalíbilo. Ve sterilní a neosobní lékařské ošetřovně byl Hankův nepříjemný pocit umocněn tím, že byl svlečen do naha. Byl vyšetřen od hlavy až k patě, abych tak řekl, nenechali na něm nit suchou. Jednali s ním, jakoby byl mládě nějakého vzácného zvířete, které se narodilo v zajetí. Hank nebyl schopen s nikým jiným komunikovat, a tak jsem byl požádán, abych tlumočil. Neměl jsem problém pochopit, že anestetika, která jsme mu podali, měla jen malý nebo spíše žádný účinek. Hank se stále necítil dobře a najednou se pozornost přítomných rozdělila mezi Hanka a nově příchozí osobou.

Tento člověk byl evidentně někdo důležitý a působil všeobecné znepokojení. Když se přiblížil, zaznamenal jsem to dokonce i na Hankovi. Vyštěknul na nás několik striktních příkazů a odešel do konferenční místnosti poblíž. Muž se představil jako Frank Drake a řekl nám, že přebírá nad celou operací velení. Všechny zprávy měly mít tedy hlavičku „Projekt OSMA“. Nepřetržitý proud jeho instrukcí se mi najednou začal vzdalovat a já jsem si pomyslel, jak můj doposud systematicky organizovaný život nabral úplně nový směr...“

Forest Crawford tuto událost komentuje slovy:

„Tento výjimečný příběh není podle svědka výmyslem. Oscar je obyčejný člověk z missourského venkova, kde žije se svou ženou, třemi dětmi a zdomácnělými toulavými zvířaty. Žije jednoduchý a neuspěchaný život. Jeho pohled ale odráží vnitřní moudrost a pochopení.

Poprvé jsme se s tímto mužem setkali na popud známého „ufologa“ Stantona Friedmana. Na konferenci ´Show-Me UFO´, která se konala v St. Louis v roce 1989, se S. Friedman zeptal Bruce Widamana, státního ředitele organizace MUFON v Missouri (pozn. MUFON – Mutual UFO Network, svépomocná síť UFO), zda by mohl najít svědka, který by pomohl zodpovědět ´nevyřešené záhady´ okolo nehody z Roswellu, svědka, který byl v armádě přítomen vyšetřování ztroskotaného stroje. Tip přišel od bývalého Oscarova souseda.

Když S. Friedman zjistil, že svědek nemá telefonní číslo, B. Widaman souhlasil s pátráním. Měli k dispozici jméno, město a nadšení, a tak pátrání začalo. B. Widaman a Alex Horvat, státní zpravodaj MUFON v Missouri, přijeli po setmění do malého městečka poblíž St. Louis. Po rozhovoru s dívkou na místním trhu neměl žádné další stopy. A. Horvat navrhl, aby navštívili místní bar. Poté, co projeli po hlavní ulici několikrát tam a zpátky, vybrali jeden dům, který se jim zdál nejvhodnější. Váhavě zastavili. Vystoupit z auta pozdě večer na vesnici se zdálo traumatizující, ze tmy se ozývalo vrčení a štěkání psů v okolí.

B. Widaman byl úplně ochromený, když mu velký černý pes začal olizovat ruku v okamžiku, kdy klepal na dveře. Nevěděl, jestli ho zvíře vítá a nebo si na něm chce pochutnat, a tak se mu ulevilo, když někdo otevřel dveře. Po krátkém vysvětlení kdo jsou a po kom pátrají, přišlo pozitivní znamení v podobě pozvání do domu. Cizinec říkal, že neví, kde se ´Bill´ (to jméno dostal S. Friedman) právě nachází, ale že je Bill jeho bratr. B. Widaman a A. Horvat vysvětlili důvod svého pátrání, podělili se o své pocity a nápady a nakonec došli k názoru, že před sebou mají muže, kterého hledají. Vysvětlil jim, že jeho pravé jméno je Oscar a že podle jména ´Bill´ aspoň poznal, od koho dostali kontakt.

Oscar vyprávěl příběh, který jsme uvedli dříve a bylo jasné, že ho přezdívka měla chránit, vzhledem k dřívějšímu působení v armádě. Příběh dál odhalil děsivé nespravedlivé chování vůči Hankovi i Oscarovi samotnému. Tým pod Drakeovým vedením prováděl na Hankovi lékařské experimenty, jako například punkce míchy, testy kostní dřeně, odebírání vzorků orgánů, prováděli i jiné ´výzkumné´ chirurgické zákroky – a to vše bez narkózy. V průběhu tří měsíců strávil Oscar s Hankem hodiny a hodiny komunikováním a Oscarův vztah k němu se prohloubil. Jednou se Oscar postavil s pistolí ráže 45 mm mezi Drakea a Hanka a žádal, aby bylo mučení ukončeno.

Drakea to tenkrát zastavilo, ale druhý den ráno dostal Oscar nové příkazy a musel okamžitě odcestovat do nemocnice St. Albans v Radfordu ve Virginii, kde byl zadržen a vyslechnut. Byl držen v izolaci po několik měsíců, až byl nakonec po snaze svého velícího důstojníka poručíka(?) Charlese Turnera převezen na psychiatrické oddělení. Jeho rodině, která s ním nebyla v kontaktu téměř po tři měsíce, bylo oznámeno, že Oscar utrpěl zranění hlavy během nehody pod hladinou moře. Po nějakém čase stráveném na psychiatrii, což by bývalo poškodilo jeho pověst v armádě, byl kupodivu s poctami propuštěn.

Brzy poté, co se vrátil k civilnímu životu, se on a jeho otec vydali na pěší výlet do Severní Dakoty. Úmyslně pronikli do zakázané oblasti základny, kde byl přetím Oscar umístěn. Zadržela je hlídka a odváděla je ven z oblasti. Oscar se jich zeptal, jak se má Hank. Jeden ze strážných mu řekl, že mimozemšťan před několika měsíci zemřel.

Na další bádání jsem se podílel já sám a David Rapp, fyzik s třináctiletou zkušeností v leteckém průmyslu a také ředitel vyšetřování organizace MUFON v Missouri. Díky vědeckému prostředí, kde se D. Rapp pohyboval, se naše diskuse soustředily na technické stránky Oskarova zážitku...“

Ohledně domnělého Hankova původu F. Crawford uvádí:

„D. Rapp potvrdil, že znaky na panelu uvnitř lodě odpovídají souhvězdí Eridanus tak, jak je viděno ze Země. Hank později potvrdil, že původ jeho lidu je na Tau Ceti a Epsilon Eridani. Na pozdějších sezeních poznámka vydavatele: zdůrazňoval Oscar objasňoval některé důvody přítomnosti mimozemšťanů na Zemi. Říkal, že se jim nezdá situace s ´malými šedými´ mimozemšťany (zdůrazňoval „našimi“). Opravoval nás, když jsme říkali ´šedí´, protože jsou vlastně bílí. Tau Cetiané cítí, že únosy, které někteří ´šedí´ provádějí, jsou vůči lidstvu nespravedlivé. ´Jsou to parazité, kteří vysávají lidské civilizace napříč celým vesmírem´, reagoval Oscar. Dodal, že spolupráce vlády se ´šedými´ je velmi nebezpečná a mimo kontrolu... Oscar je skálopevně přesvědčen, že tyto štěnice (poznámka vydavatele: ´štěnice´ je Oscarovo označení těchto bytostí) používají lidské tekutiny jako vlastní výživu. Živí se tak, že ponoří paže do nádrží a nebo si tekutiny natírají na tělo. Oscar také tvrdí, že unášejí děti...“

Pokud víme, „Oscar“ nemohl být v dané době v kontaktu s Johnem Learem nebo jiným vědcem, který by byl zastáncem téhož názoru. Oscarovo tvrzení, že tyto bytosti mají spíše bílé zbarvení nebo jsou albíni, odpovídá jiným zprávám o některých druzích plazích ras.

Jak Oscar uvádí, nemají všechny druhy „šedých“ stejné zbarvení. Některé byly popsány jako sytě šedé, jiné modrošedé, šedozelené nebo šedobílé. Jeden zdroj předkládá názor, že zbarvení má přímou souvislost s množstvím bílkovin, ke kterým mají „šedí“ přístup. Oscarův název „štěnice“ může také pramenit z faktu, že plazí druh známý jako „šedí“ a jiné plazí rasy se prý podobají kudlankám nábožným – jejich oči vypadají jako hmyzí a jejich horní končetiny jsou vyčnívající a dlouhé, často sahají až pod kolena a když jejich paže odpočívají v pozici, kdy lokty směřují dolů a nad nimi jsou složené ruce s drápy, pak budí dojem vzezření kudlanky. Někteří z dávných ještěrů – jako například Tyrannosaurus Rex, drželi přední končetiny ve stejné pozici, ačkoliv současní plazi mají končetiny mnohem delší.

Pravděpodobným vysvětlením může být také to, které předkládá badatel Ray Keller, jehož zdroje uvádějí, že plazí druh „šedých“ z Reticuli vytvořil jiný poddruh za pomoci spojení genetického materiálu inteligentní (a zlovolné) mimozemské hmyzí rasy. Takže některé druhy „šedých“ popisované unesenými lidmi mohou mít hybridní plazí-hmyzí původ. John Lear ve svém neznámém dokumentu o UFO (který byl uveřejněn na webových stránkách Paranet Computer Bulletin Board) uvádí, že některé bytosti nalezené v létajících talířích v dřívějších dobách vypadaly jako kudlanky, ale měly pokožku jako plazi.

Je děsivé byť jen zvážit možnost, že malé děti jsou unášené pro jejich výměšky a tělesné orgány. Možná existují další náznaky této možnosti, ať už se jí rozhodneme uvěřit či nikoliv. Kupříkladu:

1. Bill English, syn státního zákonodárce z Arizony a bývalého velitele zelených baretů, viděl údajně tajnou zprávu č.13 zvanou „Grudge/Blue Book“, a to několik let poté, kdy vyšetřoval případ havarovaného letadla, které vyslalo zprávu o kontaktu s UFO a jehož cestující byli později nalezeni zmrzačení. Udává, že tajný dokument obsahoval svědecký popis dětí, které byly unesené bytostmi typu „šedých“. Únos jednoho z nich se dokonce odehrál na farmě, před očima jeho rodičů, kteří jej už nikdy nespatřili.

2. Vydání časopisu National Geographic ze srpna roku 1940 detailně popisuje zmizení skupiny třiceti dětí a jejich učitelů v jakýchsi katakombách pod ostrovem Malta. Tehdejší zdroje udávají, že skupina vstoupila do pohřební komory ve třetím či nejnižším patře labyrintu Hal Saflienti. Říkalo se, že tato komora je vstupním otvorem do ještě nižších vrstev katakomb. Dávný labyrint byl objeven v roce 1902 pod malou vesnicí Casal Paula, když se dělník provádějící výkopové práce do těchto prostor doslova propadl. Bylo objeveno více než 30 000 kosterních pozůstatků a důkazy o dávných lidských obětech, které byly nabízeny příslušníky neolitické rasy.

Svědkové zmizení skupiny dětí tvrdili, že poté, co do prostor vešlo poslední dítě, byl vchod náhle „zavalen“, ale lano, kterým byla skupinka spojena, bylo nalezeno v nižším patře labyrintu čistě přeříznuté. Mnozí obyvatelé prý týdny po zmizení slyšeli z podzemních prostor vycházet dětský pláč a nářek. Podle badatele z nadace „Borderland Sciences Research“ Rileyho Crabba se zaměstnankyně britské ambasády Louis Jessup vydala do labyrintu katakomb několik dnů před zmizením dětí. Prostory popsala jako obrovské. Údajně zaznamenala náhlý a záhadný závan větru, který jí zhasl svíčku. Pak ucítila, jak se kolem ní prosmýkl „vlhký a kluzký“ ocas. Není nutné dodávat, že slečna Jessup z místa utíkala pryč. Tento příběh dokládá, že děti často mizejí buď v podzemních prostorách a nebo během událostí spojených s cestováním vzduchem. (Podrobně se tímto případem zabývám v seriálu "Kosmický konflikt". Podrobnosti nalezne čtenář ZDE, pozn. J.CH.).

3. John Lear také tvrdí – na základě zpráv, které získal od kontaktů z prostředí tajného zpravodajství, že existují důkazy o tom, že jisté procento zmizelých amerických dětí bylo uneseno bytostmi – „šedými“, kteří zneužívají bezbrannosti dětí. Není ale jisté, o jak vysokém procentu je tady řeč. J. Lear v novinovém článku otištěném 3. června 1988 říká o únosech lidí a lidských zmrzačených obětech následující:

„Mnohé části těl jsou převáženy do různých podzemních laboratoří. Jedna z nich se nachází v Novém Mexiku poblíž města Dulce. Toto spojenecké (CIA – mimozemšťané) zařízení je popisováno jako nesmírně rozlehlé, s nekonečně dlouhými okachlíkovanými zdmi. Svědek popisuje veliké nádrže naplněné hnědožlutou tekutinou, ve které jsou ponořené části lidských těl... Do tekutiny, která tak vznikne, se přimíchává kysličník a vše se pak nanáší na kůži (´šedých´) a nebo v tekutině namáčejí části svých těl. Roztok se do těla vstřebá a jeho zbytky jsou vyloučeny kůží.“ (poznámka vydavatele: stejně jako u plazů, kteří vylučují zbytky odlupováním svrchní části pokožky.) To vše by potvrzovalo Oscarovy názory.

4. Badatel William Cooper, který byl zaměstnán u pacifické námořní jednotky jako vedoucí nižších úředníků a jako pracovník tajné služby, poukázal v roce 1989 na konferenci MUFON v Las Vegas na fakt, že přes 3000 dětí ročně zmizí beze stopy pouze v jediné části Manhattanu. Toto konstatování bychom mohli propojit s domněnkou, že Mahnattan doslova „sedí“ na rozlehlých podzemních prostorách, jejichž existence byla potvrzena mnohými zdroji, včetně stavební společnosti Con Edison, které se podařilo při vrtání v Parku Manhattan probourat do rozlehlého podzemního prostoru hlubokého asi 50 metrů. W. Cooper také tvrdí, že měl možnost shlédnout tajné zprávy o sektorech skladujících lidská těla, které byly nalezeny v havarovaných létajících talířích. Vláda byla touto stránkou aktivity mimozemšťanů velmi rozrušena.

5. Existují stovky, ne-li tisíce zpráv o ženách, které byly těhotné několik měsíců -  často se jednalo o nevysvětlitelné otěhotnění, které později – když jejich dítě „zmizelo“, zjistily, že byly uneseny UFO. Jedná se o skutečnost. Je velmi nepravděpodobné, že by stovky nebo tisíce žen používaly zcela shodnou a podivnou výmluvu pro podstoupení ukončení těhotenství, které si nepřály. A to zejména pokud nechtěly, aby se o těhotenství vůbec někdo dověděl. Ženy byly často jediným člověkem, který o těhotenství věděl.

6. Ačkoliv mnohé z dětí, které byly údajně uneseny a nebyly nikdy více spatřeny, byly dětmi ulice a „nežádoucí“ typy, jako jsou děti prostitutek a tak podobně – děti, které nikdo nepostrádá, zdá se zároveň, že jsou unášeny také tisíce dětí rodin ze středních vrstev – jsou uneseny a vráceny zpět s implantáty. Tyto děti jsou používány k manipulaci, protože by jejich zmizení vyvolalo daleko větší rozruch oproti dětem bez zázemí. Zdá se, že příšerné mimozemské bytosti jsou velice opatrné a vychytralé a zahlazují stopy své přítomnosti, minimálně od 70. – 80. let, kdy se začaly šířit zprávy o únosech.

Forest Crawford pokračuje:

„... Tvrdí také (Oscar – v návaznosti na to, co mu říkal), že unášejí děti. Tau Cetianané byli také oběťmi těchto mimozemšťanů, stejně jako jiné komunity, se kterými nyní spolupracují. Jeden z druhů, který byl ze své domovské planety podle Oscara vyhnán těmito ´štěnicemi´, jsou ´seveřané´ či Plejáďané. Kvůli svým kontaktům si byl také vědom případu Billyho Meiera ze Švýcarska a přísahá, že se jedná o skutečný kontakt s Plejáďany...

Myslím, že všechny poznámky jsou velice zajímavé, zejména když zvážíme podrobnosti případu. Viděl jsem Oscarův dům, dům jeho matky, jeho obchod i zboží a nikde se nenacházely žádné knihy, časopisy, dokumenty nebo filmy – kromě nových materiálů na téma UFO. Mohl by být zaníceným čtenářem nejnovějších dokumentů UFO a schovat je, než jsme za ním přišli? Je to velmi nepravděpodobné, protože neměl telefon, a tak jsme mu nemohli dát vědět, kdy přijdeme.

Oscar chce, aby lidé věděli, že pokud je budou kontaktovat Tau Cetiané (lidé – jak je popsal), aby se nebáli, protože jsou tady, aby nám pomohli.

Tento postoj odpovídá zcela nezávislému případu ženy ze Springfieldu v Illinois. Jill Waldport se v souvislosti s ´šedými´ dostala do velkých potíží. Poté co s ní Budd Hopkins (jehož výzkum byl inspirací pro krátký seriál CBS vysílaný v květnu 1992) dlouze hovořil, doporučil tento případ Johnovi Carpenterovi, řediteli společnosti MUFON (pozn. MUFON – Mutual UFO Network) v Missouri, a nakonec také mně. Hloubka příběhu a podrobnosti silně připomínají zkušenosti Debbie Tomies (Cathy Davis).

V našem prvním rozhovoru se mě Jill zeptala, jestli byl někdo někdy unesen nebo kontaktován více než jednou skupinou mimozemšťanů. Řekl jsem jí, že občas se takový případ objeví a zeptal jsem se jí, koho se ´šedými´ ještě viděla. Odpověděla, že se jednalo o odlišné setkání a že oni neměli ´šedé´ rádi.

Když jsem se zeptal na jejich vzhled, uvedla, že to byli lidé, asi 1,70 metru vysocí, vážili asi 85-90 kg, bez známek nadváhy, měli snědou pokožku, krátce střižený přiléhavý účes. Požádal jsem, aby popsala jejich oči, uši, nos a ústa. Odpověděla, že všechny rysy byly normální, kromě nosu, který byl široký a plochý, jejich oči měly hnědou barvu. Oscar popsal Hanka také jako 1,70 metru vysokého, 85 kg těžkého a také si všiml, že má široký plochý nos (poznámka vydavatele: tento znak je u mimozemšťanů na Zemi poměrně běžně popisován, tmavší rasy mají širší obličejové rysy).

Jill mi sdělila, že mimozemšťané jí řekli, že se jim nelíbí, co jí ´šedí´ bez jejího svolení dělají. Přišli, aby ji naučili, jak překonat jednání ´šedých´ a jak se mu bránit. Vysvětlili jí, že když si pro ni přijdou, musí si ve své psychice kolem sebe vytvořit štít, jako je zeď z cihel. To jí pomůže, aby nebyla oklamána jejich psychologickými triky. Při dalším kontaktu se ´šedými´ to tak udělala a zdálo se, že to funguje.“

Podle četných zpráv však obyčejná síla vůle nemůže často zaručit, že člověk unikne psychické manipulaci plazí rasy „šedých“. Boží zásah je podle některých jediným způsobem pojistky proti selhání, když se někdo snaží nezaplést se do jejich manipulace, která je často hluboko cílená, složitá a velmi důvtipná. Jsou zaznamenány případy, kdy se lidé při pokusu o únos začali modlit a potenciální únosci to v tu chvíli vzdali a opustili místo. Clifford Stone, vysoce postavený důstojník v armádě, z Roswellu v Novém Mexiku, který si od svých nadřízených vysloužil ostrou kritiku za to, že naléhal, aby mohl lidem sdělit všechno, co ví o „šedých“, říká, že během války ve Vietnamu došlo v jihovýchodní Asii k mnohým bojům mezi americkými oddíly a „šedými“, některé z nich skončily tragicky pro naši stranu.

Nicméně v jednom případu figuroval voják, který konvertoval na křesťanství. V jisté vesnici bydlela jeho přítelkyně. Během jedné návštěvy objevil létající talíř a „šedé“, kteří se snažili nalákat obyvatele vesnice, aby se s nimi proletěli na palubě lodi – pravděpodobně by se už nevrátili. Voják vkročil mezi „šedé“ a vesničany a ačkoliv jeho poloautomatická zbraň neměla velký účinek – mimozemšťané měli neprůstřelné obleky, bible, kterou měl u sebe a jeho křížek na krku měly oslabující účinek a mimozemšťané okamžitě odletěli. C. Stone také potvrdil, že mezi „seveřany“ a „šedými“ se odehrávají četné potyčky, kterých si je vláda vědoma (zdroj: článek Roberta W. Boyajiana v časopise UFO Universe z jara 1988).

V souvislosti s Jill Waldport dále Forest Crawford uvádí:

„... V tu chvíli moje mysl pracovala na plné obrátky, a tak jsem šel přímo k věci a zeptal jsem se jí, jestli jí řekli, odkud jsou. Věřte nevěřte, odpověděla: ´Tau Seat-eye – dává to nějaký smysl?´ Později jsem se zmínil Oscarovi, že jsem vyšetřoval případ, který zahrnoval kontakt se „šedými“ a Tau Cetiany, kteří se snažili pomoct. Ptal se mě, odkud ta žena je, a tak jsem mu říkal, že pochází z okolí Springfieldu v Illinois. Vysypal ze sebe velmi přesný popis Jill a řekl, že ví o tom, že byla kontaktována.

A. Horvat ukázal Oscarovi několik fotografií lidí z archivu ´ufologie´, na jedné z nich byl F. Drake. Oscar z hromádky okamžitě vybral Drakeovu fotku a když se na toho muže zadíval, ve tváři se mu objevil vztek. V následném pátrání se A. Horvatovi podařilo sestavit zajímavý obrázek souvislostí. Předmětná nehoda se udála v roce 1961. Někteří z vás si možná pamatují, že Drake byl vedoucím programu OZMA, předchůdce projektu SETI (pozn. SETI – Search For Extraterrestrial Intelligence, vyhledávání mimozemské inteligence). V roce 1961 Drake oznámil, že se OZMA bude ve svém vyhledávání mimozemských radiosignálů soustředit nejdříve na Tau Ceti a Epsilon Eridani...“

Během jednoho rozhovoru s Oscarem se F. Crawford zaměřil na „dopravu“ tunelovým systémem mezi Kalifornií a Severní Dakotou a Washingtonu D.C. atd., a snažil se to propojit s vědeckým pozadím. Podle toho, co Oscar F. Crawfordovi a jeho společníkovi sdělil, „bylo evidentní, že to nebylo možné. Opatrným dotazováním Oscara bylo zjištěno, že tunely vedly jen na krátkou vzdálenost a že nebyly spojeny se základnou v Severní Dakotě. Kabina byla akcelerována a pak se otevřelo časoprostorové okno. Zároveň se v předepsaném ´místě přistání´ otevřel ´východ´, kde se kabina objevila a akcelerace byla ukončena.“

Musíme se ptát, proč byla nutná celá půlhodina pro takový okamžitý přesun – pokud tedy nebylo nezbytné vyvinout obrovskou rychlost ke skoku v subprostoru. Existují zprávy jako například od Williama Hamiltona i jiných, že některé společnosti žijící v podzemí Ameriky, například Telosiané, mají k dispozici tunelový systém dopravy. Z jeho popisu ale vyplývá, že Telosiané používají vakuový systém tunelů, který čítá délku stovky, možná i tisíce kilometrů. Možná byl kdysi technologicky vyspělými civilizacemi vybudován starší typ systému tohoto druhu a později byl nahrazen nebo zdokonalen časoprostorovými okny.

Je možné, že objev starých tunelů, který vláda učinila, vedl nakonec ke telosiansko-americké spolupráci a společnému používání dávného dopravního systému? Nebo je snad možné, že systém tunelů, které Oscar zmiňuje, byl vybudován čistě americkou vládou? Podle mnohých zdrojů se podobný vakuový tunelový dopravní systém sbíhá pod městem Dulce v Novém Mexiku. Ten je údajně nejvíce využíván „šedými“ a možná také jistými kontrolovanými skupinami CIA-MIB, které pro „šedé“ mohou pracovat.

„Technologie (pro teleportační tunely popisované Oscarem) byla údajně kombinací našich znalostí, zrozenou při Philadelphském experimentu, a získanou technologií mimozemskou. Oscar také  hovořil o přesném zeměpisném určení časoprostorových dimenzionálních prostupů. Tato místa umožňují snadný vstup mimozemských létajících lodí do naší atmosféry. Dva takové přirozené prostupy se údajně nacházejí severovýchodně od Seattlu ve státě Washington a jižně od Apoštolského souostroví v Hořejším jezeře... Zajímavá spojitost s přirozenými časoprostorovými prostupy může být nalezena při pohledu na zvláštní mapy, které zobrazují energetická pole, jako je kupříkladu Bouguerova mapa gravitačních anomálií. Významná oblast s nízkou gravitací se překvapivě nalézá v místech, o kterých se zmiňuje Oscar (nejen nedaleko Seattlu a Apoštolských ostrovů, ale také v Missouri, kde se Oscar údajně ve většině případů setkal s Tau Cetiany)... Můj výzkum se zaobírá nalézáním markantního vzorce, který vyvstává ze srovnání lokací s neobvyklou gravitací, indiánských rezervací, vojenských základen a vchodů do jeskyní. Zmíněné speciální mapy se dají poměrně draze zakoupit u Geo-Science Resources, 2990 Anthony Road, Burlington, 27215 North Carolina.“ Ještě poslední poznámka k výše uvedenému tématu. William Cooper popisuje setkání s plazím „šedým“, který byl údajně zachráněn po havárii létajícího stroje na jihovýchodě. Na záchranu života této ošklivé malé potvory (která měla snahu lhát v průběhu několika po sobě jdoucích rozhovorech, aby se dostala přes vojenské zpravodaje) bylo vynaloženo obrovské úsilí.

Přitom když se jednalo o mimozemšťana-člověka, jako byl Hank, jistí lidé vůči němu/nim nemohli být více bezohlední. W. Cooper také udává, že „tajná vláda“ z větší části odmítá spolupracovat se „seveřany“ či lidmi-mimozemšťany, kteří je varují před špatnými úmysly „šedých“ a volí raději spolupráci s plazí entitou „šedých“, protože spojenectví mezi Illuminati a „šedými“ se zdá být účinnějším prostředkem pro nastolení nadvlády (plazího kultu?) a vyvražďování zneužívaných lidí, což je postup, ke kterému jsou „šedí“ povzbuzování a na kterém se podílejí. Existuje názor, podle kterého stoupenci plazího kultu, působící ve vládě, udržují věky staré dohody s dračími silami a to může být důvodem, proč odmítají spolupracovat se „seveřany“. Vláda nechce přijmout „podmínky“ „seveřanů“, které zahrnují zastavení nukleárního zbrojení a válečných aktivit, které dle mnohých zdrojů plní miliardami dolarů kapsy „tajných vlád“ (které působí v utajení prostřednictvím skrytých společenství téměř v každé zemi).

Válečné konflikty, revoluce apod. jsou podle názoru mnohých lidí přímo vyvolávány a dirigovány stoupenci plazího kultu a skupinami utajených společenství. Ubohá individua, která jsou zodpovědná za obsah spojeneckých dohod mezi tajnou mocí a plazími „šedými“ (místo s našimi bratranci „seveřany“, kteří stojí u vzniku mezihvězdné „federace“ světů, velmi podobné té ze Star Treku), doslova prodala naše národy netvorům. Můžeme se jen modlit, aby se to všechno dalo ještě napravit.

Pro lepší objasnění bychom nyní navrhovali stručné vysvětlení, co je vlastně společenství Illuminati. Mnozí badatelé tvrdí, že řád Illuminati vytvořili (nebo obživili) jezuité, protože Adam Weishaupt, který Illuminati v Bavorsku založil, byl členem jezuitského řádu. Také původ skotského řádu svobodných zednářů, který prosazuje svržení národní svrchovanosti ve prospěch vlády Illuminati, byl údajně vysledován až k jezuitskému gymnáziu v pařížském Clermont, stejně jako další zednářské řády, u jejichž vzniku stáli jezuité. Samotný jezuitský řád byl založen Ignácem z Loyoly, který byl předtím ve Španělsku zatčen inkvizicí za podvratnou činnost. Řád byl nepochybně založen zejména za účelem úplného potlačení protestantského hnutí Martina Luthera (které „protestovalo“ proti plánu Říma odepřít spasení z milosti boží, jak se uvádí v knize Romans).

Tento záměr je doložen faktem, že jezuitské prokletí (které ospravedlňovalo vraždění protestantů, mrzačení protestantských žen tím, že jim byla odříznutá ňadra nebo jim byly z těla vyříznuty nenarozené děti, které pak byly ubité kameny) se do posledního detailu naplnilo během dobře zdokumentovaného krvavého období římské inkvizice. To se dělo v průběhu temného středověku za nadvlády takzvané „svaté“ říše římské, která započala momentem, kdy se poslední císař či „pontifex maximus“ Konstantin prohlásil za prvního oficiálního římského papeže. Konstantin pokrytecky podporoval křesťanství a zároveň tajně zastával post velekněze (pontifex maximus) jako vyznavač Babylónského tajného náboženství. Konstantin se nacházel na konci dlouhé linie, která se dala vysledovat až k samotnému prvnímu králi Babylonu, Nimrodovi. (Toto konstatování může některé tradicionalisticky nábožensky založené lidi pobouřit, nicméně historie je historie a fakta jsou fakta.)

Pokud nevěříte, že Konstantinovým záměrem bylo zachovat říši římskou a pod pláštíkem „náboženství“ dobýt svět, pak si připomeňte, co římsko-španělští dobyvatelé pod vedením Corteze udělali Mayům (zabili jich přes pět miliónů – viz „Travels“, PBS network, 15. února 1993), Inkům – pod vedením Pizarra a Indiánům pod vedením Vasqueze de Coronada.

Prvopočátky Illuminati se údajně datují už do dob starého Babylonu a jejich víra je směsí kabalismu, Babylónského tajného náboženství a uctívání boha Baala. Jejich vize je stejná, jako Nimrodova (Osiris, Baal nebo bůh slunce, kteří se spojují se Semiramis, Isis či Aštarot). Nimrod byl prvním králem Babylónu a nechal vybudovat Babylónskou věž. Některé zdroje uvádějí, že CIA a nacisté jsou spojeni s Illuminati a později tyto dvě organizace spojily síly v „kultu vševědoucího oka“ ve snaze začít uskutečňovat plány pro nastolení celosvětové diktatury. Část plánů také samozřejmě zahrnuje spolupráci se „šedými“ a jinými plazími druhy přebývajícími v podzemních základnách ve společné snaze o nastolení absolutní světové tyranie.

Illuminati či vyznavači „plazího kultu“ pronikají údajně s pomocí „šedých“ (kteří některým lidem přiznali, že jsou po staletí hybnou silou dávných okultních společenství) do politických, ekonomických, vzdělávacích a náboženských institucí. „Šedí“ slíbili Illuminati, že se jednou budou moci podílet na světové vládě, až bude pod jejich kontrolou. Infiltrace se děje prostřednictvím organizací, jako je „International Working Man´s League“ (mezinárodní liga pracujících), která podle světových ekonomů, jako je Dr. John Coleman, předurčila Karla Marxe jako budoucího komunistického diktátora. Další klíčovou postavou ve spojení Illuminati-Zednáři-jezuité byl jezuitský kněz Giuseppe Mazzini, druhý nejvyšší podřízený „celosvětového pontifa“ svobodných zednářů Alberta Pikea, který podle jistých zdrojů uvnitř společenství zašel tak daleko, že v rámci 22 lóží Palladium vytvořil odnož mafie zvanou „Oblonica“. Lóže Palladium byly vytvořeny za účelem monitorování revolučních aktivit Illuminati a s největší opatrností tajili své spojení s nejvyšší lóží v Anglii.

Ústředí Illuminati se pravděpodobně nachází v Americe, skryto v zednářském „House of the Temple“ (Dóm templářů), které je kupodivu zasazeno do vrcholku pentagramu, který tvoří ulice Washingtonu, D.C. Bývalý zednář 33. stupně a bývalý velmistr skotských řádů svobodných zednářů evangelista Jim Show (P.O. Box 884, Silver Springs, 32668 Florida) hovoří o vlastním vystoupení z řádu ve své knize „Smrtelný klam“ („The deadly deception“). J. Shaw odhaluje fakt, že vnitřní část ústředí řádu skotských svobodných zednářů je přeplněno řezbami, nástěnnými malbami a dalšími vyobrazeními hadů. Vysocí představitelé řádu chovají symbol hada ve velké úctě, až to může být považováno za zbožný respekt. Odtud tedy název jejich dávného kultu, který William Cooper nazývá „kultem hada“ nebo „draka“, hadího kultu, který byl velmi aktivním mezi dávnými gnostickými (hadími) kulty faraónského Egypta.

Členem cechu zednářských kameníků byl dokonce i generál George Washington, ale když zjistil, že se do cechu infiltrovali bavorští Illuminati, lóži opustil. Infiltrace byla potvrzena také prezidenty yaleské a harvardské univerzity, kteří objevili, že obě bratrství – yaleská „Skull & Bones“ (lebka a hnáty) a harvardská „Scroll & Key“ (závitnice a klíč), byla infiltrována německou okultní lóží, aby zasvěcenci získali vyšší vzdělání, které by použili při uskutečňování budoucích plánů na získání kontroly nad světem, plánů, které zahrnovaly zničení států, které by byly nahrazeny světovou diktaturou, kterou nazvali „novým světovým pořádkem“ (New World Order).

Existují dokonce tvrzení, podle kterých absolventi „Skull & Bones“ pomáhali financovat komunistickou a nacionalistickou stranu, protože machiavellistický světový plán Illuminati, podle kterého měly být řízeny světové konflikty (ve kterých jsou proti sobě štvány různé národy nebo frakce), měl vyvrcholit vehnáním národů světa do náruče jednotné globální diktatury či nového světového pořádku.

Pokud tento příběh začíná vypadat jako laciný špionážní film nebo sci-fi thriller, pak – jak se říká – to je jen začátek!

Maltézští rytíři a Římský klub mají podle badatelů na poli konspirace také svou úlohu v závěru hry, ve které jsou ti slabí pěšáky na zemi. Obě společenství ospravedlňují genocidu jako prostředek ke kontrole populačního problému – socialistická diktatura může existovat za podmínky, že bude populace držena na „kontrolovatelném minimu“. KOM (Knights of Malta – Maltézští rytíři) a COR (Club of Roma – Římský klub) jsou podle mnohých vnější větve či chapadla Illuminati. Dokonce se říká, že pod Římem vedou tunely nebo katakomby, propojené nebo kdysi propojené s podobným podzemním systémem na ostrově Malta a že podobný podzemní systém používaný západními Illuminati existuje také pod Washingtonem D.C.

Dr. John Coleman ve svém příspěvku „Svobodné zednářství a jediná světová vláda“ („Freemasonry and The One World Government“) (World Intelligence Review, P.O. Box 507, Chalmette, 70044 Louisiana) v době, než se nemoc AIDS stala obecně známou hrozbou, napsal, že tajná společenství podobná dnešním Illuminati věří, že jejich povinností coby samozvaných bohů lidstva je držet populaci pod kontrolou, aby lidé mohli být snadněji řízeni. Tito dávní „alchymisté“, uvádí J. Coleman, byli zodpovědní za morové rány a jiné metly, které zabily milióny lidí. Vyjádřil přesvědčení, že připravují smést milióny dalších pomocí virového útoku.

Podle J. Colemana (který tvrdí, že je bývalým zaměstnancem tajné služby britské vlády a který „zběhl“ v okamžiku, kdy zjistil „strašlivou pravdu“) reprezentují Illuminati dvě lóže – jezuitů a svobodných zednářů. Předkládá fakta dokumentující všechny možné způsoby infiltrace Illuminati z řad jezuitů a svobodných zednářů do náboženských, politických i ekonomických struktur. Dokládá také zdánlivě nekonečnou manipulaci národů taháním za nitky v pozadí ekonomických turbulencí, revolucí a válek.

Jako důkaz výše zmíněného uvádíme, že v roce 1988 předal F. P. Farrell, bývalý vysoký důstojník amerického letectva a plukovník ve výslužbě, několika organizacím Patriot zneklidňující zprávu. Patriot celou záležitost uveřejnil. Plukovník Farrell byl 1. poručík, kapitán a pilot bojového letadla v Korey, plukovník a velící důstojník leteckého spojení u prvního pěšího pluku („The Big Red One“) ve Vietnamu. F.P. Farrell obviňuje Spojené národy z toho, že jsou zástěrkou a trojským koněm ve světové socialistické revoluci, jejíž konečným cílem je zničit nezávislost americké republiky.

F.P. Farrell obviňuje Spojené národy, že jsou organizací kontrolovanou socialisty a komunisty a jmenuje nejméně třináct generálních tajemníků Spojených národů, kteří patří ke komunistickým nacionalistům. F.P. Farrell říká, že již před dlouhou dobou bylo rozhodnuto, že nikdo, kdo je loajální s konstitucí USA, se nemůže stát generálním tajemníkem Spojených národů. Předložil důkazy, podle kterých podnikly Spojené národy „policejní akci“, ve které byli mladí Američané pokaždé vybráni jako zrádci amerických jednotek v bitvách, které Američané úmyslně prohrávali, a to se dělo jak ve válce v Korey, tak ve Vietnamu. Proto, vysvětluje F.P. Farrell, obě dvě války, které neměly vítěze, byly prohrou pro komunisty.

V souvislosti s generálem MacArthurem (který – a to je velmi zajímavé, předpověděl, že třetí světová válka se povede proti mimozemšťanům ve vesmíru!) F.P. Farrell uvádí:

„Když se generál MacArthur probral a uvědomil si zradu prezidenta Trumana a Sovětů ve Spojených národech, předvedl jeden z největších a nejodvážnějších vojenských výkonů zaznamenaných v moderní historii válečnictví. Jeho nebezpečná ale velkolepá akce a vylodění v Inchonu 15. září 1950 umožnily, aby americké vojenské síly porazily komunisty, zničily jejich obrovské sklady zásob a zahnaly rudé Číňany, Severokorejce a sovětské poradce na ústup.“

F.P. Farrell dále uvádí: „MacArthur nikdy nepožádal Bezpečnostní radu OSN (sovětského generála Konstantina Zinčenka) o povolení tajné vojenské operace. MacArthur si ke spolupráci vybral blízké loajální důstojníky a držel celou operaci pod pokličkou. Naše síly neměly dle plánu sovětských generálů ve Spojených národech vyhrát žádný boj. Ale generál MacArthur si zradu uvědomil a podnikl akce nejen na záchranu životů svých bojových jednotek a zneškodnění nepřítele a jeho zásobovacích skladů, inchonský úspěch však zároveň představoval bod zlomu v korejské válce. Za tuto „úspěšnou operaci“ byl generál Douglas MacArthur prezidentem Harrym Trumanem zbaven velení bojových jednotek Spojených národů v Korey. Oba se setkali na ostrově Guam. MacArthur si uvědomil všechny souvislosti zrady a musel být ze své pozice uvolněn. Prezident Truman se MacArthura natolik obával, že před jeho návratem z Korey do Spojených států odjel do sídla v Camp David, kde se v obavách ze zatčení ukrýval tři týdny. Generál MacArthur byl nositelem pěti hvězd, byl velitelem amerických vojenských sil a byl mužem, který právě v odvážné vojenské operaci zachránil životy tisíců synů proti vůli vedení Spojených národů a porazil u Inchonu rudé Číňany a Severokorejce.“

Teď znáte skutečnou pravdu o válce v Korey a zákulisní hry zrádce Trumana a generála Douglase MacArthura, skutečného hrdiny. Robert W. Lee ve své knize „Spojené národy dnes“ („The United Nations today“, vydalo CPA books, Kelso Road 6, P.O. Box 596, Boring, 97099 Oregon) na stranách 20-21 uvádí:

„(Generál MacArthur:) Znepokojovala mne řada příkazů z Washingtonu (Truman), instrukce snižovaly potenciál našich leteckých sil. Nejdříve mi bylo zakázáno pronásledovat nepřátelská letadla, která na ta naše útočila. Mančurie a Sibiř se staly útočištěm obrany všech nepřátelský sil a zdrojem nepřátelských záměrů a nezáleželo na tom, jaké drancování a násilí z těchto oblastí přicházelo. Pak mi bylo znemožněno (sovětským generálem při Spojených národech) využít práva bombardovat elektrárny podél řeky Yalu. Rozkaz byl rozšířen o všechny elektrárny v Severní Korey, které dodávaly elektřinu oblastem v Mančurii a Sibiři.“

Nejnepochopitelnější podle MacArthura bylo zamítnutí bombardovat cíl, který se nenacházel ani v Mančurii či Sibiři, „ale mnoho kilometrů od hranice a který z Vladivostoku zprostředkovával zásoby severokorejské armádě. Připadal jsem si, že jsou mi krok za krokem odebírány veškeré zbraně. Úplně stejná zrada našich vojenských sil se odehrála ve Vietnamu. Akorát ve Vietnamu se z hlediska doby trvání konfliktu jednalo o mnohem větší ohavnost vůči našim podvedeným vojákům.“

MacArthur pokračuje na straně 21:

„Všem bylo jasné, že se potýkáme s únikem informací. Walker (vedoucí brigády generál Walton Walker) si mi neustále stěžoval, že nepřítel zná předem prostřednictvím zdrojů ve Washingtonu jeho operace. Informace jim musely být předávány, aby bylo zabezpečeno, že mosty na řece Yalu zůstanou i nadále jejich útočištěm a že základny budou nedotčené...“

Generál dále na straně 21 cituje z oficiálního letáku, distribuovaného v Číně, slova generála Lin Piao:

„Nikdy bych nenařídil útok a riskoval tak pověst svých mužů a naší armády, kdybych si nebyl jistý, že Washington (Truman a Kongres) zabrání generálu MacArthurovi podniknout odvetná opatření proti našim zásobovacím a komunikačním oddílům.“

J. Ruben Clark Jr., bývalý americký náměstek ministra a velvyslanec v Mexiku, který byl široce respektovaný jako přední americký advokát na mezinárodním poli, je v knize „Spojené národy dnes“ citován na straně 27:

„Nejen že tato výsadní organizace nezabránila budoucím válkám, ale dokonce nám nadále zaručuje, že války se budou odehrávat a odebírá nám (USA) právo vyhlásit je, zvolit si, na čí straně budeme bojovat, určit si, jaké prostředky a vojenské vybavení budeme ve válce používat a kontrolovat a velet našim synům, kteří ve válce bojují.

Sovětský generál při Spojených národech dodnes plánuje nasazení amerických jednotek po celém světě, dokonce i v Perském zálivu. Bývalý prezident J.F. Kennedy byl také naštvaný, když Truman společně s Kongresem podepsali ve Spojených národech chartu během kubánské invaze proti Castrovi. Sověti ve Spojených národech nedovolili Kennedymu přímo použít americké jednotky ke zničení Castra. Sověti se nechali slyšet, že přítomnost amerických oddílů v kubánské Zátoce prasat není Sověty ve Spojených národech schválená a že se jedná o porušení charty Spojených národů, které USA také ratifikovaly a musejí ji dodržovat.

Nyní již zajisté chápete, proč naši vojáci během bojů v Korey a ve Vietnamu překonávali tolik překážek a proč nám nebylo dovoleno, abychom vyhráli, abychom bombardovali určité cíle.

Bylo žádoucí, aby válka ve Vietnamu pokračovala – aby oslabila chuť amerického lidu podnikat jakýkoliv typ války nebo boje proti komunismu. Lidé by přistoupili doslova na cokoliv výměnou za zabíjení jejich vlastních synů. I kdyby to mělo představovat výhradní spojenectví americké vlády s vládou SSSR.“

Další důkazy, které, zdá se, potvrzující zednářsko-jezuitské spojení, které odhaluje Dr. John Coleman a další, vyvstávají z eseje s názvem „Dvouramenné klepeto: zednářství a katolictví“ („The twin pincers: Masonry and Catholicism“), jejíž autor zůstává (z pochopitelných důvodů) v anonymitě. V rukopise se píše:

1. Třicet pět let předtím, než byli jezuité vykázáni z Francie římsko-katolickým králem, vydává papež Kliment XII. bulu zakazující jakoukoliv podporu zednářství. Burbonský král Ludvík XVI. a královna Marie Antoinetta byli popraveni Illuminati, kteří se inspirovali chátrou zednářů a teroristů. Proč se katolická rodina Burbonů tak vymezovala vůči jezuitům? Je mimochodem velmi zajímavé, že rodina, jakou byli Burboni, kteří se postavili jezuitům, byla svržena za francouzské revoluce, v době Illuminati-zednářské vlády teroru, z čehož vyplývá jasný fakt, že jezuité přikázali zednářům revoluci uskutečnit.

2. Proč zamítl Fridrich Veliký, král pruský, katolický jezuitský řád, zakázaný v Prusku v roce 1773, jako (takzvané) nepřátele zednářství? Mohli být příslušníci jezuitů také zednáři? (poznámka: Mackeyho Encyklopedie svobodného zednářství říká, že Fridrich „... byl zasvěcen do zednářské lóže v Brunswiku, v noci 14. srpna 1738...“)

3. Římsko-katoličtí Stuartovci byli skotští zednáři... Když se stal Jakub II. Stuart v roce 1685 králem Anglie, pokusil se zajistit jezuitům mocnářsky vlivné pozice...

4. Za podílu Stuartovců, lyonských jezuitů a jezuitů z clermontského gymnázia v Paříži vzniká takzvaný rituál Lóže Dokonalosti, ve kterém lze, podle zednářských autorit, spatřovat kořeny dnešního „starodávného a přijatého skotského rituálu svobodných zednářů“.

5. E.Rebold, zednářská autorita, a A.G. Mackey nesouhlasí s částí rituálu Lóže Dokonalosti rytíře z Bonneville. Bonneville možná nebyl jezuita... ale když se podíváme, jakou roli hraje v rituálu Přísného Dodržování..., spatřujeme náznaky, že byl jezuita.

Podle knihy Burkeho McCartyho „Nevyřčená pravda o vraždě Abrahama Lincolna“ („Suppressed truth about the assassination of Abraham Lincoln“) byli američtí prezidenti, kteří se postavili proti jezuitům a zednářům, cílem Illuminati, kteří je plánovali zavraždit. McCarty uvádí:

1. Prezident William Henry Harrison:

V roce 1841 byl generál W.H. Harrison z Ohia zvolen velkou většinou prezidentem. Unie byla vůči generálu Harrisonovi loajální, ale snahou Leopoldinů, mocného společenství jezuitských špiónů, bylo, aby byl poražen.

Prezident Harrison ve svém proslovu po inauguraci řekl: „Věřím, že vládnutí není výsadním božským právem. Věřím, že co se moci týče, dobrotivý Stvořitel nerozlišuje mezi lidmi, neboť všichni požívají stejné rovnosti. Jediné legitimní právo vlády je být ztělesněním moci těch, kterým vládneme.“

Těmito jednoznačnými slovy prezident Harrison vymezil svou pozici. Otevřeně vyjádřil odpor vlády lidu nepřátelům s „božskými právy“. A udělal víc: Těmito slovy si podepsal ortel smrti. Pouze měsíc a pět dní po pronesení řeči ležela v Bílém domě Harrisonova mrtvola. Příčinou smrti byla otrava arsenikem – nástrojem schváleným Římem. Naplnění přísahy jezuitů přišlo rychle.

Poznámka vydavatele:

„Přísahu jezuitů“ zmiňuje na stranách 99-102 ve své knize „Uzřít plavého koně“ („Behold a pale horse“, vydalo: Light Technology Publishing, P.O. Box 1495, Sedona, 86336, Arizona) William Cooper. Přísaha se objevuje v kapitole 3 s názvem „Přísaha při zasvěcení nejmenovaného tajného řádu“. Ačkoliv W. Cooper pochybuje, že přísaha pochází z kruhů jezuitů nebo Maltézských rytířů, není si tím zcela jistý. Nicméně Dennis Passero a další badatelé publikovali stejné znění přísahy, která se objevuje v knize W. Coopera, a udávají, že se jedná o přísahu jezuitů, což potvrzuje Cooperovu domněnku.

Přísahou se jezuité zavazují, že se všemi prostředky – morálními i nemorálními (které budou údajně odpuštěny, pokud jsou vykonány ve jménu římské církve), zasadí o zničení protestantského hnutí. Tomuto cíli zasvětí svůj život a přivedou všechny národy do područí Říma ke slávě vládkyně nebes – není pochyb, že se jedná o stejnou pohanskou bohyni, která byla uctívána dávnými Babylóňany – královna Semiramis, které vděčíme za novodobé vzkříšení magie.

Mnozí se domnívají, že dnešní římská církev není nic jiného než pokračování dávné Říše římské, která se snažila ovládnout celý svět a že se pouze přestrojili do církevního roucha, když pochopili, že víra je neuvěřitelně účinným prostředkem, jak kontrolovat masy. Fakt, že Konstantin byl posledním oficiálním římským císařem a zároveň prvním oficiálním římským papežem, je důvodem k zamyšlení.

McCarty pokračuje:

„Dovolte mi, abych citoval z knihy amerického senátora Bentona s názvem „Pohled očima uplynulých třiceti let“ („Thirty years view“), 2. díl, strana 21. Pasáž se týká úmrtí prezidenta Harrisona:

´Jeho zdravotní stav se nijak nezměnil, nebylo možné spatřit žádné známky slabosti, nestalo se nic, podle čeho by se dala předpovědět taková událost. Nic nedávalo tušit, že by volebním obdobím neprošel se stejným odhodláním, s jakým jej započal. Útok byl náhlý a fatální od samého začátku.´

V závěru kapitoly knihy senátora Bentona se dočítáme významnou informaci, která by měla být dobře zvážena v souvislostí s Harrisonovou rodinou: ´...Zesnulého prezidenta rychle následovali téměř všichni členové jeho rodiny, synové i dcery...´

Nevypadá to jako pomstychtivé ´vyhlazení´? (poznámka vydavatele: Jezuitská přísaha žádá po příslušnících, aby ´vyhladili´ nepřátele Říma.)

2. Prezident Zachary Taylor:

Jeho první zpráva Kongresu, kterou pronesl, byla: ´Ale oddanost Unii států by měl každý Američan pěstovat ve svém srdci. Více než půl století se Unie neotřásla v základech... ´ Spiklenci se obávali, že smrt prezidenta Taylora tak brzy po nástupu do funkce by vzbudila podezření, stejně jako v případě úmrtí prezidenta Harrisona, a tak ve funkci setrval jeden rok a čtyři měsíce, než mu byl 4. července 1850 podán arsenik. Stalo se tak během oslav ve Washingtonu, kam byl prezident pozván, aby přednesl řeč. Ráno odjížděl ve skvělé kondici, odpoledne se cítil nemocný a zemřel nadcházející pondělí okolo páté hodiny odpoledne. Měl stejné příznaky a trpěl jimi po stejně dlouhou dobu, jako jeho předchůdce prezident Harrison.“

McCarty dále uvádí:

„3. Prezident James Buchanan:

Prezident Buchanan byl vyzván, aby přednesl projev u příležitosti výročí George Washingtona. Pro sebe a pro svůj doprovod měl rezervaci v hotelu National (což bylo centrum jezuitských zrádců).

Pánové očividně naslouchali pověstem a slyšeli burácení abolicionistů a když rada rozhodla o konání konference, stroze ji informovali, že prezident je právě tak prezidentem Jihu jako Severu.

Následující citace z dobových vydání New York Herald a The Post popisuje, co se dělo:

´Jmenování upřednostňující Sever prostřednictvím frakce Jeffa Davise budou bezesporu přijata a zároveň se stanou vyhlášením války. Války na život a na smrt.´ (25. února 1857)

Washingtonovo výročí se napříště stane známé jako předvečer pokusu o otrávení Buchanana. Scénář byl dokonalý a perfektně naplánovaný. Prezident Buchanan měl v restaurantu hotelu National rezervován vlastní stůl, který sdílel se svým doprovodem, jak bylo zvykem pro muže jeho postavení. Prezident byl znám jako vášnivý milovník čaje. Lidé ze Severu večer vzácně konzumují (konzumovali) jiný nápoj. Lidé z Jihu dávali přednost šálku kávy. Arsenik byl pro jistotu přidán do nádob s čajem, do cukřenek s kostkovým cukrem, byl nastražen i na stole, kde měl prezident Buchanan sedět. Sypký cukr, který byl používán k oslazení kávy, zůstal nedotčen. Žádnému Jižanovi se tedy nic nestalo. Ten večer u stolu jedlo padesát či šedesát osob, z nichž třicet osm zemřelo na otravu.

Prezident Buchanan byl také otráven a jen s velkými potížemi se mu podařilo zachránit život. Prezidentovi lékaři jej ošetřovali na základě jeho vlastních instrukcí, protože prezident rychle pochopil, co se stalo.“

Badatel Dennis Passero publikoval výše uvedenou pasáž také ve svém bulletinu (který již nevychází) Conspiracy Tracker (pátrání po konspiracích). D. Passero je zapřísáhlý katolík, a tak jej nemůžeme v jeho odhalení jezuitů obviňovat z nějaké předpojatosti vůči katolické církvi. D. Passero odhalil korupci v církevní instituci, a tak ji zveřejnil, zde jsou některé z jeho zajímavých postřehů v souvislosti s jezuity a zednáři a týkají se vraždy jednoho z nejpopulárnějších prezidentů v amerických dějinách:

„... Prezident Abraham Lincoln. Téma Lincolnovy vraždy je příliš rozsáhlé na to, aby zde bylo celé přiblíženo. McCarty věří, že v pozadí zločinu stojí jezuité, Rytíři Zlatého kruhu, a jejich prostředky. Zajímavé je, že prezidenti Harrison, Taylor, Buchanan a samozřejmě i Lincoln byli velmi oddáni zachování Unie a všichni to ve svých proslovech dali jasně najevo. Jezuité nebyli jediní, kdo měli zájem na rozdělení Unie. V roce 1876 pronesl Otto Von Bismarck toto:

´Rozdělení Spojených států na dvě rovnocenné federace bylo rozhodnuto vlivnými evropskými finančními kruhy dávno před občanskou válkou. Tito bankéři se obávali, že Spojené státy, pokud by zůstaly nerozdělené, by jako jediný národ dospěly k ekonomické a finanční nezávislosti, což by ohrozilo jejich finanční nadvládu nad světem. Zvítězil hlas Rothschildů. Tušili obrovskou kořist – pokud by mohli rozdělit Spojené státy na dvě oslabené demokracie, zadlužené (evropským) finančníkům, mocné Republice, sebejisté a soběstačné. Takže začali vysílat své tajné posly, aby využili otázky otroctví a vykopali propast mezi oběma stranami republiky.´

Zatímco McCarty spojuje Zlatý kruh s jezuity, Dr. Stuart Crane říká, že Zlatý kruh byl financován Rothschildy. (poznámka vydavatele: Dr. John Coleman v podstatě říká, že linie evropských rodin „modré krve“ či „černé aristokracie“, které tvrdí, že jsou potomky římských císařů, vede také mezi Rothschildy, kteří kontrolují zednáře, a jezuity, kteří stojí v zákulisí většiny katolického světa.) Aby agenti Zlatého kruhu vytvořili rozpor za použití otázky otroctví, vytvořili na Severu hnutí abolicionistů a na Jihu secesionistů. Dokonce i prudký John Brown, který stál v čele razie na zbrojnici v Harper´s Ferry, byl financován mezinárodními bankéři. Všichni členové jižanské vlády náleželi ke Zlatému kruhu, stejně jako členové seveřanské vlády – kromě A. Lincolna a tajemníka W.H. Sewarda.

Když se záležitost okolo Konfederace začala ubírat špatným směrem, Rothschildové dokonce plánovali invazi britských jednotek (z Kanady) a francouzských sil (přebývajících v Mexiku) do Spojených států, vše pod vedením císaře Maxmiliána. Toto se nakonec neuskutečnilo, protože ruský car (poznámka vydavatele: jehož vláda byla nakonec ukončena bolševickou revolucí) pohrozil, že se v případě útoku evropských sil přidá na stranu Severu. Podle ruského generálmajora Artura Cherep-Spiridoviče měli Rothschildové jednoho ze svých agentů ve Vatikánu, byl to židovsko-jezuitský otec Fisher, který přesvědčil papeže, že Vatikán by měl financovat Maxmiliánovo tažení, který na oplátku v Mexiku podpoří znovupřijetí katolicismu, který tam byl příhodně zrušen svobodným zednářem Benitem Juarezem.

Později, po skončení občanské války, se partyzánská odnož armády, skupina náležející k Rytířům Zlatého kruhu, ubírala směrem do Mexika, aby zde pomohla Maxmiliánovi, který se dostal do problémů se Juarézovými silami. Partyzánské skupině veleli plukovník William Quantrill, skvělý vůdce oddílu Quantrillových útočníků, a později nechvalně známý plukovník Jesse James. Jak tomu už v tajných společenstvích bývá, partyzánská skupina považovala sama sebe za horní příčku žebříku, ovšem neuvědomovala si, že nad sebou má ještě vyšší příčky. Z nějakého důvodu si Jesse James vysloužil u Rothschildů nenávist a odměna za jeho pozdější zatčení pocházela z pokladnic Domu Rothschildů (viz také kniha Del Schroadera ´Jesse James was on of his names´, ´Jesse James bylo jedním z jeho jmen´).

Abraham Lincoln byl schopen pokaždé zmařit pokusy spiklenců. Byl si vědom aktivit jezuitů (viz kniha Charlese Chiniguyho ´Fifty years in the Church of Rome´, ´Padesát let v římské církvi´, vydalo Chick Publications, P.O. Box 662, Chino, 91710 Kalifornie). Z armády Unie udělal nejmocnější světovou bojovou sílu. Vytvořil slavné ´zelené bankovky´, neboť odmítl akceptovat zadlužení u velkých finančních mocností. Z těchto důvodů a také proto, že odmítl přijmout ukvapená opatření Rekonstituce, bylo rozhodnuto o jeho smrti. Jako prostředník vykonání zločinu byl vybrán John Wilkes Booth, člen Zlatého kruhu a Carbonari (poznámka vydavatele: Carbonari je další z jezuitských lóží).

Asi měsíc před vraždou cestoval J.W. Booth do Evropy na tajné setkání s Napoleonem III., který byl také členem Carbonari (poznámka vydavatele: Jedna z epizod Nevyřešených záhad z roku 1991 tvrdí, že stráže Unie měly po vraždě poskytnout J.W. Boothovi bezpečný únik z města.) Napoleon III. byl obklopen rádci z řad jezuitů (o setkání se zmiňuje také Forresterova kniha ´This one mad act´, ´Jeden šílený skutek´).

A. Lincoln byl mimo hru, a tak se člen Zlatého kruhu Andrew Johnson mohl stát prezidentem. Ale z jakéhosi důvodu se na ukvapená opatření v rámci Rekonstituce netvářil a také se s nimi nesmířil. Z tohoto důvodu se stal jediným prezidentem, který mohl být obžalován i osvobozen jediným hlasem... Zdá se, že Rothschildové dávali rovnítko mezi občanskou válku a následné období Rekonstituce na straně jedné a mezi Francouzskou revoluci a vládu teroru na straně druhé. Nebyli potěšeni výsledkem války, a tak bylo nezbytné udržovat zemi rozdělenou prostřednictvím nespravedlností vlády podvodníků. Vysoké a vlivné finanční kruhy si uvědomily, že Jih byl srdcem a duší republiky. Bylo žádoucí zničit ekonomické základy Severu, ale také morální cítění a duchovní základy Jihu. Individualita byla nepřítelem kolektivistických spiklenců tehdy stejně jako dnes.

Aby bylo mezi oběma stranami udržováno trvalé napětí, bylo rozhodnuto, že proti vládě Rekonstituce by mohl být použit terorismus. Takový terorismus by byl omluvou k dalšímu upevnění těchto pseudo-vlád. Terorismus by mohl být strašákem pro nepřátele abolicionismu. Některé z činů takového terorismu zahrnovaly brutální vraždy spáchané Johnem Brownem a jeho chlapci.

Podle Dr. Stuarta Crana je jednou z organizací této doby také Ku-Klux-Klan, který povstal z Rytířů Zlatého kruhu. Zdá se však, že tenkrát existovaly dva klany. Jeden řídil Nathan Bedford Forrest a měl za cíl zachránit Jih a pomstít zločiny a nespravedlnost. Druhý klan byl dědicem Zlatého kruhu a byl založen Judahem P. Benjaminem, příbuzným Rothschildů, státním tajemníkem Kuttnerem Baruchem, Albertem Pikem – známým jako místodržící Lucifera a svrchovaný pontif celosvětové zednářské lóže. Posledním zakladatelem byl nejmenovaný jezuitský kněz.“

Další důkazy podporující tvrzení, že společenství Illuminati je tvořeno jak jezuity, tak zednáři, nám dává E. Rebold (jeho argumentem je, že Illuminati jsou utajenou odnoží jezuitů, obnovenou jezuitským knězem Weishauptem, zatímco podvratný 33. stupeň svobodného zednářství je tajnou větví Illuminati. Jinými slovy, Řím funguje jako „hlava“ netvora konspirace, Illuminati jsou krk, zednářství je tělo a mnoho neo-zednářských politických, náboženských, bratrských a ekonomických uskupení jsou chapadla. Bývalý zednář 33. stupně Jim Shaw poprvé odhalil desítky vatikánských hodnostářů, kteří jsou zednáři vysokých stupňů zasvěcení). E. Rebold ve své knize „Obecné dějiny svobodného zednářství v Evropě“ („General history of Freemasonry in Europe“) odhaluje následující jezuitsko-zednářská „vejce“, která se „vylíhla“ v průběhu 18. století:

-      Ritus Starší snachy, založil Lockhart, jezuitský emisar, v roce 1749

-      Ritus kleriků Přísného dodržování nebo klerikální Templářský systém, založený jezuity a sjednocený v roce 1776 pod hlavičkou Sekulárních templářů (založený také jezuity)

-      Ritus Rytířů Východu, založil Pirlet, jezuitský emisar, v roce 1757

-      Ritus Vládců Východu a Západu, svrchovaný princ zednářů. Ritus, který byl rozšířen na Ritus Dokonalosti (ze kterého se vyvinul Skotský ritus svobodného zednářství), který měl podle jezuitů asi 25 stupňů zasvěcení a byl prosazován Pirletem okolo roku 1758.

-      Ritus Planoucí hvězdy, založený baronem Schudy, jezuitským emisarem v roce 1776

-      Ritus Illuminati bavorských, založený jezuitou Weishauptem v roce 1776

Dr. William Campbell, doktor lékařských věd, vysoce vzdělaný virolog, který v době, kdy uveřejnil svá znepokojivá odhalení, podle našich informací nikdy neslyšel o Dr. Johnovi Colemanovi, potvrzuje, zdá se, Colemanovo podezření z masové genocidy prostřednictvím virového boje. W. Campbell tvrdí, že v průběhu zkoumání viru AIDS narazil společně se svými kolegy na konspiraci, která je příliš děsivá, než aby se jí dalo uvěřit. V článku s názvem „WHO vyvraždila Afriku“ („WHO murdered Africa“, pozn. WHO – World Health Organisation – Světová zdravotnická organizace), který se poprvé objevil v časopise Health Freedom News (P.O. Box 688, Monrovia, 91016 Kalifornie), prezentuje velkou část dokumentace dokazující, že virus AIDS byl nejen uměle vyvinut v laboratoři ve Fort Detrick v Marylandu „slepením“ retroviru hovězí leukémie a ovčího retroviru Maedi-Visna, ale dokonce že WHO (která je dle Dr. Johna Colemana a dalších prodlouženou rukou Římského klubu, spřátelené organizace Illuminati), stejně jako socialisticko-komunistické elementy a Spojené národy hrály klíčovou roli při výrobě a při mezinárodním rozšíření viru mezi celosvětovou populaci...

Je docela dobře možné, že komunismus, stejně jako Nacionalistická strana zamořená jezuity, byl také tajnou zbraní Illuminati a jezuitů. Komunismus pokračoval v perzekuci židů a protestantů (a také brojil proti Spojeným státům, které svou Konstitucí, Listinou práv a vyhlášením nezávislosti socialismus konfrontovaly). Dr. John Coleman řekl: „... Karl Marx byl jedním z prvních členů radikálního hnutí Mazzini, založeného v roce 1840... je zvláštní, že Marx, který byl zapřísáhlým odpůrcem náboženství, by měl zároveň vášnivě obhajovat jezuitství.“ Také Dave Hunt, který se zabýval kulty, ve svém bulletinu CIB BULLETIN (z prosince 1980) uvádí: „Na televizní stanici PBS odpovídali reprezentanti Kremlu na otázky, které jim v živém vysílání pokládalo americké publikum. Jeden Američan se zeptal: ´Jaká je hlavní příčina nedorozumění mezi Sovětským svazem a Spojenými státy?´ Vůdce kremelské delegace bez váhání odpověděl: ´Hlavním problémem je evangelické náboženství.´ (rozuměj protestantství)“ Arizonský pastor Lee Gerrard cituje z komunistické příručky psychoteroru: „... Musíte použít všechny instituce národa, určeného ke zničení, k tomu, abyste zaseli odpor k léčení vírou... jakýkoliv náboženský postup, který se dá označit jako mentální léčení, je špatný, zkažený, způsobující choromyslnost, nenáviděný veřejností a nepřípustný. Musíte ke spolupráci na této kampani přesvědčit, i úplatkem, každou lékařskou organizaci.“ Léčení vírou je velkým fenoménem protestantství – skupiny, kterou obnovil Němec Martin Luther a jejíž neutuchající vyhlazování přísahají jezuité ve svém slibu.

Vraťme se ale zpět ke konspiraci Illuminati a jejich údajnému propojení s životem ve vzduchu i pod povrchem země. Někteří badatelé věří, že kromě odhalení zmíněných výše, jsou Illuminati bezesporu také ve styku s mimozemskými skupinami, které jsou badatelům známé pod souhrnným názvem „Men In Black“.

Jim Brandon v knize „Okultní Amerika“ („Occult America“) popisuje údajné podzemní zařízení pod Washingtonem D.C., které se nazývá NOD. Dávní konstruktéři, kteří položili základy této „atlantské“Kainovými potomky (viz kniha Genesis 4:16). Současnými obyvateli podzemního zařízení je údajně rasa bažící po moci, napojená na nejvyšší kruhy NSA a CIA, kteří jsou na oplátku v kontaktu s lidmi ze Siria a nebo, jak někteří ufologové věří, prodloužená mimozemská větev Illuminati, známá jako „Men In Black“ nebo „Lid Třetího oka“. NOD a další podobná zařízení nejsou obývána původními obyvateli, ale lidmi, kteří v pozdějších dobách tyto podzemní prostory objevili, společně s dávnou technologií, která tam byla zanechána a kterou se naučili využívat – ať už k dobrým nebo špatným účelům. J. Brandon se také zmiňuje o starých tunelech, objevených pod Washingtonem, které prozkoumávali vědci z vládních kruhů. Podle dalších zdrojů informací jsou v některých tunelech stěny hladké jako sklo a tvrdé a lesklé jako kov. konstrukce, mohli být

Říká se, že německá odnož Illuminatů má k dispozici létající talíř, ve kterém je možné opustit zemskou atmosféru. To možná může vysvětlovat některé zprávy o „árijských“ pilotech. (Hitlerova teorie, že Němci jsou potomky kmene Árijů je samozřejmě holý nesmysl). Pakliže existovali nějací Árijové, pak ti kteří před tisíci let vládli ve staré Indii.

Nicméně „německá teorie“ hraje v ufologii důležitou roli, ačkoliv lidi nebo humanoidní entity popisuje pouze malá část svědků. Jedna populární teorie říká, že v době před druhou světovou válkou němečtí okultisté (ti samí, kteří se podíleli na vzniku Nacionální strany) získali létající talíř, který měl nehodu, a v různých tajných projektech v podzemních základnách a továrnách začali zkoumat možnost užití a vlastní výroby této cizí technologie.

Tajný nacistický výzkum létajícího talíře pokročil v období druhé světové války a údajně se v praxi odrazil v používání tryskového a později elektromagnetického pohonu. Když začalo být jasné, že Němci válku prohrají, přepravili veškerou technologii na základnu do Antarktidy, která byla několik let předtím vybudována a vybavena různými podzemními zařízeními. Základně dali název Nový Berlín. Během války nacisté údajně na základnu či základny posílali vědce, pracovníky, technologii a díly létajících talířů.

Americký admirál Richard E. Byrd o několik let později vedl „průzkum“ antarktické oblasti. Zvláštní na této „expedici“ bylo, že se do masivní operace zapojilo téměř 4000 dobře vycvičených příslušníků námořních sil, dále vojenská plavidla jako torpédoborce, ponorky, letadlové lodi i letadla. Po dosažení polárního kontinentu se oddíly rozdělily na tři skupiny a začaly s důkladným průzkumem oblasti. Jeden zdroj dokonce tvrdí, že Byrdovo námořnictvo „narazilo na odpor“ a že mezi americkými a nacistickými silami došlo k „souboji o cílovou pásku“, ztráty utrpěly obě strany.

Američané opustili oblast po dvou týdnech (což je pro „vědeckou expedici“ také prapodivné), admirál Byrd po návratu domů zuřil a dožadoval se, aby vláda z Antarktidy udělala oblast pro testování nukleárních výbuchů. Admirál Byrd byl vázán mlčenlivostí a jeho deníky zůstávají zapečetěny až do dnešních dnů.

Existují svědci, kteří tvrdí, že viděli létající talíře se symbolem svastiky a nebo piloty létajících strojů, kteří hovořili plynně německy. Takových zpráv je ale ve srovnání s jinými, popisující piloty – lidi, relativně málo. Zdá se, že většina humanoidních mimozemšťanů může pocházet z takzvané Federace, která se skládá z těchto skupin:

-      Lid Ummo nebo Ummité z hvězdy Iummo nebo z hvězdy 424 v souhvězdí Vlka

-      Vegané z Lyry

-      Koldasionové, Hyjáďané a Solariané, kteří mají údajně na měsících Saturnu svůj Tribunál; Tau Cetiané z Tau Ceti a Eridaňané z Epsilon Eridani

-      Centauřané z Alfa Centauri

-      Androméďané ze souhvězdí Andromedy

-      samozřejmě Plejáďané

-      a všichni, kteří jsou spojeni s dávnými civilizacemi na Zemi

Co se týká okultního ramene německých nacistů, pak některé zdroje naznačují, že mohli být v jednu dobu spojenci „šedých“, ale alespoň někteří ze druhé či třetí generace nesouhlasí s Hitlerovou šílenou posedlostí dobytí celého světa a dnes stojí dokonce v opozici proti „šedým“. Jisté zprávy tvrdí, že dvě „německé“ skupiny vlastní technologii antigravitace – jedna je získaná na základě vědeckých výzkumů Němců, kterým se podařilo uniknout ze země před nástupem nacismu a druhá skupina se skládá ze skutečných nacistů.

Vraťme se ještě jednou k Oskarově zmínce o časoprostorových oknech. Pokud jsou Einsteinovy teorie o možné existenci časoprostorových anomálií správné, pak to může vysvětlovat, jak mohly příslušníci civilizací cestovat z jedné hvězdy na druhou během relativně krátkého časového úseku. Neexistuje důkaz podporující teorii, že by čas mohl být vrácen zpět, aniž by se sám „paradoxem“ neanuloval (avšak někteří tvrdí, že cestování do minulosti je možné, ale že minulost nelze změnit), ale existuje teoretická možnost, že časoprostor může být pozastaven v jakémsi druhu hyperprostoru.

Ve stále záhadné zprávě č.13 nazývané „Grudge/Blue Book“ se údajně nachází mnoho technických informací, které vysvětlují aspekty fyzického světa. Někteří ze svědků dokonce udávají, že tok budoucího času je rozdílný v různých částech galaxie a že jeden den na Zemi se na jiné planetě rovná našemu týdnu. Jinak řečeno, na domovské planetě rasy, která Zemi opustila jen před několika málo tisíciletími, mohlo uběhnout 10000 let – měřeno jejich časem. Jiní věří, že tok času (nebo spíše průchod časem daných bytostí) může být deformován technologií fungující na principu elektromagnetismu.

V souvislosti se zjevnými „tahanicemi“ o jednotlivé lidi mezi „šedými“ a „seveřany“ / Tau CetianyLeading Edge Research (první linie výzkumu) (dřívější název byl Nevada Aerial Research – nevadský letecký výzkum). Ve zprávě se uvádí: atp., jak jsme se již dříve zmínili v případu Jill, byl podobný případ popsán ve zprávě tajné služby, kterou uvolnila organizace

„Jeden ze svědků, který byl kontaktován rasou severského typu, byl později zajat a vyšetřován (´šedými´), kteří zjistili, že modrý paprsek, který používají k paralyzování lidí, na něj neměl žádný vliv. Implantát od ´seveřanů´ tento paprsek evidentně neutralizoval. Bylo řečeno, že ´šedí´ přiletěli v létajícím stroji, který měl tvar fotbalového míče.“

Toto je jeden z dalších důkazů potvrzujících, že mezi různými segmenty „severské“ Federace a říše „šedých“ bují konflikt, pokud se tedy nejedná spíše o válku.

Nyní zpět do centra dění jak aktivit „šedých“, tak i „seveřanů“, zpět do pouště Mohave.

Záhady z Mohave nejsou známé jen malé skupince badatelů, kteří se v tajnosti setkávají, aby diskutovali o svých posledních objevech. Námět vzdušných i podzemních fenoménů si získává více respektu úměrně s tím, jak se na světlo dostávají další dokumenty a důkazy. O tato témata se zajímají velké filmové společnosti, jako například Showtime nebo Spielberg Productions, které zaujala událost z Roswellu. Televizní společnosti začaly brát vážně zprávy o mimozemšťanech a na toto téma bylo natočeno mnoho dokumentů, například Sightings (Pozorování), Encounters (Setkání), Unsolved Mysteries (Nevyřešené záhady), X-Files (Akta X)  apod. Televizní zprávy a talk-show reagují na zájem diváků. Dokonce osobnosti talk-show vysílané v rádiích, které poslouchají milióny lidí, vidí potenciální důležitost toho, co se děje tisícům neznámých lidí, kteří popisují v podstatě totéž. Art Bel má svůj program „Dreamland“ (Říše snů), dále zde máme Chucka Hardera, Billy Goodmana a další...

V jednom pořadu, který se objevil v rámci programu The Leading Edge, známé talk-show z Los Angeles, oznámil průvodce pořadem Ken Hudnell dne 3. listopadu 1989 celému národu, že hodlá vzít skupinku návštěvníků na výlet do jednoho ze starých podzemních měst a oznámil, že vchod do města se nachází necelých 100 kilometrů od Anaheimu v Kalifornii.

Badatel Chuck Edwards v roce 1962 uveřejnil část ze svých objevů týkajících se problematiky okolo Západní podzemní odvodňovací sítě (Western Subsurface Drainage Network), která se rozkládá na území Utahu, Nevady a jižní Kalifornie. Zde se nacházejí četné odvodňovací kanály, které neústí vždy do Pacifiku (prostřednictvím povrchových vod), ale vedou do podzemí, do rozlehlé odvodňovací sítě. Dopis C. Edwardse se objevil v časopise The Hidden World, ve výtisku č. A-8. Jedná se jednen z mála specializovaných časopisů, který se zrodil v letech 1940-1945 z článku Palmer-Shaver controversy, který byl uveřejněn ve vědecko – sci-fi časopise Amazing Stories.

Ona „kontroverze“ se točila okolo tvrzení Richarda S. Shavera, že má informace o dvou rasách žijících pod zemí, které vlastní létající talíře. Deros, kteří byli popisováni různě – jako rasa starých atlantských robotů, které se dostaly mimo kontrolu nebo jako rasa zdegenerovaných primitivních lidí nebo jako plazí nehumanoidní rasa (a nebo platily všechny popisy najednou). Tato rasa válčila s jinou podzemní rasou laskavých bytostí, známou jako Teros. Deros údajně ze svého podzemního doupěte mučili na dálku lidi na povrchu psychickými útoky, elektronickou kontrolou mysli, vše mělo být součástí přípravy na budoucí útok na „svět nahoře“.

Otázky na téma záhad ve vzduchu i pod zemí zůstaly v časopise Amazing Stories spíše nezodpovězeny. Možná proto, že se R.S. Shaver snažil čtenáře informovat o záhadném světě nad jejich hlavami i pod jejich nohama formou vědecko – sci-fi příběhů. Opomněl ovšem čtenáře jasně informovat o tom, kde končí fakta a kde začíná sci-fi. Dalším důvodem nezodpovězení otázek mohla být snaha vydavatele Raymonda A. Palmera vkládat do Shaverových příběhů vlastní „záhadologický“ pohled (z čehož ho R.S. Shaver obviňoval).

V době takových událostí se narodili badatelé, jakým byl také C. Edwards. Někteří badatelé jeho generace zabředli do metafyziky, hledajíce odpovědi na své otázky v odpovědích nadpřirozených bytostí při seancích channelingu, což sice dělalo dobře jejich egu, nicméně jejich odhalení nebyla podložena. Skutečností je, že mnozí z těchto okultistů skončili s vážnými emocionálními nebo psychickými problémy, protože v každém koutu viděli ducha.

Rozvinulo se u nich chování paranoidních schizofreniků, což naznačuje, že většina jejich zdrojů byly astrální nebo mimozemské bytosti, jejichž cílem rozhodně nebylo vést tyto hledače po stezkách pravdy. Jiní vědci uchránili své duševní zdraví a uchovali si schopnost analýzy, nepoddali se přítomnosti negativních vlivů, nesnížili se ke lžím a nezaprodali se klamavé propagandě. Místo toho se rozhodli zkoumat dané fenomény za pomoci zdravého rozumu, intelektuálním způsobem. S tímto vědomím citujeme z dopisu Chucka Edwardse.

Citujeme z dopisu Chucka Edwardse: „Rád bych reagoval na váš dopis ze dne 31. ledna, omlouvám se za pozdní odpověď. V příloze posílám dokumenty a doufám, že vám budou k užitku. Buďte prosím stejně upřímní, jako jste byli v minulosti a dejte mi vědět, pokud se příliš vzdálím od tématu... Naše nadace nedávno lokalizovala v rámci samotného kalifornského odvodňovacího systému rozsáhlý komplex podzemních chodeb, které byly objeveny už v roce 1936. Tento objev byl ignorován i přesto, že jsme se snažili uvést vše ve známost. Technici, pracující v nedávné době na úpravě silnice, náš nález potvrdili: Odstřelem odhalili jednu (z mnoha) síní, která měřila asi 60 x 22 metrů a jejíž výška byla víc než 15 metrů. Nalezli jsme cosi, co jsme považovali za podzemní odvodňovací systém (vedoucí necelých tisíc kilometrů z oblasti Velké americké pouště). Věříme, že jednotlivá vlákna této pavučiny vedou do Zionského kaňonu v Utahu, Velkého kaňonu, další míří až do Carson Sink a další vedou na podobné západní svahy, kde se spojují v poušti Mohave. Nevěříme geologům, kteří tvrdí, že celý tento podzemní systém odvodňuje povrchové vody, které by jinak končily v Nevadě a ve Velké americké poušti (kromě oblasti Armagosa ve skutečnosti žádné povrchové vody neodtékají mimo zmíněná území). Psali jste o ochlupených stvořeních, která byla spatřená v těchto oblastech. Už dva roky sbírám k tomuto tématu podklady a pokud máte na tuto záležitost jakýkoliv názor, budu vám vděčný za jeho sdělení. To je v tuto chvíli vše. Věřím, že mě stále považujete za vašeho stoupence. Věnuji velkou část svého volného času na pomoc farmáři, který žije poblíž Portlandu. Objevil neuvěřitelné kamenné artefakty, kterých má doslova tuny, žádné starší artefakty doposud nikdo nenašel – řekněme prozatím. Pokračujeme pomalu ale jistě v boji proti konzervativním názorům. Váš Chuck Edwards“.

O mnoho let později badatel Richard Toronto otiskl ve svém bulletinu Shavertron článek, který pojednává o obecním správci vodních toků v Los Angeles. Tento státní činitel hovořil s mužem, který byl najat vládou na průzkum zdrojů podzemních vod v Camp Irwin v Kalifornii.

Tento muž společně se svým kolegou narazil během svého pátrání na opuštěný důl a rozhodli se prozkoumat jeho dno. Ke svému překvapení zde objevili puklinu v podloží, která byla dostatečně široká, aby jí mohli prolézt. Po poměrně dlouhém úseku cesty se objevili v obrovské říční jeskyni. Překvapivě se před nimi zjevila křišťálově čistá podzemní řeka, široká asi 400 metrů, která jeskyní odtékala z jejich dohledu.

Správce vodních toků v Los Angeles objevil nejméně pět dalších podzemních řek stejného druhu. Tok některých řek byl údajně vysledován až k pevninským svahům nacházejícím se pod hladinou oceánů, nejméně jeden takový se nachází v Kalifornském zálivu.

To vše, zdá se, potvrzuje podezření, které vyjádřil nejmenovaný důstojník námořnictva ve výslužbě. Americké námořnictvo má podle jeho názoru povědomí o rozsáhlém systému či labyrintu vodních jeskyní, které se vinou pod povrchem Kalifornie i jiných západních států a tyto vodní labyrinty ústí do oceánů prostřednictvím obrovských výstupů, které je možné nalézt v pevninských svazích hluboko pod hladinou oceánů.

Jedna z odvážnějších teorií říká, že průměr některých vodních tunelů jsou tak veliký, že jimi může proplout i ponorka. Jedna jaderná ponorka se prý vydala na tajnou monitorovací misi, v bludišti tunelů se ztratila a nikdo o ní více neslyšel. Dvě americké jaderné ponorky bez vysvětlení v minulosti zmizely – jednalo se o ponorky Scorpion a Thresher.

Jistá žena, která měla ke svému muži, sloužícímu na ponorce Thresher, velmi silné citové pouto, po katastrofě tvrdila, že „ví“, že její manžel je stále naživu. Říkala, že mezi ní a manželem fungoval jistý druh mimosmyslového spojení a že oba vždy navzájem věděli, když se ten druhý dostal do potíží.

(O výzkumu podzemních vodních labyrintů, který vedlo námořnictvo, se čtenář může dovědět více v článku „California floats on Ocean?“ – „Plave Kalifornie na oceánu?“, který se objevil v březnu 1980 v časopise „Rebel Magazine“, který vydává John J. Williams. Lze jej zakoupit prostřednictvím: Consumertronics Co, John J. Williams, 2011 Crescent Drive, P.O. Box 537, Alamogardo, 88310, New Mexico.)

Jaderná ponorka Thresher „zmizela“ 10. dubna 1963, společně s posádkou čítající 129 mužů, kterým velel John W. Harvey z Amerického námořnictva. Badatelé Will Carson a Jeannie Joy hovořili krátce po zmizení ponorky se ženou, o které jsme se zmínili výše. Uvedla toto:

„Když ponorka Thresher zmizela, byl tam i můj manžel. Nepovažuji se ale za vdovu. Věřím, že můj manžel žije. Není to otázka toho, že nejsem schopná přijmout tuto skutečnost. Jsem přesvědčená, že je naživu, ať už je kdekoliv. Hluboce svého manžela miluji. A vím, že on mě také miloval. Miluje. Byli jsme si velmi blízcí. Vždycky jsme věděli, když se s tím druhým něco děje. Myslím, že to je intuice. Kdyby se dostal do problémů, určitě bych to cítila. Věděla bych, že se děje něco vážného, že to je otázka života a smrti, ale nic takového jsem necítila.“

„Co myslíte, že se skutečně stalo?“, zeptali se W. Carson a J. Joy atraktivní mladé ženy.

„Většina lidí si myslí, že jsem blázen, ale věřím, že ponorky Thresher se někdo zmocnil.“

„Kdo?“

„Nemůžu to tvrdit s jistotou, ale poblíž prý byla spatřena ruská ponorka (to znamená poblíž místa, kde Thresher údajně zmizel, asi 350 kilometrů od bostonského přístavu). Jen si neumím představit, jak by se Rusové mohli zmocnit takového plavidla, jako je Thresher, aniž by zanechali sebemenší stopu!“

Zdroj informací Johna J. Williama – námořní důstojník ve výslužbě (jehož identitu J.J. Williams prověřil), uvádí, že jistý „výstřední miliardář“ (Howard Hughes?) financoval falešnou „akci na záchranu Thresheru“, aby uspokojil veřejnost a sdělovací prostředky.

Více odhalení týkající se podzemní sítě pod pouští Mohave najdeme v knize Bourkeho Lee s názvem „Muži z Údolí smrti“ („Death Valley Men“, vydalo MacMillan Co., New York, 1932).

V kapitole „Dávné zlato“ B. Lee popisuje rozhovor, který mnoho let zpátky vedl se skupinkou průzkumníků z Údolí smrti. Rozhovor se stočil k tématu indiánského kmene Pajutů a k jejich legendám. Dva muži, Jack a Bill, popisovali svůj zážitek z podzemního města, které prý objevili v okamžiku, kdy se jeden z nich propadl dnem nepoužívané důlní šachty poblíž průchodu Wingate. Ocitli se v přírodní podzemní jeskyni, kterou ušli přes 30 kilometrů severním směrem až do oblasti Pohoří Panamint. Byli ohromeni, když došli až do obrovského dávného podzemního města. K tomuto příběhu se později ještě vrátíme.

B. Lee však uvádí ještě jiný příběh Pajutů (není to tentýž, který vyprávěl dříve Oga-Make). Pajutové se zřejmě dostali hluboko pod zem, do říše starodávné civilizace, která v Pohoří Panamint vybudovala město, civilizace, která je stále zde a která stále po tisíce let vzkvétá.

Během dlouhého rozhovoru, ve kterém průzkumníci Bourkemu Lee i ostatním odhalili tajemství dávného podzemního města, hovořili také o legendě indiánského kmene Pajutů, která se nápadně podobá řeckému mýtu. Vypráví o náčelníkovi Pajutů, jehož žena zemřela a on dle tradice svého kmene podstoupil duchovní cestu do podsvětí, aby ji našel. Když se s ní vracel zpět, ohlédl se, což bylo zakázáno, a tak mu nebylo dovoleno vzít svou ženu s sebou ze světa mrtvých.

Tato legenda není podobného druhu jako ta popisnější, kterou vypráví příslušník kmene Navaho Oga-Make a kterou jsme uvedli dříve. Ta hovořila o náčelníkovi Pajutů, který byl odveden do podzemního města Hav-musuvů, hluboko pod Pohořím Panamint. Poté, co byl zmíněn tento příběh, začali se zúčastnění v rozhovoru zabývat rasou žijící údajně v podzemí, která obývá hluboké jeskynní systémy pod oblastí Údolí smrti. Pajutská legenda o Hav-musuvech naznačuje, že tito dávní obyvatelé opustili podzemní město v Pohoří Panamint a přesídlili do větších jeskyní, ukrytých hlouběji pod zemí. Mohli bychom následující příběh nějak spojit s pajutskou legendou o Hav-musuvech? Vstupujeme do rozhovoru ve chvíli, kdy Bourke Lee říká:

„Profesor, Jack a Bill se posadili do malého plátěného přístřešku, postaveného v Emigrant Canyon, předtím vyslechli celou legendu. Profesor řekl: ´Ten příběh je v podstatě o Orfeovi a Eurydice.´

´Ano´, odpověděl jsem. ´A je to také pajutská legenda. Někteří Indiáni ji v šedesátých letech vyprávěli Johnovi Wesleymu Powellovi.´

´To je velmi zajímavé´, řekl profesor. ´Paralela mezi Orfeem a Eurydikou je tak jasná, jakoby byl příběh převzat přímo od Řeků.´

Jack reagoval: ´Vůbec by mě to nepřekvapilo. Znal jsem jednoho Řeka, zapomněl jsem jeho jméno, ale měl řeckou restauraci téměř v každém důlním městě, kde jsem byl. Stále někde cestoval. Řekové jsou velcí cestovatelé.´

Bill řekl: ´Ale oni nemyslí současné  řeky. Řekové, o kterých mluví, už tisíce let neexistují.´

´A co je na tom?´, zeptal se Jack. ´Možná byli dávní Řekové taky velcí cestovatelé.´

´To je zajímavé.´, řekl profesor.

´A co ten tunel,´ pokračoval Bill, čelo svraštělé vráskami. ´Neříkal jsi, že ten Indián prošel tunelem do zvláštní země?´

´Ano´, odpověděl jsem. ´Myslím, že to nazval jeskyní nebo nějakou prohlubní v zemi, ale myslím, že horník by to nazval tunelem. Proč?´

´Je to takové zvláštní´, řekl Bill. ´Tenhle indiánský lovec, který žije přímo tady, naproti kaňonu, vypráví příběh o tunelu, a přitom to není ani žádný starý příběh. Tom Wilson mi vyprávěl, že jeho děda tím tunelem prošel a zmizel. Byl pryč tři roky a když se vrátil, řekl, že žil ve zvláštní zemi se zvláštními lidmi. Ten tunel by měl být někde v Pohoří Panamint a není to zas tak daleko od místa, kde teď sedíme. Tak co si o tom myslíš?´

´Myslím, že Tomův děda bude pořádný lhář.´, konstatoval Jack.

´Tomův děda´, říkal jsem, ´žil v době, kdy Pajutové ještě dodržovali svoje tradice. Možná že znal tu starou legendu. John W. Powell ji slyšel v Nevadě před pouhými pětašedesáti lety.´

´To je velmi zajímavé.´, poznamenal profesor.

´Něco mě napadlo´, řekl Bill zamyšleně. ´Co když Tomův děda cestoval nějakým tunelem celý omámený žvýkáním durmanu, pak se setkal s nějakými dřívějšími bílými obyvateli a žil s nimi? Tom mi říkal, že ti lidé mluvili podivným jazykem, jedli pokrmy do té doby pro jeho dědu neznámé a oblékali se do oděvů z kůže. Měli koně a zlato. Možná to bylo někde v Pohoří Panamint a nebo to byli objevitelé nebo osadníci z Pohoří Owens. Co myslíte?´

Jack reagoval: ´No, byli tady i Španělé. Takže to mohli být Španělé nebo dávní Řekové. A kde je ten tunel? A proč měl Tomův děda problém s tím jejich jazykem? Je to úplně jiný příběh než ten, co vyprávěl Buck. S těmi Indiány nebo Řeky se moc daleko nedostaneme... Abychom se ale vrátili k naší diskusi o geologii, profesore, cestoval jste po Nevadě?´“

Odtud diskuse nabrala jiný směr...

V oblasti pouště Mohave byli spatřeni nejen mimozemšťané s lidským vzezřením, ale i takzvaní „šedí“. Je možné, že „šedí“ mají svůj genetický původ na Zemi, stejně jako „seveřané“? To je názor badatele Brada Steigera, který je přesvědčen, že „šedí“ se vyvinuli mutací z ještěří rasy, která ze Země záhadně „zmizela“, což vedlo k teorii, že „vyhynuli“ – i přesto, že jiní plazi – jako krokodýli nebo leguáni, se vyvíjeli dál. V roce 1967 vydal badatel Brad Steiger, společně s Joan Whritenour, později Joan O´Connell, knihu pod názvem „V létajících talířích jsou nepřátelé“ („Flying saucers are hostile“). B. Steiger a J. Whritenour o záměrech mimozemšťanů uvádějí: „... Uctívači létajících talířů, kteří očekávají, že nám po příchodu nebeských bratrů začnou létat pečení holubi do pusy, pokračují v kázáních na téma hvězdné spásy, kterou vesmírné lodě snesou ustaranému světu. Samozvaní vyslanci, kteří káží toto výjimečné evangelium, ignorují skutečnost, že ne všechny létající talíře mohou být považovány za přátelské. Je mnoho těch, kteří dokazují jejich nepřátelské skutky. Máme přehršel dobře zdokumentovaných důkazů o tom, že mimozemšťané jsou zodpovědní za vraždy, útoky, popáleniny přesně zaměřeným zářením, nemoci z ozáření, únosy, pronásledování automobilů, útoky na domovy, přerušení dodávek energie, ochrnutí, záhadná sežehnutí i zničení letadel. Desítky věrohodných očitých svědků uvádí, že spatřili mimozemšťany, jak nakládají do svých vesmírných plavidel vzorky ze Země, včetně zvířat, půdy a kamenů, vody a zápasících lidských bytostí.“

B. Steiger, který je také autorem knih „Invaze létajících talířů – cíl: Země“ („Flying saucer Invasion – target Earth“) a „Létající talíře jsou hrozbou“ („The flying saucer menace“) a dalších, také věří, že většina entit, se kterými se na Zemi setkáváme, jsou nejen nepřátelské, jak vyplývá z předchozí citace, ale že nemají vůbec „lidský“ původ, nýbrž plazí nebo ještěří.

V souvislosti s tím uvádíme následující sdělení, které bylo nedávno uvedeno B. Steigerem v jeho populárním filmu „Pravda o UFO“ („The truth about UFOs“). B. Steiger zde do jisté míry „změnil tón“, co se přirozeného charakteru plazích bytostí týče a nyní zastává názor, že nejsou tak „špatní“, jak v dřívějších letech popisoval. Tento závěr však není podpořen fakty a jediným vysvětlením objasňujícím změnu postoje může být skutečnost (jak mnohé zdroje zmiňují), že plazí stvoření mají schopnost na dálku manipulovat lidskou myslí, emocemi a duchem prostřednictvím okultně-technologických a nadpřirozených psychických prostředků a zajisté by neváhali použít takové síly proti lidstvu, aby zastřeli jeho vnímání světa.

Je také možné, že B. Steiger podlehl tlaku příznivců hnutí New Age vodnářského věku, se kterými přichází do styku a kteří důvěřují odhalením získaným prostřednictvím channelingu, ve kterých jsou „šedí“ vykresleni jako mírumilovní vesmírní bratři, kteří nám pomáhají v obrovském vývojovém přerodu a započetí stádia života ve čtvrté dimenzi nového věku božského vědomí, ať už to má znamenat cokoliv. Ovšem pokud by lidem byla všeobecně známá povaha plazích ras, jejich činnost, samotná existence plazího druhu by byla ohrožená. Někteří lidé zastávají názor, že různé filmy, kreslené seriály atd., které znázorňují mimozemšťany plazího původu jako ty „hodné“, mají za cíl znecitlivět vnímání mladých Američanů a zastínit přirozený negativní vztah k těmto dávným nepolapitelným nepřátelům lidstva. B. Steiger, který je považován za „UFO spisovatele“ v první linii, uvádí následující:

„Na konci 60. let jsem zveřejnil svou teorii, že důvod, proč se popisovaní mimozemšťané podobají plazům nebo obojživelným bytostem, je prostý: protože jimi skutečně jsou. Jsou to vysoce vyvinutí příslušníci rodu plazů nebo obojživelníků. Moje vlastní kontroverzní teorie je, že dinosauři nikdy nevyhynuli, ale že se ve skutečnosti vyvinuli v bytosti podobné lidem a buď šli vlastní cestou vývoje a nebo byli zničeni katastrofou v atlantském období.“

(poznámka vydavatele: Katastrofou má B. Steiger namysli např. potopu. Ačkoliv jsou B. Steiger a další zastánci tzv. „evoluční teorie“, nemusejí mít tak úplně pravdu, zejména po objevu druhého zákona termodynamiky o míře neuspořádanosti daného procesu. Je velmi pravděpodobné, že místo vývoje z velmi jednoduché formy se plazí rasa vyvinula prostřednictvím přirozeného výběru, adaptace na životní prostředí, přežití nejsilnějšího a nejchytřejšího atd. Mohly tak vzniknout různé známé i neznámé větvě druhu, včetně toho složitého, který původně obýval Zemi už v pradávných časech. Je velký rozdíl mezi vědeckým pojetím pobočné přeměny a Darvinovou teorií postupného vývoje.)

B. Steiger pokračuje:

„... Tuto teorii jsem promyšleně rozvíjel, a tak jsem byl nadšen, když jsem obdržel zprávu, že Dale Russell a Ron Seguen z Národního muzea přírodních věd v Ottawě sestavili model lidského dinosaura. Inspirovali se Stenonychosaurem a Equallem. Podle D. Russella měl Stenonychosaurus větší mozek a oči se schopností vnímat překrývající se vizuální pole. Čtyřicetikilový dinosaurus chodil po dvou a zdá se, že měl na horní končetině se třemi prsty s drápy i protilehlý palec. Výsledkem této vědecké spekulace bylo stvoření, které se překvapivě podobalo člověku. D. Russell jej nazval dinosauroidem (pozn. z angl. dinosaur + humanoid).

Stvoření bylo vzpřímené, 140 centimetrů vysoké, mělo velkou klenutou hlavu, zelenou pokožku a žluté plazí oči. Russell poznamenal, že mělo mít asi i uši, ale výsledkem by bylo až příliš lidské vzezření. Je to neuvěřitelné, ale dinosauroid vystavený v kanadském Národním muzeu přírodních věd téměř bezezbytku odpovídá popisu mimozemšťanů, který udali muži i ženy po celém světě, kteří se s mimozemšťany setkali.“

Ve své knize „Únosci z řad UFO“ („The UFO abductors“, vydalo Bekley Books, New York, v roce 1988) na stranách 5 a 6 B. Steiger dodává:

„Ve většině případů setkání byli mimozemšťané popsáni jako metr a půl vysoké bytosti, stojící na dvou končetinách, oblečeny do jednodílné přiléhavé kombinézy. Jejich pokožka byla šedá nebo šedozelená a neměly vlasy. Nejvýraznějším prvkem obličeje byly veliké oči, velmi často popisované jako „hadí“ – s panenkami, které jsou schopné se přizpůsobit světlu. Bytosti neměly viditelné rty, jen rovnou linku v oblasti úst, velmi vzácně je popisován nos, pouze malé nosní dírky, doslova zapuštěné do hladké pokožky. Někdy svědci zmiňují špičaté uši, ale v mnohých případech bylo řečeno, že na velké kulaté hlavě nebyly viditelné uši. Opakovaně svědci viděli na helmě nebo na prsou nášivku či znak se symbolem okřídleného hada.“

Časopis „Nevada Aerial Research Journal“ v letním vydání roku 1989 potvrdil domněnku B. Steigera. V časopise byla přetištěna zpráva z United Press International, která se objevila v kalifornských novinách Berkley. Zde se uvádí:

„Dale Russell, správce zkamenělin obratlovců v Národním muzeu v Ottawě, rozvinul teorii, že z velkých ještěrů, kteří v dávných dobách potulovali po Zemi, se mohla vyvinout inteligentní forma života.

D. Russell nazval výtvor své fantazie dinosauroidem, který vypadá jako ještěr se zelenou pokožkou, bez ochlupení, má vypouklou hlavu, zářivé kočičí oči a tříprstou ruku...

Obojživelníci se vyvinuli v rasu podobnou lidem a postupně vytvořili civilizaci, která buď stále existuje a nebo zanikla v době atlantské katastrofy – těsně poté, co začala překonávat pozemské hranice. Někteří mimozemšťané mohou být potomky této obojživelné rasy a vrátili se na sem ze své kolonie kdesi ve vesmíru, aby sledovali současný dominantní druh, který má dnes nadvládu nad jejich domovskou planetou.“

To je jedna z možností, kterou autor článku nabízí.

Podle jistých zdrojů je okřídlený had symbolem jiné skupiny plazích mutantů, která v hierarchii plazí rasy stojí velmi blízko vrcholu. Jedná se o rasu, která je zmiňovaná jako pterodactoidi, motýlí muži nebo okřídlení draci. Byli spatřeni velmi vzácně a jsou námětem celé knihy Johna A. Keela, badatele na poli UFO.

Další informace nalezneme ve čtyřdílném dokumentu Dinosaurus, který uvádí Walter Cronkite. Tento pořad se také zabývá myšlenkou, že jistá skupina dávných ještěrů se mohla vyvinout nebo zmutovat v ještěří bytosti podobné lidem. David Norman ve shrnutí seriálu uvedl:

„... Seriál končí nenadálým odhalením. V roce 1982 Dr. Dale Russell z Královského muzea v kanadské Ottawě uskutečnil napůl vážně míněný experiment. Popsal Stenonychosaura, malého hbitého a vysoce dravého dinosaura z období pozdní křídy, který měl neobvykle velký mozek, velké oči schopné plastického vidění a horní končetiny, schopné uchopit předmět. Rozvíjí teorii, jak by se takový dinosaurus vyvíjel dál, pokud by býval nevyhynul. Jeho odpovědí je dinosauroid – vzpřímený dinosaurus bez ocasu, se třemi prsty na horních i dolních končetinách a velkým mozkem.“

D. Norman připisuje téměř lidské vlastnosti horním končetinám jedné větve dinosaurů – Iguanodona:

„... Pružný pátý prst má při uchopení předmětu vlastnosti podobné lidskému palci, zatímco prostřední tři prsty nejsou téměř vůbec pružné. Velký jehlovitý hrot Iguanodonova prstu by byl smrtící zbraní. Ostrý bodec by za pomoci silné horní končetiny pronikl i tou nejsilnější vrstvou kůže.“

Je docela dobře možné, že pokud tento vysoce inteligentní a zároveň (podle častých zmínek) velmi vychytralý a dravý druh existuje, pak možná se ve svém vývoji příliš neodchýlil a podobá se popisu – ačkoliv spíše temnému, ve třetí kapitole knihy genesis. Pokud bychom měli uvěřit tisícům svědků, kteří popisují setkání s takovými bytostmi (popis by mohl být výsledkem buď kolektivní halucinace a nebo spíše skutečných zážitků, což se zdá být pravděpodobnější), pak se musíme logicky ptát: Odkud tyto bytosti pocházejí?

Kdyby vznikly na Zemi, jak říká Brad Steiger, pak kde tyto hrozné bytosti na Zemi přebývají? Nebylo by lepší se zeptat: Kde v zemi tyto bytosti přebývají? Ačkoliv se plazí rasa po staletí úspěšně vyhýbá bádání lidí žijících na povrchu planety, existují spojitosti, podle kterých se dá usuzovat na propojení s podzemím – nejen podle velkého procenta fenoménů UFO, ale také podle bytostí, které se v souvislosti s těmito fenomény objevují, zejména plazích bytostí, takových které popisuje B. Steiger.

Věřte, nevěřte, existuje mnohem více dobře zdokumentovaných zpráv o mimozemšťanech, druhů jiného než lidského původu – kromě těch, o kterých jsme se již zmínili. Týkají se podzemních úkrytů po celém světě. Tradiční židovské a křesťanské náboženství spojuje hlubiny země s podsvětím a démony. To rozhodně nechceme popírat, ale nabízíme propracovanější teorii tohoto konceptu.

Předtím se však podíváme ještě na některé případy popisující plazí bytosti podobné lidem, které byly spatřeny na povrchu země. Následující zpráva, která se objevila v knize Loren Coleman „Podivná setkání“ („Curious encounters“, vydalo Faber & Faber, Boston, Massachusetts v roce 1985) na stranách 70 – 76, popisuje setkání s plazím a / nebo obojživelným, napůl vodním, stvořením, které chodilo po dvou:

„V létě roku 1973 popsal obyvatel oblasti Newton-Lafayette v New Jersey obrovského aligátora s lidským vzezřením, kterého zde viděl. Noviny psaly o staré indiánské pověsti z této oblasti, která vypráví o rybě-člověku, který nebyl nikdy polapen. V roce 1977 oznámil Alfred Hulstruck, státní ochránce přírody z New Yorku, že se ve státní oblasti Jižního pásu ´objevila bytost podobná člověku, pokrytá šupinami, která po setmění vychází z červených vod plných vodních řas a slídí v pahorkatinách porostlých kapradinami a mechem.´

Tato zpráva z New Jersey však není ničím ve srovnání s neuvěřitelnou sérií historek původem z jediné oblasti Spojených států v údolí řeky Ohio.

Přes dvacet let jsem se probírala starými výtisky časopisů Louisville, Kentucky a Courier-Journal a v jednom z nich jsem objevila klenot, jehož smysl mi v hlavě leží už dvě desetiletí. Ten zajímavý krátký článek se objevil ve vydání časopisu z 24. října 1878. ´Divý muž z lesa´ byl zajat, údajně, v Tennessee a vystaven v Louisville. Muž je popisován jako téměř dva metry vysoký, oči dvakrát větší, než je u lidí obvyklé. Jeho tělo je pokryto šupinami. Teď ten článek dává smysl. A nyní, téměř po sto letech, opět poblíž Louisville, se objevují nové příběhy o plazí rase. Clarence Cable v roce 1975 poblíž Miltonu v Kentucky oznámil, že se v lese poblíž jeho skládky potuloval obrovský ještěr. Autor Peter Guttilla popisuje stvoření, které C. Cablea tolik překvapilo, jako čtyři a půl metru dlouhé, se čtvrt metru dlouhým rozeklaným jazykem, obrovskýma očima, vyboulenýma asi jako u žáby. Bylo matně bílé barvy, s černobílými pruhy táhnoucími se po celém těle, na kterém byly několikacentimetrové skvrny. Mark A. Hall, který celý případ vyšetřoval na místě, zjistil, že tento veliký ještěr podle očitých svědků z Trimble County v Kentucky běhal po dvou. Řeka Ohio je severní hraniční řekou oblastí Louisville, Milton a Trimble.

Rok 1972... V březnu tohoto roku viděli dva policisté z Ohia při dvou různých příležitostech něco, co se později stalo známé jako Žabí muž z Lovelandu. Vyšetřovatelé Ron Schaffner a Richard Mackey hovořili s oběma policisty, ale nezveřejnili jejich pravá jména – použili přezdívky Williams a Johnson.

První událost se stala v jednu hodinu v noci, 3. března 1972. Byla jasná chladná noc. Strážník Williams byl na cestě do Lovelandu, projížděl ulicí Riverside, když měl pocit, že podél ulice běží pes. Když se´to´ ale napřímilo, oči osvítily reflektory auta, podívalo se to na Williamse, otočilo se to a skočilo za svodidla. Williams viděl, jak stvoření míří dolů na nábřeží Malé řeky Miami. Řeka Ohio se nachází jen asi 25 kilometrů od tohoto místa. Popsal bytost jako 90 až 120 centimetrů vysokou, vážící asi 30 kilogramů. Měla strukturovanou pokožku a obličej jako žába nebo ještěrka. Williams se vrátil na policejní stanici a společně se strážníkem Johnsonem se vrátili na místo pro důkazy po zvláštní bytosti. Našli rýhy na místě, kudy utíkala z kopce dolů k řece.

Asi 17. března 1972 projížděl strážník Johnson autem poblíž Lovelandu a zažil něco podobného. Viděl zvíře, které leželo uprostřed silnice. Zastavil, aby mohl zvíře odklidit z vozovky, myslel, že je mrtvé. Když strážník otevíral skřípající dveře auta, zvíře se postavilo do přikrčené pozice, odkulhalo ke svodidlům, zvedlo nohu a stále se koukalo na Johnsona. Johnson se rozhodl vystřelit – možná to způsobil ten zvláštní zlomyslný výraz v obličeji. Netrefil se, uvědomil si, že stvoření stále pokračuje dál. Johnson později vypověděl, že měl pocit, že stvoření bylo více vzpřímené, než popisoval Williams. Jeden místní farmář vyšetřovatelům řekl, že tentýž měsíc viděl velikou bytost, podobnou žábě nebo ještěrce...“

Charles Berlitz ve své knize „Svět neuvěřitelných ale pravdivých skutečností“ („World of the incredible but true“, vydalo Fawcett Crest Books, New York) uvádí následující událost týkající se dravce podobného člověku nebo ještěřího muže:

„Ve Spojených státech i po celém světě jsou hlášena setkání s takzvaným lesním mužem nebo Yetim. Stvoření jsou většinou popisována jako vysoká, ochlupená, s výraznýma očima. Obyvatelé Bishopville v Jižní Carolině se však v létě 1988 setkali s něčím neobvyklým: přes dva metry vysoký muž se šedou šupinatou pokožkou, který vypadal jako ještěr. Podle svědků měl oproti lesnímu muži na každé ruce jen tři prsty zakončené deseticentimetrovými drápy. Byl to druhý popsaný Yeti, který měl jen tři prsty na rukou a první, který měl tři prsty na každé noze. Ještěří muž je ten nejzvláštnější lesní muž, který byl kdy spatřen.

Sedmnáctiletý Chris Davis se poprvé s Ještěřím mužem setkal 29. června okolo druhé hodiny ráno. Když se mladík vracel domů, zastavil auto u poloslaných vod mokřiny Scape Ore poblíž Bishopville, aby zde vyměnil prázdnou pneumatiku. Když nasazoval hever na držák, zahlédl, jak ´něco´ běží přes pole směrem k němu. Skočil okamžitě do své Toyoty Celicy z roku 1976 a zažil tahanici s plazí bytostí, která se snažila dostat do zavřeného auta. Pak Ještěří muž skočil na střechu auta, kde zanechal škrábance na laku jako důkaz svého útoku.

C. Davis se celý rozrušený vrátil domů a o svém zážitku pověděl jen svým rodičům a blízkým přátelům. Strážci zákona však později C. Davise vyslýchali, protože sousedé řekli, že by mohl vědět nějaké souvislosti se zvláštními stopami po zubech a škrábanci nalezenými na jiném autě.

C. Davis nebyl jediný s podobným zážitkem. Brzy byla šerifova kancelář zaplavena dalšími zprávami. Například mladí chlapci Rodney Nolfe a Shane Stokes projížděli autem okolo mokřin společně se svými přítelkyněmi, když přes silnici těsně před jejich autem přeběhl Ještěří muž. Stavební dělník George Holloman oznámil, že Ještěří muž na něj skočil v okamžiku, kdy právě nabíral vodu z artéské studny.

Státní policisté Mike Hodge a Lee County a zástupce šerifa Wayne Atkinson prohledávali oblast mokřin a našli tři zničené stopadesátilitrové lepenkové krabice. Kůra mladých stromků byla oloupaná až ve výšce dva a půl metru nad zemí. Podle M. Hodge v oblasti našli v tvrdém červeném jílu ´obrovské otisky´ dolních končetin, měřily 35 x 18 centimetrů. Tým sledoval stopy a po dalších asi 350 metrech našli čtyři čerstvé otisky ve stopách po pneumatikách jejich vlastního auta. Podle státních biologů, kteří se zabývají divokou zvěří, neodpovídaly otisky žádnému známému zvířeti.“

(poznámka vydavatele: Téma Ještěřího muže se stalo Timu Whitovi námětem jedné z epizod dokumentu Fox Network s názvem Sightings – Pozorování.)

Některé zdroje naznačují, že tyto bytosti podobné ještěrům byly kromě jiného spatřeny v hluboko vybudovaných sítích tunelů v jihozápadní oblasti Albuquerque (zejména v Dulce a v San Crystobel) v Novém Mexiku, Las Vegas (zejména v oblasti Groom Lake) v Nevadě, Salt Lake City v Utahu a v jeskynních oblastech v Black Mountains mezi městy Las Vegas v Nevadě a Kingman v Arizoně.Mohave v Kalifornii... a dokonce na samém okraji samotné pouště poblíž Lancasteru i jinde. V mnohých případech byly vidět ve společnosti „šedých“, kteří se k nim chovali, jako by jim byly plazí bytosti nadřízené. Podle našich zdrojů byly tyto bytosti viděny také v podzemních zařízeních v oblasti pouště

Badatel Michael Lindemann ze skupiny „20/20 Group“ k tomu připojil následující informaci během veřejné přednášku v Lancasteru v Kalifornii. Je o ženě, která zažila únos skupinou mimozemšťanů známou jako „šedí“, vše se odehrálo na okraji pouště Mohave:

„Mnoho obyčejných obyvatel lancasterské oblasti zažilo setkání s mimozemšťany. První je žena s větším počtem dětí, která v roce 1972 žila se svým manželem v Ridgecrestu v Kalifornii... Tato žena nikdy nečetla knihy o UFO nebo mimozemšťanech a ani se o toto téma nezajímá. Ani dnes vlastně žádné knihy nečte. V poslední době, když si uvědomila, že zažila setkání s mimozemšťany, udělala jednu věc: Šla si půjčit film Whitleyho Striebera ´Spojení´ (´Communion´). Vložila videokazetu do přístroje a dívala se sotva minutu, když pocítila strach a bylo jí špatně. Utekla z domu. To byl jediný pokus ve snaze získat nějaké informace o mimozemšťanech. Přesto má tato žena překvapující zážitky.“

M. Lindemann vypráví její otřesný zážitek, kdy poblíž domu, který se nachází v dosahu pouště, spatřila napůl fyzickou bytost nebo zdánlivou bytost druhu „šedých“. Najednou měla pocit intenzivního zážitku, o kterém věděla, že se stal, ale ona mu nerozuměla a nebo si nemohla docela vzpomenout. Popisuje bytost jako klasického „šedého“ mimozemšťana, stejně jako byl popsán mnohými dalšími unesenými svědky – menší šedá postava s velkou hlavou a velkýma šikmýma černýma očima, což ve světle jejího nezájmu o fenomény UFO jen dodává jejímu příběhu na věrohodnosti. M. Lindemann vysvětluje, že výsledkem tohoto prvního zážitku bylo, že tato žena, která nikdy nečetla o UFO, vyhledala terapeuta zabývajícího se hypnózou. Terapeut  došel k závěru, že žena z Ridgecrestu byla zcela zdravá a mluvila pravdu.

Michael Lindemann pokračuje:

„... Žena od té doby měla další a další zážitky. Její následující zážitek také vedl k odhalení příběhu, na který si vzpomněla až po regresi. Ale následující zážitek, který ji ´probudil´, byl klíčem k jejím uzamčeným vzpomínkám:

Její manžel odjel ke konci roku 1972 na školení – pracoval pro telekomunikační společnost, a byl pryč několik  týdnů. Zůstala doma sama s dětmi. Protože žili na odlehlém místě, spala samozřejmě s nabitou zbraní. Měla lehké spaní, byla nervózní.

Jednou v noci se vzbudila, protože v pokoji zaslechla šelest. Rozhlédla se a před skříní spatřila černou postavu, jako by měla na hlavě kapucu. Zdálo se, že si ´hraje´ s její krabičkou na šperky. Domnívala se, že se někdo do domu vloupal.

Pomyslela si: ´Co mám dělat, co mám teď dělat!´ Sahala po zbrani a nechtěně vyjekla. Kdokoliv to byl, otočil se a šel k ní. Popsala bytost jako 120 centimetrů vysokou, velmi, velmi tmavou, řekla, že vypadala jako ještěrka. Měla hrubou pokožku, velké žluté oči – neměla veliké černé oči mandlového tvaru, ale žluté ´kočičí´oči, tlamu a zuby. Řekla, že bytost vypadala jako leguán a že mohla okamžitě s jistotou říct, že ta bytost byla nebezpečná a že se jí vůbec nelíbila. Tato bytost byla zlá a nedalo se jí věřit.

Nepamatovala si, co se stalo pak, jediné, co věděla, bylo, že byla vyděšená, protože ležela v posteli a bytost jí doslova dýchala do obličeje. Při regresi zjistila zbytek tohoto zvláštního příběhu. Vznášela se vzduchem dolů, kde viděla, že ´šedí´ fyzicky odnášejí její tři děti ven do připravené lodi. Ona se vznášela také směrem k lodi. Pochopila okamžitě, že černý muž, co vypadal jako ještěrka a jak zjistila později – který měl ocas, spolupracuje se ´šedými´, ale ne vždy byli zajedno. Létající loď patřila ´šedým´ a ona doslova ´poslouchala´ jejich telepatické dorozumívání.

Komunikovali o ní, zatímco ona ležela na stole v lodi a čekala na jejich rozhodnutí, co budou dál dělat. Došla k závěru, že ten ´černý´ ji chce zabít, ale ´šedí´ říkali: ´Ne, ne, je to naše loď.´ V tu chvíli spatřila něco děsivého. Černá bytost jen rozmáchla rukou nad hrudníkem jednoho ´šedého´ a hrudník se mu doslova otevřel. ´Šedý´ padl na zem a žena si myslí, že zemřel. Říkala, že mají zelenou krev, protože krvácel.“

Než začneme „šedých“ litovat, měli bychom si připomenout, kolik zpráv naznačuje, že „šedí“ se v nečítaných případech podílejí na zmrzačení zvířat a lidí, aby tak získali zvířecí i lidské tekutiny, které v podobě „tekuté bílkoviny“ využívají jako zdroj potravy. A pokud máme věřit těm poněkud barvitějším zprávám o záchraně ztroskotaných lodí, byly podle těchto zpráv v troskách plavidel „šedých“ nalezeny lidské orgány i zmrzačená zvířata. Plazí hierarchie funguje, zdá se, na opačném principu než židovsko-křesťanský systém, který uplatňuje princip víry, lásky a služby. Plazí a ještěří hierarchie prosazují přesný opak – strach, nenávist a soutěživost. Existence jak rasy „šedých“, tak i mimozemšťanů podobných leguánům fungují na základě „kolektivního vědomí“ a obě rasy patří podle mnohých zdrojů k novodobým ještěrům. Spojuje je stejný plán, zřejmě stejné dobyvačné snahy, a tak spolu musí nevyhnutelně spolupracovat. Michael Lindemann to nazývá „sňatkem z rozumu“. Zřejmě bychom neměli „leguány“ vnímat jako mnohem horší nežli „šedé“. To co „šedým“ schází co do takřka démonické nenávisti a opovržení lidskou rasou, dohánějí svou hlubokou rozdílností vůči lidem.  Znovu a znovu unesení lidé popisují „šedé“ jako cynické a systematické bytosti, které nejsou schopné projevit soucit či slitování, když lidé trpí, umírají, ale prostě se na vše dívají s „vědeckým zanícením“. Ačkoliv se nám zdá, že opakem soucítění je nenávist, jiní by řekli, že opakem péče a lásky je cynismus. Z tohoto pohledu cynický přístup k lidskému životu není o moc horší než opovržení. Obojí může stát za uskutečňováním všech hrůzných činů.

Pokud jde o výše zmíněný případ, Lindemann pokračuje:

„Její terapeut nám tenkrát řekl: ´Víte, musíte pochopit, že tato žena je opravdu ideálním subjektem pro hypnózu, během níž znovu prožívá své zkušenosti v první osobě. Zažívá znovu všechny emoce a vzpomíná si na neuvěřitelné podrobnosti.´ Terapeut s dlouhodobými zkušenostmi nemá důvod pochybovat o tom, že všechny znovu vyvolané vzpomínky jsou v zásadě pravdivé. Navíc se v detailech shodují se skutečnostmi, které uvedli jiní unesení lidé.

Další znepokojující skutečností, kterou žena uvedla... je, že se v průběhu jiných seancí, ocitla v podzemním zařízení a byla si velmi jistá, že se jednalo o leteckou základnu, kde vyrostla. A zde, pod zemí, viděla ´šedé´ a lidi patřící k vojenskému personálu, spolupracovat bok po boku.  A máme další zprávy, nejen ´my´, ale i ostatní, kteří se zabývají otázkou únosů, podle kterých se únosy dějí přímo před očima oficiálních přestavitelů a je jasné, že se jedná o jakousi dohodu...“

Výše popsaný příběh potvrzuje, zdá se,  domněnku, že ještěří „šedí“ (kteří – máme-li věřit pitvám, které prováděla vláda, mají vnitřní uspořádání ještěrů či plazů) jsou používáni plazí nadřazenou rasou jako prodloužená ruka nějakého skrytého plánu a jako vesmírní dvojití agenti. Mnohé zprávy naznačují, že „šedí“ se dobrovolně podřizují větším „drakonickým“ bytostem. Protože „šedí“ nejsou svým zevnějškem tolik zastrašující, nicméně i tak vypadají děsivě, jsou používáni jako prostředníci ve styku s personálem americké armády. V minulosti se k této záležitosti vyjádřilo mnoho příslušníků tajných armádních organizací a vše nasvědčuje tomu, že „šedí“ používají spolupráci za účelem vytvoření jakési pojistky smluv uzavřených s armádou, které neměly být nikdy respektovány, ale měly sloužit pouze jako platforma pro získání kontroly (prostřednictvím implantátů atd.) nad vlivnými členy armády a vlády.

„Šedí“ se často uchylují k podvodům, aby dosáhli svého cíle. Jedním z důvodů, proč „dohoda“ stále platí, ačkoliv byl tento velký podvod prozrazen, je zkrátka to, že „šedí“ získali mentální kontrolu nad vlivnými armádními členy vlády. Dalším důvodem pokračování „spolupráce“ může být i neblahý vliv, který mají skupiny jezuitů a Illuminati nebo stoupenci hadího kultu nad organizacemi, které se podílejí na vytváření pravidel, jako jsou Majectic 12 či Jason Society apod.

Následující příspěvek popisuje skupinu bytostí podobných Ještěřímu muži, o kterém jsme se zmiňovali dříve, ačkoliv se zdají být jaksi více podobní lidem svým vzezřením – snažili se vydávat za lidské bytosti. Zpráva se objevila v časopise „Metro Update“, ve vydání z přelomu října a listopadu roku 1990, v Omaze v Nebrasce. Příspěvek napsala reportérka Patricia C. Ress pod názvem „Muž z Lincolnu líčí mimozemské únosy“ („Lincoln man recounts abductions by aliens“):

„Více než 45 let lidé hovoří o létajících talířích, dokonce déle, budeme-li počítat zprávy o ´foo fighters´ (pozn. foo fighters bylo označení používané spojeneckými vojsky v době 2. světové války pro úkazy, které později začaly být nazývány jako fenomény UFO), které byly spatřeny piloty na obou stranách. Ale v posledních dvaceti letech slýcháváme více o stinných stránkách těchto návštěv: o mimozemských únosech.

Nejznámější byl doposud případ Angličanů Barneyho a Betty Hillových, kteří se vraceli domů ze své dovolené a kteří si nemohli vybavit dlouhý časový úsek. Poté v hypnóze podrobně popsali strašlivý zážitek o únosu mimozemšťany. Později Betty Andreason vyprávěla o mimozemšťanech, kteří ji pronesli zdmi a zavřenými dveřmi.

Pak se objevil Budd Hopkins, který podobné případy únosů studoval a jeden z nich zaznamenal v knize ´Vetřelci – neuvěřitelné návštěvy v Copley Woods´ (´Intruders – The incredible visitations at Copley Woods´). Poté vyšla na Floridě kniha ´Pozorování z Gulf Breeze´ (´Gulf Breeze Sightings´) a nedávno se objevily knihy ´Spojení´ (´Communion´) a ´Transformace´ (´Transformation´), ve kterých autor Whitley Strieber popisuje vlastní mimozemské únosy.

Většina mimozemských únosů se odehrála na východním pobřeží, avšak někteří lidé uvádějí, že středozápad – dokonce i Nebraska, je zrovna tak stejně intenzivně navštěvován. Muž z Lincolnu nedávno vylíčil svůj zážitek během rozhovoru se  zástupci Institutu Oakcrest z Elkhornu.

John Foster pracuje několik let v Lincolnu jako inženýr. Lincoln je jeho rodištěm a zde se také začaly únosy v 50. letech odehrávat. Svým tichým hlasem a usedlým vzezřením připomíná J. Foster mladého Joela McCrea.

´Mimozemský únos je strašný a traumatický zážitek.´, řekl J. Foster publiku. ´I když vám psychiatři uvěří, prostě si s tím nevědí rady.´

J. Fosterovi byla nabídnuta pomoc a pochopení od lidí jako je Dr. Leo Sprinkle z Univerzity ve Wyomingu, který se zabýval mnohými případy mimozemských únosů. Stal se terčem posměchu a zavržení jak ze strany své rodiny, tak i přátel.

´Při únosu se udějí věci, které jsou naprosto neuvěřitelné. Bylo mi řečeno, že je poměrně běžné, že po takovém zážitku se rozpadnou rodiny. Došel jsem tak daleko, že už je mi jedno, co si lidi myslí.´, řekl J. Foster.

Uvedl, že si nebyl až do 80. let zcela vědom toho, co se mu stalo. V roce 1981 seděl společně se svým kamarádem na lavičce venku před domem v Lincolnu. Oba vyslovili přání, že by chtěli spatřit létající talíř a za malou chvíli se skutečně objevil.

V březnu 1966 zase seděl na své verandě a uviděl za stromy světlo a ten pohled vyvolal dávnou vzpomínku na něco, co se mu přihodilo v roce 1950, když ještě navštěvoval základní školu v Lincolnu. Uvedl, že asi 40 až 50 lidí sedělo venku a sledovalo film, když se najednou objevila kroužící světla, společně s létajícím strojem. Nakonec se ukázalo, že to byla helikoptéra.

J. Foster si vzpomíná, že byl jako omráčený a cítil se zvláštně. Řekl, že viděl létající stroj, kolem nějž se pohybovali tři malí muži a vypadalo to, jakoby stroj opravovali. Cítil nepřekonatelnou touhu do stroje vejít, a když to udělal, zjistil, že stroj má uvnitř jiný tvar. ´Měli jsme lekci z dějepisu, o lidech a něco o Indiánech a bizonech.´, uvedl.

Když se kolem sebe rozhlédl, všiml si, že všichni ostatní jakoby zamrzli v čase. ´Vypadali jako sochy´, řekl J. Foster. Viděl ženu, která mu řekla, že se sama znehybněla, aby později neměla trauma.

Řekl, že byl odvezen na vyšetření bytostmi, které vypadaly ´jako žáby nebo ještěrky´. Nějaká ´žena´ mu řekla, že jsou to vychovatelé, kteří budou dohlížet na jeho lekci. Kromě jiných zvláštních věcí si také vzpomněl, že ještěří muži ho povzbuzovali, aby vstoupil do zednářské lóže.

Po vyšetření byl poslán ven z plavidla, do davu pod ním. Žena (poznámka vydavatele – bytost, která znehybněla sebe sama a která se jevila jako žena) k němu promluvila téměř káravým tónem a řekla mu, že ode dneška bude hodný chlapec, který poslouchá rodiče. Zdálo se, že o něm ví mnoho, včetně skutečnosti, že společně se svými kamarády ukradl lízátko a bonbóny z obchodu naproti na ulici.

V říjnu 1986 jel J. Forest stanovat se svou ženou a dětmi do parku Niobrara a prožil další návštěvu, která vyvolala více vzpomínek na předešlé únosy, uvedl.

V polovině prosince si vzpomínal na padesát únosů, v lednu toto číslo vzrostlo na 2000 a v lednu 1987 si vzpomínal na 3000 únosů.

J. Foster si vzpomínal podrobně na padesát únosů, u dalších 450 si pamatoval jen něco málo a u dalších věděl jen místo, kde se udály. ´Zhruba existují dva druhy takzvaných blízkých setkání.´, uvedl J. Foster. ´Mohou se vzájemně proplétat, ale v zásadě existují unesení lidé, kteří se ocitnou na palubě létajícího stroje, kde jsou vyšetřeni a pak jsou lidé kontaktovaní, kteří, zdá se, jsou kontaktováni po celý život, jakoby měli podepsanou nějakou smlouvu.´ V červnu 1987 se J. Foster a jeho dcera setkali s mnohými dalšími svědky a J. Foster uvedl, že měl pocit, jakoby znal všechny po celý život. Řekl, že mu pomohli vzpomenout si na zážitky z celých Spojených států, i z Kanady a Mexika. ´Věřím, že zážitky UFO se týkají člověka samotného´, uvedl J. Foster ´ale někdy se zdá, že se týkají obecně celé populace. To je podle mě případ záhadných kruhů v obilí, které se poprvé objevily v Anglii a dnes je možné je spatřit v Kanadě, Spojených státech i na jiných místech.´(poznámka vydavatele: Mnohé ze symbolů, které obilné kruhy zachycují, jsou velmi složité a pro většinu nepochopitelné. Mohly by být jakýmsi signálem pro ty, kteří byli během únosů naprogramováni? Mohly by být zápalnou jiskrou nějaké podvědomé reakce některých unesených? Je to jen jedna z možností.)

J. Foster uvedl, že během únosů měl hluboké zážitky a že by o nich měl celý svět vědět. Bylo mu prý ukázáno, jak mohou únosci manipulovat strukturou atomu a měnit tak věci podle přání a bylo mu řečeno mnoho skutečností o podstatě hmoty, které budou objeveny až v budoucnosti.

Zatímco bytosti, se kterými se setkal na začátku, měly plazí vzezření, duchovní ´průvodci´ se jevili svým vzhledem více podobní lidem a byli schopní ´přecházet tam a zpět na hlubší úrovni´.

J. Foster řekl, že na začátku zážitku únosu pociťoval jistý druh vzrušení, zatímco na hlubší úrovni se objevoval životní plán a mezi lidmi s podobnou zkušeností vznikala interakce. J. Foster uvedl, že zná čtyři svědky, kteří si vybavují část alespoň tří jeho vlastních setkání.

Říká, že má ke svým zážitkům také dokumentaci, nakreslil mnoho kreseb a maleb. Věří, že se setkal minimálně se třinácti druhy plavidel. Vzpomíná si prý i na únosy, kde se objevili také jeho přátelé v období dospívání.

Vzpomíná si na jeden únos, který v tomto období prožil společně s přáteli. Z tmavé mlhy se vyplula ´vznášející se telefonní budka´ a hlas, který jakoby vycházel ze sluchátka, je vybízel, aby ´se shromáždili kolem a naslouchali věčné moudrosti a vědění – a něco dalšího o Indiánech a bizonech´, uvedl J. Foster.“

(poznámka vydavatele: Byl příslib „věčné moudrosti“ návnadou, aby se chytili do pasti plazího plánu? Uvědomujeme si, že je to velmi zjednodušené, ale staré příběhy odhalují zcela stejnou strategii, která byla používána původní plazí rasou z hebrejských příběhů, která se snažila o nečisté spojení s neviditelnými stvořeními padlých andělů, aby zničila kontakt lidí se Všemohoucím a v důsledku toho i s jeho nadvládou nad veškerým stvořením, jež mu byla dána, včetně ovládání zvířat. V souvislosti s tím uvádí třetí kapitola knihy genesis, že plazí rasa byla tou nejúskočnější ze všech příslušníků zvířecího království – tato zvířata neměla nesmrtelnou duši, jako má lidstvo. Hebrejský výraz pro „úskočný“ [angl. subtile] je „aruwm“, což doslova znamená „mazaný“ [angl. cunning] – obvykle ve špatném slova smyslu, nebo „záludný“ [angl. crafty]. Ti, kteří viděli Spielbergova, více než dva metry vysokého, Raptora v Jurském parku, si jistě dokáží představit, jak „mazaná“ a krutá dokázala tato stvoření být, a – jak popisují mnozí svědci – dodnes jsou.)

J. Foster k příběhu o „vznášející se telefonní budce“ dále uvádí:

„Hlas z mikrofonu jim nadával a chvílemi zněl sarkasticky (poznámka vydavatele: Jednalo se snad o manipulaci?). Jednou jeho přátelé na budku vystřelili a házeli po ní plechovky piva.

Když se v roce 1987 J. Foster nacházel u jezera Mahoney, znovu uviděl budku, ale i létající talíř. Požádal bytosti, aby ho přestaly obtěžovat, protože ho to ruší při rozpomínání si na únosy a bytosti mu odpověděly, že jestli si vzpomíná na předchozí únosy, bude to mít neblahý vliv na jejich účel.

Řekly mu také, že jestli nechce zažívat další únosy, pak potká lidi, kteří ´mu pomohou, aby se stal více metafyzickým´, uvedl a později takové lidi potkal.

Vzpomíná si, že byl vtažen do jakéhosi vzduchem plujícího autobusu a cestoval do budoucnosti. Odmítl říci, co viděl.

J. Foster uvedl, že mu byly dány náměty na pokusy, které coby inženýr mohl provádět. Řekl, že ´to fungovalo, ačkoliv nemělo´– podle jeho tehdejších vědomostí.

Dále uvedl, že jeho ´průvodci´ mu řekli, že připravují lidstvo na dobu, kdy s sebou vezmou vyvolené.

´... Řekli mi, abych lidi probudil do jiných dimenzí, aby se podíleli na životě v těchto sférách...´“

(poznámka vydavatele: Aby se otevřeli a nebo vzdali nadpřirozeným a okultním silám a sférám, které plazí bytosti ovládají, aby mohli být lidé jednodušeji kontrolováni a manipulováni? Jen myšlenka...)


V souvislosti s ještěří rasou „šedých“ a tajnými společenstvími, která „šedí“ údajně ovládají, nabízí badatel Bill Hamilton souhrn svého vlastního výzkumu. B. Hamilton tvrdí, že je ve styku s rodinou „seveřanů“ či Telosianů a jeho závěry nám mohou pomoci pochopit celou záležitost v souvislostech. V článku, který se objevil v časopise „Trends and predictions analyst“, vydávaném Patrickem O´Connellem, v čísle 2, z července roku 1990, William Hamilton uvádí: „... Skutečnosti začaly být utajovány ihned po nehodě v Roswellu. Chtěli jsme vědět: 1. Kdo jsou,  2. Proč jsou tady, 3. Jak funguje jejich technologie. Utajení se stalo otázkou tzv. národní bezpečnosti (obecně používaný výraz pro tajnůstkářství a podvody), týká se tajných organizací v rámci naší vlády, jako jsou Majestic 12, PI-40, MAJI, Delta a Jasonova společnost (Jason Society, Jason Scholars); známých tajných služeb jako je Námořní tajná služba, Úřad pro letectví a zvláštní vyšetřování, Vyšetřovací služba ministerstva obrany, CIA, NSA a mnohé další; zahrnuje různé výzkumné týmy jako například RAND, Fordovu nadaci, Institut Aspen a Institut Brookings; dotýká se také velkých společností jako je Bechtel, GE, ITT, Amoco, Northrup, Lockheed a mnohých dalších.

S národní bezpečností jsou také spojena tajná společenství, která mohou stát za zinscenovanými událostmi (jako jsou ekonomické krize, války, vraždy, konspirace manipulující a kontrolující lidskou společnost a které mají nesmírnou moc nad osudem lidstva) – Illuminati, zednáři, Maltézští rytíři atd. Samotných osobností je příliš mnoho, než abychom je mohli jmenovat. Všechna tato společenství tvoří navzájem propojený celek, jehož cílem je vytvoření jediné světové vlády (či spíše diktatury).

´        Národ z podzemí´ - konference RAND, jejíž tématem byla hluboko ukrytá podzemní zařízení, naznačila, že již v 50. letech byly zosnovány plány na vybudování podzemních základen, laboratoří a měst propojených neuvěřitelnou sítí tunelů. Účelem je uchránit tajné zájmy utajených společností, které s mimozemskými druhy uzavřely smlouvu, motivovanou touhou po rozšíření nadvlády.“

A jak se ukazuje, jsou to ONI (příslušníci tajných společností), kteří jsou v současnosti mimozemšťany ovládáni. Můžeme se pouze domnívat, že pokud by se jistí lidé rozhodli „prodat“ mimozemšťanům příslušníky vlastní rasy a použít takové pekelné spojení pro získání nadvlády nad sobě rovnými, pak by měli zajisté zvážit skutečnost, že podle vesmírných zákonů se musejí sami otevřít manipulaci a kontrole ze strany svých údajných dobrodinců. Jak se říká, ocas nemůže vrtět psem.

Jak jsme již zmínili dříve, zdá se, že dávná rasa nebo rasy se o něco podobného již pokusily – o vybudování rozsáhlých podzemních systémů, které jsou nyní v moderním stylu budovány tajnými společnostmi.

Jak jsme taktéž uvedli dříve, pozdější společnosti a jejich podzemní sítě se protínají s pradávnými základnami starých civilizací. Mnohé zprávy, zdá se, dokazují, že tajná společenství spojená se zednáři používají jak staré, tak i moderní systémy. Mnohé také naznačuje skutečnost, že v rámci těchto hlubokých podzemních úrovní se nacházejí celé lidské kolonie – mírumilovné i ty, které jsou pod kontrolou mimozemšťanů.

Některé kolonie obývají staří američtí domorodci nebo středoamerické kmeny a nebo cestovatelé ze Středomoří či odjinud, kteří před tisíciletími přepluli oceán. Mohou to také být poměrně nedávno žijící (několik posledních staletí) generace Američanů či cestovatelů – anglosaských potomků. Je možné, že tito cestovatelé objevili dávné podzemní prostory, které je dovedly k hluboko vybudované síti tunelů a k vodním či termálním jeskyním, jejichž životní prostředí postačuje k udržení života.

B. Hamilton pokračuje:

„... Podzemní komplexy se nenacházejí pouze ve Spojených státech. Rozsáhlé prostory, ovládané Američany, se nacházejí také v Pine Gap poblíž Alice Springs v Austrálii.“

(Poznámka vydavatele: Podle četných zdrojů jsou podmínky v těchto prostorách velmi podobné těm v Dulce, což je podzemní základna, na které se nacházejí nové létající talíře, vytvořené na základě mimozemské technologie a mnozí pracovníci zde umístění pracují pod jakousi mentální kontrolou tajné vlády a „šedých“. Tato základna je součástí „vzájemné spolupráce“ mezi Illuminati a „šedými“.)

„... Zdá se, že tajná společenství našeho světa si uvědomují hrozící ekologickou katastrofu a reálnou možnost ´přepólování´ Země v blízké budoucnosti. Pozorování z vesmíru prostřednictvím satelitů a raketoplánů odhalují rozsáhlé poškození naší ekosféry. Naše planeta se komíhá kolem své zemské osy a magnetické pole Země se hroutí. Zničení ozónové vrstvy a skleníkový efekt bezprostředně ohrožují život na naší planetě.

Možnosti řešení, včetně:

1. Okamžitých opatření vedoucích ke zlepšení ovzduší

2. Úkrytů v podzemních zařízeních

3. Osídlení dalších těles naší sluneční soustavy, jsou tajně připravovány.

Je tady ale ještě čtvrtá možnost, která závisí na zcela novém pohledu na problematiku záchrany Země (poznámka vydavatele: Jedná se v podstatě o únik do jiné dimenze.)...“

Na základě neuvěřitelných, přesto četných zpráv a dalších informací, které byly získány vzdáleně propojenými skupinami badatelů, můžeme usuzovat, že podzemní síť, ať už dnes vypadá jakkoliv, je osídlena především lidmi a plazími bytostmi. V místech, která nejsou kontrolována mimozemšťany či plazími rasami, viditelně bují konflikt mezi dvěma rasami – jak bylo předpovězeno ve třetí kapitole knihy genesis. Většina podzemních prostor byla na přelomu 19. a 20. století obývána lidskými civilizacemi a zdá se, jako by plazí „invaze“ do těchto prostor v Severní Americe nastala právě počátkem 20. století, konkrétně v roce 1933, a to z již obývané podzemní sítě ve Střední a Jižní Americe.

Existují zprávy o plazích bytostech, které obývaly podzemní jeskynní sítě v Asii a na Dalekém východě a v souladu se svou dobyvačnou a dravou povahou začala tato stvoření rozšiřovat sféru svého vlivu na západní polokouli, ovládli nejdříve Střední a Jižní a nakonec i Severní Ameriku. Nepotvrzené zprávy hovoří o celých skupinách lidí (žijících jak na povrchu, tak i kmenů žijících v jeskyních), které byly doslova vyhnány útokem plazích ras v jakési bitvě pod povrchem země.

Kromě lidí a plazích bytostí hovoří někteří také o třetím typu, o takzvaných hybridech, jakémsi spojení lidí a plazů. Podle všech důkazů by však takové spojení bylo nemožné – jak z hlediska duchovního, tak biologického. Plazí rasa nemá podobný duchovní základ (či vědomí), jako mají lidé a i kdyby bylo možné geneticky či uměle stvořit podobnou bytost, pak by se takový hybrid stal časem buď jedním či druhým:

°         zkaženou formou lidské bytosti mající duši

°         nebo zmutovanou formou plazí rasy

Bill Hamilton poskytuje další vysvětlení, proč by takové spojení nebylo možné:

„... Nelze, aby se plazí ´šedí´ mísili s lidmi. Pohlavní orgány se nacházejí u plazů uvnitř těla, plazi jsou vejcorodí. Mají dobře vyvinuté oči, nemají vlasové folikuly, ani vnější ušní chrupavku – stejně jako většina příslušníků jejich druhu. Protože jejich způsob rozmnožování není totožný s naším, pak se zdá, že lidé-ženy by mohly být ´šedými´ oplodněny uměle, lidskou spermií nebo by lidská děloha mohla sloužit jako inkubátor.“

(Poznámka vydavatele: Podle dalších důkazů mohou plazí bytosti překódovat v raném stádiu vývoje lidské embryo plazí DNA. Kromě toho, že model genetického předchůdce typu „šedých“, který vytvořil Dale Russell, má jistý druh vnějšího ucha, víme v současnosti o dalším jediném možném plazím stvoření, který měl cosi jako vnější boltec. Tato bytost byla popsána Brianem Scottem, který byl údajně unesen do podzemních prostor v oblasti Superstition Mountains poblíž Phoenixu v Arizoně. Popsal veliká a strašlivá stvoření, která měla po obou stranách hlavy jakýsi volný boltec, pokrytý kůží či šupinkami. Není ovšem jasné, zda to můžeme považovat za vnější ucho.

Podle B. Scotta pocházejí tyto bytosti z Epsilon v souhvězdí Pastýře a spolupracují s menší skupinkou šedobílých malých bytostí, podle jeho popisu se jedná o typické „šedé“, a také se skupinou „průsvitných“ bytostí, které samy sebe nazývají „hostiteli“ nebo bytosti Aštar. Povšimněte si podobnosti s popisem Johna Fostera, uvedeném v článku v „Metro Update“. Tyto průsvitné bytosti jednou Brianovi řekly, že jsou „Belzebub“ a zkoušely jeho i jeho ženu (která byla jednoho dne „obtěžována“ jakýmsi duchem v koupelně) přesvědčit, aby jim „prodali své duše“ a obecně vzato se bytosti chovaly jako zlovolná stvoření, obvykle popisovaná v souvislosti s posedlostí ďáblem.

Co se týká „hybridů“, Hamiltonovo stanovisko potvrzují i ostatní, včetně unesených lidí, kteří naznačili, že „hybridní zárodek“ je počat z lidské spermie, odebrané muži a z ženského vajíčka, odebraného unesené ženě a že jsou nějakým způsobem geneticky pozměněny později přidanými plazími buňkami nebo genetickým materiálem. I takové „hybridy“ jsou přesto „lidmi“, s lidskou duší a lidskou krví.)

Hamilton pokračuje:

„... Mimozemské stroje jsou testovány v centru mimozemské technologie S-4 v nevadské testovací oblasti. Stroje jsou vyráběny na letecké základně Kirtland a v laboratořích Sandia a jsou označovány jako ARV (Alien Reproductive Vehicles – duplikáty mimozemských strojů). Nejméně tři takové stroje se nacházejí v hangárech letecké základny v Nortonu v Kalifornii. Říká se, že pohonné jednotky byly vyrobeny společností General Electric a materiál dodala společnost Amoco.

Mimozemské stroje fungují na principu umělého gravitačního pole, které může být za účelem cestování vysokou rychlostí soustředěno a zesíleno... Mimozemské organismy a biotechnologie jsou testovány (poznámka vydavatele: na vyšší úrovni) v podzemních genetických laboratořích v Dulce v Novém Mexiku. Mimozemské genetické inženýrství, klonování a kryogenní technologie jsou studovány z hlediska ´vylepšení´ lidské genetiky, dekódování lidského genomu a získání biologické výhody za pomoci umělého genetického inženýrství. V těchto laboratořích vznikají prazvláštní živé formy.“

Zdroj: Matrix-2001.cz

 

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.