Kdo je Online

Právě přítomno: 47 hostů a žádný člen

2186459
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
334
1061
5062
965876
27104
36429
2186459

Your IP: 54.198.221.13
2017-11-23 07:16

 

 

Skryté skutečnosti  -  NASA

 

  

 Hledání měsíční pravdy

 

Skončilo 20. století. Na Zemi se začalo rekapitulovat. Hledal se největší objev, nejlepší fotbalista, největší loupež i největší podvod. Dobře se umístilo rozbití atomu, Pelé i vlaková loupež v Anglii. Veliká nejednotnost panovala u podvodů. Ne, že by podvodů nebylo. Právě naopak. Jako adepti se dobře umístily Hitlerovy deníky anebo vysvětlování atentátu na J. F Kennedyho. Velmi malá pozornost byla věnována přistání Američanů na Měsíci. Všeobecně byl tento "adept" na podvod považován za outsidera. A i přesto, že mu věří 20 % Američanů, a nikoliv jen laiků.

 

 

PŘISTÁNÍ NA MĚSÍCI


O přistání na Měsíci začaly velmi nenápadné pochybnosti v 70. letech minulého století. Tehdy režisér Paul Lazarus natočil film "Capricorne". Byla to expedice k Marsu včetně jejího přistání na rudé planetě. Co bylo na filmu tak zajímavé? Celý byl natočen jinde než na Marsu, na planetě Zemi. Provedení made in Hollywood. Kdo by si tehdy v běhu akčního filmu povšiml nenápadného prohlášení režiséra: "Capricorn není sci-fi, ale má reálný základ." Pochyb o pravosti přistání na Měsíci ale postupem času pomalu přibývalo.

Vzpomínám si na první pochybovačné v tisku někdy v 80. letech. Při pohledu zpět je považuji za dělostřeleckou přípravu na následný útok. K základním pochybám přibyly další, propracovanější.
Po třiceti letech se znovu objevují sdělení, která nutí k přemýšlení. Čím argumentují zastánci teorie vládního spiknutí, čili "spiklenci", kteří tvrdí, že přistání byl podvod? Jak nesrovnalosti, předkládané spiklenci, vysvětlují ti, kteří nemají nejmenších pochyb o přistání na Měsíci, čili skeptici?

 

 

IMPULZEM BYL SPUTNIK


Přistání na Měsíci údajně vyprovokoval SSSR dne 4. října 1957 vypuštěním 60 centimetrové aluminiové koule, prvního sputniku na oběžnou dráhu kolem Země. O tom není pochyb. Byla doba studené války. Satelit kroužící kolem Země byl schopen zasáhnout jakékoliv místo na zeměkouli. Nápad, že by "sputnik" mohl nést atomové zbraně, byl pro Američany představa více než děsivá. Americká veřejnost byla zdrcená a zděšená zároveň - komunismus usiluje o nadvládu nad světem. A to by se mu mohlo i povést. Sputnik jasně ukázal, že SSSR je v kosmických letech ve vedení. Země, která byla rozvrácena válkou - a takový úspěch. A my, Američané, nejsme schopni s nimi udržet krok. Nestačí ruské atomové zbraně na Sibiři i jinde. Zanedlouho budou v kosmu a snad i na Měsíci.

Na konci 50. let Amerika spustí kosmický program, zakládá se NASA. Pak přišel postupně 3. listopad 1957 a na oběžné dráze se objevuje pes Lajka, první živá "bytost" z planety Země v kosmu. Dne 4. ř~na 1959 sovětská sonda Luník 3 dodává na Zemi obrazy odvrácené strany Měsíce a 12. dubna 1961 obletěl zeměkouli Jurij Gagarin. Všem bylo jasně, že příštím cílem je Měsíc. Z chronologie těchto událostí vyplývá, že Američané jsou asi 6 - 12 měsíců za Sověty. Dne 25. května 1961 vyhlašuje J. F. Kennedy, prezident USA, program Apollo a úmysl dostat Američany na Měsíc do konce 60. let. Závod o Měsíc byl odstartován.

A spiklenci z toho vyvozují, že tehdy mohla vzniknout v Americe úvaha: "Musíme být první na Měsíci. Když tam nebudeme de facto, tak to aspoň nafilmujeme."

V polovině roku 1969 startuje na americké Floridě raketa Saturn a na její palubě jsou tři astronauté. Dva z nich, Neal Armstrong a Edwin Aldrin, mají jako první pozemšťané stanout na Měsíci. Celá expedice je plánována na osm dní. Přesně jako v Capricornu. Jen s tím rozdílem, že astronauté byli vysláni do vesmíru a zatímco kroužili kolem zeměkoule, divákům na Zemi byly promítány předtočené záběry vyrobené na zeměkouli. Bylo možné něco takového realizovat? Bylo možné zfalšovat cestu století tak, aby ji veřejnost "vzala"? Finančně to nebyl problém. Film Capricorn stál jen pár milionů dolarů a NASA měla k dispozici miliardový rozpočet.

 

 

KDE SE TOČILO?

 

Muselo to být přísně utajené místo. Existuje vůbec takové místo? Existuje, říkají jedním dechem spiklenci. Je to v Nevadské poušti a jmenuje se Area 51, jedno z nejpřísněji střežených míst USA. Kolem vojenské základny a jejího účelu kolují ty nejbizarnější představy. Od prací na antigravitačním pohonu a. zkouškách UFO až po spolupráci s mimozemšťany. Na veřejnost toho mnoho neprosákne. A když, tak je těžké oddělit pravdu od dezinformace. Ruské špionážní družice přinesly fotografie Area 51. Na snímku jsou vidět dlouhé výrobní nebo zkušební haly. Stejně tak to ale mohou být haly pro filmová studia.

Měsíční krajina v Nevadské poušti? Důkazy neexistují. Jedno je však jasné. Apollo 10 nafilmovalo na Měsíci kráter. Stejně takový je v Area 51. Ani astronauté na fotografii nebyli schopni rozlišit, který kráter je měsíční a který nevadský. Není to poněkud podivné?

 

 

VÝTKY SPIKLENCŮ

 

Co vlastně vytýkají spiklenci "aktu" přistání? Velmi rozmazaný záběr přistání, zvláště ve srovnání s dalšími přistání. Podle spiklenců to tak bylo úmyslně, aby akt přistání byl věrohodnější. Proto byl také obraz vysílán len černobíle a úmyslně zrnitý. Obraz z takové dálky nemůže přece být bez chyb. Skeptici však tvrdí, že je tím vinna nedokonalá komunikační technika 60. let.

Již dlouho se také diskutuje o vlání americké vlajky. Na Měsíci přece není vzduch, není tam tedy ani vítr. Není možné, aby tam vlála vlajka. Zastánci se brání tím, že zapíchávání žerdi vlajky do povrchu Měsíce šlo ztěžka, a proto se vlajka třepotala.

Pusťte si snímek stavění vlajky několikrát. Ona se netřese, ale její "chvění" skutečně vzbuzuje dojem, že vlaje. A ještě ke stavěni vlajky. Není možné přehlédnout náhlé přisvětlení samotné vlajky. A právě to spiklenci prohlašují za nemožné, protože jediným zdrojem světla na Měsíci je Slunce, a to svítí stále z jedné strany a jeho intenzita se nemůže náhle změnit. Nemůže dojít k náhlému přisvětlení obrazu. Ledaže by režie přenosu obrazu pro větší efekt vlajku přisvětlila. Stejně, jako když si zesvětlíte obraz na televizoru.

A spiklenci pokračují - není vidět hvězdy. To by mohlo být pochopitelné. Je možno polemizovat o tom, zda jsou hvězdy za "denního světla" vidět na Měsíci pouhým okem. Zde se jedná o vidění optické. Pro optiku mohl sluneční svit znamenat tolik světla, že clona kamery záběr přistínila natolik, že poměrně slabší svit hvězd už nezaznamenala.

Další výtkou bylo, že během přistávání měsíčního modulu nebylo slyšet hluk motorů. To lze vysvětlit. "Vinna" je absence atmosféry na Měsíci. Tam, kde není vzduch, nemůže se přenášet žádný zvuk, nemůže tam být nic slyšet.

A spiklenci pokračují - pod přistávacím modulem nebyl žádný prach odfouknutý motory modulu. Protiargument - na Měsíci je jen šestina hodnoty pozemské gravitace. Tedy 90 kilogramový člověk na Měsíci váží pouhých 15 kilogramů. Proto ani tlak motorů vůči povrchu Měsíce nemusel být vysoký. Udává se kolem jednoho tisíce kilogramů. Mimo to na Měsíci je údajně jen nízká vrstva prachu a když se odfoukne, je pod ní už velmi tvrdý povrch. A proto není možné při přistávání očekávat vznik nějaké prohlubně pód modulem. Prach se také nemůže rozprášit vzhůru, jako na Zemi, a pak padnout zpět na nohy modulu, protože se právě vlivem nízké gravitace rozpráší po okolí.

S tím souvisejí i problémy s otisky. Je-li prachová vrstva na povrchu Měsíce tak tenká, pak je s podivem, jak se v ní vůbec vytvořily a uchovaly otisky bot astronautů. "Produkce" otisků bot vyžaduje silnější vrstvu prachu. A navíc u dalších expedicí, kdy se po Měsíci pohyboval automobil, vrstva měsíčního prachu odhozená při projíždění zatáčky vypadala dosti silně.

Nejsou to jen otisky, co si spiklenci nejsou schopni vysvětlit. Měsíc má jen jeden zdroj světla. Je proto s podivem, že různé předměty na Měsíci, konkrétně měsíční modul a astronauté, vrhají stíny různými směry. To skeptici odůvodňují optickým klamem a nedokonalostí optiky. Stíny jsou ve skutečnosti rovnoběžné. Je to, jako když si nakreslíte dvě rovnoběžky a zdá se vám, že se sbíhají.

Se stíny souvisí i další nesrovnalost. Existují fotografie, kde při filmování proti zdroji světla, proti Slunci, jsou předměty, astronauti i modul, kteří musí být jednoznačně ve stínu, dokonale zaostření a osvětlení. To není možné bez dodatečného přisvětlení. Na oděvu astronautů je možno rozeznat i ty nejmenší detaily. A na měsíčním modulu je zřetelný nápis označující zemi původu modulu, Spojené státy. A to všechno nedokonalou optickou technikou 60. let?

Skeptici našli vysvětlení i pro tohle. Přisvětlování vzniklo v důsledku odražených paprsků od povrchu Měsíce. Tedy Od měsíčního prachu. Pokuste se odrazit paprsky Od prachu. Jak vám to šlo? Resumé spiklenců - fotografie nejsou z Měsíce.

Vysvětlení si žádá i navigace měsíčního modulu. Existuje filmový dokument, kde Neal Armstrong zkouší pilotovat měsíční modul na Zemi. Podle filmového dokumentu byl modul velmi těžko řiditelný a při samotném přistávacím manévru téměř neovladatelný. Armstrong se musel dokonce z modulu katapultovat, aby si zachránil život. Za několik měsíců pilotoval tentýž modul na Měsíci a vše šlo jako po másle, bez nejmenšího problému.

 

 

HLEDEJTE DŮKAZY PRO PŘISTÁNÍ

 

Hledejme nyní důkazy, že astronauti na Měsíci byli. Máme pár metráků měsíčního kamení, máme fotografie odvrácené strany Měsíce a na Měsíci bylo instalováno laserové zrcadlo.
To nejsou žádné přesvědčivé důkazy, říkají spiklenci. To vše mohou zařídit "stroje".
A skeptici argumentují dále - podívejte se na chůzi astronautů na Měsíci. Jak bychom na Zemí asi tak napodobili 6X menší gravitaci?

A spiklenci si vzali chůzi na mušku. A začaly experimenty. Netrvalo dlouho a doporučili skeptikům: "Pusťte si chůzi astronautů na Měsíci dvojnásobnou rychlostí." Já jsem to udělal. Přejde vás úsměv. Vidíte úplně normální chůzi jako kdekoliv na Zemi, třeba právě v Nevadské poušti.
A spiklenci pokračovali - jak je možné, že astronauti udělali tak ostré a hlavně přesně zaměřené snímky? Oni totiž měli kamery připevněny na prsou na skafandrech. A zaměřit je, to znamenalo, že se astronaut musel otočit celým tělem žádoucím směrem. Astronauti ani ve skutečnosti neviděli, co fotografují. Nemohli se předklonit, aby viděli na přístroj.Vysvětlení skeptiků by mohlo být jednoduché. Stačilo tehdy na průzoru skafandru udělat křížek a to byl "quasi" hledáček fotoaparátu.
Spiklencům se nezdál ani zpáteční start měsíčního modulu. Modul prudce odstartoval a nebylo přitom vidět "vyšlehnutí" spáleného paliva. Náhle byl modul pryč, jako vytažený na laně.
A spiklenci začali hledat vysvětlení celé této maškarády. Co muselo být ve hře, aby přistání na Měsíci bylo zfalšováno? A jejich odpověď - byly to miliony dolarů, pracovní příležitosti a hlavně prestiž. Pro Evropana znamená hodně historie, tedy, česky řečeno, katedrály. Pro Američany je to budoucnost. Pro budoucnost jsou schopni udělat opravdu mnohé.

 

 

TAJEMNÝ KOPEC

 

Na přenosu z Měsíce byl zachycen jeden kopec. Podivné na snímku bylo to, že na jednom snímku před kopcem je zachycen měsíční modul a na jiném je kopec bez modulu. Přitom pozadí je totožné. A je přece známo, že měsíční modul se po přistání na Měsíci nepohnul z místa.
A navíc se ten kopec se objevil i v dalších přenosech, a to u Apolla 16 a 17. Při tom NASA uváděla, že místa byla od sebe vzdálena "několik kilometrů".

Skeptici to vysvětlovali tak, že to mohl být špatný režijní sestřih při přenosu. Prostě že se tam něco připletlo. Spiklenci mají prozaičtější vysvětlení. Lépe by se to udělalo v Area 51. Pro identifikaci krajiny a překrývání snímků byly do kamery "vypáleny" kříže, které se měly objevovat v celém přenosu. Kříže musí překrývat každý snímek, protože jsou před fotografovaným předmětem. Jak je pak možné, že v mnoha případech tomu tak není? Kříž je jednou překryt astronautem, podruhé měsíčním modulem a po třetí vlajkou.


Resumé spiklenců - s obrázky bylo manipulováno.

Názor skeptiků - prezentované argumenty jsou zavádějící, a to jak ve směru politickém, tak i fyzikálním. Spiklenci přitvrdili. Cesta astronautů proběhla ve všech případech bez potíží. Astronauté se vrátili bez zdravotních potíží. Museli proletět van Allenovým pásem z vysoce energeticky nabitých částic. Kdo jím proletí, je ve velkém nebezpečí, že bude zářením poznamenán. Van Allenův pás se nachází asi 800 kilometrů nad povrchem Země. Američtí astronauti byli jedinými lidmi, kteří kdy van Allenovým pásem proletěli. Americké raketoplány i Mir létají pod van Allenovým pásem. Ochránit by astronauty mohla několik decimetrů silná stěna olova. Oni však měli jen plášť rakety z hliníku a ochranné skafandry vyplněné skelnými vlákny a silikonem. A navíc ještě - při letu Apolla 17 byla na Slunci silná bouře a ta radiační záření ve van Allenově pásu ještě zvyšuje. Jak je radiační záření nebezpečné, známe všichni z vlastní praxe. Při rentgenu zubů vám právě jako ochranu dávají velmi silnou olověnou zástěru. Američtí astronauti tedy neměli na ochranu proti záření nic a přesto se vrátili zdravotně zcela v pořádku.

Skeptici však tvrdí - skafandry astronautů byly radiačně odolné a radiační záření nebylo vůbec nebezpečné.

 

 

PROČ SE S LETY PŘESTALO?

 

Co se stalo, že během posledních 30 let nebyl Američany podniknut žádný další let na Měsíc? Tak se ptají spiklenci. Proč Rusové nevyslali na Měsíc ani jediného kosmonauta? Bylo to smrtelné záření ve van Allenově pásu, které je donutilo změnit plány a vzdát se prvenství přistání na Měsíci? Kdo si myslí, že Američané nebyli na Měsíci, je blázen, říkají skeptici. Když tam Američané tedy byli, pokračují spiklenci, pak tam musely zůstat kusy měsíčního modulu, měsíční vozidlo, vlajka a odhozené kamery. Kde jsou? To uvidíme. Za dva roky odstartuje na oběžnou dráhu kolem Měsíce sonda. Ta nám dá na tuto otázku odpověď. Máme k dispozici optiku 3. tisíciletí, která je schopná z výšky několika stovek kilometrů přečíst poznávací značku automobilu. Fotograficky zachytit zbytek měsíčního modulu tedy nemůže být problém.

 

 

OPĚT TAM PŘISTANEME

 

K 50. výročí přistání na Měsíci v roce 2019 se má realizovat jiná velkolepá akce první přistání člověka na Marsu. Bude to přistání made in Hollywood - jako Capricorn? Přistání na Měsíci je spiklenci klasifikováno jako podvod tisíciletí. S tím nemohu souhlasit. I kdyby přistání byl podvod, tak to nemůže být podvod tisíciletí. V "historických nesrovnalostech" máme my lidé už lepší svoje zkušenosti. Oslavili jsme 500 let objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem a přitom už jsme měli minimálně pochybnosti hraničící s jistotou, že to nebyl Kolumbus, kdo byl z Evropy v Americe jako první. Dnes je dokonce sporné, zda ta slavná cesta byla jeho první cestou do Ameriky. Jsou indicie, že už tam nejméně jednou předtím byl, že věděl dokonce, kam pluje a jak dlouho mu to bude trvat a měl pro tuto cestu i mapu. Přes to všechno teklo šampaňské, hrála hudba a byl natažen červený koberec. . Slavili jsme tedy dobytí Měsíce, které se nekonalo?

Lze velmi těžko dokázat, že přistání na Měsíci se neuskutečnilo. Na druhé straně, není pochyb o tom, že s obrazovým materiálem bylo manipulováno. Je otázka, proč s ním bylo manipulováno, když přistání bylo pravé. Možná, že se přistání uskutečnilo, ale neproběhlo tak, jak se prezentovalo veřejnosti. V opačném případě by přestala na planetě Zemi fungovat logika.

Petr Vokáč, Skryté skutečnosti č. 30/2001

Děkujeme redakci časopisu Skryté skutečnosti

 


 

Apollo 11 byla mise NASA, která vynesla Neila Armstronga a Edwina "Buzze" Aldrina k jejich historickému přistání na Měsíci 21. července 1969. Celý svět naslouchal živému vysílání této významné události a slyšel jednoho z astronautů zmiňovat se o "světle" u nedalekého kráteru. Kontrola mise žádala další informace. Živé vysílání bylo okamžitě zablokováno. Nikdo už nic dalšího neslyšel. Avšak bývalý zaměstnanec NASA Otto Binder uvedl, že někteří radioamatéři dokázali obejít blokující signál NASA a na svých domácích VHF přijímačích zachytili následující vysílání: Kontrolní středisko: Kdo je tam? Kontrola volá Apollo 11... Apollo 11: Ty věcičky jsou obrovské, pane... ohromné. Panebože! Tomu byste nevěřil! Povídám, že tam venku jsou jiné vesmírné lodi, seřazené na vzdáleném okraji kráteru. Jsou na Měsíci a sledují nás... Dále se uvádí, že na následujícím sympoziu NASA Neil Armstrong prohlásil toto: Bylo to neuvěřitelné. Samozřejmě jsme vždy věděli, že existuje možnost... Faktem je, že jsme byli odstrašováni... Otázka vesmírné stanice nebo města na Měsíci tehdy vůbec nepřicházela v úvahu... Nemohu zacházet do podrobností, mohu říci pouze to, že jejich lodě byly daleko vyspělejší než naše co do velikosti i technologie. Panečku, ty byly veliké. A hrozivé...! Když se Armstronga dotazovali na další mise Apollo k Měsíci, odpověděl: Samozřejmě, NASA měla v té době závazky a nemohla riskovat paniku na Zemi (odvoláním programu). Ale ve skutečnosti to byl jen rychlý skok tam a zase zpátky.

 

Zdroj: Fantastická fakta/Matrix

 

Copyright © 2017 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.