Kdo je Online

Právě přítomno: 44 hostů a žádný člen

2186455
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
330
1061
5058
965876
27100
36429
2186455

Your IP: 54.198.221.13
2017-11-23 07:15

 

 

 

 

"Viděl jsem mimozemšťany,"

 

říká prezident Ruské asociace kosmonautů

 

 

 

(19.08.2004)

 

Mimozemšťané existují! Alespoň to tvrdí ruský kosmonaut Vladimir Kovaljonok, který mezi lety 1977 až 1982 strávil 217 dní na kosmické stanici Saljut 6. Kosmonaut, který patří mezi nejznámější v Rusku, dokonce uvedl, že jeden z neidentifikovatelných létajících objektů (UFO) viděl explodovat.

"Ve vesmíru jsem viděl mnoho UFO. Jeden se rozprskl na kousky,"tvrdí současný prezident Ruské asociace kosmonautů. Dvaašedesátiletého Kovaljonka navíc překvapuje mlčení ostatních kolegů. "Nerozumím tomu, že další kosmonauti říkají, že na oběžné dráze neviděli nic neobvyklého," postěžoval si a dodal, že on viděl mnoho UFO všech druhů, tvarů a velikostí. "Pamatuji si, jak jsem pozoroval divný objekt v roce 1981. Byl vážně malý. Když jsem ho uviděl, zavolal jsem kolegu Viktora Savinycha a on popadl kameru. Ale ve chvíli, kdy se chystal UFO natočit, explodovalo. Zůstal tam jen obláček kouře, to bylo vše. Okamžitě jsme volali řídicí středisko," vzpomínal kosmonaut. "Nevím, co se ten den stalo, ale rozhodně to nebyla má představivost," dodal mnohokrát vyznamenaný kosmonaut.

Data z pozemního řídicího centra prý později potvrdila, že ten den se ve vesmíru stalo cosi divného. "Když jsme se vrátili zpět na Zemi, naši experti potvrdili, že v čase exploze tohoto UFO naměřili extrémně vysokou úroveň radiace," uvedl.

 Mojenoviny.cz (20.08.2004, Viděl UFO na vlastní oči!)


 

Rozhovor s Vladimírem Kovaljonkem

 


Generálmajor Vladimír Vasiljevič KOVALJONOK
(* 03.03.1942)

VESMÍRNÉ MISE:
09.10.1977 - 11.10.1977 (Sojuz 25)
15.06.1978 - 02.11.1978 (Sojuz 29, Saljut 6)
12.03.1981 - 26.05.1981 (Sojuz T-4, Saljut 6)




Ve vesmíru jste prý viděl něco, co mohlo souviset s mimozemskou inteligencí.

Myslím, že o kosmonautech i o mně osobně koluje hodně legend, reportéři mají často sklon přehánět. Ale je samozřejmé, že kosmonautika se jako nový obor setkává s mnoha neobvyklými jevy. Lidé byli na oběžné dráze svědky věcí, které by na zemi vidět nemohli.

Vrátím se ale k setkání, na které jste se ptal. Bylo to 5. května 1981, kolem osmnácté hodiny. V tom okamžiku jsme se nacházeli nad jižní Afrikou a směřovali k Indickému oceánu. Právě jsem cvičil, když jsem okénkem zahlédl podivný objekt, jehož přítomnost jsem si nedokázal vysvětlit. Ve vesmíru je nemožné stanovit vzdálenost. Malý objekt může vypadat jako velký, hodně vzdálený objekt, a naopak. Někdy dokonce i oblak prachu připomíná velké kompaktní těleso. Tento objekt měl tvar elipsy a letěl souběžně s námi. Zepředu se zdálo, jako by rotoval ve směru letu.

Letěl přímým směrem, nebo dělal při letu nějaké neobvyklé pohyby?

Letěl jen přímým směrem. Náhle došlo k něčemu, co se podobalo explozi. Bylo to nádherné na pohled. Kolem tělesa se objevily záblesky zlaté barvy, potom, o sekundu až dvě později, následoval na jiném místě druhý výbuch: Z trosek pak vystoupily dvě překrásné zlaté koule...

Bylo v těch koulích něco?

Nebylo tam nic. Po té explozi jsem už viděl jen bílý kouř a ty koule podobné oblakům. Než jsme se ponořili do tmy, proletěli jsme takzvaným terminátorem, zónou mezi osvětlenou a neosvětlenou zemskou polokoulí. Letěli jsme na východ, a když jsme vstoupili do temnoty zemského stínu, všechno zmizelo.

Je mnoho pilotů, kteri na nebi viděli podobné objekty. Možná pro tato pozorování existuje fyzikální vysvětlení, ale zajímavé je, že spousta různých lidí pozorovala stejný druh objektů. Domníváte se, že to může být projev jiné inteligence?

Nechci to vyloučit, nechtěl bych tento jev popírat. Po tom všem, co jsem viděl, ho popřít ani nemohu. Viděl jsem ty pohyby a byly pro mne dostatečným důkazem, že tento objekt není obyčejný kosmický odpad. Neřízené těleso by totiž takové manévry nikdy nedělalo. Tyto pohyby nedokážeme fyzikálně vysvětlit.

Dokážete pravděpodobně lépe než kdo jiný rozlišit, zda se hmotný objekt pohybuje po své přirozené dráze, nebo zda je řízen nějakou inteligencí...

Letělo to paralelně s námi, domnívám se tedy, že se jednalo o řízený objekt. Pohyby, které při letu vykonával, rozhodně nebyly náhodné.

Tedy pilotovaný objekt?

Přesně tak.

 

Převzato z: Magazín 2000 (č. 12/1998, Rusové konečně mluví!)



 
Rozhovor s Pavlem Popovičem

 


Generál Pavel Romanovič POPOVIČ
(* 05.10.1930)

VESMÍRNÉ MISE:
12.08.1962 - 15.08.1962 (Vostok 4)
03.07.1974 19.07.1974 (Sojuz 14, Saljut 3)

 

 

 

 


Také generál Pavel Romanovič Popovič má svou záhadu z výšek. Co se přihodilo vám?

S něčím neznámým, s něčím, co neumím vysvětlit, jsem se setkal jen jednou. Bylo to v roce 1978, když jsme letěli z Washingtonu do Moskvy. Byli jsme ve výšce něco přes deset kilometrů. Když jsem se podíval předním sklem, náhle jsem zpozoroval, že asi tisíc pět set metrů nad námi letí v paralelním kurzu zářivě bílý rovnostranný trojúhelník, který mi připomínal plachetnici. Pohyboval se dopředu ve vzpřímené poloze. Měli jsme rychlost téměř tisíc kilometrů v hodině, přesto nás bez obtíží předhonil. Soudím, že musel být nejméně o pět set kilometrů v hodině rychlejší.

Na tuto záhadu jsem upozornil všechny cestující i členy posádky. Pokoušeli jsme se zjistit, co to může být, ale všechny pokusy objekt identifikovat ztroskotaly. Jako letadlo to nevypadalo, mělo to perfektně trojúhelníkový tvar a v té době tak ani žádné letadlo nevypadalo. Toto pozorování UFO mě přivedlo k přesvědčení, že bych se tímto problémem měl zabývat. Po studiu písemných i ústních zpráv svědků pozorování, kontaktních osob a podobně jsem dospěl ke znepokojivému závěru. Nevím, zda se mnou vy a ostatní ufologové budete souhlasit nebo ne, ale domnívám se, že když člověk zevrubně zkoumá uveřejněné zprávy, může velkou část pozorování z nejrůznějších důvodů odložit. Ale ty zbývající případy představují závažný problém.

Jaký jste si udělal závěr?

Můj první let do vesmíru v roce 1962 trval pouhé tři dny a tenkrát jsem neměl čas se něčím takovým zabývat. Ale při svém druhém letu, který byl delší, jsem o tom již přemýšlel. Letěli jsme uprostřed černého vzduchoprázdného prostoru, nad námi byl Měsíc. Bylo zjevné, že hvězdy jsou velmi daleko. A mě napadlo, že tohle všechno někdo stvořil. Říkáme, že vesmír funguje díky zákonům vesmírné mechaniky, a je to snad pravda. Ale z nějakého důvodu se to všechno otáčí a pracuje v dokonalém souladu. Není to ani zdaleka ten "velký chaos", o kterém mnozí mluví. Všechno pracuje precizně. A tak mě napadlo, že tu s největší pravděpodobností něco bude. Někdo tomu může říkat třeba Bůh, jiný "univerzální vědomí". Nevím, jak to pojmenovat, mám však dojem, že tu něco takového je.

 

Převzato z: Magazín 2000 (č. 12/1998, Rusové konečně mluví!)

 

 

Rozhovor s Musou Manarovem

 


Musa Chiramanovič MANAROV
(* 22.03.1959)

VESMÍRNÉ MISE:
21.12.1987 - 21.12.1988 (Sojuz-TM 4, Mir, Sojuz-TM 6)
02.12.1990 - 26.05.1991 (Sojuz-TM 11, Mir, Sojuz-TM 11)





Před rokem a půl, když jsme se potkali v Hvězdném městečku, nám zkušební pilotka Marina Popovičová ukázala videofilm, na němž byl vidět podivný objekt, který jste měli zachytit při svém druhém letu. Kdy k setkání došlo a co jste vlastně pozorovali?

Zrovna probíhala návštěvní mise a veškerá naše pozornost byla zaměřena na pomalu se blížící modul. Byl jsem blízko velkého průzoru, z něhož jsem mohl pozorovat přílet našich návštěvníků. Když se modul blížil, natáčel jsem ho profesionální kamerou Betacam. Náhle jsem si všiml čehosi pod kosmickou lodí, co zpočátku vypadalo jako anténa. Teprve když jsem se podíval pořádně a zorientoval se, došlo mi, že tam žádná anténa nemůže být! Řekl jsem si tedy, že je to prostě nějaká část konstrukce. Jenže pak se to začalo pohybovat směrem od lodi. Sáhl jsem po vysílačce a křikl: "Hej, hoši, zdá se mi, že vám něco upadlo!"

To je samozřejmě dostalo do obrátek. Mám hodně zkušeností ze spojovacích manévrů v kosmu a vím, že zejména v této fázi letu by se nemělo nic ulomit. Kdyby bylo něco uvolněné, utrhlo by se to už dávno, při startu, při manévrování, otáčení, obratech, při všech těch mnohem dynamičtějších fázích letu. Teď jsme se ale jenom jemně přibližovali, bez jakéhokoli tlaku na modul.

Ta věc nás doopravdy zaujala. Vypadalo to, jako by rotovala. Bylo těžké určit její velikost, protože byla na přímce volného pohledu. S jistotou mohu říci jenom to, že nemohla být moc blízko, protože kamera byla nastavena na nekonečno. Kdyby to byl jenom šroub nebo něco podobného v naší blízkosti, tak bychom to viděli zcela jasně. Objekt tedy už byl zřejmě dost vzdálený. Každopádně nejméně sto metrů - tak daleko od nás totiž byl modul, a já jsem měl dojem, že objekt se nacházel za ním. Měli jsme sice na palubě laserový měřič vzdálenosti, jenže ten byl v jiném modulu Miru a nebyl v pohotovosti. JInak bych vzdálenost mohl stanovit přesně. Navíc jsem neměl čas, abych pro něj došel, jelikož spojovací manévr, který právě probíhal, je ožehavá záležitost, při které se nesmíte nechat moc rozptylovat.

Když jsme viděli ten film, měli jsme tentýž dojem - že rotující objekt byl vzálenější, že se nacházel za raketovým modulem.

Ale přece se nemohl vynořit z ničeho nic! Pravděpodobně letěl za raketou, o něco níže. Kdyby letěl před ní, všiml bych si ho dřív, protože by zakrýval část modulu. Filmoval jsem dál, hledáčkem kamery jsem všechno viděl černobíle.

Jak dlouho jste to pozoroval?

Několik minut. Dnes už to nevím přesně. Nedíval jsem se na hodinky, můžete to ale zjistit na videofilmu. Až do přiblížení a do té doby, než objekt zmizel, jsem natáčel. Pak začal spojovací manévr, museli jsme přijmout loď a nechat všechno ostatní stranou.

Musím říct, že stejně jako každý jiný jsem i já slyšel o UFO. Jenže mnoho autorů uvádí, že chování UFO je v našem fyzikálním světě spíš neobvyklé, a tady jsem měl dojem, že to je obyčejný kovový objekt. Odrážel paprsky jako běžný kov a pohyboval se podle Keplerových zákonů nebeské mechaniky. Jeho pohyb a rotace očividně podléhaly zákonům gravitace. Z tohoto hlediska na něm nebylo nic neobvyklého. Vlastně jedinou mimořádnou věcí bylo jeho objevení se v tom okamžiku na tom místě.

Nedomnívám se, že by to mohl být kosmický odpad. Na oběžné dráze Země je ho sice spousta - družic, vyhořelých stupňů raket, atd. - ale ten eviduje naše kontrola kosmického prostoru. A podle jejich výpovědi tam nic nebylo. Myslím, že je velmi pravděpodobné, že tento objekt měl velikost jednoho nebo jednoho a půl metru.

(...)

Otázky kladli: Giorgio Bongiovanni, Valerij Uvarov

 

Zpracováno podle: Magazín 2000 (č. 10/1998, UFO doprovázelo MIR)

 

 

Rozhovor s Gennadijem Strekalovem

 

Gennadij Michajlovič STREKALOV
(* 28.10.1940)

VESMÍRNÉ MISE:
27.11.1980 - 10.12.1980 (Sojuz T-3, Saljut 6)
20.04.1983 - 22.04.1983 (Sojuz T-8)
03.04.1984 - 11.04.1984 (Sojuz T-11, Saljut 7)
01.08.1990 - 10.12.1990 (Sojuz TM-10, Mir)
14.03.1995 - 07.07.1995 (Sojuz TM-21, Mir)

 

 

 

Věřím v existenci velkého počtu jiných světů a civilizací, které jsou daleko vyspělejší. Nemůžeme být tak egoističtí a tvrdit, že vědomí existuje pouze tady, na tomto zrnku písku ve vesmíru jménem Země. Těžko říct, na jaké úrovni, na jakém stupni evoluce se v kosmickém měřítku nacházíme, i když pro nás je to supercivilizace. V minulém století psal Jules Verne o budoucnosti s ponorkami, balony, letadly. A všechno se stalo skutečností.

Co se týká UFO, chtěl bych říct, že svým přátelům závidím. Mnoho z nich vidělo "létající talíře". A jsou to velmi zodpovědní kolegové. Já to štěstí ještě neměl.

A co jste tedy viděl?

Během letu v roce 1990 jsem zavolal velitele: "Pojď k oknu!" Bohužel, a to se stává často, se nám nepodařilo dost rychle vložit film do fotoaparátu a vyfotografovat to. Dívali jsme se na Nový Founland. Atmosféra byla jasná. Najednou se objevila jakási koule. Přirovnal bych ji k vánoční kouli na stromeček, byla krásná, třpytivá. Pobyla tam asi deset vteřin a pak zmizela stejně záhadně, jako se objevila. Co byla zač, jakou měla velikost, nevím. Nebylo tam nic, s čím bych ji porovnal.

Byl jsem jako zasažený bleskem. Byla to perfektní koule a nádherně se třpytila. Ohlásil jsem to kontrolnímu středisku pro kosmické lety. Vyjádřil jsem se, že jsem viděl jakýsi neobvyklý jev. Slova jsem volil úmyslně opatrně. Nechtěl jsem, aby o tom někdo spekuloval a pak mě citoval...

Víte o nějakých dalších neobvyklých pozorováních?

Jak vidíte, kosmounati jsou opravdu opatrní lidé. Jsou považováni za důvěryhodné, a pokud něco řeknou, vzbudí to značnou pozornost. Proto když mluvím o tom, co jsem viděl, snažím se být co nejstřídmější. Přesto mohu s klidným svědomím říci, že třeba Kovaljonok viděl něco jako podvodní proudění, příkop ve vodách oceánu. Dodnes nevíme, co to bylo.


Otázky kladli: Giorgio Bongiovanni, Valerij Uvarov

 

Zpracováno podle: Magazín 2000 (č. 10/1998, UFO doprovázelo MIR)

 

 

Strekalovovo svědectví

(1998)

Záznam rozhovoru Leonida Lazareviče z rozhlasové stanice Maják s Gennadijem Strekalovem z vesmírné stanice Mir dne 28. září 1990.

Gennadiji Michajloviči?

Ano.

Mám otázku. Popište mi nejzajímavější přírodní jev, který jste na Zemi viděl.

Včera jsem například viděl, můžete to tak nazvat, neidentifikovaný létající objekt. Tak bych to označil.

Co to bylo?

No, nevím. Byla to velká koule, stříbrná, třpytivá... Bylo to ve 22:50 hodin.

Bylo to v oblasti Nového Foundlandu?

Ne, Nový Foundland jsme už přeletěli. Tam jsme viděli mohutný cyklon, ale tady absolutně jasnou čistou oblohu. Dá se to těžko určit, ale tento fenomén se nacházel někde vysoko nad Zemí. Možná dvacet až třicet kilometrů. Byl to objekt mnohem větší než velká loď.

Třeba to byl ledovec?

Ne. Tento objekt byla dokonalá koule, ale co to bylo zač - to nevím. Možná nějaký nezvykle velký experimentální přístroj nebo co.

Vzducholoď?

Ne, nevypadalo to jako vzducholoď. Pozoroval jsem to sedm až osm vteřin, pak to zmizelo.

Dokázal jste určit jeho rychlost?

Ne, jeho rychlost jsem určit nedokázal.

Ale každopádně to nebylo velké, v porovnání s vámi?

Prostě to viselo nad Zemí...

Gratuluji vám, že jste první kosmonaut, který viděl UFO, ale bohužel to ukazuje, že to nejsou všechno jenom létající talíře, na které každý čeká a každý by je chtěl vidět.

To nemohu říci, ale byl to skutečně zajímavý objekt.

Na slyšenou příště!

Převzato z: Magazín 2000 (č. 10/1998, UFO doprovázelo MIR)

 

UFO a záchrana sovětských kosmonautů

 


Plukovník Vasilij Grigorjevič LAZAREV
(23.02.1928 - 31.12.1990)

VESMÍRNÉ MISE:
27.09.1973 - 29.09.1973 (Sojuz 12)
5.5.1975 (Sojuz 18-1, havárie nosné rakety)

 

 

 

 

 


Oleg Grigorjevič MAKAROV
(06.01.1933 - 29.05.2003)

VESMÍRNÉ MISE:
27.09.1973 - 29.09.1973 (Sojuz 12)
5.5.1975 (Sojuz 18-1, havárie nosné rakety)
10.01.1978 - 16.01.1978 (Sojuz 27, Saljut 6)
27.11.1980 - 10.12.1980 (Sojuz T-3, Saljut 6)



Oficiálně dostupné informace o průběhu letu Sojuzu 18 dne 05.05.1975:

Start 05.04.1975 v 11:04:54 (11:02) UT (GMT) z rampy LC1 kosmodromu Bajkonur. Plánován dvouměsíční pobyt na orbitální stanici Saljut 4. Po ukončení činnosti 2.stupně nosné rakety nedošlo k oddělení od 3.stupně rakety. Po zážehu motorů 3.stupně potvrdil řidící systém odchylku od plánovaného režimu letu a v T+291 s ve výšce 192 km vydal příkaz k přerušení letu a návratu po strmé balistické dráze. Přetížení dosáhlo 20,6 G. K přistání došlo 05.04.1975 v 11:26:21 UT jihozápadně od Gorno-Altajska (viz.mapka) (Altajská rep.-Ruská federace) na zasněženém svahu hory v pohoří Altaj, poblíž hranice s Čínskou lidovou republikou (některé zdroje uvádějí, že místo přistání bylo již 2 km za hranicí). Doba letu : 21 min 27 s. Přistávací modul se otočil na bok a zůstal na okraji několikasetmetrové propasti, zaklíněný mezi stromy do kterých se zachytil také neodstřelený přistávací padák. Pouze kosmonaut Lazarev utrpěl lehké vniřní pohmoždění a zranění nohy. K záchraně posádky došlo za velmi obtížných podmínek druhý den 06.04.1975. Oba kosmonauti neměli nárok na vyplacení 3000 rublů letového bonusu, a tak byli alespoň odměněni Brežněvem placenou dovolenou.


A jak to mělo být doopravdy?

Na sovětském kosmodromu Bajkonur ráno 5. dubna 1975 bylo rušno. Dva kosmonauté, Vasilij Lazarev – lékař a zároveň důstojník vojenského letectví – a Oleg Makarov - konstrukční inženýr, specialista na havarijní situace - byli již připraveni ke startu kosmické rakety Sojuz. Oba již jednou uskutečnili společný let lodí Sojuz-12, kdy se testoval zdokonalený systém zajištění a ochrany života v mimozemském prostoru a také nové skafandry. Přestože o Makarovovi kolovaly poznámky, že přináší smůlu, šlo o člověka s klidnou myslí, který nikdy nepropadal panice, přestože v kosmickém prostoru již zažil nejednu těžkou chvíli, ale vždy - i z těch nejnebezpečnějších situací - dokázal najít nejoptimálnější řešení.

V 10:30 hod. místního času byli už oba piloti v kosmické lodi na svém místě a začalo odpočítávání před startem. Vasilij Lazarev popisuje, jak si oddechl, když – podle něho - nejnáročnější část letu tj. start, už měli za sebou. Nyní již naslouchali hlasu operátora, který je informoval o průběhu času po startu a technických datech v raketě, které byly normální. Ve chvíli, kdy hlas operátora spojení oznamoval: "Všechno v…" nastala nějaká porucha, jakoby někdo napodoboval a opakoval hlas operátora. Znělo to příliš uměle, jako hlas z počítače nebo robota, který jim chtěl něco sdělit. Bohužel, kosmonauti ničemu z těchto hlasů nerozuměli. Vše trvalo jen několik sekund, když se náhle kabinou rozezněla siréna a zablikalo červené světlo s nápisem "havárie nosné rakety". Čas ukazoval 270 sekundu letu a k dosažení oběžné dráhy zbývaly ještě čtyři a půl minuty. Alarm oznamoval, že loď nemůže dosáhnout oběžné dráhy a proto se havarijní systém s kabinou s lidskou posádkou oddělí od nosné rakety a bude klesat zpět k Zemi.

V tu chvíli dva kosmonauti namísto hlášení s centra letové kontroly, opět uslyšeli podivné zvuky připomínající napodobeninu lidského hlasu. Nemohli pochopit, jak se na tento přísně chráněný komunikační kanál může napojit někdo cizí. Nyní byli oba dva pod vlivem silného přetížení, které – jak již to znali z předchozích zkoušek – mohlo vést i ke krvácení po celém těle. Jakmile se dostali do hustých vrstev atmosféry, viděli kolem sebe ohnivé peklo, na skle se usadily žluté saze a nejdříve slyšeli šum, přecházející v ostrý hvizd, až nakonec nastal obrovský rámus. Otřesy se pozvolna zpomalovaly, ale kosmonauti se stejně nemohli vůbec pohnout, když pod vlivem přetížení byli na svých místech jako přikováni. Po několika dalších sekundách se otevřel padák zpomalující přistání a nastalo ticho.

V centru kosmických letů již věděli, že došlo k havarijní situaci, ale jakmile po chvíli uslyšeli hlas Lazareva, okamžitě zaměřili pozici části rakety Sojuz s posádkou. Ta se právě nacházela nad horami Altaje, poblíž hranice s Čínou. Od Bajkonuru to byly dva tisíce kilometrů. Odtamtud již vyslali skupinu záchranářů a do mikrofonu upozorňovali kosmonauty na vysoké hory, které jsou nyní pod nimi.

Lazarev a Makarov byli v tu chvíli nad pásem Altajských hor ve Střední Asii, táhnoucím se na jihovýchod od Sibiře až do pouště Gobi. Dobře věděli, co taková varování z centra znamenají: nedostupné štíty hor, dosahující výše nad tři tisíce metrů, skalní útesy, rozsedliny a propasti, čili krajina pro člověka téměř nedostupná. Pomalu se přibližovali k zemi, neměli však žádnou možnost k uskutečnění nějakého manévru. Nezbývalo jim nic jiného, než se oddat do rukou osudu.

Náhlý otřes signalizoval, že se konečně nacházejí na pevné zemi. Nyní bylo zapotřebí provést manévr k odpojení padáku, aby nemohlo dojít k dalšímu vzlétnutí, což by mohlo být velice nebezpečné. Oba kosmonauti však byli příliš vyčerpaní, aby cokoliv učinili. Přesto kabina zůstala ve své stabilní svislé pozici. Jakmile se po určité době Lazarev a Makarov dostali z kabiny ven, s hrůzou zjistili, že díky padáku "zaparkovali" na úbočí hory zaklíněni mezi keři na skalním výstupku. Od propasti je dělilo jen několik metrů. Vše pokrývala vrstva čerstvého sněhu, sahající mužům až po pás. Než nastalo setmění, podařilo se kosmonautům rozdělat oheň a po nějaké chvíli – už za tmy - se na nebi objevila světla, signalizujíce "ztroskotancům", že už byli objeveni.

Ještě předtím, jak seděli u ohně, bylo nad nimi jasné nebe a kolem naprosté ticho. V tu chvíli uslyšeli ve vzduchu zesilující hvizd, až oba najednou na obloze spatřili nějaký objekt, jenž nad nimi zůstal bez pohybu stát. Nebylo možné určit jeho tvar ani výšku, zřejmé bylo pouze vyzařování jemné fialkové záře. Asi po půl minutě podivný objekt velice rychle zmizel, stejně rychle, jako se předtím objevil.

- - -

Oleg Makarov při svém soukromém pobytu v Londýně v roce 1996 několika západoevropským novinářům řekl: "Nemám pochybnosti o tom, že jsme na vlastní oči viděli UFO. Rovněž jsem přesvědčen, že tento objekt usiloval navázat s námi radiový kontakt. Jsem si jist, že díky tomuto UFO jsme přistáli bez úhony v této měsíční krajině Altajských hor." Na otázku, proč on nebo Vasilij Lazarev se už tenkrát v Bajkonuru nezmínili o záhadném létajícím objektu, Makarov odpověděl, že v té době ti piloti a kosmonauti, kteří tvrdili, že viděli neidentifikovatelné objekty, nebo projevy tzv. nadpřirozených sil, byli okamžitě ze svého postavení odsunuti. Makarov ještě poznamenal, že nahrávka s podivným hlasem byla předána k podrobnému výzkumu. Ovšem z neznámých důvodů se pak ztratila a více se již nikdo k tomuto tématu nevrátil.

 

Zpracováno podle:
- Medium (15.03.2003, č. 03/2003, UFO a záchrana sovětských kosmonautů, redigováno)
- Malá encyklopedie kosmonautiky (Sojuz 18-1, Popis letu)

 

Prevzate: Gnosis9.net

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.